znak2lf.jpg (31476 bytes) titul.jpg (30741 bytes)
  
Aktuální číslo

  ARCHIV
školní rok 1998/1999školní rok 1998/1999
školní rok 1997/1998
školní rok 1996/1997
školní rok 1995/1996

Home Page 2. lékařské fakulty UKtopfnm.jpg (7153 bytes)

 

 Akademický bulletin 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze

Ročník č.8                                           LISTOPAD 1999
  Úvodník

Listopadové zamyšlení o desátém výročí znovuzrození demokratické Evropy, irské inspiraci a našich studentech.
Doc. MUDr. Martin Bojar, CSc.

(děkan 2. LF UK)


Vážené kolegyně, vážení kolegové, studentky a studenti, členové akademické obce,

mnozí se dnes, deset let po onom v mnoha ohledech stále ještě neuvěřitelném a mnohými nedoceňovaném podzimu roku 1989, kdy byla rozebrána Berlínská zeď a následně se definitivně zhroutilo sovětské impérium, ptají,

co jsme získali?,
k čemu to všechno bylo dobré?

Nepřekvapuje, že se tak tážou jak ti, kdož se podíleli na budování a udržování minulého režimu, tak ti, jimž přechod k demokratické společnosti a k tržnímu hospodářství přinesl řadu potíží a rozčarování, protože vedl ke zhoršování životní úrovně jejich rodin, k nezaměstnanosti a k nejistotě.

Dovolte, abych připomněl, že nepochybně jsou to povětšinou ti prví, kteří byli po desetiletí dobrovolnými i nedobrovolnými "sloupy a sloupky moci", jež uskutečňovala děsivý experiment výstavby spravedlivého státu dělníků a rolníků, kdo hlasitě želí polistopadového desetiletí. Ti druzí se pak cítí oběťmi polistopadového vývoje. Dožadují se ztracených "sociálních a životních jistot", kterých si mnozí - a není to vlastní pouze občanům České republiky - cení více, než znovunabyté svobody. Ta bývá navíc provázena až nesnesitelnou mírou osobní odpovědnosti.

Překvapuje však, že mnozí politici a představitelé demokratických politických stran jsou překvapeni. Příliš vysoká očekávání, nepřiměřené sliby a nekriticky stanovený jízdní řád připomínající ono "dohonit a předhonit", spolu s očekáváním blahobytu, které se rodilo při listování katalogy obchodních domů, způsobila v duších mnoha český občanů, kteří pád minulého režimu vítali, rozčarování a výhrady.

Ne již pouhé svobody, ale okamžité prosperity se nám zachtělo... Svoboda sama je na nic...

O nespokojenosti části našich občanů se současnou politickou a hospodářskou situací české společnosti vypovídají, byť výklad příčin této neočekávané změny není zcela jednoznačný, výsledky posledních průzkumu volebních preferencí. Politici i novináři věnují právem pozornost zatím nezadržitelnému vzestupu hvězdy českých komunistů a přou se o důvodech, které takovýto vývoj zapříčinily. Jen někteří z nich se však domlouvají o tom, co mohou a co musí demokratické politické strany, které by neměly zapomínat na historické paralely, dělat, aby dále neztrácely podporu občanů, svých voličů. Aby se za pasivní a někdy i aktivní pomoci demokratů neprosazovaly politické strany, které jsou zatíženy totalitní minulostí...

Je znepokojivé a možná příznačné, že druhý totalitní experiment, k němuž v Evropě ve dvacátém století došlo, usilující o naplnění utopického internacionálně socialistického principu, byl v zájmu nového samoděržaví prováděn pod vedením sovětských poradců ve státech střední a východní Evropy. V následnických státech německé Říše a Rakousko-Uherska, jež krátce předtím zakoušely totalitu nacistickou nebo ji naopak aktivně naplňovaly. Je vhodné podotknout, že není nevýznamné, že se tak dělo s tichým souhlasem západních demokratických států, respektujících nový "únos Evropy" podle scénáře Jaltské a Postupimské dohody.

Na troskách národně socialistické totalitní Tisícileté říše, která se do historie lidstva zapsala hrůzným holocaustem a nejděsivějším celosvětovým válečným konfliktem, měl vzniknout tábor míru a socialismu, sahající od Aše až po Uelen.

Tábor míru a socialismu se změnil v kafkovské gheto obehnané novodobou čínskou zdí z ostnatého drátu hlídanou vlčáky a samostříly, rozdělující Evropu posedlou duchem železné opony. Desetileté výročí jejího pádu si v těchto dnech připomínají politici i občané demokratických i méně demokratických států - jedni s radostí a druzí s pocity smíšenými. Věřím tomu, že členové naší akademické obce patří k těm, kdož s radostí a pocitem vděku vzpomenou desátého výročí posledního ze tří listopadů, v nichž spontánně a nezapomenutelně vystoupili čeští studenti.

Pro starší generace osudové listopady let 1939, 1968, 1989 mohou připadat nejmladším členům akademické obce vzdálené, bezobsažné a zasuté v minulosti.

Nedávno jsem četl, že se dnešní dvacátníci si již nepamatují, jaké to bylo/nebylo za minulého režimu. Mnozí už nevědí, jak bolestivá a ponižující byla nesvoboda, k čemu sloužily výjezdní doložky, kádrování a vedoucí úloha strany...

Pro naše mladé kolegyně a kolegy, studující na svobodné, na státu nezávislé a akademickým svobodám se opět těšící Univerzitě Karlově, je zásadně důležitá skutečnost, že deset let žijeme ve státě, v němž byly obnoveny základní demokratické instituce, a který se postupně vrací do rodiny svobodných evropských států.

Je nesporné, že

  • Deset let se o České republice nepíše jako o Kafkanistánu.
  • Deset let se můžeme podílet na obnově demokratické společnosti a budování českého státu.
  • Deset let mohou studenti a učitelé rozhodovat o podobě a vývoji svých fakult a své Univerzity. Dodejme, že ovšem jen někteří využívají svobody a nebývalých pravomocí, též však odpovědnosti, které se na akademickou půdu po padesáti letech vrátily.

Obnovení demokracie a občanské společnosti je nesnadné. Jde o proces, který není prost bolestí. Netrpěliví a malomyslní si proto občas notují s komunisty. Slýcháme pak ono znepokojivé - "To za minulého režimu bylo líp", nebo "Nic se nezměnilo, je to stejně špatné...".

Přesto však lze nalézt dostatek dokladů o tom, že se deset let po bouřlivém evropském podzimu, který ve svých důsledcích neskonale předčil evropské jaro osmašedesátého roku, postupně daří zvyšovat naději a reálné šance na to, že se Česká republika s dalšími státy střední a snad i východní Evropy vrátí do rodiny evropských států.

Přes rozpaky, výhrady, námitky a průtahy, na nichž se podílejí obě strany účastnící se této zásadně důležité proměny Evropy, je zřejmé, že se Evropská unie bez svých "východních a severních sousedů" neobejde. Není ani pochyb o tom, že státy s obnovujícím se demokratickým zřízením, budující poničenou občanskou společnost a tržní hospodářství, nemají šanci na dlouhodobý úspěšný vývoj bez vstupu do Evropské unie.

Dnes je již jisté, že se na našich vysokých školách vzdělávají budoucí učitelé, vědci, lékaři, kteří naleznou uplatnění též v zemích Evropské unie. Budou dostatečně připraveni na svou roli také díky vzdělávacím, výměnným a vědeckým programům, jež státy Evropské unie nabízejí - od Sokrata, přes Erasmus po Pátý rámcový program.

Mladí nadějní vědci a odborníci nejrůznějšího zaměření již nebudou prchat z rodné země jako poúnoroví emigranti, nebude se opakovat exodus podobný masovému odchodu našich občanů po okupaci v osmašedesátém.

Možná se budeme záhy potýkat s krátkodobými důsledky odchodu těch nejnadanějších vysokoškoláků - podobně jako Irsko, Británie či skandinávské země, za jejichž hrubým národním produktem zaostáváme o několik světelných let... Přesto však se jedná o zásadní a neobyčejně důležitou proměnu, kterou máme a musíme i na akademické půdě využívat a naplňovat.

Měli bychom se nechat nepochybně právě irskou zkušeností, o níž velmi přesvědčivě a se zaujetím nedávno na půdě Karolina hovořila irská prezidentka Mary Aleese, která odhalila našim studentům a vysokoškolským studentům tajemného jmenovatele irského a společenského zázraku.

Za nebývaly vzestup Irské republiky, považované za evropský hospodářský zázrak, odpovídaly podle názoru hlavy státu, profesorky trestního práva, především investice do vzdělávacího systému. Ty vedly během tří desetiletí k nebývalému rozkvětu irského středního a vysokého školství a následně i irského hospodářství. Spolu se vstřícnou daňovou politikou a s podporou investic do perspektivních odvětví průmyslu proměnily zemi považovanou za kulturní i ekonomickou periferii Evropy v názorný doklad strategického významu investic do školství a perspektivních průmyslových odvětví. Irská zkušenost může sloužit jako inspirace pro dýchavičnou Českou republiku a mohla by podpořit ty odborníky, kteří volají po lepší dostupnosti a kvalitě různorodých vzdělávacích programů, kombinujících se programy celoživotního vzdělávání.

Lze jen doufat, že další kolo diskuse o podobě českého vzdělávacího systému, které "deset let poté" na sklonku letošního roku zahajuje ministr školství České republiky s podporou kvalifikovaného týmu poradců a expertů, povede k závazným doporučením a závěrům, které budou mít aspoň zčásti nadčasovou a nadstranickou platnost. Sama koncepce a program dalšího pokusu o reformu českého školství spolu s dobrými předsevzetími však nestačí. Představitelé vzdělávacích institucí všech typů, ve spolupráci s různými profesionálními a zájmovými sdruženími a organizacemi, musí vést dlouhodobou informační a přesvědčovací kampaň. Za pomoci osvícených novinářů by měla veřejnost a politiky přesvědčit o tom, že nezbytnou podmínkou přiblížení České republiky poměrům v Evropské unii je rychlé zvyšování objemu investic do školství, vědy a vzdělávacího systému.

Jde o podporu opatření zaměřených na zvýšení kvality výuky v řadě oblastí českého školství, na zhospodárnění činnosti vzdělávacího systému a na podporu pozitivních změn vycházejících jak z tradic českého školství, tak z inspirace dané evropskou zkušeností. Právě osobní zkušenost učitelů a studentů, získaná během stáží a výměnných pobytů na univerzitách a školách států Evropské unie představuje neobyčejně důležitou a po desetiletí chybějící inspiraci. Umožňuje na základě osobní a kritické zkušenosti zavádět na naše školy a do vědeckých ústavů zavádět vše dobré a přínosné a zároveň se i vyvarovat chyb a omylů, o něž není pochopitelně ani u našich západních a jižních sousedů nouze.

A tak si na závěr listopadové úvahy trochu neskromně přejme, aby v roce dvacátého výročí znovuzrození demokratické a nerozdělené Evropy byla při návštěvě Irské republiky vyzvána hlava České republiky k vystoupení na půdě slovutné Trinity College. Pokusme se představit, že v krátkém neformálním proslovu poděkuje president/presidentka České republiky za to, že jsme byli na počátku nového tisíciletí inspirováni irskou zkušeností a vydali se nelehkou, přesto však úspěšnou, "irskou" cestou zpět do Evropy.

 

OBSAH:

Fakultní zprávy

Akademický senát

Kolegium děkana

Fakulta ve zkratce

Prof. MUDr. Dagmar Benešová, DrSc.
Doc. MUDr. V. Povýšilová, CSc., Prof. MUDr. J. Stejskal, CSc., Prof. MUDr. R. Kodet, CSc.

O lékařské informatice a výpočetní technice
Doc. MUDr. P. Kasal, CSc.

Imunitní systém u dětí s cystickou fibrózou
MUDr. A. Šedivá, CSc.

Ohlédnutí za létem 1999, jak jsme ho viděli my z ÚTV
ÚVT 2. a 3. LF UK a VSK Medik

Návštěva představitelů Kodaňské lékařské společnosti na 2. lékařské fakultě UK
Doc. MUDr. M. Bojar, CSc.

Odborná konference

Konference Asociace lékařských fakult v Evropě (AMSE)
Doc. MUDr. M. Bojar, CSc.

LSP FORUM 99
PhDr. I. Mokrošová, Mgr. A. Gubová, Mgr. J. Lány

Ohlédnutí

Listopadové interview
Prof. MUDr. V. Fuchs, DrSc.

Úskalí první vědecké
přednášky

Prof. MUDr. J. Stejskal, CSc.

Příloha

Errata a poznámka
k článku
O nedokonalosti psaní, Rubikově kostce a lidském mozku  (Pelikán 8, říjen 1999, příloha)
Ing. Z. Smrčka


V příštím čísle najdete:

Zápisy z vědecké rady, kolegia děkana a akademického senátu

Prosíme autory, aby dodržovali termíny uzávěrek. Příspěvky dodané po termínu budeme nuceni uveřejnit až v následujícím čísle.

Přehled termínů uzávěrek pro Ročník 8 - 1999/2000:

  • prosinec - 1.12. 1999
  • leden 1999-5. 1. 2000
  • únor - 1. 2. 2000
  • březen - 1. 3. 2000
  • duben - 3. 4. 2000
  • květen - 2. 5. 2000
  • červen - 1. 6. 2000

Redakční rada:
doc. MUDr. T. Blažek, CSc., Ing. J. Kucza


Adresa:
Redakce časopisu PELIKÁN
Ústav vědeckých informací
V úvalu 84

150 06 Praha 5 - Motol
tel.: (02) 2443 5853

E-mail: pelikan@lfmotol.cuni.cz

Kontakt :
Ing. M. Cipryánová

Zpracování a grafická úprava:
© Ing. M. Cipryánová


 

  Podpis-Dekan.bmp (38518 bytes)

Praha, 6. listopadu 1999

TopPage

Vydáno: dne 16. listopadu 1999
Vydává: 2. lékařská fakulta
Univerzity Karlovy v Praze

Uzávěrka tohoto čísla
1. listopad 1999
Toto číslo neprošlo jazykovou úpravou.

 

Ročník č. 8                                                                    Listopad 1999
Fakultní zprávy

Akademický senát

dodala Jana Chyšková


Zasedání dne 21. 10. 1999

Mimořádné zasedání AS 2.LF

  • Na úvod jednání přivítal předseda AS Doc. Zoban přítomné členy AS a popřál jim hodně úspěchů v novém školním roce a seznámil je s programem mimořádného zasedání.
  • Hlavním tématem byla zpráva o kandidatuře Prof. MUDr. J.Kouteckého, DrSc. na volbu rektora UK. Doc. Zoban stručně plénum AS seznámil se závěry diskusního setkání AS 2. LF dne 10. září, kde vzešel návrh oslovit Prof. Kouteckého a požádat jej, zda by byl ochoten kandidovat ve volbách rektora UK. Ten po důkladném zvážení návrh přijal. Při rozhovorech s Prof. Kouteckým zástupci AS nabídli pomoc při organizování jeho předvolebních vystoupení. Oficiální přihláška Prof. MUDr. J.Kouteckého, DrSc. jako kandidáta na volbu rektora UK byla dne 29.9.1999 řádně předána a zaregistrována na sekretariátu AS UK v Praze.
  • Doc. Kavan pak informoval o průběhu předvolebních aktivit Prof. Kouteckého na jednotlivých fakultách UK. Ty byly předem osloveny a informovány dopisem AS 2. LF o navržení Prof. Kouteckého jako kandidáta na volbu frektora UK. Jeho vystoupení se vesměs setkala v příznivým ohlasem. Fakulta sociálních věd UK zve všechny členy AS na besedu s Prof. Kouteckým 14.10. v 15.00 hod. v Hollaru.
  • V rozpravě k tomuto tématu bylo ústy Doc. Kavana vysloveno na žádost Prof. Klenera jeho ujištění, že v žádném případě není v jeho záměrech slučovat lékařské fakulty. Dále tlumočil ochotu Doc. Wilhelma vystoupit před senátem 2. LF UK a přednést teze svého programu. Prof.Herget navrhl pozvat oba protikandidáty Prof. Kouteckého, tj. Prof. Klenera a Doc. Wilhelma, aby 20. října 1999 v 15.00 hod. v rámci diskusního setkání s AS 2. LF prezentovali své volební programy. Senát s tímto návrhem souhlasil a pověřil předsedu AS, aby oběma kandidátům zaslal zvací dopis.
  • Dne 20. října 1999 v 19.30 hod. na koleji Kajetánka pořádá AS 2. LF setkání s kandidátem na rektora Prof. MUDr. J. Kouteckým, DrSc. Účast široké akademické obce naší fakulty je vítána. AS zajistí dostatečnou propagaci tohoto setkání. AS se rozhodl, že jeho členové se po zasedání AS tohoto setkání osobně zúčastní.
  • Do Rady VŠ pro období 2000-2002 AS 2. LF navrhuje z PKAS Doc. Škábu, za SKAS D. Hodyce.
  • Příští zasedání AS se koná 20.10. v 15.00 hod., přijdou-li pozvaní kandidáti ke svým vystoupením, přesune se oznámený program jednání na další termín (26.10.99).

