Ročník č. 10 - BŘEZEN 2002

Co se líbí studentům nemusí stačit při vykonávání lékařské praxe 

prof. RNDr. Václav Pelouch, CSc.
(proděkan UK 2. LF)

Milí přátelé,

na jaře v minulém roce jsem zde psal o tom, co se děje na studijním oddělení; popisoval jsem přípravy i vlastní průběh přijímacích pohovorů, seznamoval s úkoly tohoto úseku fakulty a napsal, kdo tam ty úkoly plní. Dnes je tam vše jinak; náplň práce je sice stejná, změnily se však pracovnice. Domníváme se, že to positivně ovlivnilo chod tohoto důležitého oddělení.

V tomto úvodníku jsem se také zmínil, že se členové kolegia děkana zamýšlejí nad řazením jednotlivých předmětů; kam co dát a v jakém rozsahu učit v jednotlivých ročnících. Vyzval jsem tehdy čtenáře k tomu, aby nám v této činnosti pomáhali. V kolegiu se o tom opakovaně radíme, diskutujeme s vedoucími jednotlivých oborů a postupně připravujeme návrh, který bude ještě předložen vědecké radě i senátu naší fakulty. I když se již po fakultě šíří pověsti co a jak bude omezeno, zrušeno či modifikováno, chci všechny ubezpečit, že se stále diskutuje. Radíme se proto s každým, kdo chce do toho procesu vážně zasáhnout. Je však jasné, že debata nemůže být nekonečná - chtěli bychom do konce března připravit finální versi. Po jejím schválení pak začnou studovat v říjnu 2002 noví posluchači naší fakulty. Obrátili jsme se písemně i na některé absolventy; výběr byl náhodně proveden studijním oddělením z lidí, kteří ukončili studia na naší fakultě v posledních třech létech.

Položili jsme jim několik otázek:

1) Kde jste pracoval po fakultě, kde nyní
2) Co vás fakulta nenaučila, co vám dnes proto v lékařské praxi chybí
3) Co by se naopak mohlo ve výuce redukovat
4) Máte další podněty pro přípravu nových studijních plánů

V rámci tohoto úvodníku bych se chtěl se čtenáři podělit o nejdůležitější odpovědi. Řada oslovených sice neodpověděla, nelze proto tyto názory absolutizovat, ale myslím, že jsou přesto důvodem k zamyšlení. Všichni, co odpověděli, pracují ve zdravotnictví, nikdo nám nenapsal, že je u nějaké farmaceutické firmy - to neznamená, že naši absolventi tam nedělají, ale nikdo nám o tom nereferoval. Co tedy naši absolventi píší: většina se shoduje, že jim především v každodenní praxi chybějí klinické dovednosti - na fakultě to student sice viděl, ale aktivně se k tomu nestavěl a nyní to patří k jeho každodenní rutině: odběry krve, kanylace periferních žil, lumbální punkce, cévkování, resuscitace, intubace..... Shodují se i na tom, že fakulta by měla klást větší důraz na nácvik konversace a nonverbální komunikace: s pacientem, jak hovořit s rodiči, kteří jsou s dítětem - včetně sdělování "špatných zpráv". Medik by měl již při studiu získat schopnost alespoň hrubé diferenciální diagnostiky: nad akutně přijatým pacientem, febrilním dítětem, pacientem v respirační insuficienci..... Píší dále, že v posledních dvou ročnících by měl být student již plně zapojen nejen do denního, ale i nočního chodu nemocnice - intensivněji a častěji. Někteří jdou v odpovědích ještě dále - učit by se mělo tak, jak je běžné v USA - medik by měl přímo přebírat zkušenosti od "residentů" - prakticky stejně starých lidí, kteří mohou přímo "nováčkovi" říci - to se stříhá takto dlouhé, s tím se nic nedělá, takhle se otevře ampule..... do výuky dát i "scénky" - jeden medik simuluje různé onemocnění, ostatní se sice přitom dobře baví, ale zároveň se učí tak, jak skutečný pacient reaguje. Mělo by se především, při klinických seminářích, mluvit o běžných příznacích - kašel, průjem, záchvat .... takto je možno jít nejen na popis nemoci, ale i vysvětlovat fysiologické, farmakologické či molekulární podstaty. Teprve potom popisovat různé "exotické" a velmi zřídka se, v běžné praxi, vyskytující onemocnění. Naši studenti se domnívají, že český student lékařské fakulty ví sice asi více o teoretických aspektech různých chorob, než jeho stejně starý kolega z jiné vyspělé země - co však našemu chybí - schopnost vše použít v praxi - český student má prostě strach, který teprve v praxi pomalu odstraňuje - měl by proto být podstatně více nucen k rozhodování již během studia - trénovat různé algoritmy a postupy a být proto aktivně zapojován do práce oddělení a kliniky, kde probíhá výuka.

Většina píše, že nevidí nějaké jednoznačné důvody něco rušit - shodují se však, že spíše než do detailů, jít po podstatě věci - řadu různých "teoretických poznatků" oceňují až v době, kdy začnou chápat věci v širších souvislostech. Různé námitky zazněly k předmětu Informatika - domnívají se jednoznačně, že bez PC, Internetu se již lékař neobejde a proto výuku vítají, mají však dojem, že učit se různé technické "finty a triky" je zbytečné. V této souvislosti je jistě zajímavé, objevilo se to v dopisech, že by měl být zaveden povinný Kurs psaní všemi deseti - to lékař skutečně potřebuje denně.

Studenti positivně hodnotí, že na fakultě je komplexní výuka pediatrických oborů, většina napsala, že je těší zájem fakulty o své absolventy a snaha zapojit je do přípravy nových výukových plánů. Naše tělocvikáře jistě potěší kladná reakce na "Dobronice" před začátkem studia i poznámka, že pravidelné cvičení během fakulty vneslo do života dnešního lékaře potřebu se hýbat.

Co nám připomínky našich absolventů říkají - někteří studenti preferují celých šest let klid, pohodu a spíše pasivitu, pak však přijde promoce a je tu ihned realita všedního dne - žádný asistent už nebere zodpovědnost, jsem to já, včera ještě student, dnes lékař - stojím sám a musím aktivně jednat. Je proto na nás - učitelích i studentech, abychom společně nad těmito náměty uvažovali a automaticky je převedli do výuky na naší fakultě.

Václav Pelouch

Fakultní zprávy

Vědecká rada
21. února 2002

Akademický senát
20. února 2002

Dění na fakultě

Co jsme se ve škole neučili...

Tvorba lidského hlasu - II.
Doc. RNDr. J. Pešák, CSc.

Ohlédnutí

Česká dětská klinika v pražském nalezinci, v mé paměti i v životě - II.
Prof. MUDr. J. Švejcar, CSc.

Odborná konference

Mezinárodní konference lingvistů 
PhDr. I. Mokrošová, 
J. Förester

Studentskýma očima

H. Heine-Universität
A. Svinková, P. Falt, P. Lošeňuk

Publikační činnost

Abstrakta

Zajímavosti

Prof. MUDr. Jiří Syllaba, DrSc.

Rektoři budou požadovat změnu financování vysokých škol 

Termíny pro uzávěrky čísel  pro ročník č. 10

Duben - 25. 3. 2002
Květen - 25. 4. 2002
Červen - 23. 5. 2002

Redakční rada:
Doc. MUDr. J. Bartůňková, DrSc.
Doc. MUDr. T. Blažek, CSc.,
Ing. M. Cipryánová
Mgr. Z. Dobiašová
Doc. PhDr. J. Kocourková
Ing. E. Kuželová
Prof. MUDr. S. Tůma, CSc.
MUDr. J. Večeř

Adresa:
Redakce časopisu PELIKÁN
Univerzita Karlova
2. lékařská fakulta
V Úvalu 84
150 06 Praha 5 - Motol
tel.: (02) 2443 5882

E-mail: pelikan@lfmotol.cuni.cz

Kontakt :
Ing. M. Cipryánová

Zpracování a grafická úprava:
© Ing. M. Cipryánová

Akademický senát

zapsala Ilona Kyselová
(sekretariat děkana UK 2. LF)

Zasedání dne 20. 2. 2002

ZAHÁJENÍ A KONTROLA ZÁPISU

Jednání akademického senátu zahájil předseda doc. MUDr. Petr Zoban, CSc. přivítáním přítomných členů. Zvláště uvítal hosty zasedání prof. MUDr. Josefa Kouteckého, DrSc., prof. MUDr. Jana Hergeta, DrSc., doc. MUDr. Janu Hercogovou, CSc., prof. MUDr. Jiřího Šnajdaufa, DrSc., prof. RNDr. Václava Peloucha, CSc., Ing. Evu Kuželovou, doc. MUDr. Pavla Kasala, CSc., Ing. MUDr. Jana Vejvalku.

ZPRÁVY VEDENÍ

Proděkanka doc. MUDr. Jana Hercogová, CSc. předložila senátu návrh na změnu vnitřního předpisu v bodě individuální studijní plán, čl. 10. Studijního a zkušebního řádu UK 2. LF. Návrh umožňuje studentům při rozložení ročníku do dvou let zapsat si i jiné předměty z vyššího ročníku. Návrh byl odložen k projednání na další zasedání senátu.

