Ročník č. 8
Listopad
1999 |
Fakultní zprávy Akademický senát
dodala Jana Chyšková
Zasedání dne 21.
10. 1999
Mimořádné zasedání AS 2.LF
- Na úvod jednání přivítal předseda AS Doc. Zoban
přítomné členy AS a popřál jim hodně úspěchů v novém školním roce a seznámil
je s programem mimořádného zasedání.
- Hlavním tématem byla zpráva o kandidatuře Prof. MUDr.
J.Kouteckého, DrSc. na volbu rektora UK. Doc. Zoban stručně plénum AS seznámil se
závěry diskusního setkání AS 2. LF dne 10. září, kde vzešel návrh oslovit Prof.
Kouteckého a požádat jej, zda by byl ochoten kandidovat ve volbách rektora UK. Ten po
důkladném zvážení návrh přijal. Při rozhovorech s Prof. Kouteckým zástupci AS
nabídli pomoc při organizování jeho předvolebních vystoupení. Oficiální
přihláška Prof. MUDr. J.Kouteckého, DrSc. jako kandidáta na volbu rektora UK byla dne
29.9.1999 řádně předána a zaregistrována na sekretariátu AS UK v Praze.
- Doc. Kavan pak informoval o průběhu předvolebních
aktivit Prof. Kouteckého na jednotlivých fakultách UK. Ty byly předem osloveny a
informovány dopisem AS 2. LF o navržení Prof. Kouteckého jako kandidáta na volbu
frektora UK. Jeho vystoupení se vesměs setkala v příznivým ohlasem. Fakulta
sociálních věd UK zve všechny členy AS na besedu s Prof. Kouteckým 14.10. v 15.00
hod. v Hollaru.
- V rozpravě k tomuto tématu bylo ústy Doc. Kavana
vysloveno na žádost Prof. Klenera jeho ujištění, že v žádném případě není v
jeho záměrech slučovat lékařské fakulty. Dále tlumočil ochotu Doc. Wilhelma
vystoupit před senátem 2. LF UK a přednést teze svého programu. Prof.Herget navrhl
pozvat oba protikandidáty Prof. Kouteckého, tj. Prof. Klenera a Doc. Wilhelma, aby 20.
října 1999 v 15.00 hod. v rámci diskusního setkání s AS 2. LF prezentovali své
volební programy. Senát s tímto návrhem souhlasil a pověřil předsedu AS, aby oběma
kandidátům zaslal zvací dopis.
- Dne 20. října 1999 v 19.30 hod. na koleji Kajetánka
pořádá AS 2. LF setkání s kandidátem na rektora Prof. MUDr. J. Kouteckým, DrSc.
Účast široké akademické obce naší fakulty je vítána. AS zajistí dostatečnou
propagaci tohoto setkání. AS se rozhodl, že jeho členové se po zasedání AS tohoto
setkání osobně zúčastní.
- Do Rady VŠ pro období 2000-2002 AS 2. LF
navrhuje z PKAS Doc. Škábu, za SKAS D. Hodyce.
- Příští zasedání AS se koná 20.10. v 15.00 hod.,
přijdou-li pozvaní kandidáti ke svým vystoupením, přesune se oznámený program
jednání na další termín (26.10.99).
Zasedání dne 26. 10. 1999
VYSTOUPENÍ DĚKANA
Děkan fakulty seznámil AS se svými rozhodnutími v
případech studentky Fialové, která zahájila studium na naší fakultě v letech
1991/92, ukončila tři ročníky a následně studium ukončila z osobních důvodů. Po
ročním přerušení byla přijata na LF v Bratislavě, kde absolvovala 4. ročník.
Nyní požádala o přijetí na naši fakultu, kde by chtěla studium dokončit, neboť
má trvalé bydliště v Praze. Děkan přijetí na fakultu akceptoval s tím, že
studentka musí dodatečně vykonat některé zkoušky a některé zkoušky vykonané na
bratislavské fakultě jí budou uznány (hodnocení výborně nebo velmi dobře). AS
nesouhlasí s retroaktivitou u curricula obecně, s rozhodnutím děkana souhlasí a
doporučuje v obdobných případech zachovat stejný postup. Studenti Pokorná,
Prokešová, student Turoň z 2. ročníku požádali o opakování nebo rozložení
ročníku; nový studijní řád neomezuje počet nesplněných studijních povinností,
proto děkan jejich žádostem vyhověl. Akademický senát tato rozhodnutí bere na
vědomí. Studium na 1 rok přerušilo 7 studentů, ukončilo 17, 23 opakuje ročník v
magisterském studiu, z bakalářských oborů opakuje 1 student optiky a optometrie a 6
studentů fyzioterapie. Ze zahraničních studentů opakuje 1. ročník 9. Z jiných
fakult nastoupilo letos na naši fakultu 5 zahraničních studentů.Na naší fakultě
studuje v současné době 1024 studentů, z toho 144 zahraničních. Dále děkan
seznámil senát se strukturou a počty učitelského sboru na lékařských fakultách.
Informace děkana o tom, Prof. Klener dal popud k
vytvoření nové edice Alma Mater, která usnadní publikační činnost zejména mladým
lékařům. a věd. pracovníkům. Děkan upozornil, že nakladatelství Galén je schopno
v krátkém časovém úseku vydat odborné publikace, monografie i habilitační práce.
Bylo prezentováno zajímavé zjištění, že v rámci českých monografií jsou
pracovníci naší fakulty na čelném místě.
VYSTOUPENÍ TAJEMNÍKA
- Tajemník informoval senát o poplatcích spojených se
studiem, které stanoví nový Statut UK:
- Poplatky za studium: za úkony spojené s PŘ 500,. Kč. Za
studium /více než standardní doba + rok 5.000 Kč
- Senát vzal na vědomí prohlášení děkana, že pro
letošní rok nebudou poplatky spojené se studiem vybírány na základě rozhodnutí
rektora. Studenti, kterých se to týká, musí však podat písemnou žádost o
osvobození od poplatků děkanovi.
- Stanovení míry vyučovacích povinností (požadované
minimum): Odborný asistent - 12 hod./týdně, docent 9 hod./týdně, profesor 5
hod./týdně, vědecký pracovník 3 hod./týdně, minimální povinnost, kterou vyžaduje
MŠMT.
VYSTOUPENÍ PRODĚKANA DOC. KOMÁRKA
- Výuka informatiky v 6. ročníku, Doc. Kasal přislíbil
maximálně možnou redukci výuky.
- Náplň výuky oboru je věcí vedoucího příslušného
oboru.
- Senát považuje za nutné, aby změny curricula byly vždy
projednávány se senátem předem, a to i během prázdnin, což je v souladu s § 27
odst. 1) písm. h) resp. odst. 2) písm. a) Zákona o VŠ. Projednání úpravy curricula
bylo odloženo na příští zasedání AS po dohodě s proděkanem Doc. Komárkem.
Různé
Kontrola zápisu z června: hodnocení výuky - informace
Doc. Kocourkové, společně Doc. Kasal s Doc. Komárkem připravili dotazník pro
evaluaci výuky. Návrh: dotazník vyplnit v den zápočtu a předat na studijní
oddělení. Po vyjádření vedoucích hlavních oborů bude dotazník doplněn a
rozeslán na jednotlivá pracoviště fakulty.
- Ustavena volební komise pro volbu kandidáta na funkci
děkana:
- předseda Prof. Herget, členové dr. Blanický a
student Kratochvíl.
- Volební řád pro volbu
děkana dosud neschválen akademickým senátem UK, proto po dohodě s právním odd.
univerzity lze postupovat podle námi předloženého návrhu volebního řádu pro volbu
děkana. Pro zvolení děkana v tajných volbách je rozhodující hlas nadpoloviční
většiny všech členů senátu.
- Senát potvrdil Doc. Škábu za svého zástupce v RVŠ a
navrhl jej za člena komise pro síť a strukturu VŠ.
- Na základě dopisu předsedy AS UK Prof. Bednáře je
zapotřebí připravit organizaci voleb zástupců fakult do senátu UK, tak aby vlastní
volby mohly proběhnout po 20. listopadu 1999. Při přípravě voleb je doporučeno
postupovat podle prozatímního volebního řádu AS UK v Praze.
- AS 2. LF jmenoval do volební komise Doc. Průšu, + 1
student s tím, že po upřesnění počtu volebních míst bude stanoven přesný počet
členů volební komise.
- Volba děkana : veřejné shromáždění akademické obce
se bude konat 24.11. ve 14.00 hod. ve velké posluchárně
- Program- prezentace kandidátů na volbu děkana,
- neveřejné zasedání
senátu a volba děkana ihned po skončení prezentace
- projednání otevřených
otázek curricula za přítomnosti proděkana Doc.Komárka
- upřesnění
organizace voleb zástupců 2. LF do AS UK.
- Senát diskutoval začlenění volitelné vědecké
seminární práce do curricula a žádá Doc. Komárka, aby předložil senátu syllabus
tohoto volitelného předmětu a předpisy pro hodnocení a posuzování vědecké
seminární práce.
- Senát byl seznámen s tím, že za naši fakultu vystoupí
při oslavách 17. listopadu MUDr. Martin Hložánek.
- Byla podána informace setkání lékařů ve velké
posluchárně s vedením nemocnice za účasti děkanů 1. a 2. LF UK.
- Je třeba řešit opakovanou neúčast některých členů
senátu na zasedáních : (především z řady SKAS) Studentská komora by měla podat do
příštího zasedání senátu návrh na řešení situace.
- Předsednictvo senátu a předseda volební komise pro
volbu děkana se sejdou před zahájením veřejného shromáždění akademické obce,
tj. ve 13,30 hod.

|
Ročník č. 8
Listopad
1999 |
Fakultní zprávy Kolegium děkana
zapsala Jana Chyšková
Zasedání 4. 10. 1999
STUDIJNÍ ZÁLEŽITOSTI
- P. Turoň, student 1. ročníku, žádá o opakování 1.
ročníku (nesplnil 4 studijní povinnosti, i když v novém SZŘ fakulty, který je
platný od 1. 9. 1999 - od nového akademického roku 1999/2000 - již není počet
nesplněných povinností omezen). Příloha. Závěr: KD se k žádosti vyjádřilo
kriticky, děkan se vyjádří až poté, co se studentem bude jednat osobně.
- Žádost řeckého studenta o umožnění složit státní
zkoušku před uplynutím 3měsíční lhůty stanovené mezi opakovanými pokusy z
důvodu jednodušší nostrifikace v Řecku do konce kalendářního roku. Závěr: KD
nemá námitek, pokud nebude mít vedoucí oboru námitky a komise se sejde v
požadovaném termínu.
ZAHRANIČNÍ ZÁLEŽITOSTI
- Během letních měsíců se na UK obrátilo několik
zahraničních univerzit s nabídkou navázání meziuniverzitní spolupráce. WEB.
Závěr: KD bere na vědomí.
- Velvyslanectví ČR ve Švédsku seznamuje s nabídkou
stipendií na akademický rok 2000/2001. WEB. Závěr: KD bere na vědomí.
- Informace o možnosti studia ve velké Británii.
WEB. Závěr: KD bere na vědomí.
- Projekt EUREKA. WEB. Závěr: KD bere na vědomí.
- MUDr. A. Čechvalová - postgraduální studentka
Lékařské fakulty Komenského v Bratislavě. Má zájem stážovat na I. dětské
klinice a věnovat se problematice, která souvisí s její disertační prací. Vedení
1. dětské kliniky s její stáží souhlasí. Závěr: KD souhlasí.
- KD souhlasí s cestou do zahraničí:
- Doc. MUDr. J. Bartůňková, Itálie
- Prof. MUDr. P. Goetz, CSc.,
Slovensko
- MUDr. R. Konkol'ová, Slovensko
- MUDr. A. Machovcová, Slovensko
VĚDECKÉ HODNOSTI
- Přípis UK zn. 2798/99-III D III/4 ze dne 14.9.1999
týkající se stanoviska fakult k žádostem o vydání osvědčení o uznání
zahraniční VŠ kvalifikace - na vědomí. Závěr: Dát na vědomí všem pracovištím,
umístit na web stránku fakulty.
- MUDr. R. Formánková, interní studentka PDSB 2. LF UK v
oboru molekulární biologie a genetika - ukončení studia v řádném termínu (tj. ke
30.9.1999) - složila úspěšně státní rigorózní zkoušku. Závěr: KD bere na
vědomí a vítá, dopis absolventce z odd. V+V.
- MUDr. I. Hájková - nově přijatá studentka PDSB na 2.
LF UK - prezenční - nejprve žádala o převedení do kombinované formy studia, nyní
na základě doporučení od školitelky p. MUDr. A. Šedivé,CSc. oznamuje, že do PDSB
nenastoupí. Závěr: KD bere na vědomí
- MUDr. M. Škutová, interní studentka PDSB - IV. ročník
- (v loňském roce prodloužení studia o 1 rok) - Závěr: KD doporučuje osobní
pohovor se studentkou, doporučit přerušení studia nebo přechod na externí formu
studia.
- MUDr. P. Pohunek, CSc., odborný asistent II. dětské
kliniky 2. LF UK ve FN Motol - posouzení dokumentace k habilitačnímu řízení.
Závěr: KD doporučuje vydat monografii ve vydavatelství Galén.
HOSPODÁŘSKÉ A TAJEMNICKÉ ZÁLEŽITOSTI
- Informace o čerpání rozpočtu, návrh opatření.
Závěr: KD bere na vědomí.
- Seznam knih z výstavy firmy Springer - ke schválení.
Závěr: KD souhlasí.
- SCIO - nabídka na provedení analýzy testů užívaných
v přijímacích zkouškách, požadavek na zaslání zprávy o průběhu přijímacího
řízení a základních statistických údajů, které jsou její součástí. Závěr:
otázkou se zabývala komise pro přijímací řízení na RUK a rozhodla o zveřejnění
všech otázek před příštím přijímacím řízením.
- Nadační fond Vlasty a Ervína Adamových - podáno 24
žádostí o přiznání stipendia Závěr: KD vzalo na vědomí.
RŮZNÉ
- Doc. MUDr. P. Zoban, CSc. informoval KD o rozhodnutí AS
2. LF UK navrhnout za kandidáta na rektora dosavadního prorektora UK Prof. MUDr. Josefa
Kouteckého, DrSc. Návrh byl v termínu doručen osobně na rektorát.
- KD se zabývalo
příspěvkem kolegy MUDr. Matlacha a výhradami MUDr. Ing. J. Vejvalky týkajícími se
proděkanem Doc. MUDr. T. Blažkem, CSc. navrženého systému registrace
studentů-uživatelů fakultní sítě. KD soudí, že musí být zajištěn otevřený, k
uživatelům přátelský, přitom však jasně definovaný způsob evidence jednotlivých
uživatelů. Ukládá proděkanu Blažkovi, aby s oběma jmenovanými znovu celou
záležitost projednal a do příštího zasedání KD seznámil s výsledkem.
- VR UK - informace děkana o
uspořádání přednáškového večera SLČ Praha k 17. listopadu, kde by za studenty
vystoupil MUDr. M. Hložánek, student PGS.
- Děkan připomněl, že z
jednání s p. rektorem UK Prof. Malým vyplynula pro všechny zahraniční studenty
povinnost zaplatit školné nejpozději do konce kalendářního roku.
- Účast na konferenci v
Düsseldorfu: děkan Doc. MUDr. M. Bojar, CSc., proděkanka Doc. MUDr. V. Benešová,
CSc., vedoucí Ústavu jazyků PhDr. I. Mokrošová, za studenty Jaroslav Chlupáč
(3.ročník), Petr Lošeňuk (4.ročník) a Jiří Bronský (5.ročník).
- Národní výzkumná
centra - děkan referoval o jednání na VR UK. Prof. Goetz předložil návrh na
vytvoření Národního centra pro výzkum molekulární genetiky.
