znak.jpg (32195 bytes) titul.jpg (30741 bytes)
Aktuální číslo

   ROČNÍK č. 11Červen 2003květen 2003duben 2003Březen 2003Únor 2003Leden 2003

listopad 2002

2říjen 2001
  
ARCHIVŠkolní rok 2002/2003školní rok 2001/2002školní rok 2000/2001
školní rok 1999/2000
školní rok 1998/1999
školní rok 1997/1998
školní rok 1996/1997
školní rok 1995/1996

Home Page 2. lékařské fakulty UKÚstav biofyziky UK 2. LF
   Datum posl. aktualizace

   05.11.2003
 
 © Marcela Cipryanova

  

 

 Akademický bulletin Univerzity Karlovy v Praze 2. lékařské fakulty

Ročník č. 11 - PROSINEC 2002

  Úvodník

Vánoční pozdrav děkana 

prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc. 
děkan UK 2. LF


Vážení a milí členové akademické obce!

Prožíváme adventní čas, rok 2002 se chýlí ke konci a pro blížící se Vánoce si budeme navzájem přát, aby byly "šťastné a veselé". Samozřejmě také já vám všem přeji "šťastné a veselé Vánoce". Ale uvědomuji si při tom, že toto rok co rok se opakující, naprosto stereotypní přání se stalo pro většinu z nás jakousi floskulí, to jest jalovou frází, kterou zhusta odbýváme společenskou povinnost, aniž si uvědomujeme pravou podstatu Vánoc.

Už advent, tedy příchod, rádi různým způsobem zneužíváme, ale jeho ideou se vůbec neřídíme a podle ní se nechováme. Advent je relativně dlouhou první částí církevního roku, vymezenou čtyřmi týdny před svátkem narození Ježíše Krista. Je obdobím duchovní přípravy na Vánoce a mělo by to být období klidu a vnitřního soustředění. Každý z nás by měl jít "do sebe". Jaká je skutečnost? Advent současnosti je dobou vystupňovaného spěchu, neklidu a nervozity. Ve spojení s koncem kalendářního roku doháníme zanedbané, účtujeme, píšeme závěrečné zprávy, bilancujeme a v rámci rodiny a domácnosti uklízíme, sháníme na poslední chvíli vánoční stromek, dárky, nadměrné množství potravin a pití a uspěchaně píšeme přání "šťastných a veselých", aniž bychom na podstatu přání opravdu mysleli. Chceme to mít co nejdříve za sebou. V chvatu pak stejně na někoho zapomeneme a spíše se zlostí se to snažíme dohnat.

Bláhově připomínám, že v adventním čase se chodívalo na roráty. Dnes už většina lidí ani neví, co to roráty jsou, že to je mše, která se slouží každé adventní ráno před svítáním a že název pochází ze vstupních slov proroka Izaiáše:

"Rorate coeli de super ... Rosu dejte, nebesa ...".

A tak k vlastní slavnosti Vánoc spějeme zcela vyčerpaní, nedospalí a s obavami na co jsme zapomněli a s výčitkami co jsme nestihli.

Ani na tom není dosti. Vánoce mají více symbolů. Jedním z nich je domov. Přesto mnoho lidí domov na Vánoce opouští a tráví je někde jinde, na horách nebo ve světových metropolích(?). Ono to zní honosně strávit Vánoce v Paříži nebo v Amsterodamu. A mnoho z těch, kteří přece jenom zůstávají doma, využívají výsostných svátků k tomu, aby dospali minulý probdělý čas a aby se přejedli. (Kolik jen jich naříká, že během svátků přibrali na váze.)

Tak Vánoce "vesele a šťastně" proběhnou a my, vzájemně obdarováni ("Co jen mám všem koupit?"), se dočkáme Silvestra a znaveni jeho oslavou zahájíme další rok života většinou s mnoha velkými předsevzetími, která se v jeho průběhu změní a přečasto zcela vytratí, abychom v rámci koloběhu života prožívali totéž co před rokem v roce dalším.

Pokud se někomu z vás zdá, milí přátelé, že moje vánoční rozvažování je pesimistické, vězte, že tomu tak není. Věřte mi, že moje přání "šťastných a veselých Vánoc" není floskulí. Že vám všem přeji, abyste měli sílu (tu více než čas) předvánoční chvat zpomalit, Vánoce prožít v jejich pravém duchu, naplnit jejich další ideu - zlepšit vzájemné vztahy, protože život, i ten v roce 2003, je a bude o vztazích. Právě v tomto smyslu je moje přání optimistické. Moc si přeji, abyste je tak přijali a naplnili.

Váš

Josef Koutecký

TopPage

OBSAH:

Fakultní zprávy

Vědecká rada
21. listopadu 2002

Akademický senát
20. listopadu 2002

Karcinom pankreatu: současný pohled na etiopatogenezu, diagnostiku a léčbu.
MUDr. M. Zavoral, Ph.D.

Ošetřovatelství, medici a my 
Mgr. M. Šamánková, Mgr. I. Voleníková

Osobnosti fakulty

Laudace 
prof. MUDr. J. Koutecký, DrSc.

Přečetli jsme za vás

K reformě lékařského studia (v roce 1918)
univ. prof. MUDr. K. Herfort 

Polemika nárory

Klonování člověka - otázky pro diskuzi - část 2
T. Tvaroh

Publikační činnost

Abstrakta


Termín pro uzávěrky  příští číslo:
2. leden  2003


Redakční rada:
Doc. MUDr. J. Bartůňková, DrSc.
Doc. MUDr. T. Blažek, CSc.,
Ing. M. Cipryánová
Mgr. Z. Dobiašová
MUDr. J. Feberová
Doc. PhDr. J. Kocourková
Ing. E. Kuželová
Prof. MUDr. S. Tůma, CSc.


Adresa:
Redakce časopisu PELIKÁN
Univerzita Karlova

2. lékařská fakulta
V Úvalu 84

150 06 Praha 5 - Motol
tel.: 2 2443 5882

E-mail:
pelikan@lfmotol.cuni.cz

Kontakt :
Ing. M. Cipryánová

Zpracování a grafická úprava:
© Ing. M. Cipryánová

    Vydáno dne: 
10. prosince 2002
Vydává:

Univerzita Karlova v Praze
2. lékařská fakulta
Uzávěrka tohoto čísla
25. listopadu  2002
Toto číslo neprošlo jazykovou úpravou.

 

Ročník č. 11 - Prosinec 2002

Fakultní zprávy

Vědecká rada

zapsala Ilona Kyselová
(sekretariat děkana UK 2. LF)


Zasedání dne 21. 11.  2002

Zahájení
Zahájení Vědeckou radu zahájil děkan fakulty prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc. přivítáním všech přítomných, zvláště uvítal hosty zasedání prof. MUDr. RNDr. Jaroslava Slípku, DrSc., doc. MUDr. Vladislava Mareše, DrSc. a doc. MUDr. Kamila Beleje, CSc.

Personální záležitosti První laudace k životnímu jubileu byla proslovena prof. MUDr. Miroslavu Kučerovi, DrSc., profesoru Kliniky tělovýchovného lékařství UK 2. LF a FN Motol, který převzal gratulační dopis a květinu. Druhá laudace náležela doc. MUDr. Jiřímu Kozákovi, CSc., přednostovi Dětské stomatologické kliniky UK 2. LF a FN Motol. Docentu Kozákovi byla udělena zlatá pamětní medaile fakulty. 

Děkan fakulty předal jmenovací dekret doc. MUDr. Daně Göpfertové, CSc., vedoucí nově zřízeného Ústavu epidemiologie UK 2. LF.

Habilitační řízení
MVDr. Luďka Vajnera, CSc., odborného asistenta Ústavu histologie a embryologie UK 2. LF v oboru histologie a embryologie. 
Téma přednášky:"Změny složení sekretu pohárkových buněk trachey za experimentálních podmínek." 
Jménem hodnotitelské komise přednášku posoudil prof. MUDr. Miroslav Kučera, DrSc. 
Usnesení: Vědecká rada svým hlasováním doporučila udělit MVDr. Luďku Vajnerovi vědecko-pedagogický titul docent v oboru histologie a embryologie a celé řízení postupuje k rukám rektora Univerzity Karlovy v Praze.

Zprávy vedení 
Doc. MUDr. Jan Janda, CSc., přednosta I. dětské kliniky UK 2. LF a FN Motol Praha - schválení komise ke jmenovacímu řízení profesorem v oboru pediatrie. Závěr: Souhlas. 

MUDr. Vlasta Tošnerová, CSc., přednostka Rehabilitační kliniky UK LF a FN Hradec Králové - schválení komise k habilitačnímu řízení v oboru rehabilitační lékařství. Závěr: Souhlas. 

Doc. MUDr. Miroslav Ryska, CSc., přednosta Kliniky transplantační chirurgie IKEM Praha - schválení komise ke jmenovacímu řízení profesorem v oboru chirurgie. Závěr: Souhlas.

Různé 
V souvislosti s řešením náboru zahraničních studentů děkan fakulty požádal členy vědecké rady o kontakty na zahraniční univerzity. 

Vedení fakulty rozhodlo o vyplacení odměn pracovníkům fakulty v prosinci 2002. 

Proděkan Pelouch požádal přítomné přednosty klinik a ústavů o předání syllabů a otázek v českém a anglickém jazyce na studijní oddělení děkanátu a o zveřejnění těchto studijních materiálů na www stránkách fakulty. 

