Příloha

Étos islandské soběstačnosti očima americké medičky

zamyšlení nad článkem Jennifer Neumanové

Ing. Zdeněk Smrčka
Ústav vědeckých informací UK 2.LF a FN Motol


Dnešní Reykjavík: městská katedrála Hallgrimskirja (pojmenovaná po islandském básníkovi a duchovním Hallgrímuru Péturssonovi /1614-1674/)

Překládání článku Jennifer Neumanové (P1) bylo svým způsobem lingvistickým dobrodružstvím. Text není ani strohým vědeckým sdělením, ani zprávou ze studijní cesty - nýbrž svébytným literárním útvarem, majícím svou vlastní uměleckou hodnotu. V jeho rytmu a melodii jako by se zračilo autorčino poetické okouzlení Islandem a jeho lidem. U některých složitých souvětí bylo hledání stejně znějícího a stejné pocity evokujícího ekvivalentu dosti náročné; což ovšem je všední, žádné zvláštní zmínky si ani nezasluhující úděl překladatelské práce. Ten skutečný překladatelský problém, jenž je námětem - či spíše mottem - tohoto zamyšlení, vyvstal s anglickým podstatným jménem "self-reliance" (a od něj odvozeným adjektivem "self-reliant").

Island za zimního slunného dne: unikátní družicový snímek

Čeština jako by si se zmíněným podstatným jménem nevěděla rady. Nabízela se možnost zvolit buď opis třemi souběžnými slovy: "sebedůvěra, sebejistota, nezávislost", anebo, v souladu s anglickými výkladovými slovníky, vzít zavděk významovými opisy: "spolehnutí se sám na sebe", případně "schopnost samostatného jednání" anebo "uplatňování /respektive: praktikování/ soběstačnosti" (viz např. myšlenka význačného norského ekonoma Johana Galtunga: "...sebejistota je předpokladem a zároveň důsledkem praktikování soběstačnosti..." /P2/). Jenže, jak jistě pochopíte, nic z uvedeného nebylo pro překlad článku Jennifer Neumanové použitelné.

Pokoušel jsem se tedy překladatelský rébus výrazu "self-reliance" rozřešit vlastním úsudkem - leč marně. Již jsem si myslel, že tento hlavolam bude nad mé síly - ale pak jsem se s poslední špetkou naděje ponořil do "googlovské encyklopedie". Samozřejmě, že ani její internetové slovníky mi nenabídly žádný převratný vhled. Ale naštěstí, v hodině dvanácté - kdy mne již opustila veškerá síla invence a kdy jsem si ze všeho nejvíce připadal jako beznadějný překladatelský diletant a ztroskotanec - jsem doplul na vlnách internetu z Islandu až na Havajské ostrovy, na půdu University of Hawai'i at Hilo.

A tam, na stránkách jejího jachtařského klubu, v glosáři jachtařských výrazů, na mne čekala spásná definice: "Self-reliance" = The ability to sail and react to changing conditions by oneself without needing outside assistance /P3/. Neboli v českém překladu: "Self-reliance" = schopnost [člověka] měnící se podmínky osobně zvládat [doslova: jimi proplouvat] a na ně reagovat bez vyžadování pomoci zvenčí". A byl jsem na Havaji konečně doma. Neboli, jak se v Čechách říká: "byla to už pro mne Havaj".

Neboť s vědomím, že víra Islanďanů ve svou zemi je pro ně univerzálně uctívaným náboženstvím a že nejlepší řešení bývají opravdu ta nejjednodušší (ta obvykle míváme stále před očima - jen je nevidíme a neuvědomujeme si, že vůbec existují), přiklonil jsem se na základě uvedené "havajské" definice k verzi překladově nejjednodušší. Takže "self-reliance" jsem se rozhodl přeložit zcela prostě a jednoduše jako "soběstačnost" (a jeho adjektivum "self-reliant" jako "soběstačný").

Mnozí překladatelští puristé namítnou, že jde o nepřípustné a navíc i nepřesné zjednodušení. Vždyť pro "soběstačnost" se obvykle uvádí anglický výraz "self-sufficiency" - a navíc, běžně používaný Velký anglicko-český slovník Haise a Hodka zná pro výraz "self-reliance" pouze tyto české ekvivalenty: "důvěra v sebe sama, sebedůvěra, sebejistota". O "soběstačnosti" není u tohoto hesla ani zmínka. Přesto se však domnívám, že právě "soběstačnost" je tím správným a přesným českým ekvivalentem anglického "self-reliance", a to nejen v kontextu článku Jennifer Neumanové.

