Ročník č. 11 - říjen 2002

Do začátku nového školního roku

doc. MUDr. Tomáš Blažek, CSc.
vedoucí Ústavu biofyziky UK 2. LF

Vážení čtenáři, milí kolegové,

začínáme nový školní rok. Léto, které jsme chtělo prožít v radosti a nabrat nové síly, však proběhlo vlivem katastrofálních záplav zcela jinak. Nechci opakovat to, co všichni znáte. Mnozí z vás, nebo vaši blízcí, byli přímo postiženi. Mnozí v vás pomáhali jako dobrovolníci na likvidaci škod a pomoci postiženým. Diky vám za toto úsilí. Nyní již musíme věnovat své síly na vlastní práci. Přesto bych rád apeloval na dobrou tradici pracovníků i studentů 2. lékařské fakulty a to pomoc morální a psychologickou. Lidé, kteří přišli o vše a bydlí v náhradním ubytování jsou v nejistotě o svoji budoucnost. Budete-li moci, podpořte je!

Vám, studenti, přeji dostatek sil, píle a trpělivosti ve studiu. Zvláště kolegům v prvém a druhém ročníku doporučuji, aby začali se studiem od začátku semestru. Ještě neznáte své síly a musíte se naučit hospodařit s časem. Umět si rozdělit čas a využít ho je umění, které vám ponese ovoce po celý život.

Přeji vám úspěch a z toho plynoucí pohodu

Tomáš Blažek

Fakultní zprávy

Vědecká rada
20. června 2002
19. září 2002

Akademický senát
12. června 2002
18. září 2002

Role genu TEL/AML1 ve vzniku, vývoji a prognose dětských akutních lymfoblastických leukemií 
MUDr. Jan Trka, Ph.D.

Velká voda v Dobronicích
prom. těl. ped. B. Příhoda, CSc.

Osobnosti fakulty

Laudace 
prof. MUDr. J. Koutecký, DrSc.

Pohledy ze zahraničí

Zpráva o studijním pobytu
doc. MUDr. J. Hoch, CSc.

Publikační činnost

Abstrakta

Termín pro uzávěrky  příští číslo:

25. října 2002

Redakční rada:
Doc. MUDr. J. Bartůňková, DrSc.
Doc. MUDr. T. Blažek, CSc.,
Ing. M. Cipryánová
Mgr. Z. Dobiašová
Doc. PhDr. J. Kocourková
Ing. E. Kuželová
Prof. MUDr. S. Tůma, CSc.
MUDr. J. Večeř

Adresa:
Redakce časopisu PELIKÁN
Univerzita Karlova
2. lékařská fakulta
V Úvalu 84
150 06 Praha 5 - Motol
tel.: 2 2443 5882

E-mail: pelikan@lfmotol.cuni.cz

Kontakt :
Ing. M. Cipryánová

Zpracování a grafická úprava:
© Ing. M. Cipryánová

Akademický senát

zapsala Ilona Kyselová
(sekretariat děkana UK 2. LF)

Zasedání dne 12. 6.  2002

Zahájení a kontrola zápisu
Jednání akademického senátu zahájil předseda doc. MUDr. Petr Zoban, CSc. přivítáním všech přítomných členů senátu, zvláště uvítal hosty zasedání prof. MUDr. Josefa Kouteckého, DrSc., doc. MUDr. Jiřinu Bartůňkovou, DrSc., prof. MUDr. Jana Hergeta, DrSc. a Ing. Evu Kuželovou.

Zprávy vedení fakulty

Děkan fakulty informoval senát v těchto bodech:
Vedení fakulty připravilo Výroční zprávu fakulty za rok 2001, hospodaření fakulty bylo příznivé.
Návrh na přidělení VŠ kolejí podle opatření rektora č. 5/2002 byl přijat bez připomínek a odeslán na rektorát UK.
Dne 6. 6. 2002 proběhla oslava 100. výročí od otevření České dětské nemocnice. FNM a 2. LF oslavily toto výročí slavnostním shromážděním ve Velké aule Karolina, otevřením transplantační jednotky ve FNM a slavnostní konferencí ve velké posluchárně FNM.
Přijímací řízení uchazečů o studium na 2. lékařské fakultě je dobře připraveno a proběhne ve dnech 17. až 19. 6. 2002.
Ministr zdravotnictví ČR vyhověl žádosti prof. MUDr. J. Hořejšího, DrSc. a zbavil ho funkce přednosty Gynekologicko-porodnické kliniky. Profesor Hořejší povede kliniku do doby jmenování nového přednosty.

Zřízení Ústavu epidemiologie UK 2. LF
Děkan fakulty předložil senátu návrh na zřízení Ústavu epidemiologie UK 2. lékařské fakulty. K návrhu se vyjádřila doc. MUDr. Dana Göpfertová, CSc.:
Obor směřuje ke klinické epidemiologii což je základem výuky posluchačů fakulty. Spojení Ústavu veřejného zdravotnictví a pracoviště epidemiologie bylo formální, ústav je zaměřen na preventivní lékařství. V praxi spojení těchto dvou pracovišť vedlo k organizačním komplikacím. Obor a předmět epidemiologie zasluhuje určitou autoritu a stejná východiska pro výuku posluchačů. Personálně bude obor posílen o částečný úvazek prof. Janouta z UP LF Olomouc v oblasti klinické epidemiologie. Zřízení ústavu je jistá motivační výhoda k prohloubení aktivit na úseku vědeckém.
Závěr: Akademický senát vyjádřil souhlas se zřízením Ústavu epidemiologie UK 2. LF s účinností od 1.10.2002.

Nové studijní programy na UK 2. LF
Proděkanka doc. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc. informovala senát o záměru vedení fakulty zřídit na 2. lékařské fakultě:
Bakalářské programy
Ošetřovatelství
Laboratorní metody
Zobrazovací metody a aplikace ionizujícího záření
Magisterské programy
Veřejné zdravotnictví a management
Fyzioterapie
Podrobné zdůvodnění návrhu je přílohou tohoto zápisu.
Závěr: Akademický senát vzal informace proděkanky Bartůňkové na vědomí.

Různé
Akademický senát oficiálně vyhlásil volbu kandidáta na děkana UK 2. lékařské fakulty. Termín pro podávání návrhů na kandidáty je stanoven od 1. 7. 2002 do 18. 10. 2002.
Volební komise ve složení:
as. MUDr. Ondřej Hrušák, Ph.D.
Doc. PhDr. Jana Kocourková
David Major

Michal Pelíšek informoval o jednání ASUK ze dne 17.května 2002:
Rektor zmínil přípravy na tvorbu rozpočtu vysokých škol pro rok 2003. Na UK bylo podáno 44 404 přihlášek do magisterského a bakalářského studia, 1932 do doktorského studia. Stoupá průměrný věk docentů i profesorů na UK, v obou kategoriích se za poslední rok zvýšil o dva roky na 48 let u docentů a 55 let u profesorů.
Vyhlášení volby kandidáta na funkci rektora dne 17. 5. 2002, dnem 3. 10. 2002 skončí lhůta pro podávání návrhů na kandidáta na funkci rektora UK, 18.10. proběhne představení kandidátů a 30. 10. 2002 samotná volba kandidáta na funkci rektora UK. V případě nezvolení kandidáta se nové návrhy budou podávat do 13. 11. 2002, představení kandidátů se uskuteční 15. 11. 2002 a opakovaná volba 22. 11. 2002.
AS UK schválil návrh vnitřního předpisu, kterým se mění Studijní a zkušební řád UK 2. LF.
Byl předložen investiční program, který vznikl za intenzivní spolupráce fakult a dalších součástí UK. Materiál se bude každoročně aktualizovat a bude využit při vyjednávání s MŠMT o poskytnutí investiční dotace. Z diskuse mj. vyplynulo, že stěžejní částí programu je seznam projektů nikoli jejich finanční náročnost. Představa integrovaného zázemí UK není vzhledem k velikosti a současné podobě UK reálná.
Pedagogická komise AS UK považuje za vhodné provádět evaluaci výuky při zápisu do vyššího ročníku, nejtransparentnější formou přijímacího řízení se zdá být zveřejnění souboru otázek před konáním přijímací zkoušky.

Naďa Mikešová, zástupce studentů bc programů, upozornila v senátu na okolnosti, které brání zkvalitnit výuku bc studentů na fakultě, zejména v klinických oborech. Vedení fakulty požaduje konkrétní informace.

Doc. MUDr. Petr Zoban, CSc. informoval senát o souhlasu KD s návrhem doc. MUDr. Jana Vavřince, DrSc., přednosty II. dětské kliniky UK 2. LF a FN v Motole na zajištění praktické části výuky pediatrické propedeutiky v Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Vedení fakulty zašle oficiální dopis vedení Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského s poukazem na sepsání smlouvy o spolupráci.

(Přílohou k zápisu je "Program nových bakalářských a magisterských oborů na 2. lékařské fakultě. Zdůvodnění projektu a jeho začlenění do plánu rozvoje 2. LF".)

Zasedání dne 18. 9.  2002

Zahájení
Jednání akademického senátu zahájil předseda doc. MUDr. Petr Zoban, CSc. přivítáním všech přítomných, zvláště uvítal hosty zasedání - děkana fakulty prof. MUDr. J. Kouteckého, DrSc., doc. MUDr. J. Bartůňkovou, DrSc., doc. MUDr. J. Hercogovovou, CSc., prof. RNDr. V. Peloucha, CSc. a Ing. E. Kuželovou.

Zprávy vedení fakulty

Prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.
Děkan fakulty informoval senát v těchto bodech:
Přijímací řízení uchazečů o studium na 2. LF pro ak. rok 2002/2003 proběhlo bez zásadních problémů, stejně tak následné odvolací řízení na RUK.
Hospodaření fakulty je plněno v souladu s rozpočtem fakulty - stipendia studentům v novém akademickém roce budou vyplácena pravděpodobně podle stejného klíče jako v loňském roce.
Fakulta vydala "Závěrečnou zprávu o činnosti a hospodaření fakulty za rok 2001".
Studijní oddělení děkanátu zpracovalo definitivní rozvrh výuky pro nový ak. rok.
Imatrikulace studentů 1. ročníku proběhne ve velké aule Karolina dne 15. října 2002.
Je stanoven termín promocí ak.r. 2002/2003 dne 9. července 2003.
V souvislosti s přípravou oslav 50. výročí založení 2. lékařské fakulty děkan fakulty požádal studenty o příspěvky do publikace o 2. LF.

Prof. RNDr. Václav Pelouch, CSc.
Je zpracována informační brožura k přijímacímu řízení uchazečů o studium na 2. LF pro ak. rok 2003/2004, přihlášky ke studiu fakulta přijímá do 28. 2. 2003.