Prof. MUDr. Jan Hořejší, DrSc. diskutoval zpracování studentské ankety hodnocení výuky sekretářkami na jednotlivých pracovištích. Vedení fakulty již vydalo organizační postup pro zpracování ankety: formuláře ankety vytvoří Ústav informatiky podle rozvrhu (rozvrhy dodá studijní oddělení); studijní oddělení zajistí příslušný počet formulářů, opatří je razítkem děkanátu a zajistí jejich distribuci; studenty vyplněnou anketu počítačově zpracují sekretářky klinik a ústavů, vyplněné formuláře a disketu předají na Ústav informatiky; v případě, že pracoviště nedodají včas podklady pro anketu KD pověřilo docenta Kasala, aby urgoval jejich dodání. Vyhodnocenou anketu předá Ústav informatiky vedení fakulty v září 2003.

TopPage

 

Ročník č. 11 - Prosinec 2002
Fakultní zprávy

Akademický senát

zapsala Ilona Kyselová
(sekretariat děkana UK 2. LF)


Zasedání dne 20. 11.  2002

Zahájení a kontrola zápisu
Zahájení a kontrola zápisu Jednání akademického senátu zahájil předseda doc. MUDr. Petr Zoban, CSc. Přivítáním všech přítomných, zvláště uvítal hosty zasedání prof. MUDr. J. Kouteckého, DrSc., prof. MUDr. J. Šnajdaufa, DrSc., prof. RNDr. Václava Peloucha, CSc. a Ing. E. Kuželovou. Kontrola zápisu proběhla bez připomínek.

Zprávy vedení fakulty 
Prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc. děkan UK 2. lékařské fakulty

  • KD uznalo připomínky senátu k problematice zahraničních studentů a snaží se zjednat nápravu mezi zahraničními studenty a fakultou. 
  • Anketa hodnocení výuky za uplynulý akademický rok je vyhodnocena, pro nový ak. rok vedení fakulty vydalo organizační postup pro její zpracování a bude požadovat, aby anketu odevzdaly všechny kliniky a ústavy fakulty. 
  • Doposud fakulta vyčerpala 73% z rozpočtu pro rok 2002. 
  • KD rozhodlo vyplatit odměny pracovníkům fakulty.

Prof. RNDr. Václav Pelouch, CSc. proděkan pro výuku teoretických a preklinických oborů

  • Výplata prospěchových stipendií proběhne na pokladně děkanátu ve dnech 27. a 28. 11. 2002
  •  Vedení fakulty přizvalo studenty k organizaci plesu v rámci oslav 50. výročí založení fakulty."Ples mediků UK 2. LF" se uskuteční dne 6. 12. 2003 v Lucerně. 
  • Anketa hodnocení výuky bude rozšířena o hodnocení zahraničních studentů a studentů bc oborů.

Prodloužení funkčního období tajemnice fakulty 
Proděkan pro vnitřní záležitosti fakulty prof. MUDr. Jiří Šnajdauf, DrSc. předložil senátu návrh na prodloužení pracovní smlouvy Ing. Evy Kuželové bez vypsání výběrového řízení do 31. 1. 2006. Závěr: Souhlas.

Projednání převodu nemovitého majetku ze správy UK do správy majetku 2. LF 
Tajemnice fakulty předložila senátu návrh na převedení nemovitého majetku areálu TPÚ na Plzeňské ulici ze správy Univerzity Karlovy do správy 2. lékařské fakulty. Přílohou zápisu je "Opatření rektora ke správě nemovitého majetku". Závěr: Souhlas.

Zpráva o volbách kandidáta na funkci děkana UK 2. LF 
Předsedkyně volební komise pro volbu děkana UK 2. lékařské fakulty doc. PhDr. Jana Kocourková informovala senát o průběhu voleb: Z celkového počtu obeslaných voličů - pedagogická obec 338, postgraduální studenti 84, studenti magisterského studijního programu 751, studenti bakalářských studijních programů 91, zahraniční studenti 95, celkem 1.359. bylo odevzdáno 210 návrhových lístků, z nichž 208 platných a 2 neplatné, tj. účast 15,45%. 

Akademická obec navrhla celkem 31 kandidátů, z nichž kandidaturu přijali prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc. a doc. MUDr. Miloslav Marel, CSc. Kandidáti se představili akademické obci 2. lékařské fakulty dne 6.11.2002 ve velké posluchárně fakulty, za nepřítomného doc. MUDr. V. Marela, CSc. proslovil teze MUDr. Skácel. Z celkového počtu 24 členů akademického senátu UK 2. lékařské fakulty se volby kandidáta na funkci děkana UK 2. LF zúčastnilo všech 24 členů senátu. akademický senát na svém zasedání dne 6.11.2002 zvolil z navržených kandidátů na funkci děkana UK 2. lékařské fakulty profesora MUDr. Josefa Kouteckého, DrSc. V závěru komise konstatovala, že volba kandidáta na funkci děkana 2. lékařské fakulty proběhla v souladu s "Jednacím a volebním řádem Akademického senátu 2. lékařské fakulty" a postoupila návrh na jmenování profesora MUDr. Josefa Kouteckého, DrSc. děkanem UK 2. LF k rukám rektora Univerzity Karlovy v Praze.

Příprava voleb nových členů AS UK 2. LF 
Akademický senát UK 2. lékařské fakulty vyhlásil volby nových členů AS UK 2. LF pro funkční období únor 2003 až leden 2005. První volební kolo proběhne ve dnech 26. a 27. listopadu 2002, druhé kolo ve dnech 10. a 11. prosince 2002 na volebních místech: 

  • Děkanát UK 2. LF (V úvalu 84, Praha 5 - Motol), 
  • sekretariát Fyziologického ústavu (Plzeňská 130, Praha 5), 
  • sekretariát Infekční kliniky (Budínova 2, FN Bulovka, Praha 8), 
  • sekretariát Farmakologického ústavu (Albertov 4, Praha 2), 
  • sekretariát Ústavu tělesné výchovy (Bruslařská 10, Praha 10), 
  • VŠ kolej Kajetánka I., 
  • VŠ kolej Kajetánka II. 

Pedagogická obec v I. kole navrhuje maximálně 12 kandidátů do II. kola, studentská obec navrhuje alespoň jednoho zástupce ze své komunity a dále zástupce z celé studentské obce do maximálního počtu 12 (lze volit všechny z jedné komunity). ( Zástupce do akademického senátu navrhují tyto komunity: komunita č. 1: studenti 1. ročníku magisterského programu komunita č. 2: studenti 2. ročníku magisterského programu komunita č. 3: studenti 3. ročníku magisterského programu komunita č. 4: studenti 4. ročníku magisterského programu komunita č. 5: studenti 5. a 6. ročníku magisterského programu komunita č. 6: studenti bakalářského programu fyzioterapie komunita č. 7: studenti bakalářského programu optiky a optometrie komunita č. 8: zahraniční studenti komunita č. 9: postgraduální studenti

Ve druhém volebním kole akademická obec vybírá 12 členů do AS UK 2. LF z 24 kandidátů, kteří v prvním kole získali nejvyšší počet hlasů, studenti volí z volebního lístku vždy jednoho kandidáta ze své komunity a dále zástupce studentské obce do maximálního počtu 12 (lze volit všechny z jedné komunity). Volební komise upozorňuje členy akademické obce fakulty, že k platnosti voleb je třeba účasti nejméně 30% členů pedagogické obce a 30 % členů studentské obce. Při nižší účasti se volby opakují.

Návrh na změnu Volebního řádu UK 2. LF 
As. MUDr. Ondřej Hrušák, Ph.D. předložil senátu návrh na změnu Jednacího a volebního řádu UK 2. LF - část IV. "Volební řád pro volbu kandidáta na děkana", článek 15.

Návrh: Článek 15 doplnit bodem, který by upravoval minimální počet hlasů získaných akademickou obcí pro možnost registrace na funkci děkana. Tento kandidát by měl získat minimálně 3 hlasy členů akademické obce fakulty. Senát se v diskusi nepřiklonil k této změně a hlasoval o ponechání stávajícího znění. Závěr: Článek 15 nebude doplněn navrhovanou změnou.
článek 15, bod 4.: původní znění: Podmínkou pro registraci kandidáta je jeho písemný souhlas a curriculu vitae. návrh na změnu: Podmínkou pro registraci kandidáta je předložení písemného souhlasu, volebního programu a curricula vitae. 
Závěr: Článek 15, bod 4 bude doplněn podle návrhu. Návrh bude zaslán ke schválení AS UK.

Zprávy ze zasedání AS UK
 Jediným bodem jednání akademického senátu Univerzity Karlovy v Praze byla prezentace kandidáta na funkci rektora UK a samotná volba rektora UK.

Různé
 Programem 10. zasedání AS UK 2. LF dne 18.12.2002 bude diskuse k nově zřizovaným bakalářským a magisterským oborům na fakultě za účasti garantů jednotlivých oborů. Odborní garanti by měli podat stručnou informaci o náplni výuky v jednotlivých oborech a o jejím zajištění. K ekonomickým otázkám bude přizvána tajemnice fakulty. Senát žádá předložit ekonomický rozklad nově zřizovaných oborů.