Zasedání 11. 10. 1999
PERSONÁLNÍ ZÁLEŽITOSTI
- Doc. MUDr. P. Vlček, CSc. žádá o schválení MUDr. H.
Křížové do funkce školského zástupce přednosty kliniky. Závěr: KD souhlasí.
- Prof. MUDr. P. Goetz, CSc. informoval o dotazu nám. MUDr.
Vetyšky na stanovisko fakulty k otázce přičlenění odd. infekčních hepatitid.
Závěr: KD považuje za nejlepší řešení, aby se infekční klinika přestěhovala z
Bulovky do Motola a odd. infekčních hepatitid bylo součástí Inf. kliniky 2. LF UK a
FNM. KD si uvědomuje, že takovéto řešení však nebude zřejmě obecně akceptováno
z provozně-ekonomických důvodů, též však proto, že zástupci oboru inf. chorob
dávají přednost současnému stavu. Začlenění inf. kliniky by bylo pro 2. LF a FN
Motol optimálním postupem, jak s ohledem na zajištění výuky, tak pro zlepšení
komplexnosti zdravotní péče v areálu FN Motol. Další zvažovaná řešení mají
ráz provizoria a pro 2. LF nepředstavují přínos. KD nakonec došlo k závěru, že
zřejmě bude nutno akceptovat návrh na přestěhování odd. IH do inf. kliniky na
Bulovce s ohledem na provozně-hospodářské důvody.
- Nová agentura z USA - International Medical Education
Institute, která kontaktovala fakultu, nabízí pravidelné obstarání většího počtu
studentů, až 60 i více ročně. Požaduje exkluzivitu USA, Kanada a veškerá teritoria
k nim náležející. Dále požaduje některé nestandardní podmínky a bylo jí
sděleno, že jsou jen velmi těžko realizovatelné. Závěr: nutno dále jednat a
nabídnout naše podmínky.
- Řecká studentka ze 6. ročníku LF Univerzity v Pecsi
žádá o povolení stáže na I. dětské klinice. Vedení kliniky souhlasí. Závěr: KD
souhlasí.
ZAHRANIČNÍ ZÁLEŽITOSTI
KD souhlasí s cestou do zahraničí:
- RNDr. D. Pospíšilová, Německo
- Prof. A. MUDr. Zapletal
DrSc., Španělsko
- Doc. V. MUDr. Vávrová,
Rakousko
- MUDr. Z. Jech, Německo
- Doc. MUDr. J. Hoch, CSc.
Německo
- Prof. MUDr. S. Tůma,CSc.,
Mexiko, Slovensko
- Doc. MUDr. J. Hořák,
CSc., Slovensko
- MUDr. J. Lisý,
Slovensko
VĚDECKÉ HODNOSTI
MUDr. J. Uhlík, odborný asistent Ústavu histologie a
embryologie 2. LF UK - dodatečná přihláška do postgraduálního studia - kombinované
formy v oboru biologie a patologie buňky. Závěr: KD souhlasí.
HOSPODÁŘSKÉ A TAJEMNICKÉ ZÁLEŽITOSTI
Návrh úpravy a rekonstrukce prostor Ústavu vědeckých
informací. Závěr: KD bere na vědomí a vítá. Nutno projednat s nemocnicí, která je
majitelem objektu.
RŮZNÉ
- Prof. MUDr. P. Goetz, CSc. referoval o schůzce mezi
zástupci 1. a 2. LF UK a vedením FN Motol.
- Informace Prof. MUDr. P.
Goetze, CSc. o záměru jeho ústavu podílet se na programu EU Centers of Excellence pod
názvem "Molecular Genetics in Pediatrics".
- Děkan a proděkan Prof.
MUDr. R. Kodet, CSc. navázali kontakt s Prof. Stránským, který jim sdělil, že
akreditační komise neodsouhlasí žádný obor PGS, kde by nestudoval alespoň jeden
student. Prof. Stránský navrhuje, že u oborů, kde letos nenastoupí žádný student
PGS, by bylo možno požádat o nové instalování oborové rady v příštím roce.
- KD se zabývalo
sdělením, které nám postoupil Doc. Průša, o ceně České společnosti klinické
biochemie, kterou získal za nejlepší práci na téma: "Aplikace molekulární
biologie v klinické biochemii" za rok 1998. Zároveň informoval o výroční ceně
České společnosti klinické biochemie za nejlepší monografii "Klinická
biochemie - požadování a hodnocení biochemických vyšetření" za rok 1998,
kterou získal Prof. Masopust. Závěr: KD doporučuje zveřejnit v Pelikánu a v
časopise FORUM krátkou zprávou.
Zasedání 18. 10. 1999
PERSONÁLNÍ ZÁLEŽITOSTI
- Do výběrového řízení na místo tajemníka fakulty
přišly zatím 2 přihlášky a to Ing. Melče a Ing. Moudré. Na přijímání
přihlášek byl určen termín 1 týden. Závěr: rozhodnuto prodloužit termín
podávání přihlášek do 1.11., opakovaně zveřejnit inzerát.
- Chirurgická klinika hodlá uspořádat oslavy k 75.
narozeninám Prof. Nahodila. Závěr: na těchto oslavách se fakulta nebude podílet,
časově se k záležitosti KD vrátí v únoru 2000, kdy bude řešeno standardním
způsobem.
- Žádost Prof. Vízka z Ústavu patologické fyziologie o
přijetí 2 učitelů - současných studentek PGS. Závěr: KD souhlasí s tím, že obě
nejprve musí dokončit studium. Poté nutno diskutovat o event. omezení počtu
externistů.
STUDIJNÍ ZÁLEŽITOSTI
- Informace o jednání s Mgr. Šamánkovou v otázce výuky
Ošetřovatelství na naší fakultě. Mgr. Šamánková vstoupí v jednání s firmou
Hartmann-Rico k upřesnění druhu a množství názorných pomůcek, které by tato firma
ke zmiňovanému vyučovanému předmětu poskytla. Návrh vedení fakulty, aby
rozšíření výuky tohoto předmětu prozatím probíhalo v zimním semestru formou
nepovinných odpoledních kursů pro 1. ročník, které by vedla Mgr. Šamánková.
Závěr: KD souhlasí.
- Dále bylo jednáno s docenty Kasalem, Kvapilem a Trčem o
myšlence zavést pro učitele na naší fakultě tzv. pedagogické minimum. Pracovní
skupina ve složení Doc. MUDr. P. Kasal, CSc., Doc. MUDr. M. Kvapil, CSc., Doc. MUDr. T.
Trč, CSc. a RNDr. P. Blanický a pod vedením Doc. Kvapila shromáždí poznatky a
připraví návrh na první běh tohoto školení, který by se měl uskutečnit nejprve
pro učící asistenty klinik, v zimních a jarních měsících příštího
kalendářního roku jako nepovinný kurs. Závěr: KD souhlasí.
- Volitelné písemné práce v pregraduálním lékařství
z povinně volitelných předmětů. Závěr: KD dospělo k závěru, že je nutno
vycházet ze znění zákona o VŠ a z úpravy zakotvené ve Studijním řádu fakulty
(viz Karolinka s. 22-24). O případné změně by muselo proběhnout jednání na půdě
AS. KD pověřuje proděkana Doc. Komárka a tajemníka prověřením stavu na jiných
lékařských fakultách a dalších fakultách UK.
- Výuka teoretických předmětů - vzhledem k nárůstu
počtu studentů v 1. ročníku (z důvodu opakování ročníku), požadují někteří
pedagogové vytvoření 10 místo dosavadních 8 kroužků, aby bylo možné vyučovat v
laboratořích, kde se nedostávají pomůcky pro větší skupiny studentů. Závěr:
Proděkan Doc. MUDr. V. Komárek navrhuje svolat pedagogickou komisi senátu a projednat s
dalšími vyučujícími teoretických předmětů.
VĚDECKÉ HODNOSTI
- Mgr. L. Suchomelová, interní studentka PDSB 2. LF UK -
III. ročník - žádost o převedení do externí formy studia z důvodu dopsání
publikací a přípravy práce k obhajobě. Rigorózní zkoušku složila 15. 4. 1999.
Závěr: KD souhlasí.
- MUDr. D. Mayerová, interní studentka PDSB 2. LF UK - I.
ročník - z důvodu účasti na mezinárodní konferenci v New Yorku ve dnech, kdy byl
prováděn zápis do PDSB, nebyl dán pokyn k proplacení stipendia za měsíc říjen. Z
toho důvodu žádáme o souhlas, zda bude možno proplatit v listopadu dodatečně
stipendium i za měsíc říjen. Závěr: pokud to umožní stávající předpisy, bude
proplaceno, zjistí tajemník.
- MUDr. M. Sameš, primář neurochirurgického oddělení
Masarykovy nemocnice v Ústí n. Labem - žádost o povolení obhajoby kandidátské
disertační práce v oboru chirurgie. Téma kandidátské práce: Regenerace periferních
nervů po poranění. Závěr: KD souhlasí.
HOSPODÁŘSKÉ A TAJEMNICKÉ ZÁLEŽITOSTI
Návrh Doc. MUDr. Pavla Kasala, CSc., přednosty Ústavu
lékařské informatiky, na technické řešení nové počítačové učebny. Závěr:
bude svolána schůzka, které se zúčastní proděkani Doc. Komárek, Prof. Goetz, Doc.
Blažek a Doc. Kasal, na níž budou specifikovány přesné a zdůvodněné požadavky.
RŮZNÉ
- KD žádá znovu všechny přednosty klinik, pokud se
podílejí nějakým způsobem na řešení 5. rámcového programu EU, aby posílali
kopie žádostí Doc. MUDr. E. Sykové, DrSc., která byla určena koordinátorem
rámcového programu. Bude zveřejněno na WEB stránce.
- KD se ještě vrátilo k
otázce Národních výzkumných center, kterých bylo navrženo pět. KD všem
navrhovatelům děkuje a vítá jejich iniciativu.
- KD se zabývalo nutností
uvolnění místnosti děkanátu MUDr. Ing. J. Vejvalkou ke dni 27. 10. 199 a nabízí
jmenovanému pro případná jednání v areálu FN Motol možnost využití konkursní
místnosti děkanátu v přízemí s tím, že bude nahlášeno vždy s dostatečným
časovým předstihem po dohodě s ing. Semlerovou.
- Uživatelské účty
studentů pro přístup k výpočetní technice a sítím fakulty byly zřízeny
oddělením aplikované informatiky a jsou distribuovány studijním oddělením -
informace proděkana Doc. MUDr. T. Blažka, CSc.
- Informace o jednání
Doc. MUDr. M. Bojara, CSc. s ředitelkou VZŠ v Duškově ul. o možnostech spolupráce
fakulty se školou při výuce tělovědy, histologie, biofyziky atp.
Zasedání 25. 10. 1999
PERSONÁLNÍ ZÁLEŽITOSTI
- PhDr. I. Mokrošová nabízí vytvoření německé verze
domovské stránky 2.LF UK. Blíže v přiloženém dopise. Závěr: KD souhlasí a vítá
tuto iniciativu.
- Prof. MUDr. J. Hořejší, DrSc., navrhuje svým školským
zástupcem Doc. MUDr. L. Roba, CSc. Závěr: KD souhlasí.
- KD navrhuje ocenění k životnímu výročí (listopad
1999) těmto pracovníkům 2. LF UK:
- Doc. MUDr. V. Smetana, Ortopedická kl. dětí a
dospělých
- Doc. MUDr. J. Vaništa,
CSc., bývalý docent Infekční kliniky
- Prof. MUDr. L.
Lomíčková, DrSc., bývalá přednostka Dětské oční kliniky
- Prof. MUDr. I.
Lesný, DrSc., bývalý přednosta Kliniky dětské neurologie
ZAHRANIČNÍ ZÁLEŽITOSTI
Granty GAUK 2000
Schválení kolegiem
děkana fakulty garanta projektu v případě, že hlavním řešitelem je student
studující v doktorském studijním programu:
- MUDr. L. Škárka; Ontogenetický vývoj membránového
potenciálu srdečních mitochondrií: vliv hypoxie; Garant: Prof. MUDr. B. Ošťádal,
DrSc.
- Ing. M. Vylitová; Exprese Na transportních systémů v
enterocytech tračníku a role kortikosteroidů; Garant: Prof. MUDr. Herget, DrSc.
- MUDr. R. Matlach; Změny mechanických vlastností
kostí v závislosti na věku člověka; Garant: Ing. Monika Chalupová, Dr.
- MUDr. M. Slaměník; Metabolismus aminokyselin u
nádorových onemocnění; Garant: Doc. MUDr. Richard Průša, CSc.
Závěr: KD ukládá Prof. MUDr. R. Kodetovi, CSc. aby
zveřejnil připomínky.
- KD souhlasí s cestou do zahraničí:
- Doc. MUDr. L. Rob, CSc., Argentina
- Doc. MUDr. J. Feber,
Slovensko
- MVDr Vajner, CSc.,
Slovensko, (výměna za MUDr. Uhlíka)
- Doc. RNDr. H.
Krásničanová, CSc., Slovensko
- Doc. PaeDr. P.
Kolář, Rakousko
VĚDECKÉ HODNOSTI
- MUDr. M. Horáková, nově přijatá studentka PDSB -
žádost o zrušení studia v oboru fyziologie a patofyziologie člověka, vzhledem k
tomu, že nastoupila na místo sekundárního lékaře na oddělení srdeční chirurgie
FN Motol. Závěr: KD bere na vědomí a vyslovuje politování.
- MUDr. R. Nagy, interní student PDSB 2. LF UK v oboru
biologie a patologie buňky - žádost o převedení z interní formy na externí.
Závěr: KD souhlasí.
- MUDr. R. Baronová, nově přijatá studentka PDSB v oboru
biomechanika - žádost o přerušení studia do 31.8.2000. Závěr: KD souhlasí.
RŮZNÉ
- MUDr. Faramarz Farajpour - bude zaměstnán na fakultě
jako tutor zahraničních studentů formou "smlouvy o dílo"
- Diskuse o tendenci ke
slučování ORL klinik 1. a 2. LF UK. Šlo o reakci KD na dopis Doc. MUDr. Z. Kabelky. KD
pověřuje proděkana Doc. MUDr. V. Komárka, aby jednal s proděkanem pro studium 1. LF
ohledně výuky dětské ORL a objasnil představitelům 1. LF UK názory vedení 2. LF UK
na zajištění výuky a prostupnost jednotlivých oborů.

|
Ročník č. 8
Listopad
1999 |
Fakultní zprávy Fakulta ve zkratce
UDĚLENÍ
CENY JOSEFA HLÁVKY PRO ROK 1999
Správní rada Nadání
schválila návrh vedení Univerzity Karlovy na udělení Ceny Josefa Hlávky pro rok 1999
studentu 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy MUDr. Janu Zunovi. Diplom spolu s
částkou 20 000,- Kč mu byl slavnostně předán na zámku Josefa Hlávky v
Lužanech u Přeštic dne 17. listopadu 1999.
OCENĚNÍ PRO ÚSTAV KLINICKÉ BIOCHEMIE A
PATOBIOCHEMIE 2. LF UK A FN MOTOL
ÚKBP získalo v
letošním roce dvojí ocenění: Cenu České společnosti klinické biochemie za
nejlepší práci za rok 1998 na téma: "Aplikace molekulární biologie v klinické
biochemii." - Doc. MUDr. R. Průša, CSc. a kol. a Výroční cenu České
společnosti klinické biochemie za nejlepší monografii za rok 1998: " Klinická
biochemie - požadování a hodnocení biochemických vyšetření." - Prof. MUDr. J.
Masopust, DrSc.
DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ
V sobotu 20. listopadu 1999 se v době
od 8.00 do 16.00 hod. koná na naší fakultě den otevřených dveří.
