Doc. MUDr. Tomáš Blažek, CSc.

*12.10.1940 †29. 12. 2004

Vážená akademická obci,

na sklonku loňského roku zemřel pan doc. MUDr. Tomáš Blažek, CSc., který byl dlouholetým zaměstnancem naší fakulty a vedoucím Ústavu biofyziky UK 2. LF. Dovolujeme si uvést několik vzpomínek jeho kolegů, přátel i studentů, těch kteří jej znali a kteří své životní setkání s ním považují za lidsky vyjímečné.

Nejprve bychom vám chtěli předložit několik životopisných fakt:
Narozen 12.10.1940 v Praze jako jedno z dvojčat. Otec, prof. MUDr. František Blažek, byl známý pediatr, matka byla domácnosti. Bratr je lékařem gynekologem a žije v Německu.
Vyrůstali v rodině, s laskavou ale náročnou výchovou v křesťanském světovém názoru.
Po maturitě 1957 vystudoval fakultu všeobecného lékařství UK v Praze, kde v r.1964 promoval. Během studií pracoval jako demonstrátor, pom. věd. síla a asistent IV. stupně na Ústavu lékařské fyziky a nukleární medicíny.
Po promoci pracoval jako vědecký aspirant tamtéž, od r. 1966 jako řádný asistent pro obor biofyzika a nukleární medicína.
V roce 1963 se oženil, dcera Kateřina vystudovala Lékařskou fakultu, syn Jan vystudoval Fakultu architektury na ČVUT.
V roce 1968 atestoval z vnitřního lékařství I. stupně, v roce 1982 následovala nástavbová atestace z nukleární medicíny.
1975 obhájil kandidátskou disertační práci (lékařské vědy, nukleární medicína).
V letech 1979-1982 byl jako expert v Iráku na Mustanzirově univerzitě pro obor biofyzika a nukleární medicína. Kromě výuky těchto předmětů měl za úkol pomoci při zakládání lékařské fakulty v Kufě po stránce organizační a technické.
Od r. 1984 zakládal ambulantní část oddělení nukleární medicíny FN v Motole a stal se jeho vedoucím lékařem.
1991 se habilitoval v oboru biofyzika a byl jmenován vedoucím Ústavu lékařské biofyziky UK 2. LF .
Byl členem České lékařské společnosti J.Ev.Purkyně, Evropské společnosti nukleární medicíny, Mezinárodní asociace modelování a simulace systémů a členem Americké společnosti pro nukleární kardiologii.
V únoru 1997 byl na návrh děkana fakulty zvolen akademickým senátem fakulty do funkce proděkana pro informatiku a technický rozvoj fakulty. Tuto funkci zastával po 3 léta.
Zabýval se především biofyzikou, použitím otevřených zářičů v terapii a diagnostice, radiobiologií, simulacemi a modelováním v medicíně, přístrojovou technikou v medicíně.
Nikdy nebyl členem KSČ ani jiné politické organizace.

Doc. MUDr. Tomáš Blažek, CSc. o sobě:
"Nemám rád násilí, lest a fanatismus v jakékoliv podobě. Snažím se žít podle křesťanských zásad. Co mám rád? Snažím se šířit klid, tolerantnost, dobré vztahy mezi lidmi a jasnou řeč. Dobrou zpětnou vazbou mi jsou mé vlastní děti a vnuci a v neposlední řadě moji studenti. "