Zdravotní laborant 
garant: doc. MUDr. Richard Průša, CSc. - přednosta Ústavu klinické biochemie a patobiochemie UK 2. LF a FN Motol
Ošetřovatelství - všeobecná sestra 
garant: Mgr. Marie Šamánková - Interní klinika UK 2. LF a FN Motol - ošetřovatelství 
Diplomovaný radiologický asistent 
garant: prof. MUDr. Jiří Neuwirth, CSc. - přednosta Kliniky zobrazovacích metod UK 2. LF a FN Motol
Fyzioterapie 
garant: doc. PaedDr. Pavel Kolář - přednosta Kliniky rehabilitace UK 2. LF a FN Motol 
Veřejné zdravotnictví management 
garant: doc. MUDr. Karel Dohnal, CSc. - vedoucí Ústavu veřejného zdravotnictví a preventivního lékařství UK 2. LF 

Doc. MUDr. Richard Škába, CSc. navrhl zařadit na program jednání senátu diskusi na téma "postgraduální studenti" za účasti proděkana pro vědu, výzkum a zahraniční styky prof. MUDr. Jana Hergeta, DrSc. Tento bod bude zařazen na zasedání senátu v lednu 2003. 

Prof. MUDr. Martin Vízek, CSc. zhodnotil kvalitu www stránek fakulty a konstatoval, že některá pracoviště nemají jasně a zřetelně doplněnou stránku o studijní materiály. Úprava www stránek se v současné době děje za pomoci studentů dobrovolníků. Z řad členů studentské komory senátu zazněla kritika na pracoviště a personál, který zodpovídá za tento úsek činnosti.

TopPage

 

Ročník č. 11 - Prosinec 2002

Fakultní zprávy

Ošetřovatelství, medici a my 

Mgr. Marie Šamánková, Mgr. Ivana Voleníková 
(kabinet ošetřovatelství, Interní klinika UK 2. LF)


Ošetřovatelství, medici a my - tímto máme na mysli jednak nás, odborné asistentky pro výuku předmětu, jednak všechny, kteří se na výuce předmětu podílejí, tzn. i sestry z jednotlivých pracovišť, např. dětská oddělení, interní a chirurgická oddělení, LDN, a všude tam, kde máme praktika.

Pro opodstatnění rozšíření výuky (v dřívějších letech byla výuka pouze jeden semestr + letní dvoutýdenní praxe) předmětu Ošetřovatelství v magisterském oboru studia lékařství uvádíme následující důvody:

Je-li ošetřovatelství chápáno jako disciplína, která je systém typicky ošetřovatelských činností týkajících se jednotlivce, rodiny a společenství, v němž žijí, který jim pomáhá, aby byli schopni pečovat o své zdraví a pohodu, zahrnuje-li čtyři základní okruhy vztahující se k podpoře zdraví, k uchování zdraví, k navrácení zdraví, péče o umírající, myslíme si, že lze stejně definovat základní požadavky na kvalitní a kvalifikovanou práci lékařů všech oborů a kategorií, tudíž i na přípravu studentů magisterského oboru lékařství, výuku mediků, tedy budoucích lékařů.

K definici ošetřovatelství se obvykle přidává požadavek aktivní účasti jednice při péči o vlastní zdraví, aktivní účasti v oblasti prevence, aktivní účasti a spolupráce při léčbě, což také plně konvenuje s činností lékaře.

Tímto je dána provázanost jednotlivých složek komplexní péče o nemocné, tudíž je na místě rozšíření výuky.

Další důvodem, který nás vedl k rozšíření výuky, je zohlednění složení zdravotnických týmů, kdy velmi těsně spolupracují lékaři, absolventi univerzitního vzdělávacího programu na lékařských fakultách a sestry, absolventky universitního vzdělávacího programu (magistry a bakalářky), dále sestry specialistky, absolventky speciálních vzdělávacích programů, sestry diplomované, nebo sestry se základní kvalifikací.

Péče o pacienty by měla být komplexní, v pravém smyslu slova. Komplexní péče je zabezpečena všemi členy týmu, kde kromě již uvedených profesí jsou zastoupeny profes tzv. ostatních pracovníků ve zdravotnictví - např. psychologové, fyzioterapeuti, ergoterapeuti a další. Pro kvalitní spolupráci a vzájemné pochopení je velmi důležité, aby všichni byli alespoň rámcově seznámení s obsahem práce ostatních členů týmu. Sestry se učí základům lékařských věd, což jim přinese hlubší pochopení zákonitostí ošetřovatelství s propojením na lékařskou péči, stejně tak předpokládáme, že studium základů ošetřovatelství přinese lékařům hlubší pochopení pro práci sester. V žádném případě se studenti lékařství po absolvování předmětu ošetřovatelství nestanou ošetřovatelskými profesionály, naopak stanou se "pouze" kvalifikovanými ošetřovatelkami, nikoliv sestrami.

Náš záměr je ve své podstatě jiný: chceme docílit toho, aby se studenti setkávali s nemocným člověkem od základů péče a služby člověku, aby pochopili, jak je velmi důležité vnímat lidské potřeby jako je např.: dostatečná hygiena, kvalitně podávaná strava, zabezpečení klidného a nerušeného odpočinku. Aby naši studenti uměli základy technik podávání léků všech forem a všemi základními způsoby, teoreticky i prakticky. Teorii se snažíme předávat formou přednášek, praxi ošetřovatelství v laboratorních podmínkách, v našem kabinetu ošetřovatelství, kde nacvičujeme např. aplikaci i.m. injekcí, přípravu infúzí, asistence u transfúzí, převazy. Studenti mají možnost nacvičovat na modelu, mohou si také navzájem odebrat krev (toto za přísně předepsaných podmínek).

Máme praxi na jednotlivých odděleních, kde studenti mohou uplatnit, co se naučili a kde se poprvé a beze spěchu seznamují s nemocnými lidmi. Chodíme na LDN, dětské kliniky, internu a chirurgii. Stále hledáme nejlepší kombinaci této praxe. Zatím je nejúspěšnější praxe na LDN a na dětských klinikách, i když se žádné problémy neobjevily ani na jiných pracovištích. Do programu je zařazena i exkurze na transfúzní oddělení naší nemocnice.

Praxi na odděleních vedou zkušené a kvalifikované sestry, které se na dobu praktického vedení studentů stávají zaměstnankyněmi UK 2. LF formou dohody o provedení práce. Tento systém se nám osvědčil. Sestry se ve velké většině studentům plně věnují. Studenty dělíme na půlky kroužků, tzn. 10 studentů, ale i tento počet je příliš velký. Proto budeme hledat jiný způsob organizace praxe.

V rámci tzv. cvičení máme tři semináře věnovány nácviku komunikace. Měli jsme trochu obavu, jak studenti přijmou řešení modelových situací, ale bylo to, z našeho pohledu, moc pěkné a užitečné. Byli bychom rádi, kdyby naši studenti uměli hovořit s nemocným, aby jim po celou dobu jejich aktivního pracovního života bylo vlastní vnímání toho, kdo čeká na jejich pomoc (pacient, rodina, pozůstalí) v hluboké lidskosti.

V rámci předmětu je povinná účast na cvičení a dvoutýdenní letní praxe. Předmět je zakončen v každém semestru zápočtem a konci zkouškou.

Po zatím velmi krátké, dvouleté, zkušenosti se ukazuje, že máme zařazeno do programu příliš teorie. Studenty nezajímá, z jejich pohledu více méně pochopitelně, tolik teorie kolem ošetřovatelství, jak jsme předpokládali. Proto myslíme, že bude přínosné zredukování prostoru určeného k přednáškám. Tento krok můžeme však učinit až teď, kdy máme vydány učební texty pro naše studenty pod názvem "Základy ošetřovatelství pro studující lékařských fakult" Šamánková, Hušková, Matoušovic a kol., vydalo nakladatelství UK 2002.

TopPage

 

Ročník č. 11 - Prosinec 2002
Osobnosti fakulty

Laudace

Prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.
(děkan UK 2. LF)


Laudace prof. MUDr. Miroslavu Kučerovi, DrSc. 
Vědecká rada UK 2. lékařské fakulty 21.11.2002

Životní výročí postihují přirozeně i členy vědecké rady. Tentokrát pana profesora Miroslava Kučeru. Narodil se před 70 lety v Jihlavě, v ulici U Hlavního nádraží 4. (Zmiňuji tu ulici záměrně.) Když mu bylo sedm, začala druhá světová válka. Když mu bylo devět, zemřel mu otec a Kučerovi se přestěhovali do Brandýsa nad Labem. Když mu bylo deset, přestěhovali se do Prahy.

Rychle se měnící charakter doby několika dalších let dokumentuje tehdejší pražská adresa Kučerů. Smíchovské náměstí, na kterém bydleli, se do roku 1945 jmenovalo Albrechtovo. V letech 1945-49 Štefánikovo a od roku 1950 Sovětských tankistů. To označení mu pak zůstalo na dlouho. Také jubilantův život ubíhal v pestrých změnách, které mi připomenul a které si většina z nás neuvědomuje. Zažil první i druhou republiku, protektorát, poválečnou euforii i diktaturu proletariátu a sametovou revoluci. Stát měl v té době 8 prezidentů, vládlo mu 37 ministerských předsedů (z toho 22 československých a 15 českých), sloužil pod 11 řediteli zdravotnických zařízení, 7 děkany fakulty, ale jen pod 3 primáři a 3 přednosty kliniky.

Profesor Kučera mi v podstatě zakázal, abych na něho pěl chvalozpěvy. Několik biografických dat přesto sdělit musím. Obecnou školou prošel v Jihlavě a v Brandýse, měšťanskou v Brandýse a v Praze XVI a reálným gymnáziem v Praze 1 - Dušní. V letech 1951-1957 procházel pražskou lékařskou fakultou. A ve tříletém popromočním období ortopedickým oddělením v Mostě, ordinací závodního lékaře Úpravny uhlí v Komořanech a znovu nemocnicí v Mostě. Do Prahy se vrátil roku 1960 - na naši fakultu.

