Ročník č. 11 - LiSTOPAD 2002

Volba kandidáta na funkci děkana UK 2. lékařské fakulty 

doc. PhDr. Jana Kocourková 
(Dětská psychiatrická klinika UK 2. LF a FN Motol)

Vážení členové akademické obce, milí přátelé,

dne 6. 11. 2002 na shromáždění akademické obce proběhla volba kandidáta na funkci děkana 2. lékařské fakulty. Ve volbách uspěl současný děkan fakulty prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc., kterému tímto upřímně blahopřejeme a přejeme hodně sil ve zvládání nelehkého úkolu. 

Za redakci Pelikána 

Jana Kocourková

Fakultní zprávy

Vědecká rada
17. října 2002

Akademický senát
16. října 2002

Rektorské a děkanské volby 
M. Pelíšek 

Úloha ledvin v dlouhodobé regulaci krevního tlaku a rozvoji angiotenzin II-dependentní formy hypertenze 
MUDr. L. Červenka, CSc.

Informace o návštěvě zahraničního hosta
MUDr. R. Černý, CSc.

Osobnosti fakulty

Laudace 
prof. MUDr. J. Koutecký, DrSc.

Nemocnice a my

Den SPHP na naší fakultě
Mgr. M. Šamánková

Ohlédnutí

Setkání po létech 
prof. MUDr. Eva Seemanová, DrSc. 

Publikační činnost

Abstrakta

Termín pro uzávěrky  příští číslo:

25. listopad 2002

Redakční rada:
Doc. MUDr. J. Bartůňková, DrSc.
Doc. MUDr. T. Blažek, CSc.,
Ing. M. Cipryánová
Mgr. Z. Dobiašová
Doc. PhDr. J. Kocourková
Ing. E. Kuželová
Prof. MUDr. S. Tůma, CSc.
MUDr. J. Večeř

Adresa:
Redakce časopisu PELIKÁN
Univerzita Karlova
2. lékařská fakulta
V Úvalu 84
150 06 Praha 5 - Motol
tel.: 2 2443 5882

E-mail: pelikan@lfmotol.cuni.cz

Kontakt :
Ing. M. Cipryánová

Zpracování a grafická úprava:
© Ing. M. Cipryánová

Akademický senát

zapsala Ilona Kyselová
(sekretariat děkana UK 2. LF)

Zasedání dne 16. 10.  2002

Zahájení a kontrola zápisu
Jednání akademického senátu zahájil předseda doc. MUDr. Petr Zoban, CSc. přivítáním všech přítomných členů senátu, zvláště uvítal hosty zasedání prof. MUDr. J. Kouteckého, DrSc., doc. MUDr. J. Bartůňkovou, DrSc., doc. MUDr. J. Hercogovou, CSc., prof. MUDr. J. Hergeta, DrSc., prof. RNDr. V. Peloucha, CSc., prof. MUDr. J. Šnajdaufa, DrSc. a Ing. E. Kuželovou. Doc. MUDr. Petr Zoban, CSc. informoval senát o abdikaci na členství v AS UK 2. LF dvou členů studentské komory senátu - Jaroslava Kratochvíla a Ivo Minárika. Na základě výsledků voleb členů do AS UK 2. LF z roku 2000 byli novými členy senátu jmenováni Martin Dostál a Markéta Urbanová. Kontrola zápisu proběhla bez připomínek.

Zprávy vedení fakulty 
Prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc. děkan UK 2. lékařské fakulty

Rozpočet fakulty pro rok 2002 bude v důsledku povodní krácen o více než milión korun. Fakulta přes tuto skutečnost vyplatí 13. plat pracovníkům fakulty a studentům prospěchová stipendia. 

Anketa hodnocení výuky byla nově zorganizována v průběhu zápisového týdne, odevzdalo ji 75 % studentů. Anketu vyhodnotí doc. MUDr. Pavel Kasal, CSc., vedoucí Ústavu lékařské informatiky. 

Dne 15. října 2002 proběhla imatrikulace nastupujících studentů 1. ročníku fakulty ve Velké aule Karolina. 

Zápis studentů do vyšších ročníků v průběhu prázdnin byl projednán se studijním oddělením děkanátu. Vedoucí studijního oddělení předložila děkanu fakulty přípis s odůvodněním postupu studijního oddělení. V případě, že referentka příslušného ročníku nečerpala řádnou dovolenou, bylo studentům v zápise vyhověno. Neobdrželi však některé dokumenty se zápisem spojené, které jsou fakultám přidělovány rektorátem UK obvykle po prázdninách.

Prezentace proděkanů fakulty a zhodnocení tříletého funkčního období 

Doc. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc. proděkanka pro rozvoj fakulty 
Byl vypracován dlouhodobý záměr fakulty a jeho aktualizace - záměr je k dispozici na www stránkách fakulty. Do rozvojového programu fakulty je zahrnuta stavba nové budovy 2. lékařské fakulty v rámci areálu FN v Motole. V současné době je vypracována ideová studie ateliérem DOMY s.r.o. a postupuje se dalšími kroky k realizaci projektu. 

Maximálním využitím účelových dotací (rozvojové programy, investiční záměry) fakulta zlepšila technické vybavení pracovišť. 

Fakulta zahájila akreditace nových bakalářských a magisterských studijních programů: Bakalářské studijní programy: Specializace ve zdravotnictví, zdravotní laborant Ošetřovatelství, všeobecná sestra Specializace ve zdravotnictví, diplomovaný radiologický asistent Magisterské studijní programy: Fyzioterapie magisterský, prezenční - 5 let studia Fyzioterapie následný magisterský, prezenční - 2 roky studia Veřejné zdravotnictví a management 

V rámci programu ERASMUS je navázána spolupráce s univerzitou v Montpellier - výměnné pobyty studentů. 

Proběhla evaluace fakulty - jsou zpracovaná kritéria pro evaluaci.

Prof. MUDr. Jan Herget, DrSc. proděkan pro vědu, výzkum a zahraniční styky 
V oblasti vědy se fakulta stává srovnatelnou se zahraničím, množství vědecké práce a publikační činnost dosahuje průměru zahraničních univerzit: granty rok 1999   - 66  - 34 mil. Kč, granty rok 2001 - 107 - 70 mil. Kč, granty rok 2002 - 93 -76 mil. Kč

Fakulta má 5 výzkumných záměrů a 3 vědecko-výzkumná centra, podařilo se zajistit fungující grantové oddělení děkanátu. 

Knihovna je primárně knihovnou vědeckou na dobré úrovni, sekundárně funguje jako výpůjčka studijního materiálu pro studenty. 

Pečlivě se sleduje publikační aktivita pracovníků fakulty, na fakultě je 8 pracovišť, která neřeší žádný grant a nemají žádnou impaktovanou publikaci. 

Fakulta organizovala vědecké studentské konference, které byly velmi kvalitní a splnily svoji funkci. 

Fakulta má celkem 190 postgraduálních studentů, žádosti o povolení prodloužení studia jsou řešeny na zasedání vědecké rady fakulty. Navýšené studium o 1 rok hradí fakulta ze svého rozpočtu. 

Tři lékařské fakulty UK definovaly kritéria vědecké práce - kritéria pro habilitační řízení a jmenovací řízení profesorem. Kritéria jsou přísně dodržována - výjimky se neudělují. V roce 1998 proběhlo 8 habilitačních řízení, r. 2001 6 habilitačních řízení a 3 jmenovací řízení profesorem, r. 2000 6 habilitačních řízení a 1 jmenovací řízení profesorem, r. 2001 6 habilitačních řízení a 3 jmenovací řízení profesorem, r. 2002 6 habilitačních řízení a 3 jmenovací řízení profesorem a do konce roku je plánováno 6 habilitačních řízení. 

Na úseku zahraničních styků pokračuje spolupráce s University of Texas Medical School a Medical School of King´s College of London, v rámci programu ERASMUS stáže v Německu a ve Francii.

Prof. MUDr. Jiří Šnajdauf, DrSc. proděkan pro vnitřní záležitosti fakulty 
Za uplynulé funkční období disciplinární komise neřešila žádnou záležitost jí náležející. Po stránce personální se neobjevily žádné zásadní problémy. Nadále trvá problém mzdového ohodnocení vysokoškolských učitelů a nábor učitelů z řad zdravotnických pracovníků. 

 Spolupráce s vedením FN v Motole je korektní.

Prof. RNDr. Václav Pelouch, CSc. proděkan pro studium teoretických a preklinických oborů 
Je zpracované nové curriculum fakulty a výpočet kreditů pro jednotlivé obory a sylaby přednášek. Vše je uveřejněno na www stránkách fakulty. 

Probíhá příprava přijímacího řízení uchazečů o studium na UK 2. LF pro akademický rok 2003/2004. 

Úsek studijního referátu se podílí na přípravě podkladů pro výplatu prospěchových stipendií.

Dále je zde řešena oblast zahraničních styků studentů, konkrétně výměnné stáže a organizování výběrových řízení. 

V současné době je necitlivější záležitost náboru zahraničních studentů, v prvním ročníku ak. r. 2002/2003 je zapsáno 5 zahraničních studentů. Vedení fakulty bude senát informovat o řešení této situace.

Doc. MUDr. Jana Hercogová, CSc. proděkanka pro studium klinických oborů 
Pro operativní řešení výuky jsou jmenování vedoucí jednotlivých oborů. 

Proběhla akreditace v systému celoživotního vzdělávání lékařů podle stavovského předpisu č. 16 ČLK. 

Ve spolupráci se senátem fakulty byla schválena novela Studijního a zkušebního řádu fakulty.

