Ročník č. 10 - KVĚTEN 2002

Komunikace v medicíně

doc. PhDr. Jana Kocourková
(Dětská psychiatrická klinika UK 2. LF)

 Vážení členové akademické obce, milí přátelé,

řadu let nás provází debaty o změnách, doplnění či obohacení obsahu studia lékařství o komunikační dovednosti, bez kterých studenti své nabyté vědomosti těžko uplatní v budoucí lékařské praxi. Chci se zamyslet nad některými aspekty výuky komunikačních dovedností a hlavně chci ukázat, že komunikační dovednosti v medicíně představují něco jiného, než výuku společenského chování.

Sociální psychologie přinesla poznatky zejména z oblasti výzkumu dynamiky malých společenských skupin a ukázala, že takové skupiny jsou optimálním psychologickým prostředím pro výuku, která je orientovaná na řešení problémů. Sociálně psychologické studie dokazují, že malá pracovní nebo studijní skupina funguje nejtvořivěji tehdy, sestává-li se z 8 - 10 osob, není založena na hierarchickém a autoritativním přístupu a vedoucí skupiny (učitel) má spíše moderující, než rozhodující úlohu. V takové studijní skupině je úkolem učitele podněcovat studijní proces, moderovat spolupráci studentů a sloužit jako vzor, s nímž se studenti mohou identifikovat. Malá skupina vytváří dostatečně bezpečnou atmosféru potřebnou k tomu, aby studenti mohli diskutovat osobní problémy, na které mohou v diskusi narazit. Pro učitele, kteří byli tradičně zvyklí představovat autoritu a přednášet nezpochybnitelné poznatky studentům, může být obtížné a narcisticky zraňující snášet a tolerovat kritické postoje studentů, kteří (vzhledem k věkovému období) ještě řeší svoje adolescentní problémy s autoritami. Přitom právě identifikace s učitelem je nejdůležitějším psychologickým mechanismem pro učení se komunikačním dovednostem, etickým postojům a empatickému přístupu k pacientovi. Studijní skupina by měla posílit schopnost analyzovat problémy na úrovni teoretické i praktické medicíny a také by měla poskytovat prostor pro zlepšování komunikačních dovedností studentů, jako je schopnost spolupracovat, sdělovat svoje názory druhým, naučit se přiměřeně prosazovat, ale také brát v úvahu zájmy druhých. Studenti se živým způsobem učí sociálním a komunikačním dovednostem, které budou jako budoucí lékaři potřebovat v budoucnu nejen ve vztazích s pacienty, ale i s kolegy, s lékařským a sesterským týmem a společnostmi, které oblast medicíny obklopují.

Víme, že vysokoškolskými studenty jsou většinou lidé na konci adolescence a začátku rané dospělosti. V tomto období bývá důležitým vývojovým úkolem hledání vlastní identity, jak v osobní a interpersonální oblasti, tak v oblasti pracovní nebo studijní. Pozdní adolescence představuje období života, kdy hledání vlastní identity může být provázeno emocionální nezralostí a osobní nevyrovnaností. Přitom studium medicíny vyžaduje zralé, odpovědné a na výkon zaměřené chování hned od počátku. Zdůrazňuje to i skutečnost, že se od počátku studia studenti medicíny setkávají i s nemocnými lidmi. Běžně nebývají lidé ve věku adolescence a mladé dospělosti připraveni na emoční zátěž spojenou se setkáváním se s nemocnými, trpícími nebo umírajícími lidmi. Způsob, jakým se studenti medicíny vyrovnají s touto specifickou zátěží, je více závislý na osobních kvalitách svých učitelů, než na technických a věcných kvalitách výukových programů. Způsob, jakým se budoucí lékař naučí zacházet s emocemi spojenými s bolestí, studem, strachem, nevyléčitelnou nemocí a smrtí u svých pacientů, bude záviset také na tom, jak se bude identifikovat s přístupy svých učitelů k těmto nemocným a s jejich komunikačními dovednostmi a etickými postoji. Motivace k učení (teoretickému i praktickému) je úzce spojena se vztahem studenta k autoritě. Pokud je učitel vnímán studenty jako autorita primárně nepřátelská, deptající a ponižující, pak studenti těžko

akceptují i jeho vědomosti a dovednosti, které jsou odborně vynikající. Pokud by byl proces učení u studenta zatížený pocity vlastní nedostatečnosti, neustálého srovnávání se s druhými, rivality a úzkosti ze selhání, není to dobré pole, na kterém by se pěstovalo medicínské vzdělávání, které je potřebné po celý profesionální život lékaře.

Z toho, co jsem napsala, vyplývají pro nás, učitele fakulty, značné nároky. Nejsou to jenom nároky na naši odbornou erudici, ale také na naše komunikační schopnosti, které studentům předáváme nejen ve specifických předmětech komunikačních dovedností, ale v každodenním kontaktu s pacienty, studenty a spolu navzájem.

Cílem vzdělávacích postupů na lékařských fakultách je připravit budoucího lékaře pro moderní medicínu, v níž hraje kromě jiného také důležitou roli vztah lékaře s pacientem. K tomu, aby byla výuka efektivní, potřebuje mít pedagog nejen dostatek znalostí, ale také vlastní schopnost se studenty efektivně komunikovat. Tyto přístupy by měly u studentů stimulovat nejen zájem o učení, ale také jejich pozitivní identifikaci s lékařským povoláním.

Všem přeji krásné jaro.

Jana Kocourková

Fakultní zprávy

Vědecká rada
18. dubna 2002

Akademický senát
17. dubna 2002

Uvedení hostujícího profesora UK 2. LF do funkce 
Prof. MUDr. J. Koutecký, DrSc.

Membránové vlastnosti gliových buněk a jejich úloha v iontovéa objemové homeostáze CNS
RNDr. A. Chvátal, DrSc.

Půlstoletí od založení kateder tělesné výchovy
B. Příhoda, CSc.

Osobnosti fakulty

Laudace
Prof. MUDr. J. Koutecký, DrSc.

Co jsme se ve škole neučili...

Mammastatin - bílkovina roku 2001
Doc. MUDr. R. Průša, CSc., MUDr. J. Honner

Názory, polemika

Svět zdraví a zdravotnictví
T. Tvaroh

Zajímavosti

Profesor Joseph Grafton Gall
www.cuni.cz

Termíny pro uzávěrky čísel  pro ročník č. 10

Červen - 23. 5. 2002

Redakční rada:
Doc. MUDr. J. Bartůňková, DrSc.
Doc. MUDr. T. Blažek, CSc.,
Ing. M. Cipryánová
Mgr. Z. Dobiašová
Doc. PhDr. J. Kocourková
Ing. E. Kuželová
Prof. MUDr. S. Tůma, CSc.
MUDr. J. Večeř

Adresa:
Redakce časopisu PELIKÁN
Univerzita Karlova
2. lékařská fakulta
V Úvalu 84
150 06 Praha 5 - Motol
tel.: (02) 2443 5882

E-mail: pelikan@lfmotol.cuni.cz

Kontakt :
Ing. M. Cipryánová

Zpracování a grafická úprava:
© Ing. M. Cipryánová

Akademický senát

zapsala Ilona Kyselová
(sekretariat děkana UK 2. LF)

Zasedání dne 17. 4. 2002

ZAHÁJENÍ A KONTROLA ZÁPISU

Jednání akademického senátu zahájil předseda doc. MUDr. Petr Zoban, CSc. přivítáním všech přítomných členů AS, zvláště uvítal hosty zasedání prof. MUDr. J. Kouteckého, DrSc., doc. MUDr. J. Bartůňkovou, DrSc., doc. MUDr. J. Hercogovou, CSc., prof. RNDr. V. Peloucha, CSc., prof. MUDr. J. Hergeta, DrSc., Ing. E. Kuželovou.

Kontrola zápisu proběhla bez připomínek.

SCHVÁLENÍ NOVĚ ZŘIZOVANÝCH PRACOVIŠŤ A ZMĚNA NÁZVU KLINIKY NUKLEÁRNÍ MEDICÍNY

Pneumologická klinika Univerzity Karlovy v Praze - 2. lékařské fakulty a Fakultní nemocnice v Motole

Zřízení kliniky opodstatňují personální i materiální podmínky stávajícího oddělení TRN FN v Motole, jehož pracovníci participují již po řadu let na výuce studentů fakulty, včetně zahraničních studentů, v rámci výuky oboru vnitřního lékařství. Úroveň stávajícího oddělení splňuje všechny požadované předpoklady pro zřízení kliniky. Plicní kliniky jsou již dlouhou řadu let součástí všech ostatních lékařských fakult Univerzity Karlovy. Návrh schválila vědecká rada fakulty na svém zasedání 18. 11. 1999. Závěr: Souhlas.

Kardiochirurgická klinika Univerzity Karlovy v Praze - 2. lékařské fakulty a Fakultní nemocnice v Motole

Vzhledem k tomu, že stávající Kardiochirurgické oddělení FN v Motole navazuje svojí činností na výsledky jedné z hlavních disciplin pěstovaných na Interní klinice UK 2. LF a FN v Motole - kardiologie a že splňuje veškeré předpoklady personální a materiální, navrhuje vedení fakulty jeho přeměnu v Kardiochirurgickou kliniku. Vědecká rada fakulty vyslovila s tímto návrhem jednomyslný souhlas na svém zasedání 21. 2. 2002. Také ředitel FN v Motole zřízení kliniky jednoznačně doporučuje. Stávající Kardiochirurgické oddělení se podílí již delší dobu i na výuce studentů fakulty. Zřízení kliniky umožní další rozvoj pedagogické a vědecko-výzkumné činnosti v oborech kardiologie a kardiochirurgie. Závěr: Souhlas.

Klinika gynekologie dětí a dospívajících Univerzity Karlovy v Praze - 2. lékařské fakulty a Fakultní nemocnice v Motole.

