| Ročník č. 12
- Říjen - listopad 2003 |
|
Fakultní zprávy
Vědecká rada
Zapsala Ilona Kyselová
sekretariát děkana UK 2. LF
Zasedání
dne 12. června 2003
Zahájení
( Jednání vědecké rady zahájil prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc. přivítáním
všech přítomných členů vědecké rady, zvláště uvítal hosty zasedání
prof. RNDr. V. Pačesa, DrSc., prof. MUDr. M. Elledera, DrSc. a prof. MUDr. A.
Svobodu, CSc.
Personální záležitosti
Úvodem personálních záležitostí děkan fakulty proslovil laudace
jubilantům. První laudace náležela prof. MUDr. Lidce Lisé, DrSc.,
profesorce I. dětské kliniky UK 2. LF a FN Motol, druhá laudace prof. RNDr. Heleně Tomášové, CSc., profesorce Ústavu lékařské chemie a
biochemie UK 2. LF. Obě dámy převzaly po gratulaci děkana květinu. Závěrečná
laudace patřila doc. MUDr. Petru Zobanovi, CSc., proděkanu 2. lékařské
fakulty, který převzal stříbrnou pamětní medaili fakulty.
V dohodě ministryně zdravotnictví a ministryně školství bylo prodlouženo
funkční období doc. MUDr. Richardu Průšovi, CSc., přednostovi Ústavu
klinické biochemie a patobiochemie UK 2. LF a FN Motol. Děkan fakulty předal
docentu Průšovi jmenovací dekret.
Vědecké radě byly představeny nové akademické pracovnice fakulty RNDr.
Markéta Kalinová, odborná asistentka Ústavu patologie a molekulární medicíny
UK 2. LF a FN Motol a MUDr. Blanka Vavřinková, CSc., odborná asistentka
Gynekologicko-porodnické kliniky UK 2. LF a FN Motol.
Jmenovací řízení profesorem
Doc. Ing. Zdeňka Sedláčka, DrSc., docenta Ústavu biologie a lékařské
genetiky UK 2. LF a FN Motol, v oboru lékařská biologie.
Téma přednášky:"Mobilní elementy a retropozice v lidském
genomu."
Jménem hodnotitelské komise přednášku posoudil prof. MUDr. Otto Hrodek,
DrSc.
Usnesení: Vědecká rada svým hlasováním vyjádřila souhlas jmenovat doc.
Ing. Zdeňka Sedláčka, DrSc. profesorem pro obor lékařská biologie a celé
řízení postupuje k rukám rektora Univerzity Karlovy v Praze.
Zprávy vedení
Doc. MUDr. Karel Cvachovec, CSc., přednosta Kliniky anesteziologie a
resuscitace UK 2. LF a FN Motol Praha - schválení komise k habilitačnímu řízení
v oboru anesteziologie a resuscitace. Závěr: Souhlas.
Doc. Ing. Rudolf Poledne, CSc., přednosta Centra experimentální medicíny
IKEM Praha - schválení komise ke jmenovacímu řízení profesorem v oboru lékařská
chemie a biochemie. Závěr: Souhlas.
Děkan fakulty informoval vědeckou radu, že doc. MUDr. Tomáš Trč, CSc.
byl zvolen 1. místopředsedou České společnosti pro ortopedii a
traumatologii.
Vědecká rada vzala na vědomí informaci o souhlasu akademického senátu
fakulty s restrukturalizací dětských klinik 2. lékařské fakulty a Fakultní
nemocnice v Motole. Senát vyjádřil souhlas se zřízením:
Kliniky dětské hematologie a onkologie UK 2. LF a FN Motol
Klinika vznikne sloučením oddělení hematologie II. dětské kliniky UK 2. LF
a FN Motol a stávající Kliniky dětské onkologie UK 2. LF a FN Motol
Pediatrické kliniky UK 2. LF a FN Motol
Klinika vznikne sloučením I. a II. dětské kliniky UK 2. LF a FN Motol
Proděkan Herget informoval vědeckou radu o ocenění studentky Zuzany
Prouzové z 5. ročníku fakulty, která získala 1. cenu francouzského
vyslanectví za nejlepší vědeckou práci.
Proděkan Herget předložil vědecké radě na vědomí seznam navržených výzkumných
záměrů jednotlivých lékařských fakult UK.
Dále proděkan Herget informoval členy vědecké rady o přípisu
prorektorky Svobodové, která žádá revizi oborových rad postgraduálního
studia. Oborová rada pro biomedicínu zůstává ve stávajícím složení s výjimkou
prof. Brožka. Za zemřelého profesora Brožka přijal členství doc. MUDr.
Martin Bojar, CSc. Vědecká rada vyjádřila souhlas.
Proděkanka Bartůňková informovala o zpracování podkladů pro
reakreditaci a akreditaci nových oborů pro habilitační řízení a jmenovací
řízení profesorem. Poděkovala všem zúčastněním za spolupráci.
Vědecká rada hlasovala elektronickou formou o návrhu na jmenování garantů
studijních programů pěstovaných na 2. lékařské fakultě:
Magisterský program medicíny - garanti: prof. RNDr. Václav Pelouch,
CSc., doc. MUDr. Petr Zoban, CSc.
Bakalářský program fyzioterapie - garant: Doc. PaedDr. Pavel Kolář,
Závěr: Vědecká rada vyjádřila hlasováním s návrhem souhlas. Hlasovací
lístky jsou součástí originálu zápisu.
Zasedání
dne 18. září 2003
Zahájení
Jednání vědecké rady zahájil prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc. přivítáním
všech přítomných členů vědecké rady.
Personální záležitosti
V úvodu vědecké rady uvítal děkan fakulty nového přednostu Pneumologické
kliniky UK 2. LF a FN Motol doc. MUDr. Jaromíra Musila a předal mu jmenovací
dekret přednostou.
Dále děkan fakulty předal dekret ministryně zdravotnictví ČR s prodloužením
funkčního období ve funkci přednosty Chirurgické kliniky doc. MUDr. Jiřímu
Hochovi, CSc.
Ve druhé části personálních záležitostí následovaly laudace jubilantům.
První laudace náležela prof. MUDr. Františku Kölbelovi, DrSc., profesoru
Interní kliniky UK 2. LF a FN Motol, který v závěru laudace převzal blahopřejný
dopis a květinu. Stříbrná pamětní medaile byla udělena doc. PhDr. Janě
Kocourkové, docentce Dětské psychiatrické kliniky UK 2. LF a FN Motol,
bronzovou pamětní medaili předal děkan fakulty doc. MUDr. Aleši Filoušovi,
CSc., docentu Oční kliniky dětí a dospělých UK 2. LF a FN Motol a Ing. Evě
Kuželové, tajemnici fakulty. Gratulační dopis a květinu převzala paní
Danuše Wotřelová, pracovnice Ústavu vědeckých informací.
Prezentace postgraduálních studentů
MUDr. Richard Brzezny, student 3. ročníku doktorského studijního programu
v oboru neurovědy, obhajovaná práce "Vliv věku na funkci vestibulo-okulárního
reflexu."
Žádost o prodloužení studia.
Závěr: Vědecká rada vyjádřila souhlas s prodloužením studia o 1 rok.
Ing. Karla Mazancová, studentka 3. ročníku doktorského studijního
programu biochemie a patobiochemie, obhajovaná práce "Periferní
metabolismus glukokortikoidů u hypertenzních potkanů." Žádost o prodloužení studia.
Závěr: Vědecká rada vyjádřila souhlas s prodloužením studia do
31.12.2003.
MUDr. Alena Moravová, studentka 3. ročníku doktorského studijního
programu v oboru biochemie a patobiochemie, obhajovaná práce "Mechanismus
glykooxidačních reakcí v kultivovaných prasečích čočkách".
"Fluoresenční produkty glykace v čočkách diabetických a nediabetických
pacientů."
Žádost o prodloužení studia.
Závěr: Vědecká rada vyjádřila souhlas s prodloužením studia o 8 měsíců.
MUDr. Mgr. Dana Pokorná, studentka 3. ročníku doktorského studijního
programu v oboru molekulární a buněčná biologie, genetika a virologie,
obhajovaná práce "Zlepšení imunizačního účinku DNA vakcín podaných
genovou pistolí pro terapii cervikálního karcinomu."
Žádost o prodloužení studia.
Závěr: Vědecká rada vyjádřila souhlas s prodloužením studia o 6 měsíců.
MUDr. Patrik Hitka
student 3. ročníku doktorského studijního programu v oboru fyziologie a
patofyziologie člověka, obhajovaná práce "Hodnotenie koncentrácie
reaktívnych zlúčenín kyslíka v plúcach pomocou stanovovania peroxidu vodíka
v kondenzáte vdychovaného vzduchu."
Žádost o prodloužení studia.
Závěr: Vědecká rada vyjádřila souhlas s prodloužením studia o 6 měsíců.
MUDr. Přemysl Jiruška
student 3. ročníku doktorského studijního programu v oboru fyziologie a
patofyziologie člověka, obhajovaná práce "Epileptická ložiska:
interhemisferální a thalamo-kortikální interakce."
Žádost o prodloužení studia.
Závěr: Vědecká rada vyjádřila souhlas s prodloužením studia o 6 měsíců.
MUDr. Věra Lachmanová
studentka 3. ročníku doktorského studijního programu v oboru fyziologie a
patofyziologie člověka, obhajovaná práce "Podíl radikálového poškození
na mechanismu vzniku hypoxické plicní hypertenze."
Žádost o prodloužení studia.
Závěr: Vědecká rada vyjádřila souhlas s prodloužením studia o 12 měsíců.
Anotace nových výzkumných záměrů
Onemocnění mozku a vývoj nových terapeutických metod
Prof. MUDr. Eva Syková, DrSc.
Leukémie
Prof. MUDr. Jan Starý, DrSc.
Genetická a molekulárně genetická problematika závažných onemocnění dětského
i dospělého věku
Prof. MUDr. Petr Goetz,CSc.
Prof. MUDr. Jan Vavřinec, DrSc.
hronická onemocnění vznikající na podkladě nepřiměřené reaktivity
imunitního systému, jejich patogeneze a možnosti včasné diagnostiky a léčby
Prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc.
Závěr: Vědecká rada vyjádřila souhlas předloženým výzkumným záměrům.
Oslavy 50. výročí založení 2. lékařské fakulty
Děkan fakulty informoval členy vědecké rady o skladbě oslavných akcí při
příležitosti 50. výročí UK 2. lékařské fakulty.
- Děkanský sportovní den - 15. října 2003 od 9.30 do 18.00, sportovní areál
v Hostivaři
- Podzimní komorní koncert v Karolinu - 15. října 2003 od 19.30, velká aula
Karolina
- Vědecká konference fakulty - 7. listopadu 2003 od 8.30 do 16.00, velká
posluchárna 2. lékařské fakulty
- Slavnostní koncert České filharmonie v Dvořákově síni Rudolfina - 9.
listopadu 2003 od 19.30, Dvořákova síň Rudolfina
- 50 let 2. lékařské fakulty výstava o historii fakulty v Karolinu - 19.
listopadu - 14. prosince 2003, výstavní prostory historické budovy Karolina,
vernisáž 19.11.2003 od 17.00
- Nadace Hollar k 50. výročí 2. lékařské fakulty - 19. listopadu - 14.
prosince 2003, výstavní prostory historické budovy Karolina, vernisáž
19.11.2003 od 17.00
- Slavnostní shromáždění akademické obce ve velké aule Karolina - 27.
listopadu 2003 od 10.00, velká aula Karolina
- Ples mediků -12. prosince 2003 od 20.00 do 02.00, Národní dům na
Vinohradech
K oslavám výročí založení fakulty vedení fakulty vydá slavnostní
publikaci, pamětní medaili, videofilm a propagační předměty.
Zprávy vedení
MUDr. Jan Štulík, CSc., vedoucí lékař spondylochirurgického oddělení
FN Motol Praha - schválení komise k habilitačnímu řízení v oboru
ortopedie. Závěr: Souhlas.
Doc. MUDr. Tomáš Eckschlager, CSc., docent Kliniky dětské onkologie UK 2.
LF a FN Motol Praha - schválení komise ke jmenovacímu řízení profesorem v
oboru onkologie. Závěr: Souhlas.
Proděkan Herget informoval vědeckou radu o závěru vedení Univerzity
Karlovy k průběhu hlasování habilitačního řízení MUDr. Vlasty Tošnerové,
CSc., přednostky Rehabilitační kliniky UK LF a FN Hradec Králové v oboru
rehabilitační lékařství. Řízení proběhlo dne 16.1.2003. Vzhledem k
tomu, že hlasování nesplnilo podmínku účasti 2/3 členů VR z celkového
počtu členů VR, rektorát považuje hlasování za neplatné. Celé řízení
je vráceno zpět na fakultu k novému řízení.
Habilitační komise v původně navrženém složení:
Předseda: prof. MUDr. Miroslav Kučera, DrSc., profesor Kliniky tělovýchovného
lékařství UK 2. LF a FN Motol Praha
Členové: prof. MUDr. Jarmila Siegelová, DrSc., přednostka Kliniky funkční
diagnostiky a rehabilitace MU LF a FN u sv. Anny Brno; prof. MUDr. Karel Martiník,
DrSc., katedra tělesné výchovy a sportu Pedagogické fakulty Univerzity
Hradec Králové; doc. MUDr. František Véle, CSc., katedra fyziologie UK
FTVS Praha, doc. MUDr. Jaroslav Opavský, CSc.; vedoucí katedry fyzioterapie a
algoterapie UP Fakulty tělesné kultury Olomouc.
Závěr: Souhlas.
|
| Ročník č. 12
- Říjen - listopad 2003 |
|
Fakultní zprávy
Akademický senát
Zapsala Ilona Kyselová
sekretariát děkana UK 2. LF
Zasedání
dne 25. června 2003
Zahájení a kontrola zápisu
Jednání akademického senátu zahájil předseda as. MUDr. Ondřej Hrušák,
Ph.D. přivítáním všech přítomných členů senátu, zvláště uvítal
hosty zasedání prof. MUDr. J. Kouteckého, DrSc., doc. MUDr. J. Hercogovou,
CSc., prof. MUDr. J. Hergeta, DrSc., prof. RNDr.V. Peloucha, CSc., prof. MUDr.
J. Šnajdaufa, DrSc., doc. MUDr. P. Zobana, CSc. a Ing. E. Kuželovou.
Zápis ze dne 21.5.2003 - bod 4) Curriculum - výuka farmakologie a patologie
ve 3. ročníku - příspěvek MUC. Ondřeje Fialy. Po diskusi senát navrhl
zpracovat nový návrh curricula, který projedná pedagogická komise senátu.
Závěr komise bude předložen k projednání kolegiu děkana a vědecké radě
fakulty. Závěr: Na toto zasedání AS MUC. Fiala návrh nepředložil - senát
projednání odkládá na další zasedání senátu v září.
Zprávy vedení fakulty
Proděkan Šnajdauf požádal senát o vyjádření k návrhu na prodloužení
funkčního období pro:
Doc. MUDr. Karla Cvachovce, CSc. přednostu Kliniky anesteziologie a resuscitace UK 2. LF a FN Motol
prodloužení funkčního období bez výběrového řízení o 5 let do
31.1.2009.
Závěr: Senát hlasováním doporučil prodloužení funkčního období.
Prof. MUDr. Jana Hergeta, DrSc.
vedoucího Ústavu fyziologie UK 2. LF - prodloužení funkčního období bez výběrového
řízení o 5 let do 31.1.2009.
Závěr: Senát hlasováním doporučil prodloužení funkčního období.
Tajemnice fakulty informovala senát o čerpání rozpočtu pro rok 2003 - za
období leden až květen je rozpočet čerpán na 33,6%.
Nově zřizované bakalářské obory zatím nebyly zařazeny na program jednání
Akreditační komise MŠMT ČR. Fakulta proto obory pro ak.r. 2003/2004 nebude
otevírat ke studiu. Přihlášeným uchazečům bude adresně zaslána
informace a vrácen finanční poplatek za přijímací řízení.
