Změna curricula

Doc. MUDr. Jana Hercogová, CSc.o
(proděkanka pro studium klinických oborů UK 2. LF)

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

na jaře letošního roku jsem pročetla na první pohled stejné studijní programy (Karolinky) lékařských fakult. Důvodem byl jednoduchý úkol – porovnat, jak ostatní fakulty učí a zamyslet se nad tím, zda bychom něco mohli dělat jinak, samozřejmě lépe. Prvním podnětem k zamyšlení nad studijními programy bylo setkání Kolegia děkana se studenty, členy Akademického senátu naší fakulty. Právě studenti jsou ti, pro které na fakultě všichni učitelé jsou nebo by měli být. Proto jsme studentské názory pečlivě vyslechli a pokusili se je inkorporovat do návrhu curricula fakulty od tohoto školního roku.

Hlavní kritika studentů byla namířena na nedostatek praktických dovedností, na malý kontakt s pacienty, malý prostor ke studiu v rámci blokové výuky, pokud po jednom bloku následuje bezprostředně další, konkrétní připomínky se potom týkaly jen některých předmětů. S těmito výchozími poznatky jsme se postili do návrhu změn curricula, které jsme projednali s vedoucími jednotlivých předmětů, dvakrát předložili k posouzení Vědecké radě fakulty a průběžně doplňovali o názory pedagogů.

Hlavní zásady změn, které zatím považujeme spíše za změny kvantitativní, byly tyto:

• umožnit studentům kontakt s pacientem od prvních kroků na fakultě (počínaje první pomocí a ošetřovatelstvím),
• prohloubit praktické dovednosti studentů v preklinické části studia (zavedením nové podoby ošetřovatelství, které se nyní vyučuje čtyři semestry místo jednoho),
• spojit tří propedeutiky do jedné “klinické” (místo pediatrické, interní a chirurgické, neboť základní vyšetření v těchto oborech je si v mnohém podobné),
• redukovat počet zkoušek v pátém ročníku (povinně volitelné předměty jsou nyní zakončeny zápočtem, nikoliv zkouškou),
• přesunout některé předměty mezi ročníky tak, aby v šestém ročníku zůstaly jen ty “státnicové” a aby v pátém ročníku nebyly předměty všechny (díky pochopení vedoucích oborů oftalmologie a epidemiologie jsme tyto obory zařadili do čtvrtého ročníku),
• vrátit do rozvrhu po většině bloků základních oborů týden volna na přípravu ke zkoušce (tyto volné týdny byly v minulosti zařazeny pravidelně),
• dodržet zásadu, že z jednoho předmětu bude v průběhu celého studia jen jedna zkouška (např. byla zrušena zkouška z interny v pátém ročníku),
• upravit délku výuky některých předmětů (např. byla zkrácena výuka neurověd a prodloužena výuka chirurgie), atd.

Všechny uvedené změny však nebylo možné realizovat najednou, neboť přesunem některých předmětů dochází pochopitelně k mimořádně obtížnému souběhu výuky (v jednom školním roce jsou na ústavu či klinice vyučovány najednou dva ročníky). Navíc tyto změny curricula nemohou být změnami posledními. Tak, jak se mění nároky na výchovu praktických lékařů (všeobecných či dětských), k jejichž přípravě je studium na naší fakultě směřováno, musí se měnit i obsah studijních programů. Uvědomujeme si, že hlavní oporou naší fakulty, naší vizitkou, jsou pediatrie a všechny “pediatrické” obory. Touto oporou mohou však být jen tehdy, pokud na naší dříve pediatrické fakultě jsou nejlepší z nejlepších ve svých oborech. Druhou, nestejně důležitou podmínkou výjimečnosti fakulty jsou i silné “dospělé” obory. Proto se domnívám, že nikoliv řevnivost dětské a dospělé části, kterou mohu někdy pozorovat (i když má zkušenost z Motola je jen dvouletá), by měla být nahrazena pocitem sounáležitosti, nerozdělitelnosti, návaznosti a spolupráce.

Během letošního školního roku bychom se měli poradit, co uděláme pro to, aby naše fakulta byla skutečně tou nejlepší, neboť k tomu má všechny předpoklady. Otázka společných úvodních přednášek na začátku školního roku od čtvrtého ročníku, otázka větší integrace výuky (od prostého seznámení se s tím, co učí kolegové v jiných předmětech po event. společné výukové programy), otázka skladby jednotlivých předmětů (lepší jedna chirurgie nebo její subspecializace), otázky podílu praktické výuky a řada dalších jsou jen příklady.

Realitou se brzy zřejmě stane díky zavedení kreditního systému mnohem větší pohyb studentů mezi fakultami, a to nejen českými, možná ještě před očekávaným vstupem do Evropské unie. Navíc má fakulta nyní jedinečnou šanci spojit ve všech svých oborech výuku pregraduální s výchovou postgraduální a s celoživotním vzděláváním.

Úkolů je před námi mnoho a věřím, že Vy všichni, komu na naší fakultě záleží, studenti i pedagogové, si najdete chvilku k zamyšlení nad tím, co by bylo dobré změnit a udělat lépe. Na jakékoliv Vaše náměty se těší

Jana Hercogová

Fakultní zprávy

Vědecká rada
(19. říjen 2000)

Akademický senát
(18. říjen 2000)

Laudace
Prof. MUDr. J. Koutecký, DrSc.

Pohledy ze zahraničí

Dětský onkolog v Kuvajtu
MUDr. H. Mottl, CSc.

