Autorství publikace

Prof. MUDr. Jan Herget, DrSc.
(proděkan pro vědu a zahraniční styky 2. LF UK) 

Jan Herget

Fakultní zprávy

Vědecká rada
(20. dubna 2000)

Akademický senát
(19. dubna 2000)

Laudace
Prof. MUDr. J. Koutecký, DrSc.orná konference

Granty 2000
Z. Vábrová

Centrální předčasná puberta: "Které děti je třeba léčit?"
MUDr. M. Šnajderová, CSc.

Publikační činnost

Abstrakta

Studentskýma očima

IFMSA
J. Vašátko

Přehled termínů uzávěrek pro Ročník 8 - 1999/2000:

• červen - 1. 6. 2000

Redakční rada:
Doc. MUDr. J. Bartůňková, CSc.
Doc. MUDr. T. Blažek, CSc.,
Ing. M. Cipryánová
Mgr. Z. Dobiašová
Doc. PhDr. J. Kocourková
Ing. E. Kuželová
Prof. MUDr. S. Tůma, CSc.
MUDr. J. Večeř

Adresa:
Redakce časopisu PELIKÁN
2. lékařská fakulta UK
V Úvalu 84
150 06 Praha 5 - Motol
tel.: (02) 2443 5853

E-mail: pelikan@lfmotol.cuni.cz

Kontakt :
Ing. M. Cipryánová

Zpracování a grafická úprava:
© Ing. M. Cipryánová

Akademický senát

dodala Ilona Kyselová
(sekretariat děkana 2. LF UK)

Zasedání dne 19. 4.  2000

Jednání akademického senátu zahájil Prof. MUDr. Martin Vízek, CSc. přivítáním všech přítomných. Zvláště uvítal děkana fakulty Prof. MUDr. Josefa Kouteckého, DrSc. a členy kolegia děkana Prof. MUDr. Jana Hergeta, DrSc., Prof. RNDr. Václava Peloucha, CSc. a Ing. Evu Kuželovou.

• Vedení fakulty zahájilo jednání s jednotlivými pracovišti fakulty. Jsou diskutovány tyto otázky: studijní, personální a ekonomické záležitosti, rozvoj pracoviště, vědecké a zahraniční aktivity. Závěrem budou veškeré informace vyhodnoceny a výstup z těchto jednání bude předložen k vyjádření akademickému senátu.
• Se změnou curricula fakulty je počítáno v některých oblastech výuky již od příštího školního roku. Konkrétní úpravy curricula budou předloženy senátu po vyhodnocení připomínek pracovišť fakulty.

• Přijímací řízení uchazečů o studium na UK 2. LF proběhne podle stejného scénáře jako v letech minulých. Za skladbu testů jsou odpovědni tito učitelé fakulty:

Prof. MUDr. Petr Goetz, CSc. (biologie)
RNDr. Petr Blanický (chemie)
Doc. MUDr. Tomáš Blažek, CSc. (biofyzika)
Prof. MUDr. Blanka Brůnová, DrSc. (optometrie)
PaedDr. Pavel Kolář (fyzioterapie)

• Přijetí uchazečů z jiných univerzit do vyšších ročníků naší fakulty upravují podmínky, které budou uveřejněny na www stránkách fakulty.

• Jednání ke stravování studentů fakulty ve stravovacím zařízení FN Motol – GTH je odročeno z důvodu vypsání nového výběrového řízení na provozovatele stravování ve FNM.
• V souladu s pravidly užívání výpočetní techniky na UK jsou vypracována pravidla pro UK 2. LF včetně metodického pokynu. Hotový dokument bude uveřejněn na www stránkách fakulty do konce dubna.

• Do 20.4. t.r. obdrží všichni řešitelé grantů ekonomické ukazatele čerpání v r. 2000.
• Kritéria pro habilitační řízení a jmenovací řízení profesorem budou po schválení VR UK 2. LF uveřejněna na www stránkách fakulty.

Ing. Eva Kuželová, tajemnice fakulty

Tajemnice fakulty diskutovala o možnosti výplaty stipendií studentům fakulty. Touto záležitostí se bude senát zabývat po obdržení rozpočtu pro letošní rok. Podle možnosti, dané rozpočtem fakulty, vedení upřednostňuje výplatu stipendií studentům se studijním průměrem 1.00.

Podle závěru bodu 4) z minulého zasedání akademického senátu, vedení fakulty předložilo definitivní verzi “Výroční zprávy o činnosti a hospodaření fakulty za rok 1999”. Tato zpráva je uveřejněna na www stránkách fakulty. Závěr: Souhlas.

·

Zpráva legislativní komise o přípravě návrhu kriterií pro výběr kandidátů na místa OA., Doc. a Prof. fakulty

Příprava materiálu AS vychází z návrhů Prof. Hergeta a Doc. Kavana. Jsou zpracována kriteria pro místa docentů a profesorů fakulty, zbývá zpracovat kriteria pro obsazování míst odborných asistentů. Dokument bude předložen k projednání na dalším zasedání senátu.

Zpráva o setkání pedagogické komise AS s vedením fakulty, věnovaném dopracování funkčního systému průběžného vyhodnocování výuky studijních oborů na fakultě: Na základě jednání členů kolegia děkana se studentskou komorou AS UK 2. LF a pedagogickou komisí fakulty bylo dohodnuto následující:

• anketní otázky zůstanou nezměněny
• bude provedeno hodnocení podle podoborů hlavního předmětu, návrhy podoborů vypracuje docent Kasal a zašle svůj návrh všem vedoucím oborů (termín: do 30.4.2000)
• vedoucí oborů se vyjádří k navrhnutým podoborům, jež budou samostatně hodnoceny (termín: do 10.5.2000)
• bude připraven program pro zpracování výsledků ankety, zajistí docent Kasal (termín: do 15.6.2000)
• studenti odevzdají vyplněné anketní lístky při zápočtu vedoucímu oboru, kde právě ukončují stáž
• sekretářka, event. jiný pověřený pracovník zadá odpovědi studentů do připraveného programu
• školení sekretářek provede docent Kasal (termín: do 30.9.2000)
• vyhodnocení výsledků připraví docent Kasal vždy do konce semestru
• vedoucím předmětu bude nabídnut anketní lístek pro hodnocení práce jednotlivých učitelů, vedoucí oboru může však ke svému hodnocení užít i jiné metody.

Za odstupujícího Tomáše Strachotu (SKAS), senátora AS UK, byla do funkce senátorky Akademického senátu Univerzity Karlovy schválena hlasováním (12-0-0) Kateřina Krejčová (další v pořadí podle výsledků voleb z roku 1999).

·

Proděkan pro vnitřní záležitosti fakulty Prof. MUDr. Jiří Šnajdauf, DrSc. předložil žádost o prodloužení funkčního období Prof. MUDr. Josefa Kouteckého, DrSc. ve funkci přednosty kliniky dětské onkologie UK 2. LF a FN Motol do 30.6.2003. Závěr: Souhlas.