Studijní obory
Prezenční magisterské studium:
Lékařství - 6 let studia, titul MUDr. (podmínkou ke studiu je ukončené středoškolské vzdělání s maturitou).
Veřejné zdravotnictví a management - následné studium, 3 roky studia, titul Mgr. (podmínkou ke studiu je ukončené bakalářské nebo magisterské studium).
Fyzioterapie - následné studium, 2 roky studia, titul Mgr. (podmínkou ke studiu je ukončené bakalářské studium v oboru fyzioterapie).
Prezenční bakalářské studium:
Optika a optometrie
Fyzioterapie
Ošetřovatelství
Zdravotnický laborant
Diplomovaný radiologický asistent

Den otevřených dveří na 2. lékařské fakultě je stanoven na 18. 1. 2003.

Příprava voleb kandidáta na funkci děkana
Termín pro podávání návrhů na kandidáty je od 1. 7. 2002 do 18. 10. 2002. Podle Volebního a jednacího řádu akademického senátu 2. lékařské fakulty může návrh na kandidáta podávat každý člen akademické obce fakulty. Návrh podává volební komisi prostřednictvím sekretariátu děkana (návrhová urna). Návrhový lístek bez označení razítka akademického senátu 2. lékařské fakulty je neplatný. Představení a prezentace kandidátů před akademickou obcí fakulty se uskuteční 31. 10. 2002 ve velké posluchárně fakulty, čas senát upřesní na dalším zasedání v říjnu. Volba kandidáta na funkci děkana 2. lékařské fakulty (1. a 2. kolo volby) proběhne na zasedání senátu dne 6. 11. 2002. V případě, že nebude v 1. a 2. kole kandidát na funkci děkana zvolen, senát rozhodne o způsobu a termínu 3. a 4. kola volby.
Distribuce návrhových lístků byla provedena následovně:
Pedagogická obec - návrhové lístky byly zaslány k rukám přednostů klinik a ústavů, kteří jsou pověřeni volební komisí jejich předáním příslušným pracovníkům podle seznamu.
Studentská obec - návrhové lístky budou předány pracovnicemi studijního oddělení fakulty při zápisech do vyšších ročníků v termínu od 23. 9. do 27. 9. 2002, postgraduálním studentům byly návrhové lístky zaslány poštou.

Různé
Studentská komora senátu vznesla dotaz na vedení fakulty k možnosti zápisu do vyšších ročníků v průběhu prázdnin (podmínkou je splnění všech studijních povinností za uplynulý ročník). Studenti poukázali s odkazem na zápis ze 4. zasedání AS ze dne 18. 4. 2001, že v letošním roce studijní oddělení děkanátu studentům tuto možnost nedalo. Děkan fakulty studentům sdělil, že neshledává problém zajistit zápis v prázdninovém období a na studijním oddělení zjistí důvod tohoto postupu.

Na dalším zasedání senátu budou projednány organizační záležitosti pro volbu nových členů akademického senátu pro funkční období leden 2003 až leden 2005.

Doc. MUDr. Petr Zoban, CSc. seznámil členy senátu s přípisem AS UK 3. LF ve věci petice na podporu MUDr. Benešové.

Laudace

Prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.
(děkan UK 2. LF)

Červnové laudace
Zasedání vědecká rady 2. lékařské fakulty dne 20.6.2002

Bylo to mimořádné, ale bylo to skutečně tak. Na červnové zasedání vědecké rady se "nahrnulo" sedm laudací. Dvě odložené z května, dvě regulérní červnové a s předstihem tři červencové (polovina prázdninových měsíců), a to se čtvrtý červencový jubilant omluvil! Co s tím? Nemohl jsem si dovolit povídání moc dlouhé a neuměl jsem si představit, že laudace jednoduše vynechám. Není přece možné ošidit úhrnných 425 let sedmi jubilantů, vesměs významných osobností naší fakulty. Řešení, jak z toho vyjít se ctí, mi doslova "naservíroval" profesor Vavřinec. Když připravuji laudaci, snažím se získat alespoň nějaké údaje ze soukromí jubilanta. Strohý výčet úředních dat mi nestačí. Profesor Vavřinec mi je předal ve formě, která mi byla inspirací pro šest ostatních (viz dále). Je v nich více "člověčiny" než obvykle. Předpokládám, že jubilanti (ti ostatně už laudaci slyšeli), ale i čtenáři je přijmou se stejnou upřímností a radostí, s jakou jsem je psal. A o to mi jde. Časově jsem to na vědecké radě stihnul.

Porodník, gynekolog a perinatolog
Vladimír Fuchs - 15. 6. 1922

Lidský profil pražského rodáka charakterizují noblesa a nadhled, široká vzdělanost a vysoká profesní odbornost, vlídnost a laskavost, rovná páteř a mírumilovnost. Prvním puncem jeho kvality byla maturita s vyznamenáním na Akademickém gymnáziu ve Štěpánské roku 1941. Bývalo to gymnázium slavné, učili na něm Bohuslav Balbín, Josef Jungmann, Václav Kliment Klicpera, Zikmund Winter a absolvovali Vítězslav Hálek, Jan Neruda, Miroslav Tyrš, F. X. Šalda, Josef Svatopluk Machar, Jaroslav Heyrovský, z lékařů Karel Chodouňský, Emerich Maixner, Arnold Jirásek, Josef Švejcar, Bohdan Neureitter a mnoho dalších slavných Čechů (maturoval jsem na něm také já, ale ne s vyznamenáním). Chaos válečných let mu zčásti vyplnila druhá maturita po absolvování abiturientského kurzu na Obchodní akademii, pak práce úřednická a v posledním roce věznění v koncentračním táboru. Také ale dvouleté studium houslové hry na pražské konzervatoři. V popromočním putování (studoval na Lékařské fakultě v Praze, promoval 1949) se z jeho činnosti těšily v letech 1949-1951 pacientky gynekologicko-porodnického oddělení nemocnice ve Slaném, historicky významném městě, které mělo za starých dobrých časů vlastního kata. Pak se ho ujala, aniž by o to stál, na čtyři roky armáda. Měl štěstí, protože nucené vojančení trávil zčásti na gynekologicko-porodnické klinice Vojenské lékařské akademie v Hradci Králové, zčásti v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Zakotvení se dočkal roku 1955 na naší gynekologické a porodnické klinice. Jí zůstal věrný, dlouhá léta v Londýnské, v posledním období v Motole. Posedlostí jsou mu patologické stavy v těhotenství a perinatologie. Průkazem posedlosti na 400 publikací a devět monografií, z nichž poslední - Vybrané kapitoly z perinatologie, kterou napsal společně se Zobanem, Tomášovou a Černým, je z loňského roku. Usedlost: chalupa v Jizerských horách, kde odpočívá a kde se trochu věnoval i zahrádkaření. Miluje květiny prosté, luční, například petrklíč. Pokud mohl, s gustem vychutnával a gurmetsky oceňoval dobrou krmi všeho druhu, jen česnek v ní nesmí být. Má rád pokrmy sladké, z nápojů preferuje víno (spíše červené), ale nepohrdne ani sklenkou plzeňského. Největší zálibu mu skýtá umění - literatura a hudba. Protože nejen "chodil do houslí" (v době našeho mládí to bylo pro chlapce téměř povinné), ale zabýval se hrou na ně profesionálně, oslovují ho nejvíce smyčcové nástroje a z toho logicky vyplývá, že vrcholem mu je hudba komorní. Provází ho ještě jedna celoživotní vášeň - sběratelství. Kromě už zmíněných krásných zážitků, zprostředkovaných tóny a slovy, sbírá starožitný porcelán, vzácné tisky a mezi dalším také historické střelné a bodné zbraně. A tady se dostávám k paradoxům. Bytost tak mírumilovná jakou je profesor Fuchs se kochá zbraněmi. Co mu asi jde myslí, když je hladí očima a dlaní? To je paradox první, nádherně člověčí. Paradoxem druhým je jeho nechtěné "sběratelství" osudových, vlastně politických křivd - od zavření vysokých škol za 2. světové války, věznění v koncentračním táboru, násilné čtyřleté vojenské služby, přes čtyřleté zdržení kandidatury, tříleté zdržení práce doktorské až po posléze neplatnou habilitaci z roku 1982, kterou si musel zopakovat na stará kolena (1991) a opožděnou profesuru (1993). Profesor Fuchs byl a je velkou osobností naší fakulty. Zosobňuje podstatu medicíny, její vědu i její umění. Dokazuje, že "dobří lidé ještě žijí". Ať mu ještě dlouho slouží !

Genetik
Milan Macek - 7. 7. 1932

Původem z moravské vísky - Hošťálkové u Vsetína, popírá však, že by tak jako strýček Jack (původem také z moravské vísky) neznal vodu, ale jen whisky. Jediný Moravan z dnešních jubilantů - už před léty jsem byl jedním jeho významným rodákem poučen, že se neříká Moravák. Vzděláním lékař - pediatr, který promoval cum laude na Fakultě dětského lékařství Univerzity Karlovy (1957) a čtyřletou pediatrickou erudici získal na dětském oddělení nemocnice v Ústí nad Labem. Jeho profesní posedlostí se stala od chvíle kdy přišel do Motola genetika, genetika a zase genetika v různých podobách a variantách, v mnoha formách institucionálních, v mnoha projevech přednáškových, publikačních, výzkumných a grantových. Hlavní zásluhy: založení a vybudování genetického oddělení na Fakultě dětského lékařství v tehdejším Ústavu výzkumu vývoje dítěte (1961), vybudování školsko-zdravotnického oddělení ÚNZ NVP při FNM a Fakultě dětského lékařství (1990), ustavení celostátního Centra pro cystickou fibrózu při FNM a II. dětské klinice naší fakulty. Nepominutelné je vypracování moderní koncepce lékařské genetiky v ČR, která umožnila organizaci, vybavení a rozvoj všech stávajících oddělení lékařské genetiky v ČR a specializovaných genetických pracovišť (v letech 1978 až 1980). Je neúnavným a úspěšným organizátorem mnoha odborných sympozií a kongresů v evropském rozměru. Sbírání zkušeností uskutečňoval na mnoha místech světa, z nichž nejvýznamnější spočívala ve dvouletém studijním pobytu na Baylor University College of Medicine v Houstonu (1968-1970). Následuje několik informací o tom, co docent Macek starší (na naší fakultě působí zdárně i docent Macek mladší, který se profesionálně dokonale potatil) dělá, když nedělá genetiku: v četbě dává přednost literatuře historické, a to naší i světové a literatuře faktu. Naslouchá hudbě klasické i moderní a jako správný Moravan také skladbám svého mimořádného krajana Leoše Janáčka. Z hlediska hudebních forem poslouchá nejraději klavírní koncerty. V oblasti výtvarného umění jsou jeho favority francouzští impresionisté, ale tvrdí, že rozumí i umění modernímu (!?). Při návratu do pozemských sfér je nutné zmínit i favorizovaný pokrm, kterým je kulajda. Popíjí rád dobré bílé, ale výhradně sladké víno. Suché v oblibě nemá. Kde by chtěl žít kdyby nežil v Praze? V Telči. Kde by chtěl žít kdyby nežil v Čechách? V Texasu. A kde přebývá když není v Praze? Na své chalupě na Vysočině, kde přece jen někdy provozuje biologii pořádnou, tedy biologii, kterou je vidět, totiž zahrádkaří. Vůbec si nejsem jistý, zda využívá při pěstování rostlin svoji milovanou genetiku po vzoru Johanna Gregora Mendela. Ad multos annos!