Zřízení nové kliniky vyplývá z celkového zaměření 2. lékařské fakulty, která disponuje prakticky ve všech klinických oborech specializovanými klinikami pro děti a dospívající. Současné oddělení dětské gynekologie je jediným lůžkovým zařízením pro gynekologii dětí a dospívajících v České republice a je současně klinickou základnou subkatedry dětské gynekologie IPVZ. Pracoviště je jedním z 18 center, která jsou ve světě akreditována k výuce gynekologie dětí a dospívajících pro program International Fellowship of Pediatric and Adolescent Gynecology. Pracoviště je personálně i prostorově dostatečně vybavené a odborná úroveň jeho pracovníků je vysoká. Po léta plní na vysoké úrovni úkoly pedagogické, a to jak v části pregraduální, tak v postgraduální. Stejně tak plní úkoly vědecké, čehož dokladem je jak publikační činnost, tak řešení více grantů. Vědecká rada fakulty návrh jednomyslně schválila na svém zasedání dne 21. 3. 2002. Závěr: Souhlas.

Návrh na změnu názvu Kliniky nukleární medicíny UK 2. LF a FN Motol - nový název Klinika nukleární medicíny a endokrinologie Univerzity Karlovy v Praze - 2. lékařské fakulty a Fakultní nemocnice v Motole. Závěr: Souhlas.

SCHVÁLENÍ NÁVRHU ZMĚNY "STUDIJNÍHO A ZKUŠEBNÍHO ŘÁDU UK 2. LF"

Po projednání návrhu v pedagogické komisi fakulty a akademického senátu a po připomínkách fakultního právníka JUDr. Kaina, byl návrh předložen ke schválení AS UK 2. LF. Senát připomínkoval tyto části návrhu:
článek 8, odstavec 3
"část studia ..." zaměnit "část studijního programu ..."
článek 15, odstavec 5
"do výkazu pouze datum zkoušky ..." doplňuje se "do výkazu o studiu pouze datum zkoušky ..."
článek 16, odstavec 2
u bakalářských programů jasně vypsat jednotlivé části zkoušky
článek 16, odstavec 5
v odstavci se škrtá věta "Předsedou komise může být ..... mimofakultní docent nebo profesor".
článek 16, odstavec 8
ve větě "Podmínkou k připuštění konání části ...." se škrtá slovo k připuštění
Ostatní části návrhu byly přijaty bez připomínek. Upravený studijní řád a návrh změn studijního a zkušebního řádu je přílohou tohoto zápisu.

Závěr: Souhlas - návrh na změnu "Studijního a zkušebního řádu UK 2. LF" senát postupuje k dalšímu řízení na zasedání AS Univerzity Karlovy.

ZMĚNY CURRICULA FAKULTY

Proděkani pro studium doc. MUDr. Jana Hercogová, CSc. a prof. RNDr. Václav Pelouch, CSc. předložili návrh na změny curriucla UK 2. lékařské fakulty. Podle zmíněného návrhu bude probíhat výuka nastupujících studentů 1. ročníku akademického roku 2002/2003, ostatní ročníky postupují podle stávajícího curricula fakulty.

Z diskuse vyplynuly tyto body k řešení:

* Senát navrhuje výcvikové kurzy Ústavu tělesné výchovy zařadit v curriculu jako povinně volitelné.
* Náplň státních závěrečných zkoušek bakalářských oborů a koncepce bakalářského studia na fakultě bude projednána pedagogickou komisí fakulty a senátu za účasti proděkanů pro studium a vedoucích příslušných oborů.
* Návrh změn curricula 1. až 6. ročníku je přílohou tohoto zápisu.

RŮZNÉ

Tajemnice fakulty předložila k informaci senátu změny v rozpočtu fakulty pro rok 2002 v důsledku s navýšením neinvestičních prostředků.
Dále tajemnice informovala senát v těchto bodech:
* Od 1. 5. 2002 vedení fakulty schválilo navýšení základních platů pracovníků fakulty.
* Čerpání rozpočtu za období leden až březen 02 fakulta plní na 19,1 %.
* Hospodaření fakulty za rok 2001 zhodnotil auditor bez výhrad a v souladu s účetnictvím.

Doc. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc., proděkanka pro rozvoj fakulty, informovala senát o požadavku rektorátu UK na investiční požadavky fakult s výhledem na 30 let. Fakulta na základě této výzvy ve spolupráci s ateliérem DOMY s.r.o., který provádí přestavbu areálu FN Motol, předložila ideový projekt na dostavbu budov 2. lékařské fakulty - požadovaná částka 2,5 miliardy Kč.

Rada bulletinu "Pelikán" bude doplněna o studenta Tvaroha.

Disciplinární komise fakulty bude pracovat v tomto složení:
předseda: prof. MUDr. Jiří Šnajdauf, DrSc.
členové:
* doc. MUDr. Jan Starý, DrSc.
* prof. MUDr. Martin Vízek, CSc.
* Zuzana Chvojková
* David Major
* Ivo Minárik

Uvedení hostujícího profesora UK 2. LF do funkce
Zasedání vědecké rady UK 2. LF dne 21. 3. 2002 

prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.
(děkan UK 2. LF)

Vážení členové vědecké rady,
dámy a pánové,

dovolte mi, abych vám představil pana profesora Dr. Med. Rainera Rienmüllera, přednostu radiologické kliniky univerzity v Grazu. Představuji vám ho s velkým potěšením proto, že rektor Univerzity Karlovy vyhověl mojí žádosti, vzešlé z podnětu přednosty naší Kliniky zobrazovacích metod profesora Neuwirtha a z již existující spolupráce obou pánů a jimi vedoucích pracovišť a jmenoval pana profesora Rienmüllera hostujícím profesorem UK 2. LF.

Profesor Rienmüller se narodil roku 1942 v Praze z rodičů - lékařů. Základní a střední školní vzdělání získal v letech 1948-1957 v Čechách a v období 1958-1962 ve Spolkové republice Německo. Medicínu studoval na mnichovské univerzitě. Promoval v listopadu 1969, ale už během studií (1967) absolvoval stáž v dětské nemocnici Univerzity v Louisville, Kentucky. V letech 1970-1979 se vzdělával v interní medicíně, chirurgii, gynekologii a radiologii v Mnichově a Stuttgartu, včetně výběrového pobytu na radiologickém pracovišti v Beth Israel Hospital, Boston pod vedením Sven Paulina.

Doktorskou práci na téma "Evaluace měření krevního průtoku mozkem" obhájil v roce 1972, habilitační práci "CT v klinickém hodnocení onemocnění srdce" v roce 1984, roku 1987 byl hostujícím profesorem na radiologických pracovištích v Mount Sinai Medical Center, Miami Beach, Florida, University of Iowa, Iowa City a University of San Francisco. 1. července 1987 byl jmenován profesorem radiologie v Mnichově a od 1. dubna 1992 je přednostou radiologické kliniky v rakouském Grazu.

Dovolte malé extempore - při obou dnešních laudacích jsem hovořil o manželkách, dcerách a vnučkách jubilantů. Obklopen ženami je i pan profesor Rienmüller. Oženil se s paní doktorkou Susanne a obohatili sebe i svět o tři dcery - Annu, Theresu a Luisu. Jistě vnímáte, dámy a pánové, onu dnešní gradaci ženského prvku u dnes představovaných pánů.

Profesor Rienmüller je členem 13 evropských a národních odborných společností (v Rakousku, Německu, USA, Polsku) a čestným členem dalších (slovenské, bulharské, ruské, gruzínské, belgické, maďarské, polské a české). Byl vyznamenán čestnými medailemi a diplomy v Německu, Rusku a Kazachstánu. Je hostujícím profesorem lékařské fakulty v Brně pro období 1999-2003, čestným profesorem univerzity v Tiflisu a doktorem honoris causa Lékařské akademie ve Wroclawi. To všechno proto, že v průběhu uplynulých 10 let s obdivuhodným nasazením organizoval a spoluorganizoval neuvěřitelný počet vědeckých a postgraduálních akcí pro radiology mnoha zemí střední a východní Evropy, jednak na vlastní klinice v Grazu, jednak v různých zemích Evropy.

Hlavními oblastmi výzkumného zájmu profesora Rienmüllera jsou v rámci oboru kardiologie (choroby koronárních artérií, konstriktivní perikarditis, kardiomyopatie a transplantovaná srdce), pneumologie (plicní hemodynamika, choroby plicního intersticia a exogenní alergická alveolitis), gastroenterologie (nemoc ze střádání železa a gastritis) a dále nové zobrazovací technologie: ultrarychlá CT - Electron Beam Tomography, magnetická rezonance srdce, luminiscenční radiografie, interaktivní zobrazovací analýza, teleradiologie a telemedicína vůbec.

Profesor Rienmüller publikoval více než 100 odborných statí, přednesl více než 500 odborných přednášek, vytištěno bylo více než 400 jeho abstrakt a oponoval 15 různých disertací.

Dovolte mi, pane profesore, abych vás přivítal na půdě UK 2. LF, abych vyjádřil radost z toho, že jste jejím hostujícím profesorem, abych vám popřál mnoho úspěchů ve veškeré vaší práci a abych vám předal jmenovací diplom.

Membránové vlastnosti gliových buněk a jejich úloha v iontovéa objemové homeostáze CNS
Teze habilitační přednášky přednesené na zasedání vědecké rady UK 2. LF dne 18. 4. 2002 

RNDr. Alexandr Chvátal, DrSc.
 (Ústav neurověd UK 2. LF Praha)

Neurony a gliové buňky, tj. astrocyty, oligodendrocyty a jejich prekurzory, patří k hlavním buněčným elementům centrálního nervového systému (CNS). Bylo vypočteno, že na jeden neuron v CNS připadá asi 10 gliových buněk, přičemž neuroglie zabírá 50% z celkového objemu mozku. Studie z poslední doby naznačují, že řada proteinů a enzymů se nachází téměř výlučně v gliových buňkách, a proto se lze domnívat, že kromě neuronů, které se v CNS podílejí na přenosu signálů, zajišťují gliové buňky další specializované funkce. Detailní poznání vlastností gliových buněk by umožnilo objasnění složitých vztahů mezi neurony a gliovými buňkami ve zdravé a patologicky změněné nervové tkáni a nalezení nových terapeutických postupů při léčení onemocnění CNS.

Membránové vlastnosti gliových buněk jsou určeny především přítomností různých typů iontových kanálů, transportních mechanizmů a přenašečů v buněčné membráně. Podle mechanizmu činnosti je lze rozdělit do několika základních skupin:

a) napěťově řízené iontové kanály (např. pro K+, H+, Ca2+ a Cl-);
b) chemicky řízené iontové kanály (např. GABA, glycin a glutamát);
c) ATP-závislé transportní mechanizmy (např. Na+,K+-ATPáza), kotransporty (např. K+-Na+-Cl-, Na+-HCO3-, Na+-glu-) a antiporty (např. Cl--HCO3- a Na+-H+).