Docent Blažek - učitel, člověk, přítel

prof. MUDr. Jan Herget, DrSc.
Pan docent Tomáš Blažek byl skvělým učitelem lékařské fyziky. On totiž uměl vzbudit zájem i u těch, kteří fyziku neměli rádi. Ač sám vysoce vzdělán v matematice, obtížné fyzikální principy dokázal vysvětlit tak, že je pochopil i zapřísáhlý odpůrce matematického vyjadřování. Stálo ho to hodně úsilí, často diskutoval způsob výkladu s lidmi kolem. Byl tím vysokoškolským učitelem, který předává vědění. Protože aktivně provozoval medicínu, znal přesně, čemu z lékařské fyziky potřebuje medik rozumět a proč. Tu hranici ctil a nepřekračoval, ani když byl sám vzrušen atraktivní novinkou svého oboru. Na způsob výuky lékařské fyziky na naší fakultě můžeme být pyšní. Soudím, že to všechno dělal proto, že měl studenty velmi rád a chtěl jim pomoci v pro ně snad odtažité oblasti. Přisedal jsem občas při jeho zkoušení. Ta trpělivost, klid, laskavost a skromnost byly příkladné. Nikdy v životě jsem od něho neslyšel křivého slova ať již o studentech jako takových nebo o jedinci. Byl vždy připraven poradit a pomoci a činil tak způsobem navýsost šetrným pro toho, komu pomáhal. Měl rád fakultu a vždy byl ochoten pro ni pracovat. Měl rád medicínu.
Všichni co znám se cítili s panem docentem Tomášem Blažkem dobře. S každým uměl najít společné téma zájmu. U mě to byla třeba záliba ve starých přístrojích, u jiného literatura u dalšího hudba. Byl výborný společník. Měli jsme mnoho plánů, odborných, ve výuce i osobních. Již je neuskutečníme. Ale to plánování stálo za to stejně jako každá chvíle, kterou jsme spolu strávili.

Poslední dopis

RNDr. Evžen Amler, CSc.
Dlouho jsem přemýšlel, jak Ti, Tomášku, napsat poslední dopis. Nevím totiž, jak Ti co nejlépe ještě jednou, bohužel naposled, poděkovat. Znal jsem Tě jen pouhý jeden rok a jednu jeho čtvrť, ale připadá mi, jako bys patřil k těm nejvýraznějším osobnostem, které modifikovali můj život.
Poznali jsme se za výjimečných okolností: byl jsem Ti představen jako Tvůj nástupce ve funkci vedoucího Tvého Ústavu biofyziky, který jsi založil, vdechnul mu osobitou duši a který (slibuji) zůstane navždy Tvůj. Vzpomínám si na ten den, kdy jsem nejistě vstoupil do místnosti, kde lehké cigaretové aróma halilo respekt, lásku a úctu Tvých spolupracovníků k Tobě. Díky Tvé moudrosti jsme však zvládli tuto naší první složitou situaci víc než dobře.
A pak se začaly potoky našich diskuzí slévat v řeku poznání. Motto, že život je nádherný, jsme vystřelovali za Mléčnou dráhu při blouznivém snění o rozvoji Ústavu. Neudělení grantů, které Ti připadalo v nové situaci tak nespravedlivé, nás nemohlo srazit do rašeliniště reality (a taky nesrazí, to Ti slibuji). Rozvážně vyfouknutý obláček, který se prodral Tvým plnovousem a zponad vajíčkového chlebíčku a malého piva, nás nabíjel novou nezvyklou energií esenciální pro naše další troufalé vize. Byl jsi můj trpělivý učitel, vzácný člověk, tolerující mé nedostatky a respektující mé přednosti. Tvořili jsme fungující tým, kde Ty jsi byl moudrým kormidelníkem naší hvězdolodě, zatímco já se staral o její pohon. Děkuji Ti za to, ale jak dále ke hvězdokupám bez kormidelníka?
Být šťasten a jiné blažit, to byl Tvůj úkol, cíl vzácného člověka. Byl jsi sám šťastný, neboť orbit štěstí Tě poutal k nebi. Otevíral jsi zapřklým nevidoucím poblouzněncům oči a léčil nejen tělo, ale hlavně duši. Jistě, byl jsi výborný lékař, ale lidskou duši, tu jsi uměl provonět dobrem, úctou a láskou. Děkuji Ti za Tvé lekce, za které jsem Ti nestačil zaplatit. Splatím jiným a vím, že budeš mít z toho stejnou radost.
Nejvíc Ti však děkuji za Tvůj přístup v době mého nejhoršího osobního ponížení. Znali jsme se krátce, když přišlo osočení, kterému lůza tak chtěla věřit. V naprostém zoufalství jsem se snažil řvát z plných plic, že je to jinak, ale bouřící bulvární moře s ďábelským úšklebkem sledovalo mou beznaděj. Málokdo mě chtěl slyšet. Ty jsi ale patřil mezi ty naslouchající. Děkuji Ti za podporu v mém zatím nejsložitějším životním období. Jsem opravdu rád, že jsem jej prožil po boku Tvém a nikdy Ti to nezapomenu.
Nikdy jsi mě nezklamal. Vlastně ano, jen jednou, ale zato hluboce, dvacátého devátého prosince roku 2004.
Mám Tě v srdci, Tomášku!