Studentská komora senátu požádala vedení fakulty o předložení změn v novém curriculu fakulty na dalším zasedání senátu dne 20.3.2002.

Proděkan prof. RNDr. Václav Pelouch, CSc. informoval senát v těchto bodech:

• 4. 4. 2002 v 18.00 hod. proběhne ve Faustově domě vernisáž výtvarné tvorby studentů medicíny
• Zahraniční studenti, kteří využili možnost zapsat si i některé předměty z vyššího ročníku podle změny Studijního a zkušebního řádu v bodě opakování ročníku, čl. 9, odst. 6, nedostáli své studijní povinnosti - nesplnili zkoušky z předmětů z vyššího ročníku. Senát potvrdil, že ročník je v opakovaném ročníku uzavřen splněním všech studijních povinností včetně složení zkoušek z předmětů z vyššího ročníku.

Tajemnice fakulty Ing. Eva Kuželová informovala senát v těchto bodech:

prospěchové stipendium bude studentům vyplaceno na pokladně děkanátu 20. a 21.3. 2002

fakulta přijala 9 žádostí o stipendium z nadace Adamových pro sociálně slabé studenty, všem žádostem bylo vyhověno, jejich stipendium činí 1000,- Kč/měsíc.

hospodářský výsledek za rok 2001:

PRODLOUŽENÍ FUNKČNÍHO OBDOBÍ PŘEDNOSTŮ KLINIK A ÚSTAVŮ

Jako skrutátoři byli senátem určeni: doc. MUDr. Jan Starý, DrSc., Michal PelíšekDoc. MUDr. Michal HRDLIČKA, CSc., nar. 28.3.1965, přednosta Dětské psychiatrické kliniky, jmenování do 30.9.2002, prodloužit o 5 let do 30.9.2007
Závěr: Souhlas.

Doc. PaedDr. Pavel KOLÁŘ, nar. 5.2.1963, přednosta Kliniky rehabilitace, jmenování do 30.9.2002, prodloužit o 5 let do 30.9.2007
Závěr: Souhlas.

Doc. MUDr. Jiří NEUWIRTH, CSc., nar. 14.8.1960, přednosta Kliniky zobrazovacích metod, jmenování do 30.9.2002, prodloužit o 5 let do 30.9.2007
Závěr: Souhlas.

Doc. MUDr. Tomáš TRČ, CSc., nar. 31.5.1955, přednosta Ortopedické kliniky dětí a dospělých, jmenování do 30.9.2002, prodloužit o 5 let do 30.9.2007
Závěr: Souhlas.

Doc. MUDr. Petr VLČEK, CSc., nar. 30.3.1961, přednosta Kliniky nukleární medicíny, jmenování do 30.9.2002, prodloužit o 5 let do 30.9.2007
Závěr: Souhlas.

Doc. MUDr. Jiří RADVANSKÝ, CSc., nar. 26.1.1956, přednosta Kliniky tělovýchovného lékařství, jmenování do 31.10.2002, prodloužit o 5 let do 31.10.2007
Závěr: Souhlas.

Prof. MUDr. Martin VÍZEK, CSc., nar. 4.10.1943, vedoucí Ústavu patologické fyziologie, jmenování do 30.9.2002, prodloužit o 5 let do 30.9.2007
Závěr: Souhlas.

as. PhDr. Ivana MOKROŠOVÁ, nar. 28.7.1946, vedoucí Ústavu jazyků, jmenování do 30.9.2002, prodloužit o 3 roky do 30.9.2005
Závěr: Souhlas.

DISKUSE O PODOBĚ WWW STRÁNEK FAKULTY

Hosty k tomuto bodu jednání byli doc. MUDr. Pavel Kasal, CSc. a MUDr. Ing. Jan Vejvlka. Senát shlédl prezentaci o stávající podobě www stránek fakulty s porovnáním stránek jiných fakult a organizací. V diskusi studentská komora senátu upozornila na tyto nedostatky www stránek:

• na některých pracovištích fakulty chybí:
  - sylaby předmětu
  - rozvrhy
  - doporučená literatura
• chybí kroužkové seznamy studentů
• chybí samostatná kapitola o stážích
• chybí prezentace fakulty v angličtině
• nedostatečné zařazení fakulty ve vyhledávačích

Senát požádal vedení fakulty o podporu v nápravě uspořádání www stránek fakulty.

OPAKOVANÉ VOLBY ZÁSTUPCŮ UK 2. LF DO AS UK

Na základě přípisu předsedy hlavní volební komise senátu Univerzity Karlovy a zápisu hlavní volební komise AS UK nebyly uznány volby zástupců studentské obce UK 2. lékařské fakulty do Akademického senátu Univerzity Karlovy pro nedostatečnou účast ve volbách - nesplnění 15% účasti. Z celkového počtu 1490 oprávněných voličů z řad studentů se zúčastnilo 195, tj. 13,08 %, odevzdáno bylo 195 hlasovacích lístků, z toho 195 platných.
Opakované volby proběhnou ve dnech 26., 27. a 28. února 2002 na těchto volebních místech:

• Ústav vědeckých informací
• Sekretariát Ústavu patologické fyziologie
• Sekretariát Infekční kliniky
• Sekretariát Ústavu tělesné výchovy
• Kolej Kajetánka I. a II.

Dění na fakultě

Lužany zámek je dílem architekta Josefa Hlávky. Kaple je upravena v Hlávkově osobitém stylu s byzantskými prvky. Rozsáhlý park je chráněný jako přírodní rezervace uchovávající lužní a pralesní porosty. V zámku je Hlávkův památník.

CENA JOSEFA HLÁVKY pro nejlepší studenty a absolventy pražských vysokých škol

Z jednotlivých fakult byly zaslány návrhy, které byly kolegiem rektora dne 10. 7. 2001 odsouhlaseny:

Mgr. Pavla Skarlantová - FF
Mgr. Veronika Bílková - PF
Mgr. Sylva Francová - PedF
Mgr. Tomáš Sedláček - FSV
Mgr. Ivo Melčák, Ph.D - 1. LF
Marína Machatková - 2. LF
MUDr. Lenka Přibylová - LF Plzeň
Tomáš Soukup - LF Hradec Králové
Mgr. Marek Urbánek - FaF HK
Mgr. Boris Ekrt - PřF
Mgr. David Opěla - MFF
Mgr. Martina Ježková - FTVS
Mgr. Ivo Prokop - HTF
Bc. Lenka Penkalová - FHS

Ceny byly předány při příležitosti výročí 17. listopadu na zámku Josefa Hlávky v Lužanech u Přeštic.

Tvorba lidského hlasu  - část II.
Pokračování článku uveřejněném v únorovém čísle

Doc. RNDr. Josef Pešák, CSc.
(Ústav lékařské biofyziky LF UP Olomouc)

2. ZDROJ LIDSKÉHO HLASU, HRTAN (LARYNX)

2. 1. Larynx

Obr. 5. Pohled na laryngeální chrupavčitý skelet.

S ohledem na sledování podmínek zdroje vzniku zvuku, mechanického kmitání obecně, je obrácena pozornost v první řadě na laryngeální chrupavčitý skelet, viz obr. 5. Kraniálně je zavěšený na jazylce (os hyoideum), kaudálně se na chrupavku prstencovou (cartilago cricoidea) napojuje průdušnice, trachea.

Exspirovaným proudem vzduchu (dechový objem V_T ¸ 500 ml) jsou při fonaci (s výjimkou šepotu)^*) hlasivky rozkmitávány. Na vnitřní straně hlasivkových plik mezi hlasivkovým výběžkem (processus vocalis) chrupavky hlasivkové a vnitřním úhlem chrupavky štítné (cartilago thyreoidea) je proponován hlasový vaz (ligamentum vocale), viz i další obr. 6.

Kmitání hlasivek základním hlasivkovým kmitočtem F0 naplňuje prostřednictvím hlasového vazu podmínku jednoho z možných typů hrtanových zdrojů zvuku. Jedním z nich je membranofonní princip^**)  [16], [17]. Dalšími jsou idiofonní, "vytleskáváním" hlasivkových plik a ještě princip sirény, přerušování exspirovaného proudu vzduchu [18] hlasivkovou štěrbinou (glottis).

Obr. 6. Pohled do laryngeálního chrupavčitého skeletu.

2. 2. Glottis

Glottis, hlasivková štěrbina mezi hlasivkovými plikami, je mezera, která je vymezena ve dvou třetinách směrem od přední komisury v hlasivkové části oběma hlasivkovými vazy a v poslední chrupavčité části, přibližně v zadní třetině, vnitřními stěnami hlasivkových chrupavek. Při fonaci je hlasivková štěrbina základní hlasivkovou frekvencí F0 exspirovaným proudem vzduchu střídavě otevíraná a zavíraná.