Napěťově řízené iontové kanály přítomné u gliových buněk lze rozdělit do dvou základních skupin: inaktivující se a neinaktivující se. Inaktivující se napěťově řízené kanály, které u neuronů zajišťují průběh akčního potenciálu, se vyskytují především u prekurzorů gliových buněk. Mezi nejdůležitější patří napěťově řízený Na+ kanál, dále pak A-typ K+ kanálu a K+ zpožděný usměrňovač (angl. delayed rectifier). Proudy, které procházejí uvedenými kanály, lze pozorovat při postupné depolarizaci buňky z klidové hladiny -70 mV na +20 mV (Obr. 1). V průběhu hyperpolarizace buňky z -70 mV na -160 mV lze v některých případech pozorovat i dovnitř směřující K+ usměrňovače (angl. inward rectifier). Na rozdíl od gliových prekurzorových buněk jsou neinaktivující se K+ proudy u zralých astrocytů a oligodendrocytů pasivní a téměř věrně kopírují průběh depolarizačního nebo hyperpolarizačního pulzu. I když se u zralých oligodendrocytů proud v průběhu pulzů snižuje, nejedná se o inaktivaci, ale pravděpodobně o postupné hromadění K+ v těsné blízkosti membrán buněk a ustavení nové rovnováhy pro K+.

Na membránách gliových buněk v různých strukturách mozku a míchy byla zjištěna přítomnost celé řady chemicky řízených iontových kanálů. V našich studiích na míšních řezech potkana jsme prokázali iontové kanály řízené jak glutamátem, tak i GABA a glycinem (Tab. 1). Vlastnosti chemicky řízených kanálů u gliových buněk a u neuronů se však liší. V průběhu aktivace AMPA/kainátových kanálů dochází u gliových buněk, na rozdíl od neuronů, k výraznému zvýšení intracelulární koncentrace Ca2+ ([Ca2+]i). I když u gliových buněk nebyla jednoznačně prokázána přítomnost NMDA podtypu glutamátových receptorů, existuje mnoho nepřímých důkazů svědčících o jejich přítomnosti. Na rozdíl od neuronů však nedochází u gliových buněk působením NMDA ke zvýšení [Ca2+]i. Rovněž aplikace inhibičních mediátorů GABA a glycinu vyvolává u gliových buněk opačný efekt než u neuronů. V průběhu aktivace receptorů pro GABA a glycin dochází u neuronů k pohybu Cl- dovnitř buněk a tím i k jejich hyperpolarizaci. U gliových buněk dochází k pohybu Cl- opačným směrem, tj. z buněk ven, a proto se gliové buňky v průběhu aktivace GABA receptorů depolarizují.

Jedním z nejdůležitějších transportních mechanizmů využívajících ke své činnosti energii ve formě ATP je u gliových buněk Na+,K+-ATPáza, která se u gliových buněk, stejně jako u neuronů, podílí na obnovení membránových gradientů pro K+ a Na+, změněných v důsledku neuronální aktivity. U kotransportů se přenáší dva i více různých typů iontů přes membránu jedním směrem, tj. dovnitř buňky nebo do extracelulárního prostoru. Mezi nejznámější kotransporty, které byly prokázány u neuronů a u gliových buněk, patří K+-Na+-Cl- kotransport, podílející se na změnách buněčného objemu, H+-laktátový kotransport, zodpovědný za odstraňování laktátu z buněk do extracelulárního prostoru a Na+-HCO3- kotransport, který se účastní regulace vnitrobuněčného pH a který byl prokázán výlučně u gliových buněk. U antiportů, na rozdíl od kotransportů, se přenášejí dva různé typy iontů v opačném směru, tj. jeden typ iontu do buňky a druhý do extracelulárního prostoru. U gliových buněk a u neuronů byly prokázány dva hlavní typy antiportů, a sice Cl--HCO3- a Na+-H+ antiport, které se účastní převážně regulace vnitrobuněčného pH.

Fyziologický význam uvedených iontových kanálů a transportních mechanizmů u gliových buněk byl nejvíce studován při udržování iontové a objemové homeostázy v CNS.

Důležitým mechanismem, který přispívá k udržování homeostázy K+ a který je zprostředkován gliovými buňkami, je tzv. gliový "prostorový pufrační mechanismus" prokázaný poprvé v optickém nervu mloka Orkandem a jeho spolupracovníky. Zvýší-li se v jedné oblasti extracelulárního prostoru nervové tkáně koncentrace K+, dochází k depolarizaci gliových buněk a k toku proudu prostřednictvím syncytia gliových buněk do oblastí jiných. Tento tok proudu, nejprve skrze K+ kanály na membránách gliových buněk a poté skrze nízkoodporové mezibuněčné propojky (tzv. "gap junctions"), je nesen především K+ a slouží k redistribuci K+ z oblastí extracelulárního prostoru, kde je jejich koncentrace zvýšena, do těch oblastí, kde je jejich koncentrace nižší. V případě narušení spojů mezi gliovými buňkami docházelo v našich pokusech v průběhu elektrického tetanické dráždění zadního kořene k většímu hromadění K+ v zadních rozích míchy a ke zpomalení redistribuce K+ po ukončení dráždění. Neuronální aktivita je kromě změn [K+]e doprovázena změnami koncentrací jiných iontů, především Ca2+ a H+, které se v CNS podílejí na přenosu signálů mezi buňkami. Naše pokusy ukázaly, že gliové buňky se výraznou měrou účastní na udržování homeostázy extracelulárního pH (pHe). Řada mechanizmů, které se podílejí na změnách pHe, je v neuronech a v gliových buňkách shodná, avšak některé se nacházejí pouze v gliových buňkách. Pomocí intracelulárních iontově-selektivních mikroelektrod jsme v astrocytech optického nervu mloka prokázali přítomnost Na+/H+ výměny a Na+-HCO3- kotransportu. Iontová homeostáza a vztah mezi gliovými buňkami a neurony se liší nejen během vývoje CNS, ale i při poruše gliogeneze v průběhu různých patologických stavů. U experimentálního modelu, kde byl narušen vývoj gliových buněk v časném postnatálním období, jsme prokázali, že alkalické změny vyvolané aktivitou neuronů nejsou kompenzovány kyselými změnami doprovázejícími činnost gliových buněk. Udržování iontové homeostázy, ke kterému výraznou měrou přispívají gliové buňky, je tudíž jedním z hlavních požadavků pro zajištění normální funkce CNS. Místní iontové změny však mohou být i důležitým modulačním a kontrolním mechanizmem, který se může uplatňovat v buněčném metabolizmu, v proliferační kapacitě neuronů a v jejich excitabilitě.

Neuronální aktivita v CNS způsobuje přechodné místní změny koncentrace iontů. Pohyb iontů doprovázený pohybem molekul vody přes buněčné membrány vyvolává změny objemu buněk, především gliových, a změny velikosti extracelulárního prostoru (ECP). Při udržování objemové homeostázy se výraznou měrou uplatňují iontové kanály a transportní mechanizmy na membránách buněk. V našich pokusech jsme prokázali přímou závislost mezi změnami [K+]e vyvolanými elektrickým drážděním a velikostí ECP: zmenšení ECP bylo tím větší, čím větší byly změny [K+]e. Naše výsledky ukazují i na to, že velikost extracelulárního prostoru v těsném okolí buňky může ovlivnit průběh membránových proudů. Analýza membránových proudů oligodendrocytů v tkáňových řezech prokázala, že na rozdíl od buněk pěstovaných v kulturách, kde je objem ECP téměř nekonečný, je snižující se proud v průběhu napěťového skoku způsoben zvýšeným hromaděním K+ v těsné blízkosti membrány a následný proud je vyvolán zpětným přesunem K+ přes membránu po ukončení pulzu. Pomocí matematického modelu K+ proudů v okolí gliových buněk v míšních řezech jsme u astrocytů prokázali 10x až 100x vetší prostor v těsném okolí membrány než u oligodendrocytů.

Je zřejmé, že funkce neuronů v CNS, t.j. přenos a zpracovávání informace, je těsně spjata s funkcí astrocytů a oligodendrocytů, a proto je nutné na nervovou tkáň nahlížet jako na heterogenní a funkčně propojené společenství různých buněčných typů. Přítomnost iontových kanálů, receptorů a membránových transportních mechanizmů na astrocytech a oligodendrocytech je velice důležitým předpokladem nejen pro objemový přenos, ale i pro další mechanizmy v CNS, zabezpečující funkce nervové tkáně. Dosavadní studie naznačují klíčovou úlohu gliových buněk během zrání nervové tkáně v časném postnatálním období, při udržování iontové a objemové homeostázy, při metabolické aktivitě mozku, během synaptického a mimosynaptického přenosu signálů a při modulaci neuronální aktivity.

Vybrané publikace týkající se dané problematiky:

Chvátal, A., Jendelová, P., Kříž, N., Syková, E. (1988) Stimulation-evoked changes in extracellular pH, calcium and potassium activity in the frog spinal cord, Physiol. Bohemoslov., 37:203-212.

Syková, E., Orkand, R.K., Chvátal, A., Hájek, I., Kříž, N. (1988) Effect of carbon dioxide on extracellular potassium accumulation and volume in isolated frog spinal cord, Pflügers Arch., 412:183- 187.

Syková, E., Svoboda, J., Chvátal, A., Jendelová, P. (1988) Extracellular pH and stimulated neurons. Ciba Found. Symp. 1988, 139:220-235.

Astion, M.L., Chvátal, A., Orkand, R.K. (1989) Na+/H+ exchange in glial cells of Necturus optic nerve, Neurosci. Lett., 107:167-172.

Astion, M.L., Chvátal, A., Orkand, R.K. (1991) Further studies of electrogenic Na+/HCO3- cotransport in glial cells of Necturus optic nerve: Regulation of pHi, Glia, 4:461-468.

Syková, E., Jendelová, P., Svoboda, J., Chvátal, A. (1992) Extracellular K+, pH and volume changes in spinal cord of adult rats and during postnatal development, Can. J. Physiol. Pharmacol., 70:S301-S309.