Farmakolog
Jan Švihovec - 26. 5. 1937

Původ má v idylickém Písku, městu zlatonosné Otavy a veršů Šrámkových, poněkud ovšem pochybný, snad odvozený od zchudlé větve pánů Švihovských, zato ověřený ze strany jihočeských sedláků od Zvíkova s rodokmenem od dob husitských válek. Dalšími městy života se stala Plzeň, město piva, světoznámé továrny pana Škody, vždy věrné katolictví (Pilsen semper fidelis) a Praha, město jeho rudolfinských profesních předků - alchymistů a později farmakologických laboratoří, které chytlavého mladíka celoživotně svedly. Náplň mládí spočívala ve studiu na píseckém gymnáziu a na lékařské fakultě v Plzni, během kterého prošel funkcí pomocného vědátora na ústavu biologickém, fyziologickém a farmakologickém. Také však v hopsání při odbíjené na úrovni I. ligy a národního juniorského týmu a při košíkové v rovině první výkonnostní třídy. Je proto s podivem, že roku 1961 promoval cum laude. Životní volba byla filištínská, vybral si aspiranturu (samozřejmě v oboru farmakologie) ze zištného důvodu - vyhnout se tenkrát nemilosrdně přidělované umístěnce. Poslali ho v té souvislosti na zkušenou do Farmakologického ústavu naší fakulty. Paní profesorka Rašková ho postavila nesmlouvavě před rozhodnutí: Buď hopsání nebo farmakologie, obojí nelze! Vyhrála farmakologie, takže nám tehdejší aspirant zůstal do dneška, nicméně podstatnou okolností jeho rozhodování byla i vzplanuvší láska k paní doktorce ze sousedního Farmakologického ústavu ČSAV, absolventce naší fakulty, kvůli které zapomenul na své svobodymilovné předky a svobody se vzdal. Díky ní ještě stále docela dobře žije. Léta učňovská v ústavu profesorky Raškové byla tuhá. Bydlel tehdy hned vedle ústavu v podkroví Geologického ústavu. Pracovalo se v různých sestavách 24 hodin denně a jednou si mladý aspirant po šestnácti dnech uvědomil, že se celou tu dobu nepřevlékl z bílého pracovního úboru. (Neprozradil mi, zda v inkriminované době používal voňavku.) Vyučil se zásadě, že 90% investované práce výsledek nepřinese, ale zbývajících 10% to musí vynahradit. (Jak by to vypadalo, kdyby takový princip pěstovali např. chirurgové?) Další vývoj orientaci poněkud změnil. Aby byl na světě přece jen něco platný, zaměnil práci v tajuplných laboratořích za farmakologii klinickou. Začal klinicky objektivizovat léčiva a budovat komplexní informační databázi léčiv. To mu zůstalo. Využití: kromě toho, že je učitelem fakulty s řádným kariérním postupem (asistent - profesor, aspirant - doktor věd), byl náměstkem Státního ústavu pro kontrolu léčiv a vedoucím jeho odboru pro klinické hodnocení léčiv, expertem WHO, byl a je členem a předsedou různých společností a komisí a zvou ho po celém světě k přednáškám (je tedy jakýmsi bludným farmakologickým přednašečem). Neřesti nezapírá, přecpává se "čínou" a přepíjí dobrou whisky (upíjeli jsme ji spolu v San Franciscu). Choutky - v malířství po kubismus s preferencí impresionistů, při sestavování osobního koncertu Mozart a ještě více Dvořák. Přečte dvě detektivky ročně. Alternativní bydliště v Kanadě, oblast Rocky Mountains s jejich vršky, lesy a jezery. Nicméně mu přeji, aby ještě dlouhá léta mohl přece jenom spokojeně trávit ve svém trvalém bydlišti pražském a na naší fakultě.

Pediatr
Jan Vavřinec - 23. 6. 1947

Požádal jsem profesora Vavřince, aby mi sdělil pro účel laudace několik údajů ze svého soukromí. Učinil tak neprodleně. Sestava byla stručná, její výpovědní hodnota velmi vysoká. Inspirovala mě k formování laudace pro všech šest červnových jubilantů. Proto ji uvádím in extenso, samozřejmě s krátkým komentářem:

Strukturovaný životopis
Jan Vavřinec

Doplňková kvalifikace: 1966-1967 - ničení papíru při technickém kreslení na Fakultě elektro, VŠSE Plzeň.
1967-1968 - průvodčí osobních vlaků, průvodčí nákladních vlaků - Jihozápadní dráha, domovská stanice Klatovy.
Oblíbená literatura: literatura faktu, historická literatura.
Oblíbená samizdatová literatura: molekulární genetika, imunologie, receptorové systémy, cytokiny ...
Nejoblíbenější žena: vlastní.
Žena, s níž se nejvíc hádám: vlastní.
Oblíbené práce: ničení drahých nástrojů a nářadí renomovaných firem při práci v dílnách a na školních pozemcích na Šumavě.
Oblíbené domácí práce (TOP SECRET!): všechny, pokud je manželka na zahraniční cestě.
Oblíbené jídlo v tuzemsku: svíčková, zvěřina, ryby;
Oblíbené jídlo v zahraničí: sea food.
Oblíbený nápoj: pivo (v tuzemsku i v zahraničí).
Oblíbené stromy: všechny na naší šumavské zahradě.
Nenáviděné stromy: všechny na naší šumavské zahradě.
Oblíbená plodina: houby (velké, malé, tlusté, tenké).
Oblíbený politik či manažer: cha-cha-cha ...
Největší úchylka: pediatrie.
Největší a nejčastější přírodní katastrofa: srážka s blbcem (Werichovská).
Největší životní sen: již žádné přírodní katastrofy.

Doplňující údaje gratulanta:
Rodiště: Klatovy založené Přemyslem Otakarem II., město husitů, pak ale daleko více katolíků, katakomb s mumiemi členů jezuitského kláštera, města různého průmyslu, ale hlavně karafiátů, ve kterém se narodilo několik slavných lékařů - Karel Slavoj Amerling a profesoři porodnictví August Breisky, Franz Kiwisch a Karel Pawlík a na gymnáziu studovalo několik stejně slavných - internista Josef Thomayer, soudní lékař Josef Reinsberg, Václav Rubeška a Václav Piťha (oba porodníci) a internista Bohumil Prusík.

Základní kvalifikace: malé vesnické školy v Bezděkově a v Janovicích nad Úhlavou, které dokládají, kam až to může nadaný a pilný žák dotáhnout; dozrání na Střední všeobecně vzdělávací škole v Klatovech (viz výše).

Doplňková kvalifikace: ke zmíněnému zaměstnání u Československých státních drah musím doplnit, že vztah k železnicím na naší fakultě doslova kvete. Dominantní vzdělání v tomto oboru má profesor Pelouch (viz fakultní časopis Pelikán kolem jeho šedesátin). Mezi medicínou a železničářstvím se rozhodoval i docent Hoch (viz dále). Pokud se tkne oblíbených prací jubilant utajil, že nářadí ničí i nadále na vlastní šumavské chalupě, která je jeho další láskou. Z citoslovců, která použil k vyjádření obliby politiků a managerů lze dovodit, že má téměř neustálou příležitost se smát. K přiznané úchylce - pediatrii pak to, že se vyhranila v milostný vztah k dětskému diabetu a k autoimunitám, takže hrozí nová klasifikace nemocí, mezi kterými zůstane jen málo těch, které s autoimunitou nemají co do činění (např. některé zlomeniny a cizí tělesa v různých dutých orgánech). Díky a všechno dobré, pane profesore!

Anesteziolog a resuscitolog
Karel Cvachovec - 26. 7. 1947

Jedináček (což je handicap, za který postižený nemůže) z pražské právnické rodiny, jehož vzdělání postupovalo bez excesů (maturita 1965, promoce po absolvování Fakulty dětského lékařství 1971). Cesta k oboru vedla přes Jilemnici, Rokycany a Kladno do Prahy - Motola. Na chirurgickém a gynekologickém oddělení jilemnické nemocnice poznal, že chirurgické řemeslo nelze provozovat bez blahodárného uspání. To byla zřejmě rozhodující inspirace, která ovšem musela na své naplnění počkat. V roce 1972 totiž plnil kolega Cvachovec základní vojenskou službu v Rokycanech. Město je mj. zajímavé tím, že na jeho náměstí stála socha sovětského vojáka. Nevím, zda tam stojí dosud. Nicméně říkalo se jí Divík s poukazem na to, že se určitě musí divit jak se ocitnul v Rokycanech, kteréžto město osvobodila v roce 1945 nikoliv sovětská, ale americká armáda. Chodit po takovém náměstí v uniformě musí zanechat stopy na celý život. Z Rokycan odešel do nemocnice v Kladně a tam zahájil úspěšně svoji anesteziologicko-resuscitační kariéru (1973-1977), ve které pokračoval od té doby na naší motolské Anesteziologicko-resuscitační klinice. Dotáhl to až na místo jejího přednosty. Dvakrát motolskou činnost dlouhodobě přerušil - rok 1980 trávil na Maltě, rok 1992 ve Velké Británii (nikoliv na dovolené, ale pracovně). Jeho životní styl je do určité míry rizikový. Pěstuje totiž turistiku a cyklistiku, běh "pro zdraví" a lyžuje. Turistika vede k puchýřům na patách, cyklistika působí otlaky a hrozí pády a pojem "běh pro zdraví" mě neuspokojuje, neb dvounohý člověk není jako čtyřnozí živočichové uzpůsoben k běhu, ale pouze k chůzi. Není mi známo, že by členové Platónské akademie při filozofování běhali. Riziko lyžování doložím v zápětí na příkladu jubilujícího profesora Starého. Zmíněný způsob pohybování deformuje u pana docenta vnímání přírody. Vnímá ji jen zrychleně, často dokonce mezi kapkami deště. Jeho duchovní poživačství spočívá v naslouchání romantickým tónům Chopinova klavíru, v nazírání zlatého období vlámského malířství a v četbě realistické historické literatury faktu. K poživačství tělesnému patří, kromě už zmíněných excesů pohybových, konzumace těstovin italské provenience v nejrůznějších tvarech a úpravách. Miluje špagety, tagliatelle, farfalle, rigatoni, tortelloni, ravioli a lasagne a samozřejmě parmazán a mozzarellu a k tomu dobré víno v dobré míře. Jeho dalšími láskami jsou manželka (také anestezioložka), Praha a chalupa na Šumavě. Tyto lásky často různě kombinuje, takže ženu honí nejenom po krajině šumavské, ale i po Praze, zejména po těch jejích koutech, ve kterých neproudí davy cizinců. Také se zabývá historií Šumavy. Kdyby musel hledat náhradní bydlení, pak kdekoliv kde je teplo. V současných vedrech se zřejmě cítí dobře dokonce i na zasedání vědecké rady. Přeju panu docentovi, aby se cítil dobře permanentně (i v zimě), doma i na klinice, v Praze i na Šumavě, na nohou i na kole, v mysli i v duši.