Zástupce akademického senátu na konkurs v pátek dne 21.4.2000 od 14.30 hod. v konkursní místnosti fakulty na docenta Ústavu biologie a lékařské genetiky UK 2. LF, na odborného asistenta Ústavu lékařské informatiky UK 2. LF. Závěr: Konkursu se zúčastní Prof. MUDr. Martin Vízek, CSc.

·

Jan Trachta (SKAS) předložil žádost o podporu vstupu UK 2. LF do mezinárodní studentské organizace EMSA (European Medical Student´s Association) formou zaplacení členského příspěvku 75 DM. Závěr: Senát tuto aktivitu studentů podporuje, žádost bude předložena k vyjádření kolegiu děkana.

Vědecká rada

dodala Ilona Kyselová
(sekretariat děkana 2. LF UK)

Zasedání 20. 4.  2000

MUDr. Jiří Morávek, odborný asistent kliniky dětské chirurgie UK 2. LF ve FN Motol – žádost o povolení obhajoby kandidátské disertační práce ve vědním oboru chirurgie. Kandidátská práce na téma: “Porovnání operačních postupů při řešení hypospadie v dětském věku”. Současně přiložena žádost o prominutí odborné zkoušky – doporučená předsedou komise (samostatná vědecká příprava). Závěr: VR souhlasí.

magisterský studijní program všeobecné lékařství
garant: Doc. MUDr. Jana Hercogová, CSc.

bakalářský studijní program specializace ve zdravotnictví – obor optika a optometrie
garant: Prof. MUDr. Blanka Brůnová, DrSc.

bakalářský studijní program specializace ve zdravotnictví – obor fyzioterapie
garant: Doc. PaedDr. Pavel Kolář

Vědecká rada 2. LF UK doporučila, aby MUDr. M. Šnajderová, CSc. byla jmenována docentem v oboru pediatrie a postupuje toto rozhodnutí rektorovi Univerzity Karlovy k dalšímu řízení.
Téma přednášky: ”Centrální předčasná puberta”.
Jménem hodnotitelské komise posoudil přednášku Prof. MUDr. Otto Hrodek, DrSc.

Laudace
Přednesené na zasedání vědecké rady fakulty dne 20. dubna 2000

Prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.
(děkan 2. LF UK)

Dubnoví jubilanti 2. lékařské fakulty

Doc. MUDr. Marta Čopová, CSc.

Dámy a pánové, dovolte, abych vám připomenul, že před několika dny oslavila významné životní jubileum paní docentka MUDr. Marta Čopová, CSc., dlouholetá pracovnice II. dětské kliniky naší fakulty. Ta dlouhá léta, která klinice věnovala, mohu upřesnit. Bylo jich třiatřicet. Prvních pět let ve svazku zdravotnickém, dvacet osm odevzdala prostřednictvím kliniky fakultě a jejím studentům.

Narodila se v Náchodě a maturovala na reálném gymnáziu Edvarda Beneše v Praze 6 roku 1949. Lékařská studia zahájila téhož roku na tehdy jediné pražské lékařské fakultě a v roce 1951 je směřovala na nově zřízenou pediatrickou větev, ze které vznikla roku 1953 samostatná, v současnosti 2. lékařská fakulta. Studium bylo tehdy jedenáctisemestrální, promovala v únoru 1955 a 20. dubna téhož roku, tedy přesně před 45 lety nastoupila na první místo své pediatrické kariéry do Nymburka. Od září do prosince 1955 působila na dětském oddělení v Kolíně a pak, od 3. prosince 1956, už stále na II. dětské – zprvu v nezapomenutelné České dětské nemocnici na Karlově a po jejím zbourání v Motole.

Jako asistentka a od roku 1982 docentka (kandidaturu lékařských věd v oboru pediatrie získala v roce 1967), patřila mezi nejlepší učitele pediatrie. Věnovala se převážně nemocím respiračního ústrojí a po léta zastávala funkci vedoucí lékařky respiračního oddělení kliniky. To svědčí o tom, že se stejným zanícením a úspěchem jako práci pedagogickou, vykonávala i práci klinickou. Je jen přirozené, že v témž oboru pracovala výzkumně, o čemž svědčí nejenom už zmíněná kandidatura, ale 131 publikovaných prací v odborných časopisech.

V letech aktivní činnosti odpočívávala na chalupě v Jizerských horách. Poslední léta věnuje návštěvám divadel a koncertů a listuje v bohaté sbírce “breptů”, které za své lékařské praxe posbírala, ale oddává se také všemožnému vzdělávání. V rámci Univerzity 3. věku už několikrát “promovala” – z dějin hudby, z dějin výtvarného umění, architektury, ale také z medicíny (byl jsem trochu rozpačitý, když byla spolu s paní primářkou Hyniovou mojí posluchačkou) a nevím z čeho ještě jiného. Teď studuje na Vysoké škole zemědělské – léčivé byliny, provozní ekonomii (což ve mně vzbuzuje ustrašený obdiv) a chystá se na výklady z oblasti vztahů člověka a živočichů. Slouží však fakultě a motolské nemocnici i nyní, je totiž členkou naší etické komise a je na to hrdá.

Když paní docentka slavila narozeniny před pěti lety a já jsem zastával v té době stejnou akademickou funkci jako v současnosti, psal jsem jí v den jejích narozenin dopis, který si vám dovolím citovat, protože po pěti letech na jeho obsahu nemusím vůbec nic měnit, jen nepatrně dodat:

Dopis, který Ti píši při příležitosti Tvého jubilea, nepramení zdaleka jen z povinnosti mého současného úřadu. Jeho původ sahá z pohledu lidského života velmi daleko do minulosti a je vlastně výrazem oněch neuvěřitelných šestačtyřiceti let, která uplynula od chvíle, kdy jsme byli oba přijati na tehdy ještě jedinou pražskou lékařskou fakultu. Po celé to období jsem měl příležitost sledovat Tvé počínání – někdy jen zdáli, častěji však zblízka. Proto mohu vydat svědectví o tom, že všechno, co jsi dělala bylo spravedlivé a prospěšné. Za to Ti teď děkuji – nejen sám za sebe, ale také za členy kolegia a za celou fakultu, kterou jsi pomáhala vytvářet, za studenty, kterým jsi dávala vědění a předávala zkušenosti a za kolegy, ke kterým, tak jako k pacientům a jejich rodičům, jsi byla vždycky vlídná a plná ochoty.

A tak Ti, milá Marto, ze srdce přeji všechno nejlepší, seřazeně do škály, kterou jsi sama pro sebe vytvořila. Přeji Ti, aby ta linie hodnot zůstala zachována a sílila radostí ze všech, kteří ji v Tvém srdci posilují a ze všeho, co ji v Tvé mysli formuje.