Zpočátku se pletl do chirurgie - bylo to u profesora Vahaly v nemocnici Pod Petřínem. Tam jsme se také spolu poznali. Byla tam dřina, ale byla to krásná dřina. Tak jako petřínská atmosféra. Roku 1962 z chirurgie atestoval. Všechno ostatní v jeho odborné kariéře už je jenom o tělovýchovném lékařství. Roku 1970 z něho složil nástavbovou atestaci, 1974 obhájil kandidátskou disertační práci (Vliv statické zátěže na organismus v průběhu ontogenese), 1977, resp. 1979 práci habilitační (Kvalitativní změny lokomoce u batolat), 1987 doktorskou (Kvalitativní změny bipedální lokomoce v průběhu vývoje - odevzdal ji o 4 roky dříve), profesorem byl jmenován roku 1989. To už ale byl od roku 1989 přednostou Kliniky tělovýchovného lékařství. Do roku 1990 byl vedoucím tehdejší katedry tělovýchovného lékařství a rehabilitace a v polistopadovém období pak vedl obě pracoviště až do zřízení samostatné Kliniky rehabilitace. Kliniku vedl do roku 1999. Velká jsou čísla jeho publikací v lékařských, ale i v pedagogických časopisech, z nichž řada vyšla v cizině, napsal několik monografií a byl spoluautorem při sepisování učebních textů. Přednášek u nás i ve světě byl nespočet.

Pominout nemohu jeho mnohaletou aktivní činnost ve výboru Sparty (v roce 1989 to dotáhl až na předsedu), ve vědecké zdravotnické radě ČSTV, ve výboru Společnosti tělovýchovného lékařství, v němž se stal roku 1990 předsedou, a na ministerstvu zdravotnictví, kde byl 10 let tajemníkem poradního sboru hlavního odborníka a od roku 1990 do zrušení těchto funkcí hlavním odborníkem pro obor tělovýchovného lékařství. Že je dlouholetým členem naší vědecké rady, jistě nemusím připomínat. Životem profesora Kučery se prolíná šest formujících oblastí. Osobnosti, které ho provázely, hudba, cestování, lokomotivy, hory a sport. Osobnosti patří do čtyř kategorií - rodina, kamarádi, učitelé a spolupracovníci. Všechny byly jubilantovi oporou a jistotou. Příliš nemluvily, pomáhaly a podpíraly, když bylo zapotřebí. Pokud se rodiny tkne, revokuje dnes "dědeček" Kučera ve vlastních vnučkách vzpomínky na dětství dcery a na své vlastní dětství a sklání se s obdivem před sílou genetických kódů. Důvěrní přátelé ho stále obklopují, na některé mu už ale nezbývá než vzpomínat. Na učitele měl po celý život štěstí - na střední i vysoké škole, ale i na klinických pracovištích. Někteří z nich se stali jeho kamarády. Je podstatné, že k uznávaným spolupracovníkům řadí sestry, laborantky a sekretářky, bytosti často opomíjené, bez kterých by to drhlo nebo dokonce nešlo.

Od dětství provází profesora Kučeru muzika. Koncerty v Rudolfínu a ve Smetanově síni, ale také osobní vliv jednoho z našich minulých slavných interpretů komorní hudby - violisty prof. Černého. Kučerova babička se totiž přátelila s Černého matkou a malí bratři Kučerové směli Mistra poslouchat, když cvičil a když jim povídal o hudbě.

Dovolte mi malé extempore. Znal jsem profesora Černého důvěrně, mohl jsem mu dokonce říkat, tak jako jeho přátelé - Ládíčku. Ládíček byl dlouho starým mládencem, malé postavy, s mimořádným objemem břicha a nohama jako dříky. Byl velkým jedlíkem a vynikajícím kuchařem. Myslím, že jeho umění hry na violu zatím nikdo u nás nepřekonal. Ale violu držel při hře jako cikán, kolmo na hrudi. Je okřídlená věta jednoho jeho přítele: "Ládíčku, držíš to jako prase, ale hraješ jako Pán Bůh". Ale zmiňuji to vlastně pro jinou historku. Ládíčkova matka byla rodem Ruska, vypadala jako šlechtična. S Ládíčkem se milovali. Jednou za války a za velkého nedostatku potravin přišel Ládíček mamince gratulovat k narozeninám a pravil: "Přinesl jsem Ti, maminko, tři špekáčky. Dva mi, prosím tě, ohřej hned, třetího mi nech na později".

I při tak impresivní výchově ke komorní hudbě však převládla mezi hudebními láskami Mirka Kučery opera. Vítězí dosud. V mládí byl téměř každý večer na bidýlku v Národním nebo na galerii v tehdejším Divadle 5. května, chodíval na generálky a kvůli tomu dostal dokonce dvakrát dvojku z mravů. Ve Smetanově divadle pak statoval. Dostával 5Kč za představení a byl postupně Avarem v Bachčisarajské fontáně, bandalierem v Carmen, ale také německým vojákem v Mladé gardě či vesničanem v Evě. Dodnes patří poslech CD k jeho optimální relaxaci a pouští si je i při některé práci, ale také aby lépe usnul, což mě štve.

Rád všelijak cestuje, nejenom aby poznával, ale také pro radost z jízdy. Zdůvodňuje to tím, že se narodil v sousedství lokomotivního depa nebo, jak se dříve říkalo, výtopny a jeho dětské hry se odehrávaly většinou na lokomotivách a vagónech. (Tady připomínám zmíněnou ulici ve které se narodil.) Celý život se lokomotivám a jejich vůni smíšeného kouře a páry obdivoval. Konstatuji, že členů vědecké rady, kteří se hlásí k nádražáctví, přibývá.

Hory miluje proto, že se narodil na Vysočině. Pochody po nich musel omezit poté, co si jen tak mimochodem odskočil na nějaký ten by-pass do nemocnice na Královské Vinohrady. Ale už za několik dní po operaci mi o tom povídal tak, jako mi vždycky vypráví o operách, které právě poslouchal a za kterými si také občas odskočí - třeba do Verony.

Samozřejmě sportoval. Všelijaké formy sportovních činností nahradila chůze a turistika - spíše po rovině, denně ujde 5 km a o víkendech 20 km. Považuje to za životní nutnost. Jak jinak, když je tělovýchovným lékařem. Se sportem je to ovšem obecně všelijaké. Posuďte sami. Předseda olympijského výboru Samaranch prohlásil, že "sport je přátelství". Spisovatel Simenon o sportu řekl, že "je v rozporu s inteligencí". Ronald Reagan, že "sport je poslední možností mimo válku, kterou naše civilizace dává lidem k fyzické agresivitě. Sport je válce nejbližší lidská činnost, jen bez smrtícího východiska". Pro profesora Kučeru ale nejspíše platí to, co řekl Rosendorfer: "Sport dává dohromady národy a dík sportu mají i lékaři dávat co dohromady".

Dovolte mi zakončit laudaci osobní zkušeností, která zmíněné citáty v podstatě popírá a která dokumentuje Kučerovu moudrost i co se sportu tkne: Před mnoha lety jsme propadli společně s mojí ženou pocitu, že fyzicky ochabujeme a začali jsme doma cvičit. Zjistil jsem, že na rozdíl od svého dorosteneckého věku, kdy jsem položil při natažených kolenech dlaně na zem, nepřiblížil jsem k zemi zdaleka ani špičky prstů. Zůstaly někde uprostřed holení. Otrávilo mě to. Krátce nato jsem potkal na chodbě nemocnice Mirka Kučeru a rozhořčeně jsem se mu svěřoval. Udiveně se na mne podíval a shovívavě se zeptal: "Ty potřebuješ k životu dávat dlaně na podlahu při natažených kolenech?" Rozhovor skončil a skončilo vzápětí i naše domácí cvičení. Začlenil jsem tu jeho moudrost od té doby do vlastního životního názoru a stylu už napořád.

Za všechno Ti děkuji, Mirku.

 

Laudace doc. MUDr. Jiřímu Kozákovi, CSc. 
Vědecká ada UK 2. lékařské fakulty 21.11.2002

Druhou dnešní laudaci začnu nezvykle. Dovolím si vám totiž připomenout, jak důležitou a z hlediska vztahů nejfrekventovanější částí lidského těla je obličej a jeho jednotlivé části. I když není v porovnání s ostatními partiemi těla velký, vlastně naopak, většina vzájemných vztahů jeho prostřednictvím vzniká, vyvíjí se a bez rozdílu všechny v jeho posledním výrazu zanikají. Lidský obličej, který se stává, bohužel, někdy nelidským, vypovídá o svém nositeli víc než celé ostatní tělo. Latinské přísloví říká, že "obličej je obrazem duše", české zase, že "obličej je zrádcem člověka".

Synonymem obličeje je tvář. Kolik jen tváří zmiňujeme: moudrou, laskavou, vlídnou, vstřícnou a proti nim hloupou, zlou, ledovou a odmítavou; tvář mladickou a stařeckou; tvář veselou, šťastnou a rozzářenou a naopak smutnou, nešťastnou a zoufalou; rozlišujeme tvář komickou a tvář posměšnou. Známe i tváře bezvýrazné. Kruté tváři říkáváme zvířecí. Myslím, že je to nespravedlivé vůči zvířatům, která v sobě tolik krutosti jako lidé nemají.