Pediatr
Jan Starý - 18. 5. 1952

Rodem z Českých Budějovic, z lékařské rodiny. Ta a českobudějovické školy ho přivedly k dozrání (maturoval 1970). Pak změnil lokál a trvale se usídlil v Praze (Fakulta dětského lékařství UK a II. dětská klinika). Jako každý schopný pracovník fakultního pracoviště i on se shlédl v oboru - hematologii. Měl na fakultě velké vzory: internistu-hematologa Vladimíra Jedličku (aby ho bylo snadné odlišit od několika dalších Jedličků - profesorů lékařství v Praze, přezdívalo se mu "krvavý") a pediatry-hematology Jiřího Janeleho a svého vlastního učitele Otto Hrodka. Aktivity: kromě rozsáhlých a všeobecně známých aktivit odborných (uznávaných v zahraničí) projevuje i aktivity jiné. Příkladem aktivit tělesných, po výtce sezónních, je letní turistika a zimní lyžování. Posléze zmíněný sport je dokladem nerozumného počínání. V pravidelných desetiletých cyklech si totiž profesor Starý něco poláme. Místa poranění střídá - noha, rámě, klíční kost. Lyžování však dokládá i jeho stupňující se nároky, zcela ve shodě s příslovím, že s jídlem roste chuť. Dlouhá léta mu stačily Krkonoše, v posledních letech nejde pod Dolomity či Alpy. Směřuje snad ke svahům Skalistých hor? Turistika utváří jeho pohled na svět. Je po výtce krajinářský. Nejmenším objektem při procházení krajinou mu je vesnička. Že by ta "naše středisková"? Jeho zájem vzbuzují hrady. V tomto směru zřejmě sleduje počínání nám oběma milého německého kolegy - dětského hematologa profesora Riehma. Ten si totiž už před léty koupil v jižním Německu gotický hrad. Dětští hematologové jsou na tom zřejmě dobře. Ještě více ovšem miluje hluboké lesy. A už jsem zase u paradoxu. Jak může vnímat krajinu jako celek, což tvrdí, když se prodírá hustým lesem? V rámci lásky k celku opovrhuje detaily, takže například nerozezná list buku od listu dubu, ani květ chrpy od květu kakostu. Tak vzniká nápadný rozpor: ač se při klinické i badatelské činnosti opírá stále více o mikrosvět, zejména o metody molekulové biologie, které jsou pro něho tím, co pro houslistu kalafuna, obhlíží svět makropohledem - snad v kompenzaci ke stálému koukání do mikroskopu. Udivující jsou záliby hudební. Vzhledem k jeho serióznímu habitu a s ohledem k profilu hudebních zájmů ostatních jubilantů, kteří se noří do hudby vážné, obchází profesor Starý koncerty tzv. legendárních rockových skupin. To jednak vyvolává na rtech jeho třiadvacetilétého syna, který je označuje pejorativně za vykopávky, lehce opovržlivý úsměšek, jednak oprávněnou otázku klinických kolegů, zejména školských, kde bere na drahé vstupenky. Miluje beat šedesátých let a sestavuje z něho soustavně vlastní sbírku CD. Nepochybně za lacinější peníz dosažitelný na černém trhu. I u tak uznávané osobnosti je patrná roztříštěnost: ač rodák z Českých Budějovic, sídlí v Praze, chodí po Českomoravské vrchovině a Šumavě, lyžuje v Alpách, má rád italská jídla a pije plzeňské pivo (čímž popuzuje rodný Budvar). Panu profesorovi Starému, ovšem také nám všem, přeju, aby další desetiletí zůstal takovým jakým je a aby se měl moc dobře.

Chirurg
Jiří Hoch - 21. 7. 1952

Muž mladistvého vzhledu, štíhlé, pružné postavy, bystrého pohledu. Vypadá jako hoch. Chová se přátelsky. Místem jeho původu jsou pražské Dejvice, místem klukovských alotrií Juliska, Kotlářka a Stromovka. Z klukovin začal vrůstat do sportu, vábila ho lehká atletika, od které ho naštěstí odradil starší generaci dobře známý a uznávaný trenér "otec" Jandera. Běhával pak jen tak pro sebe, ale už delší dobu to s ním jde v tomto ohledu s kopce. Trochu jezdí na kole, trochu na lyžích, občas hopsá při odbíjené. Pečlivě veden rodiči (otec byl vědecko-výzkumným pracovníkem) zdolal docela slušně základní školu, zato středoškolské studium provázelo zoufalství ubohých rodičů. Místo studiím dával gymnazista přednost literární tvorbě - psal a veršoval, prožíval lásky typu Šrámkova Stříbrného větru a téměř propadal (vlastní vyjádření jubilanta). Nakonec přece jen odmaturoval a řešil otázku co dál. Okouzlovala ho železnice (miluje ji dodnes a je tak po profesoru Pelouchovi, všeobecně uznávaném znalci železničářství, a profesoru Vavřincovi - viz laudace v tomto čísle - třetím, takže by mohli založit zájmový kroužek). V postavách lékařů, důvěrných přátel rodičů, však také medicína. I když by to jistě, kdyby byl zvolil železničářství, vypadalo s Českými drahami úplně jinak než jak to vypadá dnes, dal přednost medicíně, protože prohlédl, že na nádraží může chodit i při medicíně, zatímco při železničářské profesi rektoskopovat nemůže. Ale protože se napoprvé na fakultu (naši) nedostal, začal studovat na Vysoké škole chemicko-technologické. Hned ale skončil neb zjistil, že bez medicíny být nemůže. Vrátil se do tzv. nultého ročníku a pracoval na klinice dětské stomatologie laskavého a noblesního profesora Komínka. Další rok už se na fakultu (naši) dostal a od konce prvního ročníku fiškusoval na chirurgické klinice profesora Niederle. Od té doby kliniku a chirurgii neopustil, jen mění postavení a cedulky na dveřích. Samozřejmě má i svoje koníčky. Protože mu nestačí kutit v břišních a hrudních dutinách pacientů, kutí ve volných chvílích jak se dá i jinak. Fotografuje a rád cestuje s konkrétními cíli. Ať přijede kamkoli, jde se podívat také na nádraží. Také čte (oblíbený spisovatel André Maurois), se stále větším zaujetím poslouchá hudbu (oblíbený skladatel Antonín Dvořák), v umění výtvarném oblíbence mění - jen impresionisté zůstávají stále. Stravuje se s rozkoší a jí rád všechno s výjimkou vnitřností, kterých je nepochybně nabažen v rámci vydělávání na skývu. Jeho obliba nápojů je měnlivá (právě tak jako malířů), v poslední době upřednostňuje červené víno. Vztah k přírodě je specifický, jaksi kladně vědecký. Zkouší své nejbližší z botaniky. Je jasné, že se musí v rodině alespoň nějak prosazovat. Tak jsem se dostal v závěru k rodině. Studentská láska vydržela, po promoci byla svatba a manželé Hochovi spolu žijí v lásce třiadvacátý rok, z nich jednadvacet let ve třech se synem - studentem právnické fakulty. Moje životopisná konzultace s docentem Hochem ho přivedla k osobnímu připomenutí, že si nemá nač stěžovat. A tak mu přeju, aby i v dalších letech si nejen neměl nač stěžovat, ale aby měl z veškerého svého počínání uspokojení a radost.

Zářiové laudace
Zasedání vědecká rady 2. lékařské fakulty dne 19. 9. 2002

Prof. MUDr. Petr Goetz, CSc.
vedoucí Ústavu biologie a lékařské genetiky

5. července roku 1937 se v Praze narodil profesor MUDr. Petr Goetz, CSc. přednosta Ústavu biologie a lékařské genetiky naší fakulty a od letošního dubna nový předseda Společnosti lékařské genetiky České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.

Profesor Goetz je základní odborností pediatr. Po promoci na Fakultě dětského lékařství UK v Praze (promoval v červnu 1961) působil třikrát za sebou, vždy po dva roky, jako sekundární lékař nejprve v Plané u Mariánských Lázní (1961-1963), pak v Kolíně (1963-1965) a posléze na II. dětské klinice Dětské fakultní nemocnice v Praze na Karlově. Už 27. dubna 1964 složil atestaci I. stupně z pediatrie. Patřil však mezi několik málo jedinců u nás, kteří v té době rozpoznali, kterým směrem se bude v příštích letech medicína ubírat a kteří se rozhodli tím směrem jít. Nebylo to v té době rozhodnutí právě snadné.

A tak šel Dr. Goetz v letech 1967-1971 nesnadnou cestou interní aspirantury v oboru lékařská genetika se zaměřením na cytogenetiku. Po jejím úspěšném ukončení pracoval v Ústavu výzkumu vývoje dítěte na oddělení lékařské genetiky ve funkcích odborného technického pracovníka (1971-1978) a vědeckého pracovníka (1978-1980). Roku 1980 byl jmenován zdravotnickým zástupcem přednosty oddělení lékařské genetiky Fakultní nemocnice v Motole. Zůstal jím do roku 1990, do roku ve kterém jsme usilovali o kompletizaci fakulty, o založení teoretických ústavů, které fakultě chyběly a v němž jsem požádal dr. Goetze, aby se postaral o zřízení Ústavu biologie a lékařské genetiky tehdy už 2. lékařské fakulty. Rád připomínám, že ještě předtím, v první polovině 80. let prožil rok jako "hostující vědec" (visiting scientist) v MRC Population and Cytogenetic Unit v Edinburghu v laboratoři dr. Chandleyové. Výsledkem jeho práce tam byla publikace týkající se otázek párování chromozomů X a Y, kterou tehdejší prezident Evropské společnosti lidské genetiky označil za publikaci klasickou.

Jen pro doplnění uvádím, že specializační atestaci z lékařské genetiky složil 14. listopadu 1973, kandidátem lékařských věd se stal 29. září 1977, docentem 1. listopadu 1991 a profesorem 1. července 1994.