Upřímně Tě v této chvíli zdravím a přeji Ti – také za členy kolegia – mnoho dalších radostných let.

Dnes sem patří doplnit za slova “zdravím a přeju Ti – také za členy kolegia” ještě “a za všechny členy vědecké rady fakulty”.

Nejpalčivějším problémem polistopadového vedení fakulty bylo při její kompletizaci zajištění výuky anatomie a zřízení anatomického ústavu. Je to z mnoha důvodů obtížné a trvalo nám to tenkrát nejdéle. A tak se pro nás stala šťastným řešením nabídka představitelů FTVS UK, zřídit ústav pro obě fakulty společný. Ostatní teoretické ústavy naší fakulty už několik let úspěšně prokazovaly právo své existence, když jsme v už existujících prostorách objektu FTVS ustavili společně s panem děkanem Dovalilem Ústav funkční anatomie FTVS a 2. LF UK. V něm navázala na svou velmi úspěšnou pedagogickou a vědeckou činnost na 1. LF UK paní docentka MUDr. Olga Mrázková, CSc.

Její odborná cesta byla přímočará. Medicínu studovala na fakultě všeobecného lékařství v Praze a už během studií pracovala na jejím Anatomickém ústavu čtyři roky – dva jako demonstrátorka a druhé dva jako asistentka IV. třídy. Po promoci v roce 1963 nastoupila (jak jinak) do téhož ústavu jako asistentka a od roku 1966 jako odborná asistentka. Roku 1989 habilitovala pro obor anatomie. Stojí za pozornost, že spolu s náročnou prací na ústavu se paní docentka vzdělávala v letech 1963-1978 na IV. interní klinice FVL a jaksi navíc složila roku 1968 atestaci I. stupně z oboru vnitřního lékařství.

Protože byla pilná, obhájila už předtím (1976) kandidátskou práci v oboru anatomie, histologie a embryologie. Po celé to období pilně vyučovala a stejně pilně pracovala vědecky. Zabývala se vývojem svalu. V posledních letech věnuje pozornost vývoji cévního řečiště a experimentální morfologii.

Publikovala desítky vědeckých prací, převážně v renomovaných zahraničních časopisech, vydala v angličtině monografii o vztahu cévního řečiště k vyvíjejícím se svalům, napsala učebnici klinické anatomie pro stomatology, učebnici svalového systému pro studenty všeobecného lékařství a 3. díl kolektivní učebnice systematické, topografické a klinické anatomie – Anatomii hlavy, krku a trupu. Za zmíněnou monografii a soubor prací o diferenciaci cévního řečiště u člověka získala paní docentka roku 1988 cenu Anatomické společnosti.

Její práce je tedy obdivuhodná, zvláště, když k ní přičteme úctyhodné naplnění biologického úkolu ženy. Paní docentka vychovala dva syny, staršího lékaře - otolaryngologa a mladšího, který bude strojním inženýrem. Zatím se může radovat ze dvou vnoučat.

Volný čas věnuje kráse ducha i těla. Má ráda divokou přírodu, ale kultivuje i svoji zahradu na Slapech. Tam také v létě proplavává dlouhé kilometry v jezeru, zatímco v zimě vášnivě lyžuje – nejlépe dva, spíše tři týdny sjíždí horské svahy. Navíc hraje tenis – s mladším synem a teď už i s vnukem. V nemedicínských sférách zájmů ovšem dominuje láska ke starožitnostem. Stala se jí spíše vášní. To její zanícení mě znovu přesvědčuje, jak blahodárně zasahují do zrání jedince prarodiče. Dědeček paní docentky byl vysokým státním úředníkem – ministerským radou a diplomatem. Z diplomatických misí (Cařihrad, Lublaň, Čína) přivezl mnoho starožitností a jejich prostřednictvím naučil svoji vnučku vnímat krásu, vážit si věcí ale i lidí a ctít hodnoty. Vnímání krásy přírody a výtvarného umění doplňuje do dokonalé harmonie hudba.

Dámy a pánové,

Ústav funkční anatomie je od motolské nemocnice a děkanátu fakulty hodný kus cesty a tak se kroky našich anatomů s našimi tady, nekříží příliš často. Ale víme o nich, víme o paní docentce, jsme rádi, že k nám patří a přejeme jí i do budoucích let všechnu harmonii, kterou oplývá.

Dění na fakultě

Dne 10. dubna 2000 proběhl v Lékařském domě přednáškový večer k uctění památky Prof. MUDr. Stanislava Popelky, DrSc., emeritního přednosty ortopedické kliniky dětí a dospělých 2.LF UK a FNM a dlouholetého předsedy Spolku českých lékařů v Praze. Popelkův večer byl společně organizován ortopedickou klinikou dětí a dospělých 2. LF UK a FNM a I. ortopedickou klinikou 1. LF UK a FNM. Koordinátorem večera byl přednosta ortopedické kliniky dětí a dospělých 2. LF UK Doc. MUDr. T. Trč, CSc.

V úvodní přednášce zhodnotil Doc. MUDr. V. Smetana celoživotní dílo Prof. Popelky. Dále následovaly další přednášky již na odborná témata:

1. T. Trč, J. Mráček, V. Smetana, A. Schejbalová, V. Mrzena: Diferenciální diagnostika problémových stavů v dětské ortopedii.
2. Sosna, D. Pokorný: Současné možnosti náhrad ramenního kloubu.
3. T. Trč, M. Handl, P. Mašát, I. Dylevský: Problematika řešení defektů chrupavky.
4.  
5. S. Popelka, J.Pech: Rekonstrukce revmatické ruky.
6. T. Trč, V. Smetana, P. Smetana, J. Frýdl: Unilaterální náhrada kolenního kloubu.
7. P. Vavřík, I. Landor, D. Jahoda: Řešení infekčních komplikací náhrad kolenního kloubu.
8. D. Jahoda, I. Landor, P. Vavřík: Řešení infekčních komplikací náhrad kyčelního kloubu.