Vzpomínka na doc. MUDr. Tomáše Blažka, CSc.

Helena Havlasová
Tomáše jsem poznala v r.1989, kdy jsem nastoupila na diagnostickou část Kliniky nukleární medicíny. Byl všemi milován a obdivován. Jak pro svůj laskavý přístup ke kolegům i pacientům, tak pro své odborné schopnosti. Kromě svého medicínského vzdělání měl výjimečné znalosti z elektroniky a jaderné fyziky a dovedl je plně využívat v nukleární medicíně. Jeho vztah k pacientům byl mimořádně vstřícný a empatický. Uměl si získat staré lidi stejně jako malé děti.
Velká část nemocných, kteří k nám chodili na scintigrafická vyšetření byli pacienti dětské onkologie. Uměl je krásně pohladit a uklidnit. Když bylo potřeba aplikovat radiofarmaka nějakému dítěti, často pro něho přišla na lékařský pokoj některá ze sester se slovy:
" Pane doktore, prosím vás, pojďte se mnou, já jsem tomu dítěti slíbila, že mu přijde píchnout injekci Rumcajs a od toho to nebolí."
Měl v sobě vždycky něco z pohádkových bytostí ...

Stretnutie s osobnosťou

Ferdinand Varga
Dostať slovo na tomto mieste je pre mňa cťou. Dovolil by som si tak prízvukovať posledné dve vety uvedené v životopisnej časti. Prvú z nich snáď ešte raz odcitujem, určite si to zaslúži: "Snažím se šířit klid, tolerantnost, dobré vztahy mezi lidmi a jasnou řeč." napísal o sebe pán docent Tomáš Blažek. Príde mi to samo o sebe krásna formulácia životného postoja, ešte úžasnejšie však je, že to je, teda bola, čisto čistá pravda. Som šťastný, že mu to vychádzalo presne tak ako si to želal.
Čo sa týka spätnej väzby, ktorú spomína ďalej, verím, že študenti z jeho prednášok či seminárov odchádzali poučený, a to príjemne poučený. Čo chcem ale pripomenúť, nakoľko som toho bol dennodenným svedkom je, že tí vnímavejší sa za ním vracali, nie už len ako za docentom biofyziky, ale snáď učiteľom života, alebo dokonca môžem povedať priateľom. Koľko času bol ochotný týmto rozhovorom venovať bolo a je pre mňa neuveriteľným. S ničím podobným som sa doposiaľ v živote nestretol, a už vôbec nie na akademickej pôde, vo vzťahu medzi pedagógom a študentom. "Vo tom, cos' ještě nezažil mi povídej až budeš mít vod života v pasportu nasázenejch šest pěkně tlustejch křížků!" povedal by mi na to pán docent Blažek. Vtip, skromnosť...