Požádat dr. Goetze, aby se ujal řízení ústavu bylo prozřetelné. Ujal se toho úkolu s velkým elánem, dokázal se obklopit skupinou znamenitých spolupracovníků a v průběhu let se jeho ústav stal nejenom největší rozsahem, ale zejména dosahem, tedy pracovními výsledky, mezi všemi analogickými ústavy lékařských fakult v naší republice.

Profesor Goetz je nepochybně jedním z prvních cytogenetiků u nás. Zajímá se celá dlouhá léta jak cytogenetikou klinickou, tak experimentální. V popředí jeho studií jsou genotoxicita na chromozomální úrovni, chromozomy zárodečných buněk, molekulární genetika nádorů dětského věku, zejména exprese onkogenů a metylace a germ-line mutace genu p 53. Asi je toho ještě více a mnohem širší spektrum zabírá činnost pracovníků jeho ústavu. O všem jeho úsilí svědčí velký počet přednesených a publikovaných prací vlastních i jeho spolupracovníků, získaná ocenění, výsledky řešení grantů i průběžné zprávy o řešení výzkumného záměru, jehož je hlavním řešitelem.

Profesor Goetz je oblíbeným a uznávaným učitelem. Kromě biologie a lékařské genetiky učí také genetiku klinickou. Výrazem kvality jeho pedagogického působení je také jeho zvolení proděkanem fakulty v minulém akademickém funkčním období. Kromě toho, že je oblíbeným pedagogem, je také oblíbeným šéfem, který usiluje o prospěch spolupracovníků i pracoviště, někdy velmi důrazně.

Ve svých pětašedesáti letech patří profesor Goetz mezi přední pracovníky fakulty a daleko široko uznávané odborníky. Ovšem k jeho schopnostem odborným, pedagogickým a organizačním, které z uvedeného jistě vyplynuly, patří množství dalších atributů, které ho jednak charakterizují, jednak glorifikují - jak se při laudaci sluší a patří. Jednodušší než o nich hovořit by to bylo v období manýrismu nebo baroka. To by pozvaný malíř nebo grafik Goetze vyportrétoval a kolem jeho hlavy by ty atributy namaloval. V pravém horním rohu by byla zcela jistě podobizna něžné ženy - jeho manželky Jany, dětské kardioložky, která udržuje jeho sóma i psýché již dvaačtyřicet let v dobrém stavu. Dolní rohy by zabraly podobizny obou synů - staršího Jana, právníka a mladšího Michala, lékaře. Někam tam by se vešly i hlavičky vnoučat. Zůstává horní levý roh. Ten by vyplnila silueta francouzského buldočka - pardon buldočky - Dony. Tak jako Rudolf II. měl svého lva, má Petr svého buldočka. Do zbývajících částí by se musela vejít chalupa (která je v Meziluží v Českém ráji) a také nejrůznější nářadí, se kterým se na ní pan profesor plete do všelijakých řemesel a dále trubky. Ano - trubky, jednak ty, které rozeznívají tak krásně tóny barokní muziky, jednak ale i ty, jejichž prostřednictvím se neworleánský jazz rozlétl po celém světě. Má totiž hudbu obou těchto období, ve které trubky mají významnou úlohu, moc rád. A všude jinde by mohly být už jenom samé chromozomy složené do chromozomových sad, které by vytvářely svými girlandami utěšené pozadí. Samozřejmě by se v tom kvantu mohla objevit nějaká mutace, ale tu by poznal právě jen jubilant a rychle by ji zaretušoval. Co je to pro něho nějaká ta delece nebo translokace.

Tak to je vše. Portrét, bohužel, nebude. Fakulta na malíře nemá. Zůstává upřímné blahopřání, poděkování, zlatá medaile s diplomem, můj gratulační dopis a kytice. Ta ovšem pro paní doktorku Janu. Všechno nejlepší!

As. MUDr. Eva Michková, CSc.
odborná asistentka I. dětské kliniky

I když mužům nepřísluší připomínat ženám věk, přísluší děkanovi gratulovat dlouholeté a spolehlivé pracovnici fakulty k životnímu jubileu. A tak to činím a činím tak rád, byť s tím letním omluvitelným akademickým zpožděním. Paní MUDr. Eva Michková, asistentka I. dětské kliniky naší fakulty, je jubilantkou srpnovou (16. 8.).

Rodačka z Pardubic maturovala na tehdejší jedenáctiletce roku 1959 a téhož roku zahájila studium medicíny na Fakultě dětského lékařství UK v Praze. Promovala 15. června roku 1965 a po promoci nastoupila na místo sekundární lékařky na dětské oddělení nemocnice v Havlíčkově Brodě. Pracovala tam čtyři roky (do roku 1969). Dříve než město a jeho nemocnici opustila, složila atestaci I. stupně z pediatrie (1968) a přestěhovala se do Prahy a na I. dětskou kliniku naší fakulty. Na ní věrně slouží 33 let, prvních sedm (1969-1976) ve funkci sekundářky a od roku 1976 jako odborná asistentka. V roce 1974 složila atestaci II. stupně z pediatrie a 23. února roku 1992 získala titul kandidátky lékařských věd. Od konce roku 1978 do září 1981 se věnovala výhradně svému jednorozenci Tomášovi.

Že je paní asistentka Michková neobyčejně zkušenou dětskou lékařkou, už dávno vím. Její šéf mi řekl, že je nejlepším pedagogem kliniky, že se věnuje studentům tak, že by mohla být mnohým vzorem. Stejně pečlivě se věnuje pacientům, jedněm z nejubožejších, totiž těm, kteří tráví na klinice týdny a měsíce, kteří vyžadují úmornou chronickou intenzivní péči, zejména dětem po polytraumatech. Ti potřebují velmi komplexní, interdisciplinární péči, o ní se dokáže Eva Michková postarat a dokonale ji koordinovat. Jistě nemusím zdůrazňovat jak nesnadný úsek pediatrie to je a jak je záslužný.

Osud přináší někdy svízelné situace. Před dvěma lety zemřel paní asistentce po třiadvacetiletém šťastném soužití manžel. A tak žije společně s už zmíněným synem Tomášem - a s malou kníračkou Ailinkou. Sdělila mi, že ráda vaří, ovšem jaká je skutečnost v její domácnosti vzhledem k tomu, že její syn je šéfkuchařem v restauraci, nevím. Rozhodně mají výhodu v možném záskoku.

Zanícené, pracovité dětské lékařce samozřejmě moc volného času nezbývá, ale nějaký se přece jenom sem tam najde. Ráda cestuje. Po období, kdy se jezdila opalovat k moři, dává v poslední době přednost cestám poznávacím. Jednou či dvakrát ročně vyjede, v současnosti spíše jako spolujezdec, zatímco v minulosti ráda a často brázdila silnice v rodinném žigulíku jako řidička. Ale právě tak ráda tráví volné chvíle na své chatě v jedné z nejznámějších a nejslavnějších trampských oblastí - v Lukách pod Medníkem. Bloumá po lese, sbírá houby a nechává probíhat milovaného pejska.

Se stejným zájmem sleduje Eva Michková pražské kulturní dění. Neunikne jí žádná významná výstava - samozřejmě shlédla nedávno uspořádané souborné výstavy Jana Kupeckého i Mikuláše Medka, navštěvuje operní domy i koncertní síně, zvláště když jsou na programu starší mistři. Kochá se četbou zejména historických románů, a co víc, sedá u klavíru a přehrává skladby, které se učívala hrát v mládí. Naplňuje tak známou pravdu, že hudba je věčnou utěšitelkou života.

Jménem vás všech členů vědecké rady a jménem vedení fakulty paní asistentce děkuji za všechnu dokonalou práci a přeji jí radostná příští léta.

As. PaedDr. Irena Zounková
odborná asistentka Kliniky rehabilitace

Jsem rád, že v krátké době mohu gratulovat k životnímu jubileu další pracovnici rehabilitační kliniky naší fakulty - dr. Ireně Zounkové. Narodila se ve Vysokém Mýtě. Tam sice zahájila docházku do základní školy, ale dokončila ji po přestěhování v roce 1963 už v Praze. Další vzdělávání následovalo v pořadí Střední všeobecně vzdělávací škola v Parléřově ulici v Praze 6 (ukončená maturitou roku 1970), Střední zdravotnická škola na pražském Alšově nábřeží v oboru rehabilitace (druhá maturita v roce 1972) a postgraduální studium v brněnském Ústavu dalšího vzdělávání pro střední zdravotnické pracovníky ukončené atestací z rehabilitace roku 1978. To už ovšem zahájila v roce 1977 vysokoškolské studium na FTVS UK v Praze, které završila státní závěrečnou zkouškou 3. června 1982 a titul PaedDr. pro obor teorie a metodika rehabilitace a tělesných cvičení získala roku 1984.

Dr. Zounková zahájila praxi rehabilitační pracovnice ve FN Motol v roce 1972. V letech 1978-1982 byla úsekovou rehabilitační pracovnicí a v období 1982-1984 samostatnou odbornou pracovnicí. 1. listopadu 1984 se stala asistentkou tehdejší FDL a od 1. února 1987 odbornou asistentkou Kliniky rehabilitace. Takový je sled její dosavadní odborné kariéry.

Roky její činnosti jsou vyplněny mnoha aktivitami. Především je hodné obdivu, že se paní asistentka Zounková pilně a soustavně dovzdělávala. Absolvovala v letech 1976-2000 sedmnáct speciálních rehabilitačních kurzů, zejména v letech devadesátých, z nich některé v zahraničí. A protože jejím ústředním zájmem je rehabilitační péče v neurologii, byly to zejména kurzy cílené na tuto oblast medicíny.

Je samozřejmé, že se, dokonale vzdělána v teorii i praxi, brzy začlenila do práce pedagogické. V letech 1979 až 1987 byla školitelkou kurzu Léčebná rehabilitace dětského věku v rámci brněnského doškolovacího institutu, několik let externím učitelem na Středních zdravotnických školách v Praze a na Kladně. Od roku 1984, jak už jsem zmínil, přednáší a vede praktika jak v magisterském studiu lékařství, tak v bakalářském studiu fyzioterapie na naší fakultě a externě spolupracuje s FTVS a 3. LF UK v Praze.
Od pracovníka fakulty se očekává činnost přednášková a publikační. Ani v ní není kolegyně Zounková pozadu. Mezi četné přednášky patří 13 vyžádaných. Dále se podílela na zveřejnění pěti kongresových posterů, osmi abstrakt a publikovala 13 odborných publikací, včetně kapitol v odborných monografiích.

Aktivní je i v práci výzkumné. Byla spoluřešitelkou grantu IGA MZ ČR "Integrované řešení péče o děti s poruchou vývoje" a podílí se na řešení jednoho z výzkumných záměrů MŠMT a jednoho výzkumného projektu FN v Motole.