Prostě žádná jiná partie těla nedokáže vyjádřit a sdělit stav naší mysli, náladu, radost a bolest, bezradnost i rozhodnutí, nadšení i zklamání tak jako tvář. Každá má svůj výraz. Není ostatně divu, když se na něm podílí hned několik orgánů značného významu. Nepodílí se ovšem jen na výrazu, ale plní mnoho zásadních funkcí. Jen uvažte, že jejich prostřednictvím vidíme, slyšíme, cítíme, mluvíme, zpíváme, usmíváme se a líbáme, koušeme a žvýkáme a je toho jistě ještě víc.

Pochopitelně je zapotřebí dívat se i na to všechno s nadhledem, protože, dámy a pánové, všechno na světě je relativní. Je pravda, že "oči má člověk na to, aby viděl a uši, aby slyšel. Ale uvažte, jak často je zapotřebí rozumu, aby zapomenul co viděl a slyšel" (modif. M. Reiniš). Existuje domněnka, že "tvář je to, co vyrostlo kolem nosu" (J. Tuwim) a jiná, že "nos je polnicí vítězného tažení rýmy" (V. Kubín). Edmond Rostand tvrdí ústy Cyranovými, že "velký nos velkého ducha značí a dobrotu a cit". B. Barnes konstatuje, že "ústa ženy jsou poetickým završením jejího obličeje" a Victor Hugo, že "ústa žen již zahojila mnoho ran". Rty nejen vytvářejí retnice, ale nabízejí se k polibku. I na ten je možné dívat se různým pohledem. I. Bergmanová považuje polibek za "krásný vynález přírody jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná", zatím co H. Gibbons za "anatomickou juxtapozici dvou musculi orbiculares oris ve stadiu kontrakce". O zubech by toho bylo možné říci přehršel. Pravdou je, že "zuby moudrosti se objevují značně později než řezáky" (D. Petrini). A co o jazyku? "Je to jediný nástroj, který se stálým užíváním ostří" (W. Irwing). Ale to už jsem u slova a všechna legrace jde stranou, protože "slovo z nás udělalo lidi, protože beze slov neexistuje abstraktní myšlení, protože slova jsou nástrojem poznávání, fixování a šíření poznatků a skutečnosti" (S. Garozyňski) a "řeč je největším zájmem člověka a jeho nejvýznamnějším úspěchem" (Norbert Wiener).

To všechno jsem vám, dámy a pánové, připomínal proto (a dalo by se toho sdělit mnohem víc), abych vás informoval o tom, že druhý dnešní jubilant, pan docent MUDr. Jiří Kozák, CSc. napravuje všechny možné patologické stavy všech zmíněných orgánů a krajin a jejich poškozené funkce, protože zdaleka není jenom stomatolog a maxillofaciální chirurg, ale také neurochirurg, oftalmolog, otolaryngolog a plastický chirurg. Dovolte, abych vám přiblížil a dokumentoval cestu, kterou se docent Kozák k té mnohotvárnosti dostal.

Narodil se v Praze (1937), maturoval na tehdejší jedenáctileté střední škole v Košířích (1956). Chtěl studovat všeobecné lékařství, ale na fakultu ho nepřijali. Nabídli mu studium stomatologie. Otázka tedy zněla buď stomatologie nebo nic. Zvolil stomatologii a vystudoval ji, ale snad proto, že to bylo "z nouze", nezískal během studia žádný vztah a obdiv ke svým učitelům. Hned po promoci (1962) si odbyl šestiměsíční vojenskou povinnost v Českých Budějovicích a po ní, v létech 1962-1965, působil na stomatologickém oddělení ve Vysokém Mýtě. Následující čtyři roky (1965-1969) pracoval na stomatologickém oddělení polikliniky v Praze 7. V té době (1968) složil atestaci I.stupně ze stomatologie.

A pak to všechno vlastně teprve začalo. Roku 1969 se mu podařilo získat místo občanského zaměstnance na oddělení obličejové a čelistní chirurgie v ÚVN v Praze-Střešovicích. Přednostou oddělení byl profesor Kuffner, vynikající odborník, od kterého se Dr. Kozák naučil základům oboru, které rozšířil vlastní invencí, pílí a schopností do nezvyklé šíře. Už ve Střešovicích začala úzká spolupráce s neurochirurgy. Přednosta neurochirurgické kliniky profesor Zdeněk Kunc byl a zůstal osobností, která docenta Kozáka ovlivnila nejvíce ze všech ostatních. Nejen dokonalou odborností, ale i lidstvím, neobyčejnou skromností.

Zájem o všeobecnou medicínu a v jejím rámci zvláště chirurgii, přivedl kolegu Kozáka k jejímu "dostudování" na tehdejší Fakultě všeobecného lékařství. Podruhé promoval 21. června 1972. Následující rok (1973) složil nástavbovou atestaci z ústní, čelistní a obličejové chirurgie. 1. července roku 1993 se stal přednostou naší Dětské stomatologické kliniky, aby ji záhy rozšířil o oddělení maxillo-faciální chirurgie.

Vysloveně chirurgické zaměření činnosti pana docenta obsáhlo několik úseků: rekonstrukční chirurgii v oblasti hlavy a krku, mikrochirurgickou operační techniku, tkáňové přenosy, dále kraniofaciální chirurgii (experimentálně a později ve spolupráci s naším dětským neurochirurgickým oddělením profesora Beneše a primáře Tichého klinicky) a posléze chirurgii lební baze, jejímž je u nás spoluzakladatelem a propagátorem.

Kandidátskou disertační práci na téma "Možnosti mikrochirurgie při rekonstrukci obličeje" obhájil roku 1983 na VLA v Hradci Králové. Roku 1988 prohluboval své poznatky z rekonstrukční chirurgie hlavy a krku a z chirurgie kraniofaciální v Los Angeles a roku 1990 v Göteborgu. 30. listopadu 1992 obhajoval úspěšně habilitační práci "Nové operační postupy v kranio-maxillo-faciální oblasti" na VLA v Hradci Králové a stal se tak docentem.

O svých rozsáhlých zkušenostech docent Kozák opakovaně přednášel a publikoval mnoho prací u nás i v zahraničí. Je spoluautorem několika monografií a učebnic. Od roku 1990 je vědeckým sekretářem České společnosti maxillo-faciální chirurgie, členem redakční rady časopisu Acta chirurgiae plasticae, členem české skupiny International Skull Base Surgery, spolupracuje se Stomatologickou klinikou a Klinikou plastické chirurgie 3. LF UK, je členem subkatedry plastické chirurgie IPVZ a byl členem její katedry neurochirurgie.

Musím vás také informovat o tom, dámy a pánové, že roku 1994, v době běsnící války na Balkáně, odjel docent Kozák na šest týdnů do Sarajeva, aby tam při neobyčejně tvrdých podmínkách pomáhal těžce poraněným. Asi si neumíme dost dobře představit jaké to je být válečným chirurgem, jaké to je operovat sice s pomocí mikroskopu, ale ve světle baterky, protože elektrické osvětlení bylo zničené. Z obleženého Sarajeva odvezla docenta Kozáka s obtížemi redaktorka Obzinová.

Dvacet let jsem, dámy a pánové, provozoval praktickou chirurgii a ještě jsem nezapomenul co chirurgie obnáší. Ale operovat závažná onemocnění a poranění v té složité části těla, které zasvětil svoji činnost docent Kozák, je obdivuhodné. Ještě před tím, než přišel do Motola, jsme na klinice o jeho schopnostech věděli a žádali jsme ho o spolupráci. Vždycky vyhověl a vždycky perfektně. V posledních letech je naše spolupráce s ním a s jeho spolupracovníky samozřejmě snazší. Patří k těm, kteří vyslechnou, posoudí a je-li to jen trochu možné, konají. Bez velkých řečí a bez odkladů.

Operace, které docent Kozák provádí, jsou náročné ve všech směrech - psychicky i fyzicky. Bývají mnohahodinové, vyžadují maximální soustředění a dostatečnou tělesnou kondici. Docent Kozák ji nabírá jednak sportovními aktivitami - každé úterý hraje s mladými motolskými lékaři kopanou, provozuje cyklistiku a lyžuje, jednak kontakty s přírodou - obhospodařuje zahrádku, která obklopuje jeho šumavskou chaloupku a chodí šumavskými lesy po houbách. Nabírá ji ale také obhlížením obrázků a četbou. V souhlasu se zmíněným vztahem k přírodě miluje krajinářství - od nádherných obrazů holandských krajinářů 17. století po realistické krajinářství českého 19. století. Mezi knihami ho nejvíce zajímají ty, které hodnotí děje tak rozporuplného 20. století.

Víc už vám toho o panu docentovi nesdělím. Ono je toho opravdu už tak dost a dost.

Ad multos annos, pane docente !

TopPage

Ročník č. 11 - Prosinec 2002
Fakultní zprávy

Karcinom pankreatu: současný pohled na etiopatogenezu, diagnostiku a léčbu. Vlastní zkušenosti - analýza 148 nemocných.
Teze habilitační přednášky ( zasedání VR UK 2. LF dne 17. 10. 2002)

MUDr. Miroslav Zavoral, Ph.D. 
(II. interní oddělení ÚVN, subkatedra gastroenterologie IPVZ)


Karcinom pankreatu je rychle rostoucí malignita s prakticky 100% mortalitou, většina pacientů umírá do 1 roku od stanovení diagnózy. Pouze 0.4 až 2.0% nemocných přežívá více než 5 let. Histologicky jde v 95% o duktální adenokarcinom. Postihuje především hlavu pankreatu. V době diagnózy jsou přítomny vzdálené metastázy u 80% nemocných.