Syková, E., Jendelová, P., Šimonová, Z., Chvátal, A. (1992) K+ and pH homeostasis in the developing rat spinal cord is impaired by early postnatal X-irradiation, Brain. Res., 594:19-30.

Syková, E., Chvátal, A. (1993) Extracellular ionic and volume changes: The role in glia-neuron interaction, J. Chem. Neuroanatom., 6:247-260.

Syková, E., Svoboda, J., Polák, J., Chvátal, A., (1994) Extracellular space volume and its diffusion characteristics during progressive ischemia and terminal anoxia in the spinal cord of the rat, J. Cereb. Blood Flow Metab., 14:301-311.

Chvátal A., Pastor A., Mauch M., Syková E., Kettenmann H. (1995) Distinct populations of identified glial cells in the developing rat spinal cord slice: Ion channel properties and cell morphology, Eur. J. Neurosci., 7:129-142.

Pastor A., Chvátal A., Syková E., Kettenmann H. (1995) Glycine- and GABA-activated currents in identified glial cells of the developing rat spinal cord slice, Eur. J. Neurosci. 7:1188-1198.

Chvátal, A., Berger, T., Voříšek, I., Orkand, R. K., Kettenmann H., Syková E. (1997) Changes in glial K+ currents with decreased extracellular volume in developing rat white matter. J. Neurosci. Res. 49: 98-106.

Žiak, D., Chvátal, A., Syková, E. (1998) Glutamate, kainate and N-methyl-D-aspartate - evoked membrane currents in identified glial cells in the rat spinal cord slice. Physiol. Res. 47: 365-375.

Chvátal, A., Anděrová, M., Žiak, D., Syková, E. (1999) Glial depolarization evokes a larger potassium accumulation around oligodendrocytes than around astrocytes in gray matter of rat spinal cord slices. J. Neurosci. Res. 56:493-505.

Syková, E., Chvátal, A. (2000) Glial cells and volume transmission in the CNS. Neurochem. Int. 36: 397-409.

Chvátal, A., Syková, E. (2000) Glial influence on neuronal signaling. Prog. Brain Res. 125: 199-216.

Chvátal, A., Anděrová, M., Žiak, D., Orkand, R.K., Syková, E. (2001) Membrane currents and morphological properties of neurons and glial cells in the spinal cord and filum terminale of the frog. Neurosci. Res. 40: 23-35.

Vargová, L., Chvátal, A., Anděrová, M., Kubinová, Š., Žiak, D., Syková, E. (2001) Effect of osmotic stress on potassium accumulation around glial cells and extracellular space volume in rat spinal cord slices. J. Neurosci. Res. 65: 129-138.

Anděrová, M., Kubinová, Š., Mazel, T., Chvátal, A., Eliasson, C., Pekny, M., Syková, E. (2001) Effect of elevated K+, hypotonic stress and cortical spreading depression on astrocyte swelling in GFAP-deficient mouse. Glia 35:189-203.

Vargová, L., Jendelová, P., Chvátal, A., Syková, E. (2001) Glutamate, NMDA and AMPA induced changes in extracellular space volume and tortuosity in the rat spinal cord. J. Cereb. Blood Flow Metab. 21: 1077-1089.

Půlstoletí od založení kateder tělesné výchovy

Bohuslav Příhoda, CSc.
(vedoucí ÚTV UK 2. a 3. LF)

V letošním roce je tomu právě padesát let, kdy podle výnosu Ministerstva školství byly zakládány katedry tělesné výchovy na vysokých školách v Československé republice. První roky byly poznamenány velkou dávkou improvizace, byly vytvářeny pedagogické sbory, hledaly se prostory pro cvičení i kanceláře pro asistenty. Jen malý počet fakult měl své tělocvičny a sportovní hřiště, bazény se kupříkladu v Praze daly spočítat na prstech jedné ruky. Přesto byla veškerá činnost kateder provázena ohromným elánem a aktivitou, většinou svépomocí se budovala nová hřiště, rekonstruovaly se stařičké tělocvičny, budovala se střediska pro letní kurzy, dělalo se vše pro to, aby mohli studenti fakult sportovat. Vzpomeneme-li na padesátá léta a atmosféru v naší zemi, pak si uvědomíme, že cvičení, sportování i čas strávený na společných kurzech a zájezdech byl jedním z možných úniků před atmosférou doby.

Katedra tělesné výchovy na pražské Všeobecné lékařské fakultě byla založena na podzim roku 1952. Katedra sídlila v Anatomickém ústavu v Salmovské ulici, měla 18 asistentů a vedoucím byl doc. Josef Kozák, známý volejbalový expert. Teprve po založení Fakulty dětského lékařství a Lékařské fakulty hygienické byla založena katedra, která byla společnou pro obě nově vzniklé fakulty. Zajišťovala však výuku tělesné výchovy pouze pro studenty 3. a 4. ročníku, protože v té době ještě všichni studenti absolvovali prvé dva ročníky společně na Všeobecné lékařské fakultě. Nově vzniklá katedra tehdy měla pouze čtyři učitele, vedoucím byl prof. Lumír Mlateček, CSc., sídlo katedry bylo v Nemocnici Na Karlově. Pamětníci z řad absolventů našich fakult si určitě vzpomenou na tělocvičny v Černé a Růžové ulici, které silně připomínaly doby dr. M. Tyrše a ve kterých se tenkrát cvičívalo. Bylo vybudováno letní středisko na Vltavě v Kořensku, ale po dokončení přehrady u Orlíku bylo zatopeno a začínali jsme od začátku v Dobronicích u Bechyně, tehdy ještě stanovém táboře, kdy koupelnou nám byla Lužnice.

Teprve po konsolidaci obou lékařských fakult v roce 1972 se zformovala katedra do současné podoby. Katedra má své pracoviště ve Sportovním centru v Hostivaři. Studenti Univerzity Karlovy zde mají k dispozici bazén, velkou sportovní halu, dvě haly nafukovací, jednu halu tenisovou, dva sály na aerobik, posilovnu, saunu, deset tenisových kurtů, hřiště na fotbal a softball, to vše v krásném prostředí východní části Prahy. I středisko v Dobronicích i obě rektorátní chaty v Peci pod Sněžkou a ve Špindlerově Mlýně jsou nesrovnatelné s objekty z počátku kateder.To vše je k dispozici i studentům našich fakult, pro velký zájem studentů o sportování jsou bohužel současné kapacity stále ještě nedostačující a mnoho fakult je nuceno si pronajímat ještě další objekty. Přesto jsou dnešní podmínky pro sportování na Univerzitě Karlově nesrovnatelné s podmínkami před padesáti lety.

Padesát let, to je dlouhá řada studentů, která s námi cvičila a sportovala, jezdila na letní i zimní kurzy, účastnila se víkendových zájezdů, to je i práce asistentů katedry, která je velmi často nad rámec pracovních úvazků na úkor volného času. Stejnou zanícenost pro svou práci, kterou měli učitelé v počátcích kateder tělesné výchovy pozorujeme i u současné generace tělovýchovných pedagogů.

Padesát let trvání kateder tělesné výchovy, to je důvod nejen k ohlédnutí se zpět, ale i k malým oslavám. Z iniciativy Grémia vedoucích kateder tělesné výchovy jsme uspořádali 24. dubna letošního roku vědeckou konferenci s názvem "Půlstoletí tělesné výchovy na vysokých školách v ČR". Konference se konala v prostorách UK FTVS v Praze a účastnili se jí zájemci z České a Slovenské republiky. Přijelo více než 120 účastníků, z nichž 49 vystoupilo aktivně a ještě 11 sdělení nemohlo být z časových důvodů prezentováno a bude uveřejněno ve Sborníku. V příspěvcích byla diskutována historie a současnost kateder tělesné výchovy i nové trendy ve výuce na jednotlivých školách a fakultách. Důstojným ukončením prvého dne oslav byl koncert významného českého houslisty Jaroslava Svěceného a kytaristy Vladislava Bláhy. Vynikající hudba, historické prostředí Betlémské kaple, vznešená a přitom velmi příjemná atmosféra určitě zanechají hluboký dojem u všech přítomných. Následující den se na slavnostním zasedání ve Velké aule Karolina, které se konalo pod záštitou rektora Univerzity Karlovy v Praze prof. Ing. Ivana Wilhelma CSc. a rektora Českého vysokého učení technického v Praze prof. Ing. Jiřího Witzanyho DrSc., sešly téměř tři stovky bývalých i současných učitelů kateder tělesné výchovy, aby společně s představiteli vysokých škol a fakult, politického i sportovního života důstojně oslavili toto výročí. Majestátnost Velké auly Karolina a vedle toho radost a dojetí z mnoha setkání několika generací tělocvikářů a jejich sympatizantů v kuloárech, to bylo důstojné ukončení těchto oslav. Nám nezbývá, než popřát našim následníkům, aby tělesná výchova na vysokých školách mohla slavit i za padesát let.
V Praze dne 24. 4. 2002

Laudace
Zasedání vědecké rady dne 18. 4. 2002 

prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.
(děkan UK 2. LF)

Laudace PaedDr. Libuši Smolíkové

Dovolte, abych vám v třetí dnešní laudaci přiblížil, jak ubíhal dosavadní životní příběh asistentky Kliniky rehabilitace naší fakulty - paní PaedDr. Libuše Smolíkové. Ten příběh vzal počátek 9. dubna 1952 v Prostějově. První léta se rozkoukávala tam a ve vesnici na Hané, ale delší čas také v kanadské Ottawě a v Londýně. To bylo do roku 1960.

Od roku 1961 sídlí v Praze. Poprvé maturovala na Střední všeobecně vzdělávací škole v Arabské ulici, podruhé na Střední zdravotnické škole na Alšově nábřeží v oboru rehabilitace. 1. srpna 1972 nastoupila na tehdejší Oddělení rehabilitace naší nemocnice. To je letos právě úctyhodných 30 let. V období 1974-1976 studovala na Ústavu dalšího vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně a atestovala v oboru a následně absolvovala dálkově (1978-1983) FTVS UK v Praze. Doktorát v oboru rehabilitace a zdravotní tělesné výchovy se specializací na dechovou rehabilitaci získala po vykonání státní rigorózní zkoušky roku 1984. Týž rok se stala asistentkou fakulty.

