Ročník č. 10 - PROSINEC 2001

Přání děkana na přelomu let 2001/2002

prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.
(děkan UK 2. LF)

Vážení a milí členové akademické obce,

posílám vám, učitelům, studentům, ale i všem ostatním, kteří členy akademické obce nejste, ale přesto fakultě prospíváte, upřímné vánoční přání. Ještě stále je tím nejkrásnějším přáním starozákonní “… a na zemi pokoj lidem dobré vůle”. Představa “pokoje” zahrnuje v sobě všechno, co člověk potřebuje ke spokojenosti. Když něco schází nebo naopak přebývá, vzniká nepokoj.

Vůbec nepochybuji o tom, že naprostá většina členů naší fakulty dobrou vůlí vládne. Obecně o tom ale pochybuji. Stačí se dívat, poslouchat a číst, aby bylo zřejmé, že lidí s dobrou vůlí ubývá. Kdyby ji bylo možné měřit nebo vážit, zůstalo by dost lidí v konci roku bez přání.

Stalo se zvykem nebo jakousi vnitřní potřebou v konci uplývajícího roku bilancovat a na začátku nového roku si dávat předsevzetí. Je jistě vhodné “probírat svět”, kterým nemusí být zrovna celá zeměkoule. Důležitější a rozhodně odvážnější je ovšem hodnotit sebe. Kolik z nás má odvahu přiznat si vlastní nedostatky a chyby, které bez váhání odsuzuje u ostatních? Platí ještě výzva starověkého orákula “Poznej sám sebe !”?

Přeji vám, abyste prožívali letošní Vánoce takové, jaké mají Vánoce být. Jejich podstata nespočívá v množství a ceně dárků, které dáváte nebo dostáváte. Množství je často jen chatrnou omluvou nebo šalebnou náhradou skutečné podstaty Vánoc. Ta spočívá ve vztazích. Jen o nich jsou Vánoce a jenom jejich prostřednictvím je možné všechno příjemné, co vytváří atmosféru vánočních dnů, umocnit. Bez dokonalých vztahů by byly i ty zdánlivě nejbohatší Vánoce ubohé. Tím víc, že nikdy jindy v roce není duše člověka tak citlivá a zranitelná.

Přeji vám, milí přátelé, dokonalé vztahy, krásné Vánoce (a samozřejmě i hodně dárků).

Moje přání do roku 2002 směřuje k získání odvahy, odvahy k pravdě, osobní (té zejména) i každé jiné. Přeji vám štěstí a zdraví. Při osobním bilancování roku 2001 příznivé skóre a předsevzetí do roku 2002 taková, která budete schopni splnit – sobě, nejbližším, fakultě a univerzitě i našemu státu.

Váš

Josef Koutecký

Fakultní zprávy

Vědecká rada
18. října 2001
15. listopadu 2001

Akademický senát
21. listopadu 2001

Dlouhodobý záměr UK 2. lékařské fakulty
I. Kyselová

Setkání zástupců lékařských fakult v Plzni
Doc. MUDr. J. Bartůňková, CSc.

Osobnosti fakulty

Laudace
Prof. MUDr. J. Koutecký, DrSc.

Co jsme se ve škole neučili ...

Vyšetřování dětí a adolescentů – specifické otázky rozhovoru a komunikace
Doc. PhDr. J. Kocourková

Nemocnice a my

Workshop intervenční kardiologie 2001
MUDr. M. Malý

Příspěvek do diskuze – kolize mezi právem a povinností
JUDr. MUDr. L. Vondráček, prof. MUDr. J. Hořejší, CSc., prof. MUDr. P. Pafko, DrSc.

Přečetli jsme za vás

Projev rektora UK k Mezinárodnímu dni studentstva
Prof. Ing. I. Wilhelm, CSc.

Školné jako příspěvek na studium
ČTK, www.cuni.cz

Publikační činnost

Novinky

Termíny pro uzávěrky čísel  pro ročník č. 10

Leden - 19. 12. 2001
Únor - 25. 1. 2002
Březen - 25.2. 2002
Duben - 25. 3. 2002
Květen - 25. 4. 2002
Červen - 23. 5. 2002

Redakční rada:
Doc. MUDr. J. Bartůňková, CSc.
Doc. MUDr. T. Blažek, CSc.,
Ing. M. Cipryánová
Mgr. Z. Dobiašová
Doc. PhDr. J. Kocourková
Ing. E. Kuželová
Prof. MUDr. S. Tůma, CSc.
MUDr. J. Večeř

Adresa:
Redakce časopisu PELIKÁN
Univerzita Karlova
2. lékařská fakulta
V Úvalu 84
150 06 Praha 5 - Motol
tel.: (02) 2443 5882

E-mail: pelikan@lfmotol.cuni.cz

Kontakt :
Ing. M. Cipryánová

Zpracování a grafická úprava:
© Ing. M. Cipryánová

Vědecká rada

zapsala Ilona Kyselová
(sekretariat děkana UK 2. LF)

Zasedání dne 18. 10.  2001

Zahájení

Jednání vědecké rady zahájil děkan fakulty prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc. přivítáním všech přítomných členů vědecké rady, zvláště uvítal hosty zasedání prof. MUDr. Stanislava Štípka, DrSc., přednostu I. ústavu lékařské chemie a biochemie UK 1. LF Praha a prof. MUDr. Josefa Petřeka, CSc., přednostu Ústavu fyziologie UP LF Olomouc.

V úvodu děkan fakulty seznámil členy vědecké rady s otevřeným dopisem rektora Univerzity Karlovy k současnému stavu financování veřejných vysokých škol určený členům akademické obce UK a s deklarací Akademického senátu Univerzity Karlovy. V současné době jsou na fakultách UK pořádány diskusní akce vyjadřující nesouhlas s postupem vlády k financování VŠ. Na 2. lékařské fakultě proběhne diskusní shromáždění akademické obce v úterý 23. 10. 2001 od 10.00 hod. ve velké posluchárně fakulty.

Personální záležitosti

Vědecké radě byli představeni noví pracovníci fakulty doc. Ing. Jindřiška Heřmanská, CSc. a RNDr. Petr Heřman (Ústav biofyziky UK 2. LF), Mgr. Ivana Voleníková (Interní klinika UK 2. LF a FN Motol), MUDr. Roman Chmel (Gynekologicko-porodnická klinika UK 2. LF a FN Motol), MUDr. Tomáš Seeman, CSc. (I. dětská klinika UK 2. LF a FN Motol).

Zprávy vedení fakulty

MUDr. Michal Tichý, primář neurochirurgického oddělení FN v Motole – žádost o povolení obhajoby kandidátské disertační práce v oboru chirurgie. Kandidátská práce na téma: “Rekonstrukční výkony a kranioplastiky v dětské neurochirurgii”. Současně přiložena žádost o prominutí odborné zkoušky. (Samostatná vědecká příprava). Závěr: Souhlas.

Na návrh kolegia děkana proběhne zasedání vědecké rady UK 2. LF 15. listopadu od 9.00 hod. v kinosále FN Motol. Důvodem změny zasedání je setkání kolegií lékařských fakult ČR a SR v Plzni.

Děkan fakulty informoval VR o návrhu vládního “Zákona o zdravotnickém zařízení a jeho provozování”, který byl vytvořen ve spolupráci Ministerstva zdravotnictví ČR a ČLK bez účasti lékařských fakult. Návrh zákona omezuje pravomoci lékařských fakult a prohlubuje neutěšenou situaci fakult ve fakultních nemocnicích. Děkani lékařských fakult se budou snažit tento návrh změnit (viz. článek Setkání zástupců lékařských fakult v Plzni)

Proděkanka doc. MUDr. Jiřina Bartůňková, CSc. informovala o zprovoznění počítačové techniky a sítě v posluchárnách fakulty.

Proděkan prof. MUDr. Jan Herget, DrSc. informoval:

• citační ohlas pracovníků fakulty je velmi příznivý;
• obhajoby výzkumných záměrů budou zařazeny na zasedání VR 13. 12. 2001;
• podle nařízení MZ ČR musí proběhnout vstupní oponentské řízení i u projektů již probíhajících;
• na celostátní studentské konferenci (8. a 9. 11. 2001) byly zařazeny dvě práce našich studentů. V komisi zasedne doc. MUDr. Jiří Neuwirth, CSc. a prof. MUDr. J. Herget, DrSc.

Proděkan prof. RNDr. Václav Pelouch, CSc. informoval VR o anketě hodnocení výuky, která bude probíhat též v ak. r. 2001/2002. Úpravou anketních otázek je za teoretické a preklinické obory pověřen profesor Pelouch a profesor Vízek, za klinické obory docent Vavřinec, docent Kvapil a docent Škába. Vědecká rada rozhodla, že zpracováním a vyhodnocením ankety bude pověřen doc. MUDr. Pavel Kasal, CSc., vedoucí Ústavu lékařské informatiky UK 2. LF.

Různé

Prof. MUDr. Jan Herget, DrSc. a doc. RNDr. Václav Hampl, DrSc. převzali Cenu předsednictva ČLS JEP za publikaci “The Role of NO in Pulmonary hypertension”.

Prof. MUDr. Eva Seemanová, DrSc. obdržela cenu “Outstanding Female Executive for Dedicated Contributions in the Field of Medical Genetics”.

Jmenovací řízení profesorem doc. RNDr. Václava Hampla, DrSc., docenta Ústavu fyziologie UK 2. LF v oboru lékařská fyziologie.
Téma přednášky: “Účinky hypoxie na plicní a fetoplacentární cévy” (viz. Pelikán - říjen/listopad 2001).
Jménem hodnotitelské komise přednášku posoudil doc. MUDr. Karel Cvachovec, CSc.

Usnesení: Vědecká rada svým hlasováním vyjádřila souhlas jmenovat doc. RNDr. Václava Hampla, DrSc. profesorem UK 2. lékařské fakulty a postupuje návrh k rukám rektora Univerzity Karlovy.

Udělení vědeckých hodností “kandidát lékařských věd”

MUDr. Vítězslavu Dedkovi, vedoucímu lékaři JIP katedry pediatrie IPVZ Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze-Krči.
Kandidátská disertační práce v oboru pediatrie na téma “Zánětlivé obstrukce horních dýchacích cest na pediatrické jednotce intenzivní péče.”
Usnesení: Vědecká rada svým hlasováním vyjádřila souhlas udělit vědeckou hodnost kandidát lékařských věd MUDr. Vítězslavu Dedkovi.