Proděkan Pelouch informoval senát o průběhu přijímacího řízení, které
proběhlo bez problémů. Jsou k dispozici výsledky z I. a II. kola. Náhradní
termín přijímacího řízení proběhne ve dnech 26. a 27.6., podmínky přijímacího
řízení v náhradním termínu jsou totožné s podmínkami přijímacího řízení
v řádném termínu. Hlavní přijímací komise zasedá 30.6.2003, přijato
bude 200 uchazečů pro magisterské studium medicíny a maximálně 25 uchazečů
bc studia fyzioterapie. Proděkan Pelouch diskutoval otázku změny přijímacího
řízení pro ak. rok 2004/2005. Návrh na změny v přijímacím řízení předloží
senátu na zasedání v září 2003.
Děkan fakulty sdělil senátu další postup v záležitosti zřízení
Kliniky dětské hematologie a onkologie UK 2. LF a FN Motol a Pediatrické
kliniky UK 2. LF a FN Motol.
Děkan fakulty požádal dopisem rektora Univerzity Karlovy o zřízení výše
uvedených klinik. Prostřednictvím RUK bude požádána ministryně školství,
mládeže a tělový-chovy ČR o souhlas se zřízením klinik. Současně bude
prostřednictvím RUK požádána o souhlas se zřízením klinik ministryně
zdravotnictví ČR. Po souhlasu všech nadřízených orgánů (RUK, MŠMT ČR a
MZd ČR) děkan fakulty vypíše výběrová řízení na obsazení míst přednostů
klinik. Podmínkou řízení bude předložení koncepce Pediatrické kliniky.
MUC. Michal Pelíšek informoval senát o schválení Stipendijního řádu UK
senátem Univerzity Karlovy.
Proděkan Herget informoval senát o úspěchu studentky Zuzany Prouzové z 5.
ročníku 2. LF, která byla oceněna 1. cenou francouzského vyslanectví za
nejlepší vědeckou práci. Současně konstatoval, že prostředí pro vědeckou
práci studentů fakulty je velmi příznivé.
Informace o založení studentského spolku při UK 2. LF
Šárka Cihelková informovala senát o aktivitách nově založeného studentského
spolku při 2. lékařské fakultě, který bude fungovat na způsob neziskové
organizace. V současné době jsou zpracované stanovy a organizační schéma
spolku (výkonná rada a dozorčí rada). Výkonná rada sestává z 3 až 5
koordinátorů projektů, dozorčí radu tvoří předsednictvo AS UK 2. LF. Je
založené konto spolku, finanční prostředky uvažuje získávat prostřednictvím
grantů (podané 2 grantové projekty) a sponzorů. Šárka Cihelková navrhla 5
programových rovin činnosti:
- Obecně vzdělávací aktivity.
- Humanitární aktivity (pomoc v uprchlických táborech zaměřená na děti).
- Kulturní aktivity.
- Zahraniční aktivity (stáže).
- Evropská asociace mediků.
Závěr: Senát vzal informaci na vědomí. O dalších aktivitách bude Šárka
Cihelková senát informovat na zasedání v listopadu 2003.
Různé
Akademický senát určil své zástupce do komisí pro vypsaná výběrová řízení:
- vedoucí Ústavuhistologie a embrylogie UK 2. LF
předběžný termín: 16.7.2003 (středa) ve 13.00 hodin
zástupce AS UK 2. LF: prof. MUDr. Jan Starý, DrSc.
- vedoucí Anatomického ústavu UK 2. LF;
předběžný termín: 16.7.2003 ve 13.30 hodin
zástupce AS UK 2. LF: prof. MUDr. Jan Starý, DrSc.
- přednosta Ústavu lékažské mikrobiologie UK 2. LF a FN Motol
předběžný termín: 16.7.2003 ve 14.00 hodin
zástupce AS UK 2. LF: prof. MUDr. Jan Starý, DrSc.
- odborný asistent pro Ústav patologie a molekulární medicíny UK 2. LF a FN
Motol
předběžný termín: 15.9.2003 (pondělí) ve 12.00 hodin
zástupce AS UK 2. LF: as. MUDr. Svatopluk Smutný
- odborný asistent pro Dermatovenerologickou kliniku UK 2. LF a FN Motol
předběžný termín: 15.9.2003 ve 12.30 hodin
zástupce AS UK 2. LF: as. MUDr. Svatopluk Smutný
PhDr. Ivana Mokrošová, vedoucí Ústavu jazyků, informovala senát o činnosti
ústavu a personálním obsazení ústavu (5,5 úvazků). Výzvou pro oslovení
senátu byl bod jednání o výuce jazyků na fakultě, který senát zařadil
na své zasedání v dubnu 2003.
Ústav jazyků zajišťuje výuku latinské, cizojazyčné a české lékařské
terminologie a odborného jazyka
- v magisterské formě studia (latina + 1 cizí jazyk)
- v bakalářské formě studia (latina + 1 cizí jazyk)
- v doktorském studiu biomedicíny (208 doktorandů v prezenční a kombinované
formě studia) u zahraničních studentů (latina + český jazyk - 6 semestrů,
4-6 hodin týdně)
- organizuje zkoušky v rámci doktorského studia biomedicíny
- organizuje zkoušky na zahraniční stáže ve spolupráci s IMFSA a v rámci
programu Erasmus
- podílí se na překladech pro potřeby fakulty
- pořizuje překlady pro potřebu akademického senátu
- provádí jazykové korektury odborných článků
- organizuje placené jazykové kurzy pro studenty, lékaře a zaměstnance ve
zdravotnictví (mimopracovní úvazek, 10% z vybraných peněz se odevzdává
fakultě)
- organizuje placené kurzy znakového jazyka
- organizuje jazykovou poradnu a provádí konzultační činnost
- pořizuje soudní překlady (A,N,Fr)
Doktorka Mokrošová dále senátu sdělila, že předložila vedení fakulty
koncepci výuky jazyků včetně výše pracovních úvazků.
Závěr: Senát vzal informaci na vědomí.
As. MUDr. Ondřej Hrušák, Ph.D., předseda senátu, informoval členy o výzvě
na podporu společného projektu reformy vysokoškolského vzdělávání a požadavek
na jeho plnou finanční podporu ze státního rozpočtu. Plakát byl umístěn
v průběhu přijímacího řízení na nástěnkách fakulty. Součástí výzvy
byl graf, který ukazuje zvýšení počtu studentů VŠ a státní dotace mezi
léty 1994 a 2001.
Další zasedání Akademického senátu proběhne ve středu dne 17. září
2003 od 14.30 hod. V malé levé posluchárně fakulty.
Zasedání
dne 17. září 2003
Zahájení a kontrola zápisu
Jednání AS zahájil předseda as. MUDr. Ondřej Hrušák, Ph.D. přivítáním
všech přítomných členů senátu, zvláště uvítal hosty zasedání prof.
MUDr. J. Kouteckého, DrSc., doc. MUDr. J. Bartůňkovou, DrSc., doc. MUDr. J.
Hercogovou, CSc., prof. RNDr. V. Peloucha, CSc., prof. MUDr. J. Šnajdaufa,
DrSc., doc. MUDr. P. Zobana, CSc. a Ing. E. Kuželovou.
Kontrola zápisu proběhla bez připomínek.
Zprávy vedení fakulty
Prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc. - děkan fakulty
V odvolacím řízení studentů k přijímacímu řízení na ak. rok
2003/2004 byli přijati dva studenti do bakalářského studijního programu
fyzioterapie. Důvodem bylo pochybení v informačních tiskopisech k přijímacímu
řízení. Ve dvou informačních materiálech bylo uvedeno odlišné bodové
hodnocení.
Zimní semestr letošního roku je semestrem oslav 50. výročí založení
fakulty. Na všechna pracoviště bude zaslán program oslavných akcí. Děkan
fakulty požádal o aktivní účast na oslavách.
Podle nařízení RUK nemůže fakulta studentům promíjet úhradu za překročení
řádné doby studia.
Z finančních prostředků, které dostává FN Motol jako dotaci na fakultu
bude na základě četných žádostí z klinik a ústavů nakoupen nový nábytek.
Od nového akademického roku budou všichni studenti vlastnit identifikační
visačky. Průkazy mají podobu čipové karty opatřené osobními údaji, čárovým
kódem, fotografií, podpisovým pruhem, názvem fakulty a znakem UK v podobě
hologramu. Výdej průkazů je v Hostivaři - pro studenty 1. ročníků hlavní
výdej době od 15. 9. do 6.10. 2003 a pro studenty vyšších ročníků od 7.
10. 2003. Průkazy budou vydávány i zahraničním studentům a studentům
postgraduálního doktorského studia v prezenční i kombinované formě.
Doc. MUDr. Jana Hercogová, CSc. - proděkanka pro zahraniční studenty a
celoživotní vzdělávání
K přijímacímu řízení v Londýně bylo přihlášeno 19 uchazečů, z
toho 8 uchazečů se zapíše na 2. lékařskou fakultu.
18. září proběhne další přijímací řízení pro zahraniční
studenty. Přihlášených je 19 uchazečů. Informace o zapsaných zahraničních
studentech na 2. LF bude sdělena na zasedání senátu v říjnu 2003.
Prof. MUDr. Jiří Šnajdauf, DrSc. - proděkan pro vnitřní záležitosti
fakulty
Dne 15. října 2003 proběhne ve Sportovním areálu v Hostivaři "Děkanský
sportovní den" pořádaný při příležitosti oslav 50. výročí založení
fakulty. Proděkan Šnajdauf vyzval studenty k aktivní účasti. Program
sportovního dne:
9.30
Slavnostní zahájení
9.50
Zahájení turnajů
fotbal, florbal, volejbal
10.00
Aerobik
10.00 Výjezd - horská kola
14.00
Tenisový turnaj učitelů pro začátečníky
i pokročilé
Rychlokurz sebeobrany a pádové techniky pro učitele
15.00
Aqua gymnastica
15.00
Exibiční utkání ve fotbalu "Hvězdy fakulty vs. Studenti"
15.45
Volné plavání
17.00
Plavecká klání
18.00
Ukončení turnajů, předání cen vítězům
Proděkan prof. MUDr. Jiří Šnajdauf, DrSc. předložil senátu žádost o
doporučení jmenovat nové vedoucí pracovníky fakulty, kteří byli vybráni
na základě řádných konkursních řízení. Závěr: Akademický senát
doporučil jmenovat profesora Drugu vedoucím Anatomického ústavu 2. lékařské
fakulty.
Doc. MVDr. Luděk Vajner, CSc., nar. 19.11.1954, vedoucí Ústavu histologie a
embryologie UK 2. LF, na období 3 let od 1.10.2003 do 30.9.2006. Závěr:
Akademický senát doporučil jmenovat docenta Vajnera vedoucím Ústavu
histologie a embryologie 2. lékařské fakulty.
RNDr. Evžen Amler, CSc., nar. 15.5.1958, vedoucí Ústavu biofyziky UK 2. LF,
na období 2 let - od 1.10.2003 do 30.9.2005. Závěr: Akademický senát doporučuje
jmenovat doktora Amlera vedoucím Ústavu biofyziky 2. lékařské fakulty.
Změny přijímacího řízení pro akademický rok 2004/2005
Proděkan prof. RNDr. Václav Pelouch, CSc. předložil senátu návrh na změnu
přijímacího řízení pro akademický rok 2004/2005. Předložený materiál
je výsledkem diskuse s vedoucími jednotlivých oborů, které se podílejí na
přijímacím řízení. V této podobě byl schválen na pracovní poradě dne
12. 9. 2003.
Navrhované změny:
Magisterské studium - lékařství
Přijímací řízení se bude konat 21. až 22. 6. 2004. Je dvoukolové.
První kolo přijímacího řízení
písemné testy z biologie, fyziky, chemie (celkem 75 otázek, každá otázka
hodnocena 2 body) a dále písemný test všeobecných předpokladů pro studium
medicíny (25 otázek, každá hodnocena 4 body), který zkoumá schopnost
logické úvahy, porozumění rozsáhlejšímu odbornému testu, schopnost odečítat
údaje z grafů, prostorovou představivost a smysl pro postřehnutí detailů -
absolvují všichni přihlášení uchazeči.
Druhé kolo přijímacího řízení
ústní pohovor - absolvují uchazeči, kteří dosáhnou nejlepších výsledků
v prvním kole; je možné získat maximálně 100 bodů. Koná se před tříčlennou
komisí pedagogických pracovníků fakulty. Uchazeč losuje 2 otázky; cílem této
zkoušky je zjistit zájem uchazeče o zvolený obor, schopnost argumentace a
obhájení vlastního názoru.
Součet bodů z obou kol je určujícím faktorem pro rozhodnutí o přijetí ke
studiu.
Bakalářské studium - fyzioterapie
Přijímací řízení se bude konat 22. až 24. 6. 2004. Je dvoukolové.
První kolo přijímacího řízení
písemný test z biologie, fyziky a chemie (celkem 90 otázek, každá otázka
hodnocena 2 body) absolvují všichni přihlášení uchazeči.
Druhé kolo přijímacího řízení
ústní pohovor - absolvují uchazeči, kteří dosáhnou nejlepších výsledků
v první kole. Za ústní pohovor je možné získat maximálně 150 bodů; koná
se před tříčlennou komisí pedagogických pracovníků fakulty. Uchazeč
losuje 2 otázky; cílem této zkoušky je zjistit zájem uchazeče o zvolený
obor a schopnost argumentace obhájit vlastní názor.
Součet bodů z obou kol je určujícím faktorem pro rozhodnutí o přijetí ke
studiu.
Závěr: Akademický senát schválil návrh na změnu přijímacího řízení.
Proděkan Pelouch dále předložil senátu návrh kolegia děkana o počtu přijímaných
studentů po ukončení přijímacího řízení pro ak.r. 2004/2005.
Po udělení souhlasu Akreditační komise se zahájením studia v nově zřizovaných
bc oborech vedení fakulty stanoví počty přijímaných studentů dodatečně.
Bakalářské studium Fyzioterapie - 25 studentů
Magisterské studium Medicíny - 185 studentů
Závěr: Hlasováním (14-0-0) senát předložený návrh schválil.
Členové senátu diskutovali otázku týkající se přijímání studentů s
vynikajícím studijním prospěchem na gymnáziu bez přijímacího řízení.
K této otázce se senát vrátí v dostatečném předstihu.
Různé
Změny termínů zasedání senátu v období oslav 50. výročí založení
fakulty:
Původní termín |
Nový termín |
Uspořádaná akce oslav |
15.10.03 |
22.10.03 |
Děkanský sportovní den a komorní koncert |
19.11.03 |
26.11.03 |
Vernisáž výstavy o historii fakulty v Karolinu |
Senát i přítomní členové kolegia děkana obšírně diskutovali téma
"mediální kampaň prof. E. Sykové k autologní transplantaci
progenitorových buněk pacientům s míšním poraněním". Diskutující
se shodli, že mediální prohlášení prof. Sykové byla v rozporu se správným
způsobem zveřejňování vědeckých dat a že pravděpodobně vzbudila
nerealistická očekávání veřejnosti. Senát zatím nehlasoval, zda požádá
Vědeckou radu UK 2. LF o vyjádření k metodě samotné a k následné mediální
kampani. Senát pověřil předsedu, aby zkoncipoval prohlášení AS UK 2. LF o
němž bude akademický senát jednat na příštím zasedání.
Dopis předsedy Rady vlády vysokých škol týkající se novely zákona č.
111/1998. Členové senátu byli vyzváni, aby své připomínky a návrhy
zaslali do 30.9.2003 RVŠ.
Zápis byl zaslán Ústavu jazyků k překladu do anglického jazyka pro web
zahraničních studentů dne 29.9.2003.
|
| Ročník č. 12
- Říjen - listopad 2003 |
|
Osobnosti fakulty
Laudace
prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.
děkan UK 2. lékařské fakulty
Laudace profesorce RNDr. Heleně Tomášové, CSc.
Vědecká rada UK 2. lékařské fakulty dne 12. června 2003
Kdybych mohl disponovat finančními prostředky fakulty podle svého,
daroval bych v této chvíli profesorce Tomášové k narozeninám nějaký tuze
krásný kousek starého českého porcelánu, nejlépe slavkovského nebo z Březové,
ale třeba také staropražského. To proto, abych jí poděkoval za všechno co
udělala pro naši fakultu a pro vědu. Svěřila se mi totiž, že mezi všemi
předměty starého uměleckého řemesla nejvíce obdivuje skleněné, keramické
a porcelánové a že pro starý český porcelán má slabost největší.
Finančními prostředky fakulty ovšem nedisponuji a paní profesorce proto
nezbývá nic jiného než spokojit se s mými slovy.