Jmenování přednostů pracovišť 
Prof. MUDr. Jiří Šnajdauf, DrSc., proděkan pro vnitřní záležitosti fakulty, předložil senátu na základě výsledků konkursních řízení k vyjádření návrh na jmenování nových přednostů: Jmenování doc. MUDr. Lukáše Roba, CSc. přednostou Gynekologicko-porodnické kliniky UK 2. LF a FN v Motole. Závěr: Souhlas. Jmenování doc. MUDr. Dany Göpfertové, CSc. vedoucí Ústavu epidemiologie UK 2. LF. Závěr: Souhlas.

Příprava volby kandidáta na funkci děkana UK 2. LF 
Akademický senát hlasováním (18-1--1) vyjádřil souhlas s novým termínem pro setkání akademické obce fakulty a představení kandidátů na funkci děkana 2. lékařské fakulty dne 6. 11. 2002 od 14.00 hod. ve velké posluchárně fakulty. Volba děkana v akademickém senátu proběhne po ukončení zasedání akademické obce.

Příprava voleb nových členů AS UK 2. LF 
Akademický senát zahájil přípravu voleb nových členů Akademického senátu UK 2. lékařské fakulty pro funkční období od 1. 2. 2003 do 31.1.2005. Senát jmenoval volební komisi ve složení: Pedagogická komora Prof. RNDr. Helena Tomášová, CSc. Ústav lékařské chemie a biochemie UK 2. LF, MUDr. Hana Maxová, Ph.D. Ústav patologické fyziologie UK 2. LF, MUDr. Renata Ocmanová Klinika rehabilitace UK 2. LF a FN v Motole. Studentská komora Radek Ampapa student 5. ročníku UK 2. LF (veškeré lékařství) Martin Šín student 3. ročníku UK 2. LF (veškeré lékařství), Jana Dvořáková studentka 3. ročníku UK 2. LF (veškeré lékařství).

Zprávy ze zasedání AS UK 
Povodňové škody na UK postihly především MFF (Trója, Karlín), knihovnu Právnické fakulty (100.000 svazků), FTVS (Nosticův palác, loděnici v Tróji) a Koleje a menzy UK (kolej a menzu 17. listopadu). Vážně poškozeny byly i mimopražské objekty UK (Poříčí u Strakonic a Dobronice u Tábora). Celková výše škod na UK dosáhla 378 mil. Kč.

 Ve spolupráci se společností Člověk v tísni bylo při UK zřízeno Centrum pro dobrovolníky, zaměřené na koordinaci činnosti dobrovolníků. Činnost centra byla zajištěna 24 h denně převážně studenty VŠ. Prostřednictvím centra bylo vysláno cca 3000 dobrovolníků např. do obcí: Praha, Nové Kopisty, Zálezlice, Kly, Tuhaň atd. 

Do 15. října 2002 bylo možné podávat žádosti studentů a zaměstnanců UK o sociální příspěvek v souvislosti s osobním poškozením záplavami. Akademický senát UK (ASUK) schválil vytvoření finanční rezervy pro potřeby úhrady povodňových škod ve výši 1,7 % z rozepsané dotace na VČ 2002 (pro 2. LF to znamená krácení rozpočtu o zhruba 1 mil Kč). 

AS UK se seznámil s došlými návrhy na funkci rektora UK. Jediným kandidátem na tuto funkci je dosavadní rektor profesor Ivan Wilhelm. Volba proběhne 30. října 2002 ve Vlasteneckém sále Karolina. 

V průběhu léta proběhla tři zasedání komise, která posuzovala odvolání ve věci nepřidělení koleje na rok 2002/2003. Členy komise byli: prorektorka pro sociální záležitosti, předseda Grémia kolejních rad a za ASUK M.Pelíšek (2. LF). V řízení byla respektována hlavně následující kritéria: zdravotní a sociální hlediska, postižení záplavami, minimálně jednosemestrální studijní pobyty studentů v zahraničí, kterým byl v původním výpočtu z důvodu překročení standardní doby studia krácen počet bodů. 

AS UK neschválil novelu Stipendijního řádu UK, která měla mj. zvýšit minimální hodnotu prospěchového stipendia z 5.000 na 6.000 Kč. 

Síť obchodních domů Hertie nabízí stipendium pro studenta na dobu jednoho až dvou semestrů do Německa a německy mluvících zemí. Informace jsou u proděkanů pro studium jednotlivých fakult UK nebo přímo na zahraničním odd. UK. Termín pro přihlášky je zhruba do konce listopadu t. r. 

AS UK podpořil nákup areálu Vltava v Hostivaři, který má v blízké době výrazně navýšit počet lůžek na kolejích UK. 

AS UK vyhlásil volby do Rady vysokých škol.

Různé 
Doc. PaedDr. Pavel Kolář, přednosta Kliniky rehabilitace, upřesnil senátu návrh na akreditaci nových magisterských programů fyzioterapie - následné magisterské studium fyzioterapie v trvání 2 let studia a magisterské studium fyzioterapie v trvání 5 let studia. Následné magisterské studium fyzioterapie, jehož cílem je získání rozšířené profesní kvalifikace ve fyzioterapii v návaznosti na bakalářský stupeň vzdělání, bude časově omezeno. Podmínkou pro přihlášku k přijímacímu řízení je ukončené bakalářské studium fyzioterapie. Bakalářské studium fyzioterapie a následné magisterské studium fyzioterapie zcela nahradí magisterský studijní program fyzioterapie - -5 leté studium. 

Přípis předsedy AS UK - ustavení Rady vysokých škol pro funkční období 2003-2005. Akademický senát jednomyslně podpořil kandidaturu doc. MUDr. Jana Starého, DrSc., docenta II. dětské kliniky UK 2. LF a FN v Motole jako člena pracovní komise pro vědeckou činnost. 

V souvislosti s abdikací Jaroslava Kratochvíla a Ivo Minárika na členství v AS UK 2. LF došlo ke změně složení pedagogické a disciplinární komise senátu: Pedagogická komise předseda: doc. PhDr. Jana Kocourková členové: doc. PaedDr. Pavel Kolář, Michal Pelíšek, Zuzana Francová Disciplinární komise předseda: doc. MUDr. Vilma Marešová, CSc. členové: doc. MUDr. Karel Dohnal, CSc., Zuzana Chvojková, David Major, Zuzana Francová 

Senát diskutoval otázku zavedení bakalářských studijních programů na 2. lékařské fakultě a navrhuje tyto nové obory spojit se schvalováním rozpočtu fakulty a žádat jednoznačné ekonomické rozvržení podle jednotlivých oborů - vyjádřit náklady a výnosy pro fakultu z nich vyplývající. K diskusi o bc. oborech na fakultě budou přizváni jejich garanti. 

Proděkanka Bartůňková vyzvala studenty k organizační spolupráci na uspořádání slavnostního plesu fakulty v rámci oslav 50. výročí založení 2. lékařské fakulty. 

V diskusi v bodě zprávy vedení - studijní záležitosti, byla řešena otázka organizace studia pro zahraniční studenty fakulty. Zde není na některých pracovištích dodržována podmínka předkládat u zkoušek otázky v anglickém jazyce. O nápravu požádal zástupce zahraničních studentů v senátu. Studijní oddělení děkanátu opětovně zašle na všechna pracoviště oběžník s touto výzvou.

Fakultní zprávy 

Rektorské a děkanské volby 

Michal Pelíšek 
(předseda Studentské komory AS UK 2. LF)

Novým rektorem Univerzity Karlovy zvolen profesor Ing. Ivan Wilhelm, DrSc.

Od založení Univerzity Karlovy letos uplynulo šest set padesát čtyři let. Za tu dobu se v jejím čele vystřídalo na 506 rektorů. Úkol a čest zvolit toho pětiset sedmého připadl tentokrát na 30. října 2002. Akademický senát nejstarší univerzity ve střední Evropě, který dle Vysokoškolského zákona rektora volí, se v deset hodin dopoledne sešel ve Vlasteneckém sále pražského Karolina. Má 70 členů včetně 34 studentů a Druhou lékařskou fakultu v něm zastupovali prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc. (předseda ASUK), doc. MUDr. Richard Škába, CSc., Michal Pelíšek a Tomáš Drbohlav.

Jediným kandidátem pro volbu byl stávající rektor - jaderný fyzik - prof. Ing. Ivan Wilhelm, CSc. Za kandidáta jej navrhly akademické senáty Farmaceutické fakulty, Filosofické fakulty, FTVS, 1. LF a člen AS UK dr. Salač. Některé další senáty mu v kandidatuře vyjádřily podporu. S Wilhelmovou vizí dalšího směřování Univerzity se mohli všichni členové akademické obce UK, veřejnost a zástupci médií seznámit na předvolební prezentaci kandidáta 18. října v Modré posluchárně budovy rektorátu.

Samotný volební akt probíhal ze zákona tajně. Každý senátor se sám s volebním lístkem odebral do karolinské Klenotnice, kde byla umístěna volební schránka. Hladký průběh volby zajišťovala pětičlenná volební komise. Zprávu o výsledku volby přinesly české tiskové agentury již před polednem. Překvapení se totiž nekonalo. Z 63 přítomných nepřesvědčil Ivan Wilhelm jen dva členy akademického senátu, přičemž ke zvolení by stačila nadpoloviční většina všech senátorů. Prof. Ing. Ivan Wilhelm, CSc. tedy byl zvolen rektorem i na další tříleté volební období (únor 2003 - leden 2006). Předsednictvo univerzitního senátu předalo výsledek hlasování Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Dle Ústavy České republiky jmenuje rektora do funkce prezident republiky.