Studentskýma očima

Hannover 2000
J. Bronský

Publikační činnost

Nová učebnice biofyziky

Abstrakta

Přehled termínů uzávěrek pro Ročník č. 9 (2000/2001):

• 1. prosinec 2000
• 4. leden 2001
• 1. únor 2001
• 1. březen 2001
• 2. duben 2001
• 2. květen 2001
• 4. červen 2001

Redakční rada:
Doc. MUDr. J. Bartůňková, CSc.
Doc. MUDr. T. Blažek, CSc.,
Ing. M. Cipryánová
Mgr. Z. Dobiašová
Doc. PhDr. J. Kocourková
Ing. E. Kuželová
Prof. MUDr. S. Tůma, CSc.
MUDr. J. Večeř

Adresa:
Redakce časopisu PELIKÁN
Univerzita Karlova
2. lékařská fakulta
V Úvalu 84
150 06 Praha 5 - Motol
tel.: (02) 2443 5853

E-mail: pelikan@lfmotol.cuni.cz

Kontakt :
Ing. M. Cipryánová

Zpracování a grafická úprava:
© Ing. M. Cipryánová

Vědecká rada

zapsala Ilona Kyselová
(sekretariat děkana UK 2. LF)

Zasedání dne 19. 10. 2000

Jednání vědecké rady zahájil děkan fakulty, profesor MUDr. Josef Koutecký, DrSc., přivítal přítomné členy vědecké rady a hosty tohoto zasedání.

Personální záležitosti

Děkan fakulty blahopřál panu doc. MUDr. Tomáši Blažkovi, CSc., vedoucímu Ústavu biofyziky 2. lékařské fakulty k jeho životnímu jubileu a předal mu zlatou pamětní medaili UK 2. LF.

VR byli představeni noví učitelé 2. LF UK:

• MUDr. Daniel Groh, Klinika ušní, nosní a krční UK 2. LF a FN Motol
• Mgr. Marie Šamánková, Interní klinika UK 2. LF a FN Motol,
• MUDr. Zdeněk Šumník, II. dětská klinika UK 2. LF a FN Motol.

Děkan fakulty předal doc. MUDr. Jiřímu Hochovi, CSc., přednostovi Chirurgické kliniky dospělých, dekret ministra zdravotnictví, který prodlužuje jeho funkčního období ve funkci přednosty kliniky do 31. 10. 2003.

Schválení definitivy profesorům fakulty

Na základě kritérií “Metodického pokynu k provádění výběrových řízení a uzavírání pracovních poměrů na UK 2. lékařské fakultě” vědecká rada schválila návrh kolegia děkana udělit definitivu těmto profesorům fakulty:

• Prof. MUDr. Jan Herget, DrSc. (jmenování 1. 4. 1990)
• Prof. MUDr. Jan Hořejší, DrSc. (jmenování 1. 5. 1995)
• Prof. MUDr. Petr Goetz, CSc. (jmenování 15. 6. 1994)
• Prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc. (jmenování 1. 12. 1987)
• Prof. MUDr. Eva Seemanová, DrSc. (jmenování 1. 12. 1993)

Zprávy vedení

• Doc. MUDr. Jiří Hoch, CSc., přednosta Chirurgické kliniky dospělých, žádá o souhlas zařadit Doc. MUDr. V. Beneše, CSc., přednostu Neurochirurgické kliniky UK 1. LF, do komise pro státní závěrečné zkoušky z chirurgie. Závěr: Souhlas.
• Doc. MUDr. Jiří Hoch, CSc., přednosta Chirurgické kliniky dospělých, získal cenu na gastroenterologickém Falkově sympoziu ve Freiburgu.
• Prof. MUDr. Jaroslav Masopust, DrSc. získal čestné uznání při vyhodnocení literární soutěže konané u příležitosti 9. ročníku výstav Slovmedika-Slovfarma 2000 v Bratislavě za publikaci “Klinická biochemie I. a II.”

Prof. MUDr. Ivan Bouška, CSc., vedoucí Ústavu soudního lékařství

• byl jmenován členem redakční rady časopisu ČS patologie a soudní lékařství
• byl jmenován členem redakční rady německého časopisu Rechtsmedizin
• na plenárním zasedání Německé společnosti pro soudní lékařství byl zvolen korespondujícím členem za ČR

Na základě požadavku rektora UK děkan fakulty požádal členy vědecké rady o návrhy na hostující profesory.

MUDr. Petr Sedláček, odborný asistent II. dětské kliniky UK 2. LF předložil VR žádost o povolení obhajoby kandidátské disertační práce v oboru pediatrie na téma: “Moderní trendy v diagnostice a léčbě relapsu akutní lymfoblastické leukémie v dětském věku”. Závěr: Souhlas.

Vědecká rada vyslechla zprávu proděkana Hergeta o přijímacím řízení do postgraduálního studia na 2. LF pro akademický rok 2000/2001.

• bylo přijato 30 studentů interních PGS a 12 studentů kombinované formy PGS,
• v současné době má fakulta celkem 66 interních studentů a 38 externích studentů,
• za školní rok 1999/2000 požádalo 10 studentů o přerušení studia.

Vědecká rada byla informována o úspěšných obhajobách disertační práce:

• Mgr. Ilony Hromadníkové na téma “Metoda kožního explantátu – metoda predikace akutní reakce štěpu proti hostiteli u pacientů indikovaných k transplantaci hematopoetických buněk”.
• MUDr. Renaty Formánkové na téma “Molekulárně genetické monitorování dárcovské krvetvorby u dětí po alogenní transplantaci hemopoetických kmenových buněk”.

Proděkanka Bartůňková seznámila členy vědecké rady:

• se zřízením domácích stránek pracovišť fakulty a požádala přednosty klinik a ústavů o připomínky k uveřejněným textům,
• s možností počítačového zpracování diapozitivů. požadavky lze zasílat e-mailem panu V. Stárkovi, vedoucímu fotolaboratoře (vlastimil.starek@lfmotol.cuni.cz)
• s tím, že do konce roku 2000 bude provedeno připojení poslucháren fakulty na počítačovou síť.

Různé

Děkan fakulty informoval vědeckou radu o pracovní schůzce kolegií 1. a 2. lékařské fakulty.

Prof. MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc. předal děkanu fakulty prof. MUDr. Josefu Kouteckému, DrSc. k životnímu jubileu osobní gratulaci Světové asociace lékařských společností.