MUDr. Janu Hrdličkovi, primáři – zástupci přednosty katedry pediatrie IPVZ Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze-Krči.
Kandidátská disertační práce v oboru pediatrie na téma “Analgosedace při diagnostických a terapeutických výkonech v pediatrii.”
Usnesení: Vědecká rada svým hlasováním vyjádřila souhlas udělit vědeckou hodnost kandidát lékařských věd MUDr. Janu Hrdličkovi.

MUDr. Michalu Grivnovi, odbornému asistentu Ústavu veřejného zdravotnictví a preventivního lékařství UK 2. LF Praha.
Kandidátská disertační práce v oboru pediatrie na téma “Sledování vývojových změn renální eliminace vybraných analytů u zdravých kojenců a dětí školního věku.”
Usnesení: Vědecká rada svým hlasováním vyjádřila souhlas udělit vědeckou hodnost kandidát lékařských věd MUDr. Michalu Grivnovi.

Zasedání dne 15. 11.  2001

Zahájení

Vědeckou radu zahájil děkan fakulty prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc. přivítáním všech přítomných členů VR, zvláště uvítal hosty tohoto zasedání prof. MUDr. Josefu Bohutovou, DrSc., prof. MUDr. Karla Bendu, DrSc., prof. MUDr. Josefa Nekulu, CSc., prof. MUDr. Stanislava Tůmu, CSc. a prof. MUDr. Jaromíra Koláře, DrSc.

Personální záležitosti

Personální záležitosti byly zahájeny laudací k významnému životnímu jubileu as. MUDr. Jaroslavu Štujovi, CSc., který převzal bronzovou pamětní medaili fakulty.

Vědecké radě byla představena nová odborná asistentka Ústavu veřejného zdravotnictví a preventivního lékařství MUDr. Miroslava Schreinerová.

Schválení Dlouhodobého záměru UK 2. LF

Na výzvu rektorátu UK byl vypracován “Dlouhodobý záměr a jeho aktualizace na rok 2002”. Návrh záměru byl zaslán členům vědecké rady k připomínkám. Do návrhu budou zapracovány připomínky doc. MUDr. Martina Bojara, CSc. Definitivní verze záměru je přílohou tohoto zápisu. Závěr: Vědecká rada vyjádřila souhlas.

Zprávy vedení

MUDr. Petr Pohunek, CSc., odborný asistent II. dětské kliniky UK 2. LF a FN Motol Praha – schválení komise k habilitačnímu řízení v oboru pediatrie. Závěr: Souhlas.

Vědecká rada vzala na vědomí informaci o obhajobách doktorských disertačních prací konaných dne 5. listopadu 2001:

• Doc. MUDr. Jan Vavřinec, CSc., přednosta II. dětské kliniky UK 2. LF a FN Motol, doktorská disertační práce na téma: “Autoimunní inzulitis a diabetes mellitus I. typu”.
• Doc. MUDr. Jan Starý, CSc., vedoucí lékař hematologického oddělení a transplantační jednotky II. dětské kliniky UK 2. LF a FN Motol, doktorská disertační práce na téma: “Dětská leukemie v České republice na prahu 3. tisíciletí”.

Před komisí pro obhajoby doktorských disertačních prací v oboru pediatrie na UK 2. LF byly obě obhajoby jednohlasně schváleny členy a oponenty v tajném hlasování a doporučeny k dalšímu řízení na UK v Praze.

Vědeckou radou byla diskutována situace v souvislosti s uznáváním zkoušek studentům, kteří část studia absolvují na zahraničních univerzitách v rámci mezinárodních programů – např. ERASMUS. Těmto studentům budou zkoušky uznávány podle vědomostí, které fakulta v daném předmětu vyžaduje. V tomto smyslu budou informováni vedoucí jednotlivých oborů.

Různé

V současné době vedení fakulty řeší stížnosti zahraničních studentů, týkající se výpůjční služby na ÚVI a nedostatek šaten.

Jmenovací řízení profesorem doc. MUDr. Jiřího Neuwirtha, CSc., přednosty Kliniky zobrazovacích metod UK 2. LF a FN Motol v oboru radiologie.
Téma přednášky: “Diagnostika difuzního axonálního poranění magnetickou rezonancí”.
Jménem hodnotitelské komise přednášku posoudil doc. MUDr. Martin Bojar, CSc.
Usnesení: Vědecká rada svým hlasováním vyjádřila souhlas jmenovat doc. MUDr. Jiřího Neuwirtha, CSc. profesorem UK 2. lékařské fakulty a postupuje návrh k rukám rektora Univerzity Karlovy.

U dělení vědeckých hodností “kandidát lékařských věd”

MUDr. Stanislavě Kolouškové, starší sekundární lékařce II. dětské kliniky UK 2. LF a FN Motol Praha.
Kandidátská disertační práce v oboru pediatrie na téma “Diferencovaný screening celiakie na podkladě imunogenetického vyšetření u diabetických dětí”.
Usnesení: Vědecká rada svým hlasováním vyjádřila souhlas udělit vědeckou hodnost kandidát lékařských věd MUDr. Stanislavě Kolouškové.

MUDr. Sylvii Šťastné, primářce Ústavu dědičných a metabolických poruch VFN a UK 1. LF Praha.
Kandidátská disertační práce v oboru pediatrie na téma “Diagnostický a terapeutický přístup ke glykogenosám”.
Usnesení: Vědecká rada svým hlasováním vyjádřila souhlas udělit vědeckou hodnost kandidát lékařských věd MUDr. Sylvii Šťastné.

MUDr. Vladimíru Komrskovi, zástupci přednosty kliniky pro LPP II. dětské kliniky UK 2. LF a FN Motol Praha.
Kandidátská disertační práce v oboru pediatrie na téma “Optimalizace hematologického zajištění ortopedicko chirurgické péče u dětí s hemofilií a strategie léčby inhibitoru koagulačního faktoru VIII a IX”.
Usnesení: Vědecká rada svým hlasováním vyjádřila souhlas udělit vědeckou hodnost kandidát lékařských věd MUDr. Vladimíru Komrskovi.

Akademický senát

zapsala Ilona Kyselová
(sekretariat děkana UK 2. LF)

Zasedání dne 21. 11. 2001

Zahájení

Jednání akademického senátu zahájil předseda senátu doc. MUDr. P. Zoban, CSc. přivítáním všech členů senátu a hostů tohoto zasedání.

Zprávy vedení fakulty

Prof. RNDr. Václav Pelouch, CSc.
proděkan pro studium teoretických a preklinických oborů

• Informoval senát o systému přijímacího řízení na jiných lékařských fakultách - 1. lékařská fakulta přijímá studenty do prospěchu 1,2 bez přijímacího řízení. Senát potvrdil požadavek, aby druhé kolo přijímacího řízení nebylo zrušeno.
• Senátu byla představena nová vedoucí studijního oddělení paní Marie Havlová.
• Proděkan Pelouch požádal studenty prostřednictvím studentské komory senátu, aby akademická síť byla využívána v souladu s vydaným předpisem “Zásady provozování a používání výpočetní techniky na UK 2. LF”.

Čerpání rozpočtu fakulty r. 2001 a schválení návrhu rozpočtu fakulty pro r. 2002
Ing. Eva Kuželová, tajemnice fakulty

• Fakulta čerpá rozpočet r. 2001 k 31. 10. 2001 na 78,8%.
• Na prospěchová stipendia fakulta vyčlenila 600 tis. Kč – nárok podle prospěchu splňuje 111 studentů. Seznamy studentů budou k dispozici na nástěnce studijního oddělení, výplata proběhne 28. a 29. 11. 2001 na pokladně děkanátu.

Výše stipendia:

studijní průměr 1,00: 600,- Kč
do studijního průměru 1,3: 500,- Kč

Návrh rozpočtu na rok 2002 byl projednán s ekonomickou komisí senátu.
Závěr: Akademický senát schválil návrh rozpočtu pro r. 2002.

Výuka českého jazyka zahraničních studentů UK 2. LF

Zahraniční studenti předložili senátu k řešení tři okruhy problémů.

• Výuka v anglickém jazyce je podle vyjádření zástupců zahraničních studentů dobře hodnocena u docentů a profesorů, upozorňují však, že asistenti, kteří se na výuce také podílejí, mají s angličtinou problémy.
• Druhý bod se týkal výuky českého jazyka - studenti mají do konce 3. ročníku získat kvalitní znalosti českého jazyka. Při počtu hodin češtiny týdně podle curricula pro zahraniční studenty je tento požadavek těžko zvládnutelný.

Návrh:

• Zahraniční studenti žádají, aby dokumenty fakulty např. zápisy z AS, pozvánky na výstavy, koncerty, nabídky sportovních akcí … byly překládány do anglického jazyka.

Závěr: Senát podporuje rozšíření výuky českého jazyka pro zahraniční studenty, akceptuje další požadavky zahraničních studentů, které budou řešeny ve spolupráci s kolegiem děkana.

Přijímací řízení UK 2. LF písemný test 2. kola řízení

Doc. PhDr. Jana Kocourková informovala senát o přípravě psychologického testu II. kola přijímacího řízení uchazečů o studium na UK 2. LF a o možnostech využít odbornou agenturu, která se sestavováním těchto testů zabývá. Senát ustanovil pracovní skupinu, která bude na této činnosti participovat:

• doc. PhDr. Jana Kocourková
• prof. RNDr. Václav Pelouch, CSc.,
• doc. MUDr. Pavel Kasal, CSc.,
• Michal Pelíšek
• David Major.

Různé

Prof. RNDr. Helena Tomášová, CSc., předsedkyně dílčí volební komise pro volbu nových zástupců UK 2. LF v akademickém senátu Univerzity Karlovy informovala senát o průběhu voleb.

Účast v I. kole voleb:

II. kolo voleb proběhne 28. a 29. 11. 2001.

Dlouhodobý záměr UK 2. lékařské fakulty
Příloha k zápisu ze zasedání vědecké rady UK 2. LF konaného dne 15. listopadu 2001

dodala Ilona Kyselová
(sekretariát děkana UK 2. LF)

Dle pokynů rektorátu UK má každá fakulta vypracovat svůj dlouhodobý záměr a aktualizaci pro tento školní rok. Osnova vychází z Dlouhodobého záměru Univerzity Karlovy a jeho aktualizace, který je k dispozici na adrese: http://certik.ruk.cuni.cz/asuk/dlouhodoby/zamer.html.