Na závěr promluvil Prof. MUDr. A. Sosna, DrSc. Následovala diskuse a večer zhodnotil předseda Spolku českých lékařů v Praze Prof. MUDr. F. Kölbel, DrSc.
MUDr. Jiří Frýdl
(Ortopedická klinika dětí a dospělých 2.LF UK a FN Motol)

·

21. 4. se ředitelem FN Motol v Praze se stal Mgr. ing. Miroslav Ludvík. Ministr Fišer potvrdil doporučení konkursní komise ze dne 6. dubna. Vítěz byl vybrán tajným hlasováním 20 členné komise z pěti hodnocených kandidátů.
(zdroj: www.zdrav.cz)

·

• Zdeňka Hložánková - Ústav patologické fyziologie (55 let)
• Doc. MUDr. Olga Mrazková, CSc. - Pracoviště funkční anatomie (60 let)
• Doc. MUDr. Marta Čopová, CSc. - bývalá docentka II. dětské kliniky (70 let)
• Prof. MUDr. Bohuslav Korach, CSc. - bývalý profesor Ústavu lékařské mikrobiologie (70 let)
  

·

Ve středu 24. 5. v 19.30 hod. se ve Velké aule Karolina konal Letní komorní koncert 2. LF UK. Účinkovali: Kocianovo kvarteto a jako host docent Jiří Hlaváč - klarinet, děkan HAMU Praha

Granty 2000

PŘEHLED PŘIDĚLENÝCH GRANTŮ NA ROK 2000-ČESKÉ AGENTURY

Centrální předčasná puberta: "Které děti je třeba léčit?"
Teze habilitační přednášky (zasedání VR dne 20. 4. 2000)

MUDr. Marta Šnajderová, CSc.
(II. dětská klinika 2. LF UK a FNM)

Centrální předčasná puberta, současná diagnostika a léčba dívek s centrální předčasnou pubertou, komplexní sledování při léčbě a po ukončení léčby

Úvod

Posouzení normálního pubertálního vývoje a včasné rozpoznání odchylek je každodenní náplní práce dětského lékaře. Při urychlení puberty je nutné komplexní posouzení této problematiky. Ne vždy jde o pouhé hraniční urychlení biologického vývoje, může se jednat i o závažnou poruchu na podkladě onemocnění s negativním celkovým dopadem na svého nositele. Při vyšetření a léčbě dítěte s předčasnou pubertou je nezbytná multidisciplinární spolupráce.

Urychlení kteréhokoliv projevu puberty o více než 2,5 směrodatné odchylky od střední hodnoty populační normy se pokládá za předčasnou pubertu. Před-časná puberta je definována rozvojem znaků pohlavního dospívání před osmým rokem u dívek a před devátým rokem u chlapců. Za takzvaný "časný nástup puberty" (konstituční urychlení puberty) považujeme vývoj prvních somatických známek puberty ve věkovém rozmezí 2-2,5 směrodatné odchylky od populační normy. To odpovídá u dívek začátku vývoje prsů mezi 8-9 roky, u chlapců se jedná o první známky puberty (zvětšení gonád) mezi 9-9,5 roky. Je třeba zdůraznit, že jde o rozdělení arbitrární. Konstituční urychlení je variantou normálního růstu a vývoje. Růstová rychlost je vyšší již před objevením prvních příznaků puberty. Puberta nastupuje dříve, doba od objevení prvních známek puberty do menarche je u dívek s konstitučním urychlením delší než v průměrné populaci. Definitivní výška je v souladu s očekávanou výškou podle rodičů. Konstitučním urychlením bychom mohli nazvat i proces, který se odehrál v evropské a severoamerické populaci v posledních 150 letech. Naproti tomu předčasná puberta zkracuje prepubertální období růstu, k růstovému urychlení dochází až v souvislosti s nástupem puberty a výsledná tělesná výška je snížená. V klinické praxi vidíme plynulou škálu přechodů mezi konstitučním urychlením a idiopatickou centrální předčasnou pubertou, kde rozdělení můžeme učinit pouze arbitrárně. Jestliže se objeví první známky dospívání před osmým rokem, nemusí být průběh puberty patologický. Jindy mohou být první známky puberty mezi 8,5. až 9. rokem signálem patologického vývoje, například u dívek s pozitivní neurologickou anamnézou nebo po onkologické léčbě. Ani hraniční případy proto nelze podceňovat, pravidelná kontrola je nezbytná.

Předčasná puberta jako taková a zejména centrální (gonadotropin-dependentní) předčasná puberta patří mezi stále aktuální a atraktivní témata nejen v pediatrii, ale i v dětské endokrinologii a gynekologii. S centrální předčasnou pubertou se v populaci setkáváme asi u 0,6% dětí, výskyt je výrazně častější u dívek (dívky:chlapci 23:1). Zatímco u chlapců je v prvé řadě nutno pomýšlet na organickou příčinu (až v 63% případů), u většiny dívek se vyvolávající příčina neprokáže (v 70-80% případů se jedná o formu idiopatickou). Ke vzniku centrální předčasné puberty může dojít i sekundárně při urychlení biologického vývoje následkem jiného onemocnění. V některých případech lze prokázat familiární výskyt předčasné či hraničně nastupující puberty. Puberta obvykle postupuje pomalu a urychlení kostního zrání nebývá výrazné. Je proto nutné položit si otázku, zda musí být všechny děti s centrální předčasnou pubertou léčeny, zda se jedná o nemoc nebo o variantu normálního vývoje? Rozhodnutí není vždy snadné.

Přesto, že problematice předčasné puberty je zejména v zahraničním písemnictví věnována zasloužená pozornost, i v této oblasti jsou ještě značné rezervy a nejasnosti. Například kalendářní věk považovaný za "normální" pro začátek puberty má široké hranice. Dosud nebylo dosaženo shody v definici, co je to "významné urychlení" kostního zrání, není zcela jasné, zda v rámci sekulárního trendu nedošlo k akceleraci. Nebyl také jasně definován rozsah pro "významné snížení" předpokládané (neboli predikované) tělesné výšky v dospělosti. Diskutuje se i o metodice a validitě některých vyšetření, používaných v diagnostice dětí s centrální předčasnou pubertou.

Poměrně nízká frekvence výskytu centrální předčasné puberty zpravidla neumožňuje jednomu pracovišti sledovat v relativně krátkém časovém období velké skupiny pacientů. Zejména u chlapců se většinou jedná jen o jednotlivé kasuistiky. Vzájemné porovnání výsledků různých studií je obtížné. Začátek léčby, výběr preparátů a doba sledování se často značně liší. Multicentrické studie jsou vzácné, téměř všechny jsou podporovány farmaceutickými firmami. Jejich cílem je obvykle jen rozbor růstových ukazatelů u léčených dětí. Naproti tomu vývoji reprodukčních orgánů a zejména funkci regulační reprodukční osy po ukončení léčby byla až dosud věnována menší pozornost. Vytvoření kontrolního souboru neléčených pacientů nebývá obvykle snadné. Pokud je dána přednost spontánnímu průběhu puberty a sledování dětí bez léčby, většina pacientů a jejich rodin tím ztrácí zájem o další sledování a ke kontrolám přestává docházet.

Komplexní zpracování problematiky centrální předčasné puberty lze v zahraniční odborné literatuře pokládat za ojedinělé, v naší literatuře zatím zcela chybí.

Habilitační práce podává přehled o regulaci a průběhu fyziologicky probíhající puberty a shrnuje moderní poznatky o předčasné pubertě, zejména o její centrální formě z hlediska etiopatogeneze, moderní diagnostiky a terapeutických možností.