VOLBA REKTORA
Dne 22. října 1999 se konaly volby
rektora Univerzity Karlovy. Jedním z kandidátů byl Prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.,
prorektor pro vnější vztahy a přednosta Kliniky dětské onkologie 2. LF UK a FN
Motol. Už v prvním kole Akademický senát Univerzity vybral nového, již 506. rektora
naší nejstarší univerzity, dosavadního prorektora pro rozvoj Prof. Ing. Ivana
Wilhelma, CSc. Byl zvolen 35 členy senátu z celkových 68, profesor Koutecký získal 14
hlasů a třetí kandidát, Prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc., obdržel 12 hlasů. Nový
rektor se ujme funkce 1. února 2000 na dobu tří let. Volby rektorů se konaly i na
dalších vysokých školách. Dne 3. 11. 1999 si zvolili nového rektora na ČVUT, kde se
jím stal Prof. Ing. Jiří Witzany, DrSc. a na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde si
vybrali do čela teprve druhou ženu v dějinách školy Prof. Janu Mačákovou,
současnou děkanku Lékařské fakulty.
VOLBA DĚKANA 2. LF UK
Veřejné
shromáždění akademické obce se bude konat 24. 11. ve 14.00 hod. ve velké
posluchárně.

|
Ročník č. 8
Listopad
1999 |
Fakultní zprávy O lékařské informatice a výpočetní technice
Doc. MUDr. P. Kasal, CSc.
(Ústav lékařské informatiky 2. LF UK)
Minulý týden jsem obdržel komentář
studentů k náplni výuky lékařské informatiky jenž velice vítám a předpokládám,
že diskuse přispěje k vyjasnění některých otázek a zejména pak k pozitivnímu
vývoji našeho předmětu.
Hlavní théze dokumentu vycházejí z následujících
konstatování:
"Myslíme si, že student, který absolvuje
předmět Lékařská informatika by měl být především dobrým uživatelem
výpočetní techniky a všech nástrojů, které mu tato oblast poskytuje".
"Jsme toho názoru, že prostor, který je
věnován tomuto předmětu by mohl být využit efektivněji, a to tak, aby každý z
nás byl schopen po jeho absolvování plnohodnotné práce s výpočetní
technikou".
Základním nedorozuměním je asi především
ztotožňování lékařské informatiky a výpočetní techniky. Je nutno připomenout,
že základy výpočetní techniky jsou vyučovány v rámci povinného středoškolského
předmětu v rozsahu 80 hodin. Prakticky každá střední škola je současně již
vybavena počítačovou třídou pro praktickou výuku.
VÝCHODISKA PRO NÁPLŇ PŘEDMĚTU
Směrnice Mezinárodní asociace RUFIS (Role
of Universities for Information Society) na kterých se aktivně podílí i komise
vysokých škol při MŠMT jednoznačně doporučuje zaměření vysokoškolské výuky
informatiky na odborné aplikace. (http://www.vslib.cz/tul/confer/rufis98/).
Association of American Medical Colleges
(www.aamc.org) reprezentativně definovala náplň
lékařské informatiky jako předmětu studia. Podle oficiálního doporučení pro LF v
USA zahrnuje obor následující oblasti:
- Práce s lékařskými daty
- Práce se znalostními databázemi
- Práce s klinickými informačními systémy
- Práce se systémy pro rozhodování
Handbook of Medical Informatics (van
Bemmel et al.) http://www.mieur.nl/mihandbook/r_3_3/handbook/home.htm.
Nejrenomovanější evropská učebnice lékařské informatiky má prakticky identickou
strukturu kapitol jako zmíněné doporučení AAMC.
PRÁCE S LÉKAŘSKOU INFORMACÍ
S odvoláním na všechny uvedené dokumenty je možno
konstatovat, že těžištěm lékařské informatiky je práce s lékařskou informací a
výpočetní technika je jejím prostředkem.
Orientace ve zpracování lékařských dat nebo
efektivní hledání správné informace ve znalostních databázích je spojeno s
nezbytnými teoretickými znalostmi, pokud nemáme v informacích pouze
"brouzdat" ale získat opravdu optimální údaje pro danou situaci.
Jednostranné zdůrazňování uživatelského aspektu nabízí příměr ke studiu
chirurgie, kdy si často student sešije jen jednu nebo dvě rány. Všem je ale jasné,
že je pro absolventa základní prioritou rozpoznání chirurgického onemocnění a
představa o indikacích a řešení.
ZVLÁDNUTÍ VÝPOČETNÍ TECHNIKY
Při výuce si u nás každopádně každý student práci
s PC zopakuje. Všechna praktika probíhají na počítači, všichni se seznámí s
funkcí 12 různých softwarových prostředků, 6 hodin pracují s Internetem a celkově
tak stráví u PC 36 hodin. Srovnáním s ostatními fakultami jsme zjistili, že na 2. LF
je prokazatelně největší rozsah práce studentů s počítačem ze všech
lékařských fakult v ČR (na 1. LF 28 hodin, na ostatních pak v průměru jen cca 8
hodin!).
Výukou vše ale nekončí. V praxi samozřejmě trvale
vzniká potřeba zaškolování v práci s prostředky výpočetní techniky, která se
velmi rychle mění, což běžně řeší speciální uživatelské kurzy, probíhající
i ve FN Motol. Školení zájemců o využívání Internetu potom zajišťuje na
většině míst správce sítě.
Všechny uvedené údaje je nutno chápat jako onen
nezbytný pohled z druhé strany - "audietur et altera pars". O problému jsem
každopádně připraven široce diskutovat včetně možných modifikací náplně
předmětu, na kterém bude samozřejmě nutno stále mnoho zlepšovat.
Současně oceňuji korektní a věcný tón příspěvku
studentů, jenž tuto diskusi vyvolal.
 |
Ročník č. 8
Listopad
1999 |
Fakultní zprávy Imunitní
systém u dětí s cystickou fibrózou
MUDr. A. Šedivá, CSc.
(Ústav imunologie 2. LF UK)
Teze habilitační přednášky přednesené na
zasedání vědecké rady dne 21. 10. 1999
ÚVOD
Koncem roku 1995 jsme objevili u skupiny dětí s
cystickou fibrózou (CF) překvapivý nález antineutrofilních cytoplasmických
protilátek (ANCA). Přítomnost ANCA byla u části těchto dětí v následujících
letech opakovaně potvrzována a byla v souladu s prvními zprávami o přítomnosti
těchto autoprotilátek u dospělých s CF, publikovanými právě v této době.
Neočekávané nálezy autoprotilátek a interakce imunitního systému s opakujícími se
plicními infekcemi, jež dominují klinickému obrazu CF, nás vedly k soustavnému
zkoumání imunitního systému u dětí s tímto onemocněním.
CYSTICKÁ FIBRÓZA
Cystická fibróza je autozomálně recesivně dědičné
onemocnění. Přibližná incidence CF, která se liší dle sledované etnické
populace, je 1 na 2000 až 3000 novorozenců. Gen, jehož mutace způsobují onemocnění,
byl identifikován v roce 1989. Gen je lokalizován na 7 chromozomu. Kóduje
glykoproteinovou strukturu nazývanou "cystic fibrosis transmembrane regulator"
CFTR. CFTR je exprimován hlavně v membránách epitelových buněk, kde plní funkci
chloridového kanálu. K onemocnění cystickou fibrózou dochází při poruše funkce
daného proteinu. Klinické projevy kromě již zmíněného postižení pankreatu a
nověji popisovaného postižení reprodukčních orgánů u mužů spočívají hlavně v
postižení plic, jež je limitujícím faktorem pro prognózu pacienta.
IMUNITA U CF
Imunitní systém u pacientů s CF byl doposud zkoumán
hlavně v souvislosti s infekcí, jíž jsou tito pacienti postiženi. Nebyla nalezena
žádná primární porucha v imunitním systému, což se odráží také v útlumu
počtu prací zabývajících se imunitou u CF v posledních letech. Změny v imunitních
parametrech jsou považovány za sekundární a jsou charakterizovány postupně se
rozvíjející až extrémní hypergamaglobulinémií, v laboratorních nálezech bývá
také vysoká hodnota cirkulujících imunokomplexů. Stejně tak jako nebyly nalezeny
deficity v oblasti imunity u CF, nebyly nalezeny ani autoimunitní projevy, s výjimkou
ojediněle popsaných artritid či kožních projevů obdobných erytema nodosum. První
popis ANCA protilátek byl tedy překvapivým zjištěním, které podnítilo další
výzkum na tomto poli. Důležitým mezníkem se stal objev cílového antigenu těchto
protilátek, jímž je látka nazývaná BPI, baktericidii/permeabilitu zvyšující
protein. Jedná se o velmi účinnou látku patřící k baktericidní výbavě
neutrofilů, která neutralizuje lipopolysacharid (LPS), invazivní produkt Gram
negativních bakterií. Vzhledem k persistenci právě G- bakterií u CF se ukazuje
přítomnost protilátek proti BPI být důležitým faktorem.
DETEKCE ANCA PROTILÁTEK A JEJICH VLIV NA
PATOGENEZU CF
Po počátečním objevu nálezu ANCA u dětí s CF jsme
se cíleně zaměřili na sledování pozitivity a specificity ANCA u dětí s CF
sledovaných ve FN Motol. Výsledky byly korelovány s klinickým stavem dětí, s jejich
parametry humorální imunity, s věkem a s genotypem. Hodnoceno bylo 71 dětí, 31 bylo v
nepřímé imunofluorescenci pozitivní na C-ANCA, 7 na P-ANCA. C-ANCA a P-ANCA jsou
rozlišovány podle fluorescenčního obrazu a většinou se liší i cílovým antigenem
vyšetřovaných protilátek. Při hledání cílového antigenu ANCA bylo 51 ze 66
vyšetřovaných vzorků pozitivní vůči BPI, u 26 z 65 vyšetřovaných vzorků jsme
nalezli mírnou pozitivitu vůči proteináze 3 (PR3), dalšímu enzymu z baktericidní
výbavy neutrofilů. V tomto vyšetření byla nalezena korelace mezi věkem dětí nad 10
let a infekcí P.aeruginosa s pozitivitou protilátek proti PR3. Nenalezli jsme žádnou
korelaci mezi ANCA pozitivitou zaměřenou vůči BPI a věkem dětí, genotypem či
infekcí P.aeruginosa. Vysokou pozitivitu vůči BPI jsme nalezli i mezi nejmladšími
dětmi pod 1 rok věku, které ještě neměly známky infekce. ANCA se u dětí formují
velmi časně a mohou již v tomto útlém věku přispívat rozvoji klinického obrazu CF
(obr.1).

Obr. 1: Návrh možné pathogenetické úlohy ANCA u
cystické fibrózy
VÝVOJ IMUNITY U DĚTÍ S CF
Na základě nalezené věkové korelace ANCA protilátek
jsme začali soustavně sledovat vývoj humorální imunity u dětí s cystickou
fibrózou. Ve srovnání s normální dětskou populací jsme zjistili mírnou celkovou
hypogamaglobulinémii v časném věkovém období, hlavně v době od prvního do
třetího roku života, následovanou typickou hypergamaglobulinémií v pozdějších
věkových obdobích.. Toto snížení imunoglobulinů se promítá do IgG, a při
specifikaci vyšetření podtříd IgG se jedná o snížení v IgG2. Vzhledem k tomu, že
protilátky izotypu IgG2 hrají významnou roli v obraně proti kmenům Pseudomonas, jež
jsou základním patogenem u onemocnění CF, mohl by tento deficit v raném dětství
pacientů s CF přispívat k pozdější dlouhodobé až trvalé kolonizaci pacientů
těmito mikroorganismy. Na základě těchto nálezů sledujeme stav imunity u malých
dětí s CF a při potvrzení deficience v oblasti imunoglobulinů zahajujeme
substituční léčby imunoglobuliny.
VLIV ANCA NA MIKROBICIDNÍ SCHOPNOSTI NEUTROFILŮ
NA PŘÍKLADU PSEUDOMONADOCIDIE
I při normálně fungujícím imunitním systému či
substituci chybějících imunoglobulinů dochází u dětí s CF k chronické plicní
infekci P.aeruginosa a nověji B.cepacia z příbuzného kmene. Tato zvláštní
náchylnost k těmto jinak neobvyklým infekcím je u dětí s CF velmi studována,
nicméně znalost faktorů, jež k tomuto jevu přispívají, je jen částečná. Po
zjištění přítomnosti ANCA protilátek u dětí s CF jsme zkoumali, zda přítomnost
těchto protilátek namířených proti BPI, jež je důležitým obranným mechanismem
proti G- bakteriím včetně P.aeruginosa, může ovlivnit mikrobicidní schopnosti
neutrofilů. V modifikaci testu Pseudomonadocidie prováděném na průtokovém cytometru
jsme sledovali ovlivnění schopnosti neutrofilů zabít bakterie P.aeruginosa v
přítomnosti sér dětí s CF, a to jak antiBPI pozitivních, tak antiBPI negativních.
Jako kontroly byla použita séra dětí s CF, ANCA pozitivních, ale namířených proti
jinému antigenu než BPI, a ANCA negativních. Další kontroly tvořila séra ANCA
pozitivní od jiných nemocných než CF. Nalezli jsme jednoznačnou inhibici
pseudomonadocidie v přítomnosti antiBPI pozitivních sér. Tato inhibice byla navíc
přímo úměrná titru antiBPI protilátek v séru. Nepříznivý důsledek přítomnosti
antiBPI protilátek byl částečně odstraněn přítomností antibiotik (obr.2).

Obr.2.: Vliv antiBPI ANCA na mikrobicidní schopnosti
neutrofilů: inhibice zabíjení P.aeruginosa v přítomnosti anti BPI ANCA. Schopnost
neutrofilů zabít v mikrobicidním testu P.aeruginosa je specificky inhibována
přítomností ANCA namířených proti BPI.
Zvláště u malých dětí na počátku infekce mohou
antiBPI protilátky přispívat ke špatné eradikaci P.aeruginosa a tím k nastolení
chronické infekce tímto mikroorganismem.
CYTOKINOVÝ PROFIL U DĚTÍ S CF
Nález ANCA u dětí s CF spolu se snížením IgG2 jako
jediného Th1 kontrolovaného izotypu u nejmenších dětí s touto diagnózou nás vedl k
vyšetřování základního imunologického statutu a Th1xTh2 rovnováhy u těchto
dětí. Celkem bylo v této části studie vyšetřeno 45 dětí s CF a 20 kontrolních
dětí. Vyšetřeny byly metody základní humorální imunity a ANCA protilátky včetně
jejich specificity. V superantantech lymfocytárních kultur stimulovaných
phytohemaglutininem (PHA) a lipopolysacharidem (LPS) byly vyšetřeny hladiny cytokinů
IFN y, IL 4 a IL 10 (obr.3).

Obr.3.:Cytokinový profil u dětí s CF v
závislosti na přítomnosti ANCA, infekce P.aeruginosa a na genetických mutacích.
Hodnoty IL 10 se jak u dětí s CF,
tak u kontrol zvýšily po stimulaci PHA a LPS, nebyl však žádný rozdíl mezi ANCA
pozitivními či negativními dětmi s CF či mezi CF pacienty a kontrolami. Při
vyšetření IFN y se soubor CF pacientů rozpadl na 2 skupiny, jednu čítající 15
dětí, které po stimulaci vylučovaly nízká množství IFNy a stejně tak málo
odpovídaly na stimulaci sekrecí IL 4, a na skupinu 30 dětí s vysokou sekrecí IFNy. Děti s vysokou
sekrecí IFNy vykazovaly lepší reaktivitu v imunologických parametrech,
reagovaly na stimulaci i zvýšenou sekreci IL 4, měly vyšší IgA, měly schopnost ve
větší míře tvořit ANCA protilátky. Tato skupina s lepší imunitní odpovědí
měla výrazně menší vnímavost k infekci P.aeruginosa. Určitá korelace se projevila
i v závislosti na genetické mutaci, kdy většina dětí ve skupině s vysokým IFNy jsou homozygoty pro mutaci delta F
508.