Na fonující hlasivkovou štěrbinu se jako jeden z prvních podíval asi v polovině XIX. století náš fyziolog českého původu J. N. Čermák^***) . Pro prosté oko byla frekvence otevírání a zavírání hlasivkové štěrbiny při fonaci příliš vysoká, takže mohl pozorovat jen tušený obrys její délky. Přesto vyslovil domněnku o zkracování hlasivkové štěrbiny při zvyšování základního hlasivkového kmitočtu F0. Později, v roce 1938 ji pomocí vysokofrekvenčního filmu prokazoval J. Pressman [19]. Stejný efekt zaznamenali, v roce 1931 dokonce před ním, u nás B. Hála s L. Hontym [20]. Zhruba v polovině XIX. století byla stejná informace publikovaná ještě i u nás [21], [15]. V posledním čase se o poznatku zkracování předního kmitajícího dílu hlasivek při >> F0 hovořilo jen vágně^****) . Např. Bunch [22] uváděl, že k utlumení, umenšení, zkrácení kmitajícího dílu hlasivek dochází zvýšením výdechového proudu vzduchu a dalším zvýšením kontrakce hlasivkového svalu (m. vocalis). Titze [18] se v současné nejprestižnější publikaci o tvorbě hlasu o zkracování předního kmitajícího dílu hlasivek při zvyšování tónu nezmiňuje. Fink a Damarest [18] se zabývali v souvislosti se zvyšováním tónu jen vzájemným postavením chrupavek štítné s hlasivkovou.

Hypoteticky lze předpokládat, že zkracování předního dílu hlasivek se může dít prostřednictvím vazivové vrstvy conus elasticus [24], [17]. Conus elasticus, membrana cricothyroidea (membrana cricovocalis^****) ) je systémem vazivových, kolagenních i elastických snopců, které se od hlasivkového vazu, ligamenta vocalia kuželovitě rozbíhají kaudálně a upínají se na vnitřní obvod prstencové chrupavky. Systém snopců plynule navazuje na ligamentum cricothyroideum (seu pars libera coni elastici) středový štítoprstencový vaz, který je silným elastickým trojúhelníkovým úponem ve střední čáře mezi dolním okrajem chrupavky štítné a horním okrjem oblouku chrupavky prstencové. Protože je conus elasticus ve střední čáře zeslaben, prakticky jej zde nahrazuje ligamentum cricothyroideum, můžeme hovořit o jeho párovém uspořádání.

Obr. 7. Hypotetický mechanismus zkracování předního kmitajícího 
dílu hlasivek při zvyšování F0 [24], [17].

Conus elasticus je zesílenou součástí podslizničního vaziva hrtanu membrana fibroelastica laryngis (hrtanová vazivově elastická blána), jehož součástí je ve střední části ligamentum vocale a nad ním membrana quadrangularis. Conus elasticus je překládán jako elastický kužel^*****) . Při zvyšování F0 vzájemným pootáčením chrupavek štítné s prstencovou pravděpodobně může docházet k postupnému napínání, až poslední vlákno vazivové vrstvy ukotví zadní uzlový bod předního kmitajícího dílu hlasivek, viz. schematický obr. 7. Hlasivkový vaz se tak současně napíná a zeslabuje a přitom se jeho kmitající díl, při splnění podmínky podle výrazu (3) zkracuje.

 Obr. 8. Hlasový rozsah

Zkracování kmitajícího dílu hlasivek se bezprostředně dotýká tvorby hlasu při řeči a při zpěvu. Nezávisle na "položení" hlasu zpíváme zhruba ve 2 oktávách (viz obr. 8) modálním hlasem, stručně řečeno s plnější "barvou" a další, asi 1 oktávou falzetovým hlasem (při vyšších frekvencích a fyziologicky s menším podélným napětím hlasivek, s barvou jemnější a prokazatelně méně "barevně" bohatou). Mezi modálním a falzetovým rejstříkem se mohou vyskytovat společné, amfoterní tóny, které zpěvák může zpívat jak "modálem", tak i "falzetem".^******)  Při řeči se F0 mění zhruba 3 půltóny pod a 5 půltónů nad habituální hodnotou.

2. 3. Hrtan ve spojení s druhotným zvukovým zářičem

Přímým akustickým zdrojem zvuku bývá až útvar, zařízení, které je schopno přenášet mechanicky vzbuzené kmitání na okolní prostředí, nejčastěji vzduch. Hustota uvažovaného okolního prostředí bývá obvykle malá. Proto je malá i předávaná energie vzduchovému prostředí za jednotku času. Zákonitě je potom nízká i úroveň předávané intenzity zvukové energie, čehož důsledkem je snížená hlasitost vnímaného zvuku.

Obr. 9. Blokové schéma připojení druhotného zvukového zářiče rezonátoru, 
nadhrtanového traktu těsnou vazbou s akustickým zdrojem, hlasivkami.

Podobná situace by nastala i v případě hrtanu, kdyby zdroj zvuku fonující hlasivky nebyl přímo spojen těsnou vazbou s nadhrtanovým prostorem jako druhotným zvukovým zářičem, viz blokové schéma na dalším obr. 9.

Polohy nadhrtanového traktu, cavitatis vocalis a hrtanu s hlasivkami, laryngis jsou orientovány podle obr. 1 (I. část). Jsou, jako u stojícího člověka, ve vertikální poloze.

Sovák^*******) vyzkoušel funkci excizovaného hrtanu. Uvedl: "Samotný základní tón zní poměrně slabě, řezavě a nepřipomíná vůbec lidský hlas( jeho vlastností nabývá teprve při průchodu rezonančními dutinami, které jsou nad hlasivkami."

Přídavným, aditivním rozkmitáním druhotného zvukového zářiče se dociluje zesílení intenzity zvuku. Druhotný zářič bývá s vlastním akustickým zdrojem co nejtěsněji svázán. Soustava zdroj - rezonátor může být buď značně tlumenou, mají-li se přibližně stejně zesílit všechny zvuky sledovaného kmitočtového rozsahu a nebo méně tlumenou, tj. náš případ vokálního ústrojí lidského hlasu, aby zesilovaný kmitočtový rozsah ležel mimo vlastní frekvenci zvukového zářiče. Druhotné zvukové zářiče mají potom značný vliv na barvu zvuků. Této skutečnosti je s výhodou využíváno u školených hlasů, u uměleckého přednesu ap.

Obr. 10. Schematické připojení akustického zdroje hlasivek ve vertikální poloze k fyziologicky 
zalomenému druhotnému zvukovému zářiči nadhrtanovému vokálnímu traktu.

Na obr. 10. je naznačeno připojení akustického zdroje hlasivek, laryngis k rezonátoru - nadhrtanovému traktu, "cavitatis vocalis" podle blokového schématu (obr. 9.). Na obr. 11. je upravené pootočené schematické zobrazení.

Obr. 11. Schematické připojení akustického zdroje hlasivek 
k rezonátoru nadhrtanovému traktu.

3. NADHRTANOVÝ VOKÁLNÍ TRAKT

3. 1. Rezonance vzduchového sloupce v nadhrtanovém vokálním traktu

Mechanické zvukové zdroje přeměňují mechanickou energii přímo na akustickou, zvukovou energii. Podobně jako pevná tělesa, mají svůj vlastní rezonanční kmitočet i prostory naplněné plynem.

Obr. 12.^*) Chvění vzduchového sloupce v uzavřené, kryté píšťale.
Vlnění je stojaté a podélné, u a, b a c jsou pro názornost místní výchylky znázorněny příčně. Uzly jsou ve skutečnosti na uzavřených, kmitny na otevřených koncích. Vytváří se jen liché harmonické tóny. Na jednotlivých obrázcích a, b, c jsou znázorněny: 1/4-vlnná, 3/4-vlnná a 5/4-vlnné rezonance.

S rezonujícím vzduchovým sloupcem ve válci, trubici, se běžně sekáváme např. u píšťal. Technická fyzika [9] zná popis jednostranně uzavřených a otevřených píšťal. V jednostranně uzavřené píšťale (viz obr. 12) o délce l, která vyhovuje našemu případu, se tvoří (2n - 1)l_n/4 půlvln, kde n = 1, 2, 3, ... .

Pro frekvence f_n kryté píšťaly platí

      (4)

Nástavní vokální trakt je de facto jednostranně uzavřenou píšťalou o délce l » 17,5 cm.

Pro c » 3,5.10⁴ cms^-1 a  n = 1 je f₁ = 500 Hz, pro n = 2 je f₂ = 1 500 Hz, pro n = 3 je f₃ = 2 500 Hz, pro n = 4 je 
f₄ = 3 500 Hz atd. Kmitočet f₁ je základním tónem, f₂, f₃, f₄ atd. jsou vyšší harmonické složky, viz obr. 13.

Obr. 13. Idealizovaná spektrální analýza s prvními 4 složkami pro jednostranně 
uzavřenou trubici o délce odpovídající vokálnímu traktu l = 175 mm, 
teoreticky při bezeztrátovém tlumení.

3. 2. Vokálová diferenciace

Obr. 14. Stylizovaný nadhrtanového vokálního traktu.

Stylizovaný nadhrtanový vokální trakt na obr.14 je na dalším ilustračním obr.15. doplněn o schematizovanou nadhrtanovou a ústní dutinu.

Jednostranně uzavřená trubice na obr. 14 (l » 17,5 cm) měla při teoreticky bezeztrátovém tlumení rezonanční spektrum podle obr. 13. Stejné trubici, naopak mírně zatlumené, by příslušelo spektrum na obr. 17. nahoře.