TopPage

Zasedání dne 26. 10. 1999

VYSTOUPENÍ DĚKANA

Děkan fakulty seznámil AS se svými rozhodnutími v případech studentky Fialové, která zahájila studium na naší fakultě v letech 1991/92, ukončila tři ročníky a následně studium ukončila z osobních důvodů. Po ročním přerušení byla přijata na LF v Bratislavě, kde absolvovala 4. ročník. Nyní požádala o přijetí na naši fakultu, kde by chtěla studium dokončit, neboť má trvalé bydliště v Praze. Děkan přijetí na fakultu akceptoval s tím, že studentka musí dodatečně vykonat některé zkoušky a některé zkoušky vykonané na bratislavské fakultě jí budou uznány (hodnocení výborně nebo velmi dobře). AS nesouhlasí s retroaktivitou u curricula obecně, s rozhodnutím děkana souhlasí a doporučuje v obdobných případech zachovat stejný postup. Studenti Pokorná, Prokešová, student Turoň z 2. ročníku požádali o opakování nebo rozložení ročníku; nový studijní řád neomezuje počet nesplněných studijních povinností, proto děkan jejich žádostem vyhověl. Akademický senát tato rozhodnutí bere na vědomí. Studium na 1 rok přerušilo 7 studentů, ukončilo 17, 23 opakuje ročník v magisterském studiu, z bakalářských oborů opakuje 1 student optiky a optometrie a 6 studentů fyzioterapie. Ze zahraničních studentů opakuje 1. ročník 9. Z jiných fakult nastoupilo letos na naši fakultu 5 zahraničních studentů.Na naší fakultě studuje v současné době 1024 studentů, z toho 144 zahraničních. Dále děkan seznámil senát se strukturou a počty učitelského sboru na lékařských fakultách.

Informace děkana o tom, Prof. Klener dal popud k vytvoření nové edice Alma Mater, která usnadní publikační činnost zejména mladým lékařům. a věd. pracovníkům. Děkan upozornil, že nakladatelství Galén je schopno v krátkém časovém úseku vydat odborné publikace, monografie i habilitační práce. Bylo prezentováno zajímavé zjištění, že v rámci českých monografií jsou pracovníci naší fakulty na čelném místě.

VYSTOUPENÍ TAJEMNÍKA

  • Tajemník informoval senát o poplatcích spojených se studiem, které stanoví nový Statut UK:
  • Poplatky za studium: za úkony spojené s PŘ 500,. Kč. Za studium /více než standardní doba + rok 5.000 Kč
  • Senát vzal na vědomí prohlášení děkana, že pro letošní rok nebudou poplatky spojené se studiem vybírány na základě rozhodnutí rektora. Studenti, kterých se to týká, musí však podat písemnou žádost o osvobození od poplatků děkanovi.
  • Stanovení míry vyučovacích povinností (požadované minimum): Odborný asistent - 12 hod./týdně, docent 9 hod./týdně, profesor 5 hod./týdně, vědecký pracovník 3 hod./týdně, minimální povinnost, kterou vyžaduje MŠMT.

VYSTOUPENÍ PRODĚKANA DOC. KOMÁRKA

  • Výuka informatiky v 6. ročníku, Doc. Kasal přislíbil maximálně možnou redukci výuky.
  • Náplň výuky oboru je věcí vedoucího příslušného oboru.
  • Senát považuje za nutné, aby změny curricula byly vždy projednávány se senátem předem, a to i během prázdnin, což je v souladu s § 27 odst. 1) písm. h) resp. odst. 2) písm. a) Zákona o VŠ. Projednání úpravy curricula bylo odloženo na příští zasedání AS po dohodě s proděkanem Doc. Komárkem.

Různé

Kontrola zápisu z června: hodnocení výuky - informace Doc. Kocourkové, společně Doc. Kasal s Doc. Komárkem připravili dotazník pro evaluaci výuky. Návrh: dotazník vyplnit v den zápočtu a předat na studijní oddělení. Po vyjádření vedoucích hlavních oborů bude dotazník doplněn a rozeslán na jednotlivá pracoviště fakulty.

  • Ustavena volební komise pro volbu kandidáta na funkci děkana:

- předseda Prof. Herget, členové dr. Blanický a student Kratochvíl.
- Volební řád pro volbu děkana dosud neschválen akademickým senátem UK, proto po dohodě s právním odd. univerzity lze postupovat podle námi předloženého návrhu volebního řádu pro volbu děkana. Pro zvolení děkana v tajných volbách je rozhodující hlas nadpoloviční většiny všech členů senátu.

  • Senát potvrdil Doc. Škábu za svého zástupce v RVŠ a navrhl jej za člena komise pro síť a strukturu VŠ.
  • Na základě dopisu předsedy AS UK Prof. Bednáře je zapotřebí připravit organizaci voleb zástupců fakult do senátu UK, tak aby vlastní volby mohly proběhnout po 20. listopadu 1999. Při přípravě voleb je doporučeno postupovat podle prozatímního volebního řádu AS UK v Praze.
  • AS 2. LF jmenoval do volební komise Doc. Průšu, + 1 student s tím, že po upřesnění počtu volebních míst bude stanoven přesný počet členů volební komise.
  • Volba děkana : veřejné shromáždění akademické obce se bude konat 24.11. ve 14.00 hod. ve velké posluchárně

- Program- prezentace kandidátů na volbu děkana,
- neveřejné zasedání senátu a volba děkana ihned po skončení prezentace
- projednání otevřených otázek curricula za přítomnosti proděkana Doc.Komárka
- upřesnění organizace voleb zástupců 2. LF do AS UK.

  • Senát diskutoval začlenění volitelné vědecké seminární práce do curricula a žádá Doc. Komárka, aby předložil senátu syllabus tohoto volitelného předmětu a předpisy pro hodnocení a posuzování vědecké seminární práce.
  • Senát byl seznámen s tím, že za naši fakultu vystoupí při oslavách 17. listopadu MUDr. Martin Hložánek.
  • Byla podána informace setkání lékařů ve velké posluchárně s vedením nemocnice za účasti děkanů 1. a 2. LF UK.
  • Je třeba řešit opakovanou neúčast některých členů senátu na zasedáních : (především z řady SKAS) Studentská komora by měla podat do příštího zasedání senátu návrh na řešení situace.
  • Předsednictvo senátu a předseda volební komise pro volbu děkana se sejdou před zahájením veřejného shromáždění akademické obce, tj. ve 13,30 hod.

TopPage

Ročník č. 8                                                                    Listopad 1999
Fakultní zprávy

Kolegium děkana

zapsala Jana Chyšková


Zasedání 4. 10. 1999

 STUDIJNÍ ZÁLEŽITOSTI

  • P. Turoň, student 1. ročníku, žádá o opakování 1. ročníku (nesplnil 4 studijní povinnosti, i když v novém SZŘ fakulty, který je platný od 1. 9. 1999 - od nového akademického roku 1999/2000 - již není počet nesplněných povinností omezen). Příloha. Závěr: KD se k žádosti vyjádřilo kriticky, děkan se vyjádří až poté, co se studentem bude jednat osobně.
  • Žádost řeckého studenta o umožnění složit státní zkoušku před uplynutím 3měsíční lhůty stanovené mezi opakovanými pokusy z důvodu jednodušší nostrifikace v Řecku do konce kalendářního roku. Závěr: KD nemá námitek, pokud nebude mít vedoucí oboru námitky a komise se sejde v požadovaném termínu.

ZAHRANIČNÍ ZÁLEŽITOSTI

  • Během letních měsíců se na UK obrátilo několik zahraničních univerzit s nabídkou navázání meziuniverzitní spolupráce. WEB. Závěr: KD bere na vědomí.
  • Velvyslanectví ČR ve Švédsku seznamuje s nabídkou stipendií na akademický rok 2000/2001. WEB. Závěr: KD bere na vědomí.
  •  Informace o možnosti studia ve velké Británii. WEB. Závěr: KD bere na vědomí.
  • Projekt EUREKA. WEB. Závěr: KD bere na vědomí.
  • MUDr. A. Čechvalová - postgraduální studentka Lékařské fakulty Komenského v Bratislavě. Má zájem stážovat na I. dětské klinice a věnovat se problematice, která souvisí s její disertační prací. Vedení 1. dětské kliniky s její stáží souhlasí. Závěr: KD souhlasí.
  • KD souhlasí s cestou do zahraničí:
  • - Doc. MUDr. J. Bartůňková, Itálie
    - Prof. MUDr. P. Goetz, CSc., Slovensko
    - MUDr. R. Konkol'ová, Slovensko
    - MUDr. A. Machovcová, Slovensko

VĚDECKÉ HODNOSTI

  • Přípis UK zn. 2798/99-III D III/4 ze dne 14.9.1999 týkající se stanoviska fakult k žádostem o vydání osvědčení o uznání zahraniční VŠ kvalifikace - na vědomí. Závěr: Dát na vědomí všem pracovištím, umístit na web stránku fakulty.
  • MUDr. R. Formánková, interní studentka PDSB 2. LF UK v oboru molekulární biologie a genetika - ukončení studia v řádném termínu (tj. ke 30.9.1999) - složila úspěšně státní rigorózní zkoušku. Závěr: KD bere na vědomí a vítá, dopis absolventce z odd. V+V.
  • MUDr. I. Hájková - nově přijatá studentka PDSB na 2. LF UK - prezenční - nejprve žádala o převedení do kombinované formy studia, nyní na základě doporučení od školitelky p. MUDr. A. Šedivé,CSc. oznamuje, že do PDSB nenastoupí. Závěr: KD bere na vědomí
  • MUDr. M. Škutová, interní studentka PDSB - IV. ročník - (v loňském roce prodloužení studia o 1 rok) - Závěr: KD doporučuje osobní pohovor se studentkou, doporučit přerušení studia nebo přechod na externí formu studia.
  • MUDr. P. Pohunek, CSc., odborný asistent II. dětské kliniky 2. LF UK ve FN Motol - posouzení dokumentace k habilitačnímu řízení. Závěr: KD doporučuje vydat monografii ve vydavatelství Galén.

HOSPODÁŘSKÉ A TAJEMNICKÉ ZÁLEŽITOSTI

  • Informace o čerpání rozpočtu, návrh opatření. Závěr: KD bere na vědomí.
  • Seznam knih z výstavy firmy Springer - ke schválení. Závěr: KD souhlasí.
  • SCIO - nabídka na provedení analýzy testů užívaných v přijímacích zkouškách, požadavek na zaslání zprávy o průběhu přijímacího řízení a základních statistických údajů, které jsou její součástí. Závěr: otázkou se zabývala komise pro přijímací řízení na RUK a rozhodla o zveřejnění všech otázek před příštím přijímacím řízením.
  • Nadační fond Vlasty a Ervína Adamových - podáno 24 žádostí o přiznání stipendia Závěr: KD vzalo na vědomí.

 RŮZNÉ

- Doc. MUDr. P. Zoban, CSc. informoval KD o rozhodnutí AS 2. LF UK navrhnout za kandidáta na rektora dosavadního prorektora UK Prof. MUDr. Josefa Kouteckého, DrSc. Návrh byl v termínu doručen osobně na rektorát.
- KD se zabývalo příspěvkem kolegy MUDr. Matlacha a výhradami MUDr. Ing. J. Vejvalky týkajícími se proděkanem Doc. MUDr. T. Blažkem, CSc. navrženého systému registrace studentů-uživatelů fakultní sítě. KD soudí, že musí být zajištěn otevřený, k uživatelům přátelský, přitom však jasně definovaný způsob evidence jednotlivých uživatelů. Ukládá proděkanu Blažkovi, aby s oběma jmenovanými znovu celou záležitost projednal a do příštího zasedání KD seznámil s výsledkem.
- VR UK - informace děkana o uspořádání přednáškového večera SLČ Praha k 17. listopadu, kde by za studenty vystoupil MUDr. M. Hložánek, student PGS.
- Děkan připomněl, že z jednání s p. rektorem UK Prof. Malým vyplynula pro všechny zahraniční studenty povinnost zaplatit školné nejpozději do konce kalendářního roku.
- Účast na konferenci v Düsseldorfu: děkan Doc. MUDr. M. Bojar, CSc., proděkanka Doc. MUDr. V. Benešová, CSc., vedoucí Ústavu jazyků PhDr. I. Mokrošová, za studenty Jaroslav Chlupáč (3.ročník), Petr Lošeňuk (4.ročník) a Jiří Bronský (5.ročník).
- Národní výzkumná centra - děkan referoval o jednání na VR UK. Prof. Goetz předložil návrh na vytvoření Národního centra pro výzkum molekulární genetiky.

  TopPage

Zasedání 11. 10. 1999

PERSONÁLNÍ ZÁLEŽITOSTI

  • Doc. MUDr. P. Vlček, CSc. žádá o schválení MUDr. H. Křížové do funkce školského zástupce přednosty kliniky. Závěr: KD souhlasí.
  • Prof. MUDr. P. Goetz, CSc. informoval o dotazu nám. MUDr. Vetyšky na stanovisko fakulty k otázce přičlenění odd. infekčních hepatitid. Závěr: KD považuje za nejlepší řešení, aby se infekční klinika přestěhovala z Bulovky do Motola a odd. infekčních hepatitid bylo součástí Inf. kliniky 2. LF UK a FNM. KD si uvědomuje, že takovéto řešení však nebude zřejmě obecně akceptováno z provozně-ekonomických důvodů, též však proto, že zástupci oboru inf. chorob dávají přednost současnému stavu. Začlenění inf. kliniky by bylo pro 2. LF a FN Motol optimálním postupem, jak s ohledem na zajištění výuky, tak pro zlepšení komplexnosti zdravotní péče v areálu FN Motol. Další zvažovaná řešení mají ráz provizoria a pro 2. LF nepředstavují přínos. KD nakonec došlo k závěru, že zřejmě bude nutno akceptovat návrh na přestěhování odd. IH do inf. kliniky na Bulovce s ohledem na provozně-hospodářské důvody.
  • Nová agentura z USA - International Medical Education Institute, která kontaktovala fakultu, nabízí pravidelné obstarání většího počtu studentů, až 60 i více ročně. Požaduje exkluzivitu USA, Kanada a veškerá teritoria k nim náležející. Dále požaduje některé nestandardní podmínky a bylo jí sděleno, že jsou jen velmi těžko realizovatelné. Závěr: nutno dále jednat a nabídnout naše podmínky.
  • Řecká studentka ze 6. ročníku LF Univerzity v Pecsi žádá o povolení stáže na I. dětské klinice. Vedení kliniky souhlasí. Závěr: KD souhlasí.

ZAHRANIČNÍ ZÁLEŽITOSTI

KD souhlasí s cestou do zahraničí:

- RNDr. D. Pospíšilová, Německo
- Prof. A. MUDr. Zapletal DrSc., Španělsko
- Doc. V. MUDr. Vávrová, Rakousko
- MUDr. Z. Jech, Německo
- Doc. MUDr. J. Hoch, CSc. Německo
- Prof. MUDr. S. Tůma,CSc., Mexiko, Slovensko
- Doc. MUDr. J. Hořák, CSc., Slovensko
- MUDr. J. Lisý, Slovensko

VĚDECKÉ HODNOSTI

MUDr. J. Uhlík, odborný asistent Ústavu histologie a embryologie 2. LF UK - dodatečná přihláška do postgraduálního studia - kombinované formy v oboru biologie a patologie buňky. Závěr: KD souhlasí.

HOSPODÁŘSKÉ A TAJEMNICKÉ ZÁLEŽITOSTI

Návrh úpravy a rekonstrukce prostor Ústavu vědeckých informací. Závěr: KD bere na vědomí a vítá. Nutno projednat s nemocnicí, která je majitelem objektu.

RŮZNÉ

- Prof. MUDr. P. Goetz, CSc. referoval o schůzce mezi zástupci 1. a 2. LF UK a vedením FN Motol.
- Informace Prof. MUDr. P. Goetze, CSc. o záměru jeho ústavu podílet se na programu EU Centers of Excellence pod názvem "Molecular Genetics in Pediatrics".
- Děkan a proděkan Prof. MUDr. R. Kodet, CSc. navázali kontakt s Prof. Stránským, který jim sdělil, že akreditační komise neodsouhlasí žádný obor PGS, kde by nestudoval alespoň jeden student. Prof. Stránský navrhuje, že u oborů, kde letos nenastoupí žádný student PGS, by bylo možno požádat o nové instalování oborové rady v příštím roce.
- KD se zabývalo sdělením, které nám postoupil Doc. Průša, o ceně České společnosti klinické biochemie, kterou získal za nejlepší práci na téma: "Aplikace molekulární biologie v klinické biochemii" za rok 1998. Zároveň informoval o výroční ceně České společnosti klinické biochemie za nejlepší monografii "Klinická biochemie - požadování a hodnocení biochemických vyšetření" za rok 1998, kterou získal Prof. Masopust. Závěr: KD doporučuje zveřejnit v Pelikánu a v časopise FORUM krátkou zprávou.

TopPage

Zasedání 18. 10. 1999

PERSONÁLNÍ ZÁLEŽITOSTI

  • Do výběrového řízení na místo tajemníka fakulty přišly zatím 2 přihlášky a to Ing. Melče a Ing. Moudré. Na přijímání přihlášek byl určen termín 1 týden. Závěr: rozhodnuto prodloužit termín podávání přihlášek do 1.11., opakovaně zveřejnit inzerát.
  • Chirurgická klinika hodlá uspořádat oslavy k 75. narozeninám Prof. Nahodila. Závěr: na těchto oslavách se fakulta nebude podílet, časově se k záležitosti KD vrátí v únoru 2000, kdy bude řešeno standardním způsobem.
  • Žádost Prof. Vízka z Ústavu patologické fyziologie o přijetí 2 učitelů - současných studentek PGS. Závěr: KD souhlasí s tím, že obě nejprve musí dokončit studium. Poté nutno diskutovat o event. omezení počtu externistů.