Profesorka Tomášová věnovala celý svůj pracovní život chemii a naší
fakultě. Pracuje na ní od promoce v roce 1957 nepřetržitě 46 let. Narodila
se v Praze a v ní absolvovala všechny stupně vzdělání. Maturovala v roce
1952 na gymnáziu v Bílé ulici v Dejvicích a hned po maturitě zahájila
studium na v tom roce založené katedře biochemie na Matematicko-fyzikální
fakultě Univerzity Karlovy. Během studií pracovala na III. interní klinice
pražské lékařské fakulty v laboratoři profesora Hořejšího. Zabývala se
aktivitou fosfatázy a metabolismem kyseliny listové. Každou sobotu sdělovala
své pracovní výsledky přednostovi kliniky profesoru Charvátovi. Dovedu si
dobře představit jak velký vliv musela mít tato mimořádná osobnost na
mladou studentku.
Po promoci 3. července roku 1957 nastoupila na Fakultu dětského lékařství
do laboratoře docenta Homolky. Patnáct následujících let byla asistentkou
na katedře fakultní pediatrie. V roce 1960 absolvovala kurz z toxikologie. V
sedmašedesátém získala hodnost kandidátky věd po obhájení práce
Glykoproteiny v zažívacím traktu dětí s cystickou fibrózou a v roce 1971
titul Rerum naturalium doctor. Dva roky pak zastávala funkci odborného
asistenta, absolvovala tříměsíční stipendijní pobyt v tehdejším SSSR a
po návratu nastoupila ve stejné funkci na Ústav výzkumu vývoje dítěte
FDL, aby se roku 1985 stala vedoucí jeho biochemického oddělení.
Po listopadu 1989 jsme začali kompletizovat neúplnou fakultu teoretickými
ústavy. Dr. Tomášovou jsme požádali, aby se ujala zřízení Ústavu lékařské
chemie a biochemie. Podařilo se jí společně se spolupracovníky vybudovat
dokonale fungující ústav z výukového prostoru tankových střelců na bývalé
vojenské katedře vysokých škol.
Po úspěšném habilitačním řízení roku 1991 (téma habilitační práce
Biochemické markery hypoxie u dětí) se stala docentkou a po profesorském řízení
profesorkou roku 1994. Tehdy přednášela na téma Bronchoalveolární laváž
v diferenciální diagnostice plicních onemocnění. Přednostkou ústavu byla
paní profesorka do začátku roku 1999, ale pracuje na Ústavu dále.
Hlavním profesním zájmem paní profesorky bylo vždy zavádění nových
diagnostických postupů a jejich miniaturizace. Všechny zaváděné metodiky
prováděla sama. Odhaduje, že provedla statisíce vyšetření, a to zejména
na úseku chronických onemocnění respiračního traktu, onemocnění dětí v
perinatálním období a patologických stavů dětí nedonošených. Výčet
profesorkou Tomášovou prováděných metodik by zabral převážnou část
fakultního časopisu Pelikán, za což bych byl peskován. Tak alespoň některé:
Při cystické fibróze vyšetřovala chloridy v potu různými metodikami,
glykoproteiny v duodenální šťávě, vypracovala mikro- metody pro stanovení
aktivity pankreatických enzymů, sledovala změny v koncentraci Ig a především
Ig D v séru a sekretech, prováděla fenotypickou klasifikaci alfa - 1
antitrypsinu u jeho deficitu. Sama provedla skrínink cystické fibrózy u
43.000 novorozenců ve Středočeském kraji. a to není v respirační oblasti
zdaleka všechno.
Pro onemocnění perinatálního období je zásadní prenatální
diagnostika vyšetřením plodové vody. Paní profesorka vyšetřila takových
vzorků 15.500, u každého minimálně pět ukazatelů. Z toho vzešly mezinárodně
uznávané normy pro jednotlivé ukazatele v gestačních týdnech.
U nedonošených dětí studovala především stavy hypoxické a
hyperbilirubinemie. Vyšetřovala poměr laktátu a pyruvátu u novorozenců s
Rh-inkompatibilitou, aktivitu krvinkové acetylcholinesterázy pro diagnostiku
hemolytické žloutenky, prokázala hemolytické iktery vyšetřováním
bilirubinoidů v plodové vodě. Stupně hypoxie novorozence kvantifikovala řadou
katalytických aktivit enzymů a metabolismus kyslíku u nedonošených pomocí
vyšetření aktivit řady oxidačně redukčních enzymů v krvi.
Chemie je celoživotní vášní profesorky Tomášové, které dává průchod
nejenom vyšetřováním tekutin lidského těla, ale také frekventovaným
odstraňováním skvrn z oděvů svých spolupracovníků, výukou studentů,
neevidovanou činností přednáškovou a evidovanou činností publikační.
Participovala na vydání 5 monografií, napsala 31 kapitol do monografií, 11
kapitol do učebnic, 164 článků do odborných časopisů (a 108 abstraktů) a
přihlásila dva patenty z oblasti systézy peptidů. Samozřejmě se podílela
na práci výzkumné. Získala Ceny České lékařské společnosti JEvP, AV ČR,
MŠMT a MZd.
Jak běžel život a narůstaly nároky, opouštěla paní profesorka postupně
své nechemické koníčky - kanoistiku, tenis, lyžování i turistiku. Ovšem
stále se zajímá historií, architekturou Prahy, navštěvuje výtvarné výstavy
a - což není vůbec běžné - nelení jet na zajímavou výstavu obrazů nebo
grafiky do Brna, Vídně nebo do Frankfurtu. O skle a porcelánu jsem už hovořil.
V souvislosti s obecným zájmem paní profesorky o historii není divu, že
věnuje velký zájem také historii objevů v chemii a historii zavádění
metod, které užívá nebo užívala. Fascinuje ji vyhledávat co, kdy a kde v
chemii vzniklo a je nadšená, když se např. dočte v Hoppe Sayler´s
Zeitschrift z roku 1870 - cituji -: "Použil jsem tuto chemikálii a po
provedení došlo k barevné rekci při které vznikl ..." v té době byl
pokrok závislý na individuu, které si pálilo nejen ruce, ale používalo všechny
dosud známé chemické reakce". a příspěvků vycházelo ročně kolem
250-350. Kdežto nyní, když bouchnu na Medline, tak se na jediné heslo vyvalí
minimálně 1000, ale i 250 000 odkazů. Je pracné, ale stejně je pak nádherné
najít kapitolu o plodových vodách napsanou česky, od Raffaela Jana Steidela,
tlačenou v češtině ve Widni u J.T. Panocse v roce 1792".
Paní profesorka ráda vzpomíná i na svoje vlastní začátky, když se v
Homolkově laboratoři provádělo v roce jejího nástupu (1957) 8400 analýz,
kterýžto počet se dnes dělá v biochemické laboratoři denně. Těší ji
ohromný pokrok v biochemii posledních 40 let a raduje se z toho, že ho stále
může využívat, zejména provádět některé unikátní analýzy pro řadu
našich i extramurálních pracovišť. V současné době vyšetřuje elastázu-1
ve stolicích. Je totiž uznávaným standardem poškození pankreatu. Je vděčná
osudu, že jí daroval spolupráci s mnoha skvělými lékaři fakulty i pracovníky
AV ČR.
Vážená a milá paní profesorko, jsem upřímně rád, že Vám mohu přát
k Vašim narozeninám všechno nejlepší a že Vám mohu za veškerou práci
pro fakultu veřejně poděkovat. Buďte zdravá a šťastná.
Laudace profesorce MUDr. Lidce Lisé, DrSc.
Vědecká rada UK 2. lékařské fakulty dne 12. června 2003
Paní profesorka Lidka Lisá se narodila v jičínské pahorkatině, přímo
v historicky významném městu Jičíně, které leží na řece Cidlině. Jičín
je zmiňován již roku 1293. Od roku 1316 byl městem poddanským, roku 1621 se
stal majetkem Albrechta z Valdštejna a od roku 1784 byl městem královským. Město
je proslulé nejenom historickým jádrem s náměstím a zámkem z Valdštějnovy
doby, ale také jako vstupní brána do krásného Českého ráje i tím, že
ho z blízkého lesa Řáholce umravňuje za naléhavých situací bohabojný
lupič Rumcajs.
Lidka Lisá ovšem neprožila dětství v Jičíně, nýbrž v Podhradí, malé
vesnici uložené pod zbořeným hradem Velíš. Žila tam v domě své pratety
(sestry babičky) proto, že byla děckem asthenickým a že se rodiče domnívali,
že jí čerstvý vzduch prospěje. Ve třídě obecné školy byla nejmenší,
nejhubenější a mezi učiteli nejoblíbenější. Úhrn těchto osobních
okolností jí přinášel v zimě výhodu - aby nezapadla do závějí, nosívali
ji učitelé domů na zádech.
Když ji donosili páni učitelé (1943), přijali ji už po 4. třídě páni
profesoři do slavného jičínského Lepařova gymnázia, které vzniklo jako
jezuitské asi před 380 léty. Valdštejnova tradice, která dodnes město
prostupuje, se dotýkala i tehdejších gymnazistů. Vyvolávala v nich lítost
z Valdštejnovy předčasné smrti a z jím proto nenaplněného záměru založit
v Jičíně univerzitu. Kdo dnes může posoudit, jak by se co vyvíjelo, kdyby
v Jičíně byla Valdštejnova univerzita. Tedy jak by se to vyvíjelo vůbec a
s Lidkou Lisou zvláště.
Před maturitou zvažovala tři obory, které by ji zajímaly na vysoké škole.
Osvícený chemikář, který pro studenty - zájemce pořádal velice zajímavá
praktika, v ní vzbudil zájem o chemii. Snad prostředí rodného města, možná
vliv předků - učitelů podněcoval její náchylnost k historii. Odrazovala
ji však představa o samotářské práci v zaprášených archivech. Chtěla být
"užitečná" a tak to vyhrála medicína.
A tak protože v Jičíně univerzitu Valdštejn zařídit nestačil, musela
vzít po maturitě (1951) Lidka Lisá zavděk hradeckou lékařskou fakultou. Než
však na ní mohla začít poznávat složitosti lidského těla, změnila
vrchnost civilní fakultu na Vojenskou lékařskou fakultu a na ní se začínající
medičce studovat nechtělo, ač materiální podmínky, které studentům, včetně
dívek, vojáci nabízeli, byly mimořádně výhodné. Odebrala se proto do
Prahy na Fakultu všeobecného lékařství, z které po třech letech přestoupila
na fakultu naši, protože ji vábila pediatrie.
Studium ukončila v roce 1957. Dostala umístěnku, tak se to tenkrát
praktikovalo, na dětské oddělení nemocnice v Trutnově, odkud ji často vysílali
posílit chirurgické oddělení v Žacléři, gynekologické oddělení v
Trutnově a také radit maminkám v podhorských dětských poradnách. 1. ledna
1959 nastoupila na krátkou dobu na dětskou kliniku Vinohradské nemocnice (do
15.5.1959) a od srpna do konce roku 1959 pracovala v této nemocnici na Krajské
transfuzní stanici.
28. prosince 1959 zahájila činnost na I. dětské klinice profesora Švejcara
v Dětské fakultní nemocnici na Karlově, nejprve (1959-1970) jako sekundární
lékařka po boku asistentky Edity Lackové, endokrinoložky, která emigrovala
a poté jako odborná asistentka (1970-1976). Atestaci I. stupně z pediatrie
složila roku 1961, II. stupně roku 1969. V té době také stihla přivést na
svět dvě děti. Ze syna se stal výborný lékař - radiolog, z dcery právnička.
Roku 1975 obhájila kandidátskou disertační práci na téma Vylučování
hydroxyprolinu u dětských endokrinopatií. Pak ji ovšem zase přitáhl rodný
magický Jičín, takže byla rok a půl primářkou dětského oddělení tamní
nemocnice a okresním pediatrem (září 1976 - leden 1978). Endokrinologii,
které se už dříve věnovala, však neopustila. Benevolencí profesora Kubáta
pracovala jednou za čtrnáct dní v endokrinologické ambulanci I. dětské
kliniky a ve steroidní laboratoři.
1. února roku 1978 se na přání tehdejšího přednosty kliniky profesora
Kamila Kubáta na kliniku vrátila do funkce odborné asistenty a roku 1981 byla
jmenována docentkou pediatrie po obhájení práce Vrozený adrenogenitální
syndrom. V únoru 1989 získala hodnost doktora lékařských věd - tématem práce
byly Poruchy sexuální diferenciace a 1. prosince 1993 se stala profesorkou.
Tak jak to zákon stanovil, obhájila před profesorským řízením habilitační
práci věnovanou Vrozené hyperplazii nadledvin.
Jak vyplývá z témat prací, které jsem zmínil, stala se hlavním zájmem
profesorky Lisé endokrinologie. Nepochybuji, že ji ovlivnila i v krátkém
období jejích začátků na Dětské klinice Vinohradské nemocnice její
tehdejší přednostka - paní profesorka Jiřina Čížková - Písařovicová,
která mj. napsala monografii Dětská endokrinologie (ale jak prostořeký
jazyk Lidky Lisé uvádí, léčila děti také tajemnými extrakty z bylin) a
pak už jmenovaná asistentka Lacková. Profesor Švejcar nepochybně
endokrinologii i oběma dámám přál. Už tehdy vládly steroidní laboratoří.
Paní profesorka stále čile přednáší a publikuje, je autorkou mnoha
prací v odborných časopisech, čtyř monografií, dvě další jsou v tiskárně,
také chystá k vydání jednu publikaci memoárovou. Je členkou komise pro státní
závěrečné zkoušky na naší fakultě a na Lékařské fakultě v Hradci Králové
a členkou mezioborových komisí na lékařských fakultách hradecké a plzeňské.
Ovšem nejzáslužnější mimoklinickou aktivitou je funkce vedoucí redaktorky
časopisu Česko-slovenská pediatrie, kterou zastává v celém polistopadovém
období. Jistě nemusím nikoho z vás přesvědčovat o tom, jak náročná z
mnoha hledisek je redakční práce, navíc časopisu tak významného. V tomto
posledním období historie našeho státu se konečně může také aktivně zúčastňovat
kongresů European Society of Pediatric Endocrinology v zahraničí.
To, že se stala paní profesorka lékařkou, mohla geneticky ovlivnit její
prababička. Byla porodní bábou, starala se o zdraví lidí vůkol a živila
tak celou chudou rodinu. Dodnes má Lidka Lisá doma prababiččinu knížku
Porodnictví pro babičky, kterou pro ně napsal profesor Václav Rubeška.
To, že je paní profesorka náruživou čtenářkou, mají zřejmě na svědomí
mužští předkové z matčiny strany. Všichni byli podkrkonošskými kantory
typu "zapadlých vlastenců". Nejraději a zcela pravidelně čte
literaturu biografickou a historickou. Stejně miluje umění výtvarné - je členkou
Spolku Hollar. Navštěvuje koncerty vážné hudby.
Pravidelně chodí se svými dětmi či dvěma vnuky na dlouhé túry po Českém
ráji, trasa Sedmihorky - Hrubá Skála - Valdštejn - Trutnov nebo Jičín -
Sobotka - Mnichovo Hradiště a Drábské světničky a protože ani to ji
neudolá, zakládá na jednom ze svých restituovaných pozemků ovocný sad.
Všechny medaile, kterými fakulta disponuje, už paní profesorka získala.
Žádnou další nemáme. Snad ale tento nedostatek vyváží projevy naší úcty
a našeho vztahu k ní. Všechno dobré, paní profesorko !
Laudace docentu MUDr. Petru Zobanovi, CSc.
Vědecká rada UK 2. lékařské faklty dne 12. června 2003
Docent Zoban, proděkan naší fakulty, žije obklopen láskou a péčí
mnoha žen. Tří doma - manželky Anny, dětské oční lékařky,
dvaadvacetileté dcery Barbory, studentky speciální pedagogiky a devatenáctileté
dcery Kateřiny, čerstvé maturantky na Arcibiskupském gymnáziu v Praze a
nespočtem žen v nemocnici, kterým vypiplává novorozeňata, zejména ta pod
váhou, k radostnému žití.
Narodil se jinde než se narodit měl. Během cesty rodičů, otce lesního
inženýra a matky - absolventky rodinné školy, z Brna do Frýdlantu nad
Ostravicí, kam jeli za babičkou, projevil Petr Zoban nedočkavost a zvědavost.