Obr. 17. Nahoře je spektrální analýza částečně ztrátového přenosu v trubici (l » 17,5 cm). Dole je totéž spektrum příslušející stejně dlouhé trubici (l » 17,5 cm), ale modifikované podle obr. 16. a 17. Změna hrdelního objemu posunula první rezonanční vrchol směrem doprava a změna ústního objemu posunula druhý rezonanční vrchol naopak směrem doleva.

Předpokládejme, že u stejně dlouhé trubice můžeme diferencovaně a kombinačně měnit její dva hlavní objemy, hrdelní a ústní (obr. 15). Potom např. v situaci, kdy budou obě dutiny korespondovat např. s jejich nastavením podle obr. 16., které odpovídá vokálu [a], získáme rezonanční spektrum podle obr. 17. dole. Podobně můžeme sledovat důsledky kombinačních změn při nastavování dvojic sledovaných objemů hrdelní dutiny (Purkyňova prostoru) a ústní dutiny u všech vokálů každého jazyka.

Spektrální analýza^***) vokálu [a] prosloveného francouzským subjektem (L.K., 29 let) je na obr. 19. První dva formanty jsou pro identifikaci vokálu nejvýznamnější a zároveň i postačující.

Obr. 19. Na průběhu spektrální analýzy vokálu [a] je patrno 6 rezonančních vrcholů příslušejících formantovým shlukům kmitočtů, z nichž 1. a 2. vrchol přísluší dvěma nejvýznamnějším, hrdelnímu F1 a ústnímu formantu F2.

4. ZDROJ BUDÍCÍ SÍLY FONUJÍCÍHO VOKÁLNÍHO ÚSTROJÍ

Obr. 20. Fonační ústrojí coby samobuzená kmitající soustava.

Vokální ústrojí (viz obr. 20) je samobuzenou^*) kmitající soustavou, jejíž netlumené kmity hlasivek jsou při fonaci udržovány dodáváním energie exspirovaným proudem vzduchu z vnějšího zdroje, z plic. Uspořádání vokálního ústrojí coby regulačního obvodu odpovídá uspořádání nepřímého regulátoru [25] s nepřímým pohonem, vnějším zdrojem, kterým jsou kompenzovány ztráty v soustavě.

Blok nastavení doteku představuje podmínky modifikující sevření glottis "středním přítlakem" v kombinaci s "longitudinálním napětím" [26] v závislosti na výšce tónu produkované hlasu.

Odkazy na literaturu (ve II. části)

[16] Pešák, J.: Laryngeální fonační mechanismus: Membranofonní model. Acta UPO, (Olomouc), Fac. Rer. Nat., 97, Physica XXIX, Olomouc 1990.
[17] Pešák, J.: Complex mechanism of laryngeal phonation. A.Description of activity, B. Analogue pattern of the larynx. Folia Phoniatr; 42, pp. 201-211, 1990.
[18] Titze, I., R.: Principles of voice production. Prentice - Hall, Inc. A Paramount Communications Company Englewood Cliffs NY, London, Toronto .. 1994.
[19] Pressman, J.: The Action of the Larynx. The Journ. of Lar. a. Otol. 53, pp. 672-667, 1938.
[20] Hála, B., Honty, L.: La sinématografie des cordes vocales ¢a la l¢aide du stroboscope et de la  grande vitesse. Otolaryngologie Slavica, No. 3, pp. 1-12, 1931.
[21] Sovák, M.: Otázka rejstříků ve fyziologii hlasu. Časopis lékařů českých, Roč. 83, č. 12, s. 246-349, 1944.
[22] Bunch, M.: Dynamics of the singing voice. Springer - Verlag, Wien, New York 1993.
[23] Fink, R., B., Damarest, R., J.: Laryngeal Biomechanics. Harvard University Press, Cambridge - Massachusets - London 1978.
[24] Pešák, J.: Function of speech organ pitch mechanism. Acta UPO, Fac. Med., (Olomouc), 121; pp. 171-7, 1989.
[25] Srejc, V., Šalamon, M., Kotek, Z., Balda, M.: Základy teorie samočinné regulace. SNTL, Praha 1958.
[26] Van den Berg, Jw., Vennard, W., Burger, D., Shervanin, C.: Voice Production The Vibratibg Larynx, Stichting Film en Watenschap, Utrecht 1960.

Kontakt:
*PESAK@tunw.upol.cz
Ústav lékařské biofyziky LF UP v Olomouci
Hněvotínská 3, 775 15 Olomouc

Připraveno s podporou výzkumného záměru
CEZ:J14/98:N30000018

Česká dětská klinika v pražském nalezinci v mé paměti i v životě
Část II.
pokračování z únorového čísla

Prof. MUDr. J. Švejcar, DrSc.
(In: Čs. Pediat., 42, 1987, č. 6)

Prof. MUDr. J. Švejcar, DrSc.
* 20.5.1897, Praha  † 30.1.1997, Praha

Přebudování kliniky.

Po převzetí kliniky Brdlíkem počátkem roku 1931 byla pro mě situace jasná. Při příchodu do Pruhy převzal jsem úlohu být jeho zástupcem, a když on přišel, měl jsem již připravený plán plného přebudování kliniky, který on přijal a schválil. Ve svých pamětech píše na s. 67: "Na klinice šlo vše hladce, ne tak ve sboru profesorském". V jeho rukách bylo jednání ve sboru a na veřejnosti, což nebylo lehké, ale bylo bezpodmínečně nutné pro organizaci kliniky, která ležela na mně. Obě naše akční pole byla v té době nutná a na sobě závislá. Musela odstranit následky dlouhodobé zaostalosti, nehnutosti a necitlivosti pražského prostředí, kde jejich personifikací byla v pediatrii zvlášť nešťastná osobnost Pešinova, který udusil na dlouhou dobu možnosti pediatrického vývoje. Ale i v ostatních oborech lékařských byla pražská medicína zpožděná za daleko pokročilejší bratislavskou, kde neobyčejně tvůrčí duch prof. Hynka strhl ostatní, především Brdlíka k plnému využití možností daných činností dvou vynikajících profesorů budapešťských - otce a syna Bókaye (pravé původní jméno Boeck). Ti pevně a geniálně šli za cílem získat péči o dítě v Uhrách takové místo, které tento obor v zájmu zdravého vývoje potřebuje. Na tom jsme se mnoho naučili, ale i na tom, že nejkrásnější projekt může klesnout do nebezpečného znetvoření v rukách bez citové i mravní hodnoty.

V Praze jsme stáli před vnitřně podobným problémem za jiných okolností. Kdyby byl zůstal Brdlík na univerzitní půdě při svých slibech Pešinovi, byl by jen udržoval dusivé poměry, které celá fakulta snášela ke svým těžkým škodám. Při své povaze váhal, ale stav kliniky, na který jsem mu nemilosrdně poukazoval, ho přiměl k tomu, že přijal první krok k průlomu tradice - totiž příkaz Weignerův ke zkoušení studentů. Weigner byl z prvních, kdo viděli nemožnou situaci této kliniky a měl jako velmistr svobodných zednářů velkou možnost velkého ovlivnění rozhodujících osobností. Aby bylo jednou provždy vymýceno ponižující postavení této kliniky, doporučil jsem Brdlíkovi po prostudování její historie, aby byl její název změněn na dětskou kliniku, tedy s právem celého rozsahu. Poněvadž byla zřízena dříve než klinika Pešinova, aby nesla označení I. dětské kliniky, což znamenalo její velké povznesení. Zbývaly však otázky personální, jmenovitě když Brdlík byl po penzionování Pešinově v roce 1932 jmenován v roce 1934 přednostou II. dětské kliniky po něm. Do té doby zastupoval přednostu této kliniky Luska, jemuž chtěl Brdlík rozšířit jeho veniam legendi na celou pediatrii a dát mu příležitost v osvědčení se ve vedení kliniky. Rozšíření získal v roce 1932, ale ve vedení se neosvědčil. Při mém plném zastupování Brdlíka v budování a vedení I. dětské kliniky jsem měl roku 1935, kdy se stal primářem oddělení nalezineckého po primáři Pulkrábkovi. V roce 1931 byl Brdlíkem habilitován pro obor kojeneckého lékařství, jak v té době ještě nebylo jinak možné, aby byl splněn slib daný Saitzovi ještě Švehlou.

Tím, že Luska musel opustit s nezdarem II. dětskou kliniku, vyvstala nepříjemná situace na I. dětské klinice. Byl jsem v té době ještě soukromým docentem (profesorem jmenován v roce 1937) a on byl o 9 let starší. Protože při obsazení Luskou by byla klinika spadla do starých kolejí (kromě toho v té době již začal se u něho projevovat sklon k alkoholismu, který zkrátil jeho život), rozhodl se Brdlík, že podrží nominálně obě kliniky a na I. klinice budu jeho trvalým zástupcem. Luska měl vést ambulanci. Aby ho odškodnil i v očích jeho fakultních přátel, navrhl ho za placeného mimořádného profesora. Já jsem zůstal na místě asistentském až do doby po válce. Aby byl zachován dojem plné souvislosti obou klinik, přednášel Brdlík občas také na I. klinice a také zde někdy zkoušel. Velká výhoda tohoto zařízení byla v tom, že lékaři se mohli střídat na obou klinikách a získat zkušenosti v celé pediatrii. Odpadla tím úplně dřívější omezení specializace.
Reorganizace léčebné činnosti kliniky.