V našem souboru jsme nemohli potvrdit Th1xTh2 dichotomii,
nalezli jsme však mezi dětmi s CF dvě zcela opačně reagující skupiny při stimulaci
a sekreci IFN y. Rozdíl je maximálně statisticky významný, neboť nedochází
k žádnému překryvu mezi skupinami (obr.3).
ZÁVĚR
U dětí s CF nacházíme v prospektivně organizované
studii řadu změn v imunologických parametrech, jimž dominuje prioritní nález ANCA
protilátek v dětské populaci s CF. Podle našich nálezů mohou ANCA namířené proti
BPI ovlivňovat dlouhodobý klinický průběh CF. Tvorba ANCA je navíc určitým
způsobem spojena s imunologickou reaktivitou dětí vyjádřenou v naší studii
odlišným cytokinovým profilem uvnitř skupiny dětí s CF. Naznačená souvislost
těchto změn s konkrétními mutacemi je taktéž prioritním nálezem a otevírá do
dalšího tisíciletí oblast studia molekulárních mechanismů spojujících genovou
podstatu CF s imunitními reakcemi.
Důležité závěry vyplývající z obr.
3. y menší než 250 pg/ml téměř jistě znamená
negativitu anti BPI ANCA.
Náchylnost k infekci je podstatně vyšší v této
skupině s nízkým IFNy.
Genotyp 2/2, to znamená homozygotní stav pro mutaci delta
F 508, tvoří výraznou většinu dat ve skupině s vysokým IFNy a naopak menšinu ve
druhé skupině s nízkým IFNy.

|
Ročník č. 8
Listopad
1999 |
Fakultní zprávy Ohlédnutí za létem 1999, jak jsme ho
viděli my z ÚTV
ÚVT 2. a 3. LF UK a VSK Medik
Léto je každoročně obdobím mnoha sportovních
akcí, pořádaných ÚTV 2. a 3. LF ve spolupráci s VSK Medik na
různých místech a s různým zaměřením v tuzemsku i zahraničí. Pořádané akce
lze vždy rozdělit do 3 hlavních skupin. Jsou to povinné letní kurzy a soustředění
nastupujících ročníků, zaměstnanecké rekreace a nakonec výběrové sportovní
kurzy.
Povinné letní kurzy jsou tradičně pořádány v
letním výcvikovém středisku Dobronice u Bechyně. Letos to bylo v termínu 17. - 24.7.
pro 2. LF a 24. - 31. 7. pro 3. LF. Účast prvních ročníků byla, jak je v posledních
letech již pravidlem, velice vysoká (více než 90 procent), takže doplnění
vyššími ročníky bylo méně početné. Studenti se seznámili se základy sportů,
které nejsou obsahem "kolečka" během semestru. Jedná se především o
softball, kanoistiku, cyklistiku, orientační běh, lacrosse, freesbe, stolní tenis a
badminton. Jsou prohlubovány znalosti získané při celoroční TV v
"kolečku" (tradiční sporty, strečink, posilování). Dále se základy
masáže, strečinku, sportovního testování organismu (krevní oběh a dýchání),
funkční diagnostiky (správné držení těla, svalové dysbalance...) a tejpingu.
Mimoto zdejší prostředí umožňuje bližší kontakt studentů a pedagogů. Navíc
euforie po absolvování prvního ročníku dovolují zapomenout (ne všem) na starosti
všedních dnů a cele se oddat letním sportům.
Kurzy nastupujících ročníků jsou také situovány do
DOBRONIC. V termínu 28. - 31. 8. 3. LF a 31. 8. - 3. 9. 2. LF. Během 4 dnů jsou
studenti zapsáni ke studiu, podrobeni jazykovým testům, jednotlivé kliniky a ústavy
zde najdou prostor pro prezentaci svých představ a rámcových požadavků na
nadcházející studenty. V čase mezi těmito povinnostmi je dostatek času na sportovní
vyžití a relaxaci. Co si více na úvod studia přát.
Druhou skupinou jsou rekreace zaměstnanců LF a FN. Opět
léty prověřené středisko v Dobronicích. Již třetím rokem jsme organizovali tuto
rekreaci pro obrovský zájem ve dvou týdnech. Takže v termínu 26. 6. - 3. 7. a 31. 7.
- 7. 8. Sportovní vedení dětí rozdělených do družstev podle věku, dospělých
podle sportovní vyspělosti. Sportovní hry tradiční i netradiční, cyklistika,
kanoistika, tenis, hrátky v lese, turnaje a sportovní klání družstev, jednotlivců a
rodinných klanů, táboráky s buřty i hudbou, vepřové hody, pro dospělé možnost
večerního posezení v baru, pro děti každoroční "Olympiáda" s
disciplinami oslavujícími přijetí do NATO. To je v krátkosti náplň těchto týdnů.
Třetí, největší skupinou jsou výběrové sportovní
kurzy, turnaje a další podniky, které se liší jednak sportovní specializací a také
místem konání, které je zpravidla vybíráno podle zaměření kursu. Takže
postupně.
- 4. - 11. 7. proběhl N + 1 ročník (N si
doplňte z loňské zprávy) sportovně společenského kurzu v LIBÁNI, malebné
vesničce nedaleko Jičína, v těsném sousedství lesa Řáholce. Areál zdejšího
Sokola poskytuje vynikající zázemí pro fotbal, softbal, volejbal (i plážový),
tenis, koupání. Okolí je pak vynikajícím terénem pro cyklistiku. Tento týden je
zvláště oblíben staršími ročníky a nedávnými absolventy našich fakult, od
kterých sbírají zkušenosti mladší.
- 25. - 31. 7. se florbalisté medického
týmu Ovocné Báze soustředili na zlepšení výkonnosti ve sportovní hale v Rokytnici
nad Jizerou.
- 16. - 22. 8. v Rakousku na řece SALZA a v
přilehlém pohoří HOCHSCHWAB se opět po roce pokoušela skupina studentů zkrotit
dravý tok na kanoích a pokořit zdejší velikány (2277 m n.m). Obojí se snad
podařilo. Takže příště do větších vln a vyšších hor.
- 18. - 23. 8. cyklističtí specialisté
vyrazili na kolech do malebného prostředí ŠUMAVY, aby zde z Přední Výtoně
pořádali vyjížďky na svých strojích.
- 25. - 29. 8. putovali otrlí jedinci po
hřebenech KRKONOŠ se vším, co k tomu potřebovali na vlastních zádech. Na to, jak
dlouhých je cca 25 km každodenního pochodu se jich zeptejte osobně.
- 21. - 28. 8. se v DOBRONICÍCH sešli
hráči a hráčky, jejichž doménou jsou kouzelnické ruce a bezedné koše. Aby
kompenzovali neustálé zlepšování herních činností, věnovali se také cyklistice,
aerobiku a ostatním sportovním hrám.
- 4. - 20. 9. vyrazila skupina
mořechtivých nadšenců za ještě letním jižním sluncem do ŠPANĚLSKA. Zde se
věnovali cyklistice, windsurfingu, aerobiku, tenisu či prostě jenom relaxaci bez pohybu
na břehu slaného nekonečna.
- 6. - 12. 9. pak putovala vodácká skupina
po řece VLTAVĚ. Malebné meandry horního toku z Lenory, šírá vodní dálava v horní
části Lipna a ač spoutaná civilizací, stále nezkrotná řeka z Vyššího Brodu do
Českých Budějovic, taková byla letošní voda na konci léta.
- 13. - 19. 9. druhá skupina poznávající
ŠUMAVU. Tentokráte poskytly útočiště Prášily, malá víska nedaleko Železné
Rudy. Odtud podnikané cyklistické i pěší výlety měly jednu společnou vadu na
kráse - prakticky do všech směrů vedly do kopce. Ale odměnou pak byla nádherná
panoramata místy nedotčené přírody.
- 10. - 19. 9. cyklistická výprava na
ostrov ELBA. Místo Napoleonova vyhnanství poskytlo dostatek prostoru pro cyklistiku na
horských kolech, tenis, aerobik, plavání, jogging a netradiční lukostřelbu.
Kratšími, specializovanějšími podniky jsou pak námi
pořádané či pouze námi obsazované sportovní turnaje.
- 25. - 26. 6. Uspořádali naši
volejbalisté první ročník BEACH volejbalového turnaje v Kralupech nad Vltavou, který
zakládá novou tradici pro budoucnost.
- Florbalisté se během léta zúčastnili 3 přípravných
turnajů - 29. - 30. 5. v Praze - VORMS CUP 99, - 3. místo. 1. -
5. 7. v Liberci se dostavil další úspěch v podobě 2. místa a 28. - 29. 8. v
Dobřichovicích 3. místo na POHODA CUPu 99.
- Softbalisté pak navštívili tradiční turnaj PODZIMNÍ
HIT 99 v Brně, kde 10. - 11. 9. obsadili v tvrdé konkurenci 8 mužstev
pěkné druhé místo.
Co dodat? Snad jen tolik, že letos s námi část léta
strávilo celkem 797 studentů (z čehož bylo 264 z 1. ročníků) a 284 zaměstnanců.
Všechny výše popsané akce (bylo jich 22) trvaly dohromady 125 dní. Neváhejte,
rozšiřte řady účastníků. Čím dříve, tím lépe, zima je za dveřmi.
 |
Ročník č. 8
Listopad
1999 |
Fakultní zprávy Návštěva představitelů Kodaňské
lékařské společnosti na 2. lékařské fakultě
Doc. MUDr. M. Bojar, CSc.
(děkan 2. LF UK)
Komu mají být lékaři
loajální? Toť, oč tu běží ...
V pátek 1. října 1999 navštívila naši lékařskou
fakultu skupina představitelů Kodaňské lékařské společnosti vedená panem Dr.
C.Rygaardem, předsedou této lékařské asociace. V delegaci byl i pan dr. M. Elmer,
vydavatel měsíčníku Copenhagen Medical Association - Laegen a pan dr. Morten Nielsen.
Časopis Laegen vychází v nákladu 4000 výtisků a věnuje se jak odborným, tak
profesně-společenským i komunálním problémům.
Setkali se nejprve s proděkankou fakulty MUDr. Benešovou
a děkanem fakulty MUDr. Bojarem, s nimiž diskutovali o vývoji zdravotnictví v obou
zemích i v Evropské unii. Jevili živý zájem o vývoj v České republice a setkání
bylo velmi přátelské. S potěšením konstatovali, že sdílíme tytéž problémy.
Dánští kolegové byli velmi kritičtí vůči situaci v
Dánsku a nesouhlasili se snahou dánské vlády činit lékaře odpovědnými za horší
dostupnost některých specializovaných činností a za důsledky limitace nákladů na
zdravotní péči. Kladli otázku, zda mají být lékaři loajální zdravotnímu
systému, zdravotní správě nebo mají kritizovat jeho nedostatky vzhledem k tomu, že
mají být loajálními především vůči pacientům. Diskuse na toto téma byla
zajímavá a naše názory se nelišily. Lékaři se musí bránit snaze činit je
odpovědnými za ekonomické potíže ve zdravotnictví. Musí se protivit tendenci,
která je velice rozšířená a zneužívaná politiky jako laciné vysvětlení
nabízené nespokojeným voličům, potenciálním pacientům.
Poté dánští hosté navštívili neurologickou kliniku
2. LF a FN Motol a interní kliniku 2. LF a FN Motol, kde hovořili s Prof. MUDr.
Kölblem. Prof. Kölbel jako předseda Spolku lékařů českých v Praze jim odpovídal i
na otázky, týkající se profesních a společenských aktivit. Na půdě fakulty se pak
setkali i se zástupci České lékařské společnosti a seznámili se s ediční
činností ČLS JEP.
Skupina osmi dánských lékařek a lékařů strávila na
fakultě a v motolské nemocnici přes čtyři hodiny a návštěvu označili za velmi
zajímavou a užitečnou.
 |
Ročník č. 8
Listopad
1999 |
Odborná konference Konference Asociace lékařských fakult
v Evropě (AMSE)
Doc. MUDr. M. Bojar, CSc.
(Děkan 2. LF UK)
O problémech lékařských fakult
v globalizovaném světě, konaná v Jeruzalémě ve dnech 5.-7. září 1999 u
příležitosti 50. výročí založení lékařské fakulty Hadassah, Hebrew University,
Jerusalem.
Po úspěšné a zástupci lékařských fakult z Evropy i
zámořských lékařských fakult hojně navštívené loňské konference AMSE, která
se konala v Praze díky organizační aktivitě 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
se sjelo do Jeruzaléma na 100 účastníků, kteří zastupovali dvacet pět
lékařských fakult v Evropě. Přítomno bylo několik rektorů a prorektorů, třináct
děkanů a řada proděkanů. Početně byli dále zastoupeni představitelé izraelských
lékařských fakult a zástupci evropských a izraelských studentských organizací.
Mezi účastníky byla nepřehlédnutelná skupina akademických funkcionářů českých
a slovenských lékařských fakult - tři pražské fakulty, Olomouc, Bratislava, Martin
i Košice.
Konferenci zajišťovali izraelští kolegové, kteří ji
spojili i s připomínkou výročí prestižní lékařské fakulty Hebrejské univerzity.
Důležitost konference podtrhla jak návštěva v úvodní projev starosty Jeruzaléma
dr. E. Olmerta, bývalého ministra zdravotnictví a čelného politika strany Likud, tak
i Prof. M. Magidora, rektora Hebrejské univerzity v Jeruzalému a řady akademických
funkcionářů této univerzity. Kulturní i společenský program byl připraven s
velkorysostí a účastníci se mohli během dvou večerních návštěv významných
jeruzalémských kulturních institucí seznámit s významnými kulturně-historickými
památkami, důležitými pro pochopení historie i současnosti Izraele.
Konference se konala Jeruzalému, který se po několik
dnů halil do dýmů vystupujícího z ohromných hromad odpadků, jež stávkující
popeláři odmítali odvážet a rozezlení obyvatelé je podpalovali na ulicích. Hromady
odpadků a chaos v ulicích ostatně přiměli právníka Olmerta, že hovořil o tomto
aktuálním vnitropolitickém tématu i ve své zahajovací řeči. Luxusního hotelu
Renessaince, kde se konference konala vzdáleného od historického středu Jeruzaléma i
obytných čtvrtí, se neočekávané zmatky netýkaly. Část původně přihlášených
účastníků se zřejmě na poslední chvíli rozpakovala přijet na konferenci do
Izraele vzhledem k bouřlivé a horšící se situaci na územích obývaných
převážně Araby. Svou roli hrály zřejmě i obavy před možnými atentáty. Je
pravdou, že během našeho pobytu byla izraelská veřejnost pobouřena a vyděšena
dvěma výbuchy náloží ukrytých v automobilech, kterými chtěli arabští
extrémisté protestovat proti jednání mezi představiteli Izraele, Palestinců a USA. U
vchodů do samoobsluh se objevily detekční rámy a penzionovaní příslušníci
izraelské armády a bezpečnostních sil nekompromisně nahlíželi do příručních
zavazadel i aktovek jak v restauracích, galeriích, tak ve veřejných budovách. Málem
jako při stanném právu.
Uvědomoval jsem si atmosféru všeobecného
ohrožení a obavy z možných atentátů, jimž nelze s jistotou předcházet. Přitom
jsem v autobusech i na veřejných prostranstvích naslouchal ruštině a ukrajinštině
mladých příslušnic a příslušníků Israel Defence Force, kterou však hovořily i
šestnáctileté blond dívenky, které ve dvě hodiny ráno slavily šábes na divoké
diskotéce konající se v nočním podniku na nejslavnější telavivské pláži.
V Izraeli se během posledních pěti let objevila takřka
miliónová menšina "nových Izraelců" přijíždějících v neuvěřitelně
vysokém počtu prakticky ze všech následnických států, které vznikly na troskách
Sovětského svazu. Oproti roku 1992 se ruština i ukrajinština staly ještě
zvučnějšími a slyšel jsem i o úvahách učinit s ní vedle hebrejštiny a
angličtiny další úřední jazyk v Izraeli.