Dlouhodobý záměr 2. LF a jeho aktualizaci pro rok 2001/2002 vypracovalo kolegium děkana a dokument byl schválen vědeckou radou na zasedání dne 15. 11. 2001. Celé znění je vystaveno na fakultních www stránkách: http://www.lf2.cuni.cz/Dekanat/zamer.htm.

doc. MUDr. J. Bartůňková, CSc.
proděkanka pro rozvoj

1. VZDĚLÁVACÍ ČINNOST

Současný stav

1. Na 2. lékařské fakultě jsou tři studijní programy: bakalářské, magisterské a doktorské. Magisterské studium má jednu specializaci, a to lékařství. Specifikum studia lékařství na 2. LF spočívá ve vývojovém zaměření, tj. v orientaci na lékařskou problematiku od prenatálního vývoje do pozdního stáří. To je umožněno existencí paralelních pracovišť pro dospělé a děti v nejrůznějších specializacích. Bakalářské studium má dvě specializace, optiku/optometrii a fyzioterapii.
2. Na 2. LF probíhá doktorské studium, které je postgraduální vědecké studium v biomedicíně a je součástí smluvně vázaného programu Postgraduální doktorské studium biomedicíny při Univerzitě Karlově.
3. Na 2. LF probíhá cyklus přednášek v rámci Univerzity 3. věku.

Dlouhododobý záměr

Příprava nového curricula zohledňujícího jak vývoj poznatků základního výzkumu, tak současnou klinickou medicínu. Nové curriculum vychází z toho, že většina absolventů UK 2. LF se uplatňuje jako praktičtí lékaři nebo kliničtí specialisté v oborech pro děti i dospělé. Zachování a zkvalitnění paralelní výuky pediatrických oborů a oborů pro dospělé je předpokladem pro uplatnění absolventů i v nově zvažované specializaci rodinného lékaře. Curriculum počítá s kontaktem studentů již od prvního ročníku s praktickou medicínou - praktické lékařství, první pomoc a ošetřovatelství. Zachovává klasickou oborovou výuku, ale v řadě oborů je počítáno i s aplikací problémově orientované výuky, s hlubším propojením teoretických, preklinických a klinických předmětů. Je počítáno s větším aktivním zapojením studentů do vědecké činnosti formou účasti na výzkumných projektech, prezentací vědeckých výsledků apod.

1. Zřízení a akreditace nového magisterského studijního programu Fyzioterapie.
2. Zřízení a akreditace nového tříletého magisterského studijního programu (navazujícího na bakalářský) Veřejné zdravotnictví a/nebo Management ve zdravotnictví.
3. Pravidelné hodnocení výuky studenty – vytvoření kompetentního dotazníku, zpětná vazba.
4. Realizace programu celoživotního vzdělávání lékařů v souladu se Stavovským předpisem č. 16 České lékařské komory, podle něhož je 2. LF akreditována pro 34 odborností.
5. Pokračování v tradici Univerzity třetího věku a jiných programech celoživotního vzdělávání.
6. Zavádění ECTS - ve všech studijních programech připravit kreditní systém, který má usnadnit prostupnost mezi fakultami, univerzitami i prostupnost mezinárodní. Proces pokračuje dle pokynů rektorátu UK.

Aktualizace pro rok 2001/2002

1. Realizovat drobné úpravy curricula: Rozšíření výuky praktického lékařství do pátého ročníku, výuka zobrazovacích metod a nukleární medicíny ve čtvrtém ročníku rozšířena o jeden týden.
2. Dokončit proces akreditace stávajících bakalářských oborů (podklady byly již odeslány a předány akreditační komisi MŠMT).
3. Zahájit program celoživotního vzdělávání lékařů v souladu se Stavovským předpisem č. 16 České lékařské komory. 2. LF je akreditována pro 34 odborností.
4. Zhodnotit stávající dotazník hodnocení výuky a aktualizovat jej.
5. Vypracovat podklady pro kreditní systém (anotace předmětů, doporučená literatura).
6. Realizovat pozměněné přijímací řízení s větší váhou výsledků ústního pohovoru.

2. VĚDECKÁ A VÝZKUMNÁ ČINNOST

Současný stav

1. Výzkumné záměry: Na UK 2. LF je řešeno 5 výzkumných záměrů, které plní výzkumné cíle fakulty.
2. Výzkumná centra: Na fakultě působí tři výzkumná centra (Centrum buněčné terapie a tkáňových náhrad, Centrum experimentálního výzkumu kardiovaskulárních nemocí a Centrum integrované genomiky). Existence výzkumných center na UK 2. LF je uznáním vědeckých kvalit týmů působících na této fakultě.
3. Granty: Pracovníci fakulty se podílejí na řešení grantových projektů Grantové agentury Univerzity Karlovy, Fondu rozvoje vysokých škol, i mimorezortních programů IGA MZČR a GAČR. Zapojují se do zahraničních programů a projektů např. Cost, Kontakt, Barrande a projekty EU např. Marie Curie.

Dlouhododobý záměr

1. Udržení a zvýšení kvality vědeckého bádání na fakultě a zajištění jejího financování z různých zdrojů jak účelových, tak institucionálních.
2. Rozšíření zapojení pregraduálních a zejména postgraduálních studentů do výzkumných projektů.
3. Pořádání studentských vědeckých konferencí zaměřených na prezentaci výsledků pregraduálních i postgraduálních studentů.
4. Rozšíření mezinárodní spolupráce formou účasti v mezinárodních projektech.
5. Zvýšení a zkvalitnění publikační činnosti fakultních pracovníků.
6. Podpora habilitačních a jmenovacích řízení u mladých a perspektivních pracovníků.
7. Rozšiřování a zkvalitňování vědecké spolupráce s pracovišti Akademie věd ČR na základním výzkumu a s nemocničními pracovišti na aplikovaném výzkumu.
8. Zahájení spolupráce s komerčními subjekty na projektech aplikace a zavádění výsledků vědecké činnosti do praxe.
9. Spolupráce s FN Motol na vědecko-výzkumných a klinických projektech s účelem racionálního využití finančních prostředků (Výzkumné záměry).

Aktualizace pro rok 2001/2002

1. Zajistit úspěšné řešení stávajících výzkumných projektů.
2. Upořádat studentskou vědeckou konferenci v březnu 2002.
3. Sjednotit kritéria na habilitační řízení a jmenovací řízení na všech lékařských fakultách UK.

3. ZAHRANIČNÍ STYKY

Současný stav

1. Pracovníci fakulty mají adekvátní dlouhodobé pracovní vztahy se zahraničními pracovišti, jak pro to svědčí jejich výzkumná a publikační aktivita.
2. Univerzita Karlova uzavírá mezinárodní dohody a bilaterální smlouvy a fakulta tyto vztahy dále rozšiřuje. V současné době má 2. LF uzavřené bilaterální smlouvy v rámci programu Erasmus/Socrates s lékařskými fakultami v Düsseldorfu a Padově.
3. Probíhají smluvní krátkodobé výměny studentů s Kings College v Londýně.
4. Probíhají mezinárodní stáže studentů v rámci programu IFMSA.
5. Existují velmi záslužné osobní aktivity dřívějších zaměstnanců fakulty (prof. Klíma, Houston), které umožňují pravidelné zahraniční stáže učitelů fakulty.

Dlouhododobý záměr

1. Rozšíření mezinárodní spolupráce na výzkumných projektech (viz. výše).
2. Rozšíření možnosti studia mediků na zahraničních fakultách v rámci různých programů (Erasmus/Sokrates, využití Fondu mobility UK aj.).
3. Pokračování krátkodobých výměn studentů s Kings College v Londýně.

Aktualizace pro rok 2001/2002

1. Administrativně realizovat smlouvu s lékařskou fakultou na univerzitě v Montpellier v rámci programu Erasmus (podepsána oběma děkany pro léta 2002-2005).
2. Zajistit vyslání prvních studentů na 3 měsíční studium na smluvní fakultě v Montpellier v rámci programu Free-Mover.
3. Vybrat studenty pro studium ve školním roce 2002/2003 na smluvních fakultách v zahraničí (Düsseldorf, Montpellier, Padova).
4. Vybrat studenty pro výměnné pobyty na Kings College v Londýně.

4. SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ STUDENTŮ

Současný stav

1. V souladu se Stipendijním řádem Univerzity Karlovy se vyplácí stipendium za vynikající studijní výsledky všem studentům, kteří dosáhli v předcházejícím ročníku studijního průměru 1,00 až 1,30. Výše stipendia je stanovena diferencovaně 500,- až 800,- Kč .
2. Za vynikající studijní výsledky se přiznává studentovi na konci studia jednorázové stipendium – Cena děkana ve výši 5 000,- Kč.
3. Z fondu Nadace manželů Adamových se vyplácí stipendium sociálně slabším studentům s vynikajícími studijními výsledky ve výši 1 000,- Kč.

Dlouhododobý záměr

1. Udržet, případně zvýšit částku vyplácenou jako prospěchové stipendium.
2. Naplňovat fondy účelových stipendií dle možností.
3. Zřídit ceny za nejlepší studentské vědecké práce.

Aktualizace pro rok 2001/2002

1. Vyplácení pravidelných prospěchových stipendií studentům, kteří dosáhli v minulém školním roce studijního průměru 1,00 až 1,30.
2. Vyplacení účelových stipendií z fondu Nadace manželů Adamových studentům, kteří byli vybráni na 3 měsíční studium na fakultě v Montpellier v rámci programu Free-movers.

5. VNĚJŠÍ VZTAHY, INFORMAČNÍ A PORADENSKÉ SLUŽBY, INFRASTRUKTURA

Současný stav

1. Informační a poradenské služby: Hlavní informační a poradenské služby poskytuje Ústav vědeckých informací, který získává, zpracovává, uchovává a zpřístupňuje odborné a vědecké informace z medicínských a biomedicínských oborů pro studenty a lékaře 2. lékařské fakulty, pro pracovníky Fakultní nemocnice v Motole a pro odbornou veřejnost. K zajištění všech služeb využívá ÚVI moderních informačních technologií. Disponuje vlastními informačními zdroji (elektronický katalog primárních dokumentů, Databáze publikační činnosti pracovníků UK 2. LF a FN Motol) a vnějšími informačními zdroji (Elektronické bibliografické databáze).
2. Elektronická komunikace: Všechna pracoviště fakulty jsou připojena na síť a mají přístup na internet.
3. Přístup na internet pro studenty: V současné době jsou 3 počítačové učebny se 40 počítači připojenými na síť a další 8 počítačů je v knihovně. Každý student při nástupu na fakultu dostane přidělenu svoji e-mailovou adresu.
4. Informační časopis: Fakulta vydává v tištěné i elektronické formě časopis Pelikán, který informuje o dění na fakultě.