Obtížnější situace byla v reorganizaci nemocniční činnosti protože ředitelství odpíralo uznat, že léčení nemocných kojenců vyžaduje zcela jiné podmínky. Státní dotace pro kliniku byla 5000 Kč ročně včetně všech výdajů, i kancelářských. Všechny jiné výlohy musely jít na vrub ústavu, ale ředitel ani příslušný odbor zemského národního výboru nebyl zvyklý na nějaké požadavky ze strany klinik ani od fakulty. Jak česká, tak německá klinika přijímala vše jako neměnnou situaci. Navštívili jsme s Brdlíkem ředitele ústavu dr. Tille a předložili mu své požadavky reorganizační. Ujistili jsme ho, že je naprosto nemožné za současných podmínek v ústavu zaručit pouhou bezpečnost ošetřovaných dětí, tím méně jejích léčení a že těch 60 lůžek kojeneckých na obou klinikách jsou jediná lůžka pro nemocné kojence v Českých zemích. Námitka jeho byla, že ústav není nemocnice a jestliže se nehodí k léčení dětí, že nám jejich příjem zakáže, jak má k tomu právo. A naprosto nedbal toho, že jsem mu prohlásil, že při těchto poměrech v Čechách musí být ústav nemocnicí, a že uděláme vše, abychom toho dosáhli. A bylo toho dosaženo po novinové kampani, kterou Brdlík přes pohrůžky disciplinárního stihání provedl. Když potom jsme navštívili právníka sociálního odboru Zemského výboru, ten naše vývody plně uznal a podpořil naše žádosti. U zúčastněných lékařů bychom se byli nedočkali ničeho, tím méně od profesorského sboru zvyklého se dívat na kojence jako na něco zanedbatelného. A přitom naše první zákroky nebyly nic velkého. Oddělili jsme nalezinecké matky s dětmi od léčených. Uložili jsme ve zvláštních pokojích matky a v jiných děti, což umožňovalo dohled na jejich jednání. To ovšem vyžadovalo řádnou organizaci ošetřovatelské služby. A my jsme měli řádnou ošetřovatelku diplomovanou jen jednu, jako vrchní sestru, a k ní jednu sestru neobyčejně cennou, která po léčbě na Košumberku ve 12 letech tam získala takové znalosti, že se již nechtěla od této práce odloučit, přešla na kliniku a byla skutečnou duši kliniky, s níž žíla po celé její trvání (sestra Řezníčková-Pecharová). Všechny ostatní obory kromě pediatrie doplňovaly svou ošetřovatelskou službu žákyněmi ošetřovatelské školy. Obrátil jsem se proto z Brdlíkova pověření na ředitelku ošetřovatelské školy, kterou byla tehdy po odstoupení Sylvy Macharové s vysloveně chirurgickým zaměřením Ruth Tobolářová, vynikající ředitelka s velkým porozuměním pro naše potřeby po těžkých zkušenostech ze služby v Bagdadu u dr. Kálalové-Di Lottiové. Byla ochotna nám dát do praxe žákyně, ale podmínkou bylo, že budou praktikovat u diplomovaných sester. Položili jsme ředitelství požadavek na 8 a pak 12 sester s vrchní sestrou. Přes zvýšené náklady ředitel již ustoupil a sestry přijal. S nimi byla zřízena na pokojích nemocných dětí řádná služba noční, totéž bylo zařízeno i na nalezineckých pokojích, kde zůstaly dosavadní opatrovnice po jejich výběru, event. výměně a doškolení. Aby ošetřovatelské práce s dětmi mohly být řádně a snadněji prováděné, bylo nutné umístění dětí ve vyšších postýlkách, jak je dnes obvyklé. Pro nemocné kojence, často starší, jsme docílili dodání postýlek s postranicemi spouštěcími, dnes obvyklých, které jsme ve spolupráci s továrnou v Kolíně vypracovali. K nim pak přišly podobné vysoké postýlky pro novorozence. Protože jsme museli šetřit, pro nalezinecké děti bylo použito postýlek starých, které byly v domácí dílně zvýšeny nastavením nožiček. Také mateřské postele byly pro nemocniční lůžka postupně nahrazovány moderními nemocničními postelemi. To umožňovalo omezit ošetřování kojenců na přebalovacích stolech, nebezpečných možností přenosu infekce.

Zdokonalování klinického vybavení.

V té době jsem byl jmenován docentem pro dětské lékařství na ošetřovatelské škole, kde jsem přednášel a také zkoušel. Žákyně, nejméně 19 roků staré, pracovaly dopoledne až do 14 hodin na klinice pod naším dohledem a odpoledne měly přednášky. Jejich školení trvalo 2 roky. Ale to nám teprve pomohlo vytvářet systematicky léčebnou techniku. Zbývalo toho však ještě mnoho, abychom dosáhli současné úrovně medicínské, přišli jsme z Bratislavy, kde Hynek v interní, Dreuschuch v celé technice rentgenové i diagnostice byli mistry a já sám jsem plně diagnostiku ovládal, zavedl bronchografii jako první po Francii a také první jsem prováděl urografii. Zde byl jakýmsi nesmyslným postupem zakoupen terapeutický rentgen a děti se musely nosit k vyšetření na vzdálenou polikliniku, protože v dětské nemocnici přes ulici kojence nebrali pro neschopnost momentních snímků. Z Bratislavy jsme se tehdy seznámili s tvůrcem našeho rentgenu, neobyčejným a ušlechtilým Ing. Vinopalem, později majitelem firmy Meta. V době našeho přechodu do Prahy začal vyrábět velmi dokonalé přístroje. Takový nám dodal plně vybavený pro kojence (první u nás toho druhu) jako zkušební přístroj, a to k zaplacení, až budeme mít peníze. Sám v té době trpěl velkou finanční tísní, protože neměl pro svou práci žádnou kapitálovou základnu a obě německé firmy v té době u nás konkurující (Siemens, a Koch a Sterzl) se snažily všemi způsoby jeho konkurenci znemožnit, případně i koupí celého jeho podniku. Ale on přes tuto těžkou situaci odolal, abychom měli svoje vlastní přístroje. Mohli jsme aparát zaplatit za přispění Čs. červeného kříže postupně.

Tento způsob nové práce pro výrobce byl jediný, jak jsme si mohli opatřit klinické vybavení. Za to, že jsme zkoušeli přípravky pro farmaceutické firmy naše i cizí, nechávali jsme si platit přístroji místo penězi, které nám nabízeli. Ze státní dotace nám bylo možné za 2 roky si koupit jen jediný mikroskop. Ale obchodním způsobem jsme si opatřili do laboratoře celou řadu přístrojů pro naše práce, jmenovitě v dusíkovém metabolismu (kalorimetr, refraktometr, nefelometr, Kjeldahla, spirometr atd.). Některé aparáty nám udělal sklenář v Bratislavě a továrna Matador. Když pak jsme začali pronikat a seznámili se s univerzitními úřady, dostali jsme mimořádnou dotaci jednorázovou, která nám umožnila značné doplnění naší výbavy i pokud se týče nutné knihovny. Ta byla pro každou další práci nesmírně důležitá.

Zdokonalování knihovny a vědecké práce.

Z mého pařížského pobytu jsem získal celou pro pediatrii významnou literaturu francouzskou a dopravil ji ve velké lodní bedně do Bratislavy. Zpracoval jsem ji plně, ale zároveň viděl meze mistrně vypracované kliniky medicíny francouzské pro další vývoj, v němž se začaly stále více uplatňovat a přejímat vedení rychle se zdokonalující biochemické metody umožňující studium vnitřního prostředí organismu a jeho reakce i jejich vývoj v dětství. V té době jsem již těžko mohl použít metod, jimiž jsem pracoval v Paříži. Od Michaelise, který měl velké nároky na matematické znalosti k Hendersonovi, Haldanovi, Kroghovi a Loebovi byla rychlá cesta, vyžadující novou literaturu, hlavně anglosaskou. Nebylo tak obtížné jí získat při vysoké hodnotě koruny (l Kč = l franc. frank). Ale těžší bylo se o ní dozvědět. V Bratislavě jsem měl velkou oporu v knihovníkovi univerzitní knihovny, který knihy pro mne vyhledával a také objednal velkou pediatrii americkou Abtovu, kterou pak na naši žádost předisponoval pražské univerzitní knihovně. Ta ji pak zase natrvalo deponovala u nás. Hned po návratu z Paříže jsem si předplatit American Journal of Dis. of Children, ohromný zdroj informací, pro kliniku objednal anglické Archives of Diseases of Childhood. V Americe a v Anglii (v té především) vycházela skvělá díla kladoucí nové základy teoretické pro pediatrii, jako dílo Mc Leoda. Vyšla v té době nová vydání Holtovy pediatrie a kniha Griffith-Mitchella, která pak pokračovala jako Nelsonova pediatrie. Skvělé informace, ale i knihy mi poskytoval můj geniální přítel Frant. Šimer, který v té době pracoval v Londýně s Doddsem a Dickensem na tkáňovém dýchání (byl za okupace popraven). Podařilo se mi tedy vytvořit při klinice výbornou knihovnu, kterou jsem ještě doplňoval jako knihovník Spolku mediků ve spolupráci s Mertlem. Velmi rychle jsem mohl prakticky využít a přepracovat pro užití u kojenců metody kalorimetrické podle Folin-Wu, s nimiž jsem pracoval již v Bratislavě a pak stále rozšiřoval o metody gazometrické podle Van Slyka-Peterse - vynikajícího díla, které jsem získal darem od firmy Fragner za spolupráci na vzniku jejich Celaskonu.