Habilitační řízení

Vědecká rada doporučila udělit MUDr. Z. Ulčové-Gallové, DrSc. titul docent UK 2. lékařské fakulty v oboru imunologie a postupuje celé řízení k rukám rektora Univerzity Karlovy.
Téma přednášky: “Imunologie reprodukce”.
Jménem hodnotitelské komise posoudil přednášku doc. MUDr. Milan Kvapil, CSc.

Akademický senát

zapsala Ilona Kyselová
(sekretariat děkana UK 2. LF)

Zasedání dne 18. 10. 2000

Předseda akademického senátu přivítal děkana fakulty Prof. MUDr. Josefa Kouteckého, DrSc. a členy jeho kolegia.

Profesor Koutecký informoval zasedání AS o tom, že:

• ve školním roce 2000/2001 zahájila svoji činnost 17. fakulta Univerzity Karlovy – Fakulta humanitních studií (pověřený vedením fakulty je Doc. Jan Sokol, Ph.D.)
• zápisy studentů do 1. ročníku proběhnou podle doporučení rektorátu UK v co nejkratším termínu po ukončení přijímacího řízení,
• počet doktorandů přijatých ke studiu není neomezen,
• vedení UK podporuje výměnné stáže studentů na zahraniční univerzity,
• do konce roku 2000 musí fakulty odevzdat na RUK kreditní systém hodnocení studia,
• 24. dubna 2001 proběhne (při organizačním zajištění FTVS) mezinárodní vědecká konference studentů,
• 30. 11. – 2. 12. 2000 se uskuteční výjezdní zasedání kolegií všech fakult UK v Seči,
• 9. 10. 2000 zasedala kolegia 1. a 2. lékařské fakulty; z jednání vyplynulo, že vedení l. LF UK, že nebude provádět expanzi do prostor FN Motol,
• vedení fakulty nebude tolerovat požadavky zahraničních studentů týkající se 4. opravného termínu zkoušky. a trvá na dodržování Studijního řádu,
• v záležitosti týkající se počtu studentů při výuce u lůžka na infekční klinice bude jednat děkan fakulty s děkanem 1. LF.

Děkan fakulty ve svém dalším vystoupení zdůvodnil nutnost nastalých změn v přijímacím řízení uchazečů na UK 2. LF. a požádal AS o návrhy na hostující profesory UK 2. LF.

Prof. RNDr. Václav Pelouch, CSc., proděkan pro studium teoretických a preklinických oborů

• Předložil ke schválení návrh změny přijímacího řízení uchazečů o studium na UK 2. lékařské fakultě. AS souhlasil s předloženým návrhem. Vzhledem k tomu, že rektorát UK požadoval předložit změnu v termínu před zasedáním AS fakulty, členové senátu upozorňují na to, že rektorát UK by tak neměl fakulty nutit předkládat materiály, které neprošly schvalovacím řízením AS příslušných fakult, do jejichž kompetence spadají.
• S účinností od 2. 10. 2000 vešla v platnost změna Studijního řádu týkající se opakování ročníku a uznání zkoušek klasifikovaných “dobře”.
• Dne 2. 12. 2000 (sobota) fakulta pořádá den otevřených dveří.

Prof. MUDr. Jan Herget, DrSc., proděkan pro vědu, výzkum a zahraniční styky

Oznámil AS, že celouniverzitní Studentská vědecká konference proběhne na Lékařské fakultě v Hradci Králové. Akci přiznaný grant.

Ing. Eva Kuželová, tajemnice fakulty:

Předložila senátu k posouzení 4 varianty vyplácení prospěchových stipendií studentům 2. LF v akademickém roce 2000/2001. Po diskusi senát hlasoval a schválil 4. variantu návrhu – diferencované vyplácení podle prospěchu

Prof. MUDr. Jiří Šnajdauf, DrSc., proděkan pro vnitřní záležitosti

• požádal o prodloužení funkčního období pro vedoucí Ústavu neurověd Prof. MUDr. Evu Sykovou, DrSc. do 31. 12. 2002. Závěr: AS souhlasí.
• požádal o prodloužení funkčního období tajemnice fakulty Ing. Evy Kuželové do 31. 1. 2003. Závěr: AS souhlasí.
• informoval senát o nabídce ředitele FNM předat pavilon U ve FNM do majetku Univerzity Karlovy do užívání 2. LF.

Různé

ERASMUS

As. MUDr. Rudolf Černý, Neurologická klinika dospělých seznámil AS s programem ERASMUS (EU). Univerzita podepisuje institucionální smlouvy, fakulty pak bilaterální. Základem je mobilita studentů jedno až dvou semestrální. Podmínkou přijetí je uznání zkoušek na hostitelské fakultě. Jsou v něm zahrnuty krátkodobé stáže pedagogů. Fakulta má zatím podepsané smlouvy s univerzitou v Düseldrofu a v Padově. V současné době se připravuje další s univerzitou v Montpellier na rok 2001-2002.

Laudace
Vědecká rada UK 2. LF, zasedání 21. září 2000

Prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.
(děkan UK 2. LF)

LAUDACE DOCENTU VLADIMÍRU HORTOVI

První dnešní laudace pro mne byla radostná a nesnadná. Druhá je právě tak potěšující, ale nesnadnější, protože je druhá. A druhá je proto, že se druhý dnešní jubilant – docent MUDr. Vladimír Hort, narodil až dva dny po Vláďovi Vonkovi, druhého srpna téhož významného roku třicátého.

Také Vladimír Hort je z naší metropole. Po maturitě na Vančurově reálném gymnáziu váhal mezi chemií, na kterou se už dokonce přihlásil, a medicínou. Medicína přece jen převážila. Během studií v nechvalně známé první polovině padesátých let se odehrála příhoda, která podnítila v mysli medika Horta nadšení pro chirurgii. Při lyžování přesekli sourozenci Hortovi (byli tři) vlastnímu psovi hranou lyže šlachu na pacce.

