Laudace

prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.
děkan UK 2.LF

Laudace prof. MUDr. Evě Seemanové, DrSc.
Vědecká rada UK 2. LF
15. dubna 2004

Nepochybuji, že na naší fakultě a tím více v naší vědecké radě, která je společností vybranou, je mnoho vzdělaných a moudrých jedinců. Není však tolik těch, kteří navíc disponují ve svém oboru encyklopedickou pamětí. Jednoho, resp. jednu takovou, mezi sebou máme, navíc v oboru, který je sám o sobě po výtce encyklopedického charakteru. Je jí paní profesorka Eva Seemanová, DrSc., která bez zaváhání vyjmenuje a vysvětlí neuvěřitelné množství genetických úchylek, variant a syndromů, o kterých většina z nás pochopitelně ani neslyšela, natožpak aby o nich něco věděla.
Paní profesorka měla 3. dubna narozeniny hodné pozornosti. Jsou důvodem pro blahopřání nás všech a pro mne pokynem, abych vám podal zprávu o tom, jak si paní profesorka v životě (až do současných narozenin) vedla.

Narodila se v Lounech, v nich prošla tehdejšími osmiletkou a dvanáctiletkou. Sluší se připomenout, že už v tomto mladém období gymnaziálním byla tři roky předsedkyní lounského Astronomi-ckého spolku. Protože uvedenými školami prošla, mohla se přihlásit ke studiu na vysoké škole. Logickou úvahou by se dalo předpokládat, že bude studovat astronomii. Nikoliv. Zvolila medicínu a Fakultu dětského lékařství pražské Karlovy univerzity. Během studií pracovala v Anato-mickém ústavu profesora Čiháka, který ovšem patřil Fakultě všeobecného lékařství, což bylo překážkou, aby, coby studentka Fakulty dětského lékařství, získala místo pomocné vědecké síly. To jí zajistil profesor Čihák na Ortopedické klinice profesora Hněvkovského. Zřejmě vykonávala tu funkci dobře - kamarádi jí říkali vědma. Když prošla i fakultou, promovala 28. června roku 1962.

Poněkud legrační dva měsíce byla sekundární lékařskou nemocnice v Benešově, ale mámila ji věda. Ponoukali ji k ní oba zmínění profesoři - profesor Hněvkovský sledoval intenzivně genetické aspekty vrozeného vykloubení kyčlí a směřoval ji ke genetice. Podělil se s tím úmyslem s profesorem Čihákem a ten zařídil vše potřebné u profesora Milana Haška, takže už 1. září 1962 nastoupila do Ústavu experimentální biologie a genetiky ČSAV k doktorkám Martě Vojtíškové a Aleně Lengerové.V něm setrvala až do roku 1969. Věnovala se tam populační genetice, latentní genetické zátěži v důsledku konsangvinity a profilu dětí z incestních těhotenství. První dva roky pracovala současně na II. dětské klinice profesora Houšťka, aby mohla v roce 1964 atestovat z pediatrie.

Toho roku 1964 se také vdala. Jedním svědkem - na úřadu byl profesor Čihák, dalším v kostele nikdo méně významný než profesor Hněvkovský. Roku 1969 přešla dr. Seemanová na Ústav výzkumu vývoje dítěte Fakulty dětského lékařství, ze kterého plynule vplula v polistopadových změnách, souvisejících s kompletizací fakulty, do Ústavu biologie a lékařské genetiky naší fakulty a stala se vedoucí pracoviště genetického poradenství.

Roku 1973 atestovala dr. Seemanová z lékařské genetiky, 1974 obhájila kandidátskou disertační práci na téma "Latentní genetická zátěž manifestující se u dětí z konsangvinických těhotenství". Tématem její doktorské práce v roce 1988 byl "Význam syndromologické diagnostiky v lékařské genetice". Habilitace dr. Seemanové proběhla před naší vědeckou radou roku 1991 (téma habilitační práce "Syndrom fragilního X chromozomu") a profesorkou byla jmenována 1. 12. 1993.

Odborné i osobní renomé paní profesorky je příčinou toho, že byla a je opakovaně využívána k činnosti spolkové. Čtrnáct let pracuje v prezidiu České lékařské společnosti J. E. Purkyně a od samého počátku zastupuje ČLS JEP v dohodovacím řízení k seznamu zdravotnických výkonů. Tři roky zastupovala ČLS v Oborové kontaktní organizaci Europrojektů (5. a 6. rámcový program) a od roku 1994 v Evropské asociaci ambulantních lékařů. V letech 1990-1994 byla předsedkyní České společnosti lékařské genetiky, v období 1993-1999 předsedkyní oborové komise pro genetiku České lékařské komory, dvakrát po čtyřech letech pracovala v komisích IGA MZ ČR a GA ČR, šest let pracuje v prezidiu Zeleného kříže na projektech prevence a získávání prostředků na ně, v letech 1991-2001 zastupovala naši republiku v Permanent Committee International Congress of Human Genetics, od roku 1998 je členkou International Consortium for Nijmegen breakage syndrom a v roce 2002 byla organizátorkou jeho mezinárodního kongresu v Praze a od roku 2001 je předsedkyní svépomocné Společnosti syndromů chromozomální instability. Paní profesorka je členkou Evropské společnosti humánní genetiky a České demografické společnosti, čestnou členkou německé a ruské Společnosti humánní genetiky a členkou redakční rady Indian Journal of Human Genetics.