Dlouhododobý záměr

1. Zkvalitňování knihovnických a informačních služeb poskytovaných Ústavem vědeckých informací, zejména ve formě elektronické.
2. Rozšíření prostor pro prezenční služby knihovny.
3. Zajištění dalšího vydávání fakultního časopisu Pelikán.
4. Průběžné poskytování informací prostřednictvím www stránek.
5. Připojení fakulty optickým kabelem na akademickou síť.
6. Zajištění přístupu na internet většímu počtu mediků zvýšením počtu počítačů v učebnách a ÚVI.
7. Rozvíjení nových aplikací a služeb využívajících moderní informační a komunikační technologie.

Aktualizace pro rok 2001/2002

1. Modernizovat knihovní fond a databázový fond Ústavu vědeckých informací.
2. Vytvořit další přístupová místa na internet pro studenty v ÚVI.
3. Dokončit modernizaci počítačové sítě na pracovištích teoretických ústavů na Plzeňské a v ÚVI.
4. Dokončit přestěhování a modernizaci Ústavu lékařské informatiky a jeho vybavení tak, aby poskytoval služby všem pracovníkům fakulty v oblasti zpracování lékařských informací a dat.
5. Dále rozvíjet a doplňovat obsah fakultních webových stránek a www stránek jednotlivých pracovišť.
6. Pokračovat ve vydávání fakultního časopisu Pelikán.
7. Vydat aktuální informační publikaci o fakultě v češtině i angličtině.

6. ORGANIZACE

Současný stav

Organizační struktura fakulty je řízena Vnitřními předpisy. Fakulta má pracoviště čistě školská (administrativa, teoretické ústavy) a dále společná pracoviště školsko-zdravotnická (některé ústavy, kliniky, fotolaboratoř, odd. informačních systémů). Pro udržení kontinuity vývoje oborů je podle aktualizovaného vnitřního předpisu umožněno získat definitivu profesorům za definovaných podmínek.

Problémem začíná být “stárnutí” některých méně atraktivních oborů. Malé platy školských pracovníků ve srovnání se zdravotnickými, případně možnost privátní praxe v řadě oborů neumožňují adekvátně doplňovat ani atraktivní obory kvalitními pracovníky. U některých oborů hrozí, že nebude v brzké době možno obsadit místa přednostů habilitovanými pracovníky.

Dlouhododobý záměr

1. Udržení stávajících oborů a doplnění chybějících oborů na fakultě – zřízení nových klinik (např. kardiochirurgie), zřízení chybějících dětských částí u dospělých pracovišť nebo dospělých u stávajících dětských u menších oborů nebo zachování samostatných dětských a dospělých pracovišť.
2. Vytvořit administrativně-organizační rámec pro užší spolupráci s FN Motol (společná pracoviště klinická, výzkumná i poskytující služby s účelem racionalizace využití finančních zdrojů na společné vědecko-výzkumné a klinické projekty, informační zdroje a infrastrukturu).
3. Zlepšení finanční situace fakultních pracovníků, získávání mladých kvalitních a perspektivních pracovníků.
4. Průběžná evaluace činnosti pracovníků fakulty a vytvoření motivačních stimulů ekonomického i neekonomického charakteru.

Aktualizace pro rok 2001/2002

1. Zahájit proces kompletizace fakulty – společně s FN Motol podat žádost o zřízení Pneumologické kliniky.
2. Zohlednit v názvech pracovišť existenci nebo nové vytvoření dětských ev. dospělých částí oborů.
3. Přerozdělit pohyblivé složky mzdy podle výsledků evaluace jednotlivých pracovišť.
4. Udržet motivační příplatky za publikační činnost a granty jednotlivým pracovníkům dle stávajícího vnitřního mzdového procesu.

7. INVESTIČNÍ AKCE

Současný stav

2. LF je jedinou lékařskou fakultou, která nemá vlastní sídlo. Administrativní část fakulty je v současné době v nájmu FNM. Většina teoretických ústavů je umístěna ve starých tesco-budovách po bývalé vojenské katedře v areálu na Plzeňské. Některé ústavy sídlí mimo areál FN Motol (Bulovka – Ústav soudního lékařství, Anatomie – FTVS v Praze 6, Farmakologický ústav na Albertově). Klinická pracoviště dětská jsou umístěna v části FN Motol, která je v havarijním technickém stavu a v současné době jedná vedení FN Motol na parlamentní úrovni o možnosti státního úvěru na rekonstrukci této části. Kliniky pro dospělé jsou umístěny v moderním pavilónu FN Motol.

Dlouhododobý záměr

1. V souladu s Dlouhodobým záměrem UK je hlavním úkolem vybudování minikampusu 2. LF v Motole. Oproti původním návrhům z devadesátých let (akce “Třešňovka”) se jeví účelnější dokončit původně plánovanou výstavbu administrativní budovy děkanátu a teoretických pracovišť v areálu FN Motol a zkoordinovat tak tyto stavební akce s FN Motol v rámci rekonstrukce dětské části. Nově realizované budovy by měly zahrnovat administrativní prostory pro děkanát a zázemí teoretických ústavů s výukovými a výzkumnými laboratořemi (včetně pitevny, sloužící jak patologicko-anatomickým, tak soudním pitvám). Výzkumné i výukové prostory by měly sloužit jak fakultě, tak nemocnici (koncentrace finančních prostředků z různých zdrojů na pořízení drahých přístrojů apod.). Za dílčí a nezávislé na bodě a) považujeme tyto akce:
2. Modernizace poslucháren v areálu FN Motol.
3. Vybavení a modernizace výukových prostor jednotlivých pracovišť dle aktuálních potřeb (mobiliář, technické vybavení dle zaměření pracoviště, audiovizuální technika).
4. Modernizace telefonní ústředny v budovách učebního bloku na Plzeňské.
5. Po dokončení výstavby budovy teoretických ústavů a děkanátu v areálu FN Motol zahájit generální rekonstrukci budov v areálu na Plzeňské a zvážit jejich využití na specializované laboratoře, případně přebudování na studentský areál (menza, koleje, sportoviště).

Aktualizace pro rok 2001/2002

1. Modernizace dvou seminárních místností v traktu poslucháren v areálu FN Motol.
2. Vytvoření nové učebny pro výuku ošetřovatelství vč. výukových modelů.
3. Pořídit moderní vybavení fotolaboratoře digitálními fotoaparáty, vč. výpočetní techniky.
4. Technické vybavení poslucháren dataprojektory a notebooky a možností zasílání prezentace po síti.
5. Přestěhování a modernizace Ústavu lékařské informatiky vč. zabezpečovacího zařízení.
6. Mimo rámec grantů a výzkumných záměrů nákup výpočetní techniky, kopírek, případně dalšího vybavení pro administrativu, výuku a vědu dle aktuálních požadavků a dle finančních možností fakulty.

Setkání zástupců lékařských fakult v Plzni
(Nejen o návrhu vládního “Zákona o zdravotnickém zařízení a jeho provozování”)

doc. MUDr. Jiřina Bartůňková, CSc.
(proděkanka pro rozvoj fakulty UK 2. LF)

Ve dnech 15.-16. 11. 2001 se konalo setkání kolegií lékařských fakult České a Slovenské republiky a ředitelů fakultních nemocnic. Organizátorem této akce byla tentokrát plzeňská lékařská fakulta. Hlavním bodem společného jednání bylo vyjádření nespokojenosti nad novým návrhem zákona o zdravotnických zařízeních, ve kterém se mj. značně omezuje podíl fakult na řízení chodu fakultních nemocnic, zejména v procesu jmenování vedoucích pracovníků (viz. níže - zpráva ČTK). Jednání v sekcích bylo zaměřeno na specifika jednotlivých úseků fakultní činnosti. Proděkani pro rozvoj se zabývali problémy získávání finančních zdrojů pro rozvoj. Shodli se, že v tomto smyslu jsou jednotlivé fakulty spíše konkurenty, proto se jednalo jen na velmi obecné bázi. Studijní proděkani se zabývali současným největším problémem fakult, kterým je získávání zahraničních studentů, v čemž si fakulty také konkurují. Pokud jde o přijímací řízení, proděkani se shodli, že nejjednodušší by bylo udělat jednotná přijímací řízení. Brání tomu však skutečnost, že 2. LF má přijímací řízení velmi komplikované (a senát 2. LF letos zamítl návrh kolegia na jeho zjednodušení). 1. LF UK zase pro letošní rok vyhlásila přijetí studentů, kteří mají vynikající studijní průměr na střední škole, bez přijímacího řízení. Proděkani pro vědu jednali zejména o sjednocení kritérií k udělování titulu PhD. a habilitačních či profesorských řízení: Lékařské fakulty se dohodly, že podmínkou obhajoby PhD. bude jedna impaktovaná publikace, výjimka je možná jen velmi omezeně. Proděkani pro vědu dále nedoporučují, aby k habilitačnímu a profesorskému řízení byla vyžadována vědecká hodnost.

Po organizační stránce byla akce příjemná, zejména koncert a společenský večer na zámku Kozel.

Lékařské fakulty chtějí vytvořit návrh zdravotnického zákona

PLZEŇ 16. listopadu (ČTK) - Návrh zákona, případně odborně připravený materiál týkající se zákona o zdravotnických zařízeních chtějí vypracovat děkani lékařských fakult českých univerzit. Nelíbí se jim totiž současný vládní návrh zákona, který má Parlament ČR začít projednávat ještě letos. ČTK to dnes po plzeňském jednání děkanů českých a slovenských lékařských fakult řekl děkan místní fakulty Boris Kreuzberg. Návrh zákona podle děkanů obsahuje ustanovení, která mohou nepříznivě ovlivnit rozvoj vědy a moderní medicíny ve fakultních nemocnicích. Děkani a funkcionáři lékařských fakult se již několik let snaží získat větší vliv na řízení fakultních nemocnic, uvedl

Kreuzberg. Děkani lékařských fakult se cítí opomenuti, protože při tvorbě návrhu zákona o zdravotnických zařízeních nebyly brány v potaz jejich připomínky. "Fakultní nemocnice mají v některých směrech jiné představy o svém provozu než lékařské fakulty," řekl děkan. Představitelé lékařských fakult například požadují, aby přednosty klinik fakultních nemocnic vybírali sami ve spolupráci s vedením nemocnice. Lidé v čele klinik by podle nich měli být jak schopní manažéři, tak i lékařští odborníci. Lékařské fakulty, které připravují nové lékaře a podílejí se na výzkumu a zavádění nových medicínských metod do života, potřebují kvalitní základnu, kterou jim poskytují fakultní nemocnice, uvedl Kreuzberg. Děkani se koncem října obrátili na poslance, aby současný návrh zákona o zdravotnických zařízeních neschválili.