Nouze ovšem byla o laboratorní pracovníky. Veliký zisk v tom směru znamenal vstup Dagmar Kučerové na kliniku v roce 1933 působením doc. Gjuriče, u něhož nastudovala mikrometodu pro glykémii. Gjurič převzal moje zkušenosti s dětským diabetem z Bratislavy, kde jsem začal užívat inzulín již v roce 1925 (Inzulín Byla). Příchod velmi bystré a inteligentní pracovnice s mimořádnou genetickou "zátěží" vynikajícího otce (prof. Pavel Kučera, za Rakouska vynikající hygienik na univerzitě ve Lvově, po vzniku republiky zakladatel ústavů patologické anatomie, bakteriologie a hygieny Masarykovy univerzity v Brně) znamenal velké obohacení. Kromě cukru určovala C vitamín i v mléce a mohla první zjistit úhradu C vitamínu v mateřském mléce pro dítě a množství nutné dodávky matce. Druhý pracovník laboratorní velmi cenný byl Václav Procházka, který za mnou přišel z Bratislavy, kde jsme spolu pracovali (později primář v Kutné Hoře). Pokračoval ve studiu amino-N u kojence a pak v určování amoniaku, jeho přítomnost ve stolici, tak jako prchavých mastných kyselin. Z Bratislavy přišel také Ivan Hečko, pozdější šéf bratislavské kliniky, iniciativní pracovník, který nějaký čas pracoval v Ústavu patologické fyziologie pod vedením prof. Kabelíka. Jeho studium se zaměřovalo na rezistenci kapilár, pak kapilaroskopii a na hemoglobin a jeho patologii. Měl přímo žhavý zájem o sociální problémy malých dětí, podněcovaný rozdílem mezi Slovenskem a Českými zeměmi a měl být specializován na sociální pediatrii. Několikrát byl v Sovětském svazu za tímto účelem. Ale válka to překazila.

Velmi významné a zcela již novodobé bylo získání laboratorní pomocnice v podobě L. Theinové, dcery pardubického lékaře L. Theina a sestry vynikajícího zpěváka a režiséra Národního divadla. Byla vyškolena na laborantku, což bylo v té době naprosto neobvyklé a dokonce se mi podařilo pro ni vytvořit placené místo. Hečko ji vychoval velmi dobře pro hematologii a svoje vzdělání si ještě doplnila v hematologické laboratoři na Hynkově klinice.

Velké obohacení pro moderní provoz kliniky znamenal příchod Jiřího Blechy (pozdějšího přednosty královéhradecké kliniky dětské) v roce 1935, který přišel po přípravě v bakteriologickém ústavu Honlově spoluprací s Patočkou a Ivanem Málkem. Jeho práce měla za úkol objasnit činnost bakteriální flóry střevní a její působení na vznik B-vitamínu. Ale klinika stavěla ještě jiný problém, totiž účast dyzenterické infekce (Shigell) při vzniku kojeneckých průjmů podle amerických údajů. Při užití amerických metod jsme zjišťovali v Bratislavě Shigely až ve 45 % případů, kdežto v Praze při stejné metodě jsme našli jen jeden případ. Potvrdilo to naše závěry, ke kterým jsme dospívali i v jiných případech, že poměry (ekologické pražské jsou rozdílné a následkem toho i nemoci se liší. Vítaný pro naši práci byl odjezd Blechův na studijní pobyt v Paříži v říjnu roku 1937, který obnovil naši souvislost s francouzskou pediatrií, ale již za rozhodujícího vlivu R. Debré, jehož jsem já ještě nepoznal. Po válce mi bylo usnadněno navázání spojení s ním, které mělo pro naši pediatrii a pro mne osobně velký význam. Zaměření Blechovo se v té době shodovalo se zaměřením Debrého, který nastoupil svou činnost pediatrickou v Paříži po působení jako profesor bakteriologie ve Strassburku, kde jsme měli v tě době cenného přítele v prof. Schnegansovi, tak jako v Paříži v prof. Marquézym.

Nemenší těžkosti proti těm v laboratorní části klinické práce byly i v získání specializovaných spolupracovníků klinických, kteří by vyhovovali svými schopnostmi našim požadavkům. Velmi rychle jsme museli rezignovat na spolupráci s otorinolaryngologickou službou České dětské nemocnice, kam byli kojenci donášeni v případe potřeby, protože byla hluboko pod úrovní současné praxe. Obrátil jsem se proto na prof. Přecechtěla, který mi poslal asistenta dr. Kočku. Tomu jsem zařídil trvalou ambulanci z pokoje vedle přijímací kanceláře (do té doby užívaného jen pro horské slunce), který byl vybaven plně pro tuto práci i pro zákroky jako adenotomie a mastoidotomie. Podle našich zkušeností jsme vyšetřovali u kojenců adenoidy pařížskou metodou a prováděli adenotomii. V Bratislavě jsme již byli zvyklí na používání tonzilektomie, kterou Wiškovský virtuózně ovládal. V Praze ji nikdo neznal. Teprve časem se jí naučil velmi dobře Hlaváček, pak Kočka i Sovák. Podobné bylo, když podle zkušeností amerických jsme hledali mastoiditidy u dětí atrofických neznámého původu. Kočka se naučil postižení kostní a středoušní diagnostikovat a trepanací odstraňovat. Umožňovala mu to anestézie kojenecká, kterou Mikula v Bratislavě mimořádně vypracoval, ale v Praze jí nikdo neznal. Toto onemocnění bylo u atrofiků v té době velmi časté. Po změně výživových metod těchto onemocnění zřetelně ubývalo.

Podobná potíž byla s chirurgií. V té době jsem se naučil od amerických chirurgů diagnostikovat bezpečně bez rentgenu pyloroslenózu a odlišit ji od habituálního zvracení. Na podkladě toho jsem doporučil bezpečné řešení pyloromyotomií. V Evropě to v té době nebylo neznámé. Hledal jsem pro operaci chirurga. Obrátil jsem se na prof. Diviše a ten mi doporučil Emericha Poláka, s nímž jsem již o tom jednal, protože jsem se již v té době připojil ke skupině Gjurič, Žahourek, Polák a Čížek. S Gjuričem jsem bydlel v jednom domě a každé pondělí jsme se vždy u někoho z nás scházeli. Polák nejenže operaci neobyčejně zdokonalil, takže byla naprosto bezpečná, ale přitom také vypracoval metodu transfúze u kojenců, u nás poprvé na světě prováděné a publikovaná v Le Nourrisson. Ale aby mohla být operace u kojenců přímo u nás prováděna, byl u nás zařízen operační sál v izolační budově, v němž byl umístěn podle našich požadavků konstruovaný operační stůl pro kojence a umístěn resuscitační aparát.

Péče o novorozence na porodnických klinikách.

Když jsem vedení kliniky převzal, byla to klinika novorozenců, kojenců a kojících žen. Rozuměl jsem tím to, že musím převzít do naší péče novorozence na porodnici jako naše novorozence a tedy konat tam návštěvy. Brdlík píše ve svých pamětech, že tuto službu jsme dělali v Bratislavě. Ale to byly jen vyžádané konziliární návštěvy, zde jsem začal zcela pravidelně docházet na obě porodnické kliniky, což bylo uvítáno oběma přednosty klinik. Na I. klinice se zvlášť této spolupráci věnoval dr. Peter, na II. klinice dr. Čížek. Později převzal tuto úlohu po mně dr. Blecha. Z této spolupráce vyšla žádost prof. Ostrčila, abych napsal pro jeho učebnici porodnictví kapitolu o novorozencích, poprvé u nás napsanou pediatrem. Tato stálá spolupráce vedla k tomu, že jsem byl v roce 1937 pověřen reorganizací kursů pro porodní asistentky prof. Pazourkem jako přednostou I. porodnické kliniky. Až na to, že byl zachován starý požadavek rakouský, že do kursu smí být přijata jen žena, která již sama má dítě, byla výchova zcela zmodernizována a obohacena jak přednáškami dětského lékařství, které jsem v té době konal, i pak až do konce války praktickým výcvikem žaček na dětské klinice. Zkoušel jsem rovnocenně s porodnickou zkouškou.