Veškerá usilovná činnost jubilantky se po léta soustřeďuje na respirační fyzioterapii, na rehabilitaci plicní. Své zkušenosti soustavně rozšiřovala - v roce 1993 ve Francii (Paříž, Lille, Roscoff) v centrech pro cystickou fibrózu, v roce 1997 ve Velké Británii (Royal Brompton Hospital Londýn) a roku 2000 a znovu 2001 v Belgii. Uplatňuje je v praxi klinické, ale stejně tak v rámci odborných společností českých i zahraničních. Je členkou Pediatrické společnosti ČLS JEP, pracovní skupiny dětské pneumologie, Společnosti pro klinickou imunologii a alergologii, Unie fyzioterapeutů ČR, Vědecké společnosti kinantropologie FTVS UK a České iniciativy Pro Astma; od roku 1992 je nejenom členkou, ale kontaktní osobou pro ČSR, resp. ČR International Respiratory Society, od roku 1998 členkou European Respirator Society, Physiotherapy Group: Pulmonary Rehabilitation, roku 2000 byla zvolena vědeckou sekretářkou už zmíněné International Physiotherapy Group for Cystic Fibrosis a roku 2001 členkou instruktorského týmu mezinárodních instruktorů této společnosti : Respiratory Physiotherapy (Airways Clearance Techniques, Physical Training).

Ani na tom není dosti. Paní asistentka čile publikuje v časopisech Alergie, Postgraduální medicína, Pediatrie pro praxi, ale i v časopisech zahraničních, přednáší na konferencích o cystické fibróze a napsala toho mnoho pro nemocné, jejich rodiny a přátele. Poradila a pomohla tak opravdu mnohým. Zatímním vrcholem její publikační činnosti jsou dvě monografie, které sepsala s profesorem Máčkem. V roce 1995 vyšla kniha Pohybová léčba u plicních chorob, v roce 2002 Fyzioterapie a pohybová léčba u chronické obstrukční plicní nemoci.

Odpověď na otázku jak to všechno zvládla a stále zvládá, když k tomu povila a vychovává šestnáctiletého gymnazistu Martina a třináctiletou školačku Andreu je následující: Žije ve vyrovnané a dokonalé pohodě s hypertolerantním a všechny její aktivity podporujícím manželem, který je hudebníkem. Společně s ním a dětmi hudbě naslouchá, zejména hudbě symfonické, což je dokladem toho, že hudba je všemocná. Samozřejmě jí udržuje kondici sport - hrála aktivně basketbal a softbal a chalupa v Jizerských horách, po kterých manželé Smolíkovi rádi v dlouhých túrách putují. Ovšem paní asistentka také ráda cestuje po světě, k čemuž zřejmě získala dispozici už v útlém dětství. A rozhodně nemohu nezmínit zvláště jubilantkou uvedenou okolnost její úspěšné kariéry: Štěstí na přednosty kliniky - profesora Máčka, docenta Javůrka a profesora Kučeru, stejně tak jako štěstí na spolupracovníky - doktorku Zounkovou, profesorku Štefanovou, profesora Špičáka, paní Ryšánkovou a v poslední dekádě především docentku Vávrovou.

Když všechno své stručné líčení shrnu, vyplývá z něho, že paní asistentka Smolíková je báječnou ženou, pro kterou platí plnou měrou okřídlená věta moudrého Miroslava Horníčka: "Žena je nejenom věčnou, ale prvotní inspirací, a nejen umění, ale všeho konání." To znamená v osobnosti jubilantky inspirací pro vlastní rodinu, manžela a děti, pro pracovníky kliniky a fakulty, pro studenty a samozřejmě pro všechny nemocné, kteří ji potřebují a jejich příbuzné.

Zbývá vyjádřit přání a díky. Přeji paní asistentce další ve všem krásná léta, pohodu a radost, úspěchy.A za veškeré úsilí, správně směrované a sledované prospěchem ostatních, jí děkuji.

Laudace doc. MUDr. Martinu Bojarovi, CSc.

Také moje druhá laudace bude trochu atypická. Především proto, že jsem si jí musel na jubilantovi trochu vynutit. Pan docent Bojar o ní nechtěl ani slyšet s poukazem na to, že jeho výročí není "kulaté" a že mi nechce přidělávat práci. To jsem pochopitelně nemohl přijmout, je u nás zvykem připomínat od abrahámovin životní pětiletky. Samozřejmě si uvědomuji, že pětiletých výročí je od padesátin více než medailí, kterými fakulta disponuje. Uklidňuje mě, že se s těmi dalšími medailemi a jejich nedostatkem bude potýkat některý můj následovník a členové jeho kolegia. Určitým problémem je také vhodnost při laudacích se neopakovat. Proto vlastní curriculum pana docenta zkrátím, abych tak mohl prodloužit povídání, které součástí curricula nebývá.

Tak tedy stručně:

Po úspěšném narození 3. dubna 1947 v Praze, a fyziologickém vývoji v období předškolním, absolvoval základní školu v Praze 1 v Jindřišské a v Půjčovní ulici, kde se cítil několik let jako ve venkovské jednotřídce (včetně násypných kamen), střední školu (bývalé slavné a nyní už opět existující Akademické gymnázium) v Praze 1 - Štěpánské ulici, ve které změnil třídu kybernetickou v humanitní, aby posléze maturoval v roce 1965 v oboru výpočetní techniky. Pak nastoupilo krátké, nicméně překvapivé, rok trvající období ve kterém studoval na Filozofické fakultě kombinaci angličtina-čeština. Věnoval se těmto jazykům už jako středoškolák. Po roce však v jeho mysli přece jenom zvítězila touha po medicíně a tak složil další přijímací zkoušku a medicínu vystudoval na tehdejší Fakultě všeobecného lékařství. Promoval roku 1972. Už během studií navštěvoval zájmové semináře z neurologie a psychiatrie a byl volontérem na II. interní klinice zmíněné fakulty.

Popromoční působení docenta Bojara bylo následující:

* 1972-1974 sekundární lékař Psychiatrické léčebny v Kosmonosích
* 1974-1980 sekundární lékař neurologické kliniky FDL a FNM
* 1980-1981 odborný asistent téže kliniky (učil ovšem už dříve)
* 1981-1990 zdravotnický zástupce přednosty neurologické kliniky
* 1990-1992 ministr zdravotnictví ČR
* 1992-dosud přednosta neurologické kliniky dospělých 2. lékařské fakulty a Fakultní nemocnice v Motole.
* V roce 1977 složil docent Bojar atestaci I. stupně a v roce 1980
* II. stupně z oboru neurologie. Roku 1987 obhájil kandidátskou disertační práci, která se týkala herpetických infekcí a borreliózy CNS.

Chci zmínit, že v průběhu let se pan docent zabýval zejména problematikou bolesti a bolestivých stavů, chronických neurologických onemocnění a lékařskou a sociální psychologií. Velkou pozornost věnoval otázkám kraniálních neuritid, zánětům CNS a Lymské borrelióze. Nejenom vlastní zájem, ale také povinnosti, kterými byl pověřen, ho vedly ke studiu problematiky veřejného zdravotnictví a transformace evropských zdravotnických systémů. Mnoho z toho čím se zabývá publikoval a přednášel po celém světě i v Čechách. Na to, jakým je učitelem ať odpoví medici. Vím, že odpověď bude velmi příznivá.

Je zřejmé, že toho pan docent Bojar stihnul do té pětapadesátky víc než dost. Já jsem chtěl však vědět, co má rád kromě medicíny a co dělá, když nic dělat nemusí. Přece jenom se mi svěřil a nepochybuji, že jeho zpověď vzbudí vaši velkou pozornost, tak jako ji vzbudila ve mně. Rozčlenil ji podle Vivaldiho Čtvera ročních dob a začal zimou.

Zima: Miluje zasněženou Prahu shlíženou z jejích vršků, ale ještě raději hory. Tam lyžuje a rád chodí do sauny. V Praze navštěvuje koncerty symfonické (ČF) i komorní hudby, divadla, a v poslední době i kina. Filmy vybírá jeho paní. Těší se z posezení s přáteli a příbuznými, sleduje výtvarné výstavy a rád zajde do restaurace náležité úrovně.

Jaro: Povzbuzují ho kvetoucí stromy a jarní kvítí. Osazuje balkonové truhlíky a o vzrostlé květiny se stará. Chodí s rodinou na výlety (Středohoří, podél toků Berounky a Vltavy) a občas na chalupy rodičů do jižních Čech. Oslovují ho lesy, rybníky a řeka směrem ke Strmilovu, Studené a Kunžaku. V duchu šilhá po jižních mořích (Madeira, Kréta).

Léto: Dovolené užívá k aktivnímu sportování - chodí, jezdí na kole a plave. Kde? V horách (Savinské Alpy, Dolomity, Korutany, ale i Beskydy a Vysočina) i v nížinách (Jarošov, Kamenný Malíkov, Slavonicko, Telčsko, břehy Žirovničky a Nežárky). Občas navštíví Kruplovský mlýn, odtud pocházel babiččin rod. Zbyl jen zasypaný náhon a velký jez .... Plave v řekách, jezerech, ale nejvíce miluje moře (Bretaň, Korsika, Chorvatsko). Také šnorchluje (v moři) a sleduje podmořský život a chytá ryby (v lesních rybnících). Občas pomáhá při péči o chalupy a zahrady rodičů. Dědovi pomáhával se včelařením, ale před několika léty jim úly zapálili sousedovi darebáci. Ještě raději ale sedí se svými blízkými u ohně na zahradě nebo u krbu v chalupě, popíjejí společně víno nebo dobré pivo a klábosí.

Podzim: Rád sklízí jablka, klátí ořechy a zimuje zahradu. Ještě rybaří a houbaří. Pokud je čas. Pak to, co přinese domů, s chutí vaří. A tak jako na jaře, i na podzim rád chodí přírodou - českou i v zahraničí.

V Praze věnuje v průběhu roku hodně času činnosti pro různé nadace - Nadace Charty 77, Bariéry, Konto Míša, Nadace Pangea, Nadace Umění pro zdraví, Dětský mozek, charitativním projektům zaměřeným na pomoc handicapovaným, sociálně nezakotveným a sociálně potřebným chudým a dále projektům zaměřeným na šíření vzdělanosti, povznesení kulturnosti národa a přiblížení k Evropě. Také rád fotografuje, poslouchá doma z CD každou dobrou hudbu, když může hodně čte a opravuje všelijaké porouchané věci.