Přerušil jejich cestu ve Frýdku- Místku, v němž ovšem pak nikdy nepobýval.
V Brně žil Petr Zoban jenom rok. Ostatní předškolní léta prožíval v
Ostravici, údolní vesnici při stejnojmenné říčce, prodírající se mezi
beskydskými vrcholy Lysou horou a Smrkem. Tam také začal chodit do jednotřídky
spravované vlídným panem řídícím, ale už druhou třídu dochodil v
Praze, kam se roku 1956 rodina přestěhovala. I když bydleli na příjemné
Hanspaulce, byl to pro malého kluka rozdíl: vesnice Ostravice - město Praha,
říčka Ostravice - řeka Vltava, lesy a hory - pražské ulice. Také kluci
byli jiní, ale učitelé ve škole v Sušické ulici výborní. V letech
1963-1966 studoval na gymnáziu, resp. SVŠ ve Velvarské ulici v Dejvicích.
Maturoval s vyznamenáním.
Všichni si mysleli, že je Petr Zoban technický typ a že bude další
studium orientovat tímto směrem. Vyšplouchl je a nastoupil ke studiu medicíny
na Fakultu dětského lékařství. Už od třetího roku byl pomocnou vědeckou
sílou v laboratoři experimenátlní kardiologie prof. Ošťádala na
Fyziologickém ústavu ČSAV. I když uvažoval do budoucna o teorii, nakonec ho
přece jen zvábila medicína klinická. Po promoci roku 1972 nastoupil na
kardiologické oddělení Interní kliniky FN na Vinohradech, ale už po dvou měsících
přesídlil v rámci základní vojenské služby do Domažlic. Tam si ověřoval
platnost během studia získaných vědomostí. PNC opravdu likvidoval
streptokoky a přes noc kuchařskými nedouky v kuchyni přechovávaná vaječná
pomazánka likvidovala svými následky bojeschopnost celé jednotky.
Po vojně nastoupil Petr Zoban na I. dětskou kliniku FNM (absolventi FDL
byli nuceni působit v oboru pediatrie), což mu konvenovalo, a až do současné
doby je s tím co dělá spokojen. Po všeobecném pediatrickém vzdělání složil
v roce 1976 atestaci I. stupně z pediatrie. Roku 1978 ho přednosta kliniky
ustanovil asistentem a zařadil ho do neonatologického týmu docenta Václava
Mydlila. Jeho zásluhou a za přispění MUDr. Nataši Šimánkové začala
fakulta získávat nového neonatologa. V roce 1980 absolvoval čtyřměsíční
studijní pobyt v Dánsku na vynikajícím pracovišti nestora evropské
neonatologie prof. Benta Friis - Hansena. Stáž definitivně rozhodla o jeho
celoživotním zaměření. V roce 1981 složil Petr Zoban atestaci II. stupně
z pediatrie, roku 1986 absolvoval druhou zahraniční stáž v Helsinkách na
oddělení prof. Kari Raivia a v roce 1987 obhájil na naší fakultě kandidátskou
disertační práci na téma "Příspěvek k problematice vazební kapacity
albuminu pro bilirubin u novorozence". Místem třetí zahraniční stáže
byly USA. Během čtyř měsíců prošel neonatologickými pracovišti na
Harvard Medical School v Bostonu, v dětské nemocnici ve Filadelfii a v
King-Drew Medical Center při UCLA v Los Angeles. Po návratu z USA vypracoval
doc. Zoban systém postgraduálního vzdělávání v neonatologii pro ČR, včetně
standardizovaného resuscitačního programu pro novorozence. To je velká zásluha,
jejímž prostřednictvím se zvýšila úroveň neonatologické péče. V roce
1993 obhájil před vědeckou radou naší fakulty habilitační práci na téma
"Klinický pohled na nežádoucí účinky léčby hypoxie nedonošených dětí
kyslíkem" a stal se docentem pro obor pediatrie.
Docent Zoban je od roku 1995 vedoucím lékařem neonatologického oddělení
s jednotkou intenzivní a resuscitační péče naší Gynekologicko- porodnické
kliniky a společně s jejím porodnickým úsekem tvoří od roku 1992
Perinatologické centrum FNM a 2. LF UK. Od téhož roku spolupracuje oddělení
doc. Zobana s neonatologickým centrem Univerzity v Salt Lake City v Utahu, které
v roce 1998 na měsíc navštívil.
Vědecko-výzkumný zájem docenta Zobana se orientuje na klinicko -
biochemickou problematiku postnatální adaptace. V systému postgraduálního
vzdělávání v pediatrii - neonatologii jsou středem jeho pozornosti plicní
sufraktant, stabilita plic novorozenců a její změny při hypoxii a infekci,
problematika resuscitace novorozence po porodu, kyslík v léčbě nedonošených
novorozenců a jeho negativní efekty a edukační systém pro postgraduální
vzdělávání v neonatologii. Stanovené pensum učí docent Zoban samozřejmě
i naše studenty pregraduální. Docent Zoban je autorem a spoluautorem více než
80 publikací v tuzemských i zahraničních časopisech a od roku 1990 byl a je
řešitelem či spoluřešitelem pěti grantů IGA MZ ČR a jednoho grantu GAČR.
Zmínil jsem, že jeho učitelem byl docent Mydlil. Ovšem velký vliv na jeho
práci měla a má paní profesorka Tomášová. Mnoho od ní získal, za mnohé
jí vděčí.
Docent Zoban je zakládajícím členem České neonatologické společnosti.
Byl jejím předsedou při jejím vzniku a je jím v současnosti, v mezidobí
byl jejím vědeckým sekretářem. Je členem České pediatrické společnosti,
zástupcem ČR v European Association of Perinatal Medicine, konzultantem MZd ČR
pro obor neonatologie, členem redakčních rad časopisů Česko-slovenská
pediatrie a Neonatologické listy, opakovaně předsedou Akademického senátu
naší fakulty a čilým organizátorem a spoluorganizátorem evropských
kongresů perinatální medicíny a předsedou organizačního výboru dvou
mezinárodních sympozií o vývojové perinatální a neonatální medicíně v
Praze, minulého v roce 2000 a budoucího na podzim 2003.
Petr Zoban nonneonatolog čte rád historické romány a literaturu faktu, má
rád výtvarné umění, z jehož bohatství preferuje vlámské malířství,
ale také expresionismus. Večer při kávě se zaposlouchává do mistrů českého
klasicismu - Vejvanovských, Rejchy, Stamice, Myslivečka, Brixiho, Voříška,
Koželuha, Tůmy a dalších. Je turistou, který chodívá za konkrétním cílem
- na hrady, zámky, skanzeny, ale v létě také jenom pro radost po horách
(hlavně po milovaných Beskydech). Je také cykloturistou a v zimě lyžařem.
Je dobré vědět, že pro přátele rád uvaří. Co uvaří ovšem
neprozradil. Ujišťuji vás však, že kuchařské umění docenta Zobana
nebylo příčinou toho, že jsem ho požádal, aby ve stávajícím akademickém
období přijal funkci studijního proděkana pro klinické obory. Důvodem bylo
vědomí o jeho charakteru a schopnostech.
Mnoho příjemných budoucích let, milý Petře !
Laudace Ing. Evě Kuželové
Vědecká rada UK 2. lékařské fakulty dne 18. září 2003
Laudace je ze své podstaty vždycky chválou. Latinské laudare znamená chváliti.
Příležitostí k veřejné pochvale pak bývají zejména narozeniny. Právě
k těm prvním, které jsou laudace hodny, dospěla tajemnice naší fakulty paní
Ing. Eva Kuželová.
Laudace mívá tři části. První zmiňuje jubilantův běh života, druhá práci,
kterou do té doby vykonal a jeho zásluhy o instituci, které slouží a třetí
jeho člověčenství.
Naše paní tajemnice se narodila 30. září v Městci Králové. V něm
vychodila základní školu a začala studovat na Střední průmyslové škole
chemické na Novém Městě pražském v Křemencově ulici. To není ledasjaká
ulice, ale ulice známá jak proslaveným gymnáziem na kterém studovalo mnoho
významných osobností, včetně několika našich významných lékařských předků,
tak proslulým pivovarem U Fleků, jehož vznik je zaznamenán již roku 1499.
Že U Fleků vaří vynikající 13° černé pivo jistě každý z vás ví, že
ale až od poloviny 19. století nevíte asi všichni. A teprve na přelomu 19.
století do století 20. provedl sládek Josef Karel Khop významné úpravy
pivnice - vznikla síň Rytířská, sály Kufr, Emauzy, Staročeský, pro literáty
tzv. Akademie, z verandy sálek Jitrnice a další, které vyzdobil populární
pražský malíř Láďa Novák. Jsou to fresky mezi evropskými hostinci nevídané.
Samozřejmě se nabízí, zda Eva Kuželová, tehdy ještě Špinková,
nechodila společně se spolužáky obdivovat více ty hezké sály a ochutnávat
pivo než navštěvovala blízkou chemickou školu.
Nicméně na ní roku 1978 maturovala a po maturitě se jala studovat na
Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, na které složila státní zkoušku
6. června roku 1978, aby o deset dní později získala po obhájení práce
"Matematické modelování průběhu tavení skla" na katedře
technologie silikátů diplom (16. června 1978).
V letech 1978 - 1985 pracovala Ing. Kuželová jako samostatný referent
technického rozvoje v Pražských cihelnách. V témže období se vdala za
pana Ing. Miroslava Kuželu a přivedla s jeho přispěním na svět dva syny -
Davida (1979) a Jakuba (1982). V období let 1985-1988 působila v odboru
ekonomiky práce na generálním ředitelství Cementáren a vápenek a mezi
roky 1988-1991 byla vedoucí ekonomického oddělení Zenitcentra. Posléze se
stala vedoucí personálního a mzdového oddělení a asistentkou ředitele
reklamní agentury Rapid. Změny pracovišť nepřičítejte její náchylnosti
k fluktuaci. První dva zmíněné podniky přemístily své působení mimo
Prahu, třetí zanikl (neuvádí se, že její vinou) a ve čtvrtém pracuje její
manžel ve vedoucí funkci. Byl by to střet zájmů.
Tak se dostala Ing. Kuželová k nám. 11. října 1999 nastoupila na děkanát
ve funkci organizačně - technického pracovníka na úseku práce a mezd, ovšem
vzápětí se zúčastnila výběrového řízení na uvolněné místo tajemníka
fakulty, členy komise přesvědčila a děkan fakulty docent Bojar ji do této
funkce instaloval dnem 1. prosince 1999. Tak to bylo a je to tak dobře. Je to
dobře proto, že pod vedením Ing. Kuželové se toho hodně na děkanátu zlepšilo.
Vztahy se zklidnily, práce se zpřesnila, problémů ubylo. Vnímají to
pracovníci děkanátu, vnímáme to my v kolegiu a vnímají to zcela jistě i
členové akademické obce - pedagogové i studenti. Když ničím jiným, pak tím,
že ze strany děkanátu nemají problémy, že děkanát spolehlivě funguje.
Možná, že se to v každodenním chvatu, kterým akademičtí občané
fakulty žijí, ani tak nezdá. Ale fungování děkanátu je jednou ze základních
podmínek plynulého a pozornost nevzbuzujícího chodu složitého organismu
celé fakulty. Pokud činnost děkanátu pozornost vzbuzuje, bývá to výstražným
znamením, že něco není v pořádku. Připomínám, že velikou zásluhu na
úrovni práce děkanátu, a tím fakulty, má jeho šéf - tajemník, tj. na našem
děkanátu paní tajemnice.
Narodit se 30. září znamená narodit se ve znamení Vah. V příslušných
knihách jsem se poučil, že toto znamení je nejúžeji spojeno se
spravedlností, že lidé v něm zrození mají vyváženou lidskost předcházejícího
znamení Vodnáře a podivínství následujícího znamení Blíženců, že ztělesňují
intelektuální přístup k životu a že právě ona vyváženost nedovoluje převládat
ani jejich přísně racionální, ani intuitivní stránce povahy. Jsou to
jedinci zřejmé rovnováhy mezi tělesným a duchovním. Jejich planetou je
Venuše, která spojuje znamení Vah s krásou, uměřeností a smyslem pro
harmonii. Tolik říkají o vlastnostech naší paní tajemnice zvěrokruh a
planety. Potvrzuji, že tomu tak opravdu je.
Neviděl jsem paní tajemnici rozčilovat se, neslyšel jsem ji ani křičet,
ani vyhrožovat. Má schopnost řešit i složité situace v klidu, nenásilně,
vysvětlit je a nabídnout východisko. Nám v kolegiu se s ní pracuje bezvadně.
Navíc disponuje invencí, které není nikdy dostatek. Je spíše vzácným kořením.
Proto rád připomínám, že na spolehlivém, vytrvalém chodu fakulty má velký
podíl paní tajemnice. K odborným schopnostem (ty jistě utužily její zkušenosti
z minulých let) přidává své vlastnosti lidské.
Věřte mi, že vykonávat dobře funkci tajemníka fakulty není snadné.
Velice často je to dokonce nesnadné. Paní inženýrka Kuželová si s tím však
dokáže poradit. Jistě k tomu přispívá rodinná pohoda - oba její synové
jsou zdárnými vysokoškoláky (jeden studuje na Vysoké škole ekonomické,
druhý na Elektrotechnické fakultě ČVUT), ale také její záliby.
Mohl bych je shrnout konstatováním, že Eva Kuželová je pěstitelka. Ze všeho
nejvíce pěstuje květiny, a to v bytě i na zahradě. Připomínám si Zahradníkův
rok Karla Čapka a snažím se v jeho ilustracích v ní vyměnit postavu muže
za postavu ženskou, tedy paní tajemníkovou. Pěstuje však i turistiku a
protože jí nestačí chodit, namáhá se i na kole. Říká se tomu
cykloturistika. Pěstuje také čtení, hlavně s historickou tématikou, což
je v oblibě nás mnohých v této radě (což vím, jak tak po léta skládám
laudace). Pěstuje pasivně také hudbu. I to je v oblibě některých, ale zatím
mi nikdo z těch, na které jsem jejich záliby prozrazoval, neřekl, že miluje
hudbu klavírní a zvláště varhanní.
Když si to všechno dáte dohromady je úctyhodné, jak to paní tajemnice
stihne a při tom bývá každý den na děkanátu už velice časně.
Vážená paní tajemnice, milá Evo, přeji Ti za nás všechny jen to
nejlepší. Přeji Ti, abys ještě dlouhá léta vydržela. Fakultě přeji totéž
(tedy aby i ona ještě dlouhá léta vydržela).
Ale dovolte mi ještě krátké addendum ke Flekům. Hospodu na všem známém
místě vybudoval Vít Skřemenec - odtud později označení Na Skřemenci,
resp. Na Křemenci a posléze Křemencova ulice. Rodině Flekovské náležel
dům od roku 1792. Stoupající schopnosti a žízeň Pražanů dokládá,
že zatímco tenkrát v 18. století vařili U Fleků 24 várek piva ročně
(jedna várka měla 20 sudů), tedy 480 sudů celkem, v současnosti se jich vaří
15.000. Jedním z dalších majitelů pivovaru byl Eliáš Myslík - odtud
sousední Myslíkova ulice - a na počátku 19. století František Pštross. A
to je další ulice v sousedství pivovaru. Prostě pivo a pivovarníci
spoluutvářeli historii Prahy i naší tajemnice.
Laudace doc. MUDr. Aleši Filoušovi, CSc.
Vědecká rada UK 2. lékařské fakulty dne 18. září 2003
26. září se mezi padesátníky - členy akademické obce naší fakulty zařadil
pan MUDr. Aleš Filouš, CSc., docent oftalmologie a školský zástupce přednosty
Oční kliniky dětí a dospělých 2. LF UK. Narodil se v Praze, absolvoval
gymnázium (v ulici) Nad Turbovou. V Praze - Košířích (maturoval roku 1972)
a vystudoval Fakultu dětského lékařství UK v Praze. Promoval v roce 1978.
Následujících sedm let (1978-1985) byl sekundárním lékařem očního oddělení
Krajské nemocnice v Českých Budějovicích.