Laudace
(Přednesené na zasedání VR UK 2. LF 20. 9. a 15. 11. 2001)

prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.
(děkan UK 2. LF)

Prof. MUDr. Václava Konrádová, DrSc.
(20. 9. 2001)

Koncem letošního srpna oslavila významné životní jubileum paní profesorka MUDr. Václava Konrádová, DrSc. Já vím, že připomínat přibývající léta ženám se nesluší, ovšem stejně tak dobře vím, že připomenout výročí osobnosti, která se o rozvoj fakulty mimořádně zasloužila, i když je to žena, se sluší, ba dokonce musí. Připomínám, že jubilantka zasvětila fakultě celý svůj pracovní život, navíc způsobem zásadním.

Abych tu zásadní zásluhu vyložil a náležitě zdůraznil, dovolte mi zmínit alespoň krátce minulost. V této chvíli mám na mysli minulost oboru, nikoliv minulost paní profesorky. K jejímu curriculu přejdu později.

Histologie se na pražské lékařské fakultě Karlo-Ferdinadovy univerzity konstituovala jako samostatný obor okolo poloviny 19. století ve formě speciálních přednášek fyziologů a anatomů (František Kuřák přednášel roku 1850 mikroskopii; Karel Patruban – fyziolog a anatom, Vincenc Bochdalek, anatom, který roku 1853 přednášel histologii a embryologii; Jan Evangelista Purkyně; Jan Nepomuk Czermak, habilitovaný 1854 také pro mikroskopii; Sigmund Mayer, profesor histologie a embryologie, učil tyto obory na fakultě v letech 1870-72).

První malý histologický ústav vznikl v rámci anatomického ústavu ještě v Karolinu. Vedl ho anatom Walther Fleming, který přednášel histologii i embryologii. Zásluhou významného anatoma profesora Karla Toldta, který ovšem také učil histologii, se počátkem školního roku 1880/1881 ústav osamostatnil pod vedením Sigmunda Mayera. Sídlil v tehdy nedávno vybudovaném a vám všem dobře známem anatomickém ústavu (v současnosti 1. lékařské fakulty) v ulici U nemocnice.

Po rozdělení pražské lékařské fakulty (univerzita byla rozdělena roku 1882, činnost na české lékařské fakultě zahájena roku 1883) začal histologii a embryologii přednášet od počátku letního semestru 1884 Jan Janošík. Byl čerstvě habilitovaným docentem – už rok po promoci(!) a roku 1885 byl jmenován mimořádným profesorem s úkolem vybudovat pro tento obor ústav. Když se stal roku 1894 přednostou anatomického ústavu (i na něm se ovšem zabýval zejména komparativní embryologií a objektivně ho lze považovat za zakladatele moderní české anatomické školy), ujal se vedení histologického ústavu Josef Viktor Rohon, jediný Slovák pedagogického sboru fakulty. Na odpočinek odešel roku 1915 a jeho nástupcem se stal Otakar Srdínko. Věnoval se politické činnosti, byl ministrem školství a pro vlastní obor má hlavní zásluhy vybudováním moderní novostavby ústavu pro histologii a embryologii (1923-1925 na Albertově, pojmenovaného roku 1937 na ústav Purkyňův). Od roku 1928 se stal jeho přednostou jeho asistent Jan Wolf, průkopník elektronové mikroskopie v histologii.

Po II. světové válce se ústav rozdělil ve dva. Jeden vedl dále profesor Wolf, druhý odborně i lidsky mimořádný profesor Zdeněk Frankenberger. Ten zahájil svoji kariéru už roku 1914 na ústavu pro všeobecnou biologii, roku 1919 se stal asistentem ústavu pro histologii a embryologii, 1920 se habilitoval, 1920/1921 absolvoval studijní cestu do Paříže, 1921 se stal řádným profesorem histologie a embryologie v Lublani, kde vybudoval ústav, 1922 odešel do Bratislavy jako mimořádný profesor a přednosta ústavu pro všeobecnou biologii, 1927 se stal řádným profesorem (1931 také anatomie) a přednostou ústavu histologie a embryologie i ústavu anatomického. Do Prahy přešel roku 1939 jako přednosta ústavu histologie a embryologie, kterým zůstal, s politicky vynucenou přestávkou, do roku 1962. Jeho odborná práce byla rozsáhlá, charakter ryzí. O dalších dvou přednostech obou ústavů v období komunistickém se mi nechce zmiňovat.

Připomenul jsem pražskou historii oboru paní profesorky proto, aby vynikla situace, která vznikla na naší fakultě po listopadu 1989. Tehdejší Fakulta dětského lékařství, která neměla po celou dobu své existence možnost vybudovat ústavy teoretických oborů, které se vyučovaly na Fakultě všeobecného lékařství, se stala 7. září 1990 2. lékařskou fakultou. Získali jsme možnost ji kompletizovat zřízením teoretických ústavů v prostorách zrušené vojenské katedry pražských vysokých škol. Zřídit několik zcela nových ústavů a získat do jejich čela kvalitní šéfy nebylo snadné.

Tehdy se na žádost vedení fakulty a po řádném konkursu ujala obtížného úkolu vybudovat Ústav histologie a embryologie dr. Konrádová. Mikroskopy bylo možné koupit, ale tisíce histologických preparátů bylo nutné zhotovit. Bylo zapotřebí zajistit učební texty – také pro výuku v angličtině. Bylo však také nezbytné obstarat asistenty. To také nebylo a není lehké – histologie není obor, na který by se právě zájemci hrnuli. Nedá se v něm příliš vydělat. Paní profesorka to ale všechno zvládla, navíc s vědomím, že nový histologický ústav v Praze bude jistě kriticky sledován pracovišti ostatních fakult. Obstála dobře – pomocníkem po celou tu dobu jí byl a je při výuce embryologie pan profesor Jan Evangelista Jirásek.

Zbývá mi připomenout, jak šel odborný život paní profesorky až do současnosti. Po maturitě v roce 1954 studovala na Fakultě dětského lékařství UK v Praze. Promovala roku 1960 a nastoupila na místo sekundárního lékaře na II. dětskou kliniku Dětské fakultní nemocnice. Ovšem už roku 1962 přešla do sféry školství, tedy fakulty jako řádný vědecký aspirant a už nikdy fakultu neopustila. V témž roce stačila složit atestaci I. stupně z pediatrie. Postupně zastávala funkce odborného asistenta, samostatného vědeckého pracovníka, od roku 1985 vedoucí úseku elektronové mikroskopie, od roku 1989 vedoucího vědeckého pracovníka I. stupně – to všechno v rámci Ústavu výzkumu vývoje dítěte při FDL a od 1. února 1991 přednosty nově ustaveného Ústavu histologie a embryologie naší fakulty.

V roce 1967 se stala kandidátkou věd (Ultrastruktura epitelu trachey za podmínek normálních, experimentálních a patologických), 1982 získala velký doktorát (Ultrastrukturální změny vyvolané v epitelu trachey a bronchů aplikací některých léků a opakovaným nebo chronickým respiračním onemocněním), od 1. 12. 1991 se stala docentkou (Kvantitativní hodnocení řasinkového lemu a funkčního stavu pohárkových buněk v epitelu dýchacích cest) a od 1. 4. 1997 je profesorkou histologie a embryologie.

Vědecký zájem věnuje paní profesorka po léta studiu ultrastruktury dýchacích orgánů, zvláště problematice vlivu různých onemocnění, škodlivých látek, léků a terapeutických i experimentálních zásahů na epitel dýchacích cest. Publikovala 194 prací. Je členkou České lékařské společnosti J. E. Purkyně, České anatomické společnosti a její sekce klinické anatomie, Československé biologické společnosti, Československé společnosti elektronové mikroskopie, Interantional Society of Cell Biology a Společnosti fyziologie a patologie dýchání.

Zůstává mi poukázat na to, čím paní profesorka doplňuje svůj milovaný mikrosvět, na který se čtyřicet let dívá do mikroskopu, zejména elektronového, když vnímá náš běžný středosvět. Dlouhými procházkami a o dovolené 25-30 kilometrovými túrami, zvláště v Jizerských horách, kde zná každý kámen (milované lyžování musela opustit – ty nešťastné páteře!). Dále poslechem klasické hudby (má abonentní do Rudolfina), návštěvami Národního divadla a pilnou četbou. O pohledu na makrosvět mi neřekla nic, ale nepochybuji, že se někdy dívá i na něj. Ale stejně si myslím, že shora se na ni dívají její předkové – histologové a embryologové z Prahy, zvláště pak ti, kteří jako ona budovali z ničeho nebo z mála ústavy a že si o ní povídají s uznáním.

Dovolte mi, paní profesorko, abych Vám upřímně poděkoval za všechno, co jste pro fakultu a členy její akademické obce vykonala a abych Vám popřál ještě hodně pohledů do mikro-, středo-, ale i makrosvěta a aby ty Vaše pohledy provázela pohoda a radost.

Prof. MUDr. Josef Stejskal, CSc.
(20. 9. 2001)

Připomínám členům akademické obce naší fakulty ještě jedno srpnové jubileum. Jubileum rodáka ze Sedlčan, maturanta z Příbrami, doktora medicinae universae z Plzně, sekundárního lékaře z Krče, odborného asistenta z I. Hlavova patologicko-anatomického ústavu Fakulty všeobecného lékařství, vědeckého pracovníka z Chicaga, docenta z Fakulty dětského lékařství a posléze profesora z 2. lékařské fakulty UK v Praze. Je jím pan profesor MUDr. Josef Stejskal, CSc., dlouholetý přednosta našeho Ústavu patologické anatomie.

Protože jsem jak laudaci paní profesorce Konrádové, tak laudaci panu profesoru Stejskalovi psal v poklidu své dovolené, a protože zářijové zasedání vědecké rady zasahuje vlastně do období před zahájením nového akademického roku a je do něho příjemným a časově nenáročným úvodem, troufám si, stejně tak jako jsem začlenil paní profesorku Konrádovou do historického kontextu jejího oboru v Praze, začlenit do oboru patologické anatomie i pana profesora Stejskala.