Stěžejní částí práce a obsahem této přednášky je komplexní hodnocení dětí s centrální předčasnou pubertou. Provedli jsme rozbor hormonálních, růstových a vývojových ukazatelů při a po léčbě. Na základě vlastních výsledků a porovnáním léčených a neléčených dívek bylo naším cílem odpovědět na otázku:

"Které děti s centrální předčasnou pubertou je třeba léčit ?"

Soubor pacientů

Ze 175 dětí s poruchou nástupu a/nebo průběhu puberty, které dlouhodobě sledujeme v endokrinologické ambulanci 2. dětské kliniky 2. LF UK a FNM se ve 42 případech jedná o děti s centrální předčasnou pubertu nebo hraničním nástupem puberty. Z tohoto počtu je 23 dětí dlouhodobě léčeno agonisticky působícím analogem gonadoliberinu s řízeným uvolňováním-triptorelinem. Počet sledovaných chlapců je malý, do skupiny jsme je proto nezařadili.

Soubor tvoří 35 dívek s centrální předčasnou pubertou (CPP). Zařazení jsme prováděli podle mezinárodních kriterií podle Partsch et al. 1989 (literatura u autorky). Devatenáct dívek jsme sledovali bez léčby, šestnáct jich bylo dlouhodobě léčeno triptorelinem. Triptorelin je u nás pro léčbu centrální předčasné puberty dostupný od r. 1992. Léčba pěti dívek byla zahájena před rokem 1992 tehdy obvyklým způsobem cyproteron acetátem (po dobu 1,2-5,3 roku), jedenáct dívek bylo po celou dobu léčeno triptorelinem. Všechny dívky byly na začátku sledování premenarcheální.

Skupinu šestnácti léčených dívek jsme rozdělili podle etiologie centrální před-časné puberty na podskupinu 10 dívek s idiopatickou centrální předčasnou pubertou (ICPP) a 6 s organicky podmíněnou centrální předčasnou pubertou (OCPP). Léčené dívky jsme sledovali celkem 5,2± 2,8 (1,3-10,6) roku, období léčby triptorelinem trvalo 3,6± 0,6 (2,6-4,5) roku. Jedenáct dívek (7 z nich s ICPP a 4 s OCPP) léčbu v průběhu studie ukončilo, po léčbě jsme je sledovali dalších 2,1± 1,1 (0,5-4,2) roku.

Dívky s idiopatickou centrální předčasnou pubertou (ICPP)

Skupina dívek s ICPP byla poměrně homogenní, kalendářní věk byl při prvních příznacích puberty 5,2± 2,1 roku, při našem prvním vyšetření 5,6± 1,9 roku (kostní věk 7,1± 2,2 roku). Pohlavní vývoj hodnocený stupnicí podle Tannera odpovídal M2-4, P1-2. Při zahájení léčby triptorelinem byl průměrný kalendářní věk dívek 7,4± 1,6 roku (3,6-10,4) a kostní věk 9,3± 1,6 roku (4,8-11,0). U některých dívek nebylo patrné výrazné růstové urychlení, charakteristické pro nástup puberty. Anamnestický rozbor u těchto dívek prokázal krátký odstup od prvních projevů a rychlý postup puberty. Výška dívek s ICPP měla před léčbou vysokou variabilitu, pohybovala se v rozmezí -1,8 až +3,7 SD (v průměru 0,7± 1,5 SD) a po korekci na kostní věk její hodnota odpovídala –2,6 až –0,5 SD (v průměru -1,5± 0,7 SD). Vzhledem k tomu i výchozí predikce výšky v dospělosti byla méně příznivá a nízká ve srovnání s výškou rodičů (předpokládaná výška v dospělosti 158,1± 4,2 cm, očekávaná výška podle rodičů 166,8± 5,1 cm, p<0,01).

U dívek s OCPP prokázalo vyšetření MR (nebo CT) u jednotlivých pacientek : cystu III. komory, tumor v oblasti glandulae pinealis, gliom optického nervu při m. Recklinghausen, supraselární astrocytom. U jedné dívky se jednalo o myelo-meningokélu, poslední dívka s lehkou mozkovou dysfunkcí a epilepsií neměla anatomický korelát při MR vyšetření mozku. Dvě dívky s OCPP měly prokázaný deficit růstového hormonu a byly souběžné léčeny růstovým hormonem. Vývoj pohlavních znaků při prvním vyšetření odpovídal podle Tannera M2-3, P1-2. Kalendářní věk dívek s OCPP byl při prvních příznacích puberty 5,9± 2,0 roku, při našem prvním vyšetření 6,1± 2,6 roku. Kostní věk nebyl proti kalendářnímu věku výrazně urychlen (6,7± 2,7 roku). Při zahájení léčby triptorelinem byl kalendářní věk dívek 8,3± 1,1 roku (kostní věk 10,0± 0,9 roku). Nástup puberty nebyl u 50% dívek s OCPP provázen urychlením růstu. Průměrná tělesná výška byla u všech dívek s OCPP (včetně dívek s deficitem růstového hormonu) střední 0,1± 1,1 SD (–2,5 až +0,8) SD, po korekci na kostní věk byla v průměru -1,3± 0,7 SD (–2,1 až –0,5 SD). Dívky s deficitem růstového hormonu měly výchozí výšku po korekci na kostní věk významně nízkou (-2,0± 0,6 SD). Predikce finální výšky byla zejména u dívek s deficitem růstového hormonu nepříznivá. Některé dívky s organicky podmíněnou centrální předčasnou pubertou měly sklon k obezitě (BMI-SDS 1,3± 1,1 SD, jedna dívka +3,3 SD).

První známky puberty se u neléčených dívek objevily ve věku 6,8± 1,4 roku, při našem vstupním vyšetření byl kalendářní věk 7,3± 1,3 roku a kostní věk 9,3± 2,2 roku (M2--3, P1-2). Neléčené dívky jsme sledovali po dobu 3,1± 2,1 (0,9-7,2) roků. V této skupině byly dívky s idiopatickou centrální předčasnou pubertou nebo již s hraničním nástupem puberty a nevýraznou pubertální akcelerací na začátku sledování. Nástup puberty byl provázen růstovým urychlením. Výška byla nadprůměrná (1± 1,1 SD), po korekci na kostní věk ale nižší (-1± 0,8 SD). Predikce finální výšky byla v toleranci s cílovou výškou podle rodičů. Organická příčina CPP byla vyloučena pomocí CT mozku nebo MR.