 Následující už v autentickém líčení jubilanta:

“Materiálem přisvojeným tenkrát z nemocnice a za použití Dolsinu se mi podařilo šlachu sešít. Získal jsem pocit, že by muselo být nádherné být chirurgem. S tak silným pocitem bezprostřední odměny za vlastní akci jsem se pak již jen málokdy setkal.”

V mém pohledu to o docentu Hortovi mnohé vypovídá.

Ovšem jak to tak bývá, dopadlo to úplně jinak. Předně se soudruzi rozhodli pokazit absolventům roku 1955 promoce tím, že z nich udělali “promované lékaře”. To bylo radosti. Ideoví dohlížitelé věděli o studentech své. A tak novopečený lékař Hort dostal umístěnku do léčebny pro nemocné tuberkulózou v Nové Vsi pod Pleší “v zájmu zachování zdraví pracujícího lidu”. Tak tenkrát znělo nacyklostylované odůvodnění. Tím pracujícím lidem se rozuměli dělníci, tzv. státní zaměstnanci (tedy policisté, vojáci, celníci) a političtí funkcionáři, jako kdyby ostatní, včetně lékařů, nepracovali. Vzdoroval a vyvzdoroval si jakýsi kompromis. Tenkrát “dočasný”, totiž výpomoc v jiném “úzkoprofilovém” oboru – psychiatrii v Kosmonosích. “Dočasnost” dobře známe. Když mu byla už moc dlouhá, začal se vzpírat znovu, až na ministerstvu. Nerovné klání vyřešila vojna. Šestadvacet měsíců u letectva (1956-58).

Doktoru Hortovi táhlo na třicítku a bylo zapotřebí vnitřní i zevní rozpory vyřešit. Sám ten stav hodnotí slovy “začal jsem se učit být psychiatrem”. Složil z oboru atestaci a v roce 1960 odešel na místo samostatně pracujícího psychiatra do ambulance OÚNZ Kolín, kde působil do roku 1963. Pro zájem o neurologii tam pracoval také v polovičním úvazku na lůžkovém neurologickém oddělení. Nicméně, jak sám říká: “Tam jsem poznal, že se neochudím, když přece jen vezmu psychiatrii vážně”. Tak vyrůstala jedna z velkých postav české psychiatrie. V roce 1963 získal místo aspiranta na psychiatrické klinice tehdejší fakulty všeobecného lékařství u profesora Vondráčka. Uplatnil se ve skupině politicky nepohodlného docenta Vojtěchovského. Roku 1969 mu nabídl místo asistenta na klinice dětské psychiatrie naší fakulty její tehdejší přednosta profesor Fischer. Bylo to v době, kdy měl MUDr. Hort vyřízený roční pracovní pobyt v Anglii. Ovšem hranice se zavřely a dr. Hort začal vyučovat psychiatrii na fakultě dětského lékařství. Rok nato se mu narodil syn. (Připomínám, že vystudoval naši fakultu a je neurologem). Přibližně od roku 1975, v souvislosti s onemocněním a následným úmrtím tehdejšího přednosty kliniky, zastupoval v této funkci několik let do nástupu nového přednosty. Po začátku 80. let zastupoval znovu, když se nemoc nového šéfa zhoršila. Teprve v roce 1986 byl kolega Hort jmenován zastupujícím a po roce 1989 konečně řádným přednostou kliniky. Ani tehdy neunikl svízelným personálním problémům, které řešil trpělivě a s nadhledem.

V odborném vzdělání prošel jubilant prakticky všemi úseky psychiatrického oboru v rámci léčebny, klinického pracoviště, psychiatrické ambulance – v OÚNZ, průmyslovém závodu i v nemocnici. Pracoval na uzavřených odděleních pro vážně nemocné i na odděleních otevřených, sanatorního typu. Pracoval v lůžkové i ambulantní protialkoholní péči.

První oblastí vědecko-výzkumné činnosti docenta Horta byla problematika spánku, jeho ovlivnění a deprivační aspekty. Stala se tématem jeho kandidátské práce (1978) a příčinou pozoruhodné skutečnosti - je zakládajícím členem významné Evropské spánkové asociace. Zabýval se výzkumně oblastí soudní psychiatrie a gestického chování dětí. Nejbližší mu je ale psychoterapeutická oblast psychiatrie. Kolem roku 1968 získal možnost seznámit se s německou psychoterapií a po řadu let (samozřejmě s politickými restrikcemi v 70. letech) se účastnil výcvikových programů v Lindau. Participuje na mezinárodním výzkumném projektu o terapeutických aspektech rozhovoru. Docentem psychiatrie se konečně stal roku 1986.

Docent Hort se angažoval v rámci psychoterapie po dlouhá léta ve více institucích a více funkcích – v psychoterapeutickém kabinetu při FVL, Psychoterapeutické společnosti, IPVZ, Psychiatrické společnosti, Předmětové radě pro výuku oboru a dalších. Je zakládajícím členem Institutu psychoterapie. Paradoxní je, že nyní, v jiných funkcích (výbor Psychiatrické společnosti, odborná komise ČLK, subkatedra pro psychoterapii IPVZ, výbor Společnosti pro soudní psychiatrii) zjistil, jak výrazně se psychoterapie kontaminovala konjunkturálním výdělečným podnikáním a cítí potřebu její pro medicínské selekce a střízlivého hodnocení. Nepominutelné jsou zásluhy docenta Horta v práci fakultního (jehož byl předsedou) i univerzitního akademického senátu. Samozřejmě mohl být členem vědecké rady fakulty. Dal však přednost náročnému korektivu fakultních činností v senátu.

Pokud má volno, věnuje se docent Hort se střídavou chutí péči o bezprostřední okolí svých dvou sídel – pražského a venkovské chaty. Pěstoval všechny sporty, v posledních letech však ubývá společníků pro ty kolektivní, a tak převažuje turistika a lyžování. Jeho duši prospívá hezká hudba a přiznal mi, že jí lahodí ta, kterou přináší naše Karolinské koncerty.