Víc toho nesdělím, aby zbylo něco pro gratulanty v dalších pětiletích. Přeju ale panu docentovi, aby ve zdraví šel medicínou a všemi radostmi, o kterých jsem se zmínil a které má rád, nejenom do laudace příští, ale do hodně dalších šťastných let. A také mu za všechno co udělal, čím přispěl a prospěl upřímně děkuji.

Laudace prof. MUDr. Janu Štulcovi, DrSc.

Při přípravě laudace profesoru MUDr. Janu Štulcovi, DrSc., který slaví právě dnes 65. narozeniny, jsem porušil zvyklý rituál - vzápětí se dozvíte jak a proč.

Profesor Štulc se narodil 18. dubna 1937 v Praze. Následovalo vzdělání v obvyklém postupu - od obecné školy přes maturitu (1955) po získání doktorátu na Fakultě všeobecného lékařství v Praze (1961). Po promoci pracoval rok jako sekundární lékař krajské nemocnice v Ústí nad Labem. 1. října 1962 nastoupil na Farmakologický ústav tehdejší FDL a na něm pracoval až do odchodu do penze. I na Farmakologickém ústavu měl jeho odborný a kariérní vzestup přesný řád:

3 roky vědecká aspirantura (práci obhájil v lednu 1966), pak funkce vědeckého asistenta, vědeckého pracovníka, později samostatného vědeckého pracovníka.

V únoru 1977 habilitoval, ovšem ustanoven docentem byl, jak to tehdy bývalo, až od 1. ledna 1979. V prosinci 1981 obhájil velký doktorát a profesorem farmakologie se stal 1. února 1992.

V letech 1968/69 absolvoval jednoroční studijní pobyt v Anglii, 1969/70 v Holandsku. Později dvakrát dvouměsíční práci na univerzitě v Manchesteru (1977,1988).

Stojí za zmínku, že veškeré své úsilí, kromě práce pedagogické, věnoval bádání o přirozených bariérách v lidském těle - bariéře hematoencefalické a bariéře placentární. Dosáhl uznávaných výsledků, ale o nich hovořit nebudu. K našemu velkému a neradostnému překvapení odešel ve své šedesátce do penze. Když jsem ho požádal o podklady k této laudaci, napsal mi dopis. Je to spíš esej, esej velice moudrá a proto - a to je moje vysvětlení porušené zvyklosti - vám ji předám.

Můj život po odchodu do penze

Když jsem ve svých 60 letech odešel do důchodu, mnoho lidí, včetně mé manželky, to nemohlo pochopit. Byl jsem tehdy ještě na vrcholu svých sil a schopností, práce se mi dařila, měl jsem krásnou a bezvadně vybavenou laboratoř a pracovala se mnou vynikající laborantka (paní Kopecká). Pokusím se své důvody vysvětlit.
R. Kipling v jedné z povídek Knihy džunglí vypráví o vysokém indickém vládním úředníkovi, který když dosáhl určitého věku, opustil své zaměstnání, rodinu a přátele, vzal žebráckou misku a putoval kamsi do podhůří Himaláje, kde se usadil v poustevně a rozjímal. Můj odchod do penze byl motivován podobně, i když změna v mém životě nebyla tak radikální. Byl jsem v mládí vychováván v křesťanské víře. Nyní jsem chtěl mít dost času a duševního klidu, abych si mohl ujasnit, čemu vlastně věřím, a najít takový způsob víry, který by odpovídal mé životní zkušenosti a mému povahovému založení. O to se nyní snažím.

Dost čtu. Abych uvedl alespoň některé autory, kteří na mne měli vliv, tedy C. G. Jung (především spisy týkající se archetypů a nevědomí), dále Pierre Teilhard de Chardin a mistr Eckhart (středověký mystik). Pokouším se také praktikovat zenové meditace. Samozřejmě čtu hodně beletrie, většinou si ji chodím půjčovat do Městské knihovny. Protože jsem pomalý čtenář, velmi pečlivě si četbu vybírám.

Hodně času věnuji péči o vnoučata a jejich výchově. Mám dva syny, oba mají již rodiny, vnoučat mám celkem pět. Péče o ně je zdrojem velkého potěšení. U těch malých jde především o dohled, čtení pohádek a různé hry, u té nejmenší ještě o přebalování plenek. Nejstarší vnučku již bereme s manželkou na opery a snažím se (dost marně) jí vybírat četbu nebo s ní číst anglické knížky. Večer obvykle poslouchám nějakou hudbu z nahrávek, kterou si pouštím do uší, abych nerušil manželku. Nejraději mám komorní hudbu, která mi připomíná dětství. (Můj táta byl velmi dobrý hudebník, hrál na violu. Každý týden k nám chodili jeho přátelé si zahrát, nejčastěji se sešli čtyři takže hráli smyčcové kvartety.)

Většinu roku trávíme mimo Prahu v Dobřichovicích, kde máme po manželčiných rodičích vilku s velkou zahradou. Na jaře a na podzim odtud chodíváme nejméně každý týden na celodenní výlety do Českého krasu, který je nedaleko. Práce na zahradě vyžaduje dost času. V létě jsme obvykle tak šest týdnů na naší krkonošské chalupě, kde je pro mne vždy mnoho práce. Před dvěma lety jsem zde postavil dvoje velká kachlová kamna, což považuji za svůj řemeslnický vrchol. Hodně s manželkou cestujeme do zahraničí a poznáváme Evropu. Snažíme se dohonit, co jsem zameškali, když jsme žili za železnou oponou. Spáváme v autě, vždy zajedeme na nějaké odlehlé místo, kde přespíme. Cestování tak nepřijde draho. Takto jsme strávili měsíc v Norsku, dvakrát měsíc v Řecku a jednou ve Španělsku. Loni jsme chodili týden po Julských Alpách (těla nám naštěstí ještě v tomto směru slouží). Trvale pomáhám manželce v péči o její matku, které letos bude 90 let. Jde zatím spíš pouze o dohled než o skutečnou péči.

Svou práci na Farmakologickém ústavě jsem měl velmi rád, ale celkem mi nechybí. Spíš se mi občas zasteskne po univerzitním prostředí, hlavně když jsem v knihovně, kam chodí pro knížky i mnoho studentů.

Myslím, že časné stáří, tak jak je prožívám, je možná tou nejpěknější částí života.

Vážený pane profesore, k tomu, co jste mi napsal a co jsem si dovolil použít, je možné dodat jen málo:

Vyjádřit úctu - k Vaší osobě, práci, kterou jste odvedl a k Vaší životní filozofii.

Vyjádřit dík fakulty a jejích akademických občanů.

Popřát Vám upřímně mnoho dalších, radostí naplněných let časného stáří.

Mammastatin - bílkovina roku 2001

doc. MUDr. Richard Průša, CSc., MUDr. Jaroslav Honner
(Ústav klinické biochemie a patobiochemie UK 2. LF a FNM)

Stanovení mammastatinu může být využito k určení pravděpodobnosti vzniku nádorového onemocnění prsu. Mammastatin byl poprvé identifikován v roce 1986 (Paul Ervin, Michigan). Soudí se, že je přirozeným produktem buněk prsní žlázy. Výzkumy prokázaly úplnou absenci nebo snížení hladin mammastatinu u pacientek s rakovinou prsu. Ve vybraných laboratořích v USA lze již měřit hladiny u zdravých pacientek a hodnotit riziko vzniku tohoto nádorového onemocnění. Zastánci tohoto vyšetření přirovnávají přínos metody k monitorování PSA u karcinomu prostaty.

Mammastatiny jsou skupina polypeptidů o molekulové hmotnosti - 47 a 65 kD, (event. 44, 49, 53 kD). Mammastatin o m.h. 53 kD je exprimován pouze v normálních buňkách prsu). Mammastatin je inhibitor závislý na kalciu, je fosforylován na serinu, threoninu a tyrosinu (posledně jmenovaná fosforylace je nezbytná pro jeho inhibiční aktivitu). Hladiny mammastatinu se mění v průběhu menstruačního cyklu v opačném smyslu než estrogen. Většina mammastatinů se nachází intracelulárně, malá část je aktivně secernována do krve (kontrola růstu buněk vyplavených z prsní tkáně do systémové cirkulace). Deficit mammastatinu může být způsoben mutací v genu nebo neznámým sekundárním faktorem, jeho přeměna z inaktivní formy na aktivní je také možná (tumory odstraněné z těla pacientky začnou produkovat aktivní mammastatin).

Mammastatin je bílkovina produkovaná zdravými ženami, pozastavuje růst buněk prsní žlázy, chybí nebo je přítomen v signifikantně nižších hladinách u 75% pacientek s rakovinou prsu. Mammastatin není toxický a dokáže ovlivňovat růst nádorových buněk prsu. Hladina mammastatinu se snižuje s věkem a dobře koreluje s rizikem zhoubného nádoru prsu. Byly zahájeny studie terapií s injekcemi mammastatinu do krevního oběhu (netoxický, účinný i u pozdních stadií (IV) s metastázami).

Nové vyšetření ke stanovení koncentrace mammastatinu v séru MSA (Mammastatin Serum Assay) vykazuje 84% spolehlivost identifikace nádoru prsu (senzitivita) a 97% negativní prediktivní hodnotu.

Časné výsledky klinických studií ukazují, že více jak 85 % zdravých žen má relativně vysoké hladiny mammastatinu v krvi, zatímco u žen s karcinomem prsu jsou hladiny subnormální v 75 %. Tato prediktivní vlastnost může snížit obavy z nádorového onemocnění u žen s relativně vysokými hladinami mammastatinu. Testování MSA je teprve na začátku klinického zkoušení a nelze jej zatím použít jako primární screening karcinomu prsu, nicméně je velmi pravděpodobné, že stanovení hladiny mammastatinu bude patřit spolu s mammografií, fyzikálním mammologickým vyšetřením a s periodickým samovyšetřováním pacientek do první linie v odhalování karcinomu prsu.