Ve svém krátkém prohlášení po proběhlé volbě znovu připomenul základní teze svého volebního prohlášení. Cílem staronového rektora je především to, aby se Univerzita Karlova stala významnou a uznávanou mezinárodní vědeckou institucí. Univerzita si bude své partnery vybírat mezi prestižními univerzitami. Za významné prof. Wilhelm pokládá, aby studenti vyjížděli na zahraniční univerzity nejméně na jeden semestr. Na univerzitě v současnosti celkem studuje zhruba 40.000 studentů. Wilhelm do budoucna počítá i s tím, že se bude počet studentů zvyšovat. Bude se to týkat ale jen některých oborů. Je totiž řada oborů, které už nemají kapacitu, například Právnická fakulta. Wilhelm se dále domnívá, že by měl vzrůst počet doktorandů. "Jejich počet jsme sice zvýšili ze 3500 na 5500, ale mně to připadá stále málo," řekl Wilhelm. Podle něj je třeba vytvořit bakalářské a na ně navazující magisterské a doktorandské programy. Dle Wilhelmova předvolebního prohlášení by realizace jeho programu měla pro studenty znamenat: zvýšení nabídky studia v zahraničí v rozsahu alespoň jednoho semestru s vyšší finanční spoluúčastí UK, širší možnost zapojení do grantových projektů, usnadnění možnosti navštěvovat výuku na jiných fakultách a zvýšení dostupnosti stipendií. Učitelům a vědeckým pracovníkům zase slibuje: širší možnost zapojení do projektů základního i aplikovaného výzkumu v mezinárodním (zejména evropském) měřítku, rychlejší modernizaci infrastruktury nutné pro výuku a vědeckou činnost, větší dostupnost informačních zdrojů a usnadnění mobility. Široké veřejnosti chce nabídnout pestřejší paletu studijních programů, rozšiřování nabídky rekvalifikačních kurzů, pořádání vzdělávacích akcí zaměřených zejména pro potřeby absolventů Univerzity a využívání univerzitního prostředí k širokým diskusím o tématech veřejného života.

Akademický senát profesora Ivana Wilhelma poprvé zvolil rektorem v roce 1999 (vyhrál souboj s dalšími dosavadními prorektory profesorem Kouteckým a profesorem Klenerem), do funkce nastoupil v únoru 2000. Od téhož roku je také předsedou České konference rektorů, je rovněž členem řídícího výboru Evropské asociace univerzit a členem Světové asociace univerzit. Předtím na Univerzitě působil jako prorektor pro rozvoj.

Ivan Wilhelm vystudoval jadernou fyziku na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské Českého vysokého učení technického. Po studiích dlouhodobě působil v Laboratoři neutronové fyziky v Dubně. Médiím o sobě sám řekl, že je v běžném životě "hrozně nudný patron", který - když doma nikdo není - rád hraje na piano. Jezdí na kole, má rád túry po horách, dříve často běhal. Je ženatý a má dceru.

Novým děkanem fakulty zvolen profesor MUDr. Josef Koutecký, DrSc.

Tento rok znamenal pro řadu fakult Univerzity Karlovy i volbu děkana. Akademický senát naší fakulty na svém červnovém zasedání vyhlásil termín volby na 6. listopad 2002. Zhruba do poloviny října přitom mohl každý člen akademické obce fakulty odevzdat návrhový lístek se jménem osoby, o které byl přesvědčen, že by se měla ucházet o funkci děkana. Této možnosti využilo 208 členů akademické obce (vesměs ovšem učitelů), navrženo bylo celkem 31 osob. Volební komise po oslovení všech navržených osobností konstatovala, že kandidaturu přijali: prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc. (přednosta Kliniky dětské onkologie) a doc. MUDr. Miloslav Marel, CSc. (vedoucí oddělení TRN).

V samotný den volby se od 14 hodin ve velké posluchárně fakulty konalo předvolební shromáždění akademické obce. Před členy akademického senátu a řadou dalších hostů z řad studentů a učitelů fakulty svůj program nejprve představil současný děkan profesor Josef Koutecký. Vyzdvihl především stabilizaci fakulty, zmínil korektní vztahy s ostatními lékařskými fakultami a FN Motol. Zmínil provedené změny curricula a přípravu nových bakalářských a magisterských oborů. S dalšími členy vedení fakulty je připraven řešit problematiku nízkého zájmu zahraničních studentů o studium na 2. LF. Hodlá pokračovat ve vyplácení prospěchových a dalších stipendií pro výborné studenty a absolventy. Profesor Koutecký dále nastínil možné směřování 2. lékařské fakulty. Závěrem připomněl i přípravu na oslavy 50.výročí založení fakulty, které proběhnou v roce 2003.

Druhého kandidáta, docenta Miloslava Marela, který byl pracovně ve Spojených státech, zastoupil a volební poselství přečetl dr. Skácel. Docent Marel by se ve funkci děkana zasadil především o otevřenost novým názorům a přístupům v pedagogice a medicíně, zefektivnil by hospodaření fakulty, dbal by na omlazení pedagogického sboru a cirkulaci učitelů a studentů mezi fakultami a zeměmi. V předvolebním prohlášení dále píše o potřebě zaplatit kvalitní pedagogy a vypracování kritérií hodnotících jednotlivé učitele. Následná diskuse žádala stanoviska profesora Kouteckého k problematice studia zahraničních studentů na fakultě, rozvoje informovanosti členů akademické obce a prezentace fakulty pomocí elektronických informačních technologií, zlepšení kvality výuky v některých klinických oborech, přístupu k sociálním podmínkám studentů.

Akademický senát se poté sešel v konkurzní místnosti děkanátu, kde provedl tajnou volbu. Volby se zúčastnilo všech 24 členů akademického senátu (12 studentů a 12 učitelů). Děkanem fakulty pro funkční období únor 2003 - 2006 byl již v prvním kole zvolen profesor MUDr. Josef Koutecký, DrSc. Souhlas s jeho volbou vyjádřilo patnáct členů AS, tři hlasy byly odevzdány pro doc. MUDr. Miloslava Marela, CSc. Šest senátorů se rozhodlo zdržet hlasování. Pro zvolení byl přitom potřebný souhlas nadpoloviční většiny členů senátu (tzn. minimálně třináct).

Profesor Josef Koutecký se narodil 31. 8. 1930 v Praze. Po maturitě na Akademickém gymnáziu absolvoval s vyznamenáním Fakultu dětského lékařství UK v Praze (v roce 1955). Od roku 1957 pracoval na Klinice dětské chirurgie FDL UK v Praze, v roce 1974 se stal vedoucím lékařem stanice dětské onkologie při Klinice dětské chirurgie. Od roku 1978 byl primářem oddělení dětské onkologie FN Motol a v roce 1983 se stal přednostou Kliniky dětské onkologie FDL (nyní 2. lékařské fakulty) UK a FN Motol.

Profesorem onkologie byl jmenován v roce 1987. V letech 1990-1997 zastával prof. Koutecký funkci děkana UK 2. lékařské fakulty, v letech 1997--2000 prorektora Univerzity Karlovy. Od roku 2000 je znovu děkanem 2. LF.

Profesor Josef Koutecký zastával či zastává významné posty v Učené společnosti České republiky (je zakládajícím členem, nyní místopředsedou), Nadaci Národní galerie v Praze, Radě Národního divadla, Správní radě AVU a Nadaci Hollar. Je autorem 7 monografií, 2 učebnic, 279 publikací a 650 odborných přednášek. Je nositelem řady významných společenských ocenění (např. prezidentem republiky uděleného státního vyznamenání Medaile za zásluhy).

Na průběh celého volebního procesu dohlížela volební komise, složená z řad členů AS. Předsedkyní komise byla doc. PhDr. Jana Kocourková, dalšími členy pak as. MUDr. Ondřej Hrušák, Ph.D. a David Major, který zastupoval Studentskou komoru AS. Výsledek volby oznámil předseda akademického senátu doc. MUDr. Petr Zoban, CSc. rektorovi Univerzity Karlovy, do jehož pravomocí spadá i jmenování děkanů. V průběhu února příštího roku lze očekávat, že se akademický senát 2. LF vyjádří k záměru děkana jmenovat jednotlivé proděkany a schválí nové složení vědecké rady.

Závěrem ...

Celkové vyznění voleb rektora i děkana naší fakulty tedy rozhodlo o pokračování současného směřování Univerzity a 2. lékařské fakulty. Další nejbližší možností, jak lze výrazně ovlivnit dění na fakultě, budou závěrem roku probíhající volby do fakultního akademického senátu. Stávajícím členům totiž končí jejich dvouleté volební období. Závěrem mi tedy dovolte, abych Vás vyzval k hojné volební účasti a popřál nám, abychom dobře zvolili.

Nově zvolenému rektorovi a děkanovi přeji v jejich činnosti pro Univerzitu a fakultu mnoho úspěchů.

Michal Pelíšek

Laudace

Prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.
(děkan UK 2. LF)

Laudace prof. MUDr. Otto Hrodkovi, DrSc. 
Vědecká rada UK 2. lékařské fakulty 17. 10. 2002

Osmdesáté narozeniny profesora Hrodka jsou pro fakultu událostí mimořádnou, protože mimořádný je jubilant a mimořádný je jeho podíl na jejím rozvoji. Je obtížné tu mimořádnost sdělit. Ať řeknu o profesoru Hrodkovi cokoliv, bude to málo a nevyjádřím zdaleka všechno co bych vyjádřit měl a chtěl. Mám však určitou šanci nedostatky napravit. 31. října pořádá II. dětská klinika slavnostní seminář na počest profesora Hrodka a profesora Zapletala, na kterém budu mít příležitost zmínit to, co dnes nestačím. Moje laudace bude mít pokračování v poněkud odlišném duchu než dnešní.

Dovolte mi tedy dnes některé biografické údaje. Profesor Hrodek se narodil 8. října roku 1922 v Jihlavě. Jeho otec byl odborným učitelem. Učitelem onoho klasického ražení té doby, které ctilo ideály spravedlnosti, vzdělanosti a úcty k řádnému životu v jeho rozmanitých formách. Platilo to pro něho ve škole a platilo to pro něho tím spíše v rodině. A tak se v Hrodkově dětství k principům mravnosti a úctě k lidem i k přírodě družila radost z krásy, z hudby a zpěvu. Školák Hrodek chodil do houslí, učil se hrát na klavír, zpíval v dětském sboru, procházel krásnou Českomoravskou vysočinou a skautoval. Laskavé mládí narušily německá okupace a druhá světová válka. Tehdejšímu sextánovi státního reformního reálného gymnázia se sice ještě podařilo roku 1941 maturovat, ovšem co si počít dál, bylo složité.