Samozřejmě, netroufal bych si skálopevně tvrdit, že česká anglistika se dlouhá desetiletí mýlila, když "self-sufficiency" překládala jako "soběstačnost", ale český výraz "soběstačnost" a anglický "self-sufficiency" si vzájemně prostě nesedí. Ten anglický přece popisuje někoho nebo něco, kdo - anebo co - je "sobě postačující", respektive "sobě vyhovující" - doslovně: "sebedostačující". A když o někom prohlásíme: "...ten si vystačí sám se sebou...," nemáme přece na mysli, že by byl soběstačný - spíše naopak. Neboli, "self-sufficiency" má mnohem blíže k vlastnosti a stavu individuální, pasivní, z okolí beroucí a do nitra směřující osobní, "kolektiv ignorující" až "korporativně-totalitní" nezávislosti - zatímco "self-reliance", v pravém opaku k ní, mnohem lépe vystihuje vlastnost a stav, který vychází z nitra ven do okolí, je aktivní, rozdávající a tudíž reprezentující nezávislost kolektivní, jež zároveň poskytuje osobní svobody - ale i předpokládá a vyžaduje osobní se angažování.

Historický Reykjavík: známka vydaná u příležitosti 200. výročí udělení městských práv (1786 až 1986)

"Schopnost [člověka] měnící se podmínky osobně zvládat a na ně reagovat bez vyžadování pomoci zvenčí," je přesně charakteristika tohoto druhého typu soběstačnosti - se kterou se Jennifer Neumanová na Islandu setkala; soběstačnosti jako vlastnosti aktivně čelící situaci, ven z nitra do okolí směřující, rozdávající, kolektivní, jedince i společenství lidí osvobozující, demokratizující a humanizující.

Základním předpokladem i důsledkem "soběstačnosti jako takové" ("self-reliance") přitom je vnější i vnitřní sebejistota (viz již zmíněná citace Johana Galtunga: "...sebejistota je předpokladem a zároveň důsledkem praktikování soběstačnosti..." /P2/); kdežto základním předpokladem i důsledkem "sebedostačnosti" ("self-sufficiency") je vnitřní nejistota, zakrývaná přehnaně zvýrazněnou a na odiv dávanou maskou vnější jistoty. Je zcela příznačné (a můj výklad jednoznačně podporující), že Velký anglicko-český slovník uvádí u výrazu "self-sufficiency" vedle (dle mého názoru nepříslušného) významu "soběstačnost" také významy "zpupnost, nadutost" - a sám bych ještě přidal další, přímo se nabízející synonymum: "sebepřejícnost", či ještě přiléhavěji "samolibost".

Islandský kůň a česká studentka (Island, 2005)

Islanďané si takovéto pánovité zpupnosti, nadutosti a samolibosti svých koloniálních pánů užívali dlouhá staletí. Tím, že ji u nich denně vídávali a doslova na vlastní kůži i duši její projevy zažívali, přisoudili této sebestředné "sebedostačnosti" ("self-sufficiency") postavení jedné z nejhorších možných individuálních i kolektivních lidských vlastností. Jako v reakci na ni se u Islanďanů prosadila ona vnějšku otevřená soběstačnost ("self-reliance"), která je pro jedince, národ a zemi na Islandu jedním a týmž. "Být příslušníkem společenství znamená čest, největší hanbou je vyloučení..." /P4/.

Ano, největším a nejvyšším trestem na Islandu vždy bývalo vyloučení člověka z komunity. Neboť když se z vnitřní potřeby vnějšími vztahy provázané soběstačnosti stává její z vnějšku zákonem nařízená povinnost, veškeré vzájemné vztahy mezi společenstvím lidí a jedincem z něj vyřazeným pomíjejí; proto si Islanďané zřejmě velice uvědomovali, že duševní a duchovní smrt, způsobená vykázáním jedince do samoty, je mnohem hrozivější a definitivnější, než zánik nějaké té pomíjivé tělesné schránky.

Na Islandu všem a všemu vládne étos soběstačnosti. A přesto - či právě proto - jsou si soběstační, činorodí Islanďané dobře vědomi smyslu a významu vzájemné spolupatřičnosti, soudržnosti a solidarity - jakožto životně nezbytných potřeb jedince i celého společenství. Život Islanďanů je životem společenství individuálních autorů a kolektivních čtenářů. Je ságou soběstačných, fyzicky i duchovně silných lidí, vědomých si své sounáležitosti s magickými postavami a silami přírody.