Je členkou profesní organizace českých fyzioterapeutů, České lékařské společnosti J. Ev. Purkyně a členkou české Bobath asociace (což nevím co je).

I když se to zdá samozřejmé, je přece jen příjemné vědět, že asistentka Zounková nikdy nelitovala své profesionální volby. Považuje za štěstí, že práci zahájila právě na naší fakultě, na které ji ovlivňovalo jak přátelské prostředí, tak významné lékařské osobnosti. Štěstí měla i v přednostech a vedoucích, kterých vystřídala několik. Profesor Máček, docent Javůrek, profesor Kučera a současný šéf docent Kolář. Vedoucí rehabilitační pracovnice profesorka Štefanová, paní Ryšánková, Ammerová a ve Vojtově centru v Římě paní Jaroslava Boni-Havel. Dobře jí učili, správně vedli, umožnili jí vzdělávat se a věnovat se specifické oblasti rehabilitace, kterou favorizuje - fyzioterapii v neurologii. Všem je za jejich přístup vděčná. Pominout nemohu ani její podíl na začlenění rehabilitace do vysokoškolského studia a na vzniku a rozvoji naší kliniky.

Je pochopitelné, že úspěšná odbornice v neurologické fyzioterapii se těší z rodinných setkání. Je právě tak pochopitelné, že má abonnement na Českou filharmonii, že navštěvuje pompézní, ale i komorní výtvarné výstavy a že ráda čte, spíše krátké povídky, protože při počtu více než 10 stránek usíná. Chápu, že chodí ráda do kosmetického salonu, protože si tam odpočine a slastně vnímá jemnou technikou prováděnou masáž. Jednak proto, že je to žena a jednak proto, že v rámci všech možných fyzioterapeutických kouzel masáž sama dává, takže má právo ji i brát. Ovšem udivuje mě její zřejmá preference sportu i v soukromí, jako kdyby jí nestačily všechny ty pohyby na klinice. V dětství provozovala sportovní gymnastiku, od 20 let hrála po celých 17 let aktivně softball. V současnosti ho hraje v rámci každoročního veteránského turnaje, nicméně zvažuje účast ve veteránské lize. Na tom však není dosti. Pravidelně cvičí aerobik v TJ Slavoj Praha 7, účastní se víkendových pobytů s aerobikem a provozuje ho v rámci letních dovolených v Čechách a v Chorvatsku. A když právě nehopsá, pěstuje turistiku po českých i zahraničních horách. Divíte se, že po tom všem ji udolá deset stránek? Já ne.

Přes to všechno, dámy a pánové, přeji paní asistentce Zounkové, aby jí všechno, co má ráda, ještě mnohá léta vydrželo, aby zůstala tou radostnou optimistkou, jakou ji znají její spolupracovníci, studenti i pacienti. Za veškeré úsilí, které fakultě odevzdává, jí upřímně děkuji.

Role genu TEL/AML1 ve vzniku, vývoji a prognose dětských akutních lymfoblastických leukemií
Teze habilitační přednášky ( zasedání VR UK 2. LF dne 18. 4. 2000)

MUDr. Jan Trka, Ph.D.
(II. dětská klinika UK 2. LF a FN v Motole)

Akutní lymfoblastická leukemie u dětí

Akutní lymfoblastická leukemie (ALL) je nejčastějším dětským maligním onemocněním. Ročně jí onemocnění v České republice 65 - 70 dětí. Zlepšení léčebných postupů v průběhu posledních tří dekád přineslo dramatické zlepšení prognosy dětských pacientů s ALL. V rozvinutých zemích včetně České republiky v současné době dosahuje kompletní remise více než 95% dětí a úplného vyléčení více než 75% všech pacientů.

Pojem ALL zahrnuje celou řadu genotypově charakterisovaných podskupin, které se liší biologickými charakteristikami leukemických buněk i prognosou nemoci. Jednou z těchto podskupin jsou i leukemie nesoucí translokaci t(12;21)(p13;q22) a její hybridní genový produkt TEL/AML1.

Vznik a předpokládaná funkce hybridního genu TEL/AML1

Translokace t(12;21)(p13;q22) byla poprvé popsána v roce 1994. Tato kryptická translokace, která je v klasickém karyotypovém vyšetření nedetekovatelná, byla objevena díky metodě fluorescenční in situ hybridisace (FISH).

Klonování zlomových míst odhalilo, že v tomto případě dochází k fusi N-koncové části genu TEL (ETV6) s téměř celým genem AML1 (CBF(2). Oba geny jsou známé transkripční faktory účastnící se normální hemopoesy.

Je známo, že fuse genu AML1 s genem TEL a následná vazba s nukleárními korepresory mSin3A a N-CoR a deacetylasou histonů HDAC-3 způsobuje změnu aktivační role proteinu AML1 na represivní.

Význam TEL/AML1 u dětských akutních lymfoblastických leukemií (ALL)

TEL/AML1 positivní ALL tvoří relativně velmi homogenní skupinu a vyskytují se téměř výhradně v dětském věku u pacientů s ALL z prekursorů B lymfocytů. Jsou obvykle charakterisovány nízkým iniciálním počtem leukocytů, věkem mezi dvěma a šesti lety v době diagnosy [Trka et al, Acute Leukemias VII 1998(; Trka et al, Leukemia 1998], expresí CD10, diploidním obsahem DNA, častou expresí myeloidních povrchových znaků CD15 a CD33 a negativním vztahem k přítomnosti antigenu CD66c (KOR-SA3544) [Hrušák et al, Leukemia 1998].

Klinický význam translokace t(12;21) byl zkoumán v mnoha studiích a jeho hodnocení zůstává stále mírně kontroversní. Krátkodobá prognosa TEL/AML1 positivních pacientů je excelentní. I u této skupiny dětí se však vyskytují relapsy, ačkoli obvykle pozdního typu, tedy více než dva roky po iniciální diagnose. Zdá se, že roli hraje i typ léčebného protokolu a dávkování specificky účinného cytostatika L-asparaginasy [Zuna et al, Leukemia 1999a; Zuna et al, Leukemia 1999b; Seeger et al, Leukemia 2001]. Vliv na prognosu mohou mít i další chromosomální aberace u těchto pacientů [Jarošová et al, Cancer Genet Cytogenet 2000; Jarošová et al, Leukemia 2002].
Při pátrání po tom, co předurčuje relaps u části TEL/AML1 positivních ALL, jsme obrátili pozornost ke sledování minimální residuální nemoci (MRN). Termín MRN označuje maligní buňky, které uniknou terapii a mohou se stát v průběhu léčby nebo po jejím skončení zárodkem relapsu onemocnění. Transkript TEL/AML1 je dobrým cílem pro sledování MRN metodou kvantitativní reversně transkriptasové polymerasové řetězové reakce (RQ-RT-PCR) [Sedláček et al, Haematologica 2000]. Přestože rychlost úbytku blastů kostní dřeně je u TEL/AML1 positivních signifikantně vyšší než u neselektovaných ALL, je zřejmé, že existuje část pacientů s pomalejší "clearance" blastů. V naší skupině 55 sledovaných TEL/AML1 positivních pacientů zatím došlo pouze ke třem relapsům, všechny se objevily ve skupině 14 pacientů s detekovatelnou hladinou MRN na konci indukční léčby [Madžo et al, zasláno do Cancer]. Tyto výsledky naznačují, že RQ-RT-PCR na TEL/AML1 může být rutinně využívána pro sledování MRN a případnou stratifikaci pacientů do rizikových skupin.

Role genu TEL/AML1 v prenatálním původu leukemií

Dětské TEL/AML1 positivní ALL patřily spolu s MLL/AF4 positivními k prvním, u kterých byl prokázán intrauteriní původ - ať již jako konkordantních leukemií dvojčat, či pomocí zpětného sledování ("backtrackingu") těchto hybridních genů v archivovaném materiálu odebraném krátce po narození. V těchto případech bylo využito podobné metodiky jako pro sledování MRN, pouze jako cílový materiál sloužily tzv. Guthrieho karty - archivované zaschlé krevní vzorky, původně určené pro screening metabolických vad novorozenců. Potvrzení přítomnosti malého množství leukemických nebo "preleukemických" buněk u dětí, které později onemocněly leukemií, vedlo ke hledání hybridních genů specificky asociovaných s leukemiemi v pupečníkových krvích zdravých novorozenců. Prokázali jsme, že na rozdíl od genu MLL/AF4 [Trka et al, Blood 1999], fusní gen TEL/AML1 je možno detekovat v přibližně 3% pupečníkových krvích - tj. s frekvencí minimálně 40x vyšší, než je u těchto dětí pravděpodobnost vzniku TEL/AML1 positivní ALL (rukopis v přípravě). Podobných výsledků dosáhli nezávisle Greaves et al (rukopis v přípravě) .

Role genu TEL/AML1 v patogenese ALL

Důkazy o prenatálním původu (alespoň části) TEL/AML1 positivních ALL obrátily pozornost k mechanismům leukemogenese u tohoto subtypu. Z in vitro experimentů a pokusů na zvířatech je známo, že hybridní gen TEL/AML1 sám o osobě není leukemogenní. Jako možný "druhý zásah" by tak mohla fungovat delece druhé alely genu TEL na krátkém raménku chromosomu 12. Právě zkoumání delecí v oblasti genu TEL na 12p přineslo překvapivé zjištění, že u některých pacientů je delece při iniciální diagnose rozsáhlejší než při následném relapsu. Tyto poznatky vedly Greavese et al, kteří se touto problematikou dlouhodobě zabývají, k formulování upravené teorie vzniku ALL. Vychází z toho, že prenatálně dojde k prvnímu genetickému zásahu (např. vzniku hybridního genu TEL/AML1) a objevení se "preleukemického" klonu; v případě kontaktu s druhým spouštěcím agens k zásahu druhému a vzniku leukemie. To, co nyní považujeme za pozdní relaps TEL/AML1 positivní ALL, by pak ve skutečnosti mohlo být novým propuknutím leukemie z preleukemického klonu. Přesný mechanismus tohoto procesu stejně jako povaha spouštěcích agens je zatím spíše předmětem spekulací. Nálezy onoho "preleukemického" klonu TEL/AML1 positivních buněk (a/nebo jiných buněk nesoucích "leukemogenní" aberace) u zdravých novorozenců nebo ve fetálních hemopoetických tkání tuto teorii podporují.


Klinický význam výzkumu genu TEL/AML1

Dosavadní výsledky práce zaměřené na gen TEL/AML1 prokázaly jeho prognostický význam a také jeho význam pro sledování MRN. Klinická aplikace těchto znalostí může v budoucnu vést ke změnám stratifikace pacientů s TEL/AML positivní ALL, kteří tvoří téměř čtvrtinu všech dětí trpících tímto onemocněním, a případně i změně jejich léčby.