STUDIJNÍ ZÁLEŽITOSTI

  • Informace o jednání s Mgr. Šamánkovou v otázce výuky Ošetřovatelství na naší fakultě. Mgr. Šamánková vstoupí v jednání s firmou Hartmann-Rico k upřesnění druhu a množství názorných pomůcek, které by tato firma ke zmiňovanému vyučovanému předmětu poskytla. Návrh vedení fakulty, aby rozšíření výuky tohoto předmětu prozatím probíhalo v zimním semestru formou nepovinných odpoledních kursů pro 1. ročník, které by vedla Mgr. Šamánková. Závěr: KD souhlasí.
  • Dále bylo jednáno s docenty Kasalem, Kvapilem a Trčem o myšlence zavést pro učitele na naší fakultě tzv. pedagogické minimum. Pracovní skupina ve složení Doc. MUDr. P. Kasal, CSc., Doc. MUDr. M. Kvapil, CSc., Doc. MUDr. T. Trč, CSc. a RNDr. P. Blanický a pod vedením Doc. Kvapila shromáždí poznatky a připraví návrh na první běh tohoto školení, který by se měl uskutečnit nejprve pro učící asistenty klinik, v zimních a jarních měsících příštího kalendářního roku jako nepovinný kurs. Závěr: KD souhlasí.
  • Volitelné písemné práce v pregraduálním lékařství z povinně volitelných předmětů. Závěr: KD dospělo k závěru, že je nutno vycházet ze znění zákona o VŠ a z úpravy zakotvené ve Studijním řádu fakulty (viz Karolinka s. 22-24). O případné změně by muselo proběhnout jednání na půdě AS. KD pověřuje proděkana Doc. Komárka a tajemníka prověřením stavu na jiných lékařských fakultách a dalších fakultách UK.
  • Výuka teoretických předmětů - vzhledem k nárůstu počtu studentů v 1. ročníku (z důvodu opakování ročníku), požadují někteří pedagogové vytvoření 10 místo dosavadních 8 kroužků, aby bylo možné vyučovat v laboratořích, kde se nedostávají pomůcky pro větší skupiny studentů. Závěr: Proděkan Doc. MUDr. V. Komárek navrhuje svolat pedagogickou komisi senátu a projednat s dalšími vyučujícími teoretických předmětů.

VĚDECKÉ HODNOSTI

  • Mgr. L. Suchomelová, interní studentka PDSB 2. LF UK - III. ročník - žádost o převedení do externí formy studia z důvodu dopsání publikací a přípravy práce k obhajobě. Rigorózní zkoušku složila 15. 4. 1999. Závěr: KD souhlasí.
  • MUDr. D. Mayerová, interní studentka PDSB 2. LF UK - I. ročník - z důvodu účasti na mezinárodní konferenci v New Yorku ve dnech, kdy byl prováděn zápis do PDSB, nebyl dán pokyn k proplacení stipendia za měsíc říjen. Z toho důvodu žádáme o souhlas, zda bude možno proplatit v listopadu dodatečně stipendium i za měsíc říjen. Závěr: pokud to umožní stávající předpisy, bude proplaceno, zjistí tajemník.
  • MUDr. M. Sameš, primář neurochirurgického oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí n. Labem - žádost o povolení obhajoby kandidátské disertační práce v oboru chirurgie. Téma kandidátské práce: Regenerace periferních nervů po poranění. Závěr: KD souhlasí.

HOSPODÁŘSKÉ A TAJEMNICKÉ ZÁLEŽITOSTI

Návrh Doc. MUDr. Pavla Kasala, CSc., přednosty Ústavu lékařské informatiky, na technické řešení nové počítačové učebny. Závěr: bude svolána schůzka, které se zúčastní proděkani Doc. Komárek, Prof. Goetz, Doc. Blažek a Doc. Kasal, na níž budou specifikovány přesné a zdůvodněné požadavky.

RŮZNÉ

- KD žádá znovu všechny přednosty klinik, pokud se podílejí nějakým způsobem na řešení 5. rámcového programu EU, aby posílali kopie žádostí Doc. MUDr. E. Sykové, DrSc., která byla určena koordinátorem rámcového programu. Bude zveřejněno na WEB stránce.
- KD se ještě vrátilo k otázce Národních výzkumných center, kterých bylo navrženo pět. KD všem navrhovatelům děkuje a vítá jejich iniciativu.
- KD se zabývalo nutností uvolnění místnosti děkanátu MUDr. Ing. J. Vejvalkou ke dni 27. 10. 199 a nabízí jmenovanému pro případná jednání v areálu FN Motol možnost využití konkursní místnosti děkanátu v přízemí s tím, že bude nahlášeno vždy s dostatečným časovým předstihem po dohodě s ing. Semlerovou.
- Uživatelské účty studentů pro přístup k výpočetní technice a sítím fakulty byly zřízeny oddělením aplikované informatiky a jsou distribuovány studijním oddělením - informace proděkana Doc. MUDr. T. Blažka, CSc.
- Informace o jednání Doc. MUDr. M. Bojara, CSc. s ředitelkou VZŠ v Duškově ul. o možnostech spolupráce fakulty se školou při výuce tělovědy, histologie, biofyziky atp.

 TopPage

Zasedání 25. 10. 1999

PERSONÁLNÍ ZÁLEŽITOSTI

  • PhDr. I. Mokrošová nabízí vytvoření německé verze domovské stránky 2.LF UK. Blíže v přiloženém dopise. Závěr: KD souhlasí a vítá tuto iniciativu.
  • Prof. MUDr. J. Hořejší, DrSc., navrhuje svým školským zástupcem Doc. MUDr. L. Roba, CSc. Závěr: KD souhlasí.
  • KD navrhuje ocenění k životnímu výročí (listopad 1999) těmto pracovníkům 2. LF UK:

- Doc. MUDr. V. Smetana, Ortopedická kl. dětí a dospělých
- Doc. MUDr. J. Vaništa, CSc., bývalý docent Infekční kliniky
- Prof. MUDr. L. Lomíčková, DrSc., bývalá přednostka Dětské oční kliniky
- Prof. MUDr. I. Lesný, DrSc., bývalý přednosta Kliniky dětské neurologie

ZAHRANIČNÍ ZÁLEŽITOSTI

Granty GAUK 2000
Schválení kolegiem děkana fakulty garanta projektu v případě, že hlavním řešitelem je student studující v doktorském studijním programu:

- MUDr. L. Škárka; Ontogenetický vývoj membránového potenciálu srdečních mitochondrií: vliv hypoxie; Garant: Prof. MUDr. B. Ošťádal, DrSc.

- Ing. M. Vylitová; Exprese Na transportních systémů v enterocytech tračníku a role kortikosteroidů; Garant: Prof. MUDr. Herget, DrSc.

- MUDr. R. Matlach; Změny mechanických vlastností kostí v závislosti na věku člověka; Garant: Ing. Monika Chalupová, Dr.

- MUDr. M. Slaměník; Metabolismus aminokyselin u nádorových onemocnění; Garant: Doc. MUDr. Richard Průša, CSc.

Závěr: KD ukládá Prof. MUDr. R. Kodetovi, CSc. aby zveřejnil připomínky.

  • KD souhlasí s cestou do zahraničí:

- Doc. MUDr. L. Rob, CSc., Argentina
- Doc. MUDr. J. Feber, Slovensko
- MVDr Vajner, CSc., Slovensko, (výměna za MUDr. Uhlíka)
- Doc. RNDr. H. Krásničanová, CSc., Slovensko
- Doc. PaeDr. P. Kolář, Rakousko

VĚDECKÉ HODNOSTI

  • MUDr. M. Horáková, nově přijatá studentka PDSB - žádost o zrušení studia v oboru fyziologie a patofyziologie člověka, vzhledem k tomu, že nastoupila na místo sekundárního lékaře na oddělení srdeční chirurgie FN Motol. Závěr: KD bere na vědomí a vyslovuje politování.
  • MUDr. R. Nagy, interní student PDSB 2. LF UK v oboru biologie a patologie buňky - žádost o převedení z interní formy na externí. Závěr: KD souhlasí.
  • MUDr. R. Baronová, nově přijatá studentka PDSB v oboru biomechanika - žádost o přerušení studia do 31.8.2000. Závěr: KD souhlasí.

RŮZNÉ

- MUDr. Faramarz Farajpour - bude zaměstnán na fakultě jako tutor zahraničních studentů formou "smlouvy o dílo"
- Diskuse o tendenci ke slučování ORL klinik 1. a 2. LF UK. Šlo o reakci KD na dopis Doc. MUDr. Z. Kabelky. KD pověřuje proděkana Doc. MUDr. V. Komárka, aby jednal s proděkanem pro studium 1. LF ohledně výuky dětské ORL a objasnil představitelům 1. LF UK názory vedení 2. LF UK na zajištění výuky a prostupnost jednotlivých oborů.

TopPage

Ročník č. 8                                                                    Listopad 1999
Fakultní zprávy

Fakulta ve zkratce  


UDĚLENÍ CENY JOSEFA HLÁVKY PRO ROK 1999
Správní rada Nadání schválila návrh vedení Univerzity Karlovy na udělení Ceny Josefa Hlávky pro rok 1999 studentu 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy MUDr. Janu Zunovi. Diplom spolu s částkou 20 000,- Kč mu byl slavnostně předán na zámku Josefa Hlávky v Lužanech u Přeštic dne 17. listopadu 1999.

OCENĚNÍ PRO ÚSTAV KLINICKÉ BIOCHEMIE A PATOBIOCHEMIE  2. LF UK A FN MOTOL
ÚKBP získalo v letošním roce dvojí ocenění: Cenu České společnosti klinické biochemie za nejlepší práci za rok 1998 na téma: "Aplikace molekulární biologie v klinické biochemii." - Doc. MUDr. R. Průša, CSc. a kol. a Výroční cenu České společnosti klinické biochemie za nejlepší monografii za rok 1998: " Klinická biochemie - požadování a hodnocení biochemických vyšetření." - Prof. MUDr. J. Masopust, DrSc.

DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ
V sobotu 20. listopadu 1999 se v době od 8.00 do 16.00 hod. koná na naší fakultě den otevřených dveří.

VOLBA REKTORA
Dne 22. října 1999 se konaly volby rektora Univerzity Karlovy. Jedním z kandidátů byl Prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc., prorektor pro vnější vztahy a přednosta Kliniky dětské onkologie 2. LF UK a FN Motol. Už v prvním kole Akademický senát Univerzity vybral nového, již 506. rektora naší nejstarší univerzity, dosavadního prorektora pro rozvoj Prof. Ing. Ivana Wilhelma, CSc. Byl zvolen 35 členy senátu z celkových 68, profesor Koutecký získal 14 hlasů a třetí kandidát, Prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc., obdržel 12 hlasů. Nový rektor se ujme funkce 1. února 2000 na dobu tří let. Volby rektorů se konaly i na dalších vysokých školách. Dne 3. 11. 1999 si zvolili nového rektora na ČVUT, kde se jím stal Prof. Ing. Jiří Witzany, DrSc. a na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde si vybrali do čela teprve druhou ženu v dějinách školy Prof. Janu Mačákovou, současnou děkanku Lékařské fakulty.

VOLBA DĚKANA 2. LF UK
Veřejné shromáždění akademické obce se bude konat 24. 11. ve 14.00 hod. ve velké posluchárně.

TopPage

Ročník č. 8                                                                    Listopad 1999
Fakultní zprávy

O lékařské informatice a výpočetní technice
Doc. MUDr. P. Kasal, CSc.

(Ústav lékařské informatiky 2. LF UK)


Minulý týden jsem obdržel komentář studentů k náplni výuky lékařské informatiky jenž velice vítám a předpokládám, že diskuse přispěje k vyjasnění některých otázek a zejména pak k pozitivnímu vývoji našeho předmětu.

Hlavní théze dokumentu vycházejí z následujících konstatování:

"Myslíme si, že student, který absolvuje předmět Lékařská informatika by měl být především dobrým uživatelem výpočetní techniky a všech nástrojů, které mu tato oblast poskytuje".

"Jsme toho názoru, že prostor, který je věnován tomuto předmětu by mohl být využit efektivněji, a to tak, aby každý z nás byl schopen po jeho absolvování plnohodnotné práce s výpočetní technikou".

Základním nedorozuměním je asi především ztotožňování lékařské informatiky a výpočetní techniky. Je nutno připomenout, že základy výpočetní techniky jsou vyučovány v rámci povinného středoškolského předmětu v rozsahu 80 hodin. Prakticky každá střední škola je současně již vybavena počítačovou třídou pro praktickou výuku.

VÝCHODISKA PRO NÁPLŇ PŘEDMĚTU

Směrnice Mezinárodní asociace RUFIS (Role of Universities for Information Society) na kterých se aktivně podílí i komise vysokých škol při MŠMT jednoznačně doporučuje zaměření vysokoškolské výuky informatiky na odborné aplikace. (http://www.vslib.cz/tul/confer/rufis98/).

Association of American Medical Colleges (www.aamc.org) reprezentativně definovala náplň lékařské informatiky jako předmětu studia. Podle oficiálního doporučení pro LF v USA zahrnuje obor následující oblasti:

  • Práce s lékařskými daty
  • Práce se znalostními databázemi
  • Práce s klinickými informačními systémy
  • Práce se systémy pro rozhodování

Handbook of Medical Informatics (van Bemmel et al.) http://www.mieur.nl/mihandbook/r_3_3/handbook/home.htm. Nejrenomovanější evropská učebnice lékařské informatiky má prakticky identickou strukturu kapitol jako zmíněné doporučení AAMC.

PRÁCE S LÉKAŘSKOU INFORMACÍ

S odvoláním na všechny uvedené dokumenty je možno konstatovat, že těžištěm lékařské informatiky je práce s lékařskou informací a výpočetní technika je jejím prostředkem.

Orientace ve zpracování lékařských dat nebo efektivní hledání správné informace ve znalostních databázích je spojeno s nezbytnými teoretickými znalostmi, pokud nemáme v informacích pouze "brouzdat" ale získat opravdu optimální údaje pro danou situaci. Jednostranné zdůrazňování uživatelského aspektu nabízí příměr ke studiu chirurgie, kdy si často student sešije jen jednu nebo dvě rány. Všem je ale jasné, že je pro absolventa základní prioritou rozpoznání chirurgického onemocnění a představa o indikacích a řešení.

ZVLÁDNUTÍ VÝPOČETNÍ TECHNIKY

Při výuce si u nás každopádně každý student práci s PC zopakuje. Všechna praktika probíhají na počítači, všichni se seznámí s funkcí 12 různých softwarových prostředků, 6 hodin pracují s Internetem a celkově tak stráví u PC 36 hodin. Srovnáním s ostatními fakultami jsme zjistili, že na 2. LF je prokazatelně největší rozsah práce studentů s počítačem ze všech lékařských fakult v ČR (na 1. LF 28 hodin, na ostatních pak v průměru jen cca 8 hodin!).

Výukou vše ale nekončí. V praxi samozřejmě trvale vzniká potřeba zaškolování v práci s prostředky výpočetní techniky, která se velmi rychle mění, což běžně řeší speciální uživatelské kurzy, probíhající i ve FN Motol. Školení zájemců o využívání Internetu potom zajišťuje na většině míst správce sítě.

Všechny uvedené údaje je nutno chápat jako onen nezbytný pohled z druhé strany - "audietur et altera pars". O problému jsem každopádně připraven široce diskutovat včetně možných modifikací náplně předmětu, na kterém bude samozřejmě nutno stále mnoho zlepšovat.

Současně oceňuji korektní a věcný tón příspěvku studentů, jenž tuto diskusi vyvolal.

 TopPage

Ročník č. 8                                                                    Listopad 1999
Fakultní zprávy

Imunitní systém u dětí s cystickou fibrózou
MUDr. A. Šedivá, CSc.

(Ústav imunologie 2. LF UK)


Teze habilitační přednášky přednesené na zasedání vědecké rady dne 21. 10. 1999

ÚVOD

Koncem roku 1995 jsme objevili u skupiny dětí s cystickou fibrózou (CF) překvapivý nález antineutrofilních cytoplasmických protilátek (ANCA). Přítomnost ANCA byla u části těchto dětí v následujících letech opakovaně potvrzována a byla v souladu s prvními zprávami o přítomnosti těchto autoprotilátek u dospělých s CF, publikovanými právě v této době. Neočekávané nálezy autoprotilátek a interakce imunitního systému s opakujícími se plicními infekcemi, jež dominují klinickému obrazu CF, nás vedly k soustavnému zkoumání imunitního systému u dětí s tímto onemocněním.