Historie patologické anatomie v Praze je přece jenom delší než historie histologie. Obor se začal konstituovat už v první polovině 18. století. Do počátku 40. let 19. století se ovšem přednášelo jen teoreticky, zpočátku přednášeli profesoři klinických oborů. Zakladatelem oboru v Praze se stal Vincenc Bochdalek, když byl roku 1837 jmenován prvním patologickým prosektorem ve Všeobecné nemocnici. Roku 1840 se stal mimořádným profesorem a začal přednášet patologickou anatomii v rámci mimořádných přednášek. V německy hovořících oblastech Evropy byl druhým profesorem oboru (první byl ve Vídni) a jeho pracoviště bylo jedním z prvních svého druhu v Evropě. Profesor Bochdalek založil, kromě jiného, ve Všeobecné nemocnici také patologicko-anatomické muzeum.

Prvním řádným profesorem se stal roku 1849 Joseph Engel, žák vídeňského profesora Karla Rokytanského. Napsal ve své době nejlepší učebnici. Jeho nástupcem se stal roku 1855 Václav Treitz, který má značné zásluhy jak o rozšíření výuky patologické anatomie, tak o vybudování ústavu. V době jeho působení, roku 1856, byl zakoupen pozemek nad Všeobecnou nemocnicí, 1857 zbourána na něm stojící vila, a už 1859 dokončena stavba patologicko-anatomického ústavu. Pak přišlo období neobyčejně významné osobnosti profesora Edwina Klebse, který je známý mnoha vědeckými prioritami, ale i úspěšnou snahou o sblížení patologické anatomie s patologickou fyziologií a klinickými obory (v Praze 1873-82).

Po rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity (1882) se uvažovalo, že přednostou patologicko-anatomického ústavu české fakulty bude Vilém Dušan Lambl. Protože se však jednání neúnosně táhla a nebylo možné činnost fakulty zahájit bez zajištění výuky patologické anatomie (1883), byl do čela jmenován dosavadní asistent ústavu - osmadvacetiletý Jaroslav Hlava. Neprodleně se habilitoval a rok nato (1884) se stal mimořádným profesorem. Byla to jistě příznivá volba. Hlava byl významným členem pedagogického sboru fakulty, úspěšným vědcem (je vlastně zakladatelem české bakteriologie) a učitelem. Navíc se dočkal dostavby nové budovy českého patologicko-anatomického ústavu na Albertově, který vybudoval (nynějšího ústavu Hlavova). Roku 1925 se stal jeho přednostou Rudolf Kimla (1925-1937) a po něm pro mnohé, a pro mne bezvýhradně, nezapomenutelný profesor Heřman Šikl (1937-1955).

A to už jsem tam, kam líčením minulosti směřuji. Žačkou profesora Šikla byla Dagmar Benešová. V době studií Josefa Stejskala pracovala na lékařské fakultě v Plzni a u ní se, ještě během studia (od čtvrtého ročníku jako volontér, později jako pomocný asistent), jubilant začal seznamovat s oborem, který se mu stal životním posláním, ale nepochybně i životní radostí. Po promoci (1951) odešel dr. Stejskal s doktorkou Benešovou do krčské Thomayerovy nemocnice, v níž byla jmenována primářkou patologicko-anatomického oddělení (1952). Protože však “měl na víc”, nastoupil po pěti letech – 1. září 1957 na místo odborného asistenta na I. patologicko-anatomický (Hlavův) ústav Fakulty všeobecného lékařství, který v té době řídil profesor Blahoslav Bednář.

Když byl v rámci nově ustavené Fakulty dětského lékařství založen roku 1954 Ústav patologické anatomie, stala se jeho první vedoucí profesorka MUDr. Dagmar Benešová, DrSc. Vedla ho do roku 1973, kdy ji vystřídal právě profesor Stejskal. Ústav vedl do roku 1992 – plných 19 let, aby ho předal svému žáku profesoru Romanu Kodetovi. Profesor Stejskal obhájil kandidaturu roku 1967 (“Sublimátová nefróza a jiné otravy rtutí”), docenturu 1973 (“Vztah hemolyticko-uremického syndromu a experimentální diseminované intravaskulární koagulopatie”) - jmenován 1974, ustanoven 1975, profesorem byl jmenován roku 1991. Samozřejmě už předtím složil odborné atestace – první roku 1956, druhou roku 1968. V letech 1968 a 1969 působil jako výzkumný pracovník v Michael Reese Hospital v Chicagu, roku 1988 byl hostujícím profesorem v letním kurzu patologie na Jeffersově univerzitě ve Filadelfii.

Členem vědecké rady FDL a 2. LF UK v Praze byl od roku 1973, členem komise pro obhajoby doktorských disertačních prací v letech 1979-88, byl členem výboru Společnosti patologů a České nefrologické společnosti, členem výboru Evropské společnosti patologů (1987-91) a generálním sekretářem jejího XI. kongresu v Praze (1987). Roku 1990 se stal členem presídia České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Od roku 1973 se zúčastnil všech kongresů Evropské společnosti patologů, 1993 se stal jejím čestným členem. Roku 1994 se stal čestným členem České společnosti patologů.

Profesor Stejskal se zaměřil ve své vědecké činnosti na nefropatologii (v Krči měl profesora Broda, na Karlově pracovníky I. dětské kliniky a ty pak i v Motole a ve VFN první umělou ledvinu ve Střední Evropě), dětskou onkologii (naše vzájemná spolupráce patří pro mě k nejvýznamnějším), vývojové vady (hlavně srdeční – na ty měl profesory Šamánka a Hučína) a gynekologickou patologii dětského věku (v této oblasti spolupracoval s profesorem Hořejším). Obohatil nefrologii v oblasti imunopatologie renálního onemocnění, hereditárních nefropatií, hemolyticko-uremického syndromu a diseminované intravaskulární koagulopatie, rejekčních nefropatií, fluorescenčního imunohistologického a ultra- strukturálního vyšetřování.

Profesor Stejskal publikoval 154 prací, je spoluautorem 10 monografií i všech v Praze v posledních letech vydaných učebnic patologické anatomie. Vydal samostatná skripta “Úvod do praktických cvičení z patologie” a “Obecnou patologii v poznámkách”.

V úhrnu je tedy činnost Stejskala – vědce velmi rozsáhlá, úroda bohatá a žeň úctyhodná. Za ní se ovšem skrývá Stejskal – člověk se vším, co lidský úděl přináší, se všemi radostmi a bolestmi, zájmy a touhami. Prožil šťastné dětství ve šťastné, vyrovnané rodině. Při laudaci k Stejskalově padesátce profesor Bednář soudil, že část jeho přesnosti zdědil po dědečkovi, který byl hodinářem. Základní vzdělání měl klasické, na klasickém gymnáziu, které ho naučilo pilnosti a obdařilo širokým vzděláním. Maturitu si musel v konci války “odložit” a “odpracovat” při jednoročním tzv. totálním nasazení v huti. Už za medicínských studií si zvolil obor, kterému zasvětil celý život a kterému věnoval veškerou svoji schopnost. Věnoval mu ji s neokázalostí a skromností.

Za celá dlouhá léta, po která profesora Stejskala znám, jsem se při jednání s ním setkával vždycky jen s jednáním gentlemana a s vnímavým nitrem osobnosti, která má nadhled a své zřetelně stanovené zásady. Jeví se jako tichý, usmívající se a naslouchající spoluúčastník debaty, který ale v příslušných chvílích překvapí okolí bravurním, vtipným komentářem, kterým situaci definitivně zhodnotí. Doslechl jsem se, že chalupaří a dokonce rybaří. To nevím ale jistě. Docela by mi to k němu šlo. Zato vím jistě, že jsme se spolu naposlouchali něco krásné hudby, za minulého režimu na domácích koncertech u nás doma, v posledním desetiletí v Karolinu. Dokázali jsme si s ostychem sdělit vzájemný respekt a přátelství. Rád o profesoru Stejskalovi prohlašuji, že je krásným, dobrým člověkem. Co lze dobrému člověku přát? Aby ještě žil a aby mu dobře bylo na Zemi. Všechno dobré, drahý příteli!

As. MUDr. Jaroslav Štuj, CSc.
(15. 11. 2001)

V neděli 18. listopadu oslaví šedesátiny odborný asistent Kliniky dětské chirurgie naší fakulty a Fakultní nemocnice v Motole pan MUDr. Jaroslav Štuj, CSc. Jeho osobní jubileum oslaví samozřejmě klinika, na které působí od 1. září 1977, tedy téměř čtvrt století. A protože čtvrt století není zanedbatelný čas ani pro jedince, ani pro kliniku a tím pádem ani pro fakultu, vstoupil pan asistent do pořadí laudací přednášených v tomto slovutném shromáždění.

Dr. Štuj je Pražák – dětství prožil na Starém Městě. Základní vzdělání získal na Uhelném trhu, gymnaziální (tenkrát na tzv. jedenáctiletce) v Botičské ulici pod Vyšehradem, nedaleko Albertova. Jak vyplyne z dalšího, zabýval se gymnazista Štuj vážně úmyslem věnovat se divadelní dráze. Ovšem nesouhlas otce byl natolik pevnou hrází, že z divadla sešlo a byla z toho medicína. Soudím, že je vhodné znát příčiny původního jubilantova záměru:

První příčinou byla teta, hlavní pokladní v Národním divadle. Tak opera infiltrovala už v dětství osobní záliby jubilanta.

Druhou příčinou se stalo jubilantovo působení v Kühnově dětském sboru, s nímž mj. účinkoval i na jevišti Národního divadla. Snažím se v této souvislosti představit úplně malého Štuje jak pěje v Jakobínu, v Carmen nebo v Pikové dámě.

Třetí, také aktivní příčinou, byla jeho hra na housle (tenkrát se říkalo, že “chodí do houslí”).

Jistě vnímáte, dámy a pánové, už od dětství zakotvenou touhu asistenta Štuje “producírovat se”. Prolongoval ji i tehdy, když dospěl a ideu divadelní kariéry opustil. On totiž v mužném věku pěstoval závodně společenský tanec, hrál loutkové divadlo a zpíval jako externista v pěveckém sboru. Není proto divu, že když to dopadlo tak, jak to dopadlo, stal se kolega Štuj zaníceným, dobrým a studenty oblíbeným učitelem. Dobrý učitel musí být vždycky zčásti hercem.

Zvolenou alternativu – studium medicíny – ovšem musel dr. Štuj po maturitě vykoupit vmezeřeným rokem brigády v podniku Pozemní stavby, kde vystřídal profese pomocný dělník, přidavač, zedník, šofér, kopáč a výtahář. Tato “pracujícímu lidu” konvenující činnost (tak se tomu tehdy říkalo) mu vylepšila kádrový profil a v roce 1960 mohl zahájit studium lékařství na tehdejší Fakultě dětského lékařství. Radost z přijetí na fakultu mu zkazila smrt otce, který sice o úspěchu syna věděl, ale jeho imatrikulace se už nedožil.