Gonadotropiny, pohlavní vývoj, menarche a MENSTRUAČNÍ CYKLUS

Gonadotropiny byly triptorelinem suprimovány již v úvodních 3 měsících léčby, hormonální suprese se dále prohlubovala a trvala po celou dobu léčby. Poměr LH/FSH po stimulaci gonadoliberinem před léčbou >1 se po 3 měsících léčby snížil pod 1. Významný pokles byl pozorován na konci prvního roku léčby (proti výchozímu stavu p<0,001), s tendencí k dalšímu již nevýznamnému poklesu ve druhém roce léčby. Po ukončení dlouhodobé léčby triptorelinem se pubertální charakter odpovědi gonadotropinů obnovil za 3-12 měsíců. Poměr LH/FSH po stimulaci gonadoliberinem byl již za 3 měsíce po léčbě >1 (p<0,001 proti stavu na konci léčby), vzestup pokračoval do konce prvního roku po léčbě (p<0,05 proti stavu na konci léčby).

Ultrazvukové vyšetření ovarií a uteru prokázalo při léčbě triptorelinem významné zmenšení objemu ovarií během prvního roku léčby (p<0,001), významně se v tomto období snížila i délka uteru (p<0,05). Po ukončení léčby se objem ovarií výrazně zvýšil již v úvodních 3 měsících (p<0,05). Zvětšování objemu ovarií pokračovalo i v prvním a druhém roce po léčbě. Také délka uteru se za 3 měsíce po léčbě zvýšila (p=0,06 proti stavu na konci léčby). Vývoj ovarií a uteru po léčbě odpovídal dosaženému biologickému věku.

Vývoj prsů při léčbě triptorelinem nepostupoval (v některých případech došlo k mírné regresi), podle očekávání mírně progredoval vývoj pubického ochlupení (před léčbou M2-4, P1-2 a na konci léčby M 2-3, P 2-3 podle Tannera).

Po ukončení supresní léčby triptorelinem mělo menarche 8 dívek (5 s idiopatickou a 3 s organicky podmíněnou CPP) v kalendářním věku 12,7± 1,3 (11,3-15,5) roku, při kostním věku 13,9± 0,9 (12-15,6) roku. Nástup menarche byl za 1,1± 0,4 roku po ukončení léčby triptorelinem. Jejich matky měly menarche ve věku 12,9± 1,3 roku. Rozdíl nebyl u léčených dívek proti matkám významný, byl v souladu s průměrem naší populace. Gynekologický věk byl u všech dívek na konci sledování nižší než 2 roky. Menstruační cyklus měly tři dívky s idiopatickou centrální předčasnou pubertou dva roky po ukončení léčby normální délky a pravidelný, dvě dívky měly oligomenoroe (cyklus 32-67 dnů). Nepravidelný menstruační cyklus měly dvě dívky s organicky podmíněnou centrální předčasnou pubertou (oligomenoroe s epizodami sekundární amenoroe), další dívka s organicky podmíněnou CPP a nepravidelným cyklem byla na konci studie zatím velmi krátce po menarche.

U neléčených dívek měl vývoj prsů lineární charakter, vývoj pubického ochlupení byl v poměru k věku a vývoji prsů rychlejší.

U neléčených dívek byl průměrný kalendářní věk menarche 10,9± 0,8 roku a kostní věk 13,5± 0,7 roku. Nástup menarche byl za 4,0± 1,1 roků po prvních příznacích puberty. Matky neléčených dívek měly menarche ve věku 12,8± 1,2. Průměrný kalendářní věk menarche byl sice u neléčených dívek proti normální české populaci i proti jejich matkám významně snížen (p<0,05), kostní věk při menarche byl ale v souladu s naší normální populací.

Délka menstruačního cyklu byla u neléčených dívek při poslední kontrole 25-33 dnů, gynekologický věk 1,9± 0,8 (0,5-3) roků. U sedmi dívek s gynekologickým věkem 3 2 roky byl menstruační cyklus pravidelný, měl normální délku 25-32 dnů.

Porovnání kalendářního a kostního věku při menarche u léčených a neléčených dívek

Léčené dívky měly při menarche menší rozdíl mezi kostním a kalendářním věkem, t. j. 1,0± 1,0 (-0,3 až +2,6) proti 2,6± 0,8 (1,7 až 4,3) roku (p<0,01) u neléčených.

RŮSTOVÉ UKAZATELE V PRŮBĚHU SLEDOVÁNÍ

U léčených dívek bez deficitu růstového hormonu byl při léčbě i po ukončení léčby zachován výchozí růstový potenciál (podle SDS tělesné výšky ke kostnímu věku Ht-SDS/BA). Předpokládaná výška v dospělosti byla před léčbou i na konci léčby proti cílové výšce podle rodičů významně snížená (p<0,01), rozdíl po léčbě nebyl pro malý počet dívek sledovaných po léčbě významný. Definitivní hodnocení bude možné až po dosažení finální výšky všech dívek.

Vývoj výškové predikce při léčbě souvisel s poklesem růstové rychlosti (snížení růstové rychlosti proti výchozímu stavu (p<0,001) a ve druhém roce léčby se zpomalením kostního zrání (p<0,05). První rok po léčbě byl přírůstek kostního věku za 1 kalendářní rok <1. U naší skupiny byla prokázána negativní korelace mezi predikcí tělesné výšky v dospělosti a kostním věkem na konci léčby (r= -0,606, p<0,05).

Růstový potenciál neléčených dívek se po dobu sledování významně neměnil. Předpokládaná výška v dospělosti byla na začátku (161,5± 5,7 cm) i na konci sledování (161,1± 5,1 cm) nižší než očekávaná cílová výška podle rodičů (165,1± 5,7 cm) (p<0,05). Většina dívek nedosáhla na konci studie finální výšky, definitivní zhodnocení proto nebylo možné.

FINÁLNÍ VÝŠKA LÉČENÝCH A NELĚČENÝCH DÍVEK

Finální výšku dosáhly na konci studie 3 dívky léčené triptorelinem a 4 neléčené dívky. Finální výška léčených dívek s idiopatickou centrální před-časnou pubertou (165,6 a 171,4 cm) byla v souladu s cílovou výškou podle rodičů. Obdobná a ve shodě s cílovou výškou podle rodičů byla i finální výška neléčených dívek (156,7 - 173,5 cm). Dívka s organicky podmíněnou centrální předčasnou pubertou a deficitem růstového hormonu si při kombinované léčbě analogem a triptorelinem uchovala výchozí výškový potenciál. Při menarche dosáhly léčené (bez deficitu růstového hormonu) i neléčené dívky s ukončeným růstem 95-97% své finální výšky (obdobně jako je tomu u dívek s normálním nástupem a průběhem puberty).

Závěry

Na základě komplexního rozboru sledovaných parametrů u léčených a neléčených dívek s centrální předčasnou pubertou a/nebo již s hraničním nástupem puberty lze odpovědět na otázku "Které děti mají být léčeny pro centrální předčasnou pubertu ?" takto:

Výsledky naší studie varují před podceňováním předčasného objevení prvních známek puberty. Předčasná puberta může být projevem závažného onemocnění. Na rozdíl od konstitučního urychlení puberty je růstový vzorec u organicky podmíněné centrální předčasné puberty diametrálně rozdílný. Před objevením prvních příznaků předčasné puberty obvykle nepozorujeme urychlení růstu, puberta probíhá často překotně a může být komplikována (jak bylo uvedeno výše) parciálním deficitem růstového hormonu. Pro organicky podmíněnou centrální předčasnou pubertu platí vždy zásada léčit, důraz klademe na včasný záchyt prvních příznaků.