V posledních 40 letech vzrostl výskyt karcinomu pankreatu více než o 300%. V roce 2000 dosáhla incidence onemocnění v České republice hodnoty 18/100 tis. obyvatel.

Etiopatogeneza Role dědičnosti: Karcinom pankreatu je popisován v rámci celé řady hereditárních syndromů. Patří mezi ně především hereditární pankreatitida s identifikovanou mutací genu kódujícího kationický trypsinogen na chromosomu 7q35. Z dalších autozomálně dominantních hereditárních syndromů je potřeba zmínit Lynchův syndrom II, Gardnerův syndrom, atypický familiární mnohočetný melanom, hereditární retinoblastom mnohočetnou endokrinní neoplazii II typu a neurofibromatózu.

Role faktorů zevního prostředí: Účinek tabákového kouře na vznik karcinomu pankreatu je vysvětlován orgánově specifickým efektem tabákových N-nitrosoaminů nebo sekrecí těchto sloučenin do žluče a jejich refluxem do pankreatického vývodu. Kouření je spojováno s dvoj až trojnásobným zvýšením rizika rakoviny břišní slinivky. U alkoholu bylo též prokázáno vyšší relativní riziko karcinomu pankreatu.

Molekulární biologie: Pankreatický karcinom vykazuje souběžnou alteraci Ki-ras onkogenu spolu s mutacemi p16 a p53 tumor-supresorových genů a ztrátu 18q chromozomu (DCC). Produkty všech těchto genů jsou úzce spjaty s regulací buněčného cyklu. Jeho kontrola je zajišťována především cyklin-dependentními proteinkinázami (CDK). Byl prokázán vztah mezi produkty triády Ki-ras, p53 a p16 a jednotlivými CDK komplexy. Mutace Ki-ras komplexu byla prokázána již v hyperplaziích duktálního epitelu, které mohou být prvním projevem neoplastické transformace. Objasnění načasování dalších, zřejmě klíčových změn ve směru maligní transformace - mutací p16 a p53, může být významným poznatkem k molekulárnímu rozlišení vysoce rizikových neoplasmat pankreatických vývodů.

Diagnostika Onkogenní markery: Ca 19-9 je nejčastěji studovaným onkogenním markerem v diagnostice a dispenzární péči nemocných s karcinomem pankreatu. Velký přínos stanovení Ca 19-9 pozorujeme při hodnocení účinku neoadjuvantní terapie, význam Ca 19-9 pro predikci resekability a prognozy onemocnění je též nezpochybnitelný. Ki-ras onkogen nacházíme v pankreatické šťávě u 90% nemocných s karcinomem pankreatu.

Neinvazivní vyšetřovací metody: Výpočetní tomografie (CT sken): vysokou výpovědní hodnotu mají především postkontrastní CT skeny s rozlišením arteriální a portální fáze náplně na spirálních přístrojích s citlivostí a specificitou 83%, resp. 93%. Omezením CT je zobrazení malých tumorů do 1.5cm a rozlišení nádorové pankreatické masy od zánětlivého pseudotumoru. CT má také nezastupitelnou úlohu při stanovení předoperačního stagingu schopností bezpečně vyhodnotit potenciální resekabilitu, přičemž extenzivní infiltraci sousedních orgánů, angioinvazi a přítomnost vzdálených metastáz považujeme za faktory znemožňující chirurgickou resekci .

Slatým standardem v diagnostice karcinomu pankreatu zůstává ERCP se senzitivitou a specifictou 92%, resp 96%. Neexistuje však pankreatogram zcela specifický pro karcinom. V klinické praxi zůstává hlavním požadavkem rychle provést po rozboru anamnezy, fyzikálního vyšetření a souboru základním vyšetřovacích metod další specializovaná zobrazovací vyšetření. Pro diagnózu karcinomu pankreatu doporučujeme následující diagnostický postup: 1. spirální CT, 2. ERCP, 3. EUS s FNAB k doplnění předoperačního. U mladších osob bez významné komorbidity má detailní předoperační staging menší význam, neboť chirurgická revize bez časového prodlení může být u nich nejvhodnějším postupem.

Staging: V současné době je nejrozšířenější TNM klasifikace podle kritérií Union Internationale Contre le Cancer (UICC). Tento stagingový systém je standardizován pro potřeby mezinárodního srovnávání a je doporučen pro používání a sběr epidemiologických dat i v České republice.

Léčba Chirurgická léčba: Odhad počtu nemocných, kteří jsou indikováni k chirurgické resekci, se výrazně liší. Friess (Heidelberg) udává 10 %, Pitt (Baltimore) v případě, že kontrastní CT předoperačně neprokáže metastatické postižení jater, uvádí 75 %. Za současný standardní chirurgický resekční výkon při lokalizaci nádoru v hlavě pankreatu je považována proximální duodenopankreatektomie. Indikací k provedení standardního výkonu je nádor do velikosti 5 cm při absenci angioinvaze do porty a dolní mezenterické žíly, nepřítomnosti postižení vzálených mízních uzlin (N3) a vzdálených metastáz (M1). Ve 25 - 30 % případů karcinomu pankreatu je nádor lokalizovaný v oblasti těla a kaudy pankreatu. Vzhledem k tomu, že se klinicky karcinom této lokalizace většinou projeví pozdě, je indikováno k resekčnímu výkonu jako k operaci radikální - distální pankreatektomii - pouze 10 % nemocných. Radikální odstranění nádoru je racionální při stadiu T1-3, N0-1, M0.

Endoskopická léčba: Vzhledem k pozdní diagnóze onemocnění KP a jeho nízké resekabilitě, zůstává endoskopická paliace často jedinou možnou terapeutickou modalitou. Nejčastějším důvodem pro endoskopickou paliaci je obstrukční ikterus, který doprovází až 70% onemocnění. Endoskopicky jsou řešeny i tumorosní obstrukce východové části žaludku a duodena. Přestože byla intenzivně zkoumána i možnost endoskopicky asistované lokální chemoterapie, nebyl efekt této terapie přesvědčivě prokázán v žádné kontrolované studii.

Chemoterapie s jedním i více cytostatiky má na karcinom pankreatu jen malý léčebný efekt. Vzhledem k pozdní diagnóze nádoru se chemoterapie většinou aplikuje až ve značně pokročilém stadiu onemocnění, což vysvětluje jen malý dopad na délku přežití a kvalitu života nemocných. 5-fluorouracil (5-FU) zůstává nejrozšířenějším cytostatikem pro karcinom pankreatu s udávanou 28% odpovědí. Nejběžnější léčebná schémata v současnosti spočívají v kontinuální infuzi 1000mg/m2/ den 5-FU nebo intravenózně aplikovaném bolusu v dávce 400 až 500 mg/m2 každý den po dobu 5 dní, které se 4 až 5x opakují v 28denních intervalech. Adjuvantní onkologickou léčbu je třeba indikovat přísně individuálně u pacientů s lokoregionálně pokročilými nádory (T3) nebo karcinomy jakéhokoli T stadia při postižení regionálních mízních uzlin. U těchto nemocných je riziko lokoregionální recidivy nejvyšší. Velké naděje se vkládají do zatím experimentálních manipulací ovlivňujících molekulárně biologické pochody kancerogeneze.

Vlastní zkušenosti V období od 1. 1. 1998 do 31. 12. 2000 bylo na II. interním oddělení ÚVN v Praze hospitalizováno 208 pacientů s diagnózou karcinom pankreatu. Pro potřeby retrospektivního zpracování byla použita zdravotnická dokumentace 148 nemocných. Do souboru bylo zařazeno 83 mužů (56.1%) a 65 žen (43.9%). Průměrná délka hospitalizace byla 7.8 dne. Diagnóza byla stanovena na základě anamnézy, klinického vyšetření a výsledků vstupních a pomocných zobrazovacích metod. 98 pacientů (66.2%) bylo anemických, 107 (72.1%) ikterických.Zvýšená hodnota CEA byla zjištěna u 66 (44.5%) a Ca 19-9 u 113 (76.3%) nemocných. Senzitivita CT vyšetření dosáhla 86% a specificita 93%. Přesnost předoperačního CT TNM stagingu: 61% pro T1, 58%/T2, 100%/T3. 62%/N0, 89%/N1. M staging byl zatížen falešnou negativitou ve stadiu M0 v 33%. Největší překážkou stagingu byly drobné jaterní metastázy. ERCP byla provedena u 126 nemocných (85.1%). Senzitivita vyšetření dosáhla 88.5% při specificitě 91.2%. U 74 nemocných (50%) byla zavedena biliární drenáž. MRCP byla provedena u 36 nemocných (24.3%). Senzitivita a specificita pro KP byla 83.3%, resp. 96.8%. Endoskopickou ultrasonografií jsme vyšetřili 42 nemocných (28.3%) před plánovanou chirurgickou resekcí. Předoperační TN staging u stadia I byl přesný ve 37.5%, u stadia II v 88.8%, u III stadia dosáhl 100%. Celkem bylo operováno 82 (55.4%) pacientů (38, tj. 40.2% resekcí, 33, tj. 40.2% biliodigestivních anastomóz a 11(13.5%) gastroenteroanastomóz). Střední délka života po chirurgické revizi dosáhla 8.1 měsíce. 55% nemocných po resekci pro stadium I přežilo více než 2 roky, dvouleté přežití nemocných po radikální resekci pro stadium II kleslo na pouhých 15%. Endoskopické paliativní terapii (biliární drenáž) jsme podrobili 66 nemocných (44.6%). Průměrná délka života endoskopicky ošetřených pacientů dosáhla 7.3 měsíce. Onkologickou adjuvantní a paliativní léčbu nebylo možné zhodnotit pro nedodržování standardního léčebného protokolu podávané chemoterapie.