Jak si pamatuji (a budu pamatovat) docenta Blažka

Doc. MUDr. Josef Rosina, CSc.
Zastavení první: s docentem Blažkem jsem se setkal poprvé na jeho domovské motolské "dvojce" před mnoha a mnoha lety. O čem jsme v ten den jednali už nevím, ale na co si dosud pamatuji, byl jeho zvláštní způsob "postoje či posezu". Mně nabídnul židli, ale sám se opřel o zárubeň dveří, pomalu "sjel" do podřepu a v této pozici (s pro něj neodmyslitelnou cigaretou) vydržel debatovat celé hodiny. V této pozici, i s tou cigaretou, jsem ho pak vídával na mnoha našich dalších setkáních a pracovních jednáních. Tak si pamatuji (a budu pamatovat) docenta Blažka.
Zastavení druhé: když vědecká rada naší vinohradské "trojky" před mnoha lety rozhodla, že jedním z oponentů mé habilitační práce bude docent Blažek, stal se rázem z kolegy - biofyzika, obávaný pedagog a vědec, který dostal do ruky k posouzení můj habilitační spis. Pak přišel "den zúčtování" a já před vědeckou radou fakulty vyslechl kladný a doporučující výsledek práce oponentní komise. Docent Blažek se u toho čtení hodnocení usmíval a já v tom obávaném pedagogovi a vědci náhle uviděl laskavého a přejícího člověka. Tak si pamatuji (a budu pamatovat) docenta Blažka.
Zastavení třetí: Černý důl, květen 2004. Téměř pravidelně v květnu, ale pravidelně každý rok, se koná setkání biofyziků. Docent Blažek na něm ani teď nechybí. Jak je na těchto akcích zvykem, o přestávkách a ve volných chvílích se vytvářejí skupinky či dvojice debatujících. Je o čem mluvit. Docent Blažek uprostřed skupinky kolegů, charismatický, oblíbený, zapálený pro "naší" biofyziku, rádce a pomocník. Tak si pamatuji (a budu pamatovat) docenta Blažka.
Zastavení čtvrté: není to tak dávno, když mi zazvonil mobilní telefon. Na obrazovce mobilu čtu, že volá docent Blažek. Sděluje mi, že je zase v nemocnici, prý "zase ty plíce". Jedu za nim, mluvíme o všem, o práci (má radost z nového přednosty biofyziky), o dětech (radostně mi sděluje, že syn ukončil vysokoškolská studia), ale také o životě (o vaření ale také o jeho pobytech v zahraničí, o autu i o kouření). Mluví o budoucnosti, je plný optimizmu a vnitřní síly. Tak si pamatuji (a budu pamatovat) docenta Blažka.
Zastavení páté: otevírám dopisní obálku, beze strachu, bez emocí, rutina. Jedna z mnoha obálek, které každý den otevírám. Ale pak čtu a nechce se mi věřit napsanému, je to tak náhlé, bez varování. Odešel docent Blažek. Odešel člověk, kterého jsem měl moc rad. Chybí mi jako kolega, jako kamarád. Tak si pamatuji (a budu pamatovat) docenta Blažka.
Za všechny ze "trojky"
Rosina

Jak to je s tím tunelem a tam dál...