Štuj byl studentem pilným. V létě po prvním rigorózu (po 2. ročníku studií), začal fiškusovat na infekční klinice profesora Procházky a účastnil se klinického dění na ní. Trávil v jejích prostorách každý volný čas, včetně nočních služeb. Stává se ovšem, že i infekční chorobou nemocný pacient onemocní chirurgickou náhlou příhodou břišní. Tak se tenkrát vyvinula u pětiletého dítěte nemocného spalničkami apendicitida. Bylo třeba operovat a mediku Štujovi určili asistovat při operaci. Náhoda občas rozhodne o celém dalším životě. Kolegu Štuje skalpel (tenkrát ovšem ekartéry) uhranul. Přemluvil dr. Vaništu, pod kterým fiškusoval, aby mu domluvil fiškusování i na buloveckém oddělení dětské chirurgie. Tam zahájil svoji činnost o velikonočním volnu ve 4. ročníku a dovedu si představit, že práce na oddělení nebyla lehká, protože jsem znal docela dobře jeho šéfa – primáře Fojtíka. Štuj tak dofiškusoval na obou pracovištích a 22. června 1966 promoval.

Měl domluvené místo na dětském oddělení nemocnice v Mladé Boleslavi, ale než nastoupil, dostal dopis od prof. Procházky s výzvou, aby nastoupil na jeho klinice. Začínajícím infekcionistou byl ovšem jenom tři měsíce. Ředitel Bulovky ho přeřadil od 21. listopadu 1966 na oddělení dětské chirurgie – na tři měsíce, které se prodloužily na několik let. Byla to jistě tuhá škola. Už 23. listopadu měl noční službu. Sám. Sloužilo se tenkrát jen v jednom! Roku 1971 složil atestaci I. stupně z chirurgie u prof. Knoblocha a roku 1977 nadstavbovou atestaci z dětské chirurgie u prof. Tošovského. Ten mu nabídl asistentské místo na naší Klinice dětské chirurgie, na kterou nastoupil 1. září 1977. Sluší se dodat, že roku 1991 obhájil asistent Štuj kandidátskou disertační práci na téma “Problematika rozhodování u akutní apendicitidy v dětském věku”, že ovšem jeho užším zaměřením je traumatologie, že je autorem či spoluautorem více než 60 prací a že je v posledním období pověřen přednostou kliniky organizací práce Centra dětské traumatologie ve FN Motol.

Čím ukončit tuto laudaci? Předně konstatováním, že v profesionálním životě se asistenta Štuje dotkly dva obory – jen letmo, ale nezanedbatelně infekční medicína, důkladně chirurgie, jmenovitě dětská, ve které zvláštní vliv měla v dětském věku tak významná traumatologie.

Za druhé zjištěním, že ho ovlivnilo pět osobností. Profesor Procházka – mimořádná osobnost české medicíny a pediatrie, člověk velkých kvalit odborných i lidských. Primář Fojtík – chirurg staré školy – rázný, hlučný, někdy na první pohled drsný, ale oddaný oboru a pacientům a nikdy ne zlý. Profesor Tošovský – s jeho veškerou všeobjímající laskavostí a pochopením. Pak jeho následovník profesor Kabelka, se kterým si dr. Štuj příliš nerozuměl a v posledních letech profesor Šnajdauf. Posledně jmenovaného nemusím přibližovat – všichni ho dobře znáte. Každý z nich zanechal na osobnosti jubilanta stopy a spoluutvářel jeho charakter.

Za třetí informací, že kromě dotyků chirurgie se celá léta dotýká asistenta Štuje umění – sám o sobě říká, že je maniakem divadla, zejména opery. Darem mu byla i osobní setkání s velkými operními a činoherními herci – pány Hakenem, Smolíkem, Pivcem, Neumannem a dalšími a současná přátelství s pány Kostkou, Němcem a Fialou.

Za čtvrté přáním, aby další léta asistenta Štuje byla pro něho po všech stránkách laskavá, aby tak mohl vrchovatě naplnit své životní poznání, že “šminky a skalpel jsou opojnými drogami.”

Za páté vyjádřením díků fakulty za veškeré úsilí, které jí věnoval a rozhodnutím kolegia děkana udělit jubilantovi bronzovou medaili.

Ad multos annos, pane asistente !

Vyšetřování dětí a adolescentů – specifické otázky rozhovoru a komunikace

doc. PhDr. Jana Kocourková
(Dětská psychiatrická klinika UK 2. LF a FN Motol)

Kontakt s dětmi a adolescenty má svoje komunikační zvláštnosti. Chci upozornit na specifické otázky rozhovoru s dětmi různého věku, s adolescenty a také s jejich rodiči. I když jsem zaměřena především na komunikaci s dětmi v oblasti psychologie a psychiatrie, myslím, že řada poznatků může být inspirující i pro ostatní klinické obory.

Klinický rozhovor obecně je jednou z nejpodstatnějších součástí diagnostického i terapeutického procesu v psychiatrii a psychologii. V dětské a dorostové psychiatrii tento rozhovor ovlivňují vývojové aspekty (na rovině kognitivního i psychosociálního vývoje dítěte) a také sociální aspekty (potřeba komunikovat s rodiči dítěte, školou, institucemi, které se zabývají péčí o děti). Cílem rozhovoru je diagnostická přesnost a spolehlivost nejen ve vztahu k samotnému klinickému syndromu nebo diagnostické jednotce na straně dítěte, ale též posouzení jeho osobnosti a psychosociálních charakteristik jeho vývoje, zejména rodinného prostředí, v němž dítě žije. Přesné a spolehlivé diagnostické posouzení dítěte a rodiny má význam především pro návrh terapeutické intervence, ať již jde o krátkou konzultaci, déledobou ambulantní péči, doporučení k hospitalizaci či odeslání do jiné instituce zabývající se péčí o děti.

Rozhovor v klinické praxi se odlišuje mírou strukturovanosti. Rozlišujeme rozhovor nestrukturovaný, strukturovaný a semistrukturovaný.

· Nestrukturovaný rozhovor je takovým způsobem rozhovoru, kde je vyšetřující převážně pasívní, klade otázky s tzv. otevřeným koncem (příkladem je otázka “co tě ještě napadá”,”co myslíš, že bych měl ještě vědět”, apod.) a nechává prostor volnému vyjádření dítěte. Takový způsob vedení rozhovoru má svoje místo například na začátku diagnostického procesu nebo v průběhu psychoterapie.

· Strukturovaný rozhovor je způsobem rozhovoru, v němž převažují otázky s tzv. zavřeným koncem (takové, u kterých jsou dopředu vymezené možnosti odpovědi). Takový rozhovor je užitečný tam, kde potřebujeme najít přesné znaky pro posouzení určitého typu psychopatologie nebo tam, kde jde o výzkumný cíl vyšetření a proces vyšetření musí být vysoce standardizovaný.

· Semistrukturovaný rozhovor představuje kompromis, který se zdá být užitečným nástrojem klinického psychiatrického či psychologického vyšetření. V takovém rozhovoru s dítětem se snažíme postihnout všechny důležité oblasti jeho života (rodina, škola), důležité vztahy (k rodičům, cizím dospělým, vrstevníkům), jeho emocionální prožitky (jako je například úzkost, deprese, vztek), oblast morálního vývoje, identifikaci s vlastní sexuální rolí, testování reality, fantazie dítěte i jeho plány do budoucna. Můžeme se dítěte dotazovat na nejhezčí a nejhorší zážitek, na nejoblíbenější televizní program, na největší tři přání. Takový rozhovor můžeme doplnit kresbou dítěte (například rodiny), nebo stylizací projektivní povídky.

Vedení rozhovoru ovlivňují následujícími faktory:

· Osobnost pacienta, jeho věková specifika, sociokulturní zvláštnosti, způsob jeho emocionální reaktivity, aspekty komunikace ovlivněné psychopatologickými problémy.

· Zvláštnosti klinické situace, v níž s dítětem a jeho rodiči pracujeme a jejich ochota ke spolupráci. Může jít například o obvyklou konzultaci, ale také o hospitalizaci, jíž se dítě brání, nebo o forenzní posuzování a případě sporu o děti, v němž rodiče takové vyšetření znehodnocují. Připravenost pacienta k rozhovoru hraje důležitou úlohu zejména v dětském věku.

· Způsob vedení rozhovoru, komunikační dovednosti vyšetřujícího, schopnost empatie a přiměřenost komunikačního stylu lékaře té klinické situaci, v níž se s dítětem a jeho rodiči nachází. Vzájemná komunikace vždy obsahuje verbální a neverbální složku.

Specifika rozhovoru vázaná na vývojová období

V komunikaci s dítětem musíme brát ohled na jeho věk. Jde jednak o vývoj řeči a kognitivních funkcí, které jsou potřebné ke spolehlivému vedení rozhovoru, ale také o vývojové charakteristiky emoční a sociální, které vyžadují specifický přístup k dítěti. Bez dobrého kontaktu s dítětem se nic nedozvíme o jeho pocitech, úzkosti, vztazích k důležitým osobám a nemůžeme zajistit potřebnou míru spolupráce pro následující terapii. Vývojová období u dítěte přinášejí výrazné změny nejen v kognitivních vzorcích, ale též v emočních a vztahových postojích a širších sociálních přístupech dětí a dospívajících.