Prof. Pazourek měl mimořádné pochopení pro péči o novorozence. Když se při naší práci ukázalo, že nejzávažnější důsledky pro zdraví dětí má nedonošenost a veškeré "zahřívače" byly naprosto nedostatečné, užili jsme metody "pokojového inkubátoru" tehdy vypracované v Americe, v Evropě první a do dvou boxů vybudovaných v jednom pokoji dětské kliniky, oddělených od něho vstupním prostorem jsme umístili termografy spojené s hydrografy, které pro nás sestrojila firma Frič. Vlhkost byla udržována odpařovači na ústředním topení a teplota regulována jednoduše otevřením oken sestrou podle termografu. Výsledky byly velice dobré až na obtížné prostředí pro ošetřující sestry. Po těchto zkušenostech jsme zřídili na I. klinice porodnický pokoj pro nedonošené děti, kde jíž bylo klimatizační zařízení. Matky ležely ve vedlejším pokoji a děti dostávaly vhodné krmení ihned v prvních dnech života. Fyziologii a patologii novorozence jsem přednášel ihned po přenesení mé docentury z Bratislavy do Prahy jako jednosemestrové kolegium vždy v zimním semestru.

Mezinárodní konference lingvistů

PhDr. Ivana Mokrošová, Josef Förster
(Ústav jazyků UK 2. LF)

Jednou z mála velkých příležitostí k výměně odborných zkušeností z oboru lingvistiky a lingvodidaktiky je mezinárodní konference konaná již tradičně z iniciativy jazykových kateder fakulty mezinárodních vztahů na VŠE a Centra evropských studií VŠE Praha za přispění Nadace Konráda Adenauera.

Ve dnech 8. - 9. února 2002 se zde sešlo přes 100 vysokoškolských učitelů z jazykových kateder VŠ z České republiky i ze zahraničí, především nefilologického zaměření, aby přednesli své příspěvky na velmi aktuální téma - "Odborný jazyk v procesu evropské integrace."

Na slavnostním zahájení přivítala všechny účastníky jménem VŠE prorektorka pro zahraniční spolupráci, doc. Ing. Bronislava Hořejší, CSc. Svoji podporu jednání konference dále vyjádřili představitelé Britské rady, Goethova institutu, Francouzského kulturního institutu, Ruského kulturního střediska a Velvyslanectví Španělska v ČR. Na společném plenárním zasedání pak hlavní referát přednesla prof. PhDr. Eva Tandlichová, CSc. z Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě (Niektoré "klúčové" lingvodidaktické aspekty výučby cudzích jazykov pre efektívnosť európskej integrácie). Další část dvoudenního setkání pak probíhala v jednotlivých sekcích: v sekci anglického jazyka, v sekci německého jazyka (nejpočetnější sekce), sekci románských jazyků a v sekci ruského jazyka.

Hlavní téma konference inspirovalo řadu přednášejících k zamyšlení nad otázkami mnohojazyčné komunikace v rámci Evropské unie se zaměřením na interkulturní aspekty, ale i nad jazykovou komunikací v dnešním globálním světě a rolí angličtiny v něm (např. referáty: Potřebujeme vůbec globální jazyk? nebo Globalizace světa, globalizace komunikace - důsledky pro translaci).

Zvláštní pozornost byla věnována i otázkám jazykové výuky na vysokých školách, jejímu smyslu, metodám, cílům a rovněž organizačnímu a technickému zabezpečení. Několik referujících se soustředilo i na specifika jazykové výuky na lékařských fakultách (Smysl výuky odborného cizího jazyka na lékařské fakultě nebo Nácvik jazykových prostředků pro kontakt lékaře s pacientem aj.).

Přínosná byla rovněž široká prezentace nově zaváděných jazykových kurzů na vysokých školách (např. English for the EU) a mnoha nových učebních textů a dalších materiálů pro výuku odborného jazyka.

V neposlední řadě zde zazněla celá řada příspěvků zabývajících se různými aspekty vztahu jazykové komunikace a moderních informačních technologií (K motivovanosti španělských termínů internetu nebo Jazyk SMS zpráv ve španělštině a jeho dopad na jazykovou kompetenci uživatelů).

Závěrem bych chtěl zdůraznit, že jednání konference se setkalo s vel-kým zájmem všech zúčastněných, probíhalo v příjemném prostředí a přátelském duchu a nabídlo k společné diskusi řadu zajímavých lingvistických témat, úzce spojených se současnými integračními procesy ve společnosti. 

Josef Förster

Za Ústav jazyků UK 2. LF se jednání v románské sekci na letošní konferenci zúčastnil mgr. Josef Förster. Přednesl zde referát s názvem Několik poznámek k tvorbě učebnic odborného jazyka s přihlédnutím k latině, v němž stručně charakterizoval některé zásady, které by měly být, podle jeho názoru, uplatňovány při tvorbě učebnic odborného jazyka, zvláště latiny, na vysokých školách. Mezi ně patří například originalita koncepce, vyzkoušení učebního textu před vydáním - student jako recenzent, srozumitelný způsob výkladu, harmonický soulad všech složek díla, didaktické poznámky k textu aj. Informoval o dvou učebnicích klasických jazyků, jež některé tyto požadavky splňují, a v závěrečné části referátu promluvil o záměru Ústavu jazyků zpracovat novou učebnici latinské lékařské terminologie, jejíž výklad by postupoval paralelně s výukou anatomie na UK 2. LF.

PhDr. Ivana Mokrošová

H. Heine-Universität

A. Svinková, P. Falt, P. Lošeňuk
(studenti 3. a 5. ročníku UK 2. LF)

Tímto článkem bychom vám rádi přiblížili náš pobyt na H. Heine-Universität v německém Düsseldorfu, kde jsme strávili letní semestr 2001. Uznáváme, že sice s "malým" zpožděním, ale nakonec přece jenom (z čehož máme upřímně řečeno sami radost).

Celou akci organizovalo zahraniční oddělení 2. LF, finance pak poskytla organizace ERASMUS. Stipendium odpovídalo téměř 1000 DM za měsíc, z čehož se dá vyžít naprosto bez problémů. (Chtěla bych upozornit, že s ERASMEM je možné vyjet pouze jednou, a to nezávisle na délce pobytu či jeho zaměření! Pak už musíte hledat jinou organizaci.) Cestu jsme si hradili sami (zpáteční autobusová do Düsseldorfu 2 500 Kč), totéž platí pro pojištění (ca 5000 Kč).

Do Düsseldorfu jsme se vypravili začátkem dubna, protože letní semestr v Německu začíná o něco později než u nás, za to ale trvá téměř až do konce července. Düsseldorf, Landeshauptstadt Nordrhein-Westfalen, nás velmi mile překvapil, přivítalo nás čisté, upravené a prostorné město se spoustou zeleně (pro turisty možná ne zrovna atraktivní, protože upřímně řečeno kromě Rheinpromenade a Rheinturmu tam nic není).

Ubytování jsme byli na koleji (všechny koleje jsou v rámci kampusu), se zařizováním jsme nakonec byli odkázáni sami na sebe, takže telefonicky a přes internet. Cena kolejného v Německu se pohybuje od ca 300 do 1500 DM podle úrovně, ale přestože jsme zvolili z těch levnějších (buďme upřímní: nejlevnější) ubytování, nebylo na co si stěžovat. Jednopatrové domky mimo centrum města poblíž velkého parku, každý vlastní pokoj, sprchy a kuchyňka na patře. Jediná nevýhoda: nádobí a hlavně peřiny si každý musí přivézt vlastní (což ale platí pro všechny koleje v Düss.).

Po ubytování se je nutné zajít na Meldebehörde se přihlásit (což konkrétně v Düss. je docela problém, je nutné přijít asi v 5 hodin ráno, abyste se vešli do těch 200 lidí, které za 1 den berou) a oběhnout dalších x úřadů, takže po 1.týdnu jsme nabyli přesvědčení, že světu vládne jedno velké razítko.

Heinrich Heine-Universität je nejmladší universitou v Německu, je vystavěna ve formě kampusu na okraji města, takže veškeré fakulty, knihovny, mensa, počítačové i sportovní centrum, nemocnice i koleje jsou poblíž, maximálně 10 minut pěšky, což mně osobně přijde bezvadné.

Přednášky se konají častěji než u nás, z každého předmětu 3-4 týdně, trvají však pouhých 45 minut, což je pravděpodobně optimální doba, během které se student vydrží maximálně soustředit. Na začátku praktik a seminářů pak probíhá během celého semestru ústní zkoušení, testy a referáty, přičemž studenti předem neví, kdy a které z témat budou muset odpřednášet. Za toto vystoupení student obdrží potřebné body, systém tedy nutí připravovat se průběžně během celého roku. K závěrečné zkoušce jsou samozřejmě připuštěni jen studenti s určitým počtem získaných bodů, zkoušky mají formu multiple-choice testu. Známky v indexu v podstatě neexistují, student získává "Schein" s potvrzením "erfolgreich absolviert" (v lepším případě).

Vyučující občas berou ohled na to, že nejste rodilý mluvčí, ale proti německým studentům vás jako cizince rozhodně nijak nezvýhodňují. Co se týká porozumění, já už sice například zkušenosti se zahraničím mám, ale ani kluci neměli v hodinách žádné větší potíže.