Ing. Jaroslav Zimák, CSc.
V září roku 1984 jsem nastoupil u tehdejšího Výzkumného ústavu endokrinologického jako fyzik na radioizotopové oddělení ve FN v Motole. Tehdejší primář - nyní prof. MUDr. Jan Němec, DrSc., se právě chystal k vybudování nového úseku nukleární medicíny s gamakamerou a proto také přijal současně i lékaře s příslušnou atestací. Tím byl doc. MUDr. Tomáš Blažek, CSc. Seznámili jsem se spolu hned první dny. Já jsme sice byl požádán prim. Němcem, abych zatím převážně pracoval a sídlil u RNDr. Svatopluka Rohlinga, CSc. na jeho oddělení na Národní třídě a do Motola jsem dojížděl provádět spolu s kolegou panem Hervertem z téhož oddělení přípravu a aplikaci radiojodu pro léčbu převážně karcinomů štítné žlázy. Při této příležitosti jsem prakticky vždy hovořil s panem docentem Blažkem o naší budoucí spolupráci. Jakmile byl v předstihu dodán vyhodnocovací počítač před vlastním dodáním gamakamery od maďarské firmy v licenci známé firmy Pickem, pan docent se nehnul od počítače a perfektně zvládl v předstihu nejen jeho obsluhu, ale byl jsem svědkem toho, že dodavatele přivedl i na stopu zdánlivě nepochopitelné závady. I z toho jsem poznal, že panu docentovi to myslí logicky a technicky a řekl bych že nadstandardně (už si to nemyslím, už to léta vím). Po dobudování oddělení nukleární medicíny, které spočívalo i v přestavbě řady místností v pavilonu, kde v sousedství endokrinologické ambulance byly původně nějaké provozně nesouvisející s námi kanceláře, jsem se z Národní třídy přestěhoval definitivně na tento nový úsek do Motola. Pan docent se iniciativně zapojil v rámci České společnosti nukleární medicíny do vytvoření spolku, jak on to nazval. Chudých příbuzných, maje tím na mysli nikoliv špičkové technické vybavení naše a dalších uživatelů stejného vybavení v republice. V rámci tohoto volného neoficiálního sdružení pak předával své zkušenosti, které byly užitečné nejen pro lékaře ale i pro mnohé fyziky (mne nevyjímaje). Před odjezdem na první společnou cestu do Opavy na setkání těchto uživatelů mi na nádraží sdělil, že je sice na čase, abychom si začali tykat, ale on že si zásadně potýká až u koňaku. A také týž den v podvečer hotelu vyndal láhev francouzského koňaku a dostál svému slovu. Navíc mě seznámil s přítelem dr. Šabatou, který je dodnes primářem oddělení nukleární medicíny v Českých Budějovicích. Tím se datuje i naše společná známost prospěšná odborně a lidsky.
Pak přišel čas nástupu mikropočítačů. První mikropočítač, který nám firma dodala jako tzv. vyhodnocovací zařízení k dodávce nějakého jiného zboží, byl Sinclair ZX Spektrum, který se musel připojit k televizoru a měl dokonce 8 barev včetně černé a bílé. Na něm jsme spolu i samostatně zkoušeli programovat nějaké rutiny. Značný pokrok přinesla dodávka osmibitového počítače Apple II, který na naše přání objednal dr. Němec v rámci grantového úkolu MAAE (IAEA) a s ním i první tiskárny. Od té doby jsme bydleli na oddělení často dlouho do noci. Pan docent, pro mne a mnohé další kolegy již Tomáš, chápal, že bez počítačů to dále nepůjde prakticky v žádné oblasti a tak přesvědčil primáře Němce, že je zapotřebí koupit další počítače. Primář sice s úsměvem poznamenal, že přetváříme oddělení na matematicko nukleární, ale naše požadavky akceptoval. A tak jsme jeli do Slušovic Tomášovým autem a přivezli jsme jedno "átéčko" a dva počítače nižší verze. Byl to pro nás jeden z velice radostných dnů v životě.
Také jsme měli počítače SAPI, z nichž jedno "sapíčko" bylo instalováno v přijímací kanceláři, kde jako jedni z prvních na odděleních nukleární medicíny - kolegyně Perníková vytvořila nový pojem - pacienta musíme zasapíčkovat.
Jelikož se Tomáš stal vedoucím Ústavu lékařské biofyziky, zaváděl použití výpočetní techniky i tam.
Jeho pedagogické aktivity také souvisely s využíváním výpočetní techniky. Zadal např. pro diplomanta elektrofakulty úkol digitalizovat výstupní signál z gamagrafu a jeho zobrazení na monitoru.
Také při řešení grantových úkolů jsme se s počítačovými aplikacemi vyřádili.
Když jsme v počátku devadesátých let jeli v rámci výběrového řízení na nákup gamakamery, měl jsem to potěšení jet s Tomášem na návštěvu výukového střediska z jednoho dodavatelů v Holandsku a také navštívit nemocnici v Leidenu. Při předváděčce v sídle firmy Tomáš překvapil přednášejícího svou fundovaností a připravil mu nelehkou chvilku, když svým noblesním způsobem dal najevo, že nás chtějí opít rohlíkem.
Právě při setkání s cizinci u nás nebo v zahraničí jsem ocenil, jak o vládal perfektně anglický a francouzský jazyk.
Na mě osobně zapůsobil svým příkladem v jednání s lidmi. Nikdy ani v případech, že ho něco vnitřně rozzlobilo, nezvýšil hlas, natož aby vybuchl jako mnoho z nás ostatních smrtelníků. V jeho přítomnosti jsem měl oprávněný pocit nedokonalé vychovanosti. Uměl lidi vyslechnout, což u mnohých lékařů není samozřejmostí (i když vím, že v nemocnici, která se stala v poslední době - doufám že ne na věky - spíše fabrikou na zdraví, na to nemají ani dost času). Z jeho projevu se na člověka přenášelo cosi uklidňujícího, potěšujícího. Byla radost si s ním povídat o čemkoliv - ne jen o práci, ale o umění, hudbě o filozofii.
Jediná jeho slabost byla kuřáctví. Ale vždy se zeptal, zda si smí zapálit. Před léty jsem zpočátku byl spolukuřák, ale ze strachu jsem postupně omezil kouření na návštěvy veřejných podniků a před několika lety jsem přestal zcela. Ve staré zástavbě profesor Němec pronásledoval kuřáky. Tomášovi občas zalil načatý balíček vodou v umyvadle. Jednou přede mnou Tomáš povytáhl šuplík svého stolu a v něm jsem viděl množství zažloutlých poničených cigaret - na můj údiv. Proč že je skladuje, pravil, že se je chystá dát jako dárkový balíček Jendovi pod stromeček. Nevím, ale myslím si, že mu ho nedal.
Když zemřela před pěti lety naše kolegyně, paní doktorka Marta Neradilová, povídal mi Tomáš "Tak Martička už ví, jak to je s tím tunelem a tam dál."
Teď už to víš i Ty Tomáši.
Díky za všechny hezké dny v životě s Tebou.