Svět zdraví a zdravotnictví

Tomáš Tvaroh
(student 2. ročníku UK 2. LF)

Na začátku tohoto roku byla uskutečněním první diskuse zahájena činnost projektu, který byl nazván Svět zdraví a zdravotnictví. Jeho posláním je poskytování informací o globálních problémech, které jakýmkoli způsobem souvisejí se zdravotnickou problematikou. To se děje několika způsoby. Prvním z nich je pořádání diskusí s odborníky z naší fakulty i jiných, takto se již uskutečnila diskuse o biologických zbraních za účasti čtyř hostů: MUDr. Michaela Víta, hlavního hygienika ČR, doc. MUDr. Romana Prymuly, Ph.D., prorektora Vojenské lékařské akademie, MUDr. Jiřiny Hobstové, CSc., primářky infekčního oddělení FN Motol a PhDr. Miroslava Belicy z Ministerstva zahraničních věcí. Druhou proběhlou diskusí je diskuse o tématu Perspektivy boje proti AIDS, jejíž zápis zde otiskujeme. Druhou platformou projektu Svět zdraví a zdravotnictví je nástěnka, která je umístěna v chodbě vedoucí k posluchárnám. Na ní jsou kromě shrnutí z proběhlých diskusí také další informace, které souvisí s náplní projektu.

Projekt Svět zdraví a zdravotnictví je pod záštitou nevládní neziskové organizace Asociace pro mezinárodní otázky a jeho spolupracovníky je zatím několik studentů 2. lékařské fakulty, pole působnosti by se však do budoucna mohlo rozšířit i na další lékařské fakulty.

PERSPEKTIVY BOJE PROTI AIDS
Datum diskuse: 21. 2. 2002
Hosté:
* Marie Bručková (Státní zdravotnický ústav)
* Petr Jelínek (student Filozofické fakulty UK; dobrovolník programu prevence AIDS v Mozambiku)
* Noel N Lehoko (velvyslanec Jihoafrické republiky v ČR)

"Na světě neexistuje žádné místo, které by zůstalo ušetřeno před pustošivými vlivy HIV/AIDS". Tento výrok, jímž velvyslanec Jihoafrické republiky (JAR) v České republice MUDr. Noel N. Lehoko zahájil svoje vystoupení v diskusi, charakterizuje celosvětový dopad nemoci AIDS. Shrnout současnou situaci a perspektivy v boji s touto chorobou - na několika úrovních reprezentovaných pozvanými hosty - si kladla za cíl i tato diskuse.

O současné situaci ve světě, historii a další možný vývoj epidemie AIDS v jednotlivých oblastech světa pohovořila podle statistik Světové zdravotnické organizace (WHO) a Společného programu Organizace spojených národů v oblasti boje proti AIDS (UNAIDS) RNDr. Marie Brůčková ze Státního zdravotnického ústavu. Uvedla, že ke konci roku 2001 bylo na celém světě dle odhadů WHO a UNAIDS infikováno virem HIV na čtyřicet milionů lidí. 37 milionů nakažených představují dospělí - z toho 17,5 miliónu tvoří ženy - zbytek nakažených připadá na děti. Z těchto 40 milionů nejvíce infikovaných žije v regionu subsaharské Afriky.

Marie Brůčková však zároveň zmínila fakt, že v posledních letech rapidně stoupá počet nakažených též v oblasti jihovýchodní Asie. V percentuálním vyjádření se počet nakažených v zemích jihovýchodní Asie blíží úrovni zemí v subsaharské Africe. Přes milion infikovaných zaznamenala rovněž oblast východní Evropy a střední Asie, zatímco ještě před sedmi lety se toto onemocnění v posledních dvou regionech vyskytovalo jen sporadicky. Právě proto se zde hovoří v současné době o nové epidemii infekce HIV. Podle odhadů UNAIDS byly ke konci roku 2001 na celém světě infikovány téměř tři miliony dětí, přičemž ve většině případů se jednalo o vertikální přenos (tj. přenos infekce z matky na dítě). I této statistice dosahují nejvyššího počtu nakažených země subsaharské Afriky.

Odhady v tom smyslu, že dochází ke stabilizaci epidemie onemocnění AIDS, označila dr. Brůčková za nepravdivé. V roce 2001 bylo nově nakaženo celosvětově přes pět milionů lidí; z toho 4,3 miliónu dospělých (1,8 milionu žen) a 800 tisíc dětí ve věku do patnácti let. Nejvyšší počet nákaz v roce 2001 registrujeme v zemích subsaharské Afriky. Přibývá však infekcí i v zemích západní Evropy, především mezi mladými lidmi, u nichž se epidemie AIDS mnohdy považovala již za překonanou. Tato situace vyžaduje nová preventivní opatření i v tomto relativně nepostiženém regionu.

RNDr. Brůčková uvedla také údaje o počtu úmrtí na AIDS; v roce 2001 byly evidovány zhruba tři miliony úmrtí. 2,4 milionu připadalo na dospělé (z toho 1,1 milionu na ženy), dětí zemřelo na AIDS přes 0,5 milionu. V subsaharské Africe bylo těchto úmrtí opět zaznamenáno nejvíce. Epidemie AIDS se dělí na epidemii "starou" - tam, kde vznikla nejdříve, tedy především v oblasti subsaharské Afriky - a na epidemii "mladou" - v Americe, Asii, východní Evropě.

Současnou situaci v České republice hodnotí RNDr. Brůčková jako pozitivní. Podle jejích slov má Česká republika má v celosvětovém měřítku velmi dobrou úroveň epidemiologie. Disponuje dostatečným množstvím kvalitních statistických údajů. V České republice je infikováno virem HIV celkem 551 lidí. Největší počet nakažených připadá na Prahu, významný podíl ale zaujímají také příhraniční regiony, což se vysvětluje častým výskytem komerčních sexuálních služeb. V České republice jsou pouze dvě skupiny lidí povinně a bezplatně testovány na přítomnost HIV pozitivitu: dárci krve a gravidní ženy. Ostatní si musí testy platit, což zájem o testy snižuje. Nejsou zde povinně testováni žadatelé o azyl, ač pocházejí (v souvislosti se zavedením pracovních víz) především z postsovětských republik, ve kterých v posledních letech propukla epidemie AIDS.

Jak uvedl velvyslanec dr. Lehoko, dle odhadů UNAIDS trpí onemocněním AIDS v subsaharské Africe přes 71 % obyvatel regionu. Z tohoto důvodu je též třeba koordinovat společné úsilí na úrovni jak na globální, tak na regionální, národní, ale i lokální úrovni. Zásadní problém ovšem představuje fakt, že asi 95 % všech lidí infikovaných virem HIV žije v rozvojových zemích, které si nemohou dovolit investovat takové množství finančních prostředků jako země vyspělé. V důsledku chudoby, špatné zdravotní péče, ale také již zmiňovaného nedostatku finančních prostředků určených na prevenci nákazy HIV se tento nepoměr ještě více prohlubuje.

V samotné JAR žijí asi čtyři milióny lidí infikovaných virem HIV, asi u 200 tisíc lidí se již projevily příznaky onemocnění AIDS. Lze očekávat, že počet infikovaných i nemocných se bude nadále zvyšovat v důsledku rizikového chování sexuálně aktivní části obyvatelstva. V roce 2000 zemřelo na AIDS 120 tisíc obyvatel JAR, do roku 2010 podlehne podle odhadů této nemoci dalších 545-635 tisíc obyvatel republiky.

V současné době je v JAR infikováno virem HIV na sto tisíc sirotků. Do roku 2005 pravděpodobně dosáhne tento počet úrovně 900 tisíc. Očekává se, že do roku 2010 stoupne počet nakažených v této kategorii na 3,5 až 4,5 miliónu. Tato data jsou velmi závažným zjištěním, zejména při uvážení, jaké dlouhodobě negativní vlivy to může mít na jejich vzdělání, bydlení nebo životní úroveň. Nemoc AIDS má velmi závažné sociální a ekonomické důsledky.

Mezi faktory přispívající k šíření nemoci AIDS, aplikovatelné i na další africké, potažmo rozvojové země, se řadí: další pohlavně přenosné choroby, značné rozšíření chudoby, dobrá dopravní infrastruktura umožňující vysokou mobilitu obyvatelstva, neochota používat kondomy z důvodu přetrvávajících kulturních i společenských norem, nerovnoprávnost pohlaví, společenské normy, které podněcují muže, aby měli více sexuálních partnerek, nedostatek sexuální osvěty.

V průběhu několika posledních měsíců vzrůstá tlak na farmaceutické společnosti, aby začaly lidem v rozvojových zemích poskytovat léky proti retrovirům, především proti viru HIV. Zavedení těchto léků by se již v krátkodobém horizontu mohlo pozitivně odrazit na prevenci přenosu infekce z matky na dítě. Plná úhrada léků proti retrovirům by však zvýšila náklady na zdravotní péči do roku 2010 až o 70 miliard dolarů. I kdyby se cena těchto léků snížila o 90 %, stále by to zvýšilo rozpočet na zdravotnictví o 15 miliard. Náklady na léčení proti retrovirům navíc tvoří ještě další položky, než pouhá cena léku. Jde především o náklady na kontrolu účinků léčby, stejně jako vedlejších účinků léků.

Náležitou pozornost je třeba věnovat také otázkám, jako je vybudování potřebné infrastruktury a získání zkušeností k poskytování potřebné účinné léčby nebo přezkoumání možnosti léčby jiných infekcí.

Jedním z důvodů, proč došlo k tak masivnímu rozšíření nemoci AIDS v Africe, je dle dr. Lehoka opožděná reakce tamních států na vzrůstající nebezpečí AIDS. Rozvíjí se však vzájemná spolupráce afrických zemí ve společném postupu v boji s AIDS.

Současný jihoafrický prezident Mbeki ještě ve funkci viceprezidenta zahájil program Partnerství proti AIDS. Cílem programu je mobilizace celé společnosti a zapojení všech jejích oblastí do společného boje proti AIDS. Právě v rámci tohoto programu by mělo dojít k sjednocení komunikační strategie všech institucí a odvětví ve vztahu k onemocnění AIDS, jakož i k zvýšení znalostí o potřebě zodpovědného sexuálního chování, ale také k vymýcení stigmatizace AIDS nebo k zajištění pozitivního prostředí pro lidi postižené AIDS. Partnerství proti AIDS tedy zajišťuje podporu, péči a poradenství. Cíle Strategického plánu pro Jižní Afriku v letech 2001-2005 jsou mnohem širší než u programu Partnerství proti AIDS. Především je v něm kladen větší důraz na zlepšení sociálně-ekonomických podmínek obyvatelstva. Současné vedení JAR zastává názor, že zlepšení v této oblasti může zvýšit naděje na zamezení další expanze epidemie AIDS.