CYSTICKÁ FIBRÓZA

Cystická fibróza je autozomálně recesivně dědičné onemocnění. Přibližná incidence CF, která se liší dle sledované etnické populace, je 1 na 2000 až 3000 novorozenců. Gen, jehož mutace způsobují onemocnění, byl identifikován v roce 1989. Gen je lokalizován na 7 chromozomu. Kóduje glykoproteinovou strukturu nazývanou "cystic fibrosis transmembrane regulator" CFTR. CFTR je exprimován hlavně v membránách epitelových buněk, kde plní funkci chloridového kanálu. K onemocnění cystickou fibrózou dochází při poruše funkce daného proteinu. Klinické projevy kromě již zmíněného postižení pankreatu a nověji popisovaného postižení reprodukčních orgánů u mužů spočívají hlavně v postižení plic, jež je limitujícím faktorem pro prognózu pacienta.

IMUNITA U CF

Imunitní systém u pacientů s CF byl doposud zkoumán hlavně v souvislosti s infekcí, jíž jsou tito pacienti postiženi. Nebyla nalezena žádná primární porucha v imunitním systému, což se odráží také v útlumu počtu prací zabývajících se imunitou u CF v posledních letech. Změny v imunitních parametrech jsou považovány za sekundární a jsou charakterizovány postupně se rozvíjející až extrémní hypergamaglobulinémií, v laboratorních nálezech bývá také vysoká hodnota cirkulujících imunokomplexů. Stejně tak jako nebyly nalezeny deficity v oblasti imunity u CF, nebyly nalezeny ani autoimunitní projevy, s výjimkou ojediněle popsaných artritid či kožních projevů obdobných erytema nodosum. První popis ANCA protilátek byl tedy překvapivým zjištěním, které podnítilo další výzkum na tomto poli. Důležitým mezníkem se stal objev cílového antigenu těchto protilátek, jímž je látka nazývaná BPI, baktericidii/permeabilitu zvyšující protein. Jedná se o velmi účinnou látku patřící k baktericidní výbavě neutrofilů, která neutralizuje lipopolysacharid (LPS), invazivní produkt Gram negativních bakterií. Vzhledem k persistenci právě G- bakterií u CF se ukazuje přítomnost protilátek proti BPI být důležitým faktorem.

DETEKCE ANCA PROTILÁTEK A JEJICH VLIV NA PATOGENEZU CF

Po počátečním objevu nálezu ANCA u dětí s CF jsme se cíleně zaměřili na sledování pozitivity a specificity ANCA u dětí s CF sledovaných ve FN Motol. Výsledky byly korelovány s klinickým stavem dětí, s jejich parametry humorální imunity, s věkem a s genotypem. Hodnoceno bylo 71 dětí, 31 bylo v nepřímé imunofluorescenci pozitivní na C-ANCA, 7 na P-ANCA. C-ANCA a P-ANCA jsou rozlišovány podle fluorescenčního obrazu a většinou se liší i cílovým antigenem vyšetřovaných protilátek. Při hledání cílového antigenu ANCA bylo 51 ze 66 vyšetřovaných vzorků pozitivní vůči BPI, u 26 z 65 vyšetřovaných vzorků jsme nalezli mírnou pozitivitu vůči proteináze 3 (PR3), dalšímu enzymu z baktericidní výbavy neutrofilů. V tomto vyšetření byla nalezena korelace mezi věkem dětí nad 10 let a infekcí P.aeruginosa s pozitivitou protilátek proti PR3. Nenalezli jsme žádnou korelaci mezi ANCA pozitivitou zaměřenou vůči BPI a věkem dětí, genotypem či infekcí P.aeruginosa. Vysokou pozitivitu vůči BPI jsme nalezli i mezi nejmladšími dětmi pod 1 rok věku, které ještě neměly známky infekce. ANCA se u dětí formují velmi časně a mohou již v tomto útlém věku přispívat rozvoji klinického obrazu CF (obr.1).

obr1.jpg (48324 bytes)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obr. 1: Návrh možné pathogenetické úlohy ANCA u cystické fibrózy

 

VÝVOJ IMUNITY U DĚTÍ S CF

Na základě nalezené věkové korelace ANCA protilátek jsme začali soustavně sledovat vývoj humorální imunity u dětí s cystickou fibrózou. Ve srovnání s normální dětskou populací jsme zjistili mírnou celkovou hypogamaglobulinémii v časném věkovém období, hlavně v době od prvního do třetího roku života, následovanou typickou hypergamaglobulinémií v pozdějších věkových obdobích.. Toto snížení imunoglobulinů se promítá do IgG, a při specifikaci vyšetření podtříd IgG se jedná o snížení v IgG2. Vzhledem k tomu, že protilátky izotypu IgG2 hrají významnou roli v obraně proti kmenům Pseudomonas, jež jsou základním patogenem u onemocnění CF, mohl by tento deficit v raném dětství pacientů s CF přispívat k pozdější dlouhodobé až trvalé kolonizaci pacientů těmito mikroorganismy. Na základě těchto nálezů sledujeme stav imunity u malých dětí s CF a při potvrzení deficience v oblasti imunoglobulinů zahajujeme substituční léčby imunoglobuliny.

VLIV ANCA NA MIKROBICIDNÍ SCHOPNOSTI NEUTROFILŮ NA PŘÍKLADU PSEUDOMONADOCIDIE

I při normálně fungujícím imunitním systému či substituci chybějících imunoglobulinů dochází u dětí s CF k chronické plicní infekci P.aeruginosa a nověji B.cepacia z příbuzného kmene. Tato zvláštní náchylnost k těmto jinak neobvyklým infekcím je u dětí s CF velmi studována, nicméně znalost faktorů, jež k tomuto jevu přispívají, je jen částečná. Po zjištění přítomnosti ANCA protilátek u dětí s CF jsme zkoumali, zda přítomnost těchto protilátek namířených proti BPI, jež je důležitým obranným mechanismem proti G- bakteriím včetně P.aeruginosa, může ovlivnit mikrobicidní schopnosti neutrofilů. V modifikaci testu Pseudomonadocidie prováděném na průtokovém cytometru jsme sledovali ovlivnění schopnosti neutrofilů zabít bakterie P.aeruginosa v přítomnosti sér dětí s CF, a to jak antiBPI pozitivních, tak antiBPI negativních. Jako kontroly byla použita séra dětí s CF, ANCA pozitivních, ale namířených proti jinému antigenu než BPI, a ANCA negativních. Další kontroly tvořila séra ANCA pozitivní od jiných nemocných než CF. Nalezli jsme jednoznačnou inhibici pseudomonadocidie v přítomnosti antiBPI pozitivních sér. Tato inhibice byla navíc přímo úměrná titru antiBPI protilátek v séru. Nepříznivý důsledek přítomnosti antiBPI protilátek byl částečně odstraněn přítomností antibiotik (obr.2).

obr2.jpg (30851 bytes)

 

 

 

Obr.2.: Vliv antiBPI ANCA na mikrobicidní schopnosti neutrofilů: inhibice zabíjení P.aeruginosa v přítomnosti anti BPI ANCA. Schopnost neutrofilů zabít v mikrobicidním testu P.aeruginosa je specificky inhibována přítomností ANCA namířených proti BPI.

 

Zvláště u malých dětí na počátku infekce mohou antiBPI protilátky přispívat ke špatné eradikaci P.aeruginosa a tím k nastolení chronické infekce tímto mikroorganismem.

CYTOKINOVÝ PROFIL U DĚTÍ S CF

Nález ANCA u dětí s CF spolu se snížením IgG2 jako jediného Th1 kontrolovaného izotypu u nejmenších dětí s touto diagnózou nás vedl k vyšetřování základního imunologického statutu a Th1xTh2 rovnováhy u těchto dětí. Celkem bylo v této části studie vyšetřeno 45 dětí s CF a 20 kontrolních dětí. Vyšetřeny byly metody základní humorální imunity a ANCA protilátky včetně jejich specificity. V superantantech lymfocytárních kultur stimulovaných phytohemaglutininem (PHA) a lipopolysacharidem (LPS) byly vyšetřeny hladiny cytokinů IFNy, IL 4 a IL 10 (obr.3).

obr3.jpg (36708 bytes)

 

 

 

 

 

 

Obr.3.:Cytokinový profil u dětí s CF v závislosti na přítomnosti ANCA, infekce P.aeruginosa a na genetických mutacích.

 

Hodnoty IL 10 se jak u dětí s CF, tak u kontrol zvýšily po stimulaci PHA a LPS, nebyl však žádný rozdíl mezi ANCA pozitivními či negativními dětmi s CF či mezi CF pacienty a kontrolami. Při vyšetření IFNy se soubor CF pacientů rozpadl na 2 skupiny, jednu čítající 15 dětí, které po stimulaci vylučovaly nízká množství IFNy a stejně tak málo odpovídaly na stimulaci sekrecí IL 4, a na skupinu 30 dětí s vysokou sekrecí IFNy. Děti s vysokou sekrecí IFNy vykazovaly lepší reaktivitu v imunologických parametrech, reagovaly na stimulaci i zvýšenou sekreci IL 4, měly vyšší IgA, měly schopnost ve větší míře tvořit ANCA protilátky. Tato skupina s lepší imunitní odpovědí měla výrazně menší vnímavost k infekci P.aeruginosa. Určitá korelace se projevila i v závislosti na genetické mutaci, kdy většina dětí ve skupině s vysokým IFNy jsou homozygoty pro mutaci delta F 508.

V našem souboru jsme nemohli potvrdit Th1xTh2 dichotomii, nalezli jsme však mezi dětmi s CF dvě zcela opačně reagující skupiny při stimulaci a sekreci IFNy. Rozdíl je maximálně statisticky významný, neboť nedochází k žádnému překryvu mezi skupinami (obr.3).

ZÁVĚR

U dětí s CF nacházíme v prospektivně organizované studii řadu změn v imunologických parametrech, jimž dominuje prioritní nález ANCA protilátek v dětské populaci s CF. Podle našich nálezů mohou ANCA namířené proti BPI ovlivňovat dlouhodobý klinický průběh CF. Tvorba ANCA je navíc určitým způsobem spojena s imunologickou reaktivitou dětí vyjádřenou v naší studii odlišným cytokinovým profilem uvnitř skupiny dětí s CF. Naznačená souvislost těchto změn s konkrétními mutacemi je taktéž prioritním nálezem a otevírá do dalšího tisíciletí oblast studia molekulárních mechanismů spojujících genovou podstatu CF s imunitními reakcemi.

 Důležité závěry vyplývající z obr. 3.

  • Hodnota IFNy menší než 250 pg/ml téměř jistě znamená negativitu anti BPI ANCA.
  • Náchylnost k infekci je podstatně vyšší v této skupině s nízkým IFNy.
  • Genotyp 2/2, to znamená homozygotní stav pro mutaci delta F 508, tvoří výraznou většinu dat ve skupině s vysokým IFNy a naopak menšinu ve druhé skupině s nízkým IFNy.

TopPage

Ročník č. 8                                                                    Listopad 1999
Fakultní zprávy

Ohlédnutí za létem 1999, jak jsme ho viděli my z ÚTV
ÚVT 2. a 3. LF UK a VSK Medik


Léto je každoročně obdobím mnoha sportovních akcí, pořádaných ÚTV 2. a 3. LF ve spolupráci s VSK Medik na různých místech a s různým zaměřením v tuzemsku i zahraničí. Pořádané akce lze vždy rozdělit do 3 hlavních skupin. Jsou to povinné letní kurzy a soustředění nastupujících ročníků, zaměstnanecké rekreace a nakonec výběrové sportovní kurzy.

Povinné letní kurzy jsou tradičně pořádány v letním výcvikovém středisku Dobronice u Bechyně. Letos to bylo v termínu 17. - 24.7. pro 2. LF a 24. - 31. 7. pro 3. LF. Účast prvních ročníků byla, jak je v posledních letech již pravidlem, velice vysoká (více než 90 procent), takže doplnění vyššími ročníky bylo méně početné. Studenti se seznámili se základy sportů, které nejsou obsahem "kolečka" během semestru. Jedná se především o softball, kanoistiku, cyklistiku, orientační běh, lacrosse, freesbe, stolní tenis a badminton. Jsou prohlubovány znalosti získané při celoroční TV v "kolečku" (tradiční sporty, strečink, posilování). Dále se základy masáže, strečinku, sportovního testování organismu (krevní oběh a dýchání), funkční diagnostiky (správné držení těla, svalové dysbalance...) a tejpingu. Mimoto zdejší prostředí umožňuje bližší kontakt studentů a pedagogů. Navíc euforie po absolvování prvního ročníku dovolují zapomenout (ne všem) na starosti všedních dnů a cele se oddat letním sportům.

Kurzy nastupujících ročníků jsou také situovány do DOBRONIC. V termínu 28. - 31. 8. 3. LF a 31. 8. - 3. 9. 2. LF. Během 4 dnů jsou studenti zapsáni ke studiu, podrobeni jazykovým testům, jednotlivé kliniky a ústavy zde najdou prostor pro prezentaci svých představ a rámcových požadavků na nadcházející studenty. V čase mezi těmito povinnostmi je dostatek času na sportovní vyžití a relaxaci. Co si více na úvod studia přát.

Druhou skupinou jsou rekreace zaměstnanců LF a FN. Opět léty prověřené středisko v Dobronicích. Již třetím rokem jsme organizovali tuto rekreaci pro obrovský zájem ve dvou týdnech. Takže v termínu 26. 6. - 3. 7. a 31. 7. - 7. 8. Sportovní vedení dětí rozdělených do družstev podle věku, dospělých podle sportovní vyspělosti. Sportovní hry tradiční i netradiční, cyklistika, kanoistika, tenis, hrátky v lese, turnaje a sportovní klání družstev, jednotlivců a rodinných klanů, táboráky s buřty i hudbou, vepřové hody, pro dospělé možnost večerního posezení v baru, pro děti každoroční "Olympiáda" s disciplinami oslavujícími přijetí do NATO. To je v krátkosti náplň těchto týdnů.

Třetí, největší skupinou jsou výběrové sportovní kurzy, turnaje a další podniky, které se liší jednak sportovní specializací a také místem konání, které je zpravidla vybíráno podle zaměření kursu. Takže postupně.

  • 4. - 11. 7. proběhl N + 1 ročník (N si doplňte z loňské zprávy) sportovně společenského kurzu v LIBÁNI, malebné vesničce nedaleko Jičína, v těsném sousedství lesa Řáholce. Areál zdejšího Sokola poskytuje vynikající zázemí pro fotbal, softbal, volejbal (i plážový), tenis, koupání. Okolí je pak vynikajícím terénem pro cyklistiku. Tento týden je zvláště oblíben staršími ročníky a nedávnými absolventy našich fakult, od kterých sbírají zkušenosti mladší.
  • 25. - 31. 7. se florbalisté medického týmu Ovocné Báze soustředili na zlepšení výkonnosti ve sportovní hale v Rokytnici nad Jizerou.
  • 16. - 22. 8. v Rakousku na řece SALZA a v přilehlém pohoří HOCHSCHWAB se opět po roce pokoušela skupina studentů zkrotit dravý tok na kanoích a pokořit zdejší velikány (2277 m n.m). Obojí se snad podařilo. Takže příště do větších vln a vyšších hor.
  • 18. - 23. 8. cyklističtí specialisté vyrazili na kolech do malebného prostředí ŠUMAVY, aby zde z Přední Výtoně pořádali vyjížďky na svých strojích.
  • 25. - 29. 8. putovali otrlí jedinci po hřebenech KRKONOŠ se vším, co k tomu potřebovali na vlastních zádech. Na to, jak dlouhých je cca 25 km každodenního pochodu se jich zeptejte osobně.
  • 21. - 28. 8. se v DOBRONICÍCH sešli hráči a hráčky, jejichž doménou jsou kouzelnické ruce a bezedné koše. Aby kompenzovali neustálé zlepšování herních činností, věnovali se také cyklistice, aerobiku a ostatním sportovním hrám.
  • 4. - 20. 9. vyrazila skupina mořechtivých nadšenců za ještě letním jižním sluncem do ŠPANĚLSKA. Zde se věnovali cyklistice, windsurfingu, aerobiku, tenisu či prostě jenom relaxaci bez pohybu na břehu slaného nekonečna.
  • 6. - 12. 9. pak putovala vodácká skupina po řece VLTAVĚ. Malebné meandry horního toku z Lenory, šírá vodní dálava v horní části Lipna a ač spoutaná civilizací, stále nezkrotná řeka z Vyššího Brodu do Českých Budějovic, taková byla letošní voda na konci léta.
  • 13. - 19. 9. druhá skupina poznávající ŠUMAVU. Tentokráte poskytly útočiště Prášily, malá víska nedaleko Železné Rudy. Odtud podnikané cyklistické i pěší výlety měly jednu společnou vadu na kráse - prakticky do všech směrů vedly do kopce. Ale odměnou pak byla nádherná panoramata místy nedotčené přírody.
  • 10. - 19. 9. cyklistická výprava na ostrov ELBA. Místo Napoleonova vyhnanství poskytlo dostatek prostoru pro cyklistiku na horských kolech, tenis, aerobik, plavání, jogging a netradiční lukostřelbu.

Kratšími, specializovanějšími podniky jsou pak námi pořádané či pouze námi obsazované sportovní turnaje.

  • 25. - 26. 6. Uspořádali naši volejbalisté první ročník BEACH volejbalového turnaje v Kralupech nad Vltavou, který zakládá novou tradici pro budoucnost.
  • Florbalisté se během léta zúčastnili 3 přípravných turnajů - 29. - 30. 5. v Praze - VORMS CUP 99, - 3. místo. 1. - 5. 7. v Liberci se dostavil další úspěch v podobě 2. místa a 28. - 29. 8. v Dobřichovicích 3. místo na POHODA CUPu 99.
  • Softbalisté pak navštívili tradiční turnaj PODZIMNÍ HIT 99 v Brně, kde 10. - 11. 9. obsadili v tvrdé konkurenci 8 mužstev pěkné druhé místo.