Ostatní studenti, ať už ve škole nebo na koleji, byli hrozně milí, ochotně poradí a pomůžou, stačí se zeptat. Studentský život je bohatý až až, dvakrát týdně velká party na uni (občas přímo u dveří poslucháren), jen milovníky piva asi nepotěším, min. 3-4 DM.

V průběhu roku pořádá universita pro studenty různé akce, např. exkurze do Amsterdamu, Rotterdamu, Berlína atp. za velmi výhodnou cenu, i se stravou a ubytováním (např. v Amsterdamu jsme přespávali u holandských studentů na koleji). Kousek je to i do Bruselu či Luxemburgu, využít se dá i "Wochenend-Ticket" za 40 DM, platící v celém Německu, takže během půlroční stáže lze stihnout spoustu věcí.
Stáž v zahraničí rozhodně všem doporučuji, množství zážitků, spousta nových lidí, jedinečná zkušenost. Nejdůležitější ze všeho je umět si poradit a být dostatečně samostatný, samozřejmě dobře zvážit své jazykové znalosti, protože čím lépe jazyk ovládáte, tím snazší a příjemnější pro vás celý pobyt (a především studium) bude.

Abstrakta

Franěk F, Fismolová I, Eckschlager T.:
Antiapoptotic and proapoptotic action of various amino acids and analogs in starving MOLT-4 cells. 
Arch Biochem Biophys 2002 Feb 1;398(1):141-6

Laboratory of Growth Regulators, Institute of Experimental Botany, Academy of Sciences of the Czech Republic, Radiova 1, Prague 10, CZ-10227, Czech Republic.
Department of pediatric oncology, 2nd Medical Faculty and University Hospital Motol, Prague
IF = 2,386

This study is based on our previous findings showing that certain amino acids may protect hybridoma cells against starvation-induced apoptosis. In the present work we have screened 44 amino acids and analogs for their capacity of modulating apoptosis in human T-lymphoblastic leukemia cell line MOLT-4 exposed to starvation in a nutrient-poor medium. The panel of tested substances was found to contain not only compounds with antiapoptotic activity (e.g., l-glutamine, l-histidine, glycine, l-proline, and l-2-aminopentanoic acid), but also compounds with proapoptotic activity (e.g., l-phenylalanine, l-tryptophan, l-arginine, and l-2-aminohexanoic acid). The apoptosis-modulating effects were dependent on fine details of the structure of the compounds. A switch from antiapoptotic activity to proapoptotic activity was found between 6-aminohexanoic acid and 7-aminoheptanoic acid, as well as between l-2-aminopentanoic acid and l-2-aminohexanoic acid. D-amino acids tested were without effect.

Sumerauer D, Vicha A, Kucerova H, Kodet R, Houskova J, Bedrnicek J, Eckschlager T.:
Detection of minimal bone marrow infiltration in patients with localized and metastatic Ewing sarcoma using RT-PCR. 
Folia Biol (Praha) 2001;47(6):206-10
Department of Paediatric Oncology, 2nd Medical School, Charles University, Prague, Czech Republic.
IF = 0,493

Ewing sarcoma and related neoplasias are characterized by the presence of specific chromosomal translocations resulting in EWS/ETS gene rearrangements. Created EWS/ETS-oncogene fusion transcripts can be detected in up to 98% of ESFT and provide tumour-specific markers useful in diagnostics. Using RT-PCR for detection of this aberration we can reveal minimal amounts of tumour cells contaminating BM, blood or apheresis products. We have examined BM samples from 22 patients (21 newly diagnosed and one recurrent disease) with histologically confirmed ESFT for the presence of contaminating tumour cells in BM at the time of diagnosis. Sixteen patients presented with localized disease, six had distant metastases at the first presentation. Ewing sarcoma cells were detected in the BM of 5/16 (31%) patients with localized disease and 3/6 (50%) with clinically detectable metastases at diagnosis. BM smears prepared from the same aspirates evaluated by light microscopy were all negative, even in two patients with multiple bone disease. We have confirmed the high sensitivity of the RT-PCR assay for detection of minimal BM infiltration in localized and metastatic ESFT. We have found that more than a quarter of patients with localized ESFT have minimal BM infiltration. Although the clinical significance of the minimal disease detected at the molecular level remains unknown, RT-PCR evaluation may enable better stratification of patients into risk groups in the future.

Prof. MUDr. Jiří Syllaba, DrSc. 
*8. 3. 1902 †17. 5. 1997

In: Forum číslo 12, 16. června 1997

Dne 8. března uplyne 100 let od narození prof. MUDr. Jiří Syllaby, DrSc. Pocházel z rodiny MUDr. Ladislava Syllaby, přítele a nástupce Thomayerova, který mu po první světové válce předal vedení I. interní kliniky Lékařské fakulty UK. Prof. Ladislav Syllaba, lékař a osobní přítel Masarykův, vydobyl české medicíně jedno z předních míst na světě.

Jiří Syllaba pokračoval v cestě, započaté otcem. Habilitoval se v roce 1934 u prof. Pelnáře. Podnikl studijní a přednáškové cesty do Anglie, Francie, USA, Kanady, Belgie, Švýcarska.

Za druhé světové války prožil těžký osud. V roce 1940 byl jako účastník odboje poprvé zatčen gestapem a několik měsíců vyslýchán. V roce 1944 byl zatčen znovu, týrán v samovazbě na Pankráci a odtud poslán do Terezína. Jako vězeň - lékař se snažil pomoci spoluvězňům. Po válce mu byl udělen Československý válečný kříž.

Stal se přednostou interního oddělení ve Vinohradské nemocnici, v roce 1946 byl jmenován mimořádným, v roce 1966 pak řádným profesorem UK. Od roku 1957 byl doktorem lékařských věd. V roce 1971, po odchodu do důchodu, mu nebylo umožněno působit dále vědecky na fakultě.

Věnoval se však stále vědeckému bádání, zvláště na poli diabetologie, kde dosáhl světového uznání. Až do svých devadesáti let pracoval jako ambulantní internista v Praze 5.

Ve svých Vzpomínkách a úvahách lékaře (1992) uvádí seznam uveřejněných odborných prací (245 titulů).

Kromě toho psal populární články a zaznamenával literární poznámky ze svých četných cest. Nedlouho před smrtí mohl držet v rukou své Vzpomínky na Itálii (1996), krásnou knihu, v níž uplatnil i vlastní akvarely. V den svých 95 narozenin měl ještě veřejnou přednášku k výročí spisovatele, dramatika, dramaturga a režiséra Národního divadla Jaroslava Kvapila, svého dávného přítele.

Na smrtelném loži dostal signální výtisk svých Vzpomínek na T. G. M. Až do poslední chvíle zůstával aktivní, hovořil s námi o svých dalších publikačních záměrech.

Prof. PhDr. Theodor Syllaba, DrSc. (ředitel Ústavu politologie FF UK)

Rektoři budou požadovat změnu financování vysokých škol
(20. únor 2002 )

zdroj: www.cuni.cz

Rektoři budou požadovat změnu financování vysokých škol. Shodli se na tom účastníci 63. zasedání České konference rektorů ve Veverské Bítýšce na Brněnsku. "Jistě nejen můj názor je, že finanční nedostatečnost vysokých škol je taková, že není možné a etické ji kompenzovat z kapes studentů," řekl dnes novinářům předseda konference a rektor Univerzity Karlovy Ivan Wilhelm.

Stát by měl podle něj zvýšit dotace do vysokého školství cíleným způsobem, nejen plošně. "Po volbách bude sestavena nová vláda a uvidíme, jaký bude návrh rozpočtu, kolik prostředků půjde do vysokoškolského vzdělávání, bude-li vůbec nějaké morální oprávnění předkládat návrh na zavedení školného," uvedl Wilhelm.

Připustil však, že částečně by se studenti na svém vzdělání finančně podílet měli. "To by byla férová hra," řekl. Financováním vysokých škol by se podle něj měl parlament zabývat bez ohledu na to, že je volební rok. "Není to možné odkládat. Každý rok je promarněný," dodal.

Návrh na zavedení školného na vysokých školách podal poslanec Petr Matějů (US-DEU), sněmovna ho ale minulý týden zamítla.

Wilhelm dále uvedl, že role vysokých škol je jiná než před deseti lety. "Tehdy jsme potřebovali, aby se zvýšil počet studentů. Dnes je potřeba orientovat vzdělávací činnost nejen na mládež," řekl rektor. Vysoká škola musí podle něj dát lidem možnost, aby se vzdělávali celý život.

Účastníci konference nebyli spokojeni s tím, jak se rozvíjí vědecká činnost na vysokých školách. "Když si srovnáme, kolik prostředků jde do vědecké činnosti, kolik na vysokých školách pracuje lidí, jak jsou kvalifikovaní a jaká je jejich věková struktura, tak máme mnoho co napravovat," dodal Wilhelm.

Česká konference rektorů, založená v lednu 1993, je sdružením rektorů všech 27 vysokých škol v ČR. Jejím posláním je zabývat se zásadními otázkami vysokých škol, zaujímat k nim stanoviska a prosazovat je v zákonodárných a výkonných institucích a úřadech.