O vědecké, publikační a přednáškové činnosti netřeba se zmiňovat, je bohatá. Roku 1974 získala Hálkovu cenu Českého literárního fondu, v letech 1979, 1986, 1991 a 1994 ceny Společnosti lékařské genetiky, 1993 cenu prezidia České lékařské společnosti J. E. Purkyně a v letech 1971, 1980 a 1985 Cenu ministra zdravotnictví.

Uvedeným výčtem ovšem činnost paní profesorky zdaleka nekončí. Především vychovala tři děti - syna Pavla (1966), který úspěšně pracuje na naší Klinice dětské neurologie, syna Tomáše (1968), který je asistentem naší Pediatrické kliniky a dceru Janu (1975), která je překladatelkou. Dochovala oba jejich dědečky (tedy otce a tchána). Jednoho z nich, slavného foniatra profesora Miloslava Seemana, který byl slepý, provázela na domácích i zahraničních kongresech, na četných společenských událostech starého stylu, při návštěvách významných osobností (např. profesora Antonína Přecechtěla či profesora Vladimíra Vondráčka), na setkání Kruhu přátel českého jazyka, kterému vévodil jeho švagr profesor Vladimír Šmilauer a na vernisáže výstav jeho bratranců - malíře a grafika profesora Vladimíra Silovského a jeho bratra. Malířská a grafická díla obou uspořádali manželé Seemanovi pro výstavy v letech 1991, 1994 a 2004.

Protože manžel paní profesorky MUDr. Jiří Seeman má boty z "toulavého telete", byl v průběhu čtyřicetiletého manželství deset let služebně v zahraničí, takže její starost o převažující muže v domácnosti, jejíž bytová plocha představuje 200 m2, byla velmi náročná. A protože mužská část rodiny je sportovně založena, paní profesorka s ní lyžovala, jezdila na kole a plavala. Plavání provozuje pravidelně dosud. S otcem a dětmi pěstovala také turistiku s geologickými cíli - chodili za granáty, acháty, trilobity a kamennými slunci. Nevíte co to jsou kamenná slunce, tak jako jsem to nevěděl já? Vězte tedy, že to jsou jakési krátery na skalách u Hnojnic, obce sousedící s Třebenicemi, podobné kráterům na měsíci, jejichž původ je dodnes neznámý. I když sama paní profesorka tenis nehraje, doprovází manžela na turnaje seniorů, kterých se on tradičně účastní, a to i v cizině, stejně tak jako na podzimní poslední leče a myslivecké plesy. Aby toho nebylo málo, paní profesorka služebně (v rámci populační genetiky) i soukromě (s a za manželem) hodně cestovala, a to jak po republice, tak po Evropě, Americe, Asii a Africe. Nejraději je proto však doma. V rámci výchovy dětí udržovala i v minulém režimu styky se "západními" kolegyněmi a pěstovala už zaniklé pobyty svých dětí "na zkušenou". Pominout nelze ani členství paní profesorky ve Sdružení lounských rodáků, se kterými se ráda setkává při různých společenských akcích v Praze i v Lounech.

Po celá dlouhá léta pečovala paní profesorka o dům, zahradu a les ve Všenorech a když bylo hotovo pletla, háčkovala a vyšívala, zvláště když byly děti malé a uvolily se její výrobky nosit. Roku 1991 si k tomu přidala práci se znovuzprovozněním restituovaného domu a zahrádky v Plaňanech a roku 1995 opravu rodného domu v Lounech.

Až neuvěřitelně pak zní, že při všech těch aktivitách stačí paní profesorka už 40 let vychutnávat abonentní koncerty České filharmonie a Spolku pro komorní hudbu a číst zejména historické romány, což odpovídá její někdejší touze studovat historii nebo kunsthistorii. To ovšem její pan otec považoval za rizikové pro praktický život. Konečně mi dovolte zmínit, že veškeré dění rodiny Seemanových, kromě odborného, usměrňuje už 13 let hodná, chytrá a samozřejmě v rodině dominantní dobrmanka Besinka. Podílí se na rodinné radosti i dobré zdravotní kondici.

Vyjadřuji paní profesorce upřímné po-děkování a připojuji srdečné blahopřání k narozeninám (a Jubilejní medaili 2. lékařské fakulty).