Co dodat? Snad jen tolik, že letos s námi část léta strávilo celkem 797 studentů (z čehož bylo 264 z 1. ročníků) a 284 zaměstnanců. Všechny výše popsané akce (bylo jich 22) trvaly dohromady 125 dní. Neváhejte, rozšiřte řady účastníků. Čím dříve, tím lépe, zima je za dveřmi.

 TopPage

Ročník č. 8                                                                    Listopad 1999
Fakultní zprávy

Návštěva představitelů Kodaňské lékařské společnosti na 2. lékařské fakultě
Doc. MUDr. M. Bojar, CSc.

(děkan 2. LF UK)


Komu mají být lékaři loajální? Toť, oč tu běží ...  

V pátek 1. října 1999 navštívila naši lékařskou fakultu skupina představitelů Kodaňské lékařské společnosti vedená panem Dr. C.Rygaardem, předsedou této lékařské asociace. V delegaci byl i pan dr. M. Elmer, vydavatel měsíčníku Copenhagen Medical Association - Laegen a pan dr. Morten Nielsen. Časopis Laegen vychází v nákladu 4000 výtisků a věnuje se jak odborným, tak profesně-společenským i komunálním problémům.

Setkali se nejprve s proděkankou fakulty MUDr. Benešovou a děkanem fakulty MUDr. Bojarem, s nimiž diskutovali o vývoji zdravotnictví v obou zemích i v Evropské unii. Jevili živý zájem o vývoj v České republice a setkání bylo velmi přátelské. S potěšením konstatovali, že sdílíme tytéž problémy.

Dánští kolegové byli velmi kritičtí vůči situaci v Dánsku a nesouhlasili se snahou dánské vlády činit lékaře odpovědnými za horší dostupnost některých specializovaných činností a za důsledky limitace nákladů na zdravotní péči. Kladli otázku, zda mají být lékaři loajální zdravotnímu systému, zdravotní správě nebo mají kritizovat jeho nedostatky vzhledem k tomu, že mají být loajálními především vůči pacientům. Diskuse na toto téma byla zajímavá a naše názory se nelišily. Lékaři se musí bránit snaze činit je odpovědnými za ekonomické potíže ve zdravotnictví. Musí se protivit tendenci, která je velice rozšířená a zneužívaná politiky jako laciné vysvětlení nabízené nespokojeným voličům, potenciálním pacientům.

Poté dánští hosté navštívili neurologickou kliniku 2. LF a FN Motol a interní kliniku 2. LF a FN Motol, kde hovořili s Prof. MUDr. Kölblem. Prof. Kölbel jako předseda Spolku lékařů českých v Praze jim odpovídal i na otázky, týkající se profesních a společenských aktivit. Na půdě fakulty se pak setkali i se zástupci České lékařské společnosti a seznámili se s ediční činností ČLS JEP.

Skupina osmi dánských lékařek a lékařů strávila na fakultě a v motolské nemocnici přes čtyři hodiny a návštěvu označili za velmi zajímavou a užitečnou.

 TopPage

Ročník č. 8                                                                  Listopad 1999
Odborná konference

Konference Asociace lékařských fakult v Evropě (AMSE)
Doc. MUDr. M. Bojar, CSc.

(Děkan 2. LF UK)


O problémech lékařských fakult v globalizovaném světě, konaná v Jeruzalémě ve dnech 5.-7. září 1999 u příležitosti 50. výročí založení lékařské fakulty Hadassah, Hebrew University, Jerusalem.

Po úspěšné a zástupci lékařských fakult z Evropy i zámořských lékařských fakult hojně navštívené loňské konference AMSE, která se konala v Praze díky organizační aktivitě 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy se sjelo do Jeruzaléma na 100 účastníků, kteří zastupovali dvacet pět lékařských fakult v Evropě. Přítomno bylo několik rektorů a prorektorů, třináct děkanů a řada proděkanů. Početně byli dále zastoupeni představitelé izraelských lékařských fakult a zástupci evropských a izraelských studentských organizací. Mezi účastníky byla nepřehlédnutelná skupina akademických funkcionářů českých a slovenských lékařských fakult - tři pražské fakulty, Olomouc, Bratislava, Martin i Košice.

Konferenci zajišťovali izraelští kolegové, kteří ji spojili i s připomínkou výročí prestižní lékařské fakulty Hebrejské univerzity. Důležitost konference podtrhla jak návštěva v úvodní projev starosty Jeruzaléma dr. E. Olmerta, bývalého ministra zdravotnictví a čelného politika strany Likud, tak i Prof. M. Magidora, rektora Hebrejské univerzity v Jeruzalému a řady akademických funkcionářů této univerzity. Kulturní i společenský program byl připraven s velkorysostí a účastníci se mohli během dvou večerních návštěv významných jeruzalémských kulturních institucí seznámit s významnými kulturně-historickými památkami, důležitými pro pochopení historie i současnosti Izraele.

Konference se konala Jeruzalému, který se po několik dnů halil do dýmů vystupujícího z ohromných hromad odpadků, jež stávkující popeláři odmítali odvážet a rozezlení obyvatelé je podpalovali na ulicích. Hromady odpadků a chaos v ulicích ostatně přiměli právníka Olmerta, že hovořil o tomto aktuálním vnitropolitickém tématu i ve své zahajovací řeči. Luxusního hotelu Renessaince, kde se konference konala vzdáleného od historického středu Jeruzaléma i obytných čtvrtí, se neočekávané zmatky netýkaly. Část původně přihlášených účastníků se zřejmě na poslední chvíli rozpakovala přijet na konferenci do Izraele vzhledem k bouřlivé a horšící se situaci na územích obývaných převážně Araby. Svou roli hrály zřejmě i obavy před možnými atentáty. Je pravdou, že během našeho pobytu byla izraelská veřejnost pobouřena a vyděšena dvěma výbuchy náloží ukrytých v automobilech, kterými chtěli arabští extrémisté protestovat proti jednání mezi představiteli Izraele, Palestinců a USA. U vchodů do samoobsluh se objevily detekční rámy a penzionovaní příslušníci izraelské armády a bezpečnostních sil nekompromisně nahlíželi do příručních zavazadel i aktovek jak v restauracích, galeriích, tak ve veřejných budovách. Málem jako při stanném právu.

 Uvědomoval jsem si atmosféru všeobecného ohrožení a obavy z možných atentátů, jimž nelze s jistotou předcházet. Přitom jsem v autobusech i na veřejných prostranstvích naslouchal ruštině a ukrajinštině mladých příslušnic a příslušníků Israel Defence Force, kterou však hovořily i šestnáctileté blond dívenky, které ve dvě hodiny ráno slavily šábes na divoké diskotéce konající se v nočním podniku na nejslavnější telavivské pláži.

V Izraeli se během posledních pěti let objevila takřka miliónová menšina "nových Izraelců" přijíždějících v neuvěřitelně vysokém počtu prakticky ze všech následnických států, které vznikly na troskách Sovětského svazu. Oproti roku 1992 se ruština i ukrajinština staly ještě zvučnějšími a slyšel jsem i o úvahách učinit s ní vedle hebrejštiny a angličtiny další úřední jazyk v Izraeli.

Je to zvláštní pocit - říkal jsem si - jet autobusem z Tel Avivu plným rusky mluvících mladých vojáků a vojaček, domlouvajících se s kýmsi mobilem. Den poté se pak při západu slunce toulat uličkami svatého města, chráněných patrolami rusky mluvících izraelských vojáků a trojicemi tvrdě vyhlížejících hochů ze soukromých bezpečnostních agentur občanské sebeobrany.

A to vše takřka na týden přesně, třicet let poté, co poslední výhonky pražského jara byly definitivně rozdupány za krvavého srpna 1969 na Tylově náměstí nedaleko od naší lékařské fakulty.

Neměli bychom zapomínat na to, že rok po invazi nahradila sovětské tanky železná pěst dělnické třídy - milice a jednotky pohotovostního pluku ministerstva vnitra.

To a jiné věci mě napadaly, když jsem seděl v konferenčním sálu jeruzalémského hotelu Renaissance. Naslouchal jsem s několika pamětníky studentské pražské revolty a s představiteli evropských i izraelských lékařských fakult, kteří se na počátku září 1999 sešli na každoroční konferenci AMSE v Jeruzalému, názorům britských, izraelských, holandských a polských studentů. Vedle řady zajímavých a podnětných příspěvků představitelů lékařských fakult a univerzit to byli totiž právě studenti, kteří - pozváni na konferenci věnovanou výuce medicíny, klinické etice a roli lékařských fakult v měnícím se akademickém světě - velmi aktivně zasahovali do diskuse o podobě výuky mediky. Hájili své názory na výuku lékařské etiky, klinických a vědeckých dovedností i komunikačních i jiných schopností.

Studenti přednesli též několik zajímavých, velmi dobře připravených sdělení. Velmi upoutal zejména příspěvek izraelského postgraduálního studenta S. Frenkela a závěrečné vystoupení předsedy Evropské asociace studenta lékařství, čerstvě odpromovavšího dr. J. J. Olesczuka. Jako jediní využívali animovaných Power-Pointových prezentací a svým dynamickým a přesvědčivým přednesem upoutali a zdravě dráždili své starší kolegy, užívající ručně malovaných folií a diapozitivů, pokud vůbec...

K překvapení všech česko - slovenských účastníků jsme naslouchali referátům doporučujícím renesanci některých myšlenek a postupů, které se uplatňovaly v před i posrpnovém československém socialistickém vysokoškolském modelu. Ze strany studentů byla propagována povinná, velmi důkladně organizovaná studentská vědecká činnost, jež spolu se studentskými přednáškami a publikační aktivitou by měla být součástí core curriculum. Od britské studentky se jménem voňavě malajsijským, nazlátlou barvou kůže a očima špatně snášícíma kontaktní čočky jsme byli seznámeni v souladu s předchozím vystoupením děkana tamní lékařské fakulty s tím, že se v Southhamptonu věnuje studentské vědecké/laboratorní práci až osm měsíců ve čtvrtém ročníku. A není patrně úniku...

V Groningen pak naproti tomu vládne poněkud liberálnější přístup k vědecké výchově studentů medicíny. Po třetím ročníku musí každý student v této severoholandské univerzitě zpracovat seminární, vědecky zaměřenou práci ve formě posteru, což si vyžádá z curricula klinických oborů nejméně tři měsíce. Méně nadaní a motivovaní studenti nemusí přímo vědecky pracovat, očekává se však od nich vypracování seminární práce a její prezentace spojená s obhajobou. Jen ti nejlepší vystupují a je to záležitost prestižní být vybrán za "pozvaného řečníka". Vědecká konference konči studentskou tancovačkou a pitkou. Spojují užitečné s příjemným, jak mi kuloárově, když jsme kráčeli k muzeu Izraele, sdělila groningenská studentka a pobaveně se tomu smála...

V Izraeli začínají ambiciózní a nadaní studenti vědecky pracovat po třetím ročníku, kdy na dva nebo tři roky přeruší studia medicíny a pracují v laboratořích. Dlužno dodat, že mají za sebou tři anebo dokonce čtyři roky vojenské služby u bojových útvarů. Jak poukázal kolega Frenkel, chtějí se vědecky připravovat proto, aby byli dobrými kliniky. Z jeho vystoupení a příspěvků některých jeho kolegů vyplývalo, že i při tomto modelu se potýkají lékařské fakulty s nedostatkem studentů, kteří by se cílevědomě připravovali na vědeckou kariéru a nehodlali by pracovat jako klinici.

O tomto problému se následně diskutovalo - obdobně jako vloni v září na pražské konferenci. Pokles praxí, publikovaných lékaři s tituly Ph.D. oproti počtu prací absolventů přírodovědeckých fakult, pracujících v biomedicínských laboratořích, je za posledních 10 let až 50% bez ohledu na to, jakou politiku vedení fakult zaujímá. To vyplynulo z několika diskusních příspěvků, navazujících na Frenkelovo vystoupení a příspěvky dalších dvou izraelských studentů...

Zdá se, že jde o všeobecný trend. Na prestižních a méně prestižních evropských a zámořských školách trvale klesá počet studentů, majících ambice a schopnost vědecky pracovat. Navzdory úsilí vedení lékařských fakult a navzdory řadě programů se rok od roku snižuje počet absolventů lékařských škol, kteří by na západoevropských univerzitách a vědeckých ústavech byli ochotni a schopni během dvou let grantový projekt zahájit, provést a vyhodnotit.

Hovořilo se tedy i o podobě výchovy vědců a o Ph.D. programech, přičemž zejména izraelští studenti programů Ph.D. a někteří z doktorandů jasně upozorňovali, jak již zmíněno, na to, že medicínu chápou jako přípravu ke klinické praxi, kterou chtějí obohatit o metodicky fundovaný přístup ke klinickému bádání. Sdělovali, že vědeckou přípravu a Ph.D. studium akceptují jako prostředek, jako cestu k lepšímu pochopení tajů klinické medicíny, ne však jako cíl a že neuvažují odchod z klinické medicíny, kterou považují za důvod, proč se rozhodli podstoupit náročné studium na lékařské fakultě prodloužené o roky věnované vědecké přípravě.

Čeští účastníci v duchu srovnávali s poměry před třiceti čtyřiceti lety a uvažovali i o současné situací na našich lékařských fakultách, jak co se týče úvodu do biomedicínského výzkumu a laboratorních metod, tak pokud jde o výuku základů bioetiky a klinické etiky.

Shodli jsme se při diskusi při šálku kávy na tom, že obligatorní a masové obeznámení s výzkumem a vědou má své určité klady a opodstatnění, že však časová náročnost a velká nevyváženost curricula nám připadá extrémní a vymykající se obvyklému zaměření lékařských fakult. V neformálním rozhovoru se zástupci studentské asociace v Groningen jsme se měli stejný názor, že s ohledem na to, že více než 80% našich i groningenských absolventů směřuje dobrovolně či pod tlakem poměrů k výkonu praktické medicíny. Budou pracovat jako rodinní či dětští lékaři nebo z menší části jako nemocniční lékaři.

Proto i holandští kolegové cítí, že je nutno hledat vyvážené a časově přiměřené uvedení do základů biomedicínského výzkumu a klinických dovedností. Též však je nezbytné respektovat i nutnost výuky úvodu do základů bioetiky. Z velmi kvalitní diskuse po vystoupeních předních izraelských kliniků - bioetiků, profesorů Hebrew University vyplynulo, že nejvhodnější cestou je trvalé propojení klinických předmětů se semináři věnovaným z pohledu kliniků problematice bioetické a psychoterapeutické, které vychází z konkrétních a před očima studentů právě probíhajících osudů živých, ne virtuálních pacientů.

Výuka bioetiky a její místo v curriculu lékařských fakult, její význam i v postgraduální výchově, jak již uvedeno byla totiž s důrazem na aktualizaci core curriculum - zřejmě nejdůležitějším námětem celé jeruzalémské konference.

Studentská vědecká činnost - terminus technicus ze šedesátých a sedmdesátých let socialistického Československa- mající řadu vad na kráse, se nám náhle zjevil ze západoevropských univerzit. Dovolte, abych zejména s ohledem na naše studenty uvedl, že část ambiciózních a část nadaných československých studentů a část vysokoškolských učitelů se za totalitního režimu s různě velkou ochotou účastnila této organizované a plánované studentské vědecké činnosti i konferencí, které měly přispět k výchově nadaných a uvědomělých mladých výzkumníků nového typu. Byly organizovány studentskými svazáckým organizacemi a účast z nich přinášela mimo znalost vědeckého přístup i radost z bádání. Též však vylepšení posudku a zlepšení vyhlídek na získání místa na klinice či výzkumném ústavu. Většině studentů se však tehdy zdálo, že jde o nedůstojné pachtění zavánějící tendenční snahou o zlepšení životopisu. Jejich dnešní, prakticky zaměření západoevropští kolegové si však jasně uvědomují, jak jsou tyto body cenné v C.V. a jakou mají hodnotu v konkurenčním boji při získávání perspektivních míst na renomovaných pracovištích, jež jsou po celé Evropě tak zoufale úzkoprofilová...

Právě pro motivy konjunkturálně- pragmatické a pro vztah k svazácké, tedy vlastně komsomolské organizaci, se s touto formou vědecké přípravy po roce 1989 se s nimi čeští studenti medicíny a české lékařské fakulty neprodleně rozloučily.

Odpor vůči povinné výuce marxistické filosofie a výuce základů politické ekonomie, vůči povinné státní zkoušce ze základů marx-leninské mohl a může zčásti odpovídat za dřívější výhrady našich studentů vůči výuce základů filosofie i vůči bioetice. S těmito výhradami se setkávali učitelé úvodu do etiky a filosofie v prvých letech po roce 1989. S výhradami vůči zakotvení výuky základů bioetiky a klinické etiky do základního curricula lékařských fakult se však setkávají i představitelé lékařských fakult z Evropě i v zámoří. Argumenty jsou dobře známé i českým akademickým hodnostářům. Na adresu "nepotřebné" a problematicky hodnotitelné výuky klinické etiky, která je navíc z pohledu postmoderně ovlivněného společenského klimatu podivným a neuchopitelným předmětem, který by snad ještě mohl být zařazen mezi volitelné předměty třetího řádu - zaznívají výhrady občas i na vědeckých radách a akademických senátech nejen českých lékařských fakult.