Průkaz prenatálního původu a definitivní průkaz existence "preleukemického klonu" by změnil pohled na léčbu pozdních relapsů TEL/AML1 positivních ALL.

Obrázek 1
Klasická teorie vzniku ALL předpokládala relativně rychlou konversi leukemického klonu po dvou postnatálně proběhlých spouštěcích zásazích (bílá šipka „1.zásah“ a černá šipka „2.zásah“). Po dosažení remise zůstávají přítomny residuální buňky a ty se mohou stát bez dalších vnějších vlivů zárodkem relapsu.
Nová teorie vzniku dětské ALL předpokládá, že k prvnímu zásahu a vzniku preleukemického klonu může dojít v průběhu intrauteriního života (černá šipka „1.zásah“). Druhý, postnatální zásah potom spouští proliferaci leukemického klonu. Terapie může vést k eradikaci leukemického klonu, ale ze zachovaných preleukemických buněk může vzniknout po novém „druhém zásahu“ nová leukemie, diagnostikovaná mylně jako „pozdní relaps“. Navržený model by mohl specificky platit pro TEL/AML1 positivní ALL, kdy hybridní gen TEL/AML1 by byl produktem prvního zásahu a znakem preleukemického klonu a delece zbývající alely genu TEL by byla spouštěcí mutací leukemického procesu.

Vybrané publikace citované v textu

Trka J., Zuna J., Kalinová M., Hrušák O., Paukertová R., Eckschlager T., Starý J. & Czech Childhood Leukemia Working Group
RT-PCR based detection of TEL/AML1 fusion transcript in childhood B-cell precursor acute lymphoblastic leukemia - a Czech Childhood Leukemia Working Group experience - in Hiddeman W., Buchner T., Wormann B., Ritter J., Creutzig U., Keating M., Plunkett W. (eds): Acute Leukemias VII - Experimental Approaches and Novel Therapies, Springer - Verlag Berlin Heidelberg, 1998
Trka J., Zuna J., Hrušák O., Kalinová M., Mužíková K. , Lauschman H., Starý J. for Czech Childhood Leukaemia Working Group
Impact of TEL/AML1-positive patients on age distribution of childhood acute lymphoblastic leukaemia in Czech republic - Leukemia 1998 Jun;12(6):996-7
Hrušák O., Trka J., Zuna J., Housková J., Bartůňková J., Starý J. for Pediatric Hematology Working Group in the Czech Republic
Aberrant expression of KOR-SA3544 antigen in childhood acute lymphoblastic leukemia predicts TEL-AML1 negativity - Leukemia 1998 Jul;12(7):1064-70
Trka J., Zuna J., Hrušák O., Michalová K., Mužíková K., Kalinová M., Horák J., Starý J. for Czech Paediatric Haematology Working Group
No evidence for MLL/AF4 expression in normal cord blood samples - Blood 1999 Feb 1;93(3):1106-1107
Zuna J., Hrušák O., Kalinová M., Mužíková K., Starý J., Trka J. for Czech Paediatric Haematology Working Group
Significantly lower relapse rate for TEL/AML1-positive ALL - Leukemia 1999 Oct; 13(10):1633
Zuna J., Hrušák O., Kalinová M., Mužíková K., Starý J., Trka J. for Czech Paediatric Haematology Working Group
TEL/AML1 positivity in childhood ALL: average or better prognosis? - Leukemia 1999 Jan;13(1):22-24
Hrušák O., Trka J., Zuna J., Bartůňková J., Starý J. for The Pediatric Hematology Working Group in the Czech Republic
Are we ready to curtail testing for TEL/AML1 fusion? - Leukemia 1999 Jun;13(6):981-2
Sedláček P., Trka J., Zuna J., Hrušák O., Honzátková-Krsková L., Starý J. for Czech Paediatric Haematology Working Group
Monitoring of minimal residual disease and mixed chimerism in a case of high-risk TEL/AML1-positive acute lymphoblastic leukemia - Haematologica 2000 Oct;85(10):1097-9.
Jarošová M., Holzerová M., Jedličková K., Mihál V., Zuna J., Starý J., Pospíšilová D., Zemanová Z., Trka J., Blažek J., Pikalová Z., Indrák K.
Importance of using comparative genomic hybridization to improve detection of chromosomal changes in childhood acute lymphoblastic leukemia - Cancer Genet Cytogenet 2000 (123)2:114-122
Seeger K., Viehmann S., Buchwald D., Harbott J., Schrappe M., Starý J., Henze G., Trka J. for the Berlin-Franfurt-Münster Study Group
Treatment response and residual-disease monitoring in initial and relapsed TEL-AML1 positive childhood ALL - Leukemia 2001 Feb;15(2):280-2
Jarošová M., Holzerová M., Mihál V., Blatný J., Lakomá I., Trka J., Pikalová Z., Hrušák O., Indrák K.
Additional evidence of genetic changes in children with ALL and TEL/AML1 fusion gene - Leukemia, v tisku

Velká voda v Dobronicích

prom. těl. ped. Bohuslav Příhoda, CSc.
vedoucí Ústavu tělesné výchovy 2. a 3. LF UK

Dobronice, nevelká obec v jižních Čechách, deset kilometrů z Bechyně proti proudu Lužnice. Tam na břehu řeky leží sportovní středisko Univerzity Karlovy, které využívají především pražské lékařské fakulty pro pořádání letních studentských kurzů a sportovních soustředění.

V polovině šedesátých let, kdy byla dokončována vodní přehrada Orlík, byli učitelé kateder tělesné výchovy na lékařských fakultách postaveni před rozhodnutí, kam přesunout letní středisko z Kořenska, které mělo být v nejbližší době zatopeno vodou přehrady. Volba padla na krásnou louku u řeky Lužnice. Tábor byl zpočátku budován především svépomocí asistentů kateder a příznivců sportu z lékařských fakult. Vznikla prvá hřiště, byla postavena kuchyň a sociální zařízení, domovem nám byly stany. Časem se středisko rozrůstalo, provozovatelem se stal Rektorát Univerzity Karlovy, který rozvoj střediska podporoval. Studenti a učitelé byli ubytováni ve 20 čtyřlůžkových chatách, 40 dvoulůžkových a v 7 chatách se čtyřmi místnostmi pro tři osoby. K dispozici byla tři volejbalová hřiště, jedno basketbalové, jedno víceúčelové hřiště s umělým povrchem, hřiště pro softball a fotbal, lodní park, stolní tenis a rozlehlé okolní lesy pro další outdoorové sporty. Účastníkům kurzů sloužila moderní kuchyně, v loňském roce byla postavena budova plně splňující představy o současném sociálním zařízení, byla zprovozněna úpravna vody. Středisko se využívalo od května do konce září, počet účastníků každého kurzu byl kolem 160 osob.

Vytrvalé deště v polovině srpna letošního roku změnily osud mnoha lidí v Čechách určitě mnohem tragičtěji, ale velké vodě se nevyhnuly ani Dobronice. Ve středisku právě probíhalo sportovní soustředění tělovýchovné jednoty Medicina, když se voda Lužnice začala zvyšovat. Podobně jako v jiných postižených oblastech nikdo nepředpokládal, že voda o tolik stoupne . Vylila se vysoko nad stoletou vodu a protože tábor ležel přímo v proudnici řeky, měla ničivou sílu. S výjimkou kuchyně a pěti chat, které jsou na kopečku, bylo celé středisko zaplaveno. Voda odnesla 40 malých a pět velkých chat a všechny další chaty a zařízení zaplavila, místy až do výšky dvou metrů. V sobotu začala voda pomalu opadávat a asistenti z ústavu tělesné výchovy 2. a 3. lékařské fakulty, kteří přijeli pomoci při likvidaci škod, viděli jen bahno a zmar. V chatách, v budově se sociálním zařízením, v loděnici, v budově pro stolní tenis, v úpravně vody, ve skladech, všude byla vrstva bahna a zničené zařízení. Hřiště byla vymleta až na hrubý kamenný podklad, zařízení pro basketbal a volejbal byla srovnána se zemí, doprostřed softballového hřiště připlavala dřevěná bouda. Nastala práce, kterou znají všichni ze zatopených oblastí. Vynést veškeré zařízení, zlikvidovat bahno, odstranit linolea, někde i celé podlahy, vybrat věci použitelné a zlikvidovat ty ostatní a odstraňovat veškeré naplaveniny, které se zachytily na okolních stromech. V těchto a řadě dalších prací pokračujeme až do dneška, střídají se asistenti i studenti všech pražských lékařských fakult, pomáhali i vojáci, bahno v budovách odstraňovali hasiči z blízké Řepče, na likvidaci škod se podílí zaměstnanci Rektorátu Univerzity Karlovy společně se správcem objektu.

Zatím je situace taková, že tábor je zcela mimo provoz. Pozitivní je, že už proběhla jednání s představiteli UK a pevně věříme, že se nám podaří zařízení připravit natolik, že bude v příštím roce opět místem, kde se uskuteční letní kurzy studentů našich fakult.

Chtěli bychom touto cestou poděkovat všem studentům, učitelům a zaměstnancům naší fakulty, kteří se podíleli na likvidaci škod v dobronickém táboře.

Bohuslav Příhoda
29. 8. 2002

Zpráva o studijním pobytu

doc. MUDr. Jiří Hoch, CSc.
přednosta Chirurgické kliniky dospělých UK 2. LF a FN Motol

Studijní pobyt na Chirurgické klinice Landes und Krankenhaus University Carl Frances v Grazu, Rakousko.

V týdnu od 9. 4. do 13. 4. 2002 jsme společně s doc. MUDr. Janem Lefflerem, CSc. navštívili Chirurgickou kliniku Městské a Univerzitní nemocnice ve Štýrském Hradci. Z hostitelské strany náš pobyt zajistil ředitel chirurgických klinik tamní nemocnice prof. Tscheliessniegg, profesor Johann Pfeifer z Kliniky všeobecné a viscerální chirurgie a profesor Selman Uranues, přednosta oddělení chirurgického výzkumu.

Chirurgická klinika má kapacitu přes 300 lůžek a je organizačně rozdělena do 6 oddělení, včetně oddělení srdeční chirurgie, cévní chirurgie, plastické chirurgie a traumatologie.

Jednotlivá oddělení jsou zcela samostatná, vedena přednosty, kteří jsou za veškerou činnost plně odpovědni.