Závěr Karcinom pankreatu je onemocnění s velmi nepříznivou prognózou. V době chirurgického zákroku existuje v naprosté většině případů metastatický rozsev a současné konvenční formy léčby (resekce a chemoradioterapie) mají malý efekt na průběh nemoci. Za této situace existuje potřeba zcela nových postupů jak v časné diagnostice, tak v terapii. Nové technologie zobrazovacích metod a molekulární a genetické studie v oblasti karcinogeneze jsou příslibem v hledání těchto nových přístupů a jejich význam pro klinickou praxi bude nepochybně narůstat.

TopPage

Ročník č. 11 - Prosinec 2002

Polemika, názory 

Klonování člověka - otázky pro diskuzi - část 2.
K diskusi projektu "Svět zdraví a zdravotnictví" o problematice klonování člověka.

Tomáš Tvaroh student 
(3. ročníku UK 2. LF)


29. května 2002 proběhla ve Velké posluchárně 2. lékařské fakulty od 17 hodin diskuse projektu Svět zdraví a zdravotnictví o problematice klonování člověka. V této diskusi vystoupili se svými úvodními příspěvky následující hosté:

Mgr. Věra Franková, Ph.D. - Ústav biologie a lékařské genetiky 2. LF 
Prof. MUDr. Jan Ev. Jirásek, DrSc. - Ústav histologie a embryologie 2. LF 
Doc. RNDr. Jaroslav Mareš, CSc. - Ústav biologie a lékařské genetiky 2. LF 
MUDr. Petr Příhoda - Ústav základůvzdělanosti a lékařské etiky 2. LF 
Doc. MUDr. Jiří Šimek, CSc. - přednosta Ústavu lékařské etiky 3. LF

V rámci této diskuze byli přítomní hosté v předstihu osloveni, aby odpověděli na čtyři otázky, které s tématem klonování souvisí.

1. Existuje pro Vás okolnost, za níž byste svolili s reprodukčním klonováním lidského jedince? Souhlasili byste například s touto metodou u rodičů, kteří by chtěli mít dítě, ale nejsou schopni toho dosáhnout přirozeným způsobem?

2. Velmi často se hovoří o možnosti využití techniky klonování k medicínským účelům. Je podle Vás metoda terapeutického klonování přijatelným způsobem léčby? 3. Jaký je váš názor na nedávno zveřejněné informace italského gynekologa Antinoriho, že v tomto okamžiku již existují jeho zásluhou tři embrya nebo plody v různém stádiu vývinu vzniklá klonováním? Domníváte se, že doktor Antinori jedná z hlediska právního i morálního správně?

4. Co pro Vás představuje embryo? Při komplexním pohledu ho vnímáte jako shluk buněk nebo je to pro Vás počátek nového lidského jedince a podle toho by se s ním také mělo zacházet? Jak se pro Vás změní tento pohled, pokud by takové embryo vzniklo technikou klonování?

V tomto vydání Pelikána jsou uvedeny odpovědi prof. MUDr. Jana Evangelisty Jiráska, DrSc. z Ústavu histologie a embryologie 2. lékařské fakulty a doc. MUDr. Jiřího Šimka, CSc. z Ústavu lékařské etiky 3. lékařské fakulty.

Odpovědi prof. MUDr. Jana Evangelisty Jiráska, DrSc. 

1. Zákaz reprodukčního klonování není podepřen o jeho nepřijatelných výsledcích důkazy. Zatím není žádná zkušenost s výsledky jakéhokoliv klonování u člověka. Jsem pro získávání poznatků, které by mohly vést k úspěšnému klonování člověka.

2. Pěstování klonovaných buněčných linií k terapeutickým účelům je snadno přijatelným způsobem buněčných náhrad.

3. K jakýmkoli informacím je možné zaujmout stanovisko teprve tehdy, když byly publikovány a ověřeny. Neznám italské právní normy. Morální hranicí je svědomí.

4. Embryo je stadium vývoje mnohobuněčného jedince. Vývoj lidského embrya začíná oplozením a končí, dle dohody embryologů a anatomů, srůstem okrajů očních víček.K tomu dochází mezi 56.-60. dnem po setkání oocytu se spermiemi. V této době činí temenokostrční délka embrya 30-35mm. Při oplození oocytu vzniká zygota. Jejím dělením vznikají blastomery. Prvních 8-10 blastomer člověka se na vývoji embrya neúčastní. Dávají vznik nozoblastu - a.j. zevní buněčné vrstvě placenty.

Odpovědi doc. MUDr. Jiřího Šimka, CSc. 1. 

Nerozumím a nejspíše také nechci rozumět, proč ve světě, ve kterém desetitisíce dětí umírají hlady a podvýživou, mnohým již počatým dětem je ukončován život interrupcemi a v mrazácích existují tisíce embryí, jejichž pozůstatky nejspíše budou také vylity do výlevky, navíc ve světě, ve kterém výzkumy DNA ukazují, že asi l5% dětí má jiného než v matrice zapsaného otce, vymýšlejí vědci bizardní, vysoce nákladné a prozatím neuskutečnitelné metody klonování dětí ze somatických buněk rodičů.

2. V současné době umíme pouze rozdělit oplodněné vejce na dvě části a nechat vyrůst dva lidské jedince. Jeden by se mohl nechat bohatým rodičům, druhý by mohl zůstat živou zásobárnou orgánů. Proti tomuto způsobu terapeutického klonování bych rozhodně protestoval. Ostatní metody zůstávají v oblasti vizí a fantazií vědců, kteří potřebují peníze na své výzkumy. Nejdříve bychom se měli dohodnout, které metody získávání kmenových buněk jsou přijatelné a zda lidské zárodky ve všech stadiích vývoje budeme chránit nebo část z nich vyčleníme pro výzkum. Tuto debatu bychom neměli vést pod tlakem dnes ještě nereálných vizí, inspirovaných více lidskou pýchou a touhou po ekonomických ziscích než skutečnou humanitou.

3. V době, kdy klonování zůstává vysoce problematickou metodou s mizivou úspěšností a s vysokým procentem poškozených jedinců mezi "úspěšně" klonovanými jedinci, je i pouhá fantazie takového "vědce" o třech naklonovaných lidských embryích známkou jeho vědecké arogance a absence i jen elementární úcty k lidskému rodu. Postojů, které se skrývají za takovými prohlášeními se možná obávám ještě víc než současného terorismu (a toho se bojím vskutku dost).

4. Pro mne osobně je embryo člověk "in potentia". Neumím "ex cathedra" rozhodnout, jak velkou úctu a jak důslednou ochranu si zaslouží tento shluk buněk, schopných stát se za příznivých okolností člověkem. Rozhodně ale budu oponovat názorům, že jde o pouhý shluk buněk, který je člověku k dispozici k jakýmkoliv účelům. Embryo nemůže "vzniknout" žádnou technikou. Všimněme si, že člověk v přírodě vlastně nic úplně nového netvoří, vždy jen využívá různé potence života, které zde byly před ním a budou i po něm. I ty nejbizardnější výsledky křížení našich miláčků psů a koček, šlechtění ovoce ale i genetické modifikace rostlin, jsou jen využitím již existujících potencí. Kdyby si vajíčko v sobě neneslo schopnost být základem lidského zárodku, žádnou technikou bychom tuto schopnost nenahradili.

Co dnešnímu člověku chybí především, je pokora vůči tomu, co vlastní silou nevytvořil a bez čeho by žádný jeho technický a medicínský pokrok nebyl možný. Také mu chybí skutečná humanita, která pomáhá tam, kde je to dnes možné a potřebné a neutlouká své špatné svědomí odkazy na to, co jednou možná uleví těm příštím trpícím. Z tohoto pohledu mi ve světě, ve kterém lidé umírají hlady a mnozí z nich nemají k dispozici ani základní léky, připadají debaty o klonování spíše jako výsměch reálnému lidskému trápení než cesta k jeho nápravě.

TopPage

 

Ročník č. 11 - Prosinec 2002

Přečetli jsme za vás 

K reformě lékařského studia (z roku 1918) 

univ. prof. MUDr. Karel Herfort 
(In: Soubor prací univ. prof. MUDr. Karla Herforta; Praha 1932)


Je zřejmé, že naši předchůdci se také zabývali otázkami reformy lékařského studia. Předkládáme jednu takovou ukázku, kterou publikoval v Časopise lékařů českých v roce 1918 prof. MUDr. Karel Herfort (1871-1940), zakladatel české pedopsychiatrie. 
Doc. PhDr. Jana Kocourková

Univ. prof. MUDr. K. Herfort Dle zprávy I. sjezdu pro péči o slabomyslné a pomocné školství v Praze r. 1909 bylo v Čechách napočítáno 12.000 slabomyslných českých dětí, t. j. 18% dětí školou povinných. Patří tedy slabomyslnost vrozená a časně získaná mezi nejčastější choroby duševní vůbec. Když ze 100 školou povinných dětí jistě jedno jest duševně choré, měl by mladý lékař do praxe jdoucí, zvláště, stane-li se školním lékařem, znáti nauku o dítěti duševně abnormálním a jeho výchově. V tom každý nám za pravdu dáti musí. Několik dorostlých idiotů se svým chudým duševním inventáře na psychiatrické klinice medikovi předvésti, co nestačí. Rodiče slabomyslných dětí nepřicházejí k praktickému lékaři se svým ubohým dítětem slabomyslným, aby jim potvrdil to, co dávno vědí, že dítě je "blbé", nýbrž proto, aby jim poradil, co s dítětem mají dělati. Diagnosa ještě není lékařská rada. 