Etika "pro kliniky" bývá považována za znepokojující a málo prakticky orientovaný předmět, který navíc, a to je nutno v zájmu objektivity připustit, bývá často vyučován příliš scholasticky. Nepříznivá je pro studenty nepřijatelná odtrženost výuky bioetiky od "všední", přitom však tak důležité a pro studenty přitažlivé "opravdové" klinické praxe.

O kurikulu a proměně výuky medicíny zasvěceně, přitažlivě a věcně kriticky hovořil Prof. J. Horák z 3. lékařské fakulty Karlovy University. Jeho vystoupení upoutalo a bylo potěšením mu naslouchat. Dobrou odezvu mělo i vystoupení Prof. Čihalíka, který seznámil s proměnou výuky na olomoucké lékařské fakultě. Zajímavá byla prezentace Prof. Tavares a spolupracovníků o problémově orientované výuce anatomie na lékařské fakultě v Portu. Respekt budící projekt na proměnu anatomie a její přiblížení klinickým předmětům s trvalou evaluací a důrazem na zpětnou vazbu zatím nesklízí velké uznání ze strany studentů, protože je nutí k průběžnému studiu a "brání" jim věnovat se jiným předmětům v preklinickém studiu, protože výuka je náročná a probíhá i v podvečer. Na mou otázku, jak se studenti k takovéto výuce stavějí, odpověděla otevřeně a reakce předsedající, která pocházela z renomované izraelské univerzity, která s úsměvem konstatovala, že se studenti všude brání náročné výuce, byla též bezprostřední a nic nepředstírající.

Zúčastnil jsem se i diskuse - pro naše studenty méně zajímavé, pro přednosty klinik a lékaře však velmi prospěšné - o managementu nemocnic, vztahu mezi akademickými a "zdravotnickými" zaměstnanci ve Švédku, Izraeli, Francii a v německy mluvících zemích. Příspěvek Prof. Nilssona z uppsalské univerzity popisoval starosti našich ortopedů - svár mezi excelencí a důrazem na úspory, spor mezi akademickým a pragmaticky orientovaným managementem. Mohu jen dodat - "nil novi sub sole". Nevím, zda nám může být útěchou, že sdílíme i v této oblasti naprosto shodné problémy s našimi zámožnějšími kolegy a stejně jako oni jen velmi obtížně hledáme řešení.

Nutno pro úplnost uvést, že pouze ve dvou zemích v Evropě neexistuje dvojkolejnost při správě a řízení univerzitních a fakultních nemocnic. Mladičká kolegyně z Ruska líčila, jak se vše bezvadně spravilo poté, co se i učitelé dostali do laskavé péče ministerstva zdravotnictví Ruské federace. Nebylo bez zajímavosti, že podobný model zvolila jako jedna z mála francouzských univerzit i univerzita v Brestu, Bretagne Occidentale, kde jsou všichni učitelé lékařské fakulty zaměstnanci nemocnice, patřící státní zdravotní správě. Expozé představitelky této lékařské fakulty vyvolalo řadu otázek, protože model postgraduálního studia a možnost získat titul Ph.D. udivil představitele jiných evropských fakult. Došlo i k diskusi mezi referující a francouzsky mluvícím delegátem, kterému se některá tvrzení nezamlouvala...

Všechny však naopak zaujal příspěvek Prof. Penchase, internisty, bývalého rektora, pak ředitele a nyní managera působícího v Hadassah Medical Organisation o tom, jak mohou akademické nemocnice ovlivňovat zdravotní politiku. Hovořil jako liberální ekonom, dobře si vědomý souvislostí mezi fungováním nemocnice, vnějším tržním hospodářstvím a zdravotní péčí, v níž funguje regulovaný trh a v němž musí být zajištěna jak dostupnost, tak kvalita. Vrátil se k utváření evropského zdravotnictví, vzpomněl Bismarckových reforem a věnoval se vlivu - pozitivnímu i negativnímu na izraelské zdravotnictví. Citoval M. Friedmanna, hovořil o "benevolnentích" diktátorech, o zatížení společnosti zdravotní daní či pojištěním a obtížném hledání rovnováhy mezi požadavky, možnostmi a cost/effectiveness. Věnoval se i sporu mezi dvěma skupinami, které ovlivňují chod a osudy nemocnic v Izraeli i jinde - tu prvou nazývá "medicalists" a druhé pak přejmenoval na "marketeers" s tím, že má za to, že teprve uvedení v život zásad "evidence based medicin" může tento permanentní konflikt převést na racionální základ. I když.... Pozval jsem ho k návštěvě naší fakulty a přednášce pro učitele a manažery. Pardon, medicalists and merketeers. E-mailem mi potvrdil svůj zájem a potěšení z mého zájmu.

Hotel Renessaince jsme chtěli opustit s kolegy z Olomouce a z Martina v nepříjemnou dobu - krátce před třetí hodinou ranní. V hodině mezi psem a vlkem jsme se museli co nejrychleji spícím Izraelem dopravit na Ben Gurionovo letiště u Tel Avivu.

Před hotelem čekalo objednané taxi se spícími Japonci a Jihoameričany. Mí kolegové však "zdržovali". Byli totiž při příjezdu do hotelu donuceni složit 100 USD zálohy pro případ, že by moc konzumovali z minibaru a nemírně telefonovali. Při odjezdu se marně od 02.30 hodin dožadovali vrácení této nepatrné zálohy v původně složené měně. K jejich údivu svou snahou vyvolali poruchu informačního systému hotelu a P.C. si "kleklo". Následně došlo i k poruše komunikace mezi nimi a recepčním. Nakonec však zvítězili domácí - pardon, marketeeři a středoevropští medikalisté museli přijmout evkvivalent zálohy vyplacený v tvrdé izraelské měně. Šekely jim byly na letišti konvertovány na USD s drobnou "commission" - 8 USD. Cost/effectiveness v praxi.

Poučení: nevyplácí se cestovat bez kryté kreditní karty.

Na letišti si nás pak ještě pro zpestření vytipovala jako podezřelá individua mladičká pracovnice izraelské bezpečnostní služby. Podrobila nás čtyři křížovému výslechu. Asi ji upoutal titul MUDr., který vyvolává opakovaně zvědavost imigračních úředníků na řadě letišť. Pak následovala konfrontace našich výpovědí, na níž se podílely její kolegyně. Vleklo se to.

Fronta jako Lovosice. Žádný spěch.

Rutinní odbavení zavazadel a cestujících, chránící před teroristy - v předvečer největších židovských svátků.

Jen tak tak, že nám neulétlo letadlo do Prahy. Spolucestující - staří i mladí - mluvili spolu povětšinou rusky. Dostali košer snídani a ti staří vezli v igelitkách prapodivně zabalené dárky.

Svět se zglobalizoval.

    TopPage

   

Ročník č. 8                                                                    Listopad 1999
Odborná konference

LSP FORUM 99
PhDr. Ivana Mokrošová, Mgr. Andrea Gubová, Mgr. Jan Lány

(Ústav jazyků 2. LF UK)


Ve dnech 17. - 19. září 1999 se konala v Praze mezinárodní konference Language for Special Purposes, jejímiž spolupořadateli byl náš Ústav jazyků. Využili jsme této příležitosti k výměně zkušeností z pedagogické, výzkumné a odborné činnosti na jednotlivých evropských univerzitách a vysokých školách. Nebývá zvykem začínat hodnocení úspěšné a přínosné konference postesknutím. Z diskusí však bylo patrné, že po jazykovém "boomu" z počátku devadesátých let převládají v poslední době (na Univerzitě Karlově) spíše negativní postoje k ústavům a katedrám jazyků na vysokých školách nefilologického zaměření, které jsou vedle finančních důvodů motivovány i nedostatečnou informovaností o charakteru práce těchto pracovišť.

Do roku 1989 byla v souvislosti s omezenými možnostmi zahraničních cest zaměřena výuka jazyků spíše na porozumění mluvenému projevu a psanému textu. V posledních šesti letech se těžiště výuky cizích jazyků přesunulo k aktivní produkci různých forem odborného vyjadřování. O podobě nového modelu jsme diskutovali na řadě seminářů se zástupci ústavů jazyků z celé republiky i se zahraničními kolegy. Shodli jsme se na tom, že ústavy jazyků musejí být koncipovány jako pracoviště pro speciální jazykové vzdělávání se zaměřením na potřeby absolventa univerzity, v našem případě lékaře. Vedle vlastních zkušeností z pedagogické, výzkumné, terminologické a překladatelské práce jsme se snažili navázat na praxi v zahraničí a zahrnout do koncepce i reálné podmínky, které jsou předpokladem pro přijímání našich studentů a absolventů na zahraniční stáže.

Součástí konference byla také prezentace našeho posteru Structure of Professional Language Teaching at Medical Faculty (Mgr. J. Lány). Poster vznikl ve spolupráci Ústavu jazyků a Ústavu klinické biochemie a patobiochemie 2. LF UK. Prezentace posterů byla poměrně chudá, protože instituce vyučující cizí jazyky na vysokých školách dosud neovládají moderní techniky prezentací, a proto sekce posterů vykazovala spíše vlastnosti školních nástěnek než stručnou a přehlednou informaci o řešení prezentovaného problému. V našem posteru jsme nastínili předpoklady studenta nastupujícího na lékařskou fakultu, dále pak požadavky na vysokoškolskou výuku z pohledu profesionálního lékařského jazyka a požadavků curricula 2 LF. Předložili jsme možnosti, jimiž lze splnění těchto požadavků dosáhnout, zmínili jsme se o moderních učebnicích, které vznikají na 2. LF (C. Tanner: English for Students of Medicine; pozn.: učebnice již byla vydána, bližší informace na Ústavu jazyků) i o multimediálních učebnicích, které mohou být využity při jazykové výuce. Jazykové pracoviště lékařské fakulty nemůže existovat bez úzkých vazeb na teoretické ústavy a klinická pracoviště. Jako jeden z velmi dobrých příkladů spolupráce jsme uvedli vydání multimediální učebnice klinické biochemie na CD-ROM, za niž její autoři získali ocenění za nejlepší práci v oboru české klinické biochemie v roce 1998. (Učebnice je přístupná vědecké i laické veřejnosti na www 2. LF.) Podobná spolupráce se rozvíjí i s dalšími ústavy a klinikami. Zvláštní část posteru byla věnována postgraduálnímu vzdělávání lékařů, kde jsme se zaměřili na speciální dovednosti, které by měl zvládnout vědecký pracovník, přednášející v cizím jazyce. Na diskusi k posteru se podílelo 32 účastníků, kteří projevovali zájem o výsledky naší práce i o publikace, o nichž se poster zmiňoval.

 Na konferenci LSP byl kromě angličtiny, němčiny, francouzštiny a španělštiny dán prostor i diskusi o výuce tzv. malých (lokálních) jazyků, jejichž znalost je pro zahraniční studenty v místních podmínkách nezbytná a povinná. V příspěvku Výuka českého jazyka pro zahraniční studenty na lékařské fakultě (Mgr. A. Gubová) byli účastníci seznámeni se studijním programem zahraničních studentů na naší fakultě a s výukou českého jazyka v rámci curricula. Zdůraznili jsme především některá specifika výuky češtiny, která se zaměřuje především na schopnost konverzace studentů s pacienty a personálem při praktických cvičeních na klinikách, a zmínili jsme se o problémech, s nimiž se při výuce bohužel potýkáme. Hlavním problémem je totiž nedostatečná motivace (někdy i nezájem) studentů, kteří přicházejí na kliniky až ve čtvrtém ročníku, a do této doby při studiu používají angličtinu. Podobné je to i v běžném životě, protože se zahraniční studenti prakticky nestýkají se svými českými kolegy. Ústav jazyků se proto pokusil inovovat výuku českého jazyka. Prvním krokem bylo zařazení dvou povinných zkoušek (z obecné češtiny po 3. semestru, z odborné češtiny a komunikace s pacientem po 6. semestru), dále zvýšení počtu hodin ve 4., 5. a 6. semestru z dosavadních dvou hodin na čtyři hodiny týdně a navázání spolupráce s klinickými pracovišti, kde bychom chtěli zčásti realizovat výuku přímo u lůžka pacienta. I v 1. ročníku se snažíme při výuce spojit teorii s praxí. V minulém akademickém roce jsme zkoušeli pracovat se studenty v "terénu", což se ukázalo jako zábavné i motivující. Jak dlouho tato motivace studentům vydrží, je jiná otázka.

Studenti mají možnost účastnit se tematických výletů, v nichž se seznamují se zemí, v níž studují (např. Karlovy Vary, Mělník aj.). Dále jsme prezentovali nová skripta Lékařská čeština, jejímiž autorkami jsou PhDr. Ivana Mokrošová a Mgr. Věra Nekolová. Učebnice vychází ze specifických potřeb lékařské fakulty, byla napsána po několikaletých zkušenostech v oboru ve spolupráci s kolegy z lékařských oborů, kteří přispěli radami, korekturami a autentickými materiály. V diskusi jsme srovnávali naše postupy s kolegyněmi a kolegy z jiných lékařských fakult z České republiky i ze zahraničí. Mrzelo nás, že se neuskutečnila ohlášená přednáška kolegů z Řecka, která by byla pro naši fakultu jistě přínosná.

V sekci francouzského jazyka předložili příspěvek Nová koncepce výuky odborného jazyka a tvorba výukových materiálů.

V sekci německého jazyka byl věnován celý odpolední blok výuce lékařské němčiny, který moderovala dr. Mokrošová a uvedla ho příspěvkem Die Fachsprache der Medizin, die Sprache des Arztes?. Příspěvky českých i zahraničních účastníků se dotýkali jak teoretických východisek terminologické práce, tak i konkrétních výstupů pro praxi a výuku. V diskusi jsme řešili celou řadu problémů, navázali jsme konkrétní spolupráci s evropskými univerzitami a projednali možnost vzájemné výměny studentů při zahraničních stážích a dalších odborných kontaktů.

Evropská konference nám poskytla šanci k výměně zkušeností, informací i materiálů, což jistě přispěje ke zlepšení naší práce. S potěšením jsme zjistili, že naši koncepci výuky odborných jazyků a současné, i když stále více omezované možnosti nám řada zahraničních kolegů závidí, protože podobný systém odborného jazykového vzdělávání má své místo v rámci Evropské unie a naše zkušenosti jsou přínosné.

   TopPage

Ročník č. 8                                                                    Listopad 1999
Ohlédnutí

Listopadové interview
Prof. MUDr. Vladimír Fuchs, DrSc
.

(Gynekologická-porodnická klinika 2. LF UK a FN Motol)


Pan profesor MUDr. Vladimír Fuchs, DrSc. se zapsal mnoha generacím studentům 2. LF UK nesmazatelně do paměti - svým vřelým zájmem o gynekologii a porodnictví demonstrovaným při přednáškách z tohoto oboru, ale i příkladným etickým vztahem k nemocné ženě nebo matce novorozeného dítěte, při stážích z tohoto oboru.

V roce 1945 se zapsal ke studiu všeobecného lékařství na UK a už v červnu téhož roku zahájil studia, ale s nedostatkem českých učebnic a vhodných studijních textů, v provizorních posluchárnách a v mnohdy válkou zničených klinikách. Zájem o studium, tolik let inhibované válkou, dokázal využít tím, že "famulusoval" u význačného profesora Šikla, navštěvoval přednášky z různých oborů, takže ve zkráceném studijním období byl promován již v říjnu 1949.

Pan profesor Fuchs věrně plnil Hippokratovu přísahu: pomáhal nemocným, rozvíjel své nadání a schopnosti, předával své zkušenosti studentům i vědecké veřejnosti (publikoval 4 základní knihy v oboru gynekologie a více než 360 publikací) a stále pracuje jako profesor naší fakulty.

Prof. RNDr. H. Tomášová , DrSc.  


Položily jsme panu profesoru u příležitosti 50. výročí jeho promoce několik otázek, na které nám ochotně odpověděl:

Dříve, než bych mohl srozumitelně odpovídat na jednotlivé otázky, měl bych se zmínit o podstatných změnách, kterými procházela za mého života naše vlast v průběhu své složité a pohnuté existence.

Narodil jsem se v roce 1922, tedy necelé čtyři roky od získání nové samostatnosti po 300 letech, a od vzniku Československé republiky. Tento obdivuhodný státní útvar vedl své občany v demokratickém a sociálním duchu, a v průběhu dvacátých let se zařadil mezi hospodářsky nejvyspělejší země. To vše navzdory létům těžké krize, která postihla celý svět s kapitalistickým systémem. K velkým slabinám naší země náležela již její poloha ve střední Evropě mezi Východem a Západem, demokratické zřízení mezi velkými státy s postupnými antidemokratickými systémy a složení obyvatelstva s velmi početnými menšinami. Z nich právě ty největší podlehly nenávistným tažením proti Československé republice. Na podzim roku 1939 byly násilím odtrženy pohraniční oblasti v Čechách a na Moravě s převážně německým obyvatelstvem, když se před tím německé a slovenské politické vedení dohodlo o odtržení a osamostatnění Slovenska.