Je to zvláštní pocit - říkal jsem si - jet autobusem
z Tel Avivu plným rusky mluvících mladých vojáků a vojaček, domlouvajících se s
kýmsi mobilem. Den poté se pak při západu slunce toulat uličkami svatého města,
chráněných patrolami rusky mluvících izraelských vojáků a trojicemi tvrdě
vyhlížejících hochů ze soukromých bezpečnostních agentur občanské sebeobrany.
A to vše takřka na týden přesně, třicet let poté,
co poslední výhonky pražského jara byly definitivně rozdupány za krvavého srpna
1969 na Tylově náměstí nedaleko od naší lékařské fakulty.
Neměli bychom zapomínat na to, že rok po invazi
nahradila sovětské tanky železná pěst dělnické třídy - milice a jednotky
pohotovostního pluku ministerstva vnitra.
To a jiné věci mě napadaly, když jsem seděl v
konferenčním sálu jeruzalémského hotelu Renaissance. Naslouchal jsem s několika
pamětníky studentské pražské revolty a s představiteli evropských i izraelských
lékařských fakult, kteří se na počátku září 1999 sešli na každoroční
konferenci AMSE v Jeruzalému, názorům britských, izraelských, holandských a
polských studentů. Vedle řady zajímavých a podnětných příspěvků představitelů
lékařských fakult a univerzit to byli totiž právě studenti, kteří - pozváni na
konferenci věnovanou výuce medicíny, klinické etice a roli lékařských fakult v
měnícím se akademickém světě - velmi aktivně zasahovali do diskuse o podobě výuky
mediky. Hájili své názory na výuku lékařské etiky, klinických a vědeckých
dovedností i komunikačních i jiných schopností.
Studenti přednesli též několik zajímavých, velmi
dobře připravených sdělení. Velmi upoutal zejména příspěvek izraelského
postgraduálního studenta S. Frenkela a závěrečné vystoupení předsedy Evropské
asociace studenta lékařství, čerstvě odpromovavšího dr. J. J. Olesczuka. Jako
jediní využívali animovaných Power-Pointových prezentací a svým dynamickým a
přesvědčivým přednesem upoutali a zdravě dráždili své starší kolegy,
užívající ručně malovaných folií a diapozitivů, pokud vůbec...
K překvapení všech česko - slovenských účastníků
jsme naslouchali referátům doporučujícím renesanci některých myšlenek a postupů,
které se uplatňovaly v před i posrpnovém československém socialistickém
vysokoškolském modelu. Ze strany studentů byla propagována povinná, velmi důkladně
organizovaná studentská vědecká činnost, jež spolu se studentskými přednáškami a
publikační aktivitou by měla být součástí core curriculum. Od britské studentky se
jménem voňavě malajsijským, nazlátlou barvou kůže a očima špatně snášícíma
kontaktní čočky jsme byli seznámeni v souladu s předchozím vystoupením děkana
tamní lékařské fakulty s tím, že se v Southhamptonu věnuje studentské
vědecké/laboratorní práci až osm měsíců ve čtvrtém ročníku. A není patrně
úniku...
V Groningen pak naproti tomu vládne poněkud
liberálnější přístup k vědecké výchově studentů medicíny. Po třetím
ročníku musí každý student v této severoholandské univerzitě zpracovat
seminární, vědecky zaměřenou práci ve formě posteru, což si vyžádá z curricula
klinických oborů nejméně tři měsíce. Méně nadaní a motivovaní studenti nemusí
přímo vědecky pracovat, očekává se však od nich vypracování seminární práce a
její prezentace spojená s obhajobou. Jen ti nejlepší vystupují a je to záležitost
prestižní být vybrán za "pozvaného řečníka". Vědecká konference konči
studentskou tancovačkou a pitkou. Spojují užitečné s příjemným, jak mi
kuloárově, když jsme kráčeli k muzeu Izraele, sdělila groningenská studentka a
pobaveně se tomu smála...
V Izraeli začínají ambiciózní a nadaní studenti
vědecky pracovat po třetím ročníku, kdy na dva nebo tři roky přeruší studia
medicíny a pracují v laboratořích. Dlužno dodat, že mají za sebou tři anebo
dokonce čtyři roky vojenské služby u bojových útvarů. Jak poukázal kolega Frenkel,
chtějí se vědecky připravovat proto, aby byli dobrými kliniky. Z jeho vystoupení a
příspěvků některých jeho kolegů vyplývalo, že i při tomto modelu se potýkají
lékařské fakulty s nedostatkem studentů, kteří by se cílevědomě připravovali na
vědeckou kariéru a nehodlali by pracovat jako klinici.
O tomto problému se následně diskutovalo - obdobně
jako vloni v září na pražské konferenci. Pokles praxí, publikovaných lékaři s
tituly Ph.D. oproti počtu prací absolventů přírodovědeckých fakult, pracujících v
biomedicínských laboratořích, je za posledních 10 let až 50% bez ohledu na to, jakou
politiku vedení fakult zaujímá. To vyplynulo z několika diskusních příspěvků,
navazujících na Frenkelovo vystoupení a příspěvky dalších dvou izraelských
studentů...
Zdá se, že jde o všeobecný trend. Na prestižních a
méně prestižních evropských a zámořských školách trvale klesá počet studentů,
majících ambice a schopnost vědecky pracovat. Navzdory úsilí vedení lékařských
fakult a navzdory řadě programů se rok od roku snižuje počet absolventů
lékařských škol, kteří by na západoevropských univerzitách a vědeckých
ústavech byli ochotni a schopni během dvou let grantový projekt zahájit, provést a
vyhodnotit.
Hovořilo se tedy i o podobě výchovy vědců a o Ph.D.
programech, přičemž zejména izraelští studenti programů Ph.D. a někteří z
doktorandů jasně upozorňovali, jak již zmíněno, na to, že medicínu chápou jako
přípravu ke klinické praxi, kterou chtějí obohatit o metodicky fundovaný přístup
ke klinickému bádání. Sdělovali, že vědeckou přípravu a Ph.D. studium akceptují
jako prostředek, jako cestu k lepšímu pochopení tajů klinické medicíny, ne však
jako cíl a že neuvažují odchod z klinické medicíny, kterou považují za důvod,
proč se rozhodli podstoupit náročné studium na lékařské fakultě prodloužené o
roky věnované vědecké přípravě.
Čeští účastníci v duchu srovnávali s poměry před
třiceti čtyřiceti lety a uvažovali i o současné situací na našich lékařských
fakultách, jak co se týče úvodu do biomedicínského výzkumu a laboratorních metod,
tak pokud jde o výuku základů bioetiky a klinické etiky.
Shodli jsme se při diskusi při šálku kávy na tom, že
obligatorní a masové obeznámení s výzkumem a vědou má své určité klady a
opodstatnění, že však časová náročnost a velká nevyváženost curricula nám
připadá extrémní a vymykající se obvyklému zaměření lékařských fakult. V
neformálním rozhovoru se zástupci studentské asociace v Groningen jsme se měli
stejný názor, že s ohledem na to, že více než 80% našich i groningenských
absolventů směřuje dobrovolně či pod tlakem poměrů k výkonu praktické medicíny.
Budou pracovat jako rodinní či dětští lékaři nebo z menší části jako
nemocniční lékaři.
Proto i holandští kolegové cítí, že je nutno hledat
vyvážené a časově přiměřené uvedení do základů biomedicínského výzkumu a
klinických dovedností. Též však je nezbytné respektovat i nutnost výuky úvodu do
základů bioetiky. Z velmi kvalitní diskuse po vystoupeních předních izraelských
kliniků - bioetiků, profesorů Hebrew University vyplynulo, že nejvhodnější cestou
je trvalé propojení klinických předmětů se semináři věnovaným z pohledu kliniků
problematice bioetické a psychoterapeutické, které vychází z konkrétních a před
očima studentů právě probíhajících osudů živých, ne virtuálních pacientů.
Výuka bioetiky a její místo v curriculu lékařských
fakult, její význam i v postgraduální výchově, jak již uvedeno byla totiž s
důrazem na aktualizaci core curriculum - zřejmě nejdůležitějším námětem celé
jeruzalémské konference.
Studentská vědecká činnost - terminus technicus ze
šedesátých a sedmdesátých let socialistického Československa- mající řadu vad na
kráse, se nám náhle zjevil ze západoevropských univerzit. Dovolte, abych zejména s
ohledem na naše studenty uvedl, že část ambiciózních a část nadaných
československých studentů a část vysokoškolských učitelů se za totalitního
režimu s různě velkou ochotou účastnila této organizované a plánované studentské
vědecké činnosti i konferencí, které měly přispět k výchově nadaných a
uvědomělých mladých výzkumníků nového typu. Byly organizovány studentskými
svazáckým organizacemi a účast z nich přinášela mimo znalost vědeckého přístup
i radost z bádání. Též však vylepšení posudku a zlepšení vyhlídek na získání
místa na klinice či výzkumném ústavu. Většině studentů se však tehdy zdálo, že
jde o nedůstojné pachtění zavánějící tendenční snahou o zlepšení životopisu.
Jejich dnešní, prakticky zaměření západoevropští kolegové si však jasně
uvědomují, jak jsou tyto body cenné v C.V. a jakou mají hodnotu v konkurenčním boji
při získávání perspektivních míst na renomovaných pracovištích, jež jsou po
celé Evropě tak zoufale úzkoprofilová...
Právě pro motivy konjunkturálně- pragmatické a pro
vztah k svazácké, tedy vlastně komsomolské organizaci, se s touto formou vědecké
přípravy po roce 1989 se s nimi čeští studenti medicíny a české lékařské
fakulty neprodleně rozloučily.
Odpor vůči povinné výuce marxistické filosofie a
výuce základů politické ekonomie, vůči povinné státní zkoušce ze základů
marx-leninské mohl a může zčásti odpovídat za dřívější výhrady našich
studentů vůči výuce základů filosofie i vůči bioetice. S těmito výhradami se
setkávali učitelé úvodu do etiky a filosofie v prvých letech po roce 1989. S
výhradami vůči zakotvení výuky základů bioetiky a klinické etiky do základního
curricula lékařských fakult se však setkávají i představitelé lékařských fakult
z Evropě i v zámoří. Argumenty jsou dobře známé i českým akademickým
hodnostářům. Na adresu "nepotřebné" a problematicky hodnotitelné výuky
klinické etiky, která je navíc z pohledu postmoderně ovlivněného společenského
klimatu podivným a neuchopitelným předmětem, který by snad ještě mohl být zařazen
mezi volitelné předměty třetího řádu - zaznívají výhrady občas i na vědeckých
radách a akademických senátech nejen českých lékařských fakult.
Etika "pro kliniky" bývá považována za
znepokojující a málo prakticky orientovaný předmět, který navíc, a to je nutno v
zájmu objektivity připustit, bývá často vyučován příliš scholasticky.
Nepříznivá je pro studenty nepřijatelná odtrženost výuky bioetiky od
"všední", přitom však tak důležité a pro studenty přitažlivé
"opravdové" klinické praxe.
O kurikulu a proměně výuky medicíny zasvěceně,
přitažlivě a věcně kriticky hovořil Prof. J. Horák z 3. lékařské fakulty Karlovy
University. Jeho vystoupení upoutalo a bylo potěšením mu naslouchat. Dobrou odezvu
mělo i vystoupení Prof. Čihalíka, který seznámil s proměnou výuky na olomoucké
lékařské fakultě. Zajímavá byla prezentace Prof. Tavares a spolupracovníků o
problémově orientované výuce anatomie na lékařské fakultě v Portu. Respekt
budící projekt na proměnu anatomie a její přiblížení klinickým předmětům s
trvalou evaluací a důrazem na zpětnou vazbu zatím nesklízí velké uznání ze strany
studentů, protože je nutí k průběžnému studiu a "brání" jim věnovat se
jiným předmětům v preklinickém studiu, protože výuka je náročná a probíhá i v
podvečer. Na mou otázku, jak se studenti k takovéto výuce stavějí, odpověděla
otevřeně a reakce předsedající, která pocházela z renomované izraelské
univerzity, která s úsměvem konstatovala, že se studenti všude brání náročné
výuce, byla též bezprostřední a nic nepředstírající.
Zúčastnil jsem se i diskuse - pro naše studenty méně
zajímavé, pro přednosty klinik a lékaře však velmi prospěšné - o managementu
nemocnic, vztahu mezi akademickými a "zdravotnickými" zaměstnanci ve
Švédku, Izraeli, Francii a v německy mluvících zemích. Příspěvek Prof. Nilssona z
uppsalské univerzity popisoval starosti našich ortopedů - svár mezi excelencí a
důrazem na úspory, spor mezi akademickým a pragmaticky orientovaným managementem. Mohu
jen dodat - "nil novi sub sole". Nevím, zda nám může být útěchou, že
sdílíme i v této oblasti naprosto shodné problémy s našimi zámožnějšími kolegy
a stejně jako oni jen velmi obtížně hledáme řešení.
Nutno pro úplnost uvést, že pouze ve dvou zemích v
Evropě neexistuje dvojkolejnost při správě a řízení univerzitních a fakultních
nemocnic. Mladičká kolegyně z Ruska líčila, jak se vše bezvadně spravilo poté, co
se i učitelé dostali do laskavé péče ministerstva zdravotnictví Ruské federace.
Nebylo bez zajímavosti, že podobný model zvolila jako jedna z mála francouzských
univerzit i univerzita v Brestu, Bretagne Occidentale, kde jsou všichni učitelé
lékařské fakulty zaměstnanci nemocnice, patřící státní zdravotní správě.
Expozé představitelky této lékařské fakulty vyvolalo řadu otázek, protože model
postgraduálního studia a možnost získat titul Ph.D. udivil představitele jiných
evropských fakult. Došlo i k diskusi mezi referující a francouzsky mluvícím
delegátem, kterému se některá tvrzení nezamlouvala...
Všechny však naopak zaujal příspěvek Prof. Penchase,
internisty, bývalého rektora, pak ředitele a nyní managera působícího v Hadassah
Medical Organisation o tom, jak mohou akademické nemocnice ovlivňovat zdravotní
politiku. Hovořil jako liberální ekonom, dobře si vědomý souvislostí mezi
fungováním nemocnice, vnějším tržním hospodářstvím a zdravotní péčí, v níž
funguje regulovaný trh a v němž musí být zajištěna jak dostupnost, tak kvalita.
Vrátil se k utváření evropského zdravotnictví, vzpomněl Bismarckových reforem a
věnoval se vlivu - pozitivnímu i negativnímu na izraelské zdravotnictví. Citoval M.
Friedmanna, hovořil o "benevolnentích" diktátorech, o zatížení
společnosti zdravotní daní či pojištěním a obtížném hledání rovnováhy mezi
požadavky, možnostmi a cost/effectiveness. Věnoval se i sporu mezi dvěma skupinami,
které ovlivňují chod a osudy nemocnic v Izraeli i jinde - tu prvou nazývá
"medicalists" a druhé pak přejmenoval na "marketeers" s tím, že
má za to, že teprve uvedení v život zásad "evidence based medicin" může
tento permanentní konflikt převést na racionální základ. I když.... Pozval jsem ho
k návštěvě naší fakulty a přednášce pro učitele a manažery. Pardon, medicalists
and merketeers. E-mailem mi potvrdil svůj zájem a potěšení z mého zájmu.
Hotel Renessaince jsme chtěli opustit s kolegy z
Olomouce a z Martina v nepříjemnou dobu - krátce před třetí hodinou ranní. V
hodině mezi psem a vlkem jsme se museli co nejrychleji spícím Izraelem dopravit na Ben
Gurionovo letiště u Tel Avivu.
Před hotelem čekalo objednané taxi se spícími
Japonci a Jihoameričany. Mí kolegové však "zdržovali". Byli totiž při
příjezdu do hotelu donuceni složit 100 USD zálohy pro případ, že by moc konzumovali
z minibaru a nemírně telefonovali. Při odjezdu se marně od 02.30 hodin dožadovali
vrácení této nepatrné zálohy v původně složené měně. K jejich údivu svou
snahou vyvolali poruchu informačního systému hotelu a P.C. si "kleklo".