Situace v období existence Fakulty dětského lékařství nebyla někdy pro
její absolventy jednoduchá. Kromě toho, že tak jako absolventi ostatních lékařských
fakult byli "v zájmu zachování zdraví pracujících" (jako kdyby
oni i další vzdělanci nebyli pracující) přidělováni na nejrůznější místa
podle jejich stranou ohodnoceného vztahu k socialismu a k pracujícím, museli,
pokud chtěli pracovat v jiném oboru než pediatrii, žádat ministerstvo
zdravotnictví o uvolnění z oboru.
A tak poté, co byl doktor Filouš "uvolněn z profilu pediatrie pro
obor oftalmologie" - tak zněla tenkrát úřední dikce, stal se mu šéfem
výborný pan primář Pitter, nicméně i on usoudil, že "dostal přidělení
do oboru oftalmologie s tím, že těžiště jeho práce bude v dětské
oftalmologii". Docent Filouš vzpomíná na toto období své dosavadní
praxe rád a v dobrém.
Roku 1981 absolvoval odborný refrakční kurs a téhož roku složil
atestaci I. stupně z oftalmologie. V Budějovicích se seznámil s širokou škálou
oftalmologických operací včetně vitreoretinálních, samostatně operoval
katarakty, glaukomy i perforační poranění oka. a tak už značně zkušený
nastoupil 1. srpna 1985 na Dětskou oční kliniku naší fakulty a motolské
nemocnice, kterou vedla paní profesorka Helena Lomíčková, a přestěhoval se
s rodinou do svého rodiště.
Atestaci II. stupně z oftalmologie složil pak kolega Filouš hned roku 1986
a následujícího roku se stal odborným asistentem kliniky. Práce na Dětské
oční klinice přinesla změnu zejména v tom, že doktor Filouš postrádal
zpočátku rozhovor s pacientem, ono "popovídání" s dospělým
pacientem, zvýrazněné vztahy menšího města. Postupně dospěl k poznání,
že je možné a zajímavé povídat si i s malými dětmi a navíc, že spolupráce
s těmi nejmenšími, předškolního věku, je někdy lepší než s dospělými.
Tak doktor Filouš pronikal postupně i do psychologické problematiky malých
pacientů a ověřil názor legendární osobnosti pediatrické oftalmologie
profesora von Noordena, že mnohé je možné zjistit jen aspexí (pověstné je
jeho doporučení "Don´t touch the child").
Roku 1993 obhájil doktor Filouš kandidátskou disertaci na 1. lékařské
fakultě UK. Tématem byla "Diabetická retinopatie u dětí a mladistvých".
Zdrojem mu jistě byla participace na řešení výzkumného úkolu
"Optimalizace léčby diabetes mellitus ve věkovém období 0-19 let"
v letech 1987-1990. Dispenzární péči o diabetiky sledované na II. dětské
klinice zajišťuje stále.
Habilitační řízení kolegy Filouše proběhlo roku 1998. Obhajoval práci
"Vrozený glaukom - diagnostika a léčba". a právě v této
souvislosti zmiňuji, že i v oboru relativně "malém" jakým je dětská
oftalmologie, se odborné zájmy dále štěpí a že docent Filouš je vtažen
především do problematiky glaukomu a katarakty, která je pro dětský věk
soustředěna celostátně na naši oční kliniku. Mimořádně ceněný je
zavedený skrinink vrozené katarakty v ČR, zorganizovaný společně s
neonatologickým oddělením - od poloviny letošního roku se vyšetřuje více
než 80 % novorozenců a v roce příštím to budou všichni. Musím zmínit,
že docent Filouš provedl jako první na klinice trabekulotomii a pars plicata
lensektomii s použitím podle jeho návrhu vyrobeného instrumentária. Obě
tyto nitrooční operace rozšířily škálu mikrochirurgických výkonů. Ovšem
stejně tak musím zmínit, že ač dětský oftalmolog, vyšetřuje a léčí
docent Filouš i pacienty dospělé.
Docent Filouš absolvoval šest postgraduálních odborných kurzů v ČR i v
zahraničí a byl opakovaně na jedno - až dvanáctitýdenních studijních
pobytech ve Spolkové republice Německo, v Rakousku a ve Spojených státech
amerických. Je členem České oftalmologické společnosti, České glaukomové
společnosti, České kontaktologické společnosti, České strabologické
asociace, European Glaucoma Society a The American Association for Pediatric
Ophtalmology and Strabismus.
Do pedagogické činnosti kliniky je docent Filouš zapojen od školního
roku 1986/87, od roku 1994 učí i posluchače bakalářského studia optiky a
optometrie, od roku 2001 je garantem tohoto programu a školitelem nebo
oponentem diplomových prací studentů. Je autorem monografie o vrozeném
glaukomu, pěti kapitol v monografiích a 37 primárních publikací, z nichž některé
vyšly v zahraničních časopisech s IF (Acta Ophtalmologica, Journal of the
American Association for Pediatric Ophtalmology and Strabismus). Přednášel více
než 70x na odborných konferencích, z toho 9x v zahraničí.
V závěru laudace prozrazuji, že manželka pana docenta Eva je praktickou lékařkou
pro děti a dorost, starší syn Tomáš vystudoval Fakultu architektury ČVUT a
mladší Pavel letos maturoval, takže co z něho bude se teprve uvidí. Docent
Filouš rád cestuje s rodinou po Čechách i po světě a jinak ve volných chvílích
dře, jak to u nás bývá, na zakoupeném bývalém statku u Litomyšle.
Laudace paní Danuši Wotřelové
Vědecká rada UK 2. lékařské fakulty dne 18. září 2003
Jsem opravdu rád, že mám dnes příležitost gratulovat k narozeninám
pracovnici fakulty z nejvěrnějších - paní Danuši Wotřelové. Gratuluji ji
s dost velkým zpožděním, ale to mi jistě odpustí, protože prázdninové
horko letního období (letos mimořádné) zmrazuje činnost celé fakulty včetně
děkanátu a vědecké rady.
Zpoždění nikterak neubírá na upřímnosti mému vinšování. Jak také
jinak při vědomí, že paní Wotřelová odevzdává fakultě, resp. nám všem
dokonalou práci od roku 1965, to jest plných 38 let.
Paní Wotřelová se sice narodila v Praze, ale pohnutý osud ji nedopřál
prožívat dětství v rodném městě. Její otec byl pilotem Československých
aerolinií a v roce 1939 odešel spolu s českými piloty přes Polsko do
Francie a posléze do Velké Británie, aby se podílel na boji proti nacistickému
Německu a na osvobození Československé republiky. To byl jeho dceři rok. V
roce 1942 ve válce padnul. S matkou žila pak u jejích rodičů na Moravě.
Tam přežily celou válku díky slušným lidem v okolí. Po válce se vrátily
do Prahy. Otec se paní Wotřelové ale už vrátit nemohl.
Paní Wotřelová pak studovala na Vyšší hospodářské škole a v roce
1957 maturovala. Dostala umístěnku do Československých aerolinií, ovšem
tam příliš dlouho nesetrvala. Po mateřské dovolené v už vzpomenutém roce
1965 nastoupila na Fakultu dětského lékařství na místo sekretářky děkana
- tehdy profesora Máčka. Zhruba po třech letech přesídlila do naší
knihovny a v ní, resp. v Ústavu vědeckých informací pracuje dodnes.
Když nastoupila do fakultní knihovny byla její vedoucí paní doktorka
Anna Patočková. To byla žena na svém místě, koncepční a energická. Na
její doporučení vystudovala paní Wotřelová dálkově Střední
knihovnickou školu a podruhé maturovala 14. června 1972.
Ovšem ani v dalších létech nebyl osud vůči paní Wotřelové příliš
ohleduplný. Matka, která ji samotná vychovávala, měla z válečných, ale i
poválečných okolností podlomené zdraví a už v šedesáti letech zemřela.
A tak žije paní Wotřelová se svojí dcerou a se svojí vnučkou a ze všeho
nejraději plní roli babičky. Ovšem ani při této činnosti a při práci
mezi knihami na fakultě knih nemá dost a ve volných chvílích se znovu těší
knihami a také poslouchá klasickou hudbu a zušlechťuje zahradu.
Je významné a důležité, že paní Wotřelová je laskavá a milá dáma,
která nejenom plní po ta dlouhá léta svoje povinnosti na výbornou, ale zejména
to, že je plní s ochotou a ráda. Vykonala pro fakultu opravdu veliký kus
dobré práce. Spolu s upřímným přáním ve všem příznivých budoucích
let ji proto vyjadřuji veliké poděkování. Opravdu si je zaslouží.
Laudace doc. PhDr. Janě
Kocourkové
Vědecká rada UK 2. lékařské fakulty dne 18. září 2003
Na výzvu, aby mi poodhalila část svého soukromí, protože strohé úřední
formuláře k laudaci nestačí, jsem dostal odpověď stručnou, avšak hodnou
znamenitého psychologa. Paní docentka Jana Kocourková mi poslala, a to je jí
formulovaný nadpis, "Krátké narozeninové rozjímání". Upoutal mě
hned úvodní odstavec: "Nebývá jednoduché těšit se z osobních výročí,
která připomínají, jak čas utíká. Člověk dělá tak trochu interview sám
se sebou. Takové vnitřní rozhovory jsem se naučila v průběhu svého
profesního zrání a také jsem to učila svoje pacienty i kolegy, které jsem
trénovala v psychoterapii". Jistě vnímáte, jak to, čemu věnovala a věnuje
paní docentka své úsilí, prolíná její veškeré bytí. "Interview sám
se sebou." To je jiná, moderní formulace starověkého "poznej
sám sebe", které většině současníků úplně chybí.
Mým úkolem ovšem je předat alespoň trochu poznání o paní docentce.
Narodila se v Novém Městě na Moravě. To je druhá okolnost, která mě neobyčejně
oslovila. V Novém Městě na Moravě jsem prožil všechny prázdniny svého dětství
- letní i zimní. Teta tam měla pilu, pilu s vantrokama, jako v té národní
písni a jistě si dovedete představit, že v okamžiku, kdy jsem se dočetl o
rodišti paní docentky, jsem přestal psát a začal vzpomínat. Ovšem právě
v roce, kdy se paní docentka narodila jsem přestal do Nového Města jezdit,
protože moje teta zemřela. Promiňte úlet do mládí.
Po maturitě na Střední všeobecně vzdělávací škole (1966) zahájila
studia na Filozofické fakultě v Brně. Bylo to pro brněnskou katedru
psychologie období relativně příznivé. Umožnilo jí poznat základy toho,
co ji vždycky u druhých lidí a ve vlastním psychologickém přístupu zajímalo.
To, co není na první pohled vidět. Vzpomíná na několik učitelů, nejvíce
na PhDr. Huga Širokého, který se zajímal o psychoanalýzu a své zaujetí
dokázal předat svým žákům. Pilná studentka ale studovala spolu s
psychologií další obor - filmovou vědu. Žila mezi psychologií, knihami,
divadlem a filmem. V roce 1971 složila na Filozofické fakultě tehdy
Univerzity Jana Evangelisty Purkyně státní zkoušku a nastoupila jako klinický
psycholog na psychiatrické oddělení polikliniky v Třebíči. Setrvala na něm
do roku 1974, kdy se jí narodila dcera Magdaléna.
Po mateřské dovolené nastoupila 1. května roku 1976 na Kliniku dětské
psychiatrie ve FNM a je jí věrná dosud (tj. zatím 27 let).
V roce 1982 prošla na pražské Filozofické fakultě rigorózním řízením
a stala se doktorkou filozofie. Roku 1884 zvládla s úspěchem specializační
zkoušku z klinické psychologie v pražském ILF. Následující rok (1985)
ukončila vzdělání v psychoterapii a psychoanalýze. Roku 1992 se stala konečně
odborným asistentem Dětské psychiatrické kliniky a v roce 1996 zvládla
habilitační řízení na naší fakultě pro obor lékařská psychologie. Od
10. června 1996 máme tedy na fakultě paní docentku psycholožku. Ne
ledajakou, protože dokázala v sobě sdružit všechno, co se naučila pregraduálně
- psychologii, filozofii, literaturu i film se zkušenostmi, které jí dalo
prostředí medicínské. To naplnilo dávný zájem, který ji fascinuje, totiž
poodhalovat tajemství, která se ukrývají v lidských duších. Poodhalovat
je jim samým a tím jim pomáhat porozumět si. To je vlastně smyslem
psychoanalyticky orientované psychoterapie. Je zásluhou docenta Horta a primáře
Špitze, že se paní docentka mohla věnovat této problematice v době, kdy
okolnosti nebyly této orientaci nakloněny.
Teprve po roce 1990 si mohla paní docentka doplnit své poznání stážemi
v zahraničí:
- specializované pracoviště pro léčbu mentální anorexie, St. George
Hospital, Medical School, Londýn, duben 1992
- výzkumný projekt psychoterapie pro poruchy příjmu potravy,
Forschungsstelle für Psychotherapie, Stuttgart, červen 1995
- dětské psychiatrické oddělení se zaměřením na děti s mentální
anorexií, Stockholm, listopad 1996
- univerzitní poradenské centrum Londýn, duben 1996
- oddělení komunikačních dovedností, UMDS, Londýn, leden 1997
- univerzitní psychologické poradenství, Kodaň, duben 1997
Paní docentka zastává významné funkce v odborných společnostech. Je
- viceprezident České psychoanalytické společnosti
- člen výboru společnosti pro psychoterapii a rodinnou terapii ČLS
- člen výboru sekce pro dětskou a dorostovou psychiatrii ČLS
- člen odborné rady Asociace klinických psychologů Čech, Moravy a Slezska
- člen The International Psychoanalytical Association
Docentka Kocourková se intenzivně podílí na výuce psychiatrie, základů
psychoterapie a komunikačních dovedností. V klinické oblasti se věnuje
nemocným s poruchami příjmu potravy a s poruchami posttraumatickými. V činnosti
výzkumné participuje na hodnocení efektivity psychoterapie u pacientů s mentální
anorexií.
V letech 1990-1992 byla externí učitelkou na katedře psychologie Filozofické
fakulty UK v Praze a od roku 1992 působí na subkatedře pedopsychiatrie a
psychoterapie IPVZ.
Všichni na fakultě dobře víme o jejím dlouholetém spravedlivém působení
v Akademickém senátu fakulty a o prospěšné činnosti poradenské v
psychologické poradně pro studenty 2. lékařské fakulty.
Definic života je mnoho. Jedna z nich uvádí, že život je láska. Život
docentky Jany Kocourkové ji potvrzuje. Ona žije láskou ke své dceři a vnučce,
které má ovšem poněkud z ruky - žijí v Itálii a láskou ke svému povolání
- a to je láska k pacientům, studentům, spolupracovníkům na klinice i na
celé fakultě. Za to jí máme rádi a za všechno odborné co dělá si jí vážíme.
Laudace prof. MUDr. Františku Kölbelovi, DrSc.
Vědecká rada UK 2. lékařské fakulty dne 18. září 2003
V letošním horkém létu, 13. července, rozšířil společnost sedmdesátníků
naší fakulty profesor František Kölbel. Protože jsem o něm už jednu
chvalořeč držel - před deseti léty při jeho šedesátinách, omezím životopisná
data oslavence, která se nezměnila a jenom k nim něco přibylo, na stručný
souhrn, spíše pro ty, kteří u toho tenkrát nebyli.
Profesor Kölbel je pražským rodákem. Základní vzdělání získal v
libeňské škole, gymnaziální ukončil maturitou na proslulém gymnáziu v
Truhlářské ulici v Praze 2 roku 1951. Bylo to, bohužel, už dva roky potom,
kdy mu zemřel otec na infarkt myokardu. Smrt rodiče se vždycky snáší špatně.
V 16 letech hůře. Okolnosti života nebyly pro něho a pro celou rodinu (má
dva mladší sourozence) v tom období snadné. Přesto zahájil studium na pražské
lékařské fakultě a úspěšně ho ukončil promocí sub summis auspiciis v
roce 1957. (Jenom pro zajímavost poznamenávám, že prezident Masaryk dával
ve své době takto úspěšným studentům zlaté hodinky.)
První popromoční rok působil v čáslavské nemocnici (zkoušel to také
s chirurgií, ale nebylo to to pravé) a 15. srpna roku 1958 nastoupil na III.
interní kliniku Fakulty všeobecného lékařství, kterou vedl profesor Charvát.