Nenajdeme-li vyvolávající příčinu, rozhodujeme se podle věku, celkového stupně zralosti organismu při záchytu prvních příznaků a podle růstové predikce. Rozbor parametrů neléčených dívek ukázal, že léčba není vždy nutná. Kalendářní věk začátku puberty mezi 6.-8. rokem, nevýznamně urychlený kostní věk a predikci finální výšky blížící se cílové výšce podle rodičů lze obvykle považovat z hlediska růstové prognózy a průběhu pubertálního vývoje za benigní. S léčbou doporučujeme vyčkat a pečlivě monitorovat pubertální vývoj a růstové parametry, kostní maturaci a změny růstové predikce. Pokud dochází k výrazné progresi, je nutno včas léčebně zasáhnout.

Léčba analogem gonadoliberinu je plně indikovaná u dětí s pokročilou centrální předčasnou pubertou, rychlou progresí puberty a špatnou výchozí predikcí dospělé výšky. Hlavním cílem léčby je zmenšit rozdíl mezi pacientem a vrstevníky na minimum: docílit zástavy/regrese urychleného pohlavního vývoje, chování uvést do souladu s věkem dítěte, oddálit uzávěr růstových štěrbin a prodloužit tak období růstu. Tím lze umožnit dosažení finální výšky v souladu s očekávanou výškou podle rodičů. Po ukončení léčby lze očekávat normální postup puberty a dosažení normální reprodukční funkce. Příznivý efekt může být dosažen jen tehdy, pokud dosáhneme dokonalé suprese hypotalamo-pituitárně-gonadální osy.

U dětí s centrální předčasnou pubertou je důležité nejen léčbu "včas zahájit", ale i "včas ukončit". Po ukončení dlouhodobé léčby analogem gonadoliberinu dochází k návratu funkce reprodukční osy a k pokračování normálního pubertálního vývoje.

V souvislosti s vzestupem hladiny pohlavních steroidů k pubertální úrovni se po léčbě nejprve zvyšuje rychlost růstu, kostní maturace se urychluje později. Predikce dospělé výšky se proto může v tomto období zlepšit. Rozhodující pro definitivní hodnocení efektu léčby z hlediska růstu je až dosažená finální výška.

Dosud nezodpovězené otázky spojené s problematikou předčasné puberty jsou výzvou pro budoucnost k dalšímu bádání na tomto poli. Předčasná puberta si nepochybně zasluhuje komplexní pohled a dořešení problematiky regulace, růstu i vývoje zakončeného normální reprodukční schopností.

IFMSA

Jiří Vašátko
(student 4. ročníku 2. LF UK)

VZNIK

Mezinárodní federace asociací studentů medicíny IFMSA je nezávislá, nepolitická organizace sdružující asociace studentů medicíny z více než 60 zemí světa. Byla založena v roce 1951 jako důsledek poválečné vlny přátelství mezi studenty. IFMSA je přidružena k systému OSN a uznána WHO jako oficiální mezinárodní fórum studentů medicíny.

Cílem IFMSA je podporovat mezinárodní spolupráci v odborném vzdělávání a šířit humanistické ideály. IFMSA poskytuje studentům medicíny příležitost ovlivnit praxi a vývoj v medicíně. Organizuje projekty v oblasti veřejného zdravotnictví, pomoci uprchlíkům, lékařského vzdělávání, AIDS a sexuálně přenosných chorob.

STRUKTURA

IFMSA sdružuje jednotlivé národní organizace (NMO-National Member Organization). NMOs mohou mít plné či mimořádné členství, nebo mohou být kandidáty. Jen organizace s plným členstvím má právo volit během mítinků IFMSA.

Výkonná rada (EB-Executive Board) řídí chod celé federace. Jejími členy jsou prezident, odpovědný za celkovou správu a vnější vztahy, generální sekretář, odpovědný za komunikaci uvnitř federace, a pokladník, odpovědný za účetnictví. S Výkonnou radou úzce spolupracují ředitelé stálých výborů (viz. níže), Liaison Officers, zajišťující vnější vztahy, koordinátoři projektů a koordinátoři homepage.

STÁLÉ VÝBORY

Činnost IFMSA řídí stálé výbory (Standing Committees). Jsou reprezentovány lokálním a národním koordinátorem (Local and National Officer). Chod celého výboru řídí příslušný Standing Committee Director.

Výbor pro odbornou výměnu studentů

(SCOPE - Standing Committee on Professional Exchange) představuje nejrozsáhlejší projekt IFMSA. Účast na něm dává studentům jedinečnou možnost poznat lékařské fakulty, nemocnice a kliniky po celém světě. V současné době se ročně uskuteční výměna 4000 studentů, většinou pro klinické praxe trvající jeden měsíc. Stáže jsou organizovány v angličtině a v jazyce hostitelské země.

Výbor pro výzkumné stáže

(SCORE - Standing Committee on Research Exchange) nabízí účast v intenzivních a vysoce specializovaných programech v oblasti lékařského výzkumu. Projekty se vypisují v teoretických i klinických oborech medicíny. Absolvování programu poskytuje příležitost pro porovnání rozdílných přístupů k otázkám výzkumu, lékařského vzdělávání, zdravotní péče a etiky. Pracovním jazykem je zpravidla angličtina.

(SCOPH - Standing Committee on Public Health) zahrnuje několik programů týkajících se veřejného zdravotnictví, jak z hlediska prevence, tak i pomoci. Výbor podporuje rozvoj zdravotní a další péče v komunitách pomocí spolupráce mezi různými sektory společnosti, např. lékařskými, psychologickými atd. Současné projekty: Sudan Village Concept Project, Ecuador VCP, Mexico VCP, Calcutta VCP, několik projektů v Brazílii a projekt v sirotčinci v Rumunsku.

(SCOME - Standing Committee on Medical Education) diskutuje o různých metodách výuky a studia medicíny a o obsahu curricula. Každý rok je pořádán seminář o budoucnosti lékařského vzdělávání. Projekty umožňují studentům získat poznatky o nových trendech, o vzdělávání v oblasti veřejného zdravotnictví, o pomoci studentům v jejich učení a o složení curricula v různých zemích světa.

(SCORP - Standing Committee on Refugees and Peace) pomáhá odstraňovat a předcházet následkům válek hájením odzbrojení, podporou tolerance a prosazováním míru. SCORP se zaměřuje zejména na dosažení zákazu nášlapných minových polí, prevenci nukleární války a problémy lidí žijících v uprchlických táborech v Ugandě, Barmě a Súdánu.