Rozhodl se dobře. Odešel do Písku, ve kterém absolvoval jednoroční Abiturientský kurz na obchodní akademii. Všeobecně nepříznivé období, potencované "heydrichiádou", přece jenom prosvětlovaly jasnější okolnosti. Samotné město - Písek prolnutý Šrámkovou poetikou, nová přátelství a postupné chápání světa s novými představami o vlastní budoucnosti. Zní to překvapivě, ale profesor Hrodek si oblíbil předměty na hony vzdálené jeho budoucímu zaměření. Hospodářský zeměpis, účetnictví, těsnopis a samozřejmě jazyky. Některé předměty se vyučovaly jen německy. Zájem a nové znalosti mu umožnily překlenout celé další protektorátní období. Dával kondice, opisoval na psacím stroji, vedl účetnictví a po absolutoriu se živil až do konce války různými kancelářskými pracemi.

Když válka skončila, odjel ještě ve dnech Pražského povstání do Prahy, ve které byl do té doby jen dvakrát a zapsal se ke studiu na lékařské fakultě. Zahájil studia tzv. "letním" semestrem, který začínal 31. července 1945 a umožnil těm, kteří složili včas zkoušky z biologie, fyziky a absolvovali první pitevní cvičení ze systematické anatomie, postoupit do semestru třetího. Pan profesor Hrodek to samozřejmě zvládnul a celé studium ukončil v nejkratším možném čase - za 4 1/2 roku, navíc se samými výbornými, s jedinou výjimkou zkoušky z gynekologie a porodnictví. Známku mu u profesora Trapla v ÚPMD v Podolí pokazily endometriózy.

Velkou inspirací při studiu mu byla plejáda vynikajících učitelů - chirurgové Jirásek a Niederle (chtěl dokonce být jedno období studia chirurgem), internisté Hynek, Netoušek, Charvát a snad nejvíce tehdejší motolský asistent Heřmanský, neurologové Henner a Vítek, psychiatr Mysliveček, pediatr Brdlík a řada dalších, až po profesora soudního lékařství Hájka. Za nejobtížnější považuje dodnes zkoušku z patologické anatomie u nezapomenutelného profesora Heřmana Šikla.

Po promoci 22. listopadu 1949 neměl mnoho možností. Na ministerstvu mu dali vybrat Liptovský Mikuláš nebo Cheb. Pochopitelně zvolil Cheb, kde mu svěřili vedení endokrinologické ambulance. Tomu, že úkol hned na počátku praxe zvládnul, přispělo, že v konci studií praktikoval na 3. interní klinice u asistenta Feixe a že vynikající osobnost české endokrinologie - docent Šilink ho brával do své ordinace ve Štěpánské ulici. A tak se profesor Hrodek podílel na zmapování výskytu strumy v Západočeském kraji, které vedlo k zakládání tzv. T-stanic a posléze k zavedení jodidace jedlé soli s veškerým tak příznivým dopadem. Po šesti měsících mohl nastoupit na interní oddělení Okresní nemocnice v Českém Brodě a staral se tam o nemocné ženy na 48 lůžkovém oddělení a o nemocné infekčními chorobami a tuberkulózou na oddělení 24 lůžkovém. Navíc byl transfúzním lékařem a samozřejmě rentgenologem pro vyšetření všeho druhu. Tak to bývalo.

Na II. dětskou kliniku v Praze nastoupil 1. dubna roku 1951 a spojil s ní svou celoživotní odbornou a vědecko-pedagogickou dráhu. Vylíčit těch 51 let v krátké laudaci je vyloučené. Proto jen stručně: 1951-53 byl sekundárním lékařem 1953-56 interním aspirantem 1957 obhájil kandidátskou disertační práci (Krvácivost novorozenců a vitamin K) 1956-1973 byl odborným asistentem 1956 složil atestaci II. stupně 1973 získal docenturu 1973 obhájil doktorát (Vývoj hemokoagulace a hemostázy v novorozeneckém věku) 1979 byl jmenován řádným profesorem 1957-1988 byl vedoucím hematologického oddělení kliniky 1979-1987 a znovu od roku 1990 až dosud členem VR 2. LF 1984-1988 a 1989-1990 vedoucím katedry fakultní pediatrie 1981-1985 proděkanem pro vědeckou činnost 1990 dočasným zastupujícím přednostou II.dětské kliniky 1990-1991 členem AS 2. LF a předsedou rehabilitační komise fakulty 1991-1993 místopředsedou Čestné rady ČLK

O pedagogické činnosti v pre-i postgraduálním studiu bych mohl hovořit dlouho. Je málo učitelů takového zanícení a poctivosti. Dokumentuje to jak krásný vztah studentů k panu profesorovi, tak mnoho úspěšných vědeckých prací studentů, které vedl, 12 úspěšných aspirantur i 36 kapitol v učebnicích a monografiích. Úzce spolupracoval s IPVZ v postgraduálním vzdělávání i jako krajský odborník Středočeského kraje. Byl kroužkovým i ročníkovým učitelem, členem Komise pro státní závěrečné zkoušky, tajemníkem pedagogické komise fakulty a předsedou atestačních komisí - pro atestace I. a II. stupně z pediatrie. Přednášel v zahraničí - na Institut of Child Health a Royal Postgraduate Medical School v Londýně, na univerzitách v Oxfordu a v Cambridge, v Bagdadu a v Uppsale.

Stejně rozsáhlá a úspěšná je jeho činnost vědecká. Věnoval se soustavně hematologii dětského věku se zvláštním zaměřením na vývoj a poruchy krvetvorných orgánů v novorozeneckém a útlém dětském věku. Výzkumné práce v oblasti hemokoagulace, hemostázy, fyziologie a patofyziologie krevních destiček, leukemií a myelodysplastických syndromů, různých typů anémií, purpur, hemofilie a diseminované intravaskulární koagulace nejenom vyvolaly značnou odezvu v zahraničním písemnictví, ale byly základem nových diagnostických a léčebných postupů v celorepublikovém rozsahu.

Své bohaté poznatky zveřejnil ve 232 publikacích, z nichž tři jsou monografie (dvě v angličtině) a v už zmíněných 36 kapitolách v monografiích a učebnicích. Ze 185 původních vědeckých prací je 56 v mezinárodních časopisech a dalších osm článků má charakter souborných referátů. Přednášková činnost obsahuje 297 přednášek, z nich 65 na mezinárodním fóru.

Profesor Hrodek absolvoval více studijních cest v zahraničí a na mnoha renomovaných pracovištích přednášel - Paříž, Chicago, New York, Hamilton, Hamburk, Hannover, Jena, Reinshardbrunn, Berlín, Schwerin, Rostock, Weimar, Vídeň, Basilej, Varšava, Budapešt, Barcelona, Athény, a další. Byl poradcem WHO pro komplexní problematiku dětských nádorů v 9 evropských zemích. Je čestným členem České pediatrické společnosti (a byl několik let jejím vědeckým sekretářem), České hematologické společnosti a České lékařské společnosti J.E.Purkyně a členem Mezinárodní pediatrické a Mezinárodní hematologické společnosti, Mezinárodní organizace pro hemofilii a Mezinárodní organizace pro hemostázu a trombózu. Pozoruhodné je, že 1. ledna 1969 byl zvolen řádným členem The National Geographic Society ve Washingtonu.

Jeho rozsáhlá činnost byla přirozeně mnohokrát oceněna. Kromě zmíněných čestných členství několika společností získal pocty fakulty, Univerzity Karlovy, Akademie věd, Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva školství, Čestné rady České lékařské komory a Světové zdravotnické organizace. Šestkrát získal Cenu předsednictva České lékařské společnosti J. Ev. Purkyně za nejlepší původní vědeckou práci za příslušný rok, které navrhly Společnosti pediatrická, hematologická a chirurgická.

V mém pohledu je však nejvyšší poctou ta, kterou profesor Hrodek po léta získával a kterou není možné ani ukládat do zásuvky, ani vystavit ve vitrině nebo pověsit na zeď. Tou poctou je úcta, obdiv a láska nespočtu jedinců k jeho osobnosti. Těmi jedinci myslím nejenom lékaře, vědce, spolupracovníky a studenty, ale také pacienty a jejich blízké. Profesor Hrodek šel dlouhým časem a po celou tu dobu rozdával. Prodloužil, s úctou k tradici, řadu vynikajících předků - pediatrů od Bohdana Neureuttera přes Antonína Dominika Haasze po Jiřího Brdlíka (a ostatní, kteří je provázeli). A kdybychom disponovali síní slávy, tak jako např. herci, jistě bychom do ní dnes pana profesora Hrodka zařadili. Nejen pro jeho práci odbornou - vědeckou, pedagogickou i zdravotnickou, ale stejně tak pro jeho charakter. O něm je zapotřebí hovořit právě tak dlouho jako o tom, co všechno doká...zal. A v tom spočívá moje malá výhoda - budu mít příležitost hovořit o člověčenství pana profesora poslední den tohoto měsíce na slavnostním semináři.

V této chvíli vyslovuji panu profesorovi Hrodkovi velké poděkování a stejně velké přání k narozeninám. Vážený pane profesore, jsme šťastni, že Vás máme. Jsme na Vás hrdi. Máme Vás upřímně rádi!