Dosavadní profesní bilanci má docent Hort za pozitivní, byť nebyla snadná. Nesnadno se oborem kráčelo s některými anomálními osobami, navíc v situaci, kdy pátý hlavní medicínský obor není na naší fakultě úplný. Těší ho, že přesto fakulta umožnila oboru rozvíjet jak biologické medicínské zakotvení, tak jeho vztahové, humanizující poslání.

Docent Hort se na sedmdesát necítí a tak pro něj neplatí ono “magna fuit quondam capitis reverentia cani” (veliké úctě se kdysi těšila šedivá hlava). On ji totiž tak moc šedivou nemá. Přesto se těší naší veliké úctě a mému velkému vděku. Za to jaký je, čím nás obohacuje. Je mým přítelem a najít přítele není snadné. Přitom “i šťastný člověk potřebuje přítele mít” (Aristoteles).

Stará indická moudrost říká:

“Tvoji přátelé mají mít následující vlastnosti:
mají dostát slovu, mají být vytrvalí,
mají nezištně podporovat tvoje záměry,
mají být pevné povahy,
mají se zříci sobectví,
mají být nepodplatitelní,
mají zachovávat tvá tajemství”.
To všechno, a ještě víc, Vladimír Hort bezezbytku naplňuje.

LAUDACE PROFESORU VLADIMÍRU VONKOVI

Laudace, kterou zahajuji druhou část dnešního slavnostního zasedání, je pro mne velkou radostí, protože jejím protagonistou je můj milý přítel – profesor Vladimír Vonka. Avšak! Laudace, kterou zahajuji druhou část dnešního slavnostního zasedání, je pro mne velikou osobní starostí, protože jejím protagonistou je můj vzácný přítel – profesor Vladimír Vonka. Nesmírně rád bych totiž chtěl představit jeho ušlechtilou osobnost v její vědecké svrchovanosti, moudrosti, vlídnosti a laskavé shovívavosti, ale značně pochybuju, že to dokážu.

Známe se déle než půl století. Začali jsme spolu studovat na pražské lékařské fakultě v říjnu roku 1949 a zejména posledních dvacet let si sdělujeme navzájem svoje radosti a trampoty, pochybnosti a tužby. Ovšem řeč, kterou my lidé disponujeme, není tak bohatá, aby vyjádřila hloubku lidského nitra. Snad jenom někteří básníci to umí. Asi to tak má být a možná, že to je dobře.

Vladimír Vonka se narodil uprostřed léta – 31. července 1930 v Praze. V Praze maturoval a roku 1955 promoval. Klinikem byl jen krátce po promoci – na interním a infekčním oddělení nemocnice v Ústí nad Labem. Už od roku 1956 se rozvíjí jeho impozantní vědecká, badatelská činnost v oboru virologie. Pracoval na oddělení virových neuroinfekcí v pražském Ústavu epidemiologie a mikrobiologie (1956-57), v letech 1957-1960 v pražském Ústavu imunologie. Následující tři roky (1961-64) působil jako vedoucí lékař výzkumné laboratoře poliomyelitidy ve Výzkumném ústavu imunologickém v Praze. V období 1964-1965 pracoval na oddělení virologie a epidemiologie Baylor College of Medicine v Houstonu a po návratu vedl oddělení biologie virů opět ve Výzkumném ústavu imunologickém (1965-71). V tomto období byl ustanoven hostujícím profesorem virologie v Houstonu (1968-69). Následovalo 20leté období ve kterém byl šéfem oddělení experimentální virologie v Ústavu sér a očkovacích látek v Praze, ale i v tom čase přerušil a pracoval ve Spojených státech amerických – v letech 1983-84 byl hostujícím vědeckým pracovníkem mikrobiologického ústavu Pensylvánské státní univerzity v Hershey. Na práci v ÚSOL navázal v téže pozici a téže laboratoři v ÚHKT. V roce 1963 získal titul kandidáta, roku 1981 doktora lékařských věd. Univerzitním profesorem byl jmenován roku 1992, když už předtím, 1987 se habilitoval. Obojí řízení se uskutečnila na naší fakultě.

Spektrum výzkumné činnosti profesora Vonky léty narůstalo. Nikdy to neznamenalo ztrátu zájmu a opuštění problémů rozpracovaných: virové vakcíny, genetika virů, role virů v kancerogenezi a problematika genové terapie. To jsou hlavní sféry Vonkovy vědecké práce. Výsledky, kterých docílil, ho přiřadily ke světové elitě virologů a experimentálních onkologů. Seznámil s nimi vědeckou společnost celého světa ve více než 250 vědeckých publikacích. Vydal sedm monografií. Nepominutelné je, že je jedním ze zakládajících a velmi činorodých členů znovuvzkříšené Učené společnosti České republiky, která vzala počátek v činnosti skupiny českých vzdělanců roku 1784 jako Česká společnost nauk, záhy přejmenovaná (1790) na Královskou českou společnost nauk. Zlikvidovali ji v roce 1952 komunisté. Že je profesor Vonka členem řady odborných společností, vědeckých rad, komisí a mnohokrát vyznamenaným jedincem, je jenom samozřejmým důsledkem a vyjádřením obdivu k jeho veškerým zásluhám.

Chci vám však povědět, že kromě výsostně vzdělané a schopné virologické mysli, disponuje profesor Vonka velkou, ctnostnou a nádhernou duší. Velká je tím, že chápe složitost života v jeho krásách i ošklivostech, že jeho přemýšlení vychází z hlubokého filozofického zaujetí, z jeho lidskosti a touhy či spíše potřeby prospět. Ctnostná je tím, že je prostoupena mravností, nepoddajným smyslem pro fair play, laskavou, ale nezlomnou vírou v pravdu a spravedlnost. Takové postoje nebývají ani snadné, ani samozřejmé. Konečně nádherná je otevřeností všem krásám světa – od dokonalých vztahů mezilidských, přes niterné vnímání krásy, přírody i umění, až po zažité pochopení významu minulosti a tradice.