V letech 1958-1964 na ní byl sekundárním lékařem, 1964-1986 odborným
asistentem a 1986 - 1990 docentem. 15. listopadu roku 1990 nastoupil na místo přednosty
Interní kliniky 2. lékařské fakulty a 1. června 1992 byl jmenován
profesorem.
Atestaci I. stupně z vnitřního lékařství složil roku 1960, 2. stupně
1963, kandidátskou disertační práci "Metabolismus kyseliny močové a
jeho odchylky" obhájil roku 1965 a doktorskou disertaci "Hypertrofie
srdce v klinice a v experimentu" roku 1989.
Profesor Kölbel pracoval v létech 1965-1967 jako stipendista International
Cardiology Foundation v laboratoři prof. Mommaertse na Kalifornské univerzitě
v Los Angeles. Zabýval se možnostmi izolace ribozomů myokardu v různých fázích
srdeční hypertrofie. V průběhu let věnoval pozornost některým aspektům
poinfarktových srdečních aneurysmat, onemocněním spojeným se srdeční
hypertrofií a tento zájem postupně transformoval do sféry molekulární
kardiologie. Dalšími oblastmi odborné činnosti profesora Kölbela jsou
kardiovaskulární systém ve stáří a vrozené srdeční vady dospělých.
Hodné pozornosti je udělení Státní ceny skupině Schreiber - Štěpán - Kölbel
(1988) za výsledky výzkumu, který se začal v roce 1979 zabývat
problematikou endogennímu digitalisu podobného faktoru.
Profesor Kölbel je autorem a spoluautorem sedmi monografií. Za publikaci
"Hypertrofie srdce. Klinické a experimentální aspekty" získal v
roce 1970 Cenu Československé kardiologické společnosti. Sepsal šestero
skript, publikoval přes 240 prací v českém a 40 v zahraničním odborném
tisku. Je pořadatelem 1. (1995) a 2. vydání (1999) publikace Trendy soudobé
kardiologie v nakladatelství Galén. V současné době věnuje úsilí překladu
Klinické kardiologie nakladatelství Lange a je autorem několika kapitol připravované
velké monografie Kardiologie, jejímiž hlavními autory jsou profesoři Petr
Widimský a Michael Aschermann.
Úctyhodná je spolková činnost profesora Kölbla: Po několik let je předsedou
Spolku českých lékařů v Praze, byl členem výboru České internistické
společnosti, v letech 1991-95 byl místopředsedou a pokladníkem České
kardiologické společnosti. Je řádným členem (Fellow) American College of
Cardiology, International Society for Heart Research a členem výboru pracovní
skupiny Grown-Up Congenital Heart Disease Evropské kardiologické společnosti.
Je čestným členem České kardiologické společnosti, České internistické
společnosti a Vereinigung der Bayerischen Internisten se sídlem v Mnichově.
Je členem redakční rady časopisů Cor et Vasa, Medical Science Monitor a časopisu
Postgraduální medicína. V letech 1999-2001 byl po dobu mandátu ČR delegátem
ČR ve Stálém výboru Regionálního výboru Světové zdravotnické
organizace pro Evropu.
Profesor Kölbel organizoval řadu mezinárodních kardiologických sympozií
- Adaptibility of the Cardiac Muscle Praha, 1974; Hormones and the Heart Praha,
1983; Adult Congenital Heart Disease Praha, 1998. Jako asistent generálního
sekretáře se podílel na organizaci XVI. Světového kongresu vnitřního lékařství
(ISIM) v roce 1982 v Praze.
Přičteme-li k uvedeným aktivitám prof. Kölbela ještě dlouholetou a stále
trvající činnost pedagogickou jak pregraduální, tak postgraduální, a
samozřejmě i všechno co jsem sdělit nestačil nebo nemohl, protože o tom
nevím, můžeme si dobře představit rozsah a úroveň dosavadního životního
díla prof. Kölbla.
Ale dovolte mi úvahu o sedmdesátiletém profesoru Kölbelovi z jiného než
faktografického pohledu. Získal jsem názor, že profesor Kölbel je v podstatě
svého životního smýšlení tradicionalista. Snažil se a snaží v odborném
konání udržet tradice svého mateřského pracoviště - III. interní
kliniky a svého učitele prof. Josefa Charváta. Snaží se je zachovat ve
smyslu respektování ducha či chcete-li genia pracoviště, ve smyslu zachování
celistvého oboru s náležitou autonomii jednotlivých specializací, tak jak
je ctil jeho učitel. Zachovává je v uznání veškerých práv svého nástupce.
Dodržuje je vysokou úrovní činnosti pedagogické. Ctí je v oblasti starých
univerzitních obyčejů. Ostatně proto je rok co rok znovu studenty žádán o
převzetí funkce promotora a jím přednášenou sponzi je radost ve velké
aule Karolina poslouchat. Váží si jich v činnosti spolkové při vědomí,
že na tomto místě je jejich zakladatelem Jan Evangelista Purkyně. Rozmnožuje
je ve vlastní rodině. Členové široké Kölblovy rodiny - sourozenci,
bratranci, děti a vnoučata všech se pravidelně každý rok setkávají a
rokují.
Chci také připomenout, že profesor Kölbel, ač sedmdesátník, pokračuje
nejen v aktivitách odborných, ale i v naplňování svých radostí. Stále
hraje rád tenis, jezdí na kole a v zimě utíká na běžkách. Ověřuje sám
na sobě to, co přednáší v kurzu geriatrie, že totiž i v tomto věku lze
úspěšně trénovat a udržovat sportovní výkony na dobré úrovni.
Asi největším koníčkem profesora Kölbela je ale myslivost. Dostal se k
ní přes chalupaření. Jeho sousedi v malé vesničce na Sedlčansku jsou z
velké části členy mysliveckého sdružení a milého pana profesora, když
si ho "oťukali", mezi sebe přitáhli. Stal se myslivcem se vším všudy,
tj. se zájmem o les, o zvěř a o její prospěch. a tak má nejenom pušku,
ale také krumpáč a lopatu, vynáší z lesa neřád a sází stromky a ze všeho
nejraději sedí zrána nebo zvečera sám na posedu a pozoruje krásu a
moudrost přírody. Pyšní se puškou pražské firmy Nowotný, která měla ve
20. létech minulého století sídlo na Národní třídě a zřejmě i tím,
že ho místní pan řídící naučil troubit na mysliveckou trubku borlici,
kterou mu před čtvrtstoletím darovala jeho paní. a tak si, prosím, představte
profesora Kölbela v mysliveckém jak troubí jako trubač mysliveckého sdružení
při zahájení a ukončení lovu a nějaké lovecké signály i v jeho průběhu.
Z této představy pak logicky vyplývá i moje přání. Ať Ti to, Františku,
ještě dlouho čistě troubí!
|
| Ročník č. 12
- Říjen - listopad 2003 |
Fakultní zprávy
Další cestička na fakultu
Rozhovor s Mgr. Marií Šamánkovou
In: Sestra - červen 2003
Od letošního školního roku by se mělo otevřít nově bakalářské
studium ošetřovatelství na 2. LF v Praze. Jestli v tomto termínu nastoupí
první studenti není v tuto chvíli zcela jisté, nicméně přípravy vrcholí.
"Zárodky budoucí spolupráce sester a lékařů se rodí už na škole,"
řekla nám Mgr. Marie Šamánková, která vyučuje mediky, ale zároveň na
fakultní půdu prošlapává cestičku i sestrám.
V otevření bakalářských oborů zatím pouze doufáme. Ministerstvo
zdravotnictví nám schválilo akreditační program pro obor ošetřovatelství
- všeobecná sestra a pro zdravotní laboranty. Studijní program pro
radiologické asistenty je v poslední fázi připomínkového řízení (podotýkám,
že náš rozhovor se odehrává 1. 4. 2003) a čekáme na schválení akreditační
komise. Otevření bakalářského oboru ošetřovatelství - všeobecná sestra
na naší fakultě přispěje k naplnění podmínek pro vstup do Evropské unie
a k získání akreditace pro naše pracoviště - Fakultní nemocnici Motol.
Sestry z této nemocnice dostaly možnost se na studium připravit v kurzu-.
Máme pocit, že se bude budoucím bakalářkám snáze studovat s takovouto průpravou?
Přípravný kurz se konal v gesci naší nemocnice, která ho financovala a celý
projekt byl velmi výrazně podporován ředitelem nemocnice. Kurz zahrnoval přednášky
z biologie, chemie a fyziky. Jeden blok přednášek byl zaměřen na umění se
učit, hledat systém v učení. Přijímací zkoušky budou zaměřeny na
uvedené okruhy. Do přípravky se přihlásilo 120 frekventantů, skutečně
jich nastoupilo 108, dokončilo 92. Ke studiu se přihlásilo 61, přijato může
být maximálně 40.
Novou koncepci vzdělávání jste vnesli i do výuky mediků v ošetřovatelství.
Medici nyní studují 4 semestry místo jednoho. Proč došlo k takovému dosti
významnému rozšíření?
V minulých létech se ošetřovatelství vyučovalo na fakultě pouze v zimním
semestru prvního ročníku. Studenti se seznamovali velmi orientačně se základními
ošetřovatelskými úkony pod vedením lékařů a sester na LDN v Motole. Naše
nová koncepce předmětu se dělí na teorii a praxi. Teorie je obohacena o přednášky
odborníků. Snažili jsme se naplnit teoretickou část tak, abychom medikům
zprostředkovali získání poznatků z těch oblastí medicíny a ošetřovatelství,
kam se během studia nedostanou, nebo přijdou z jiné strany. Některé naše
teoreticko-praktické hodiny jsou zaměřeny na komunikaci. Snažíme se naučit
budoucí lékaře najít správný kontakt s nemocným, s jeho rodinou.
Praktické úkony, které považujeme pro budoucí lékaře za významné,
nejprve vyučujeme v kabinetě na modelových situacích. Zabýváme se převážně
aplikacemi léků všech forem, technikami aplikací inzulínu, odběrem
biologického materiálu, učíme mediky významu polohování nemocných,
seznamujeme je s požadavky na prevenci dekubitů apod. Za nejvýznamnější
považujeme praktika na odděleních - LDN, chirurgii a absolvují exkurzi na
transfúzní stanici. Ve druhém ročníku jsou na dětských odděleních,
specializovaných chirurgiích, na neurologii, na ortopedii a na interně, včetně
možnosti přihlížet dialýze.
Máte zkušenosti s výukou budoucích sester i lékařů. Jak se vám učí,
jaké jsou rozdíly?
Já žádné rozdíly nevnímám. Snažím se dávat každému, co jeho jest.
M8m bohaté zkušenosti s výukou sanitářek, ošetřovatelek, sester, sester v
pomaturitních oborech, v nejrůznějších kurzech, se studenty medicíny, českými
i zahraničními. Vždy si musím připravit téma pro tu určitou skupinu, ke
které přicházím. Vždy a na všech úrovních najdete pilné, pozorné a vnímavé
studenty, stejně jako ty druhé.
Nezdá se vám, že studenti medicíny mají tendenci podceňovat dovednosti
sestry, když oni tuto profesi vykonávat nebudou?
S podceňováním nebo přehlížením práce sester se setkáváme daleko méně,
než jsme očekávali. Hned v úvodu se snažíme studentům vysvětlit fakt, že
nikdo nepozná svoji profesi od základ, že těžko může vystoupit na vrchol.
Sestry se také seznamují s prací sanitářek a ošetřovatelek. Zdravotnické
týmy poskytují komplexní péči, každá role má svoje specifika a členové
týmu by měli být navzájem rámcově obeznámeni s náplni své činnosti.
S projevy podceňování na praktikách jsme se nesetkali. Naopak, na odděleních,
která máme pod vedením sester, většinou bakalářek, dochází k provázání
obou profesí. Samozřejmě, že dochází i k situacím, kdy studenti mají
pocit, že některé úkony - např. mytí nemocných - nejsou náplní jejich
práce, ale to jsou opravdu výjimky.
Proč by vlastně měli lékaři ovládat základní dovednosti z ošetřovatelství?
Považuji za velmi významné, aby se studenti medicíny naučili základní
ošetřovatelské péči, a tím získali vědomosti, kde mají navazovat v
komplexní péči o nemocné, aby věděli, co mají a mohou očekávat od
sester v profesní oblasti.
Jaký význam má toto studium pro utváření budoucího vztahu lékař -
sestra?
Nejsem nepodložený optimista, abych zde prohlašovala, že absolvování našeho
předmětu budou profesní vztahy mezi sestrami a lékaři bezproblémové, že
dojde ke vzájemnému pochopení, úctě, toleranci a respektu. Mohu jenom
doufat, že tomu tak jednou bude.
Jarmila Škubová
|
| Ročník č. 12
- Říjen - listopad 2003 |
Osobnosti fakultyRozhovor s prof. MUDr. Josefem Stejskalem, CSc.
- 2.část
Tomáš Tvaroh
student 3. ročníku UK 2. LF
V posledním předprázdninovém čísle Pelikána vyšla první část
rozhovoru s profesorem Stejskalem, bývalým šéfem našeho Ústavu patologické
anatomie. V ní jsme se dostali až ke studiu pana profesora na Plzeňské lékařské
fakultě a hlavně k jeho prvním dotekům s patologií. První otázkou tedy
rovnou navážeme.
Jaké byly vaše profesionální patologické začátky?
Mé profesionální začátky v patologii měly své kladné stránky, ale
také četné stíny. Vzhledem k podstatnému zlepšení své ekonomické
situace jsem si za krátký čas mohl dovolit opustit sice zábavné, ale pro
intenzivní studium často méně vhodné prostředí koleje a spolu se svým
mladším bratrem, který nedávno získal méně lukrativní post demonstrátora
na nově založené pedagogické fakultě, se přestěhovat do krásné garsonky
poblíž fakultní nemocnice na Borech.
Ovšem byl to přepych dost draze zaplacený. Měl jsem za úkol vést 4 krát
týdně pitevní cvičení, a v ostatních dnech pitvat samostatně, když jsem
byl na řadě. Bylo to sice únavné, ale získal jsem tím značnou
znalost praktické patologie a seznámil jsem se s četnými pány asistenty
klinických oborů, kteří chodili k pitvám. V duchu jsem se jim leckdy divil,
že brali vážně moje vysvětlení, když nebyla po ruce paní šéfka. Ta
zpravidla jezdívala v pátek odpoledne do Prahy a vracívala se až v pondělí
před polednem, takže sobotní i pondělní pitvy bývaly zcela v režii nás
studentů. Jen dva nejstarší z nás měli za sebou zkoušku z patologie, zatímco
mne i obě mladší děvčata tato veledůležitá událost teprve čekala. Měli
jsme všichni dosti značné praktické zkušenosti s pitevní diagnostikou, takže
když byli za čas přiděleni do ústavu nově promovaní doktoři, žádali spíše
oni o radu nás, než my je. Ovšem vesměs šlo o lékaře, kteří brali svůj
pobyt na patologii jen jako přestupní stanici k jinému- oboru.
Paní šéfka se velmi snažila, abychom našli zalíbení v její milované
patologii. Organizovala např. ve spolupráci se spolkem mediků zájezd vlakem
do pražských patologických ústavů, abychom viděli, co ještě v Plzni chybí.
Zúčastnilo se nečekaně hodně studentů, většinou ovšem těch, co ještě
neměli zkoušku za sebou. Okouzlil nás hlavně profesor Václav Jedlička,
který exkurzi ve svém 2. patol. anatom. ústavu doprovázel osobitým
atraktivním výkladem. Naproti tomu prof. Šikl nás sice v Hlavově ústavu přátelsky
uvítal, ale pak předal slovo své bývalé první asistentce a uklidil se do
své pracovny. Věděli jsme, že paní šéfka tento ústav miluje a velmi touží
se vrátit, už proto, že její odchod do Plzně nebyl dobrovolný, ale byl výsledkem
pletich tzv. akčního výboru pražské fakulty.
Jinou akcí, která nás upoutala, byl úspěšný přednáškový večer na
spolku plzeňských lékařů koncem října 1949, který se nakonec pro velký
zájem diskutujících protáhl na večery dva. Psal jsem o něm již do
listopadového "Pelikána" roku 1999.
Hovořil jste o tom, že práce na patologii měla také stinné stránky,
jaké to byly?