Laudace prof. MUDr. Aloisu Zapletalovi, DrSc. 
Vědecká rada UK 2. lékařské fakulty 17. 10. 2002

Profesor MUDr. Alois Zapletal, DrSc. se narodil v malé vesničce Březůvky, která leží mezi Zlínem a Luhačovicemi, tedy na východní Moravě, v pahorkatině mezi Hostýnskými vrchy a Vizovickou vrchovinou. Otec pracoval u Baťů, maminka byla švadlenou. V Březůvkách chodil do obecné školy. Tvrdí, že rád, protože "jinak by musel pást pět mlsných koz". Po válce navázal studiem na reálném gymnáziu ve Zlíně, na kterém maturoval s vyznamenáním roku 1951. Těšilo ho učit se cizí jazyky (zvláště latinu), zajímala ho fyzika a byl zaníceným členem gymnaziálního pěveckého sboru a orchestru. Odtud zřejmě vychází jeho celoživotní vztah ke klasické hudbě.

Studium medicíny zahájil na lékařské fakultě Palackého univerzity v Olomouci, ale už ve 3. roce přestoupil na fakultu naši. Byl studentem úspěšným, promoval roku 1957, opět s vyznamenáním. Tři popromoční léta strávil na rodné Moravě - na dětských odděleních v Uherském Hradišti a ve Vsetíně a v kojeneckém ústavu v Luhačovicích. Od roku 1960 se zabydlel v Praze, zčásti na II. dětské klinice naší fakulty (1960-1977 a znovu 1992-dosud), zčásti na kardiocentru naší fakultní nemocnice (1977-1992). V průběhu obou těchto období ovšem pracoval dlouhá období v zahraničí: v roce 1966 jako rezident v Bridgeportu v USA a bezprostředně poté do roku 1968 na Yalské univerzitě v New Haven jako "research fellow". Roku 1990 absolvoval osmiměsíční studijní pobyt na McGill University v Montrealu a na pomezí let 1993/94 roční studijní pobyt na plicním oddělení dětské nemocnice v Pittsburgu v USA.

Abych dokumentoval jeho odbornou kvalifikaci zmiňuji, že složil I. (1960) i II. atestaci z pediatrie (1972), že získal vědeckou hodnost kandidáta věd roku 1966 (tématem práce byla akutní bronchiolitida u dětí) a doktora věd, s politicky motivovaným zpožděním, roku 1990 (tématem doktorské práce byly "Pružné vlastnosti plic u dětí a mladistvých ve zdraví a nemoci".) Docentem pediatrie byl jmenován po úspěšném habilitačním řízení roku 1991 (téma "Funkce dýchacího ústrojí u dětí a mladistvých ve zdraví a nemoci") a profesorem roku 1996. Přednáška při jmenovacím řízení profesorem roku 1995 nesla název "Funkce dýchacího ústrojí u dětí a mladistvých po transplantaci plic a srdce".

Už z toho co jsem řekl je zřejmé, že mezi všemi orgány lidského těla, a není jich právě málo, se profesor Zapletal shlédnul v plicích. Důvod jeho volby neznám, ale proč ne, plíce jsou nepochybně orgánem potřebným. Uvědomují si to nejenom zdravotníci, ale i široká veřejnost, a to při nejrůznějších situacích. Její obdiv vyvolávají plíce jako dudy nebo jako měchy, když vitální kapacita přesahuje normu, její radost když se pěje z plných plic, její odpor když má někdo dech jedovatý, její obavy když někdo nemůže popadnout dech a sotva dechu popadá, když dýchá jako mašina nebo jako sentinel nebo tak, že je div, že plíce nevyplivne, její úctu, když je někdo odhodlán za jiného dýchat. Pro život je pak významný první vdech a chvíle, kdy někdo vydechne naposled. Je zajímavé, že plicní funkce vyjadřuje některé lidské vlastnosti. Říká se například "dýchá z něho laskavost, dobrota, ale bohužel, také zloba". Mrzuté je, když z někoho dýchá alkohol a chytnou ho policajti. Zvlášť' důležitá je dechová schopnost u hráčů na dechové nástroje a u profesionálních zpěváků. Je možné tedy, že kolega Zapletal se k těm plicím a k dýchání dostal, když zpíval na zlínském gymnáziu.

Ale abych se vrátil k jeho činnosti odborné. Svoji vědecko-výzkumnou činnost celá dlouhá léta zasvětil respirační fyziologii, vyšetřování plicních funkcí - především u dětí a mladistvých a aplikací toho na klinickou dětskou pneumologii.Nejvýznamnější podíl představuje vytvoření referenčních hodnot řady parametrů plicních funkcí u dětí a mladistvých, které jsou nezbytné k posouzení patologických změn vznikajících při různých respiračních onemocněních. Výsledky shrnuje na 300 tabulek, které jsou obsahem české a anglické monografie (nakladatelství Osveta, Martin, 1984 a Karger, Basilej, 1987). Zapletalem zjištěné parametry se staly mezinárodně uznávanými referenčními hodnotami pro děti a mladistvé ve věku 5- 18 let. Dostalo se mu za ně dvojí ocenění - Československou (1985) a Českou lékařskou společností (1988).

Druhá oblast vědeckého úsilí se týká funkce plic při dětském astmatu. Řešený výzkumný úkol odměnil ministr zdravotnictví výroční cenou za rok 1991. Zapletal se ovšem zabýval funkčními poruchami plic i u jiných onemocnění - plicní fibrózy, cystické fibrózy, u pacientů po operacích vrozených srdečních vad a po transplantaci plic a srdce. Zvláštní pozornost věnoval měření pružnosti plicní tkáně. Výsledky jeho rozsáhlé vědecko-výzkumné práce je možné najít ve zhruba 300 publikacích a v kapitolách několika monografií. Jeho práce jsou mnohonásobně citovány v domácím i zahraničním odborném tisku. Na odborných sjezdech, konferencích a kongresech přednesl kolem 250 přednášek. Přednášel v Polsku, Německu, Maďarsku, Italii, Švédsku, Holandsku, Belgii, Francii, Švýcarsku, Rakousku, Argentině, SSSR, Mongolsku, USA a Irsku.

Profesor Zapletal je členem České lékařské společnosti J. Ev. Purkyně, České společnosti fyziologie a patologie dýchání, Evropské respirační společnosti, čestným členem Argentinské pediatrické společnosti a Polské společnosti dětské pneumologie. V letech 1985-1995 byl členem redakční rady časopisu Pediatric Pulmonology, jehož byl členem zakládajícím. Mnohá léta participoval na péči o děti v dětské léčebně respiračních chorob v Dolním Smokovci a doposud spolupracuje s II. dětskou léčebnou Lázní Luhačovice.

Musím však připomenout, dámy a pánové, o co jednodušší by to Zapletal měl, kdyby se nevěnoval plicím lidským, ale plicím plžů. Někteří plži totiž nemají plíce, ale plicní vak, což je hustá sít' cév rozkládajících se do plochy těsně pod jemnou pokožkou a vyúsťující navenek velkým otvorem. A právě tak by to měl snazší a byl by úspěšnější, kdyby na své chalupě pěstoval plicník lékařský, vytrvalou bylinu z čeledi brutnákovitých, kterou léčitelé, v současnosti populárnější než lékaři, ordinují proti kašli, zánětu průdušek a - nastojte - při menstruačních potížích.

Zbývá mi prozradit několik údajů ze soukromí profesora Zapletala. Ono totiž vždycky příhodně dokresluje osobnost. Je mi líto, že musím na prvním místě zmínit okolnost tragickou. Panu profesorovi zemřela v mladém věku manželka. Bylo jí 47 let a dobře jsme ji znali. Byla v naší nemocnici spolehlivou a oblíbenou rentgenoložkou. Že období její nemoci a období po jejím skonu bylo pro pana profesora a jejich děti těžké, nemusím zdůrazňovat. Všichni to ale dokázali úspěšně zvládnout - dcera Jana je lékařkou, syn Petr právníkem. Jistě vás bude, dámy a pánové, zajímat, co Zapletal dělá když nemá k dispozici nějaké dětské plíce a nepustí ho do laboratoře (je totiž vedoucím laboratoře vyšetřování funkce plic na II. dětské klinice) Poměrně hodně volného času stráví na chatě na Sázavě, kde se s radostí věnuje různým aktivitám, kterým se souhrnně říká chalupaření. Rád cestuje. Ať na chalupě či na cestách rád fotografuje. Je s podivem, že až dosud aktivně lyžuje - na sjezdovkách i na běžeckých tratích. Tím, že rád jezdí autem se neliší příliš od ostatních. Zato se od nich zásadně odlišuje tím, že rád, a což je podstatné, dobře zpívá. Není se pak co divit tomu, že ze vší klasické hudby poslouchá nejraději hudbu operní. Nepochybně proto, že může se zadostiučiněním porovnávat nedokonalost tří světových tenorů a ostatních pěvců s vlastní bravurou.

Víc vám toho, dámy a pánové, o profesoru Zapletalovi sedmdesátiletém nepovím. Doložil jsem, že toho je dost a že to pro naplnění života stačí. Ostatně - v dalších létech jistě mnohé přibude. Přeji mu k tornu všechno náležité.

Laudace as. MUDr. Anně Zuntové, CSc. 
Vědecká rada UK 2. lékařské fakulty 17. 10. 2002

Mezi čtyřmi pracovníky fakulty, jejichž významná životní jubilea připadají na říjen, je jediná žena - paní MUDr. Anna Zuntová, CSc., odborná asistentka Ústavu patologie a molekulární medicíny naší fakulty. Hned zkraje laudace připomínám, že paní asistentka pracuje na ústavu nepřetržitě od své promoce, tj. 37 let. Ale musím pěkně po pořádku.