Jeho vyrovnané vztahy zevní pramení v jeho vnitřní harmonii. Může je dokumentovat líbeznost jeho rodiny, jeho upřímný a nezištný vztah ke studentům, jeho péče o doktorandy, z jejichž úspěchů má nezastíranou radost, rovina jeho přátelství, ze které se sám léta těším. Oba víme, že skutečným přítelem se stává jenom “ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád”.

Kromě ženy Jarmily, syna Richarda a jeho rodiny a virologie miluje výtvarné umění. Má krásnou sbírku výtvarných děl a neskrývané potěšení z každého nového přírůstku. Když získá nový obraz, sděluje mi to spiklenecky, s rozzářenou tváří a já mám radost spolu s ním. Zabývá se historií, protože ví, že na ni stavíme přítomnost i budoucnost a také, že tradice je natolik silná, že z ní může vždycky znovu vzniknout něco nového. A také ví, že “musíš sloužit filozofii, aby se ti dostalo pravé svobody” (Seneca ml.). Snaží se najít obecné principy života, zabývá se filozofií vědy, příčinami a důsledky poznání. To je původem jeho skromnosti a pokory.

Profesor Vonka má nemalé zásluhy

o naši fakultu jako její externí učitel a mnoholetý člen její vědecké rady, jako její příznivec. Má velké zásluhy o rozvoj české a světové vědy.

Kdo víc než on si zaslouží naše velké poděkování a blahopřání !

Dětský onkolog v Kuvajtu
(Medical Oncology Deparment Pediatric Unit Kuwait Cancer Control Centre Kuwait)

MUDr. Hubert Mottl, CSc.
(Klinika dětské onkologie UK 2. LF a FNM)

FOTOGALERIE  Kliknutím na příslušný obrázek dostanete jeho zvětšenou verzi.

Pracovní pobyt v zahraničí přináší každému lékaři mnoho nových poznatků a zkušeností. Záleží na povaze, jak se pak dokáže přizpůsobit zcela novým podmínkám. Zvláště patrné je to při práci v arabských zemích. Situace je zde o to složitější, že se jedná o zcela odlišné prostředí, než na jaké byl člověk žijící v Evropě, zvyklý. Setkává se zde s odlišnou životní filosofií výchovou, myšlením a zvyky jak u svých spolupracovníků, tak i pacientů, jejich rodičů a příbuzných. Důležitá je i jazyková bariéra při komunikaci s pacienty, protože ne všichni hovoří vedle své mateřštiny ještě anglicky nebo jiným světovým jazykem. Naopak angličtina je ale běžným dorozumívacím prostředkem pro lékaře, sestry a další personál nemocnice.

Jednou ze známých arabských zemí Středního východu je Kuvajt, malý stát patřící mezi hlavní světové vývozce ropy. Leží na severozápadním pobřeží Perského zálivu, kde zaujímá jen 17 818 km² povrchu. Většinu země tvoří rovinaté polopouště a pouště bez stálých vodních toků. Nezávadná pitná voda se získává destilací vody mořské. Kuvajt nemá příliš zajímavou historii. Ve starověku byl znám spíše nedaleký ostrůvek Failaka, který byl významnou obchodní křižovatkou již před 5000 lety. Od dob Alexandra Velikého byl nazýván Ikaros. V počátcích islámu se stal významným přístav Kazima u města Jahra. Přístav měl výhodnou polohu pro obchodní cesty i poutníky, směřující do posvátné Mekky. Postupně získali nad celou oblastí nadvládu arabští chalifové, kteří zde vládli až do roku 1546. Tehdy je vystřídal sultán Sulejman l. a připojil celou oblast k Osmanské říši, pod kterou zůstala až do I. světové války. Angličané zde pak zůstali až do roku 1961.

Vedoucí postavení vládnoucího rodu Sabahů se datuje od roku 1756. Panovnictví se podle pozdější ústavy stalo dědictvím potomků emíra Mubaraka Al Sabaha.

Emirát Kuvajt se naposledy dostal do světového povědomí během války v Perském zálivu v roce 1991 po invazi iráckých vojsk Saddáma Husajna. Až do současné doby státní pokladna pociťuje důsledky vysokých poválečných splátek za obranu.

Z pohledu cestovního ruchu nemá Kuvajt praktický význam a pro běžného turistu je téměř nemožné získat vízum. Do země je možné se dostat hlavně letecky nebo vlastním autem. Železniční doprava neexistuje a mezinárodní autobusová doprava jen v omezeném rozsahu.

Hlavní město Kuwait City leží na pobřeží zálivu a je stavěno v moderním stylu. Metropoli dominují tři věže. V jedné je velká vodní nádrž, ve druhé restaurace a vyhlídkové prostory. Třetí věž je v podobě prostého sloupu: Návštěvníka překvapí velké množství mešit a desítky charakteristických vodních nádrží, které vytvářejí z určitého úhlu pohledu tvar oblouků, typických pro arabské sakrální stavby. Rozsáhlá síť pozemních komunikací umožňuje rychlou a většinou plynulou dopravu zajišťovanou prakticky jen osobními automobily. Z veřejné hromadné dopravy existuje pouze autobusová a to v omezené míře. S přihlédnutím k místnímu velmi horkému podnebí s letními teplotami pohybujícími se kolem 50 °C je cestováni bez klimatizovaného automobilu jen těžko představitelné.

Do Kuvajtu jsem přijel v roce 1998 abych pracoval jako dětský onkolog v Kuwait Cancer Control Centre (KCCC), které je jediným specializovaným centrem pro léčbu nádorových onemocnění v zemi. Dětská onkologie je vysoce specializovaný obor, který se zde rozvíjí od roku 1995. Za zmínku stojí, že od vzniku pracoviště do současnosti se na jeho úspěšném chodu podílejí pouze češti a slovenští lékaři.