Po celý týden jsme se zúčastnili činnosti chirurgické kliniky a oddělení chirurgického výzkumu. V nemocniční péči jsme se účastnili vizit a práce na lůžkovém oddělení a seznámili se způsobem vedení dokumentace o nemocných a krátce i se způsobem účtování pojišťovně. S vědomím velmi zběžného pohledu jsme vnímali proti naší praxi několik rozdílů: práci na lůžkovém oddělení vykonávají především mladší a nejmladší lékaři a vedou o ní ve srovnání s našimi zvyklostmi velmi jednoduchou až chudou dokumentaci. Vykazování pojišťovně je mnohem snazší a jednodušší.

Podstatnou část pracovní doby jsme strávili na operačních sálech. Chirurgická klinika konstatuje nedostatek operačních sálů, který v důsledcích vede k překračování pracovní doby, aby mohl být dokončen operační program, resp. k odkládání operací a také k podstatným nesnázím při akutních a urgentních operacích, kvůli nimž je třeba běžný program přerušit a uvolnit některý operační stůl. Operační skupiny jsou proti našim zvyklostem sestaveny s většími odstupy v hierarchii: vedoucím skupiny je zpravidla profesor nebo docent, první asistence mladší lékař a druhá asistence medik. Praktickým důsledkem a nezbytností je využití všech technických pomůcek umožňujících provedení operace, např. staplery a retraktory. Zejména při operační činnosti vyniká bohaté materiálové zázemí, zahrnující vedle instrumentárií další přístroje - kvalitní elektrické jednotky k řezání a koagulaci, harmonické skalpely nebo/a "Ligasure". Samozřejmostí je používání dvojitých rukavic k prevenci infekce a jednorázových pomůcek. S výjimkou drahých pomůcek se pro potřeby pojištovny nevede další vykazování. Podstatná část operací se provádí miniinvazívními přístupy, tzn. laparoskopicky, kde vyniká naléhavost dostatečného materiálového zázemí. To je patrné i při otevřených výkonech, u nichž ani volba techniky operace (např. přednostní rekonstrukce cizirodým materiálem), ani jeho množství nerozhoduje ve prospěch levnějších postupů.

Operační činnosti jsme se zúčastnili jako diváci, asistence a já i jako operatér pokročilého nádoru rekta.

Nejhlubší dojem z operační činnosti jsme si odnesli z laparoskopické resekce sleziny pro slezinnou cystu. Klinika v Grazu má prioritní sestavu laparoskopických operací sleziny, vypracovala operační postupy, včetně návrhu instrumentů k jejich realizaci. Plnému využití získaných zkušeností na našem pracovišti však bude stát v cestě dostupnost potřebného trvalého instrumetaria (např. všechny druhy disekčních a hemokoagulačních nástrojů) a cena potřebných nástrojů - laparoskopické staplery na parenchymatózní orgány, na cévy atd.

Další významnou zkušeností je oddělení chirurgického výzkumu. Kromě možnosti provádět potřebné experimenty na zvířeti disponuje pracoviště výtečným technickým zázemím pro výzkum a pro pre- i postgraduální výuku. K dispozici je velká stážovna s dokonalým zázemím veškeré audiovizuální techniky a s pomůckami k nácviku praktických chirurgických dovedností, např. šití a uzlení a manipulace s tkáněmi. Oddělení soustavně zdokonaluje dva hlavní výzkumné programy. Prvým je program virtuální miniinvazívní chirurgie umožňující simulovat operační situace v miniinvazívní chirurgii a jejich řešení. Program je stále doplňován tak, aby odpovídal aktuálním technickým operačním možnostem.

Druhým výzkumným programem je robotická mininvazívní chirurgie. K dispozici je operační robot Zeus fy Storz, stále zdokonalovaný podle požadavků výzkumného pracoviště, který je rovněž, zatím jen omezeně, využíván k operacím v humánní praxi. S tím souvisí i zdokonalování 3D zobrazování a nácvik operací s pomocí této techniky. Na obou hlavních programech spolupracuje oddělení chirurgického výzkumu s dalšími pracovišti, zejména v německém Marburgu. Hluboký dojem na nás zanechala organizace tohoto pracoviště, personální vybavení, včetně přítomného inženýra biomedicíny a lékařky, která vede oddělení výzkumných studií, a také úzké sepjetí oddělení s rutinní chirurgií. Přenos informací a zkušeností z oddělení chirurgického výzkumu do rutinní chirurgie, zejména operační, stejně jako možnost vyzkoušení nových technik, resp. simulace a nácvik výkonů, je zcela neformální.

Z hlediska organizace zdravotnické i školské práce nelze přehlédnout vliv úprav vyplývajících ze členství v EU. Je to především omezení délky pracovní doby, které se týká především zdravotnické části kliniky, a jehož důsledkem je relativní nedostatek kvalifikovaných lékařů, např. na sále. Vedle toho je část lékařů mimo pracoviště díky častým účastem na kongresech a seminářích, včetně vzdáleného zahraničí. Tyto aktivity jsou vítány jako součást odborného růstu a prestiže pracoviště, po finanční stránce podporovány firmami.

Součástí našeho pobytu byla přednášková a výuková činnost. Vedle přednášek "Pancreatic cancer" a "Left-sided colonic emergencies" na celonemocničním semináři jsme vedli každý den seminář pro studenty 5. a 6.ročníku. Po stránce vědomostí studentů můžeme z krátké zkušenosti pouze odhadovat, že se neliší od vědomostí našich studentů při výuce chirurgie na UK 2. LF, stejně jako jejich zájem. Ten směřuje především k úspěšné přípravě na zkoušku a její složení, méně k získání chirurgických znalostí pro praxi. Důvodem je, že studenti nechtějí v budoucnu pracovat v chirurgických oborech, které shledávají příliš namáhavými, náročnými na čas a odpovědnost, a bez podstatných jiných výhod, např. ekonomických.

Shodně s naším původním záměrem, který sdílí i rakouští kolegové, považujeme tuto návštěvu za prvý krok ve výměně lékařů a studentů, s příblížením nároků a představ o požadavcích na obou stranách. Díky podobnému odbornému zaměření hostitelského i našeho pracoviště předpokládáme i pokračování formou odborné spolupráce, týkající se některých subspecializací - miniinvazívní chirurgie, kolorektální a biliopankreatické chirurgie, diagnostiky a chirurgické léčby funkčních poruch atd.

16. dubna 2002

Abstrakta

Leukemia. 2002 Jul; 16(7): 1381-9; IF=4,293
Real-time quantitative PCR detection of WT1 gene expression in children with AML: prognostic significance, correlation with disease status and residual disease detection by flow cytometry.

Trka,-J; Kalinova,-M; Hrusak,-O; Zuna,-J; Krejci,-O; Madzo,-J; Sedlacek,-P; Vavra,-V; Michalova,-K; Jarosova,-M; Stary,-J
For-Czech-Paediatric-Haematology-Working-Group

The clinical significance of WT1 gene expression at diagnosis and during therapy of AML has not yet been resolved. We analysed WT1 expression at presentation in an unselected group of 47 childhood AML patients using real-time quantitative reverse-transcription PCR. We also showed that within the first 30 h following aspiration RQ-RT-PCR results were not influenced by transportation time. We observed lower levels of WT1 transcript in AML M5 (P = 0.0015); no association was found between expression levels and sex, initial leukocyte count and karyotype-based prognostic groups. There was significant correlation between very low WT1 expression at presentation and excellent outcome (EFS P = 0.0014). Combined analysis of WT1 levels, three-colour flow cytometry residual disease detection and the course of the disease in 222 samples from 28 children with AML showed remarkable correlation. Fourteen patients expressed high WT1 levels at presentation. In eight of them, who suffered relapse or did not reach complete remission, dynamics of WT1 levels clearly correlated with the disease status and residual disease by flow cytometry. We conclude that very low WT1 levels at presentation represent a good prognostic factor and that RQ-RT-PCR-based analysis of WT1 expression is a promising and rapid approach for monitoring of MRD in approximately half of paediatric AML patients.

Leukemia. 2002 Apr; 16(4): 720-5; IF=4,293
Acute lymphoblastic leukemia incidence during socioeconomic transition: selective increase in children from 1 to 4 years.

Hrusak,-O; Trka,-J; Zuna,-J; Polouckova,-A; Kalina,-T; Stary,-J
Czech-Pediatric-Hematology-Working-Group

Pre-school acute lymphoblastic leukemia (ALL) peak is consistent in developed but not in developing countries and its magnitude apparently correlates with the socioeconomic status. A population-based study describing ALL incidence during socioeconomic transition has been lacking. Central European post-communist countries (with very low foreign migration and centralized statistics) offer reliable data for the period before and during major socioeconomic changes. Population-based data on Czech ALL patients younger than 18 years were taken from two independent Czech national registries partially overlapping in time (1980-1998, n = 1236 and 1991-1999, n = 570). During the 1980s and 1990s, ALL incidence among children 1-4 years increased 1.5 times (P = 0.01). This increase was more prominent in females than in males (slopes 0.13 and 0.09, P values 0.03 and >0.05, respectively). No significant change was observed in other age groups (0, 5-9, 10-14, 15-17 years or all others combined). We discuss possible underlying socioeconomic factors including infant care and breast-feeding, hygiene, birth order, industry and pollution. Moreover, we try to pinpoint the immunophenotypic/molecular-genetic subsets of ALL that might be socioeconomically affected. Selective increase of ALL in children 1-4 years old provides epidemiological evidence that etiology and/or trigger mechanisms are different for a considerable proportion of these children and that these mechanisms are exogenous.

Leukemia. 2002 Jul; 16(7): 1233-58; IF=4,293
Antigen expression patterns reflecting genotype of acute leukemias.

Hrusak,-O; Porwit-MacDonald,-A
Institute of Immunology/CLIP, Charles University, Prague, Czech Republic.

Multi-parameter flow cytometry, molecular genetics, and cytogenetic studies have all contributed to new classification of leukemia. In this review we discuss immunophenotypic characteristics of major genotypic leukemia categories. We describe immunophenotype of: B-lineage ALL with MLL rearrangements, TEL/AML1, BCR/ABL, E2A/PBX1 translocations, hyperdiploidy, and myc fusion genes; T-ALL with SCL gene aberrations and t(5;14) translocation; and AML with AML1/ETO, PML/RARalpha, OTT/MAL and CBFbeta/MYH11 translocations, trisomies 8 or 11 and aberrations of chromosomes 7 and 5. Whereas some genotypes associate with certain immunophenotypic features, others can present with variable immunophenotype. Single molecules (as NG2, CBFbeta/SMMHC and PML/RARalpha proteins) associated with or derived from specific translocations have been described. More often, complex immunophenotype patterns have been related to the genotype categories. Most known associations between immunophenotype and genotype have been defined empirically. Therefore, these associations should be validated in independent patient cohorts before they can be widely used for prescreening of leukemia. Progress in our knowledge on leukemia will show how the molecular-genetic changes modulate the immunophenotype as well as how the expressed protein molecules further modulate cell behavior.