Narodila se do živnostenské rodiny v Táboře, maminka byla zubní laborantkou. Po válce se rodina přestěhovala do Klatov, takže základní i jedenáctiletou střední školou procházela v Klatovech. Maturovala roku 1959 a hned po prázdninách zahájila studium medicíny na lékařské fakultě v Plzni, ze které přestoupila po dvou letech na fakultu naši. Dozvěděla se, že Fakulta dětského lékařství v Praze je lepší. Promovala roku 1965 a neváhala hned po promoci přijmout místo nabízené profesorkou Benešovou v jí vedeném Ústavu patologické anatomie. Zprvu jako sekundární lékařka (KÚNZ) a po atestaci I. stupně, kterou složila roku 1968, od 1. ledna 1969 jako odborná asistentka. Za dalších šest let se vypořádala s atestací II. stupně (1974) a roku 1984 obhájila kandidátskou disertační práci na téma ‚;Některé nové poznatky v histopatologii a ultrastruktuře mléčné žlázy žen".

Tím se dostávám k odbornému zaměření paní asistentky. Je jím patologie ženského genitálu a mammy. Zvláštní zájem věnuje po dlouhá léta gynekopatologii dětské. I když některé své publikace věnovala i jiným oblastem dětské patologie, jejich převážná část, stejně tak jako většina přednášek a posterů zveřejněných v tuzemsku i v zahraničí, se zabývá právě dětskou gynekopatologií. Tématicky totožná je i její práce vědecko-výzkumná. Obhájila několik úkolů někdejšího rezortního výzkumného plánu i v polistopadovém období přidělených grantů, některé řeší v současnosti a v posledních letech některé z nich ve spolupráci s kliniky - dětskými gynekology a dětskými onkology. Připomínám některé z nich:

"Histopatologická diagnostika afekcí mléčné žlázy", "Ochrana ovarií onkologicky léčených dospívajících dívek analogy LHRH", "Studium fyziologických a patologických změn děložního hrdla u dětí a dospívajících", "Nálezy v ovariích u dívek s pozitivními autoimunními antiovariálními protilátkami v séru", "Vliv hormonální léčby na proliferační změny v prsu".

Rozsáhlá je také pedagogická činnost paní asistentky a samozřejmě i činnost zdravotnická - bioptická vyšetření, peroperační biopsie, pitvy dospělých i dětí. Asi si nikdo z nás nedovede představit ten velikánský rozsah trpělivé a odpovědné práce, kterou paní asistentka odevzdává. Její zásluhou může mnoho z nás své pacienty odpovědně léčit.

Ovšem ani pilná, pracovitá a odpovědná patoložka není živa jen patologií a když je vám umožněno nahlédnout do sfér osobních zájmů, zjistíte, že se k těm mléčným žlázám, vaječníkům a dělohám vejde ještě mnoho dalšího, celá škála sympatických aktivit. Paní asistentka má ráda českou historii - studuje příslušnou literaturu, listuje v atlasech světových dějin, účastní se vlastivědných vycházek a jezdí každoročně poznávat historii do ciziny. Jejím ne právě běžným koníčkem je zjišťování původu názvů řek a měst v Čechách i v zahraničí. Notnou část volných chvil věnuje návštěvám operních domů, koncertních síní i činoherních divadel. V Národním divadle, ve Státní opeře, ve Stavovském i Vinohradském divadle je častým hostem, právě tak jako na koncertech Pražského jara a Pražského podzimu. Favorizuje klasické opery české i světové, má ráda chrámovou hudbu, Dvořáka a Mozarta a na činoherní scéně Shakespeara. Na terase svého bytu pěstuje kvetoucí rostliny, každý týden chodí cvičit, jejím oblíbeným sportem je turistika. A také mi sdělila, že nesnáší když se ubližuje malým dětem, starým lidem a zvířatům. Malé dítě už nemá - dcera vystudovala medicínu a pracuje na tom, aby z ní byla internistka - zatím na plicní klinice 1. LF UK. Zato má malou černostříbrnou kníračku Alexandru, říkají jí Sašenka, která je domácím mazlíčkem. (Poznamenávám, že tak jak sumíruji po léta laudaci za laudací získávám přesvědčení, že bychom ze psů fakultních pedagogů sestavili dost velkou, druhově pestrou a krásnou psí smečku).

Děkuji paní asistentce Zuntové za dlouholetou a dokonalou práci pro ústav i fakultu, pro studenty, kolegy a pacienty a přeji jí veškerý zdar ve všem jejím konání do mnoha příštích let.

Laudace doc. MUDr. Janu Lefflerovi, CSc. Vědecká rada UK 2. lékařské fakulty 17. 10. 2002

Přináším gratulaci doc. MUDr. Janu Lefflerovi, CSc., chirurgovi a fotbalistovi, jednomu ze sloupů naší chirurgické kliniky dospělých. Svých dosavadních padesát let prožil, s výjimkou tří popromočních let, v Praze. V Praze se 7. října 1952 narodil z manželství urologa se stomatoložkou, v pražském Břevnově se vzdělával (základní škola a gymnázium Jana Keplera), na pražské Fakultě všeobecného lékařství vystudoval medicínu (1970-1976). Z následujících tří let prožil dva na chirurgickém oddělení nemocnice v Rakovníku, kde byl jeho primářem Dr. Sudek, někdejší blízký motolský spolupracovník profesora Niederla a rok ve vojenské službě ve Vimperku. Do této předmotolské doby třeba zařadit ještě svatbu s paní doktorkou Kateřinou.

A pak už přišla motolská chirurgická klinika, tehdy pod vedením profesora Nahodila. Odbornou zdatnost doložil Dr. Leffler složením atestací I. (1980) a II. stupně (1985) a obhajobou disertační kandidátské práce (1985), ve které se zabýval akutní pankreatitidou. V roce 1997 obhájil před vědeckou radou 2. lékařské fakulty UK habilitační práci a byl jmenován docentem chirurgie.

Chirurgie je oborem rozsáhlým, který nutně vede k tornu, že každý všeobecně vzdělaný a zdatný chirurg fakultního pracoviště zaměří svoje úsilí určitým směrem. Zaměřil ho i docent Leffler, a to do dvou oblastí. Tou první je intenzivní péče o chirurgické nemocné. Nepochybným podnětem tu byla Lefflerovi tříměsíční stáž na oddělení popálenin profesorky Radany Königové. Druhou je chirurgie hepatopankreatobiliární. Uvedené zájmy postavily dr. Lefflera zpočátku na místo sekundáře a později ordináře JIP na naší chirurgické klinice. Když převážily v jeho činnosti zájmy o žlučové cesty, játra a pankreas, stal se dr. Leffler zdravotnickým zástupcem tehdejšího přednosty kliniky profesora Dvořáka a po habilitaci školským zástupcem stávajícího přednosty kliniky - docenta Hocha. Rok 1991 strávil dr. Leffler na místě chirurga - specialisty v rakouském Allentsteigu.

Učí v různém penzu od roku 1982, naplno ovšem až od 1. ledna 1999, kdy se stal členem fakulty na plný úvazek. Je to tak v pořádku. Fakultou habilitovaný pracovník jí má v mém přesvědčení ve všem všudy sloužit.

Uvedl jsem docenta Lefflera jako chirurga a fotbalistu. Platí to skutečně obojí. O tom druhém mě přesvědčil při svém vystoupení na nedávné oslavě trojice chirurgů - padesátníků naší chirurgické kliniky v paláci Adria, při které i obrazově dokumentoval vlastní fotbalovou kariéru. Bylo to přesvědčivější než osobní dokumentace řemesla, kterým se živí. Závodně kopal do 40 let. Když přestal, začal hrát tenis, jezdí na kole a v zimě provozuje klasické i alpské lyžování. Ovšem i po vysazení aktivního fotbalu je jeho neskonalou láskou fotbalová Sparta. Když ve volném čase právě nesportuje, kochá se přírodou. K tomu si pořídil na Šumavě pod Boubínem chalupu. Že na ní ohrožuje při všem možném chalupářském příštipkaření nejvzácnější orgány, které chirurg vlastní a které má střežit jak oko v hlavě, tj. prsty, je nasnadě.

Kromě sportu a přírody má rád svoji ženu a svého syna, kterého ovšem také svádí ke sportovním nerozvážnostem. A také má rád dobré jídlo a pití, ač na to právě nevypadá. Minutky, grilovaná masa, dobré pivo a suché červené víno jsou jeho.

Sám o sobě říká, že je introvert. Na rozdíl od většiny jubilantů o kterých jsem hovořil, nenavštěvuje koncertní sině a divadla. Nejvíce se těší v malé společnosti nejbližších přátel z krás přírody - v časovém pořadí ročních období, které mi sám udal: jarní, zimní, podzimní a letní. Důvod pořadí neuvedl - léto je možná poslední proto, že je na kopanou moc horko. Věřím, že moje mírné znevažování přijme dobře neb humor má rád, zejména ten, který se pronáší s vážnou tváří. Tu jsem během laudace zachoval. Věřím také, že přijme moje, vlastně naše upřímné blahopřání, aby kromě všeho, čeho je mu třeba ke spokojenému životu, to té Spartě aspoň trochu vycházelo.

Úloha ledvin v dlouhodobé regulaci krevního tlaku a rozvoji angiotenzin II-dependentní formy hypertenze 
Teze habilitační přednášky (zasedání VR UK 2. LF dne 17. 10. 2002)

MUDr. Luděk Červenka, CSc. 
(přednosta pracoviště experimentální medicíny IKEM Praha)

Úvod

Ukazuje se, že ledviny mají zcela klíčovou pozici nejen v rozvoji a udržování tzv. "esenciální" hypertenze, ale i regulaci "normálních" hodnot krevního tlaku. Výše krevního tlaku je dána součinem srdečního výdeje a periferní cévní rezistence. Periferní cévní rezistence pak kriticky závisí na objemu extracelulární tekutiny: s jeho zvětšováním přímo úměrně stoupá krevní tlak. Objem extracelulární tekutiny - vzhledem k úzkostlivému udržování stálosti osmolality vnitřního prostředí - pak rozhodujícím způsobem závisí na množství Na+ v organismu. Toto množství je dáno nejen jeho příjmem (který je v civilizovaném světě vždy větší než potřeba), ale zejména výdejem, který se děje téměř výlučně ledvinami. Za normálních okolností je zvýšený příjem soli doprovázen zvýšením jejího vylučování mechanizmem tlakové natriurézy ("pressure natriuresis"). To spočívá v promptním zvýšení vylučování sodíku při vzestupu krevního tlaku, které nastane při jeho zvýšeném příjmu. Zhoršení fungování tohoto tlakově-natriuretického mechanizmu vede k trvalému zvýšení krevního tlaku a k rozvoji hypertenze. Fungování tohoto mechanizmu je ovlivňováno celou řadou hormonálních systémů, mezi nimiž má výsadní postavení renin-angiotenzinový systém.