Následně došlo i k poruše komunikace mezi nimi a recepčním. Nakonec však
zvítězili domácí - pardon, marketeeři a středoevropští medikalisté museli
přijmout evkvivalent zálohy vyplacený v tvrdé izraelské měně. Šekely jim byly na
letišti konvertovány na USD s drobnou "commission" - 8 USD. Cost/effectiveness
v praxi.
Poučení: nevyplácí se cestovat bez kryté
kreditní karty.
Na letišti si nás pak ještě pro zpestření
vytipovala jako podezřelá individua mladičká pracovnice izraelské bezpečnostní
služby. Podrobila nás čtyři křížovému výslechu. Asi ji upoutal titul MUDr.,
který vyvolává opakovaně zvědavost imigračních úředníků na řadě letišť. Pak
následovala konfrontace našich výpovědí, na níž se podílely její kolegyně.
Vleklo se to.
Fronta jako Lovosice. Žádný spěch.
Rutinní odbavení zavazadel a cestujících,
chránící před teroristy - v předvečer největších židovských svátků.
Jen tak tak, že nám neulétlo letadlo do Prahy.
Spolucestující - staří i mladí - mluvili spolu povětšinou rusky. Dostali košer
snídani a ti staří vezli v igelitkách prapodivně zabalené dárky.
Svět se zglobalizoval. |

Ročník č. 8
Listopad
1999 |
Odborná konference LSP FORUM 99
PhDr. Ivana Mokrošová, Mgr. Andrea Gubová, Mgr. Jan Lány
(Ústav jazyků 2. LF UK)
Ve dnech 17. - 19. září 1999 se konala v Praze
mezinárodní konference Language for Special Purposes, jejímiž spolupořadateli byl
náš Ústav jazyků. Využili jsme této příležitosti k výměně zkušeností z
pedagogické, výzkumné a odborné činnosti na jednotlivých evropských univerzitách a
vysokých školách. Nebývá zvykem začínat hodnocení úspěšné a přínosné
konference postesknutím. Z diskusí však bylo patrné, že po jazykovém
"boomu" z počátku devadesátých let převládají v poslední době (na
Univerzitě Karlově) spíše negativní postoje k ústavům a katedrám jazyků na
vysokých školách nefilologického zaměření, které jsou vedle finančních důvodů
motivovány i nedostatečnou informovaností o charakteru práce těchto pracovišť.
Do roku 1989 byla v souvislosti s omezenými možnostmi
zahraničních cest zaměřena výuka jazyků spíše na porozumění mluvenému projevu a
psanému textu. V posledních šesti letech se těžiště výuky cizích jazyků
přesunulo k aktivní produkci různých forem odborného vyjadřování. O podobě
nového modelu jsme diskutovali na řadě seminářů se zástupci ústavů jazyků z
celé republiky i se zahraničními kolegy. Shodli jsme se na tom, že ústavy jazyků
musejí být koncipovány jako pracoviště pro speciální jazykové vzdělávání se
zaměřením na potřeby absolventa univerzity, v našem případě lékaře. Vedle
vlastních zkušeností z pedagogické, výzkumné, terminologické a překladatelské
práce jsme se snažili navázat na praxi v zahraničí a zahrnout do koncepce i reálné
podmínky, které jsou předpokladem pro přijímání našich studentů a absolventů na
zahraniční stáže.
Součástí konference byla také prezentace našeho
posteru Structure of Professional Language Teaching at Medical Faculty (Mgr. J. Lány).
Poster vznikl ve spolupráci Ústavu jazyků a Ústavu klinické biochemie a patobiochemie
2. LF UK. Prezentace posterů byla poměrně chudá, protože instituce vyučující cizí
jazyky na vysokých školách dosud neovládají moderní techniky prezentací, a proto
sekce posterů vykazovala spíše vlastnosti školních nástěnek než stručnou a
přehlednou informaci o řešení prezentovaného problému. V našem posteru jsme
nastínili předpoklady studenta nastupujícího na lékařskou fakultu, dále pak
požadavky na vysokoškolskou výuku z pohledu profesionálního lékařského jazyka a
požadavků curricula 2 LF. Předložili jsme možnosti, jimiž lze splnění těchto
požadavků dosáhnout, zmínili jsme se o moderních učebnicích, které vznikají na 2.
LF (C. Tanner: English for Students of Medicine; pozn.: učebnice již byla vydána,
bližší informace na Ústavu jazyků) i o multimediálních učebnicích, které mohou
být využity při jazykové výuce. Jazykové pracoviště lékařské fakulty nemůže
existovat bez úzkých vazeb na teoretické ústavy a klinická pracoviště. Jako jeden z
velmi dobrých příkladů spolupráce jsme uvedli vydání multimediální učebnice
klinické biochemie na CD-ROM, za niž její autoři získali ocenění za nejlepší
práci v oboru české klinické biochemie v roce 1998. (Učebnice je přístupná
vědecké i laické veřejnosti na www 2. LF.) Podobná spolupráce se rozvíjí i s
dalšími ústavy a klinikami. Zvláštní část posteru byla věnována
postgraduálnímu vzdělávání lékařů, kde jsme se zaměřili na speciální
dovednosti, které by měl zvládnout vědecký pracovník, přednášející v cizím
jazyce. Na diskusi k posteru se podílelo 32 účastníků, kteří projevovali zájem o
výsledky naší práce i o publikace, o nichž se poster zmiňoval.
Na konferenci LSP byl kromě angličtiny, němčiny,
francouzštiny a španělštiny dán prostor i diskusi o výuce tzv. malých (lokálních)
jazyků, jejichž znalost je pro zahraniční studenty v místních podmínkách nezbytná
a povinná. V příspěvku Výuka českého jazyka pro zahraniční studenty na
lékařské fakultě (Mgr. A. Gubová) byli účastníci seznámeni se studijním
programem zahraničních studentů na naší fakultě a s výukou českého jazyka v
rámci curricula. Zdůraznili jsme především některá specifika výuky češtiny,
která se zaměřuje především na schopnost konverzace studentů s pacienty a
personálem při praktických cvičeních na klinikách, a zmínili jsme se o problémech,
s nimiž se při výuce bohužel potýkáme. Hlavním problémem je totiž nedostatečná
motivace (někdy i nezájem) studentů, kteří přicházejí na kliniky až ve čtvrtém
ročníku, a do této doby při studiu používají angličtinu. Podobné je to i v
běžném životě, protože se zahraniční studenti prakticky nestýkají se svými
českými kolegy. Ústav jazyků se proto pokusil inovovat výuku českého jazyka.
Prvním krokem bylo zařazení dvou povinných zkoušek (z obecné češtiny po 3.
semestru, z odborné češtiny a komunikace s pacientem po 6. semestru), dále zvýšení
počtu hodin ve 4., 5. a 6. semestru z dosavadních dvou hodin na čtyři hodiny týdně a
navázání spolupráce s klinickými pracovišti, kde bychom chtěli zčásti realizovat
výuku přímo u lůžka pacienta. I v 1. ročníku se snažíme při výuce spojit teorii
s praxí. V minulém akademickém roce jsme zkoušeli pracovat se studenty v
"terénu", což se ukázalo jako zábavné i motivující. Jak dlouho tato
motivace studentům vydrží, je jiná otázka.
Studenti mají možnost účastnit se tematických
výletů, v nichž se seznamují se zemí, v níž studují (např. Karlovy Vary, Mělník
aj.). Dále jsme prezentovali nová skripta Lékařská čeština, jejímiž autorkami
jsou PhDr. Ivana Mokrošová a Mgr. Věra Nekolová. Učebnice vychází ze specifických
potřeb lékařské fakulty, byla napsána po několikaletých zkušenostech v oboru ve
spolupráci s kolegy z lékařských oborů, kteří přispěli radami, korekturami a
autentickými materiály. V diskusi jsme srovnávali naše postupy s kolegyněmi a kolegy
z jiných lékařských fakult z České republiky i ze zahraničí. Mrzelo nás, že se
neuskutečnila ohlášená přednáška kolegů z Řecka, která by byla pro naši fakultu
jistě přínosná.
V sekci francouzského jazyka předložili příspěvek
Nová koncepce výuky odborného jazyka a tvorba výukových materiálů.
V sekci německého jazyka byl věnován celý odpolední
blok výuce lékařské němčiny, který moderovala dr. Mokrošová a uvedla ho
příspěvkem Die Fachsprache der Medizin, die Sprache des Arztes?. Příspěvky českých
i zahraničních účastníků se dotýkali jak teoretických východisek terminologické
práce, tak i konkrétních výstupů pro praxi a výuku. V diskusi jsme řešili celou
řadu problémů, navázali jsme konkrétní spolupráci s evropskými univerzitami a
projednali možnost vzájemné výměny studentů při zahraničních stážích a
dalších odborných kontaktů.
Evropská konference nám poskytla šanci k výměně
zkušeností, informací i materiálů, což jistě přispěje ke zlepšení naší
práce. S potěšením jsme zjistili, že naši koncepci výuky odborných jazyků a
současné, i když stále více omezované možnosti nám řada zahraničních kolegů
závidí, protože podobný systém odborného jazykového vzdělávání má své místo
v rámci Evropské unie a naše zkušenosti jsou přínosné. |

Ročník č. 8
Listopad
1999 |
Ohlédnutí Listopadové interview
Prof. MUDr. Vladimír Fuchs, DrSc.
(Gynekologická-porodnická
klinika 2. LF UK a FN Motol)
Pan profesor MUDr. Vladimír Fuchs,
DrSc. se zapsal mnoha generacím studentům 2. LF UK nesmazatelně do paměti - svým
vřelým zájmem o gynekologii a porodnictví demonstrovaným při přednáškách z
tohoto oboru, ale i příkladným etickým vztahem k nemocné ženě nebo matce
novorozeného dítěte, při stážích z tohoto oboru.
V roce 1945 se zapsal ke studiu všeobecného
lékařství na UK a už v červnu téhož roku zahájil studia, ale s nedostatkem
českých učebnic a vhodných studijních textů, v provizorních posluchárnách a v
mnohdy válkou zničených klinikách. Zájem o studium, tolik let inhibované válkou,
dokázal využít tím, že "famulusoval" u význačného profesora Šikla,
navštěvoval přednášky z různých oborů, takže ve zkráceném studijním období
byl promován již v říjnu 1949.
Pan profesor Fuchs věrně plnil Hippokratovu
přísahu: pomáhal nemocným, rozvíjel své nadání a schopnosti, předával své
zkušenosti studentům i vědecké veřejnosti (publikoval 4 základní knihy v oboru
gynekologie a více než 360 publikací) a stále pracuje jako profesor naší fakulty.
Prof. RNDr. H. Tomášová , DrSc.
Položily jsme panu profesoru u příležitosti 50.
výročí jeho promoce několik otázek, na které nám ochotně odpověděl:
Dříve, než bych mohl srozumitelně odpovídat na
jednotlivé otázky, měl bych se zmínit o podstatných změnách, kterými procházela
za mého života naše vlast v průběhu své složité a pohnuté existence.
Narodil jsem se v roce 1922, tedy necelé čtyři roky od
získání nové samostatnosti po 300 letech, a od vzniku Československé republiky.
Tento obdivuhodný státní útvar vedl své občany v demokratickém a sociálním duchu,
a v průběhu dvacátých let se zařadil mezi hospodářsky nejvyspělejší země. To
vše navzdory létům těžké krize, která postihla celý svět s kapitalistickým
systémem. K velkým slabinám naší země náležela již její poloha ve střední
Evropě mezi Východem a Západem, demokratické zřízení mezi velkými státy s
postupnými antidemokratickými systémy a složení obyvatelstva s velmi početnými
menšinami. Z nich právě ty největší podlehly nenávistným tažením proti
Československé republice. Na podzim roku 1939 byly násilím odtrženy pohraniční
oblasti v Čechách a na Moravě s převážně německým obyvatelstvem, když se před
tím německé a slovenské politické vedení dohodlo o odtržení a osamostatnění
Slovenska.
Tyto tragické události hluboce otřásly většinou
českého národa, která přijala ideály demokracie, svobody a masarykovských zásad
mravnosti a poctivosti za své životní krédo. Zatím co německá tajná policie
zahájila ihned po okupaci pronásledování údajných nepřátel se zvláštním
zaměřením proti inteligenci, mnoho našich spoluobčanů - pokud to bylo ještě
možné - opouštělo svoji vlast do emigrace a k účasti na zahraničním odboji.
Obzvláštní nenávistí nacistických okupantů se
"těšili" čeští studenti. Mezi první oběti, popravené 17. listopadu 1939,
patřili právě vysokoškolští studenti. Vysoké školy byly uzavřeny - údajně na
tři roky- avšak nikdy za německé okupace již otevřeny nebyly. Stovky studentů byly
pozatýkány a odvezeny do německých koncentračních táborů.
Naše osudy v průběhu 2. světové války v okupovaném
"Protektorátu Čechy a Morava" nejsou ovšem tématem mého článku. Jen bych
v dalším poznamenal, že jsem začal studovat na Lékařské fakultě Karlovy univerzity
v Praze hned začátkem června 1945, se ztrátou čtyř let od maturity v roce 1941.
Nyní bych se vrátil k první otázce.
Pane profesore, celý život jste věnoval
péči o těhotné ženy a matky. Ovlivnil Vás některý z profesorů již během studia
nebo Váš zájem o tento obor se projevil později?
Naše nadšení v roce 1945 ze znovu získané svobody,
samostatnosti a možnosti studia na vysoké škole bylo nezměrné. Potíží ovšem bylo
také mnoho - ale ty jsme překonávali snadno s vidinou nového smysluplného života.
Tehdy jsem se naučil jednomu z nejdůležitějších životních postupu - ze slabin
vytvářet přednosti. Když těsně po válce nebyly vhodné učebnice, podařilo se mi
sehnat knihy německé a zvláště anglo-americké v rámci "Světové studentské
pomoci". To mi během doby umožnilo číst odbornou literaturu v těchto - i
dalších - jazycích a později si psát i přednášet vědecké práce i diskutovat na
zahraničních a mezinárodních kongresech a sympoziích.
Jako studenti jsme měli štěstí, že k našim
učitelům patřili někteří profesoři a docenti, kteří vedle své dokonale
zvládnuté profese projevovali i význačné lidské vlastnosti. Mezi takové výrazné
osobnosti patřil profesor Šikl, u něhož jsem při studiu pracoval jako
"fiškus" a později jako pomocná vědecká síla přes dva roky. Dokonce mi
nabídl asistentské místo po dostudování, ale mne více přitahovala klinická práce,
z oborů pak gynekologie a s porodnictvím a pediatrie. Ke svým učitelům jsme měli ve
velké většině značnou úctu, ať již to byl profesor Jirásek, Kurz, Hynek,
Kostečka a jiní - všechny ani nemohu vyjmenovat. Porodnictví a gynekologii nám
přednášel profesor Peter, navíc velmi vzdělaný obdivovatel přírody i výtvarného
umění a hudby. Během studia na nás působil velmi přísným dojmem, ale když jsem
později přišel na jeho kliniku do Londýnské ulice, poznal jsem v něm člověka
laskavého, zaujatého též pro vědeckou práci, s nímž jsme si dobře rozuměli.
Před tím mne však "Osud zavál" na Gynekologickou a porodnickou kliniku v
Hradci Králové, kde Prof. Pazourek mě svým vzorem i osobním přístupem umožnil
přerod z více méně prakticky zaměřeného sekundáře z okresní nemocnice v
klinického pracovníka. Učil jsem se také "vybrušovat" český jazyk v mých
prvních vědeckých publikacích a vyjadřovat se přitom stručně a logicky. Byl
výborným klinikem, skvělým přednašečem a nepřekonatelným operátorem. Připadal
mi jen velmi uzavřený i když se někdy "mezi čtyřma očima" dovedl poutavě
rozpovídat. Až později - opět v Praze - jsem se dozvěděl, že po válce utrpěl
velkou osobní křivdu a že ani v této době po osvobození nebyly mezilidské vztahy
vždy čisté a příkladné.