Kdo zná veliké výchovné úspěchy duševně méněcenných dětí, kdo ví, že velké percento mladistvých zločinců a prostitutek rekrutuje se z jejich řad, kdo slyšel po léta ten nářek rodičů nad nešťastným dítětem slabomyslným, pro které svět nemá než posměch a hanu, ten bude žádati od naší vznešené vědy lékařské, jejíž hlavní úkol jest zmírniti neštěstí a bol lidský, by i toto ubohé dítě vzala se stejnou láskou do své náruče jako člověka jinak chorého. Jeden z velkých úkolů lékařského studia vidím právě v tom, zvýšiti již v kruzích studentských zájem pro sociální bídu lidskou, pro otázky sociální. Lékařské studium musí adepta svého seznámiti s praktickou eugenikou, že již jako student musí se vyzbrojiti silnou vůlí pro těžký existenční boj, který ho čeká a to v zájmu rodiny, kterou založí, v zájmu našeho národa a celého lidstva a že jest jeho svatou povinností nemrhati nejcennějším věnem svým, tělesným a duševním zdravím. Vznešený úkol lékařského studia jest dále, naočkovati studentstvu hluboký cit pro sociální bídu, živý zájem pro sociální otázky, jejichž znalosti potřebuje lékař více něž každý jiný stav. 

Studium sociální bídy zmravní člověka, činí ho člověkem dobrým a jen dobrý, v nejhlubším nitru dobrý člověk může býti dobrým lékařem. Jedna z nejdůležitějších otázek sociálních jest degenerace pokolení lidského následkem zostření boje existenčního, následkem neklidu celého žití kulturního člověka, jehož čivovou sílu vysávají nesrovnalosti celé životosprávy, alkoholismus a vzrůstající nemravnost. Degenerační problém jest jedna z hlavních otázek medicínského studia. Ač jest dítě slabomyslné, tento pokus vývojově-mechanická přírodě samé, jedním z nejčastějších a nejzajímavějších objektů, jejím, ač jest dítě slabomyslné tak důležitým objektem eugeniky, biologie, vývojové mechaniky, experimentální pedagogiky, jest macešsky odstrčeno vědou, která by se nejvíce o dítě to měla starati, totiž psychiatrií. Stěžuje-li si zakladatel Ernestina pražského, velký český buditel MUDr. Karel Amerling, v sedmdesátých letech minulého století trpce ve spolkových výročních zprávách, že jeho snahy lidumilné pro děti slabomyslné nenalezly porozumění odborníků, dnes, skoro 50 let později, valně se tyto poměry nezměnily. Nauka o dítěti slabomyslném, řekněme lépe pedopsychiatrie a pedagogická terapie, jsou dosud pravou popelkou v oficiální psychiatrii u nás, ač v Německu vychází již zvláštní časopis lékařsko-pediatrický "Zeitschrift für die Erforschung und Behandlung des jugendlichen Schwachsinnes auf wissenschaftlicher Grundlage" od roku 1907. 

Na klinikách psychiatrických předvede se medikovi několik dorostlých idiotů, kteří v přednáškách rychle se odbudou; docent sám již předem na to posluchače upozorňuje, že chudý duševní život činí vyšetření duševních zakrnělců nudným. Slabomyslné dítě jen vzácně zabloudí na psychiatrickou kliniku. Kde se může medik se slabomyslným dítětem seznámiti? Odpověď: Dosud nikde. A přece je studium duševních chorob dětských pro psychiatrii tak důležité, poněvadž studiem dítěte zavádí se do psychiatrie směr genetická, t. j. vyšetřujeme nejen symptomy duševní choroby, nýbrž i jeho chorobný vývoj duševní. Studium dítěte duševně abnormálního má pro psychiatrii tentýž význam, který má psychologie dítěte pro psychologii vůbec a jak z psychologie dítěte vyvinula se mocná, samostatná věda, tak i pedopsychiatrie nutí psychiatra k specialisaci, poněvadž s výchovnými otázkami s pedagogickou terapii nabývá takových rozměrů, že oficielní psychiatr ji ovládati nemůže; vždyť vyžaduje vedle znalosti experimentální pedagogiky i důkladnou znalost psychologie dětské a antropologie dětské, s nimiž se psychiatři jen málo neb vůbec nezabývají. 

Béře-li reforma lékařského studia ohled na výchovu tělesnou, proč zanedbává úplně výchovu duševní? Nezasluhuje také tento vývoj svrchovaný zájem lékařské vědy? Jediná disciplina, která by medika s duševním normálním a abnormálním vývojem seznámila, jest pedopsychiatrie a pedagogická terapie. Jest to správné, že reforma lékařského studia tohoto předmětu nezná? Pedagogickou terapií pak zavádí se do lékařského studia také pedagogika. Každá učebnice moderní pedagogiky poukazuje na důležitost součinnosti pedagoga a lékaře. Kde má lékař základních vědomostí nabýti?

Nejlepší by bylo zařízení zvláštních dětských oddělení na psychiatrických klinikách. Tolik na uváženou!

TopPage

Ročník č. 11 - Prosinec 2002
Publikační činnost

Abstrakta


Ceska-Gynekol. 2002 Jul; 67(4): 187-91 
Co můžeme očekávat od raloxifenu při léčbě postmenopauzální osteoporozy--pohled gynekologa. 
Chmel,-R; Rob,-L; Strnad,-P Gynekologicko-porodnická klinika, UK, 2. LF a FN v Motole, Praha.

OBJECTIVE: Evaluation of positive properties and side effects of raloxifene treatment with respect to its potential use as agent to improve women's health and quality of life in postmenopausal years. DESIGN: A review article. SETTING: Obstetrics and Gynaecology Department, Charles University 2nd Medical Faculty and Teaching Hospital Motol, Prague. SUBJECT: Estrogen use may protect against osteoporosis and cardiovascular disease, but may increase the risk of breast cancer in long-term treated women and also may increase the risk of irregular uterine bleeding (in combination with gestagen in non-hysterectomized women) in perimenopause and postmenopause. Drugs with tissue-specific estrogenic effects are termed selective estrogen receptor modulators (SERM). Tamoxifen is the first SERM successfully used in the prevention and treatment of breast cancer. Another SERM raloxifene is widely used in the prevention and treatment of postmenopausal osteoporosis, especially in women without climacteric complaints. Therapy with raloxifene increases bone mineral density, lowers serum concentrations of total and low-density lipoprotein cholesterol, and does not stimulate endometrium and breast. Evaluation of another potential positive effects (reducing size of uterine leiomyomas, etc.) warrants further investigation. CONCLUSION: Raloxifene can be used in postmenopausal women free of climacteric symptoms for the prevention and treatment of postmenopausal osteoporosis with no increased risk of thrombosis and with the advantage of positive side effects during the treatment.

Acta-Chir-Orthop-Traumatol-Cech. 2002; 69(4): 236-42 
Posteroplantarni release pri reseni pes equinovarus congenitus. 
Schejbalova,-A Ortopedicka klinika deti a dospelych 2. LF UK a FN Motol, Praha.

PURPOSE OF THE STUDY: The study present one of the possible surgical strategies of the therapy of the congenital varus club foot in the youngest patients, most frequently in infants and toddlers. This strategy is used in rigid varus club feet of Dimegli Group 1 and 2. It is possible also to use it in the rebelling varus club feet, however, the reconstruction is more difficult in these cases. MATERIAL: In the period of 1983-2000 the method of posteroplantar release was used 93 times, of which 59 times as a primary surgery and 34 times during revision surgery. The youngest patients were 8 months old, the oldest children were during the revision surgery 8 years old. METHODS: In case of the persisting adduction and varus deformity after conservative therapy of the congenital varus club foot first of all plantar release of the forefoot was performed and subsequently from a slightly oblique longitudinal approach a radical posterior capsulotomy with the lengthening of the Achilles tendon, by means of talocalcanear reduction with transfixation by K-wires. Plaster of Paris is applied during 3 months after the operation with the replacement of correction plaster casts after each 3-4 weeks. The shortest interval after the surgery was 9 months. The group comprised 47 patients (in total 62 feet). RESULTS: The followed-up group of patients was examined clinically with the simultaneous evaluation of radiographs. Excellent result--anatomical position of the foot was obtained in 68%, good result was recorded in 26%. Poor result was recorded in 2 patients in bilateral varus club foot with meningomyelocele. Radiographs showed during the evaluation of the mutual position of talus and calcaneus an increase of the angle in the lateral projection on average by 12 degrees, in anteroposterior projection by 10 degrees. DISCUSSION: The numbers of patients, indication and results of the followed-up group of patients are comporable with literary data. Excellent and good results of the posteroplantar release are even better than those of the complete release included in the literatury studies. The procedure starting by the release first the plantar structures is to a certain extent an original strategy. Usually after the operation on posterior structures the plantar release was used only subsequently in case of persisting adduction and varus deformity of the forefoot. Surgery even in case of a rebelling defect allows to use in future subsequent surgical procedures which is problematic after a complete release where there occurs in a certain percentage also necrosis of talus and calcaneus. CONCLUSION: Posteroplantar release is one of the possible surgical procedures in the solution of the rigid congenital varus club foot. Although the operation may be included in the so called procedure of small steps in most patients it solves finally the defect.

 TopPage

 

 

 

 

    Datum poslední aktualizace 05.11.2003, © Marcela.Cipryanova@lfmotol.cuni.cz