Cíle práce

Hlavním cílem této práce bylo zjistit, jak intrarenálně zvýšená aktivita renin-angiotenzinového systému vede k rozvoji angiotenzin II-dependentní formy hypertenze. Naším dalším cílem bylo objasnit, jak eventuální poruchy ve fungování kallikrein-kininového systému a neuronální syntázy oxidu dusnatého mohou přispívat k rozvoji angiotenzin II-dependentní formy hypertenze.

Výsledky

Studie číslo 1: "Úloha intrarenálního renin-angiotenzinového systému v rozvoji hypertenze u Goldblattovských hypertenzních potkanů."

V této studii bylo zjištěno: 
1. Selektivní intrarenální blokáda AT receptorů pro angiotenzin II vedla k výraznému vzestupu renálně hemodynamických a exkrečních funkcí v kontralaterální ledvině u Goldblattovských hypertenzních potkanů. 
2. Celkové intrarenální a intratubulární (z oblasti proximálního tubulu) koncentrace angiotenzinu II v kontralaterální ledvině Goldblattovských hypertenzních potkanů jsou zvýšené ve srovnání s hodnotami pozorovanými u kontrolních (normotenzních) zvířat, přestože intrarenální koncentrace reninu je snížena prakticky k nulovým hodnotám.

Tyto výsledky svědčí pro to, že kontralaterální ledvina Goldblattovských hypertenzních potkanů je pod negativním vlivem nepřiměřeně zvýšené intrarenální koncentrace angiotenzinu II, která vede ke zhoršení schopnosti kontralaterální ledviny vyloučit přiměřené množství sodíku za podmínek normálního TK. Tato zhoršená schopnost kontralaterální ledviny musí být kompenzována trvalým vzestupem TK, což významně přispívá k zachování hypertenze u tohoto modelu.

Studie číslo 2: "Klíčová úloha AT_1A receptorů v regulaci krevního tlaku a rozvoji Goldblattovské hypertenze: studie na AT_1A receptor deficientních (AT_1A-/-) myších".

V této studii bylo zjištěno: 
1. AT_1A-/- myši mají ve srovnání s kontrolními zvířaty signifikantně nižší arteriální krevní tlak, intrarenální koncentrace angiotenzin II a objem extracellulární tekutiny. 
2. Naložení svorky na renální artérii u AT_1A-/- myší nevede k rozvoji Goldblattovské hypertenze.

Tyto výsledky dále podporuji představu o klíčové úloze renin-angiotenzinového systému ve regulaci krevního tlaku a ukazují, že aktivace AT₁ receptorů je klíčová pro rozvoj angiotenzin II-dependentní formy hypertenze.

Studie číslo 3: "Úloha kallikrein-kininového systému v rozvoji angiotenzin II-dependentní hypertenze: studie na B₂ receptor deficientních (B₂-/-) myších."

V této studii bylo zjištěno: 
1. B₂-/- myši vykazují akcelerovaný rozvoj angiotenzin II-dependentní hypertenze a tato zvýšená citlivost je specifická pro angiotenzin II. 
2. B₂-/- myši mají sníženou schopnost produkovat oxid dusnatý v rámci odpovědi na chronickou infuzi angiotenzinu II.

Tyto výsledky svědčí pro to, že porucha v kallikrein-kininovém systému vede ke zhoršení uvolňování oxidu dusnatého endogenní signální cestou kininů, což vede ke snížené schopnosti antagonizovat vazokonstrikční (natrium-retenční) účinky angiotenzinu II.

Studie číslo 4: "Úloha neuronální syntázy oxidu dusnatého v regulaci renálních funkcí a rozvoji ANG II-dependentní hypertenze".

V této studii bylo zjištěno: 1. Selektivní intrarenální inhibice neuronální syntázy oxidu dusnatého vedla u normotenzních zvířat k výraznému poklesu renálně hemodynamických a exkrečních funkcí ledvin, ale neovlivnila renální funkce u angiotenzin II-infundovaných hypertenzních potkanů. Tyto výsledky svědčí pro to, že oxid dusnatý produkovaný neuronální syntázou oxidu dusnatého má fyziologicky významnou funkci v regulaci renálních funkcí u normotenzních potkanů a že jeho hlavním úkolem je antagonizovat vazokonstrikční účinky angiotenzinu II v oblasti renální mikrocirkulace.

Závěr

Systémový arteriální krevní tlak je dynamická, citlivá fyziologická veličina, která je ovlivňována celou řadou různých faktorů. Z dlouhodobého hlediska regulace krevního tlaku je klíčová regulace sodíkové rovnováhy a objemu extracelulární tekutiny. Ledviny mají zcela rozhodující postavení v oblasti regulace objemu extracelulární tekutiny a jejich funkce jsou ovlivňovány celou řadou neurohormonálních systémů. Mezi těmito systémy má zcela klíčové postavení renin-angiotenzinový systém. Účinnost a síla tohoto systému je zcela zásadní během krizových situací, ale jeho nepřiměřená aktivace, není-li adekvátně kompenzována jinými fyziologickými mechanizmy, může způsobit výrazné snížení poměru mezi tlakem a natriurézou. Za takových okolností je zapotřebí trvalého zvýšení arteriálního krevního tlaku k znovunastolení sodíkové rovnováhy. Výsledky našich studií svědčí pro to, že i relativní deficit v aktivitě vazodilatačních (natriuretických) systémů může významným způsobem přispívat k rozvoji a zejména k zachování hypertenze. Doufáme, že tyto studie částečně přispěly k lepšímu pochopení úlohy interakce mezi těmito systémy v patofyziologii hypertenze u angiotenzin II-dependentní formy hypertenze.

Informace o návštěvě zahraničního hosta 

MUDr. Rudolf Černý, CSc. 
(Neurologická klinika UK 2. LF a FN Motol)

Ve dnech 21. až 25. října 2002 navštívila naší fakultu PhDr. Carla Mucignat, PhD vědecká pracovnice Ústavu anatomie a fyziologie Lékařské fakulty Univerzity v Padově, Itálie. Návštěva byla organizována v rámci programu EU "Erasmus/Socrates" na základě smlouvy našich fakult o výměně pedagogických pracovníků. Dr. Mucignat (1966) absolvovala studium psychologie na Univerzitě v Padově, Ph.D. titul získala na Univerzitě v Parmě na základě práce "Pheromonal communication in mice: role of Major Urinary Proteins". I nadále se věnuje především studiu feromonů u nižších savců a jejich vlivu na chování (Univerzity v Parmě, Krakowě, Bologni). V tomto oboru publikovala řadu prací. V současné době pracuje na Univerzitě v Padově, kde se věnuje experimentální práce, výuce pregraduální fyziologie a výuce aplikované fyziologie a experimentálních technik v postgraduálním vzdělávání na lékařské fakultě v Padově.

Během svého pobytu v Praze Dr. Mucignat přednášela v kurzu klinické neurologie pro 5. ročník a kurzu neurověd pro 3. ročník. Na semináři Neurologické kliniky dosp. vystoupila s přednáškou "Olfactory Systems In Mammals", jejíchž anglický abstrakt přetiskujeme.

Olfactory Systems In Mammals 
C. Mucignat, University of Padova 
(carla.mucignat@unipd.it)

The mammalian olfactory system has the unique characteristic of being plastic both at the peripheral and at the central level. Olfactory receptor neurons, that are actually central neurons that reside within the olfactory mucosa, differentiate from globose basal cells in the basal lamina, ascend to the luminal surface where dendrites come in contact with the olfactory stimuli, and send an axon to specific glomeruli in the olfactory bulb. They have a limited lifetime, and after 30-60 days receptors die and are replaced by newly differentiated neurons, a case almost unique in the nervous system, that find exactly their way up to the target glomerulus. The olfactory bulb itself is the site of another kind of plasticity: neural stem cells are present throughout the lifetime in the subventricular zone, they migrate along the rostral migratory stream to reach the olfactory bulb, where they differentiate in astroglia and local interneurons, granuli and periglomerular cells. Olfactory bulbs then projects to the amygdala and ultimately reach the frontal neocortex, accounting for behavioural modifications induced by stimulation of the olfactory system.

A second receptor organ lies at the base of the septum and is called the vomeronasal organ. It is composed of a blind-ended bony capsule that encloses a sensory neuroepithelium, whose receptor neurons project to the accessory olfactory bulb. In turn, the corticomedial nucleus of amygdala relays accessory olfactory informations to the neuroendocrine hypothalamus, accounting for direct influences of chemical signals on the reproductive physiology.

Puzzled by these unique features, our laboratory started to work on olfactory systems nearly twenty years ago, and approached them with biochemical, neuroanatomical, physiological and behavioural techniques. We tried to determine first the nature of chemical signals that stimulate the vomeronasal organ, and found that a protein in the urine of male mice can bind and transport odorants to the environment, but can also act itself as a pheromone that induces an anticipation of puberty onset in female mice. On the other hand, the complex protein+ligands has a variety of behavioural effects on both male and female mice, by modulating exploratory or anxious behaviours and ultimately turns male sexual behaviour into aggression (2). These stimuli induce variation in aminoacid output in the amygdala similar to those induced by the entire urinary stimulus.

These results are paralleled by the molecular heterogenity of vomeronasal receptor molecules, that belong to different families and bind chemically different ligands (3).