Po skončení studia jste hledal pracovní
místo. Myslíte si, že toto období bylo stejně obtížné jako dnes?
K zodpovězení této otázky se musím opět vrátit k
osudovým změnám v naší historii po 2. světové válce. Věřili jsme tehdy poněkud
pošetile, že s porážkou Německa a jeho spojenců se opět navrátí poměry a ideály
první republiky a zdánlivě se tak stalo obnovením Československé republiky. Již
během prvních poválečných let se projevoval v politice jasně i poloskrytě mocenský
vliv Moskvy s vyvrcholením v roce 1948 v únorovém uchopení moci Komunistickou stranou.
Velmi rychle se přetvářela i struktura zdravotnictví a školství, jejichž vedení se
zcela octlo v rukou nové státní moci. V jednom nám jako absolventům studia byla
zdánlivě usnadněna starost o první popromoční umístění: pracovní místa nám
byla prostě přidělena "podle potřeb společnosti". A nyní konkrétně k té
ušetřené starosti. Nemalá část našich kolegů a kolegyň dostala umístěnku na
Slovensko. Kdo měl relativní štěstí, nastoupil do nemocnice; někteří se však
dostali do východní části země, kam slovenští kolegové, kteří mohli po celou
válku studovat, odmítali nastoupit. Já jsem "měl štěstí": jako
účastník II. národního odboje a po dobu jednoho roku vězeň koncentračního
tábora, jsem byl přidělen do nemocnice ve Slaném, kde jsem začal pracovat na
gynekologickém a porodnickém oddělení. Příležitost k práci jsem měl neomezenou:
p. primář, který byl současně také ředitelem nemocnice a zpočátku mohl ještě
vykonávat v odpoledních hodinách soukromou praxi, mohl se spoléhat na své dva
sekundáře. Bohužel, starší kolega nedlouho po mém nástupu onemocněl komplikovaným
zánětem plic s dlouhodobou neschopností. Jako jediný lékař na oddělení jsem musel
po řadu měsíců být trvale ve službě, ve dne, v noci i o svátcích. Všechny
urgence vedení nemocnice o lékařskou výpomoc v Praze na Krajském národním výboru
byly odmítány s poukazem, že "lékaři nejsou". Teprve uzdravení kolegy a
povolání na zkrácenou vojenskou službu mi umožnily, abych se po řadě měsíců
dostal na pár dní domů. Když jsem se po skončení vojenské služby vrátil do svého
milého zaměstnání, dlouho jsem se neradoval. Za krátký čas jsem dostal další
"přidělení" - povolání na vyjímečné vojenské cvičení bez časového
omezení. Snahy nemocničního vedení o vyreklamování byly nejen ruče odmítnuty, ale
byly ještě navíc doprovázeny poznámkou o "nedostatečném politickém
uvědomění", vzhledem k urychlenému rozšiřování a dobudování armády.
Nakonec i to dopadlo pro mne dobře; po roce působení u útvaru se mi podařilo dostat
se na Gynekologickou a porodnickou kliniku VLA (Vojenská lékařská akademie) v Hradci
Králové, vedené Prof. Pazourkem.
Ještě bych měl malou poznámku k nesčetnému
počtu přesčasových hodin. V té době a pak ještě po řadu let, nebyly noční a
sváteční služby placeny s odůvodněním, že jde o služby pohotovostní a tedy bez
nároku na zaplacení. Po delší době se pánové na Ministerstvu zdravotnictví přece
jen trochu umoudřili a začali platit služby "paušálem". Ten činil na
neoperačních oborech 16,-Kčs za noční služby, na operačních oborech 25,-Kčs -
brutto! Tak jsem si přišel např. za císařský řez v noci v průměru na 1,-Kčs!
Za padesát let došlo ve vašem oboru k
pronikavým změnám v péči o matku a dítě. Které významné organizační a
vědecké přístupy k matce a novorozenci umožnily snížit mortalitu a morbiditu?
Jak jsem se již zmínil, znamenal můj příchod na
kliniku Prof. Pazourka v Hradci Králové výrazný obrat v mé odborné práci a v
dalším vzdělávání. Bohužel jsem musel po dvou letech žádat o přeložení do
Ústřední vojenské nemocnice v Praze, abych mohl být nablízku mé mamince,
umírající na zhoubný nádor. I na vojně jsem měl občas štěstí na slušné a
chápající nadřízené. Přeložení bylo rychle vyřízeno a mohl jsem záhy poznat
dalšího vzácného člověka, plk. Dr. Kodíčka, jako svého nového přednostu; dobře
jsem si rozuměli. Naproti tomu jsme si vůbec nerozuměli s politrukem a tak bylo pro mne
vysvobozením, když bylo ženské oddělení ÚVN zrušeno a lékaři byli propuštění
do civilu. Zde už umístěnky neplatily, zato politický vliv zlých lidí ano. A tak
jsem po téměř tříměsíční nezaměstnanosti vyhrál konkurz a byl přijat na
Gynekologicko-porodnickou kliniku v Londýnské ulici v Praze 2, vedenou Prof. Peterem.
Zde jsem působil téměř čtyřicet let a mohl jsem svými výzkumnými pracemi i
klinickou činností pracovat na novém směru v porodnictví - perinatologii.
Prof. Peter nejen oceňoval po mém příchodu na svoji
kliniku moji klinickou práci, ale také velmi vítal moje zanícení a lásku k vědecké
činnosti. Seznámil mne také se svým přítelem, akademikem Jírovcem, s nímž a s
jeho spolupracovníky - jsem se zpočátku věnoval klinickému výzkumu vlivu (latentní)
toxoplazmózy v těhotenství. Nově zvolené postupy a studia dynamiky onemocnění
získaly uznání u nás a hlavně v cizině, kam jsem byl také zván na přednášky a
kongresy. Když mi tehdejší úřady nedovolovaly vyjet do ciziny, navštěvovali mne na
klinice četní odborníci hlavně ze západních zemí a od roku 1965 jsem mohl
vyjíždět a přednášet alespoň v "socialistických" státech. Nicméně
obhajoba mé kandidátské dizertace "Vliv latentní toxoplazmózy v
těhotenství" my byla povolena až na samém sklonku čtyřletého čekání. Tato
práce byla přijata a schválena všemi hlasy vědecké komise.
Ke své práci o toxoplazmóze jsem s podporou Prof.
Petera otevřel poradnu pro těhotné s různými poruchami a chorobami v těhotenství.
Tato poradna rychle se rozšiřující a zvyšující péči o patologická těhotenství
byla z "moci úřední" uzavřena, neboť jeden z horlivých soudruhů nemohl
pochopit, že by se někdo nezištně staral o další pacientky, když má klinické
práce dost.
V roce 1966 náhle zemřel Prof. Peter a po určité době
byl jmenován novým přednostou kliniky Prof. Kotásek. Ten si dal ode mne vysvětlit
zásady péče o "ohrožená-riziková těhotenství" a poskytl mi plnou podporu
a politickou ochranu k další práci. Mohl jsem znovu otevřít poradnu pro těhotné s
různými poruchami a nemocemi a krátce nato i speciální oddělení pro takto
postižené pacientky. Vedl jsem je až do uzavření kliniky v Londýnské ulici v roce
1995 s přestěhováním do Motola.
Nové pojetí péče o ohrožená těhotenství
navazovalo na průkopnickou práci Prof. Salinga v Německu od šedesátých let, jehož
hlavními zásadami byla myšlenka jednoty matky a plodu, úzká spolupráce s
pediatrem-neonatologem rozsáhlá a hluboká prevence poškození matky a plodu. Patřila
k ní identifikace nejen již samého onemocnění, ale také tzv. rizikových faktorů,
jež by tato poškození mohly předpovídat. Naše výzkumné i pracovní postupy jsme
formulovali s Doc. Dr. Mydlilem z FNM a Prof. Kotásek je přečetl na Vědecké
konferenci v říjnu 1970. Tento směr se stal vedle dětské gynekologie hlavní náplní
naší výzkumné práce na klinice FNM v Londýnské ulici a rychle se rozšířil na
další pracoviště v ČSR i v dalších státech. Díky úzké spolupráci
porodníků-perinatologů a pediatrů-neonatologů v další součinnosti s genetiky (dr.
Macek a další) i s řadou dalších oborů teoretických i klinických, změnilo se
dosavadní porodnictví. Obohatilo se o perinatologii a o její nové diagnostické
metody, splynulo s ní a dosáhlo velkých úspěchů. Zatím co mateřská úmrtnost v
souvislosti s těhotenstvím poklesla na zcela vyjímečné minimum, snížila se
perinatální úmrtnost plodů a novorozenců z poválečných počtů na jednu desetinu!
(Z 50‰ na 5‰) A značně poklesla i perinatální morbidita. Mimo to velké většině
žen s různými chorobnými stavy, dříve namnoze neslučitelnými s těhotenstvím,
bylo dopřáno bezpečně donosit a porodit zdravé dítě. Výtečné neonatologické
výsledky umožnily mimo jiné posunout hranici předčasného porodu ze 27. týdne v
"klasickém" porodnictví na dokončený 22. týden a neobyčejně zvýšit
možnost přežití i dalšího vývoje silně nezralým novorozencům.
Napsal jste řadu knih a vědeckých
pojednání. Byl jste vždy řešitelem zajímavých grantových úkolů. Můžete
doporučit našim studentům účast na řešení grantových úkolů už během studia?
Odpověď na tuto otázku není jednoduchá a myslím, že
převládá oficiální mínění o užitečnosti této spoluúčasti. Lituji, že můj
názor není zcela souhlasný. Studium lékařství je velmi náročné a je důležité
spojovat vysoké požadavky na zvládnutí nesmírného množství odborných informací s
praktickými poznatky u lůžka nemocného, v ambulancích a v laboratořích. Těmto
úkolům musí student věnovat všechen svůj čas a všechny svoje schopnosti, nemá-li
po promoci dospět k onomu trpkému konstatování: vím, že nic nevím. Teprve až
mladý lékař zvládne základní klinickou praxi, doplňovanou trvalým dalším
studiem, věnuje určitý čas i práci v laboratořích, pak bude připraven k možnosti
samostatné vědecké práce, pokud k ní bude mít vztah a náklonnost. Byl jsem po řadu
let vedoucím vědeckého kroužku mediků. Někteří z nich se poctivě snažili
účinně spolupracovat, ale nevím, jestli se později také věnovali vědecké práci.
Medicína si žádá nekompromisně celého člověka, ale věda je ještě
náročnější. Vyžaduje mít schopnost fantazie, neúměrné píle a vytrvalosti a
stálého studia nejnovějších poznatků. Nadto - což je nutné konstatovat, zvláště
při dnešních pekuniárních požadavcích - nikdo z ní materiálně nezbohatne. A
obohacení ducha a osobnosti a pocit štěstí z vlastního přispění několika kaménky
do složité mozaiky lidského vědění a poznání nemají dnes onen patřičný lesk a
zář.
Děkuji, pane profesore, za vaše laskavá
slova a za vyprávění, nepostrádající tu pověstnou kapku lidství, jež z člověka
tvoří osobnost, která dokáže oslovit ostatní.
(Otázky položily Prof. RNDr. H. Tomášová, DrSc.,
Ing. M. Cipryánová) |

Ročník č. 8
Listopad
1999 |
Příloha Errata a poznámka k
článku
O nedokonalosti psaní, Rubikově kostce a lidském mozku
(Pelikán 8, říjen 1999, příloha)
Ing. Zdeněk Smrčka
(Ústav vědeckých
informací 2. LF UK)
Prosíme čtenáře, aby si v článku doplnili,
respektive opravili následující údaje:
- v textu článku: Leon Eisenberg... je profesorem
sociální medicíny a emeritním profesorem psychiatrie; citovaný příspěvek byl jím
prvně přednesen na XXII. mezinárodním pediatrickém kongresu v Amsterdamu (9.-14.
srpna 1998);
- v textu článku: na stěně Rubikovy kostky...
nemůže pochopitelně být 1000 kostek, nýbrž 961 (31x31), event. 1024 (32x32),
případně 10000 (100x100) kostek, atp...
- v seznamu literatury prací prof. Pribrama:
vydavatelem českého sborníku "Mozek a mysl", prvního svazku knihovny
laureátů "Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97", je správně
nakladatelství "Gallery";
- v seznamu literatury: autorovým opominutím byly
vynechány tyto dvě citace:
Irwin, M.: Psychosis as a reaction to leukemia in
an adolescent. South. Med. J. 77(11), 1984; 1458-1460.
Senanayake, N.: Epileptic seizures evoked by the
Rubik's cube. J. Neurol. Neurosurg. Psychiatry 50(11), 1987; 1553-1554.
Autor článku se tímto za "...dokonalou
ukázku nedokonalosti psaní..." všem čtenářům omlouvá.
Poznámka. V souvislosti s tématem
vztahu "Rubikovských hlavolamů" k
biologii považuje autor za účelné zmínit, resp. odkázat na tomto místě na dvě
další zajímavé práce:
- Newkome, G.R. et al: Dendrimer construction
and macromolecular property modification via combinatorial methods. Biotechnology and
Bioengineering 61(4): Special issue on material science, 1998 (issued 1999); 243-253.
- Iguchi, K.: Exactly solvable model of protein
folding : Rubik's magic snake model. Int. J. Modern Physics, Part B, 13(4), 1999; 325-361.
Na téma "skrytých kódů, interních
jazyků organismu a moudrosti" je bezpochyby zajímavým příspěvkem k diskusi
např. článek z pracoviště centra experimentální medicíny a výzkumu rakoviny při
"Haddash Medical School, Hebrew University" v Jeruzalémě:
- Zajicek, G.: Wisdom of the body. Med.
Hypotheses 52(5), 1999; 447-449.
Badatelské úsilí vědců, snažících se
postihnout niterné vazby a vztahy mezi sociálními a přírodními vědami, vazby a
vztahy mezi fyzikou, matematikou, lingvistikou, biologií, mozkovou činností, lidskou
psychikou a lidskou kulturou, vztahy mezi světem magickým a reálným, toto badatelské
úsilí jedinců mnohdy z rodu "vizionářů a fantastů" začíná přinášet
své plody. A cesty lidského poznání, cesty pionýrsky vytyčené mimořádnými
"duchy doby", jedinci nadanými a obdařenými zvláštní mírou fantazie a
představivosti, tak před námi - na prahu 3. tisíciletí - otevírají nové horizonty
našeho vědomí a bytí... |

Ročník č. 8
Listopad
1999 |
Fakultní zprávy Prof. MUDr. Dagmar Benešová, DrSc.
Doc. MUDr. V. Povýšilová, CSc., Prof. MUDr. J. Stejskal, CSc.,
Prof. MUDr. R. Kodet, CSc.
(Ústav patologické
anatomie 2. LF UK)
Ve věku 93 let zemřela proslulá osobnost
české patologickoanatomické školy Prof. MUDr. Dagmar Benešová, první přednostka
někdejší Katedry patologické anatomie a mikrobiologie bývalé Fakulty dětského
lékařství Univerzity Karlovy v Praze.
Narodila se v Semilech dne 17. října 1906. Učila se
výborně, stejně jako její tři bratři a sestra, takže vystudovala bez problémů
pražskou lékařskou fakultu. Dokonce i obávaný examinátor profesor Pelnář ocenil
její znalosti jako výtečné. V posledních letech studia přitahovaly její zájem dva
obory, ve kterých ve volném čase vypomáhala: porodnictví a patologická anatomie.
Přednostovi porodnické kliniky, slavnému profesoru Jeriemu, se sice zvídavá a
pracovitá studentka zamlouvala, ale neviděl pro ni v silné konkurenci mužů ve svém
oboru dobré uplatnění a doporučil jí, aby se s ohledem na možnou budoucí
akademickou dráhu raději věnovala patologické anatomii, kde bylo více prostoru pro
vědeckou práci.