Výbor pro AIDS a pohlavně přenosné choroby

(SCOAS - Standing Committee on AIDS and Sexually Transmitted Diseases) se snaží pomocí vzdělávacích kampaní zvýšit informovanost studentů i široké veřejnosti o všech problémech souvisejících s AIDS a STDs. SCOAS se zabývá prevencí šíření nemocí, zdravotními a sociálními aspekty onemocnění a pracuje s nakaženými lidmi. Výbor též nabízí účast ve vysoce specializovaných výukových programech zabývajících se touto problematikou.

Publikace IFMSA podporují komunikaci mezi studenty a jsou zdrojem informací o činnosti jednotlivých výborů a aktivitách členských organizací. IFMSA vydává např. IFMSA Standing Committee Leaflets, IFMSA Annual Report, IFMSA Newsletter (6x ročně pro členy IFMSA), Medical Student International (MSI) pro všechny studenty medicíny.

V České republice byla IFMSA reprezentována Oborovým sdružením studentů lékařských fakult České republiky (OSLF ČR). Pro styk se zahraničím byl používán název Czech Medical Students´ International Committee (CzeMSIC). Dne 1.4.2000 byl Valnou hromadou přijat nový jednotný název IFMSA CZ. Organizace působí na všech sedmi lékařských fakultách. V rámci IFMSA CZ pracuje Výbor pro odbornou výměnu studentů, Výbor pro výzkumné stáže, Výbor pro veřejné zdravotnictví a Výbor pro lékařské vzdělávání.

Členem IFMSA CZ se může stát každý student lékařské fakulty v ČR, který o členství požádá. Evidenci členů vede Místní pobočka (lokální koordinátorové). Členství je dobrovolné a bezplatné. Pouze, pokud chce člen využít služeb IFMSA CZ (zúčastnit se výměnné stáže), je povinen zaplatit členský příspěvek dle smlouvy.

ORGANIZACE STÁŽÍ

Odborný program, ubytování, stravování a společenský program jsou v hostitelské zemi poskytovány bezplatně na základě dvoustranných smluv o výměnných pobytech studentů. Účastníci stáží z ČR hradí náklady na výměnný studijní pobyt formou členského příspěvku IFMSA CZ. IFMSA CZ zprostředkuje studentům medicíny v ČR stáž v zahraničí a recipročně podle uzavřených smluv poskytuje výměnné pobyty na českých lékařských fakultách pro účastníky z partnerských zemí. Členské příspěvky našich studentů jsou tedy použity k uhrazení ubytování, stravování a společenského programu pro zahraniční účastníky stáží a ke krytí provozních nákladů IFMSA CZ spojených se zajištěním stáží v partnerských zemích.

ZÁSTUPCI 2. LF UK

Zástupci naší 2.LF v IFMSA CZ jsou Barbora Doležalová (prezidentka IFMSA CZ), Jiří Vašátko (NORE-National Officer for Research Exchange), který je zodpovědný za organizaci výzkumných projektů na celorepublikové úrovni, Aneta Kelblerová (LEO-Local Exchange Officer), která je koordinátorkou výměnných projektů na fakultě.

Velmi děkujeme všem klinikám a ústavům 2.LF UK, které v minulosti poskytly klinické a výzkumné stáže zahraničním studentům a umožnily tak našim kolegům stáže v zahraničí. Náš velký dík patří i Ústavu jazyků 2.LF UK, který každoročně pořádá jazykový konkurz na stáže. Budeme se snažit o pokračování této spolupráce a doufáme, že další činnost IFMSA na 2. lékařské fakultě bude příjemná a prospěšná všem zúčastněným stranám.

Publikační činnost 

Abstrakta

Klonování reprodukční a terapeutické

Josef Fulka, jr.¹, Eva Syková², Helena Fulková³, Jan Motlík⁴

Úspěchy v klonování (narození klonované ovce, myši a skotu po přenosu jádra somatické buňky do oocytu, jehož chromozomy byly odstraněny) vzbudily všeobecnou pozornost. Hodnocení tohoto postupu může být různé - vědci v něm vidí možnost zodpovědět základní biologické otázky, chovatele zajímá produkce zvířat s vynikajícími užitkovými vlastnostmi. Farmaceutické společnosti očekávají, že genetiky modifikovaná zvířata člověku zajistí bílkoviny užitečné v medicíně. Často se však setkáváme s obavami z klonování lidí, například z vytvoření většího počtu diktátorů, kteří by mohli ohrozit lidstvo. Pokrok překvapil i vědce, kteří se daným problémem zabývají - narození životaschopných klonovaných mláďat očekával málokdo. Proto chceme upozornit na kladné stránky klonování a zároveň vysvětlit, proč jsou obavy z klonování lidí zbytečné.

Coexpressin of binding sites for A(B) histo-blood group trisaccharides with galectin-3 and Lag antigen in human Langerhans cells

Karel Smetana¹, Zuzana Holíková¹, Radek Klubal², Nicolai V. Bovin³, Barbora Dvořáková⁴, Jiřina Bartůňková², Fu-Tong Liu⁵, and Hans-Joachim Gabius⁶

Šimonovský V. 

AIM: The aim of the study was to assess the value of sonography in detecting the normal appendix and in identifying abnormality. METHODS: The appendiceal wall thickness (normal: <3 mm) and ultraluminal contents (abnormal: large appendicolith, non-expressible fluid) were used as the primary criteria to determine the appendiceal status in 716 appendices. In patients who underwent appendicectomy (n = 166), surgical and histopathological findings were correlated with the ultrasound (US) findings; in patients who did not have surgery the reference standard was the clinical consensus based on follow-up. RESULTS: Thirty-four patients out of 179 with abnormal sonographic findings did not undergo appendicectomy and recovered spontaneously; in 22 of these, the US changes were confined to the appendiceal tip. A normal appendix was identified in 537 patients (45.9% of all patients without appendicitis), with histologic verification subsequently obtained in 21. In 76 normal appendices (14.2% out of all normal appendices), luminal dilatation due to non-expressible inspissated faeces resulted in appendiceal outer diameter >6 mm (range, 6.2-12 mm); a histopathologic proof of non-inflamed appendix was obtained in seven of these. NOCCLUSIONS: A normal appendix can be visualized in a high percentage of cases and it may present with an outer diameter >6 mm (the widely-accepted upper limit of normal) due to the inspissated faecal material within the lumen. A significant percentage of early appendicitis can resolve spontaneously, especially when confined to the appendiceal tip.

   Ročník č.8 • Ročník č.7 • Ročník č.6 • Ročník č.5 • Ročník č.4 • Home 2. LF
    Datum poslední aktualizace 07.09.2000, © Marcela.Cipryanova@lfmotol.cuni.cz