Tyto tragické události hluboce otřásly většinou českého národa, která přijala ideály demokracie, svobody a masarykovských zásad mravnosti a poctivosti za své životní krédo. Zatím co německá tajná policie zahájila ihned po okupaci pronásledování údajných nepřátel se zvláštním zaměřením proti inteligenci, mnoho našich spoluobčanů - pokud to bylo ještě možné - opouštělo svoji vlast do emigrace a k účasti na zahraničním odboji.

Obzvláštní nenávistí nacistických okupantů se "těšili" čeští studenti. Mezi první oběti, popravené 17. listopadu 1939, patřili právě vysokoškolští studenti. Vysoké školy byly uzavřeny - údajně na tři roky- avšak nikdy za německé okupace již otevřeny nebyly. Stovky studentů byly pozatýkány a odvezeny do německých koncentračních táborů.

Naše osudy v průběhu 2. světové války v okupovaném "Protektorátu Čechy a Morava" nejsou ovšem tématem mého článku. Jen bych v dalším poznamenal, že jsem začal studovat na Lékařské fakultě Karlovy univerzity v Praze hned začátkem června 1945, se ztrátou čtyř let od maturity v roce 1941.

Nyní bych se vrátil k první otázce.

Pane profesore, celý život jste věnoval péči o těhotné ženy a matky. Ovlivnil Vás některý z profesorů již během studia nebo Váš zájem o tento obor se projevil později?

Naše nadšení v roce 1945 ze znovu získané svobody, samostatnosti a možnosti studia na vysoké škole bylo nezměrné. Potíží ovšem bylo také mnoho - ale ty jsme překonávali snadno s vidinou nového smysluplného života. Tehdy jsem se naučil jednomu z nejdůležitějších životních postupu - ze slabin vytvářet přednosti. Když těsně po válce nebyly vhodné učebnice, podařilo se mi sehnat knihy německé a zvláště anglo-americké v rámci "Světové studentské pomoci". To mi během doby umožnilo číst odbornou literaturu v těchto - i dalších - jazycích a později si psát i přednášet vědecké práce i diskutovat na zahraničních a mezinárodních kongresech a sympoziích.

Jako studenti jsme měli štěstí, že k našim učitelům patřili někteří profesoři a docenti, kteří vedle své dokonale zvládnuté profese projevovali i význačné lidské vlastnosti. Mezi takové výrazné osobnosti patřil profesor Šikl, u něhož jsem při studiu pracoval jako "fiškus" a později jako pomocná vědecká síla přes dva roky. Dokonce mi nabídl asistentské místo po dostudování, ale mne více přitahovala klinická práce, z oborů pak gynekologie a s porodnictvím a pediatrie. Ke svým učitelům jsme měli ve velké většině značnou úctu, ať již to byl profesor Jirásek, Kurz, Hynek, Kostečka a jiní - všechny ani nemohu vyjmenovat. Porodnictví a gynekologii nám přednášel profesor Peter, navíc velmi vzdělaný obdivovatel přírody i výtvarného umění a hudby. Během studia na nás působil velmi přísným dojmem, ale když jsem později přišel na jeho kliniku do Londýnské ulice, poznal jsem v něm člověka laskavého, zaujatého též pro vědeckou práci, s nímž jsme si dobře rozuměli. Před tím mne však "Osud zavál" na Gynekologickou a porodnickou kliniku v Hradci Králové, kde Prof. Pazourek mě svým vzorem i osobním přístupem umožnil přerod z více méně prakticky zaměřeného sekundáře z okresní nemocnice v klinického pracovníka. Učil jsem se také "vybrušovat" český jazyk v mých prvních vědeckých publikacích a vyjadřovat se přitom stručně a logicky. Byl výborným klinikem, skvělým přednašečem a nepřekonatelným operátorem. Připadal mi jen velmi uzavřený i když se někdy "mezi čtyřma očima" dovedl poutavě rozpovídat. Až později - opět v Praze - jsem se dozvěděl, že po válce utrpěl velkou osobní křivdu a že ani v této době po osvobození nebyly mezilidské vztahy vždy čisté a příkladné.

Po skončení studia jste hledal pracovní místo. Myslíte si, že toto období bylo stejně obtížné jako dnes?

K zodpovězení této otázky se musím opět vrátit k osudovým změnám v naší historii po 2. světové válce. Věřili jsme tehdy poněkud pošetile, že s porážkou Německa a jeho spojenců se opět navrátí poměry a ideály první republiky a zdánlivě se tak stalo obnovením Československé republiky. Již během prvních poválečných let se projevoval v politice jasně i poloskrytě mocenský vliv Moskvy s vyvrcholením v roce 1948 v únorovém uchopení moci Komunistickou stranou. Velmi rychle se přetvářela i struktura zdravotnictví a školství, jejichž vedení se zcela octlo v rukou nové státní moci. V jednom nám jako absolventům studia byla zdánlivě usnadněna starost o první popromoční umístění: pracovní místa nám byla prostě přidělena "podle potřeb společnosti". A nyní konkrétně k té ušetřené starosti. Nemalá část našich kolegů a kolegyň dostala umístěnku na Slovensko. Kdo měl relativní štěstí, nastoupil do nemocnice; někteří se však dostali do východní části země, kam slovenští kolegové, kteří mohli po celou válku studovat, odmítali nastoupit. Já jsem "měl štěstí": jako účastník II. národního odboje a po dobu jednoho roku vězeň koncentračního tábora, jsem byl přidělen do nemocnice ve Slaném, kde jsem začal pracovat na gynekologickém a porodnickém oddělení. Příležitost k práci jsem měl neomezenou: p. primář, který byl současně také ředitelem nemocnice a zpočátku mohl ještě vykonávat v odpoledních hodinách soukromou praxi, mohl se spoléhat na své dva sekundáře. Bohužel, starší kolega nedlouho po mém nástupu onemocněl komplikovaným zánětem plic s dlouhodobou neschopností. Jako jediný lékař na oddělení jsem musel po řadu měsíců být trvale ve službě, ve dne, v noci i o svátcích. Všechny urgence vedení nemocnice o lékařskou výpomoc v Praze na Krajském národním výboru byly odmítány s poukazem, že "lékaři nejsou". Teprve uzdravení kolegy a povolání na zkrácenou vojenskou službu mi umožnily, abych se po řadě měsíců dostal na pár dní domů. Když jsem se po skončení vojenské služby vrátil do svého milého zaměstnání, dlouho jsem se neradoval. Za krátký čas jsem dostal další "přidělení" - povolání na vyjímečné vojenské cvičení bez časového omezení. Snahy nemocničního vedení o vyreklamování byly nejen ruče odmítnuty, ale byly ještě navíc doprovázeny poznámkou o "nedostatečném politickém uvědomění", vzhledem k urychlenému rozšiřování a dobudování armády. Nakonec i to dopadlo pro mne dobře; po roce působení u útvaru se mi podařilo dostat se na Gynekologickou a porodnickou kliniku VLA (Vojenská lékařská akademie) v Hradci Králové, vedené Prof. Pazourkem.

 Ještě bych měl malou poznámku k nesčetnému počtu přesčasových hodin. V té době a pak ještě po řadu let, nebyly noční a sváteční služby placeny s odůvodněním, že jde o služby pohotovostní a tedy bez nároku na zaplacení. Po delší době se pánové na Ministerstvu zdravotnictví přece jen trochu umoudřili a začali platit služby "paušálem". Ten činil na neoperačních oborech 16,-Kčs za noční služby, na operačních oborech 25,-Kčs - brutto! Tak jsem si přišel např. za císařský řez v noci v průměru na 1,-Kčs!

 Za padesát let došlo ve vašem oboru k pronikavým změnám v péči o matku a dítě. Které významné organizační a vědecké přístupy k matce a novorozenci umožnily snížit mortalitu a morbiditu?

Jak jsem se již zmínil, znamenal můj příchod na kliniku Prof. Pazourka v Hradci Králové výrazný obrat v mé odborné práci a v dalším vzdělávání. Bohužel jsem musel po dvou letech žádat o přeložení do Ústřední vojenské nemocnice v Praze, abych mohl být nablízku mé mamince, umírající na zhoubný nádor. I na vojně jsem měl občas štěstí na slušné a chápající nadřízené. Přeložení bylo rychle vyřízeno a mohl jsem záhy poznat dalšího vzácného člověka, plk. Dr. Kodíčka, jako svého nového přednostu; dobře jsem si rozuměli. Naproti tomu jsme si vůbec nerozuměli s politrukem a tak bylo pro mne vysvobozením, když bylo ženské oddělení ÚVN zrušeno a lékaři byli propuštění do civilu. Zde už umístěnky neplatily, zato politický vliv zlých lidí ano. A tak jsem po téměř tříměsíční nezaměstnanosti vyhrál konkurz a byl přijat na Gynekologicko-porodnickou kliniku v Londýnské ulici v Praze 2, vedenou Prof. Peterem. Zde jsem působil téměř čtyřicet let a mohl jsem svými výzkumnými pracemi i klinickou činností pracovat na novém směru v porodnictví - perinatologii.

Prof. Peter nejen oceňoval po mém příchodu na svoji kliniku moji klinickou práci, ale také velmi vítal moje zanícení a lásku k vědecké činnosti. Seznámil mne také se svým přítelem, akademikem Jírovcem, s nímž a s jeho spolupracovníky - jsem se zpočátku věnoval klinickému výzkumu vlivu (latentní) toxoplazmózy v těhotenství. Nově zvolené postupy a studia dynamiky onemocnění získaly uznání u nás a hlavně v cizině, kam jsem byl také zván na přednášky a kongresy. Když mi tehdejší úřady nedovolovaly vyjet do ciziny, navštěvovali mne na klinice četní odborníci hlavně ze západních zemí a od roku 1965 jsem mohl vyjíždět a přednášet alespoň v "socialistických" státech. Nicméně obhajoba mé kandidátské dizertace "Vliv latentní toxoplazmózy v těhotenství" my byla povolena až na samém sklonku čtyřletého čekání. Tato práce byla přijata a schválena všemi hlasy vědecké komise.

Ke své práci o toxoplazmóze jsem s podporou Prof. Petera otevřel poradnu pro těhotné s různými poruchami a chorobami v těhotenství. Tato poradna rychle se rozšiřující a zvyšující péči o patologická těhotenství byla z "moci úřední" uzavřena, neboť jeden z horlivých soudruhů nemohl pochopit, že by se někdo nezištně staral o další pacientky, když má klinické práce dost.

V roce 1966 náhle zemřel Prof. Peter a po určité době byl jmenován novým přednostou kliniky Prof. Kotásek. Ten si dal ode mne vysvětlit zásady péče o "ohrožená-riziková těhotenství" a poskytl mi plnou podporu a politickou ochranu k další práci. Mohl jsem znovu otevřít poradnu pro těhotné s různými poruchami a nemocemi a krátce nato i speciální oddělení pro takto postižené pacientky. Vedl jsem je až do uzavření kliniky v Londýnské ulici v roce 1995 s přestěhováním do Motola.

 Nové pojetí péče o ohrožená těhotenství navazovalo na průkopnickou práci Prof. Salinga v Německu od šedesátých let, jehož hlavními zásadami byla myšlenka jednoty matky a plodu, úzká spolupráce s pediatrem-neonatologem rozsáhlá a hluboká prevence poškození matky a plodu. Patřila k ní identifikace nejen již samého onemocnění, ale také tzv. rizikových faktorů, jež by tato poškození mohly předpovídat. Naše výzkumné i pracovní postupy jsme formulovali s Doc. Dr. Mydlilem z FNM a Prof. Kotásek je přečetl na Vědecké konferenci v říjnu 1970. Tento směr se stal vedle dětské gynekologie hlavní náplní naší výzkumné práce na klinice FNM v Londýnské ulici a rychle se rozšířil na další pracoviště v ČSR i v dalších státech. Díky úzké spolupráci porodníků-perinatologů a pediatrů-neonatologů v další součinnosti s genetiky (dr. Macek a další) i s řadou dalších oborů teoretických i klinických, změnilo se dosavadní porodnictví. Obohatilo se o perinatologii a o její nové diagnostické metody, splynulo s ní a dosáhlo velkých úspěchů. Zatím co mateřská úmrtnost v souvislosti s těhotenstvím poklesla na zcela vyjímečné minimum, snížila se perinatální úmrtnost plodů a novorozenců z poválečných počtů na jednu desetinu! (Z 50‰ na 5‰) A značně poklesla i perinatální morbidita. Mimo to velké většině žen s různými chorobnými stavy, dříve namnoze neslučitelnými s těhotenstvím, bylo dopřáno bezpečně donosit a porodit zdravé dítě. Výtečné neonatologické výsledky umožnily mimo jiné posunout hranici předčasného porodu ze 27. týdne v "klasickém" porodnictví na dokončený 22. týden a neobyčejně zvýšit možnost přežití i dalšího vývoje silně nezralým novorozencům.

Napsal jste řadu knih a vědeckých pojednání. Byl jste vždy řešitelem zajímavých grantových úkolů. Můžete doporučit našim studentům účast na řešení grantových úkolů už během studia?

Odpověď na tuto otázku není jednoduchá a myslím, že převládá oficiální mínění o užitečnosti této spoluúčasti. Lituji, že můj názor není zcela souhlasný. Studium lékařství je velmi náročné a je důležité spojovat vysoké požadavky na zvládnutí nesmírného množství odborných informací s praktickými poznatky u lůžka nemocného, v ambulancích a v laboratořích. Těmto úkolům musí student věnovat všechen svůj čas a všechny svoje schopnosti, nemá-li po promoci dospět k onomu trpkému konstatování: vím, že nic nevím. Teprve až mladý lékař zvládne základní klinickou praxi, doplňovanou trvalým dalším studiem, věnuje určitý čas i práci v laboratořích, pak bude připraven k možnosti samostatné vědecké práce, pokud k ní bude mít vztah a náklonnost. Byl jsem po řadu let vedoucím vědeckého kroužku mediků. Někteří z nich se poctivě snažili účinně spolupracovat, ale nevím, jestli se později také věnovali vědecké práci. Medicína si žádá nekompromisně celého člověka, ale věda je ještě náročnější. Vyžaduje mít schopnost fantazie, neúměrné píle a vytrvalosti a stálého studia nejnovějších poznatků. Nadto - což je nutné konstatovat, zvláště při dnešních pekuniárních požadavcích - nikdo z ní materiálně nezbohatne. A obohacení ducha a osobnosti a pocit štěstí z vlastního přispění několika kaménky do složité mozaiky lidského vědění a poznání nemají dnes onen patřičný lesk a zář.

Děkuji, pane profesore, za vaše laskavá slova a za vyprávění, nepostrádající tu pověstnou kapku lidství, jež z člověka tvoří osobnost, která dokáže oslovit ostatní.

(Otázky položily Prof. RNDr. H. Tomášová, DrSc., Ing. M. Cipryánová)

   TopPage

Ročník č. 8                                                                    Listopad 1999
Příloha

Errata a poznámka k článku
O nedokonalosti psaní, Rubikově kostce a lidském mozku   (Pelikán 8, říjen 1999, příloha)
Ing. Zdeněk Smrčka

(Ústav vědeckých informací 2. LF UK)


Prosíme čtenáře, aby si v článku doplnili, respektive opravili následující údaje:

  • v textu článku: Leon Eisenberg... je profesorem sociální medicíny a emeritním profesorem psychiatrie; citovaný příspěvek byl jím prvně přednesen na XXII. mezinárodním pediatrickém kongresu v Amsterdamu (9.-14. srpna 1998);
  • v textu článku: na stěně Rubikovy kostky... nemůže pochopitelně být 1000 kostek, nýbrž 961 (31x31), event. 1024 (32x32), případně 10000 (100x100) kostek, atp...
  • v seznamu literatury prací prof. Pribrama: vydavatelem českého sborníku "Mozek a mysl", prvního svazku knihovny laureátů "Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97", je správně nakladatelství "Gallery";
  • v seznamu literatury: autorovým opominutím byly vynechány tyto dvě citace:

Irwin, M.: Psychosis as a reaction to leukemia in an adolescent. South. Med. J. 77(11), 1984; 1458-1460.

Senanayake, N.: Epileptic seizures evoked by the Rubik's cube. J. Neurol. Neurosurg. Psychiatry 50(11), 1987; 1553-1554.

Autor článku se tímto za "...dokonalou ukázku nedokonalosti psaní..." všem čtenářům omlouvá.

Poznámka. V souvislosti s tématem

vztahu "Rubikovských hlavolamů" k biologii považuje autor za účelné zmínit, resp. odkázat na tomto místě na dvě další zajímavé práce:

- Newkome, G.R. et al: Dendrimer construction and macromolecular property modification via combinatorial methods. Biotechnology and Bioengineering 61(4): Special issue on material science, 1998 (issued 1999); 243-253.

- Iguchi, K.: Exactly solvable model of protein folding : Rubik's magic snake model. Int. J. Modern Physics, Part B, 13(4), 1999; 325-361.

Na téma "skrytých kódů, interních jazyků organismu a moudrosti" je bezpochyby zajímavým příspěvkem k diskusi např. článek z pracoviště centra experimentální medicíny a výzkumu rakoviny při "Haddash Medical School, Hebrew University" v Jeruzalémě:

- Zajicek, G.: Wisdom of the body. Med. Hypotheses 52(5), 1999; 447-449.

