Laudace doc. MUDr. Veronice Benešové, CSc.

prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.
děkan fakulty

Zasedání vědecké rady 16. 12. 2004
Rád vám dnes připomínám, že počátkem prosince tohoto roku oslavila pozornosti hodné životní výročí paní docentka MUDr. Veronika Benešová, CSc. Dovolte mi stručně vás seznámit s významnými okolnostmi a událostmi jejího života.
Především je překvapující, že se paní docentka stala lékařkou a celý svůj odborný život věnovala hygieně a preventivnímu lékařství, když se narodila do rodiny prosycené převážně uměním a technikou. Otec paní docentky prof. Ing. arch. dr. Jindřich Krisel byl vysokoškolským profesorem - působil na Fakultě architektury ČVUT a byl jedním z významných českých architektů. Matka Zdeňka byla akademickou sochařkou, sestra Eda je spisovatelkou a bratr Martin po otci architektem.
Paní docentka je tedy jakousi rodinnou výjimkou. I její vlastní rodina se dala jinou cestou: manžel Ing. Vladislav je ekonomem, absolventem Vysoké školy chemicko-technologické a Vysoké školy ekonomické, dcera Noemi absolventkou oboru sinologie na Filozofické fakultě UK, překladatelkou z čínštiny a dalších méně náročných jazyků a dcera Barbora žije a pracuje v Mexiku. Zatím profesně nevyhraněnou zůstává šestiletá vnučka Zoe, v současné době jediné vnouče Benešových, kterou paní docentka označuje jako trilingvální světoobčanku. Z uvedeného je zřejmé, že se rodina paní docentky ke společným nedělním obědům neshromažďuje právě příliš často.
Paní docentka absolvovala jedenáctiletou střední školu v Praze 6, maturovala v roce 1961 a následně studovala na pražské Lékařské fakultě hygienické. Promovala roku 1967. Pak nastoupila na Hygienickou stanici NVP jako sekundární lékařka. Po absolvování předepsané popromoční praxe na interní a infekční klinice, a ve všech hygienických oborech, pracovala v oboru komunální hygieny. Roku 1968 se stala řádnou aspirantkou Fakulty dětského lékařství UK pro obor fyziologie a pracovala na katedře infekčních nemocí, hygieny a epidemiologie, a to na pracovišti hygieny. 1. července 1972 se stala odbornou asistentkou fakulty. Kandidátskou disertační práci "Použití nyktometrie v hygienické praxi" obhájila v červnu 1975, atestaci I. stupně z hygieny a epidemiologie složila v roce 1979, specializační atestaci z hygieny všeobecné a komunální roku 1983. Od 1. ledna 1985 byla jmenována docentkou pro obor hygieny, v roce 1988 byla pověřena zastupováním vedoucí katedry hygieny a posléze prozatímním vedením fakultního Ústavu hygieny. Po sloučení ústavů ve společný Ústav veřejného zdravotnictví a preventivního lékařství se stala jeho významnou oporou.
Odborný zájem věnovala paní docentka postupně hygieně práce, vlivům životního prostředí na zdraví, zdravotnickým problémům velkoměstského bydlení, rekreace a školství, mentálnímu zdraví školní mládeže, přípravě programů primární prevence onemocnění srdce a cév a v posledních letech otázkám preventivního lékařství a podpoře zdraví, zejména problematice prevence úrazů, zvláště u dětí. V uvedených oborech byla řešitelkou či spoluřešitelkou několika výzkumných úkolů, které vesměs s úspěchem obhájila a výsledky publikovala.
Jak už jsem zmínil, zlákala ji problematika úrazů a jejich prevence, zvláště u dětí. Snaha upozornit zdravotnickou a posléze i širokou veřejnost na možnosti prevence úrazů a snížení zátěže, kterou představují pro zdravotnictví, ale i pro celou společnost, ji přivedla k mezinárodní spolupráci členstvím v pracovní skupině pro nehody a úrazy při generálním direktorátu DG SANCO Evropské komise, v níž spolupracuje na řadě projektů veřejného zdravotnictví zaměřených na prevenci úrazů, sběr validních zdravotnických dat pro potřeby prevence a srovnávací studie v rámci Evropy. Je členkou výboru Evropské aliance bezpečí dětí, členkou Evropské společnosti pro bezpečí spotřebitele a v ČR členkou Sdružení obrany spotřebitele, pracovní skupiny pro prevenci dětských úrazů České pediatrické společnosti JEP, spolupracuje se sítí Zdravých měst, kam se prevenci úrazů a zvýšení bezpečnosti snaží prosadit a byla spolu s MUDr. Grivnou zakladatelkou Centra úrazové prevence naší fakulty a FNM, jehož posláním je zajistit odborné podklady pro preventivní projekty a argumentaci pro efektivní prevenci, zvláště úrazů těžkých a smrtících. Uváděla projekt WHO Bezpečná komunita do ČR a byla u zrodu a designace první české Bezpečné komunity v Kroměříži. Činnost Centra úrazové prevence byla oceněna jmenováním Affiliate Safer Community Support Centre s pověřením podporovat a šířit tento program v zemích střední a východní Evropy. Činnost centra je výhradně hrazena z grantů a podpory Ministerstva zdravotnictví pro jednotlivé projekty. V současné době je iniciátorkou Národního plánu prevence úrazů, mezirezortního programu, který postupně nabývá reálné podoby. V oboru Preventivní medicína je školitelkou tří postgraduálních studentů, kteří se věnují traumatologii a ve vědecké přípravě epidemiologii a prevenci úrazů.
Rodinné prostředí, ve kterém vyrůstala, ji přece jen výrazně ovlivnilo hlubokým osobním vztahem k umění. Má ráda malířství - od Fra Angelica, Diega Velásqueze a Hieronyma Bosche přes impresionisty až po Francise Bacona a Mikuláše Medka. Má ráda architekturu. A také má ráda archeologii. Návštěvy té veškeré krásy splývají s láskou k cestování a její cesty bývají náročné a do odlehlých končin. Ve světě hudby jí nejvíce přináší Ludwig van Beethoven, ale jako v malířství i v ní vnímá krásy v široké škále hudby staré i moderní, až po rock. A nevynechá ani žádnou nově nastudovanou operu. Beletrii čte téměř vždy v angličtině nebo ve španělštině, jen knihy své sestry pochopitelně v češtině. A ještě něco. Fascinuje ji svět starožitností, který v ní jednotlivými exponáty vyvolává představy jejich osudů nebo vzpomínek na ty, kteří s nimi žili.
Vážená paní docentko, přeji Vám, aby ještě dlouho neubylo nic z bohatosti Vašeho života, abyste se ze všeho, co Vám přináší, trvale radovala.