V předchozím období léčili děti s nádorovým onemocněním hlavně dospělí onkologové. Podobná situace přetrvává do současné doby v některých okolních státech. V menší míře jezdili malí pacienti za léčbou do zahraničí. V současnosti je v Kuvajtu jedno pracoviště dětské onkologie zajišťující péči o všechny pacienty.

Podobně jako v KCCC je i v ostatních nemocnicích naprostá většina personálu složena z cizinců. Jednotným dorozumívacím jazykem je proto angličtina, ve které je vedena i veškerá zdravotní dokumentace. Přestože je v Kuvajtu lékařská fakulta, počet absolventů nestačí na pokrytí požadavků státních a soukromých zdravotnických zařízení.

Zahraniční lékaři i sestry zde mohou pracovat až po dosažení určitého stupně postgraduálního vzdělání a odpovídající praxe. Pro lékaře je například podmínkou I. atestace. Pochopitelně další odborné vzdělání (atestace, kurzy, stáže atd.) je velmi ceněno a spolu s délkou praxe se podílí na profesním ale i osobním postavení a výši platu. O vysokém významu titulu Ph.D. snad ani nemusím mluvit.

Současný dvoučlenný lékařský tým dětské onkologie tvoříme s dr. V. Bajčiovou ze Slovenska. Lůžka jsou vyčleněna v rámci KCCC, kde je k dispozici také radioterapie. Onkologickou péči poskytujeme v plném rozsahu, tzn. organizujeme diagnostickou část, provádíme chemoterapii a pravidelné sledování pacientů v průběhu léčby i po jejím ukončení. Nedílnou součástí je sledování a prevence vedlejších účinků onkologické léčby. Současně zajišťujeme konziliární službu pro ostatní nemocnice v Kuvajtu. Při počtu asi 2 milionů obyvatel registrujeme ročně kolem 50 nových pacientů se solidními nádory a lymfomy. Děti s leukémií jsou v péči hematologického oddělení. Frekvence jednotlivých typů nádorů je podobná jako v Evropě. Z tzv. solidních nádorů představují mozkové tumory asi 21 %, lymfomy 18%, neuroblastomy 12%, nádory kostí 9%, nefroblastomy 6% atd.

Chemoterapii i radioterapii provádíme podle mezinárodních protokolů. Dosahované výsledky jsou pak dobře srovnatelné s údaji z vyspělých zemí světa. Od letošního roku je otevřeno nové transplantační oddělení. Dosud byli pacienti indikovaní k transplantaci kostní dřeně odesíláni do zahraničí. Finanční náklady hradil u rodilých Kuvajťanů stát. Ostatní pacienti byli samoplátci a snažili se získat finanční podporu od různých dobrovolných a nestátních organizací.

Při pohledu na místní zdravotní systém je zřejmé, že ani tak bohatá země jako Kuvajt si nemůže dovolit bezplatnou zdravotní péči. Ta byla skutečně zdarma do roku 1998, ale postupně vláda stanovila poplatky za každé lékařské vyšetření a některé diagnostické výkony (např. ultrazvuk, computerová tomografie, magnetická rezonance atd.). Od letošního roku pak je zavedeno povinné zdravotní pojištění pro každého obyvatele. Nutno ovšem poznamenat, že rodilí Kuvajťané jsou od většiny poplatků osvobozeni nebo platí výrazně nižší částky.

Co říci závěrem. Přestože životní styl v arabských zemích je nepochybně odlišný od toho, na jaký jsme zvyklí v Evropě, nabyté zkušenosti, profesní i osobní, obohatí každého, kdo zde nějakou dobu pracuje. Zkušenosti, spolu s rozsáhlými kontakty po celém světě, jsou pak cennou devizou, kterou lze uplatnit po návratu domů.

Hannover 2000

Jiří Bronský
(student 6.ročníku UK 2. LF)

Na úvod

V letošním roce se uskutečnil již 12. ročník výměnných stáží s univerzitami ve Spolkové republice pořádaných I. dětskou klinikou 2. LF UK. Jedním z měst, která jsou nám tímto způsobem partnersky nakloněna, je Hannover. Měl jsem to štěstí, že jsem byl vybrán a mohl tam po jeden prázdninový měsíc pobývat. Chci se s Vámi touto cestou podělit o zážitky a zkušenosti z tohoto neobyčejného dobrodružství. Toto slovo používám záměrně, neboť od chvíle, kdy jsem se o své předpokládané účasti dozvěděl, mne naplňoval pocit očekávání čehosi neznámého, pocit, že sleduji právě se roztočivší ruletu, v níž stojí v sázku jeden měsíc mých báječných prázdnin a sladké lenosti proti možnosti získat zahraniční zkušenost, která mi do této chvíle chyběla, ale která s sebou také nese řadu nároků a rizik.

Město parků

Hannover dneška je město na první pohled poznamenané především výstavou EXPO 2000, díky níž se dočkal obrovských investic na opravu zdejších památek a zdokonalení hromadné dopravy. Mezi záporné stránky patří vzestup cen v celém regionu a zrušení pro studenty tak potřebného wochenende tiketu (výhodná skupinová vlaková jízdenka).

Při podrobnějším pohledu člověk zjistí, že pod touto komerční slupkou se skrývá Hannover zcela jiný – plný obrovských lesnatých ploch, parků a rybníků srovnatelných snad jen s norským Oslem, které poskytují možnost jedinečného sportovního vyžití a díky nimž se - co do rozlohy - hravě vyrovná Praze i při polovičním počtu obyvatel. O velkou část své historické hodnoty přišlo město během války, ale touhu po památkách lze snadno ukojit krátkým výletem do nádherných sousedských městeček Celle či Hildesheim, plných zdejší odrůdy hrázděných domů, kostelů a zahrad.