Socha Jóna Sigur?ssona (1811-1879), učence, státníka, historika a národního hrdiny - otce obnovy islandské nezávislosti (Reykjavík, vyobrazení na staré pohlednici)

O tom všem vypráví Jennifer Neumanová mezi řádky svého článku, který by se dle mého názoru skvěle vyjímal třeba i na stránkách National Geographic. Nevyřčené, sotva znatelně naznačené pocity a myšlenky této americké medičky, která se na nějaký čas ocitla "v jiném světě" islandské lékařské kultury - a která vše vidí a líčí nejen svýma americkýma očima, ale i očima studentů medicíny z dalších zemí, kteří stejně jako ona podvědomě někdy cítí, že jsou ve své výchově "utvářeni více procesy a protokoly než opravdovou zkušeností", adresují srdci a mysli čtenářů své poselství o "étosu soběstačnosti" panujícímu na Islandu, o velikosti ducha tamního početně malého národa, žijícího na samé výspě civilizovaných končin světa, národa zdánlivě osamoceného, ale přitom vnitřně, svou soběstačností, nám nejen příkladného, ale s námi i spřízněného.

"V Evropě patří Island mezi země, kde se rodí nejvíce dětí. V roce 1990 zde zjišťovala švédská parlamentní studijní delegace důvody vyšší porodnosti. Po jejím návratu obdržel parlament krátkou, ale výstižnou odpověď: "Islandské ženy milují děti."" Lze důvodně věřit, že tato slova /P3/ platí i dnes, že Island je i nadále vzácnou oázou, kde lidé cítí potřebu ze všeho nejvíce se ctít, mít se navzájem rádi a přispívat každý svým osobním dílem ku prospěchu celého společenství. Je spousta možností, jak úvodní větu Jennifer Neumanové: "There is an ethos of self-reliance about Iceland" přeložit, ale máme-li ji pochopit, musíme se za ní - přinejmenším svým myšlením a jednáním - sami na Island vypravit.

Poděkování překladatele: Mé upřímné poděkování náleží panu Georgi Lundbergovi, šéfredaktorovi elektronického časopisu Medscape General Medicine, za jeho vstřícnost a ochotu, s níž jménem vydavatele vyslovil souhlas k českému překladu a jeho zveřejnění na stránkách Pelikána, akademického bulletinu UK 2. lékařské fakulty. Své poděkování rovněž adresuji "tajemné vyslankyni Islandu", neznámé mladé dámě v černém, s módním tmavě hnědým kloboukem, která jednoho březnového odpoledne se mnou jela tramvají linky 18 ze Spálené na Hradčanskou. Díky těm pár minutám společné cesty - než mi tam stejně záhadně zmizela z očí - jsem dokázal onu zdánlivě nesrozumitelnou větu: "There is an ethos of self-reliance about Iceland," svým srdcem konečně přečíst a pochopit... Z.S.

Appendix: Odkazy na webové stránky, kde lze získat o Islandu oficiální informace, krom jiného i o podmínkách, za kterých mohou studovat medicínu na Islandu zahraniční zájemci. Následují dvě české webové stránky - a konečně i od Jennifer Neumanové převzatý odkaz na dokument WHO, který by mohl mj. zajímat i odborníky na reformu českého zdravotnictví:

http://www.landspitali.is/ Univerzitní nemocnice Landspítali
http://www.hi.is/ Islandská univerzita
http://www.medicine.hi.is/ Lékařská fakulta Islandské univerzity
http://www.iceland.is/ Oficiální informace o Islandu, vytvářené na jeho Ministerstvu zahraničí
http://www.island.cz/ Zeměpisné, přírodopisné, kulturní a jiné turistické informace
http://www.islandklub.com/ Klub islandských fanatiků (Praha)
http://www.euro.who.int/document/e82881.pdf Dokument WHO o systému zdravotní péče na Islandu, vypracovaný odborníkem tamního ministerstva zdravotnictví

Použitá literatura:

P1/ Neuman, Jennifer: The Making of the Self-Reliant Physician : Medical Education in Iceland. MedGenMed 2006; 8(1):14[online]. [cit. 21.04.2006]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.medscape.com/viewarticle/519959>
P2/ Johanisová, Naďa: Lokalizace ekonomiky: pohádka, nebo nutnost? Sedmá generace : společensko ekologický časopis [online]. [cit. 21. 03. 2006]. Dostupný na World Wibe Web:
<http://www.sedmagenerace.cz/index.php?art=clanek&id=33>
P3/ University of Hawai'i at Hilo Sailing Glossary [online]. [cit. 21. 03. 2006]. Dostupný na World Wibe Web: <http://www.uhh.hawaii.edu/~sailing/>
P4/ Zeman, Jiří: Jiný kraj, jiný mrav. Lidé a Země. 1997, roč. 46, č. 5 [Island], s. 281.
Další čtení:
Smrcka, Zdenek: Reader's response to The Making of the Self-Reliant Physician : Medical Education in Iceland. MedGenMed 2006; 8(1):89[online]. [cit 21.04.2006]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.medscape.com/viewarticle/528067>