Komunikace s dítětem předškolního věku

Předškolní dítě přichází k vyšetření obvykle s rodiči a má malou představu o vyšetření a jeho cílech. Je obvykle výrazně vázáno na rodiče a neznámá situace (zejména situace separačního rázu) v něm vzbuzuje úzkost. Zdravotnické prostředí navíc může provokovat strach z bolestivých výkonů, strach z toho, že odejdou rodiče, strach z cizí dospělé osoby. Druhou okolností, která ztěžuje kontakt s předškolním dítětem, je malá schopnost spolehlivé verbální komunikace s druhými lidmi, takže hodnocení potíží, s nimiž je přivedeno, musíme posuzovat a doplňovat dalšími metodami (například pozorováním dětské hry a jeho interakce s rodiči) a informacemi od rodičů. U předškolního dítěte musíme klinické prostředí uspořádat tak, aby vzbuzovalo maximálně možný pocit bezpečí. Uklidňujícím faktorem bývá klidný rozhovor lékaře s rodiči, které dítě přivedli. Předškolní dítě se může cítit klidnější s osobami, s nimiž i jeho rodiče komunikují klidně a pozitivně. Pokud předškolní dítě zůstává v ordinaci samo s lékařem, mělo by vědět, kde čekají rodiče a mělo by mít pocit, že může k rodičům jít, když bude prožívat separační úzkost. Zařízení ordinace, kde se pracuje s dětmi předškolního věku, by mělo obsahovat herní vybavení a herní materiál (minimálně papír a pastelky), protože pomocí hraček můžeme navázat kontakt a spolupráci. Malému dítěti je také třeba přizpůsobit způsob vyjadřování terapeuta tak, aby byl jeho verbální projev pro dítě srozumitelný. Způsob dětské hry může ukázat, jak dítě vnímá svoje rodinné prostředí, jakým způsobem zpracovává svoje potíže a jak vidí ošetřujícího lékaře. Někdy je uklidňující fyzický dotek, vzetí za ruku, pochvala při hře. Při ukončení rozhovoru je vhodné říci i malému dítěti, že se ještě někdy přijde do ordinace podávat a ujistit dítě, že si bude zase hrát a nemusí se ničeho bát. Klidné rozloučení s dítětem v přítomnosti rodičů pomáhá bezpečnějšímu kontaktu při příští návštěvě.

Komunikace s dítětem školního věku

Dítě ve školním věku již bývá lépe schopno se separovat od rodičů a vytvořit produktivní kontakt s cizí osobou. Jeho myšlení se vyznačuje určitou konkrétností, orientací navenek a obvykle menší schopností introspekce. Svoje psychické potíže a problémy vidí dítě školního věku nejčastěji v kontextu vnějšího prostředí (například v případě separační úzkostné poruchy dítě vidí příčinu své úzkosti ve škole) a případné zlepšení čeká ve změně takového prostředí (například tehdy, když bude učitelka méně přísná nebo budou kamarádi přátelštější). V rozhovoru s lékařem se může objevit strach z autority (například u dětí s neurotickými poruchami), ale i nedostatek respektu k autoritě (u dětí s poruchami chování).

Pro dítě školního věku je kromě strachu také důležitý pocit viny a studu (stejně jako nedostatek těchto pocitů). U dětí školního věku můžeme vidět emoční inhibici zejména tehdy, když je pro ně situace rozhovoru málo srozumitelná, nebo když vzbuzuje pocity viny, pocity studu nebo konflikt loyality (například ve vztahu s rodiči). Proto způsob, jakým lékař komunikuje s rodiči dítěte v jeho přítomnosti, významně podmiňuje i způsob kontaktu a důvěru dítěte při rozhovoru. Prostředí, v němž se rozhovor s dítětem školního věku odehrává, by mělo být uklidňující (ne však infantilizující) a mělo by dítěti nabízet prostředky, které zprostředkují kontakt (projektivní herní materiál, papír, barvy, pastelky). Při rozhovoru s dítětem je vhodné srozumitelným způsobem probrat jeho představu o cíli vyšetření a také dítěti vysvětlit, proč se bude jeho návštěva u lékaře opakovat. Pro další spolupráci bývá výhodné závěrečné sezení s dítětem i rodiči.

Komunikace s adolescentem

Období adolescence přináší výrazné vývojové změny. Na verbální rovině bývají dospívající dostatečně schopnými se dobře vyjadřovat a z hlediska kognitivní vyspělosti spolehlivě vést rozhovor a popsat svoje potíže i jejich souvislosti. Problémem může být spolupráce a motivace k upřímnému sdělení, zejména tehdy, když se dospívající cítí tlačen k psychiatrickému vyšetření rodiči. Při rozhovoru s dospívajícím musíme zvážit, zda je lepší realizovat první rozhovor se samotným dospívajícím, s jeho rodiči nebo se všemi najednou. Dospívající jedinec potřebuje cítit respekt pro svoji situaci a má právo na určitou míru důvěrnosti svých sdělení. O míře takové důvěrnosti je vhodné se s dospívajícím dohodnout na počátku rozhovoru. Dospívající však musí vědět, že rodiče mají právo být informováni, jde-li o okolnosti, v nichž by hrozilo nebezpečí dospívajícímu nebo někomu jinému. Obtíže při rozhovoru mohou vycházet z toho, že chování adolescenta i jeho verbální projev často vykazuje extrémní znaky buď nadměrné úzkosti a staženosti, nebo může být provokativní a nedistancovaný. Přístup lékaře k rozhovoru s dospívajícím by měl být klidný, věcný a určitým způsobem partnerský. Komunikačním rizikem může být nadměrná identifikace s adolescentem (proti “omezujícím” rodičům), nebo nadměrná identifikace s rodiči (proti “obtížnému” dospívajícímu). Většina autorů upozorňuje na to, že by se lékař měl držet profesionální neutrality a neměl by být ani nadměrně autoritativní, ani by se neměl přizpůsobovat adolescentní subkultuře (například ve slangových výrazech). Svízelnou otázkou se může stát oslovování adolescenta a vykání či tykání. Toto je třeba posuzovat individuálně, ale obecně lze říci, že by se vyšetřující měl držet běžných společenských zvyklostí tak, jak je dospívající znají například ze školy.

Rozhovor s rodiči dětí a adolescentů

Rozhovor (včetně neverbálních komunikačních charakteristik) s celou rodinou je zaměřen jednak na získání spolehlivých informací o dítěti, ale také na posouzení celého rodinného systému a jeho fungování. Informace o rodičích a rodině nejsou cíleny jenom na zjištění toho, jak se rodinné vlivy podílejí na vývoji případné poruchy dítěte, ale také na zjištění faktorů, které mohou být nápomocné při léčbě a rehabilitaci dítěte. To, jakým způsobem rodiče prezentují potíže dítěte, ukazuje na jejich význam v rámci rodinného systému. Jednoduchým příkladem je zdůrazňování potíží dítěte v dobách manželské disharmonie, kdy psychické obtíže dítěte mohou vzbuzovat pocity viny v partnerovi, který uvažuje o odchodu z rodiny. Někteří rodiče mají pocity viny za potíže svého dítěte, ale navenek je popírají. Dobrý kontakt rodičů s lékařem potencuje spolupráci nejen jich samých, ale i spolupráci problémového dítěte. Prvního rozhovoru by se měli účastnit oba rodiče. Vyšetřující musí dávat pozor na vlastní nadměrnou identifikaci s rodiči (proti dítěti) či s dítětem (proti rodičů). Rovněž je třeba rozumět rozdílům v normách a postojích u rodin a rodičů s odlišným sociokulturním pozadím (např. sociokulturní menšiny, imigranti, apod.).

Závěr

Při vyšetřování dětí a adolescentů musíme znát jejich vývojová specifika (kognitivní, emocionální, interpersonální), která ovlivňují rozhovor a komunikaci. U dětí hraje důležitou roli kontakt s celou rodinou. V klinické praxi rozlišujeme rozhovor nestrukturovaný, strukturovaný a semistrukturovaný. Komunikaci v klinické praxi ovlivňuje osobnost pacienta, charakter klinické situace a způsob vedení rozhovoru ze strany zdravotníka.

Workshop intervenční kardiologie 2001

MUDr. Martin Malý
(Kardiocentrum dospělých FNM a Interní klinika UK 2. LF a FN Motol)

V pořadí druhý mezinárodní workshop intervenční kardiologie - Prague Workshop on Interventional Cardiology 2001 - proběhl ve dnech 11. a 12. října 2001 v Kongresovém centru v Praze. Akci uspořádalo Kardiocentrum dospělých Fakultní nemocnice v Motole a 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy pod vedením prof. MUDr. Jana Vojáčka, DrSc. a zaštítila ji Pracovní skupina invazivní kardioangiologie České kardiologické společnosti. Celkem se zaregistrovalo 136 účastníků, dalších přibližně 50 osob se zúčastnilo v rámci výstavy farmaceutických firem.

Odborný program začal ve čtvrtek 11. října přednáškami zabývajícími se fyziologií a strukturou arteriální stěny, kde přednášel dr. Uren z Edinburghu, prof. Vojáček a dr. Mates z motolského Kardiocentra a dr. Janek z Kardiocentra IKEM. Dále program pokračoval přednáškami na téma akutní koronární syndrom (dr. Želízko a dr. Kettner z Kardiocentra IKEM, prof. Aschermann a dr. Šimek z Kardiocentra VFN na Karlově náměstí, dr. Rozsíval z Kardiocentra v Hradci Králové) a novinkami v koronárních intervencích: farmaky kryté stenty, brachyterapie, rotablace (dr. Kováč a dr. Thomas z Velké Británie, dr. Bilodeau z Kanady a dr. Cadeddu z Itálie).

Třešničkou na dortu prvního jednacího dne byl společenský večer. Středověkou atmosféru restaurace Cartouche na Starém Městě vychutnávali v přátelské pohodě snad všichni zaregistrovaní účastníci Workshopu.

Druhý den byl ve znamení živých přenosů z katetrizačního sálu Interní kliniky v Motole – celkem proběhly čtyři a střídaly se s přednáškami. O novinkách v antiagregační léčbě hovořili dr. Kala z Kardiocentra v Brně, dr. Janský a dr. Malý z Kardiocentra v Motole. Přednášky o nekoronárních intervencích se konaly ve spolupráci s kolegy z Dětského kardiocentra FN Motol s vynikající přednáškou dr. Taxe o možnostech intervenční kardiologie u dětí. O možnostech katetrizačního uzávěru defektu septa síní a foramen ovale přednášeli dr. Šťástek a dr. Červinka z Hradeckého kardiocentra. O katetrizační léčbě mitrální stenózy (PTMV) přednášel doyen České invazivní kardiologie dr. Endrys. Závěrečné přednášky se týkaly nekoronárních intervencí: možností stentování disekcí aorty (doc. Bulvas z FN Královské Vinohrady), možnostech přístupu z arteria radialis (dr. Varvařovský z Třineckého kardiocentra) a novinek v kardiochirurgii (dr. Semrád z Kardiochirurgické kliniky VFN).

Závěrem lze hodnotit druhý ročník jako velmi úspěšný: s účastí zástupců nejen všech intervenčních pracovišť v České republice, ale i předních intervenčních kardiologů světových, si Workshop dobývá místo mezi odbornými akcemi, které jsou platformou pro živou výměnu poznatků, zkušeností i odborných diskusí.

   Ročník č.9 • Ročník č.8 • Ročník č.7 • Ročník č.6 • Ročník č.5 • Ročník č.4 • Home 2. LF
    Datum poslední aktualizace 09.01.2002, © Marcela.Cipryanova@lfmotol.cuni.cz