Nevýhodou zaměstnání bylo, že jsme nemohli soustavně chodit na dopolední
přednášky jiných oborů, což bylo v dobách, kdy učebnice byly vzácností,
velký nedostatek. Také pro patologii nebyla k dostání žádná kniha, jediným
soustavným pramenem byla "brněnská skripta". Spolek mediků v Brně
totiž provedl vynikající partizánskou akci a vydal překlad stručné německé
učebnice patologie - bez uvedení autora! V té době bylo možné ledacos!
Pochopitelně naši učitelé měli k obsahu četné výhrady a zejména
profesor Šikl postupně vydával své podstatně modernější přednášky.
Pro toho, kdo finišoval před zkouškou z patologie - a mezi ně jsem také patřil
- to leckdy bylo nepříjemné překvapení , když se najednou objevil další
svazek, který bylo nutno prostudovat, protože naše paní doktorka si
skripta svého učitele oceňovala jako písmo svaté.
Byl to ovšem jen jeden z důvodů, proč jsem zkoušku z patologie stále
odkládal. Paní šéfka mne i mladší kolegyně často veřejně pochválila,
dokonce i před samotným Šiklem, který se přijel podívat, jak prosperuje
patologie v jeho rodišti a povšiml si některých pomůcek, které jsem
vyrobil. Jímala mě hrůza, že bych při zkoušce něco neuměl a zklamal tak
svoji učitelku. Pochopitelně z toho nakonec byla podtržená výtečná, ale většina
mých vrstevníků z Příbrami již v té době měla za sebou první klinické
obory.
Jak to tedy tenkrát na plzeňské patologii pod vedením doktorky Benešové
vypadalo? Zajisté bylo mnoho práce, jak se Vám to dařilo zvládat?
V ústavu bylo stále více práce, i když si paní šéfka vyprosila brigádnickou
pomoc asistentů z pražské fakulty, kteří se měli střídat po třech měsících.
Příliš se však neosvědčili, byli zvyklí na jiný styl práce a tak tíha
pitev a praktik stále spočívala na zaměstnaných studentech. Nebylo to snadné,
bráška mě nejednou našel spícího na pohovce pod svítící lampou, s
prstem založeným v knize, kterou jsem se snažil studovat.
Plzeňská patologie v té době měla malou jednopatrovou budovu pro
zdravotnický i školský provoz, který byl administrativně i personálně oddělený.
Pitevny byly společné, histologické laboratoře oddělené, bakteriologie jen
zdravotnická. Na každém ze tří širokých pitevních stolů se běžně během
jednoho dne vystřídali tři-čtyři nebožtíci. Bílý plášť, gumová zástěra
a galoše byly jediné hygienické pomůcky, které byly k disposici. Rukavic
byl stálý nedostatek, takže se všechno, včetně sterkorálních peritonitid
a tuberkulózních empyémů, pitvalo holýma rukama.
Nebezpečí infekce se dosti podceňovalo, dával se pozor spíše na infikovaná
poranění rukou. Infekční hepatitidu jsme postupně dostali všichni. Pitval
jsem rodičku, která měla malá, měkká a žlutá játra - a zažívací potíže
se objevily současně u mne i u sanitáře, který se mnou pitval. Sežloutl
později podstatně více než já, asi proto, že bojoval proti nevolnosti zvýšenými
dávkami rumu, který se fasoval. Chtěl jsem se léčit doma, ale právě vyšlo
nařízení o povinné hospitalizaci. Uložili mě tedy na interně na přistýlku
v protekčním pokoji, kde byl se mnou venkovský lékař po infarktu, rolník s
pankreatitidou a železniční úředník s nejhorší polyartritidou, jakou
jsem kdy v životě viděl. Setkal jsem se s ním znovu o pár týdnů později,
když jsem již nastoupil do práce a s dojetím jsem mu - strašně proleženému
- prokázal poslední lékařskou službu.
Součástí fakultní nemocnice byla plicní klinika, ale nebylo vzácností
narazit při pitvě na tuberkulózu i u neúplně vyšetřených zemřelých z
jiných oddělení. Promořenost obyvatelstva byla po válce značně vysoká. Z
plicní kliniky nám ovšem často dodávali "koncentráčnické"
kaverny, které zaujímaly skoro celé horní plicní laloky obklopené na prst
silnou, tuhou kalózní pleuritidou. Nebyla vzácná ani kaseosní pneumonie a
jiné hrůzy, které naší paní doktorku velmi zajímaly, protože v jejím
mateřském Hlavově ústavu neměli přidělené žádné plicní oddělení.
Hepatitidu jsem snadno překonal a neměl jsem žádné potíže ani na dosti
namáhavé pěší túře po Beskydech během dovolené. Šťastně jsem složil
patofysiologii i farmakologii a chystal se na první velký klinický obor
-internu. S počátkem podzimu však jsem začal ošklivě kašlat a jindy účinný
čaj s medem nepomáhal. Na interně mě ujišťovali, že v takovém počasí
kašle kdekdo, ale pak se na mne přece jen někdo mrknul pod rentgenem a doporučil
vyšetření sputa. Na bakteriologii měli moc práce, ať přijdu až po svátcích.
Tak se stalo, že jsem právě na Dušičky spatřil v mikroskopu tenounké červené
tyčinky - typické BK, které vyrostly uvnitř mé plíce. Navzdory tomuto
ponurému datu jsem dodnes přežil, i když s četnými šrámy.
Jak jste se s touto tuberkulózou vypořádával? Jakým způsobem se tehdy vůbec
léčila?
Pochopitelně mě hned uložili na plicní kliniku. Tam mi založili
pneumothorax a protože . streptomycin byl vzácností, rezervovanou tak pro
miliárky, naordinovali mi koňské dávky - denně 45 potahovaných
tablet PASu, jediného tehdy dostupného antituberkulotika! Zakrátko tyto úhledné
tablety procházely mým zažívacím traktem skoro nezměněné a opouštěly
ho se zrychlením téměř raketovým. Přesto jsem se rychle lepšil a
povzbuzován ošetřujícími jeptiškami přibýval jsem na váze asi kilo týdně.
V JZD by ze mne měli radost, ale když jsem pozoroval, že už mám na břiše
striae jako rodička, ukáznil jsem se v přísunu živin. Mým společníkem na
pokoji byl jednak mladší kolega z fakulty, jednak "antoušek" - jak
jsme nevděčně nazývali učebnici vnitřního lékařství profesora
Netouška. Vizita se často u nás zdržela déle, než bylo řádovým sestrám
milé, protože jsme obvykle využívali naší paní doktorku ke konzultacím o
problémech tohoto oboru. Sotva mne na jaře pustili domů, složil jsem rychle
za sebou jak internu, tak pediatrii a neurologii.
Po prázdninách jsem v naší garsonce osaměl. Bráška dostudoval a odstěhoval
se učit na venkově v pohraničí. Po sedmileté "vážné" známosti
mě opustila moje milá, se kterou jsem chtěl zde založit rodinné hnízdo. Naše
paní doktorka opustila plzeňský ústav i fakultu a vrátila se do Prahy od září
1951 jako primářka oddělení patologie v Thomayerově nemocnici, která právě
vznikala ze sociálních Masarykových domovů v Praze Krči. Před svým
odchodem mi nabídla, abych u ní po promoci nastoupil jako sekundář. Prý to
bude klidnější pracoviště než plzeňský ústav, kde právě začínala
velká přestavba celé budovy za nepřetržitého provozu. Dodělal jsem zbývající
zkoušky, ale najednou jsem měl Plzně plné zuby a zatoužil jsem vrátit se
do Prahy, kterou jsem v pětačtyřicátém tak zbaběle opustil.
Jak to tedy proběhlo s Vaší promocí a kde jste nakonec nastoupil?
Promoval jsem koncem října a od ledna 1952 jsem nastoupil v Krči. Záhy
jsem zjistil, že jsem si vůbec nepolepšil. Celé oddělení bylo součástí
ústavní kaple původně zařízené pro bohoslužby různých vyznání a
vybavené proto čtyřmi místnostmi zakristií. Dvě z nich jsme získali jako
pracovny. Pitevna se dvěma stoly z umělého kamene byla přímo pod oltářem.
Největším překvapením pro mne bylo, že paní primářka přijala jako
vedlejší úkol pitvy všech novorozenců a kojenců zemřelých v celém pražském,
resp. středočeském kraji. Šlo o 600-700 dětí, které se svážely speciální
dodávko-sanitkou z nemocnic i z domácností. Byl na to přidělen jeden lékař,
jeden sanitář, jeden řidič, jedna laborantka a "půl" sekretářky.
Nemocnice, sociální oddělení a začínající výzkumné ústavy
ministerstva zdravotnictví vyprodukovaly do roka dalších skoro tisíc
zemřelých, takže celkovým počtem pitev jsme se vyrovnaly oběma fakultním
ústavům, kde ovšem bylo aspoň dvakrát tolik vyškoleného personálu. Ředitelství
nemocnice mi nedalo ubytování, takže jsem nakonec nocoval na nemocniční
posteli v jedné ze zákristií vedle rolety po bývalém výtahu do márnice.
Teprve asi za půl roku se nade mnou ustrnula paní primářka z oddělení
hepatitid a mohl jsem se přestěhovat do jejich nepoužívaného inspekčního
pokoje.
V pitevně jsme byli celé dny, spoustu času zabrala nutná administrativa,
protokoly a diagnózy, které nám paní primářka zpravidla druhý den vracela
s četnými poznámkami a vykřičníky vyjadřujícími její zoufalství nad
naší nechápavostí. Sekretářky psaly maximálně dvěma prsty, takže
po čase nám občas chodil vypomáhat sám pan farář Plotěný, když skončil
pobožnost pro zbývající babičky ze sociálních ústavů. Byl jsem v péči
kolegů z plicního oddělení, kam jsem chodil dvakrát týdně na "vzduch
zdarma". Každé úterý odpoledne jsme jezdili "k Šiklovům" na
asistentské schůzky, kde se probírali jejich případy a promítaly se
histologické preparáty - často s nemilosrdným komentářem pana profesora.
Občas jsme také přinesli něco ukázat. Jiné semináře - a to s místními
i krajskými pediatry nebo s porodníky se konaly v Krči. Probírala se tam všechna
úmrtí dětí a bývaly zpravidla spojeny s živou a někdy až bojovnou diskusí.
A jaké byly začátky patologie na nově založené pediatrické fakultě?
Když se v roce 1953 založila pediatrická fakulta, celkem se nás to moc
nedotklo. Ale o rok později se naše paní primářka habilitovala a převzala
vedení nového fakultního ústavu umístěného prozatím v Hlavově ústavu.
V Hlavově ústavu jí byly přiděleny nějaké místnosti, především pitevní
trakt a infekční pitevny, ale prostoru bylo málo. Celé krajské oddělení
se stěhovalo s ní a do Krče přišel nový primář dr. Rudolf Mašek, až
dotud Šiklův asistent. Měl jsem možnost žádat o asistentské místo
u své paní docentky Benešové, ale již jsem věděl, že její pýchou je udělat
co nejvíce práce s co nejmenším počtem lidí. Nechtěl jsem se utopit v
jednotvárné rutině. Také jsem viděl, že se z patologie sotva dostanu na některý
klinický obor, který by mi vyhovoval. Zašel jsem tedy za profesorem Šiklem s
prosbou, zda si mohu podat žádost na volné místo po dr. Maškovi.
Profesor souhlasil a napsal mi velmi hezké doporučení. Těšil
jsem se na práci v ústavu, který jsem obdivoval. Naneštěstí již na podzim
profesora Šikla postihla mozková příhoda a ochrnul na půl těla. Ležel pak
řadu týdnů na neurologické klinice, ale později ho přestěhovali do jeho
pracovny v Hlavově ústavu. Převážně se tam o něho starali pracovníci
jeho ústavu i dětské patologie. Šli jsme ho s primářem Maškem také navštívit.
Byl to smutný pohled, ležel bezvládně, ale když nás zpozoroval, nevšiml
si primáře, jen se s námahou otočil ke mně se slovy: "Doporučuji Vám
Alenku Kselíkovou - je to moc hodné děvče - moc se o mne stará!"
Nepotřeboval jsem toto doporučení, ale přesto naše svatební kytice o několik
měsíců později skončila u jeho urny.
Asistentský konkurs byl později nějak zrušen a tak jsem musel zůstat
v Krči, až do roku 1957, kdy jsem konečně získal toužené asistentské místo
v Hlavově ústavu, který úspěšně vedl docent Bednář. Téměř současně
tam přešla z dětské patologie i moje manželka. Práce ve velkém kolektivu
1. patologie byla mnohem zajímavější než v Krči. Hned první rok jsem měl
vynikající skupinu studentů, se kterými jsem si dobře rozuměl. Navázal
jsem spolupráci s nefrology 2. interní kliniky a uplatnil jsem tak svoje
zkušenosti z Krče, kde bylo velké oddělení vynikajícího profesora Broda.
Můj nový šéf měl velký zájem o rozšíření spektra metod použitelných
v patologii a podporoval zavedení histochemie, pro kterou později získal
docenta Lojdu, a zejména elektronové mikroskopie, která tehdy otevírala nové
obzory v odborné literatuře.
Kromě toho připravoval do tisku vydání velké učebnice patologie na
podkladě nedokončených Šiklových skript. Byl to gigantický úkol, zapojil
do autorského kolektivu většinu předních českých i slovenských patologů.
Redakcí obrazové dokumentace pověřil asistenta Lišku a mne. Dostal
jsem na starost mikrofotografie, které jsem měl jednak vybrat z archivu, který
čítal několik tisíc negativů velmi rozdílné kvality, jednak zhotovit nové.
Každý, kdo někdy zkusil fotografovat mikroskopem, ví, že o úspěchu
rozhodují hlavně dvě okolnosti: technicky bezvadný preparát, kde jsou požadované
změny přehledně zachyceny, jednak dobré mikrofotografické zařízení.
K tomu, aby se našlo vhodné pole na fotografii, musí se předem vědět, co
se má hledat. Aby se to vědělo, musí se to předem nastudovat. Aby bylo kde
hledat, musí se prohlédnout kartotéky a sbírky, nejednou stovky preparátů.
Mikrofotografické zařízení v Hlavově ústavu představovala starodávná
optická lavice, asi tři metry dlouhá, která měla na jednom konci lampu se
speciální žárovkou, kde se žhavil platinový pásek, aby byl zaručen
homogenní zdroj světla. Uprostřed byl vodorovně upevněný speciální
mikroskop, kam se objektivy (vesměs Zeissovy apochromáty) zasouvaly sáňkovými
držáky. Mezi lampu a mikroskop se zařazovaly různé kolektory a kondenzory.
Vše se muselo neustále pečlivě centrovat a kontrolovat podle krasopisně
napsaných schemat, které visely na stěně ještě z doby profesora Šikla.
Zaostřovalo se v hlubokém předklonu s hlavou otočenou doprava a s upaženou
pravou paží. Obrovská matnice, která zakončovala dlouhý měch nasazený na
mikroskop, se vyměňovala za velkou dřevěnou kasetu, kam se vkládaly ploché
filmy rozměrů 9x12 cm. Po každém snímku bylo nutné znovu nabíjet. Právě
když jsem nastoupil do ústavu, přinesl fakultní mechanik pan Šíp
exposimetr, který vymysleli s panem docentem: šlo o jakousi baterii propojených
selenových článků, která se přikládala na matnici a vznikající proud s
měřil galvanometrem. Dostal jsem za úkol ji vyzkoušet - osvědčila se.
Podobné menší zařízení mi dali i na fotografování barevných diapositivů
na kinofilm, pro které jsem vyfasoval nový Zeissův Lumipan. Tehdy se objevily
na trhu nové kinofilmové projektory, které zvládly i velkou posluchárnu,
takže pan docent rozhodl vyměnit celou výukovou sbírku velkých, většinou
černobílých diapositivů 9x9 cm za nové malé a barevné. Dal mi k tomu
sylaby přednášek s vyznačenými prázdnými kolečky, kam mají přijít nové
obrázky. Stálo mě to spoustu času a energie, ale hodně jsem se při tom naučil.
Dostali jsme se až k Vaší práci na Ústavu vedeném tehdy docentem Bednářem.
Většina čtenářů si Vás ale pamatuje jako šéfa našeho Ústavu
patologické anatomie. Ten jste převzal po prof. Benešové. Kdy to bylo?
To místo mi bylo nabídnuto v roce 1972, o rok později jsem na dětskou
fakultu skutečně přešel. Již tehdy jsem se setkal s nadějným nulťákem
Romanem Kodetem, kterému jsem o hodně později, v roce 1992, vedení Ústavu předal.