Nastoupila tedy po promoci v r. 1932 v Hlavově ústavu u
profesora Kimly jako "honorovaný asistent". V Hlavově ústavu ji nejvíce
zaujal svou vědeckou autoritou profesor Heřman Šikl, se kterým úzce spolupracovala, a
který jí byl vždy vzorem a přítelem i v těžkých dobách, které přicházely. Za
války, i když byl ústav z velké části okupován pro armádní účely, se
pokračovalo ve vědecké práci, a jedním z hlavních směrů výzkumu byla patologie
novorozence. Když byla otevřena provizorní nemocnice v Motole, dojížděla dr.
Benešová provádět pitvy i na motolskou prosekturu. Po osvobození se jako Šiklova
první asistentka vložila s plnou energií do obnovy ústavu, který dokonce vedla po
dobu půlroční Šiklovy studijní cesty do USA.
Nadšenou činnost přerušil v polovině roku 1949 výnos
akčního výboru lékařské fakulty, resp. jejího předsedy Haškovce, osobního
lékaře prezidenta Gottwalda, který ji přeložil do Plzně na nedávno založenou
odbočku fakulty. Nastoupila jako vedoucí nedostatečně vybaveného pracoviště, kde
byla oddělena výuka - školský provoz od zdravotního. S neuvěřitelnou energií,
většinou sama, protože dlouho neměla žádného lékaře, jen s pomocí studentských
asistentů postupně zlepšovala a zdokonalovala úroveň provozu i výuky, takže si
vydobyla uznání všech, vedení fakulty, klinických lékařů a zejména mediků. Ti
oceňovali nejen úroveň její výuky a odborné znalosti, ale velice jim imponovala
její otevřenost a nebojácnost - i v době největšího útlaku svobodného projevu se
neostýchala nahlas projevit své mínění.
Ačkoliv jí Plzeň nabízela habilitaci a podstatné
rozšíření ústavu, přece jen toužila vrátit se do Prahy. Přijala proto v r. 1951
místo primáře patologie tehdy zakládané Thomayerovy nemocnice v Praze-Krči. Kromě
nemocniční praxe a spolupráce s novými výzkumnými ústavy se ujala ojedinělé akce,
tj. pitev všech dětí ze Středočeského kraje v rámci boje proti kojenecké
úmrtnosti. Opět na nezařízeném pracovišti! Po založení Fakulty dětského
lékařství v roce 1954 byla habilitována a povolána na místo vedoucí katedry
patologické anatomie a mikrobiologie. Pracoviště, tehdejší Katedra patologické
anatomie, bylo zřízeno provizorně se souhlasem profesora Šikla v Hlavově ústavu s
perspektivou přemístění do nově vybudované Fakultní nemocnice v Motole. Toho se
pracoviště dočkalo až v roce 1998, tedy za 44 let od svého založení. I přes velmi
stísněné prostory rozvinula tehdy Doc. Benešová rozsáhlou výzkumnou činnost v
oboru patologie dětského a novorozeneckého věku a svou aktivní účastí na doslova
stovkách klinickopatologických seminářů neúnavně přispívala ke zvýšení
úrovně spolupracujících oborů. Vychovala řadu úspěšných žáků. Mimořádnou
profesorkou se stala v roce 1965, řádnou v roce 1968. V letech 1963 - 1966 vykonávala
také funkci proděkanky fakulty pro pedagogickou činnost.
Profesorka Benešová byla vynikajícím učitelem,
nezištně rozdávajícím své bohaté vědomosti všem, kteří se chtěli od ní
něčemu naučit. Na fakultě byla pověstná svým důrazem, jaký kladla na zajištění
kvalitní výuky. Neúnavně doplňovala sbírky preparátů i diapozitivů a vedla k tomu
i své asistenty. V nadaných studentech se aktivně snažila vzbudit zájem o patologii
tím, že jim umožňovala odbornou studentskou činnost a trpělivě je vedla k osvojení
základů vědecké práce. Byla náročná sama k sobě a vyžadovala důkladnost a
svědomitost i od ostatních. K lajdáctví byla nesmlouvavá, přitom však dokázala
lidsky pochopit i občasné pochybení začátečníka, pramenící z nedostatku
zkušenosti. Stala se zakládajícím členem Společnosti patologů a stála u zrodu
časopisu Československá patologie. Téměř dvě desetiletí vedla Hlavní oborovou
komisi morfologie a patologie, jež byla zřízena při ministerstvu zdravotnictví na
podporu výzkumu a lze ji v jistém smyslu považovat za předchůdce dnešních
grantových agentur. Fakulta dětského lékařství, Univerzita Karlova i
Československá lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně ocenily práci
profesorky Benešové řadou uznání a vyznamenání. Mimo jiné se stala nositelkou
zlaté medaile Fakulty dětského lékařství, pamětní medaile Univerzity Karlovy i
zlaté medaile Československé lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Byla
zvolena čestnou členkou Československé lékařské společnosti JEP. I když čas
přehodnotil různá vyznamenání, udělovaná za minulého režimu, titul
"Zasloužilý učitel", který byl profesorce Benešové propůjčen v roce 1975
za její celoživotní pedagogickou, vědeckou i organizační činnost v oboru
patologické anatomie, zvláště za rozvinutí patologické anatomie dětského věku,
neztratil ani dnes nic ze svého významu, neboť byl podložen svědomitou, soustavnou a
poctivou prací.
Po odchodu do důchodu v roce 1973 pracovala ještě 18
let jako ordinář pro dětskou patologii ve FN Motol a uplatňovala své bohaté
zkušenosti při řešení složitých diagnostických problémů. Ani v této době
neztratila zcela kontakt se studenty, neboť její neobyčejně pečlivě připravované
klinickopatologické semináře navštěvovali spolu s klinickými lékaři i studenti
vyšších ročníků, stážující na klinikách fakulty. Stále ještě měla dost
energie pro veřejnou činnost: byla první a dosud jedinou ženou, která předsedala
pražskému Spolku lékařů českých (založeno 1862), a to v letech 1973 - 1977 po
předchozím období činnosti ve výboru spolku. Přednáškové večery pražských
klinik označila jmény průkopníků české medicíny, např. večer Pelnářův apod.,
a dále založila dnes již tradiční večer věnovaný výročí 17. listopadu (Z.
Fejfar, ČLČ 135, 1996, str. 707). I po odchodu na zasloužený odpočinek se zajímala o
dění na naší fakultě a na našem ústavu. Až do současnosti udržovala pravidelné
styky s některými členy našeho pracoviště, především se svými žáky, Doc. V.
Povýšilovou a dr. Tomášem Klímou.
Všichni upřímně litujeme odchodu vzácného člověka,
zakladatele ústavu a člověka, jehož píle, pracovní nasazení a lidskost jsou nám
trvalým příkladem do dnešní doby. |

Ročník č. 8
Listopad
1999 |
Ohlédnutí Úskalí první vědecké přednášky
Prof. MUDr. Josef Stejskal, CSc.
(Ústav patologické
anatomie 2. LF UK)
aneb per aspera ad Institutum
Hlavanum.
Jsou cesty v lidském životě, na které se nezapomíná.
Například první cesta do školy, cesta na radnici za účelem prvního sňatku a
podobně.. V mé dlouhodobé paměti je uložena cesta do Hlavova ústavu, kterou jsem
podnikl před půl stoletím, přesněji koncem září r. 1949.
Pracoval jsem tehdy jako medik v "ÚPAHu"
(Ústav Pathologické Anatomie a Histologie") ještě zánovní plzeňské
lékařské fakulty, který úspěšně vedla bývalá první asistentka profesora Šikla
MUDr. Dagmar Benešová, pozdější profesorka pediatrické fakulty. Předsednictvo
místního Spolku lékařů ji přemluvilo, aby k prvnímu výročí svého působení v
Plzni, kam ji odstranil z Hlavova ústavu v rámci poúnorové očisty pražské fakulty
předseda tzv. akčního výboru Haškovec, uspořádala přednáškový večer na
pravidelné spolkové schůzi. Protože ústav neměl kromě paní přednostky žádného
lékaře, měli se na přednáškách také podílet předvedením několika zajímavých
případů studenti a studentky, kteří v ústavu pracovali jako demonstrátoři a
pomocní asistenti.
K morfologickým přednáškám ovšem bylo třeba
připravit obrazovou dokumentaci. Plzeňská fakulta ani nemocnice však neměly fotografa
a v inventáři ústavu ani nebyl vhodný fotoaparát. Paní šéfová tedy rozhodla, že
někdo odveze vypreparované orgány do Prahy, aby se mohla v jejím mateřském Hlavově
ústavu provést vytoužená fotodokumentace. Protože se o mě vědělo, že se trochu
vyznám ve fotografii, byl jsem pověřen tímto úkolem.
V pátek odpoledne jsme tedy zabalili do vlhké buničiny
vybrané objekty, tj. několik fixovaných srdcí, mozků, nádorů ledvin a divertikulů
močového měchýře, uložili vše do velké krabice pečlivě vystlané starou pitevní
zástěrou. (Igelit ještě nebyl.) V koleji jsem ji umístil nejprve pod postel, ale na
nátlak útlocitných spolubydlících jsem ji přemístil za dveře koupelny. Značně
vyčerpán jsem brzy usnul.
Ráno jsem s hrůzou zjistil, že náš budík sice
krásně zvonil, ale špatně šel. Když jsem udýchán o půl hodinky později vyběhl
po schodech na nástupiště hlavního nádraží, spatřil jsem nedaleko před sebou
pomalu se vzdalující červená světla posledního vozu svého rychlíku... Považoval
jsem se za sportovce a představa, že bych zklamal svoji všemi obdivovanou
představenou, mi dodala křídla. Bez rozmýšlení jsem vyrazil usilovným spurtem a
těsně před koncem nástupiště jsem doběhl k posledním dveřím vlaku, které
náhodou ještě nebyly zavřené. Tehdejší parní lokomotivy měly naštěstí
vláčnější rozjezd. Vší silou jsem vhodil krabici do vozu a s vítězným pocitem
úlevy naskočil.
Radoval jsem se však předčasně. V následující
chvíli totiž rychlík vjel na výhybky a prudké cuknutí posledního vozu vyhodilo moji
krabici ven. Zachytil jsem ji nohou na nejnižším stupátku, ale moje situace se rychle
stávala - mírně řečeno - prekérní. Vlak už nabíral rychlost, stál jsem na jedné
noze, v jedné ruce aktovku, druhou jsem se křečovitě držel. Zoufale jsem uvažoval,
co dál. Sotva jsem mohl věřit, že vydržím v této pozici až do příští stanice.
Vlak sebou každou chvilku zlověstně trhnul. Co budu dělat, až mi krabice spadne? Mám
vběhnout do vozu a zatáhnout za záchranou brzdu? To by byl průšvih! Dříve než jsem
si začal připouštět, že bych mohl sletět také, objevil se jako "deus ex
machina" v antickém dramatu průvodčí. Když uviděl, jak vlaju na stupátku,
chytil mě za límec a táhl dovnitř. Zoufale jsem volal: "Mě nechte, chyťte tu
škatuli!" Poslechl a provedl tento kaskadérský výkon. U vědomí, že zachránil
nejen moji reputaci, jsem mu chtěl horoucně děkovat, ale zarazil mne otázkou, zda mám
platnou jízdenku s rychlíkovým příplatkem. Když jsem mu ji ukázal, zasalutoval a
šel kontrolovat další cestující, jako kdyby se mu podobné příhody stávaly
třikrát za den.
Díky přesným instrukcím jsem nebloudil po Praze, ale
správně přestoupil na Karlově náměstí na tramvaj číslo 14. Snadno jsem našel
zelenou oázu Albertova a zanedlouho jsem vlekl s pocitem posvátné úcty svoji stále
těžší krabici po monumentálním schodišti Hlavova ústavu do třetího patra, kam
mě poslal nepříliš zdvořilý vrátný. (Osobní výtah nejezdil ještě o osm let
později, kdy jsem tu nastoupil jako asistent). Byl jsem vlídně přijat samotným
Šiklem, který mi potřásl pravicí s přátelským: "Nazdár, nazdár ..".
Mohl jsem nahlédnout do krásných světlých laboratoří s vůní včelího vosku, kde
právě laborantky leštily pro pana profesora obrovské histologické preparáty, snad z
poloviny mozku. Podíval jsem se i do rozsáhlých a vzdušných piteven, kde se také
pilně pracovalo. Do volných sobot ještě chybělo hodně let. V duchu se mi vybavovala
naše malá plzeňská pitevna, kde se obvykle na dvou stolech tísnili čtyři
nebožtíci, a pitevní aroma z nás bylo cítit ještě po návratu do koleje. S
nevěřícíma očima jsem sledoval písařku, která se dívala okny rotundy kamsi do
zeleně a při tom psala na staré Remingtonce všemi deseti tak rychle, že jí asistent
nestačil diktovat. Naše kancelářská děvčata znala jen metodu "kdo hledá,
najde", takže na diktování do stroje nikdo neměl nervy a všechno se psalo
ručně.
Fotografické oddělení bylo ve druhém patře ve velké
rohové místnosti, kde by byla bývala krásná vyhlídka na Albertov a na Karlov, kdyby
ovšem nebyla okna zalakována černou barvou. Samotné fotografování byl obřad:
používal se přístroj na desky rozměrů 13 x 18 cm upevněný na vertikálním pevném
stativu. Objektiv s ohniskem 210 mm se maximálně clonil, hloubka ostrosti se
kontrolovala pomocí útržků novin umístěných na preparátu v různé vzdálenosti od
objektivu. Exponovalo se černým kloboučkem a doba osvitu se pečlivě odpočítávala.
Jednotlivé snímky se ihned vyvolávaly, aby bylo možné opravit ostření nebo
expozici. Další pokus se mohl vyvolat v kontrastnější nebo měkčí vývojce, které
byly připraveny ve vzorně označených hnědých lahvích. Diapozitivy 9 x 9 cm se
kopírovaly jiným, originálně vyrobeným přístrojem na podkladě negatoskopu. Dlužno
říci, že fotografie i diapositivy pořízené tímto pracným způsobem vynikaly
naprostou ostrostí detailů a množstvím polotónů, které lze dnes jen těžko
dosáhnout na zvětšeninách z malého formátu. Měli jsme však s paní doktorkou co
dělat celou sobotu až do večera.
Přenocoval jsem u příbuzných a v neděli večer jsem
se vracel ve stoje narvaným rychlíkem zpět do Plzně již bez krabice, ale s hlavou
plnou dojmů. I když jsem tehdy počítal spíše s kariérou venkovského lékaře,
říkal jsem si, že by nebylo marné se něco přiučit v tak vynikajícím ústavu.
Kdyby mi tehdy někdo řekl, že tam budu o pár let později chodit každý den po více
než čtyři desítiletí, měl bych ho za blázna.
Přednáškový večer dopadl výborně. Nikdo nic
nezbreptal, naše diapozitivy jen zářily, páni přednostové a další odborníci
diskutovali a chválili. Paní šéfka byla viditelně spokojena. Opouštěl jsem velkou
posluchárnu mezi posledními s náručí plnou diapozitivů rozradován úspěchem, na
kterém jsem měl svůj podíl. Opět jsem se však radoval předčasně. Na chodbě na
mne čekalo pár doktorů z chirurgie a strašně mi vynadali. Při svém sdělení jsem
totiž podle jejich mínění zbytečně zdůrazňoval, že všechny ty velikánské
divertikuly, které jsem demonstroval, byly rozpoznány až na pitevním stole...

|
Ročník č.8 • Ročník č.7 • Ročník č.6 • Ročník č.5 • Ročník č.4 • Home 2. LF
Datum poslední aktualizace 06.09.2000, © Marcela.Cipryanova@lfmotol.cuni.cz |
|