A second puzzling question regards the role of the olfactory system in modulating complex behaviours. Ablation of olfactory bulbs in mice has long been used in pharmacology as a model to test antidepressant agents, therefore we investigated bulbectomized mice and mice whose olfactory mucosa had been destroyed but with the olfactory bulbs intact, and found that different kind of aggressive behaviours were differentially affected in severed mice, indicating that integrity of olfactory input is fundamental for social behaviour in mice. This result casts light on the importance of olfactory projection areas in humans, that are much more related to behaviour that to the sensory function per se.

A final possible applications of our studies concerns the use of the olfactory route to deliver vectors for gene therapy and ultimately target them to areas involved in the control of behaviour. This is a non invasive route, possibly used by a variety of agents to reach and infect subacuteously the central nervous system (1).

References 
1. Boggian I., Buzzacaro E., Calistri A., Calvi P., Cavaggioni A., Mucignat-Caretta C., Palu' G. (2000) Asymptomatic Herpes simplex type 1 virus infection of the mouse brain, J. Neurovirol., 6, 303-313 
2. Cavaggioni A., Mucignat-Caretta C. (2000) Major Urinary Proteins, globulins and aphrodisin, Biochim. Biophys. Acta, 1482, 218-228 
3. Tirindelli R., Mucignat-Caretta C., Ryba N.J.P. (1998) Molecular aspects of pheromonal communication via the vomeronasal organ of mammals, Trends Neurosci., 21, 482-486

Nemocnice a my 

Den SPHP na naší fakultě 
Ve spolupráci s naší nemocnicí, za účasti ministryně zdravotnictví paní MUDr. Marie Součkové.

Mgr. Marie Šamánková 
(kabinet ošetřovatelství, Interní klinika dospělých UK 2. LF a FN Motol)

SPHP je zkratka pro Sdružení poskytovatelů hospicová péče v České republice. SPHP má již šestiletou tradici, sdružováním více méně všechny, kteří se zabývají paliativní, potažmo hospicovou péčí. Pro upřesnění - paliativní péče je poskytována těm, u kterých jsou vyčerpány všechny cesty vedoucí k vyléčení základní nemoci a nastupuje cesta potlačování vedlejších příznaků doprovázejících základní onemocnění. Paliativní péče a léčba je součástí více méně všech medicínských oborů, zařízení typu hospic jsou jakýmsi centrem, kde se poskytuje výhradně péče paliativní, se zohledněním všech složek osobnosti, se zohledněním péče o rodinu, přátelé a posléze i o pozůstalé.

Náš pracovní den byl věnován problematice zabezpečení hospicové péče v České republice v oblasti zdravotní, sociální,duchovní a metodické.

Sdělní paní ministryně bylo velmi zdařilé a přínosné, zejména představení vize současného vedení zdravotnictví pro řešení otázky legislativy tzv. "hospicových lůžek". Z uvedeného vyplynulo, že se budou konečně hledat reálné cesty skloubení financování těchto institucí z prostředků pojištění a z prostředků sféry sociální. Spojení těchto finančních toků doplněných o další zdroje, ( např. obce, církve, kraje, sponzorství, drobná výdělečná činnost samostatných nestátních zařízení), by mohlo zabezpečit existenci a hlavně provoz hospiců.

Zástupce MPSV, pan Mgr. Martin Žárský, informoval datační politice ČR vůči neziskovým organizacím, zástupce MZdČR, PhDr.Václav Filec přednesl závěre studie řízené mimo jiné i VZP, která byla zaměřena na duchovní služby ve státních a nestátních zdravotnických institucích.

Pro zájemce o bližší informace nabízíme kontakt: Mgr.Marie Šamánková, předsedkyně SPHP, e-mail: marie.samankova@lfmotol.cuni.cz

Závěrem lze seminář hodnotit jako přínosný, zejména díky kompetentním informacím, kterých se dostalo všem přítomným. Účastníci semináře přicházeli z hospiců, ze zdravotnických zařízení, ze sféry sociální. Celkem se nás sešlo více jak 80.

Poděkování patří též vedení FN Motol a vedení UK 2. LF za umožnění konání semináře a za jeho podporu.

Ohlédnutí 

Setkání po létech 

prof. MUDr. Eva Seemanová, DrSc. 
(Ústav biologie a lékařské genetiky UK 2. LF a FN Motol)

26. 6. 2002 se setkali v Motole absolventi naší fakulty (bývalé FDL UK Praha) po 40 letech od promoce. Celkem přijelo zavzpomínat na studentská léta 36 účastníků větně tří emigrantů ze Švédska, Německa a Jugoslávie.

Při zahájení schůzky absolventů s bývalými jejich učiteli v kinosále pozdravil všechny děkan UK 2. LF prof. MUDr. J. Koutecký, DrSc. a v krátkém přehledu připomněl vědecké pokroky začleněné již do medicínské péče i výuky medicíny v Motole a seznámil s výhledy zejména přístupu k pacientům a jejich rodinám do budoucna.

Prof. MUDr. O. Hrodek, DrSc. velmi neformálně uvedl vzpomínky, jak si zachoval v paměti studenty našeho ročníku a rovněž porovnal, co se vše změnilo od dob studií na Karlově s novými prostory, novými mezinárodními kontakty a vědeckými objevy a také zdůraznil důležitost přátelského prostředí i přístupu k pacientům. Krátce zavzpomínal na studijní léta účastníků i další cesty a úspěchy naší embryologie prof. MUDr. J. Jirásek, DrSc. a na pokroky v klinické biochemii prof. MUDr. J. Masopust, DrSc.

Každý z účastníků uvedl krátce závažné mezníky ve svém profesním i soukromém životě. Všichni vděčně vzpomínali, že do praxe je fakulta připravila dobře se schopností komunikace s pacienty a přizpůsobení nejrůznějším pracovním podmínkám a prostředí. Mnozí mají zkušenosti s praxí v zahraničí. Z 96 absolventů jsme získali informace asi o 70, z nichž nejméně 6 absolventů již nežije, 3 se omluvili pro vážné chronické invalidizující onemocnění, 3 pro pobyt v zahraničí a 20 pro závažné rodinné či profesní důvody.

Po společném obědě se jednotliví účastníci odpoledne rozešli podle svých profesí a zájmů k prohlídce různých oddělení FN Motol a večer se sešli podle studijních kroužků ve vinárně.

Přináležitost k fakultě všichni cítí jako poctu, vděčně na své učitele vzpomínají a nikdo by neuvažoval o změně volby povolání.

Abstrakta

Eur-J-Pediatr-Surg. 2002 Jun; 12(3): 203-6 IF=0,433 
Disseminated intestinal hypoganglionosis treated by colectomy and tapering of the small intestine. A case report. 
Skaba,-R; Meier-Ruge,-W; Dudorkinova,-D Department of Pediatric Surgery, Motol Children's Hospital, Prague, Czech Republic. richard.skaba@lfmotol.cuni.cz

A girl suffering from chronic constipation and abdominal distension from her first year of life underwent internal anal sphincter myectomies at 5 and 7 years of age without resolution of her symptoms. At the age of 8, an ileostomy was performed because of excessive colonic dilation and hypomotility. Biopsies from the colon and distal ileum showed intestinal neuronal dysplasia TYPE B (INDB) with hypoganglionic areas. Colectomy and ileorectal anastomosis were done at the age of 10. Three years later, however, an ileostomy was re-established because of recurrent episodes of pseudo-obstruction. In the hope of improving intestinal motility, the dilated small intestine was tapered over its entire length of 3.6 meters. Histological findings still demonstrated oligoneuronal hypoganglionosis and INDB all along the resected strip of bowel wall. After 6 months, the stoma was closed. At the age of 15 years, tapering of the distal 80 cm of the ileum was repeated in combination with cholecystectomy for cholecystolithiasis. Intestinal transit time decreased from 55 hours before the first to 18 hours after the second tapering procedure. Now, 7 years after the last operation, the patient passes 3 - 4 soft stools daily, is physically active, on a normal diet and not on any regular medication.

Pediatr-Nephrol. 2002 Jun; 17(6): 400-3 IF=1,391 
Long-term follow-up of Czech children with D+ hemolytic-uremic syndrome. 
Blahova,-Kveta; Janda,-Jan; Kreisinger,-Jiri; Matejkova,-Eva; Sediva,-Anna First Department of Pediatrics, Second Medical School

Fifty-seven children (f/m=31/26) who survived diarrhea (D) + hemolytic uremic syndrome (HUS) were evaluated. The examinations were performed 1-27 years (median 7 years) from the onset of the acute disease. Patients aged 2.3-27 years (median 10 years) were allocated to three groups: Recovery (R, complete recovery), Residual renal symptoms (RRS, hematuria and/or proteinuria and/or hypertension with glomerular filtration rate (GFR) >80 ml/min/1.73 m(2), or moderate renal insufficiency with slightly decreased GFR to 60-80 ml/min/1.73 m(2) with or without residual renal symptoms), and Chronic renal insufficiency/failure (CRI/F, dialysis, transplantation - GFR <60 ml/min/ 1.73 m(2)). Results from 18 patients who survived more than 10 years after HUS demonstrated a high prevalence of renal damage. Only 6/18 patients were in group R, 7/18 patients were in group RRS and 5/18 patients were in group CRI/F. An early onset of HUS (36 patients between 0 and 2 years) was associated with a better prognosis when compared with late onset (21 patients aged more than 2 years), P=0.009. Serology typing of Human leukocyte antigens (HLA) classes I and II in 64 patients revealed a significantly higher frequency of DR9 antigen ( P=0.0037) and a lower frequency of DQ1 antigen ( P=0.009) in D+HUS patients compared with healthy Czech blood donors. Conclusion:Our study demonstrates a high prevalence of late renal damage in Czech patients surviving after D+HUS. The HLA typing in our group revealed a significantly higher rate of HLA DR9 haplotypes in D+HUS patients.