V následujícím roce, v roce 1993, jsem odešel do penze, ale protože moji
vrstevníci královna Alžběta i Fidel Castro jedou stále na plný úvazek,
tak proč bych nemohl také pracovat na úvaze: "nula, něco" - když
mě to stále ještě baví.
Pane profesore, velmi Vám děkuji za toto dnešní povídání. Dozvěděli
jsme se toho opravdu hodně, přesto by tento rozhovor mohl mít klidně pět částí
a ne jen dvě. Hlavně líčení Vašich zážitků na pediatrické fakultě by
se jistě setkalo s velkým ohlasem. Proto je tento "konec" možná
jen krátkým přerušením před dalším pokračováním někdy v budoucnu. Děkuji.
Tento rozhovor není jedinou možností, jak se dozvědět něco o panu
profesorovi a o dlouhém období naší patologie, jehož byl nedílnou součástí.
Při příležitosti 50. výročí naší fakulty vyjde sborník, do něhož pan
profesor rovněž přispěl.
Otázky kladl a text zpracoval
Tomáš Tvaroh
|
| Ročník č. 12
- Říjen - listopad 2003 |
Pohledy ze zahraničí
Stručný pohled na zdravotnictví v USA
zkušenost ze stáže v Houstonu
MUDr. Filip Pazdírek
Chirurgická klinika FN Motol a 2. LF UK
Díky profesorovi Klímovi a programu Texas Medical Exchange jsem se zúčastnil
po dobu tří měsíců odborné stáže na chirurgickém oddělení St. Lukes
Episcopal Hospital v Houstonu. V následujících řádcích jsou mé poznatky z
této cesty, nejen o fungování chirurgického oddělení, ale i fungování
zdravotnictví v USA všeobecně.
Nejdříve něco krátce o systému zdravotnictví. Podle způsobu financování
se nemocnice v USA dělí na soukromé nonprofitní, jejichž majitelem je některá
organizace, například církev, která všechen zisk investuje zpět do
nemocnice, a na soukromé profitní, jež jsou obdobou našich akciových společností;
o zisk se dělí vlastníci. V neposlední řadě jsou nemocnice ve vlastnictví
města či okrsku, tzv. public hospital, financované z daní. V USA funguje
systém zdravotního pojištění a připojištění, zaměstnavatel současně
při uzavírání smlouvy nabízí i zdravotní pojištění, na které přispívá,
včetně programu zahrnující i rodinu zaměstnance. Služby za sjednané pojištění
se mohou velmi lišit dle typu pojištění, volností výběru zdravotního zařízení,
výší úhrad i včasností provedení plánovaných zákroků. Z nemocnice přichází
dva účty, jeden za služby lékařské, druhý za služby hotelové. Pro
pacienty nad 65 let a pro invalidní je tu program tzv. medicare, který je
hrazen z federálních prostředků. O nepojištěné pacienty přebírají péči
public hospital. Pokud je na emergency soukromé nemocnice přivezen nepojištěný
pacient, musí být stabilizován po stránce vitálních funkcí, a poté je většinou
převezen do nejbližší public hospital. V případě, že tam není pro něj
místo, přebírá za něj všechnu péči soukromá nemocnice a náklady na
jeho léčbu jdou z jejího rozpočtu. Nemocenská ze zákona není, její délka
závisí na zaměstnavateli. Je možné se pojistit proti ztrátě z ušlého
zisku.
Vzdělání je odlišné od našeho. Po absolvování střední školy
studenti pokračují dva roky na tzv. college s humanitním či jiných zaměřením.
Teprve poté je možné se hlásit na lékařskou fakultu, nazývanou medical
school, která je čtyřletá. Každá fakulta má smlouvu o výuce svých
studentů s určitými nemocnicemi, výuka tak probíhá jak v public hospital,
tak i v soukromých nemocnicích. Absolventi po dokončení získávají titul
MD a čeká je rezidentura, dle výběru oboru, ve všeobecné chirurgii pětiletá,
zakončená zkouškou. Počet rezidentur na každém pracovišti je regulován
každým rokem počtem pacientů a počtem výkonů. Rezident pracuje pod
dozorem staršího lékaře, v soukromém zařízení lékaři musí část svých
pacientů přenechat rezidentům. V chirurgii je přesně stanoveno kolik a jakých
výkonů musí rezident za dané období provést. Rezidentura je rozdělena na
několik tzv. rotation, které mladý lékař absolvuje v různých zařízeních.
Po ukončení rezidentury může lékař samostatně provádět praxi v daném
oboru, pokud se ale rozhodne pro obor nadstavbový, například kardiochirurgii,
pokračuje ještě tři roky jako fellow, teprve poté se stává samostatným
kardiochirurgem.
Texas Medical Centre je tvořeno 42 nezávislými institucemi, v devadesáti
procentech nonprofitními. Je zde například světově proslulý MD Anderson
Cancer Centre či Texas Heart Institute. Veřejnou nemocnicí je BenTaub
Hospital fungující také jako traumatologické centrum. Já jsem měl možnost
pracovat na chirurgickém oddělení St. Lukes Episcopal Hospital, což je
soukromé nonprofitní zařízení velikostí srovnatelné s pražským Motolem.
Nemocnice je tvořena emergency, rentgenologickým oddělením, patologií,
jednotnou lůžkovou částí, intenzivní péčí, centrálními operačními sály
a dalším nezbytným komplementem. V nemocnici funguje informační systém
poskytující údaje o každém pacientu od teploty, tlaku, bilance tekutin,
medikace až po výsledky laboratorních vyšetření. Je zde též přístup k
výsledkům zobrazovacích vyšetření a jejich libovolnému prohlížení.
Data jsou přístupná po zadání síťového hesla, u každého pokoje je počítačová
pracovní stanice. Pracují zde soukromí lékaři, kteří mají smlouvu s
nemocnicí, tvz. privilegium, o vykonávání určité lékařské specializace.
Přijímají a pečují pouze o své pacienty, za které jsou také plně odpovědni.
O akutní pacienty, nemající předem svého lékaře, se dělí podle toho,
kdo z nich má ten den pohotovost. O ambulantní pacienty pečují lékaři v
tzv. offices, což jsou jejich soukromé praxe lokalizované v blízkosti
nemocnice a které mají potřebný komplement. Šéf chirurgie kromě péče o
své pacienty plní organizační věci spojené s chodem nemocnice a oddělení,
je to funkce spíše čestná, přidělená obvykle nejstaršímu lékaři.
U elektivních výkonů jsou pacienti přijímáni přímo na oddělení, ráno
v den operace, u akutních vždy přes emergency, kde jsou žádána potřebná
konzilia. Je snahou přijímat chirurgické pacienty například na patnácté
patro, ale pokud je tam obsazeno, jsou umístěni na libovolné volné místo.
Podle počtu výkonů je přidělen jednotlivým operačním oborům určitý počet
operačních sálů, ale pokud bylo třeba, operovalo se v kterémkoli volném sále.
V diagnostice se dává přednost moderním zobrazovacím metodám - CT, MRI,
MRCP, které jsou nadměrně užívány na úkor klinického vyšetření a
jednodušších postupů.
Příprava těsně před výkonem je odlišná, holení je provedeno až na
operačním sále a to na suchu elektrickým strojkem, desinfekce operačního
pole mokrým mytím betadinovým mýdlem. V prevenci TEN se nepoužívá
standardně miniheparinizace, ta pouze u rizikových pacientů. Místo se využívají
vzduchové punčochy nahrazující svalovou žilní pumpu. Při operacích se častěji
používají retraktory, klipování cév namísto ligace. Při uzavření
laparotomie je sešita fascie a kůže, podkoží je ponecháno bez sutury. Z
drenážních technik je používán podtlakový silikonový drain a je tendence
drénovat co nejméně. Jsou hojně využívány laparoskopické operační výkony
včetně komplikovaných výkonů typu hemikolektomie a adrenalektomie, je k
dispozici robotický systém da Vinci. Z prováděných operačních technik není
zásadních rozdílů. U operace štítné žlázy je preference totálních výkonů,
u operací pro tumory prsu je dodržován léčebný algoritmus s lumpektomií
ložiska a odstraněním sentinelové uzliny, u mladších pacientek při
nutnosti radikální modifikované mastektomie je provedena v jedné době TRAM
plastika. U operací kýly se provádí pouze plastiky s využitím implantátu.
Kolorektální chirurgie je bez podstatnějších rozdílů, anastomózy šijí
jako my jednovrstevně monofilamentním vláknem. Laparoskopické hemikolektomie
jsou povoleny zatím jen u benigních diagnóz. V chirurgii pankreatobiliární
je mnohem více resekčních výkonů na játrech, což je dáno vyšším výskytem
hepatocelulárního karcinomu zejména u asijské populace. Zřetelná je
tendence provádět co nejvíce výkonů v rámci jednodenní chirurgie jako
plastiky kýl, laparoskopické cholecystektomie.
V pooperační péči jsou pacienti po výkonu sledováni na PACU -
postanestesia care unit, po stabilizaci předáni na standardní oddělení. Na
intensivním lůžku zůstávají jen v případě selhávajících funkcí.
Analgezie je typu on demand, kdy pacient sám ovlivňuje podání anestetika.
Pacienti jsou časně mobilizováni. TPN je podávána do obnovy pasáže, poté
následuje rychlý přechod na plnohodnotnou stravu, bez zvláštnějších
dietních omezení. V celkové péči o pacienta je mnohem více zainteresována
rodina, která pacienta na operaci přiváží, čeká po dobu výkonu a po
operaci ho také odváží domů.
Závěrem lze říci, že je snaha o co nejkratší doby hospitalizace, pokud
to výkon umožňuje i formou jednodenní chirurgie. Přednost mají
miniinvazivní laparoskopické techniky. Mnohem flexibilnější než u nás je
využití lůžkové kapacity nemocnice a centralizovaných operačních sálů.
V nemocnici je plně fungující informační systém, velmi urychlující a
usnadňující práci. Ve srovnání s americkým způsobem práce není velkého
rozdílu po stránce odborné, ale značného po stránce organizační, kde máme
co dohánět. Jsem opravdu rád, že mě bylo umožněno se této stáže zúčastnit
a chtěl bych ještě jednou poděkovat jak vedení kliniky, tak profesorovi Klímovi,
bez jehož úsilí by tento program nevznikl.
|
| Ročník č. 12
- Říjen - listopad 2003 |
| Publikační činnost Abstrakta
Primary Sjogren syndrome in the paediatric age: a multicentre survey.
Cimaz,-R; Casadei,-A; Rose,-C; Bartunkova,-J; Sediva,-A; Falcini,-F; Picco,-P;
Taglietti,-M; Zulian,-F; Ten-Cate,-R; Sztajnbok,-F-R; Voulgari,-P-V; Drosos,-A-A
Eur-J-Pediatr. 2003 Oct; 162(10): 661-5.
MA: Primary Sjogren syndrome (SS) is very rare in childhood. We collected a
series of primary paediatric SS cases from different centres. A data collection
form was prepared and sent to rheumatologists who were willing to participate.
Data on 40 cases of primary SS with onset before the 16th birthday were
collected. Almost all patients (35/40) were females, age at onset varied from
9.3 to 12.4 years (mean 10.7 years). Signs and symptoms at disease onset were
mainly recurrent parotid swelling followed by sicca symptoms. Abnormal
laboratory tests were found in the majority of cases. Regarding treatment, 22
patients were treated at some time with oral corticosteroids, seven with
non-steroidal anti-inflammatory drugs, and five with hydroxychloroquine; two
patients needed cyclosporine and one cyclophosphamide. Follow-up varied from 0
to 7.5 years from onset, without major complications in the majority of
patients. CONCLUSION: recurrent parotid swelling is a common feature of primary
Sjogren syndrome in childhood and often occurs as a presenting feature. Sicca
symptoms may be rarer.
Development of common variable immunodeficiency in a patient with Evans
syndrome treated by autologous stem cell transplantation.
Stary,-J; Sedlacek,-P; Vodvarkova,-S; Gasova,-Z; Bartunkova,-J
Pediatr-Allergy-Immunol. 2003 Aug; 14(4): 334-7.
MA: We describe a case report of a patient who developed common variable
immunodeficiency (CVID) after autologous haematopoietic stem cell
transplantation (SCT) for recurrent Evans syndrome. The disease manifested as
attacks of haemolytic anaemia, thrombocytopenia and neutropenia from the age of
12 years. Presence of autoantibodies to blood elements was confirmed together
with C4 deficiency. The patient also suffered from dermatitis herpetiformis
Duhring without signs of coeliac disease. Autologous T cell-depleted peripheral
blood stem cell (PBSC) transplant following conditioning regimen was performed
at the age of 20 years. Immunological reconstitution was incomplete and 2 years
after SCT he fulfilled laboratory criteria for common variable immunodeficiency
(CVID). The patient was found to be a carrier of a risk haplotype for
development of CVID DRB1*03/DQB1*0201. We conclude that T cell-depleted SCT here
performed for autoimmune manifestations can hasten development of CVID in
genetically predisposed patients.
TCR delta gene is frequently rearranged in adult B lymphocytes.
Krejci,-O; Prouzova,-Z; Horvath,-O; Trka,-J; Hrusak,-O
J-Immunol. 2003 Jul 15; 171(2): 524-7.
MA: TCR gene rearrangement generates diversity of T lymphocytes by V(D)J
recombination. Ig genes are rearranged in B cells using the same enzyme
machinery. Physiologically, TCR gene is postulated to rearrange exclusively in T
lineage, but malignant B precursor lymphoblasts contain rearranged TCR genes in
most patients. Several mechanisms by which malignant cells break the regulation
of V(D)J recombination have been proposed. In this study we show that incomplete
TCR delta rearrangements V2-D3 and D2-D3 occur each in up to 16% alleles in B
lymphocytes of all healthy donors studied, but complete VDJ rearrangement was
negative at the sensitivity limit of 1%. Data are based on real-time
quantitative PCR validated by PAGE and sequencing of the cloned products.
Therefore, TCR genes rearrange not exclusively in T lineage. This study opens up
further questions regarding the exact extent of the "cross-lineage"
TCR or Ig rearrangements in normal lymphocytes, specific subsets in which the
cross-lineage rearrangements occur, and the physiological importance of these
rearrangements.
Mutations in exon 2 of GATA1 are early events in megakaryocytic malignancies
associated with trisomy 21.
Rainis,-L; Bercovich,-D; Strehl,-S; Teigler-Schlegel,-A; Stark,-B; Trka,-J;
Amariglio,-N; Biondi,-A; Muler,-I; Rechavi,-G; Kempski,-H; Haas,-O-A; Izraeli,-S
Blood. 2003 Aug 1; 102(3): 981-6.
MA: Patients with Down syndrome (DS) frequently develop 2 kinds of clonal
megakaryocytosis: a common, congenital, spontaneously resolving, transient
myeloproliferative disorder (TMD) and, less commonly, childhood acute
megakaryoblastic leukemia (AMKL). Recently, acquired mutations in exon 2 of
GATA1, an X-linked gene encoding a transcription factor that promotes
megakaryocytic differentiation, were described in 6 DS patients with AMKL. The
mutations prevent the synthesis of the full-length GATA1, but allow the
synthesis of a shorter GATA1 protein (GATA1s) that lacks the transactivation
domain. To test whether mutated GATA1 is involved in the initiation of clonal
megakaryoblastic proliferation or in the progression to AMKL, we screened 35 DS
patients with either AMKL or TMD and 7 non-DS children with AMKL for mutations
in exon 2 of GATA1. Mutations were identified in 16 of 18 DS patients with AMKL,
in 16 of 17 DS patients with TMD, and in 2 identical twins with AMKL and
acquired trisomy 21. Analysis revealed various types of mutations in GATA1,
including deletion/insertions, splice mutations, and nonsense and missense point
mutations, all of which prevent the generation of full-length GATA1, but
preserve the translation of GATA1s. We also show that the likely mechanism of
generation of GATA1 isoforms is alternative splicing of exon 2 rather than, or
in addition to, alternative translation initiation, as was proposed before.
These findings suggest that acquired intrauterine inactivating mutations in
GATA1 and generation of GATA1s cooperate frequently with trisomy 21 in
initiating megakaryoblastic proliferation, but are insufficient for progression
to AMKL.
|
|