Badatelské úsilí vědců, snažících se postihnout niterné vazby a vztahy mezi sociálními a přírodními vědami, vazby a vztahy mezi fyzikou, matematikou, lingvistikou, biologií, mozkovou činností, lidskou psychikou a lidskou kulturou, vztahy mezi světem magickým a reálným, toto badatelské úsilí jedinců mnohdy z rodu "vizionářů a fantastů" začíná přinášet své plody. A cesty lidského poznání, cesty pionýrsky vytyčené mimořádnými "duchy doby", jedinci nadanými a obdařenými zvláštní mírou fantazie a představivosti, tak před námi - na prahu 3. tisíciletí - otevírají nové horizonty našeho vědomí a bytí...

    TopPage

Ročník č. 8                                                                    Listopad 1999
Fakultní zprávy

Prof. MUDr. Dagmar Benešová, DrSc.
Doc. MUDr. V. Povýšilová, CSc., Prof. MUDr. J. Stejskal, CSc., Prof. MUDr. R. Kodet, CSc.

(Ústav patologické anatomie 2. LF UK)


Ve věku 93 let zemřela proslulá osobnost české patologickoanatomické školy Prof. MUDr. Dagmar Benešová, první přednostka někdejší Katedry patologické anatomie a mikrobiologie bývalé Fakulty dětského lékařství Univerzity Karlovy v Praze.

Narodila se v Semilech dne 17. října 1906. Učila se výborně, stejně jako její tři bratři a sestra, takže vystudovala bez problémů pražskou lékařskou fakultu. Dokonce i obávaný examinátor profesor Pelnář ocenil její znalosti jako výtečné. V posledních letech studia přitahovaly její zájem dva obory, ve kterých ve volném čase vypomáhala: porodnictví a patologická anatomie. Přednostovi porodnické kliniky, slavnému profesoru Jeriemu, se sice zvídavá a pracovitá studentka zamlouvala, ale neviděl pro ni v silné konkurenci mužů ve svém oboru dobré uplatnění a doporučil jí, aby se s ohledem na možnou budoucí akademickou dráhu raději věnovala patologické anatomii, kde bylo více prostoru pro vědeckou práci.

Nastoupila tedy po promoci v r. 1932 v Hlavově ústavu u profesora Kimly jako "honorovaný asistent". V Hlavově ústavu ji nejvíce zaujal svou vědeckou autoritou profesor Heřman Šikl, se kterým úzce spolupracovala, a který jí byl vždy vzorem a přítelem i v těžkých dobách, které přicházely. Za války, i když byl ústav z velké části okupován pro armádní účely, se pokračovalo ve vědecké práci, a jedním z hlavních směrů výzkumu byla patologie novorozence. Když byla otevřena provizorní nemocnice v Motole, dojížděla dr. Benešová provádět pitvy i na motolskou prosekturu. Po osvobození se jako Šiklova první asistentka vložila s plnou energií do obnovy ústavu, který dokonce vedla po dobu půlroční Šiklovy studijní cesty do USA.

Nadšenou činnost přerušil v polovině roku 1949 výnos akčního výboru lékařské fakulty, resp. jejího předsedy Haškovce, osobního lékaře prezidenta Gottwalda, který ji přeložil do Plzně na nedávno založenou odbočku fakulty. Nastoupila jako vedoucí nedostatečně vybaveného pracoviště, kde byla oddělena výuka - školský provoz od zdravotního. S neuvěřitelnou energií, většinou sama, protože dlouho neměla žádného lékaře, jen s pomocí studentských asistentů postupně zlepšovala a zdokonalovala úroveň provozu i výuky, takže si vydobyla uznání všech, vedení fakulty, klinických lékařů a zejména mediků. Ti oceňovali nejen úroveň její výuky a odborné znalosti, ale velice jim imponovala její otevřenost a nebojácnost - i v době největšího útlaku svobodného projevu se neostýchala nahlas projevit své mínění.

Ačkoliv jí Plzeň nabízela habilitaci a podstatné rozšíření ústavu, přece jen toužila vrátit se do Prahy. Přijala proto v r. 1951 místo primáře patologie tehdy zakládané Thomayerovy nemocnice v Praze-Krči. Kromě nemocniční praxe a spolupráce s novými výzkumnými ústavy se ujala ojedinělé akce, tj. pitev všech dětí ze Středočeského kraje v rámci boje proti kojenecké úmrtnosti. Opět na nezařízeném pracovišti! Po založení Fakulty dětského lékařství v roce 1954 byla habilitována a povolána na místo vedoucí katedry patologické anatomie a mikrobiologie. Pracoviště, tehdejší Katedra patologické anatomie, bylo zřízeno provizorně se souhlasem profesora Šikla v Hlavově ústavu s perspektivou přemístění do nově vybudované Fakultní nemocnice v Motole. Toho se pracoviště dočkalo až v roce 1998, tedy za 44 let od svého založení. I přes velmi stísněné prostory rozvinula tehdy Doc. Benešová rozsáhlou výzkumnou činnost v oboru patologie dětského a novorozeneckého věku a svou aktivní účastí na doslova stovkách klinickopatologických seminářů neúnavně přispívala ke zvýšení úrovně spolupracujících oborů. Vychovala řadu úspěšných žáků. Mimořádnou profesorkou se stala v roce 1965, řádnou v roce 1968. V letech 1963 - 1966 vykonávala také funkci proděkanky fakulty pro pedagogickou činnost.

Profesorka Benešová byla vynikajícím učitelem, nezištně rozdávajícím své bohaté vědomosti všem, kteří se chtěli od ní něčemu naučit. Na fakultě byla pověstná svým důrazem, jaký kladla na zajištění kvalitní výuky. Neúnavně doplňovala sbírky preparátů i diapozitivů a vedla k tomu i své asistenty. V nadaných studentech se aktivně snažila vzbudit zájem o patologii tím, že jim umožňovala odbornou studentskou činnost a trpělivě je vedla k osvojení základů vědecké práce. Byla náročná sama k sobě a vyžadovala důkladnost a svědomitost i od ostatních. K lajdáctví byla nesmlouvavá, přitom však dokázala lidsky pochopit i občasné pochybení začátečníka, pramenící z nedostatku zkušenosti. Stala se zakládajícím členem Společnosti patologů a stála u zrodu časopisu Československá patologie. Téměř dvě desetiletí vedla Hlavní oborovou komisi morfologie a patologie, jež byla zřízena při ministerstvu zdravotnictví na podporu výzkumu a lze ji v jistém smyslu považovat za předchůdce dnešních grantových agentur. Fakulta dětského lékařství, Univerzita Karlova i Československá lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně ocenily práci profesorky Benešové řadou uznání a vyznamenání. Mimo jiné se stala nositelkou zlaté medaile Fakulty dětského lékařství, pamětní medaile Univerzity Karlovy i zlaté medaile Československé lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Byla zvolena čestnou členkou Československé lékařské společnosti JEP. I když čas přehodnotil různá vyznamenání, udělovaná za minulého režimu, titul "Zasloužilý učitel", který byl profesorce Benešové propůjčen v roce 1975 za její celoživotní pedagogickou, vědeckou i organizační činnost v oboru patologické anatomie, zvláště za rozvinutí patologické anatomie dětského věku, neztratil ani dnes nic ze svého významu, neboť byl podložen svědomitou, soustavnou a poctivou prací.

Po odchodu do důchodu v roce 1973 pracovala ještě 18 let jako ordinář pro dětskou patologii ve FN Motol a uplatňovala své bohaté zkušenosti při řešení složitých diagnostických problémů. Ani v této době neztratila zcela kontakt se studenty, neboť její neobyčejně pečlivě připravované klinickopatologické semináře navštěvovali spolu s klinickými lékaři i studenti vyšších ročníků, stážující na klinikách fakulty. Stále ještě měla dost energie pro veřejnou činnost: byla první a dosud jedinou ženou, která předsedala pražskému Spolku lékařů českých (založeno 1862), a to v letech 1973 - 1977 po předchozím období činnosti ve výboru spolku. Přednáškové večery pražských klinik označila jmény průkopníků české medicíny, např. večer Pelnářův apod., a dále založila dnes již tradiční večer věnovaný výročí 17. listopadu (Z. Fejfar, ČLČ 135, 1996, str. 707). I po odchodu na zasloužený odpočinek se zajímala o dění na naší fakultě a na našem ústavu. Až do současnosti udržovala pravidelné styky s některými členy našeho pracoviště, především se svými žáky, Doc. V. Povýšilovou a dr. Tomášem Klímou.

Všichni upřímně litujeme odchodu vzácného člověka, zakladatele ústavu a člověka, jehož píle, pracovní nasazení a lidskost jsou nám trvalým příkladem do dnešní doby.

   TopPage

Ročník č. 8                                                                    Listopad 1999
Ohlédnutí

Úskalí první vědecké přednášky
Prof. MUDr. Josef  Stejskal, CSc.

(Ústav patologické anatomie 2. LF UK)


aneb per aspera ad Institutum Hlavanum.

Jsou cesty v lidském životě, na které se nezapomíná. Například první cesta do školy, cesta na radnici za účelem prvního sňatku a podobně.. V mé dlouhodobé paměti je uložena cesta do Hlavova ústavu, kterou jsem podnikl před půl stoletím, přesněji koncem září r. 1949.

Pracoval jsem tehdy jako medik v "ÚPAHu" (Ústav Pathologické Anatomie a Histologie") ještě zánovní plzeňské lékařské fakulty, který úspěšně vedla bývalá první asistentka profesora Šikla MUDr. Dagmar Benešová, pozdější profesorka pediatrické fakulty. Předsednictvo místního Spolku lékařů ji přemluvilo, aby k prvnímu výročí svého působení v Plzni, kam ji odstranil z Hlavova ústavu v rámci poúnorové očisty pražské fakulty předseda tzv. akčního výboru Haškovec, uspořádala přednáškový večer na pravidelné spolkové schůzi. Protože ústav neměl kromě paní přednostky žádného lékaře, měli se na přednáškách také podílet předvedením několika zajímavých případů studenti a studentky, kteří v ústavu pracovali jako demonstrátoři a pomocní asistenti.

K morfologickým přednáškám ovšem bylo třeba připravit obrazovou dokumentaci. Plzeňská fakulta ani nemocnice však neměly fotografa a v inventáři ústavu ani nebyl vhodný fotoaparát. Paní šéfová tedy rozhodla, že někdo odveze vypreparované orgány do Prahy, aby se mohla v jejím mateřském Hlavově ústavu provést vytoužená fotodokumentace. Protože se o mě vědělo, že se trochu vyznám ve fotografii, byl jsem pověřen tímto úkolem.

V pátek odpoledne jsme tedy zabalili do vlhké buničiny vybrané objekty, tj. několik fixovaných srdcí, mozků, nádorů ledvin a divertikulů močového měchýře, uložili vše do velké krabice pečlivě vystlané starou pitevní zástěrou. (Igelit ještě nebyl.) V koleji jsem ji umístil nejprve pod postel, ale na nátlak útlocitných spolubydlících jsem ji přemístil za dveře koupelny. Značně vyčerpán jsem brzy usnul.

Ráno jsem s hrůzou zjistil, že náš budík sice krásně zvonil, ale špatně šel. Když jsem udýchán o půl hodinky později vyběhl po schodech na nástupiště hlavního nádraží, spatřil jsem nedaleko před sebou pomalu se vzdalující červená světla posledního vozu svého rychlíku... Považoval jsem se za sportovce a představa, že bych zklamal svoji všemi obdivovanou představenou, mi dodala křídla. Bez rozmýšlení jsem vyrazil usilovným spurtem a těsně před koncem nástupiště jsem doběhl k posledním dveřím vlaku, které náhodou ještě nebyly zavřené. Tehdejší parní lokomotivy měly naštěstí vláčnější rozjezd. Vší silou jsem vhodil krabici do vozu a s vítězným pocitem úlevy naskočil.

Radoval jsem se však předčasně. V následující chvíli totiž rychlík vjel na výhybky a prudké cuknutí posledního vozu vyhodilo moji krabici ven. Zachytil jsem ji nohou na nejnižším stupátku, ale moje situace se rychle stávala - mírně řečeno - prekérní. Vlak už nabíral rychlost, stál jsem na jedné noze, v jedné ruce aktovku, druhou jsem se křečovitě držel. Zoufale jsem uvažoval, co dál. Sotva jsem mohl věřit, že vydržím v této pozici až do příští stanice. Vlak sebou každou chvilku zlověstně trhnul. Co budu dělat, až mi krabice spadne? Mám vběhnout do vozu a zatáhnout za záchranou brzdu? To by byl průšvih! Dříve než jsem si začal připouštět, že bych mohl sletět také, objevil se jako "deus ex machina" v antickém dramatu průvodčí. Když uviděl, jak vlaju na stupátku, chytil mě za límec a táhl dovnitř. Zoufale jsem volal: "Mě nechte, chyťte tu škatuli!" Poslechl a provedl tento kaskadérský výkon. U vědomí, že zachránil nejen moji reputaci, jsem mu chtěl horoucně děkovat, ale zarazil mne otázkou, zda mám platnou jízdenku s rychlíkovým příplatkem. Když jsem mu ji ukázal, zasalutoval a šel kontrolovat další cestující, jako kdyby se mu podobné příhody stávaly třikrát za den.

Díky přesným instrukcím jsem nebloudil po Praze, ale správně přestoupil na Karlově náměstí na tramvaj číslo 14. Snadno jsem našel zelenou oázu Albertova a zanedlouho jsem vlekl s pocitem posvátné úcty svoji stále těžší krabici po monumentálním schodišti Hlavova ústavu do třetího patra, kam mě poslal nepříliš zdvořilý vrátný. (Osobní výtah nejezdil ještě o osm let později, kdy jsem tu nastoupil jako asistent). Byl jsem vlídně přijat samotným Šiklem, který mi potřásl pravicí s přátelským: "Nazdár, nazdár ..". Mohl jsem nahlédnout do krásných světlých laboratoří s vůní včelího vosku, kde právě laborantky leštily pro pana profesora obrovské histologické preparáty, snad z poloviny mozku. Podíval jsem se i do rozsáhlých a vzdušných piteven, kde se také pilně pracovalo. Do volných sobot ještě chybělo hodně let. V duchu se mi vybavovala naše malá plzeňská pitevna, kde se obvykle na dvou stolech tísnili čtyři nebožtíci, a pitevní aroma z nás bylo cítit ještě po návratu do koleje. S nevěřícíma očima jsem sledoval písařku, která se dívala okny rotundy kamsi do zeleně a při tom psala na staré Remingtonce všemi deseti tak rychle, že jí asistent nestačil diktovat. Naše kancelářská děvčata znala jen metodu "kdo hledá, najde", takže na diktování do stroje nikdo neměl nervy a všechno se psalo ručně.

Fotografické oddělení bylo ve druhém patře ve velké rohové místnosti, kde by byla bývala krásná vyhlídka na Albertov a na Karlov, kdyby ovšem nebyla okna zalakována černou barvou. Samotné fotografování byl obřad: používal se přístroj na desky rozměrů 13 x 18 cm upevněný na vertikálním pevném stativu. Objektiv s ohniskem 210 mm se maximálně clonil, hloubka ostrosti se kontrolovala pomocí útržků novin umístěných na preparátu v různé vzdálenosti od objektivu. Exponovalo se černým kloboučkem a doba osvitu se pečlivě odpočítávala. Jednotlivé snímky se ihned vyvolávaly, aby bylo možné opravit ostření nebo expozici. Další pokus se mohl vyvolat v kontrastnější nebo měkčí vývojce, které byly připraveny ve vzorně označených hnědých lahvích. Diapozitivy 9 x 9 cm se kopírovaly jiným, originálně vyrobeným přístrojem na podkladě negatoskopu. Dlužno říci, že fotografie i diapositivy pořízené tímto pracným způsobem vynikaly naprostou ostrostí detailů a množstvím polotónů, které lze dnes jen těžko dosáhnout na zvětšeninách z malého formátu. Měli jsme však s paní doktorkou co dělat celou sobotu až do večera.

Přenocoval jsem u příbuzných a v neděli večer jsem se vracel ve stoje narvaným rychlíkem zpět do Plzně již bez krabice, ale s hlavou plnou dojmů. I když jsem tehdy počítal spíše s kariérou venkovského lékaře, říkal jsem si, že by nebylo marné se něco přiučit v tak vynikajícím ústavu. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že tam budu o pár let později chodit každý den po více než čtyři desítiletí, měl bych ho za blázna.

Přednáškový večer dopadl výborně. Nikdo nic nezbreptal, naše diapozitivy jen zářily, páni přednostové a další odborníci diskutovali a chválili. Paní šéfka byla viditelně spokojena. Opouštěl jsem velkou posluchárnu mezi posledními s náručí plnou diapozitivů rozradován úspěchem, na kterém jsem měl svůj podíl. Opět jsem se však radoval předčasně. Na chodbě na mne čekalo pár doktorů z chirurgie a strašně mi vynadali. Při svém sdělení jsem totiž podle jejich mínění zbytečně zdůrazňoval, že všechny ty velikánské divertikuly, které jsem demonstroval, byly rozpoznány až na pitevním stole...

TopPage


Ročník č.8Ročník č.7Ročník č.6Ročník č.5Ročník č.4Home 2. LF
Datum poslední aktualizace 06.09.2000, © Marcela.Cipryanova@lfmotol.cuni.cz