Mé vzpomínky na přítele

prof. MUDr. Stanislav Tůma, CSc.
Na chvíle, kdy jsem se setkával s Tomášem Blažkem vzpomínám rád. A často. Vzpomínky jsou spíše anekdotického rázu, možná málo vhodné pro tuto chvíli. Často je však vyprávím společným známým a Tomáš z nich vystupuje vždy jako milý společník, o němž jsme přesvědčeni, že jen na okamžik poodstoupil zapálit si další cigaretu.
Neobvyklé bylo naše seznámení v okamžiku, kdy jsem nastupoval k docentce MUDr. Evě Kolihové, CSc. jako primář radiodiagnostického oddělení. Přátelský rozhovor o společné výuce radiologie a nukleární medicíny, u kterého nechyběla sekretářka oddělení Ivanka Koudelková a docent MUDr. Tomáš Blažek, CSc., byl přerušen nenadálým příchodem MUDr. Vladimíra Hybše. Kolega ze studií se objevil po více než třiceti letech, které do té chvíle strávil v Libyi. A okamžitě se zapojil do hovoru. Byla to zvláštní chvíle plná rozpaků, nikoli však ze vzájemného poznávání, ale i pohody. Tomášovi s jeho charakteristickou vizáží Rumcajse kontroval v arabštině holohlavý bezvousý lékař. Jejich hlasitý rychlý rozhovor v arabštině přešel velice rychle v ještě hlasitější muezinský zpěv znějící rentgenovým oddělením v mohutném basbarytonovém duetu. Velkolepý dojem ze zpěvu a mlčenlivý úžas, který jsme s docentkou Kolihovou projevovali, rušil jen nezadržitelný smích sekretářky.
Vedle arabštiny uplatňoval Tomáš pohotově své znalosti cizích jazyků u zkoušek. K překvapení studentů. Z řady jeho výstupů vzpomínám však rád na mimořádný zkouškový termín české reprezentantky v odbíjené. Vysoké statné a hezké atletce vystupovala z letních šatů ramena s výrazně se rýsující muskulaturou na pažích. Prsteník levé ruky měla ozdobený snubním prstenem třpytícím se novostí. Při diskusi o přípravě pacienta ke kontrastnímu vyšetření uvedla studentka obligátní frázi o bezezbytkové dietě. Automaticky jsme kontrovali touhou dozvědět se, co tedy nemocný bude konkrétně jíst. Jako obvykle následovalo mlčení. Docent Blažek se snažil pomoci podněcováním, co jako by v takovém případě uvařila adeptka svému novomanželovi. Nastala dramatická změna v dotud klidně probíhající zkoušce a výrazně zhoustlo ovzduší. Studentce začal z dekoltu k obličeji stoupat sytý ruměnec. Současně se začala zvedat ze své židle. Jak pomalu vstávala a donekonečna rostla, zkušební komise se na druhé straně stolu svážela do křesel ve snaze zmizet z dosahu dlouhých paží vyzdobených prokreslenými bicepsy. Studentka s rukama v bok pomalu a zřetelně řekla: "U nás doma vaří manžel" a důstojně se opět posadila. Jak jsme si s Tomášem po zkoušce přiznali, obávali jsme se jiné odpovědi.
Poslední společně prožité chvíle s examinátorem docentem Blažkem jsem prožíval u studentů bakalářského studia oboru Radiologický asistent na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Studenty udivoval svými hlubokými znalostmi v celé šíři oborů, z nichž skládali státní zkoušky. Jeho znalosti v radiologické fyzice, radiační technice i ochraně doplňoval konkrétními poznámkami v praktických aplikacích metod radiační onkologie a v nukleární medicíně. Studenty udivoval. Zahrnoval je fakty, detailní znalostí oboru, v teorii i v praktické aplikaci. Udivoval je laskavým šibalským úsměvem a zahrnoval je svým lidstvím.