Chudobu jako hlavní faktor přispívající k šíření onemocnění AIDS vyzdvihuje i Petr Jelínek, který se podílel na programu prevence šíření AIDS v Mosambiku. Chudoba je podle Petra Jelínka způsobena především nevzdělaností a v některých oblastech neexistující infrastrukturou. Stav zdravotnictví a školství, odrážející se nejhůře na venkově, šíření epidemie však přispívá i život v městech. Na oblast velikosti našeho kraje například připadá jedna nemocnice se třemi "lékaři" - přesněji technik medicíny a technik chirurgie - a osmi zdravotními sestrami. Do nemocnice mají někteří obyvatelé den cesty, proto spoléhají na tradiční léčitele. Tento stav charakteristický pro venkov však mnohdy odpovídá také některým městům. Obyvatelé měst se na své tradiční léčitele obracejí i přes přítomnost kvalifikovaného personálu.

Testování na HIV pozitivitu je omezené ve všech oblastech, děje se tak na odděleních pro pohlavně přenosné choroby. Testování na vlastní žádost bylo ještě v roce 1999 spojeno s poplatkem, a proto pro valnou většinu lidí bylo nedostupné. Taktéž antiretrovirální terapie nebyla ve stejném období obyvatelům Mosambiku poskytována.

Se špatným stavem zdravotnického systému souvisí další problém negativně ovlivňující šíření HIV/AIDS, vysoký výskyt dalších pohlavně přenosných chorob (syfilis, kapavka; výskyt těchto chorob zvyšuje pravděpodobnost nákazy virem HIV).

Naprostá většina obyvatel Mosambiku podle Petra Jelínka o existenci AIDS ví. Úmrtí na AIDS ve svém okolí si však tito lidé s AIDS vůbec nespojují. Předávání informací pomocí masmédií je v podstatě neúčinné. Noviny mají nízký náklad, televize je výsada jen nejbohatší vrstvy a rádio je sice rozšířené, informace však získávají obyvatelé Mosambiku převážně osobním kontaktem.
Zranitelné činí ženy a děti nestabilita rodin způsobená migrací mužů do měst za prací, nerovnoprávné postavení žen, vysoký počet sexuálních partnerek mužů, nízké procento sňatků.

Každá epidemie po "vyčerpání vnímavého kontingentu lidí" pomalu vyhasíná. Statisticky vzato; každá epidemie narůstá v populaci do určité hodnoty nakažených (hodnota je dána typem onemocnění, velikostí a vlastnostmi populace, kulturními a sociálními vlivy a dalšími faktory). Tento případ mohl nastat v Ugandě, v této zemi byl v posledních letech zaznamenán významný pokles výskytu onemocnění. K podobnému ústupu epidemie dochází v celé Africe. Ovšem k odvrácení všech v současné době odhadovaných negativních důsledků, jako je dopad na celosvětovou ekonomiku, je třeba aktivního a koordinovaného úsilí.

Společné úsilí v boji s AIDS koordinuje společný program OSN - UNAIDS. Valné shromáždění OSN v loňském roce, přesněji 27. 6. 2001, přijalo Deklaraci o závazku v boji s AIDS, která definuje oblasti, ve kterých je třeba s AIDS bojovat (svolání summitu iniciovala Ukrajina, Česká republika a Uganda). Pro účinnou reakci na epidemii je zapotřebí silné vedení na všech úrovních společnosti (ze strany vlád, obchodních společností a soukromého sektoru). Hlavní součástí reakce na globální krizi je prevence, péče, podpora nemocných a jejich léčba. Nezbytným předpokladem účinné reakce je snížení zranitelnosti a posílení postavení žen ve společnosti (ženy se při pohlavním styku od muže nakazí snadněji než muž od ženy).

V souvislosti s bojem proti AIDS má nezastupitelnou úlohu podpora vývoje a výzkumu, která z určité míry ospravedlňuje vysoké ceny antiretrovirových farmak. Z hlediska ekonomicko-sociální má velký význam postup v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje. Ochrana farmaceutických firem jako nositelek dalšího pokroku a výzkumu v medicíně a právo člověka léčen je zanesena v Deklaraci o přijetí TRIPS (Trade-related aspects of intellectual property rights), přijaté Světovou obchodní organizací (WTO) 14.11. 2001 v Doze.

Profesor Joseph Grafton Gall

zdroj: www.cuni.cz

Praha 22. dubna 2002. Univerzita Karlova v Praze udělila dne 22. dubna 2002 čestnou vědeckou hodnost doktora honoris causa lékařských věd prof. Josephu G. Gallovi, Ph.D., profesoru vývojové genetiky Americké společnosti pro výzkum nádorů za mimořádné celoživotní dílo v oboru buněčné a vývojové biologie.

Profesor Joseph Grafton Gall

Dne 22. dubna 2002 ve 14:00 byl v Karolinu na návrh 1. lékařské fakulty udělen čestný doktorát University Karlovy jedné z nejvýznamnějších badatelských osobností v oboru biomedicíny, americkému vědci, profesoru Josephu Graftonu Gallovi.

Profesor Gall se narodil 14. dubna 1928 ve Washingtonu, studoval na Yale University, kde získal titul Ph.D. ze zoologie, řádnou profesuru, a později prestižní Ross G. Harrison profesuru v biologii. Od r.1983 působí na oddělení embryologie Carnegie Institution v Baltimore. V roce 1984 získal doživotní titul profesora vývojové biologie American Cancer Society. Je úzce spjat s Americkou společností pro buněčnou biologii (ASCB), jejímž byl v letech 1967až 68 prezidentem. Je členem Národní akademie věd USA a držitelem četných prestižních ocenění, včetně medaile J. E. Purkyně udělené Akademií věd České republiky.

Objevy profesora Galla zcela zásadně prohloubily naše chápání buněčné a molekulární biologie. Dnes se nám zdá samozřejmé, že každý chromozóm obsahuje jediné, extrémně dlouhé vlákno DNA. Ale tento naprosto zásadní poznatek přinesl do světového písemnictví právě profesor Gall. Klasické mikroskopické snímky zachycující proces přepisování chromozomální DNA do RNA, dekorující dnes všechny standardní biologické učebnice, pocházejí rovněž z laboratoře profesora Galla. Jsme v éře genomiky, ale znát sekvenci genomu (=DNA), to je jako znát pouze vrcholek plovoucího ledovce. Je třeba znát, jak dochází k uchování genomu a jeho ochraně před mutacemi, jak je regulována duplikace genomu, jak buňka zachází s přepsanou informací do RNA a především do bílkoviny - to vše je obor, ve kterém pracuje a ve kterém dosáhl mnoha dalších významných objevů profesor Gall. Nelze se nezmínit o jím zavedené metody in situ hybridizace, či o jím provedené stanovení telomerních sekvencí. Celoživotní vědecká činnost profesora Galla vedla k novému chápání funkce buňky a převratným způsobem ovlivnila dnešní molekulární buněčnou biologii a biomedicínu, včetně klinických medicínských oborů.

Professor Joseph Grafton Gall, B.Sc., Ph.D.

was born on the 14th of April 1928 in Washington DC, USA. He studied at Yale University in New Haven, Connecticut, where he obtained his B.Sc. in 1949 and directly entered the graduate program there in the Zoology Department. Three years later he earned the Ph.D. degree in Zoology.

After completing his studies at Yale, Professor Gall took a teaching position in the Zoology Department at the University of Minnesota, where he remained until 1963. In the fall of 1963 he returned to Yale as a visiting Professor in the Biology Department. This visit turned into a permanent position as Professor of Biology with a joint appointment in Molecular Biophysics and Biochemistry. He remained at Yale for 20 years from 1963-1983; during the last few years he held the prestigious Ross G. Harrison Chair in Biology. In 1983 he joined the Embryology Department of the Carnegie Institution in Baltimore as a staff member, where he remains today. In 1984, he was appointed American Cancer Society Professor of Developmental Genetics, a lifetime appointment.

Professor Gall 's long-term interests have been in the structure and function of the cell, particularly the nucleus. His earliest studies involved the giant "lampbrush" chromosomes found in oocytes of frogs and salamanders. After moving back to Yale, he began studies on ribosomal RNA (rRNA) and the genes that code for it (rDNA). Special attention was given to rDNA amplification and telomeric sequences. In recent years the focus of Professor Gall 's research has been on the organization of the RNA transcription and processing machinery of the nucleus. He has concentrated on several nuclear organelles that contain components of this machinery, such as the nucleoli, Cajal bodies, and organelles he has named snurposomes. His discoveries have had a profound effect upon our understanding of cell and molecular biology. Two important findings, made at a time when chromosome structure and function were still unclear (late 1950s, early 1960s), were that chromosomes consist of a single extremely long DNA molecule and that RNA synthesis occurs on loops of DNA that extend out from the axis of the chromosome. Among other important findings was establishing the existence of the nuclear pore complex and its eight-fold symmetry, clarification of centriole replication, discovery of the phenomenon of gene amplification (independently discovered by I. Dawid and D. Brown of the Carnegie Institution), elucidating the mechanism of replication of extrachromosomal rDNA, development of the technique of in situ hybridization (with his student Mary Lou Pardue), demonstration of heterochromatic satellite DNA, and identification of telomeric DNA sequences (with Dr. Elizabeth Blackburn).

Professionally, Professor Gall has had a close association with the American Society for Cell Biology (ASCB), of which he was President (1967-68) and a member of its Council and of several committees at various times. He is a member of the National Academy of Sciences of USA and the holder of several prestigious awards, including the J. E. Purkyně Honorary Medal for Merit in the Biological Sciences of the Academy of Sciences of the Czech Republic.

Professor Joseph Grafton Gall is a leading and internationally recognized American scholar and scientist in developmental and cell biology. His life-long scientific work has brought new understanding to cellular function and revolutionary new insights into today 's molecular cell biology and biomedicine.