“U Sedmi Kousků”

Studentská ubytovna “In den sieben Stücken” je svým zařízením srovnatelná s tuzemskými kolejemi a je v ní vše, co potřebujete na měsíční přežití, včetně společné kuchyně. Potraviny lze pořídit v nedalekém marketu za cenu obdobnou české.

Poloha koleje je také velmi výhodná – čtvrť Lahe je klidná a do centra se dostanete tramvají za 20 minut, do nemocnice - !v sedě! - za slabou půl hodinku, což pro mne byla ve srovnání se zdejšími hodinovými tlačenicemi znatelná změna.

Ubytovna je i o prázdninách místem setkání mladých lidí. Při letních stážích tu můžete potkat Japonce, Slovince, Rusy nebo Brazilce. “Oficiálně” se zde mluví anglicky, takže ani tento jazyk nezůstane ležet ladem. O tom, jak vypadají večerní party se netřeba rozepisovat, spíše zmíním možnost získání kontaktů z celého světa, které se zvlášť v dnešní době oceňují téměř zlatem (doslova snad později).

Fenomén MHH

Medizinische Hochschule Hannover je univerzitní nemocnice situovaná na rozhraní hannoverského centra a předměstí. Došla uznání v celém Německu a být absolventem medicínského studia na MHH je pro budoucího lékaře obrovskou devizou. Rozlehlý komplex budov – srovnatelný s motolským - obsahuje téměř všechna odvětví medicíny. Prostředí je příjemné, nechybí všudypřítomná zeleň. I technické vybavení je na vysoké úrovni (ovšem je třeba podotknout, že motolská nemocnice v tomto ohledu nezaostává ani o krůček).

Totéž lze říci o zdejší dětské klinice, která byla mou hostitelkou. Oddělení vedená přátelským gentlemanem Prof. Ehrichem představují jednu z vlajkových lodí německé dětské transplantologie a pediatrie vůbec. Je možno zde sledovat jak pacienty s diagnózami známými z našeho prostředí, tak vysoce komplikované případy po transplantaci jater apod. Oddělení jsou obdobná těm zdejším – kojenci, nefrologie, dialyzačně transplantační jednotka…

Velkou část pacientů tvoří Turci, kteří jsou v Hannoveru poměrně početnou menšinou.

Co nemůžete očekávat

Rozhodně nečekejte, že se Vás na oddělení někdo osobně ujme, vysvětlí, o čem je řeč nebo co máte dělat. Platí jedno základní pravidlo: Na co se nezeptáte, to nevíte. Buďte otravní jako mouchy – nikomu to nevadí a nechává to lepší dojem než pasivně přikyvovat hlavou nad případem, o němž – jak je všem okolo jasné – nemůžete tušit vůbec nic. Tamější lékaři jsou lidé tvrdě pracující, precizní a maximálně efektivní. Na odděleních vládne silně konkurenční prostředí a nikdo si nedovolí kompenzovat ze svého času nedostatek vaší aktivity. Jinak jsou lékaři velmi přátelští, řada z nich je také ve věku časně poststudentském a brzo vám proto nabídnou tykání. A pokud nepůsobíte dojmem unuděnce, nenastanou sebemenší problémy.

Také neočekávejte, že to “ve dvanáct zabalíte” a půjdete se koupat. Na oddělení se většinou pracuje od 8 do 17 až 20 hodin, někdy i déle. Pořád je co na práci, na všechno je zde více času, a proto nevládne tak vražedný stres. Den má svůj pevně stanovený řád: ráno se účastníte odběru krve, který zde provádějí lékaři. Spolu s nimi také aplikujete léky. Poté je 1-2 hod. vizita – jednou za týden “velká”. Následuje krátká přestávka, během níž se společně s lékaři občerstvujete. Na to přispívají rodiče hospitalizovaných dětí. To je během dne jediná příležitost, kdy si pohovořit o tématech medicíně poněkud vzdálenějších. Odpolední činnost zahrnuje účast na RTG visitě společné pro všechna dětská oddělení, včetně chirurgického, poté krátká přednáška na odborné téma. Následně pomáháte s příjmy pacientů, což Vám připraví nejedno překvapení (představte si třeba odběr anamnézy v němčině od sedmiletého tureckého chlapce, jehož matka “snad za chvíli přijde…”). Ve zbývajícím čase je možno si vyřídit osobní poštu a najít na internetu několik informací o shlédnutých pacientech. Zatímco se slunce noří za okolní věžáky, vy čekáte na večerní tramvaj, která vás odveze na kolej.

Co dodat?

Měsíční stáž na zahraniční klinice je natolik nepopsatelná věc, že tento článek působí proti osobní zkušenosti jako ubohá snůška obecných klišé, která jsou ze stručnosti nutná, ale nevystihují ani skořápku zážitků, které je možno z této příležitosti vytěžit. Mluvit cizími jazyky, sledovat odlišný styl práce, potkat desítky lidí z celého světa a diskutovat s nimi, získat zdravou dávku drzosti a zbavit se ostychu, stát se rovnocenným partnerem západnímu člověku – to je pravý důvod, proč využít šance, která se možná už nenaskytne a přes všechny pochybnosti o sobě samém si říci, že to alespoň zkusím. Považoval bych stáž za užitečnou, i kdybych si nepřivezl nic než poznatek: V NIČEM se nelišíme od světa, kterému se snažíme v posledních deseti letech přiblížit, kromě jediné věci: Oni si – na rozdíl od nás - nikdy neřeknou “na to nemám!”

Takže seberte odvahu a šťastnou cestu do Hannoveru 2001!!!
2. 10. 2000

Nová učebnice biofyziky

LÉKAŘSKÁ BIOFYZIKA
Kolektiv autorů

Editoři: Leoš Navrátil a Jozef Rosina

Jazyková korektura: odb. as. MUDr. Valéria Foltýnová, CSc., Praha
Grafický návrh obálky: Doc. RNDr. Hana Kolářová, CSc., Olomouc
Vydal: MANUS, Praha 2000
Vedoucí redaktor: JUDr. Miroslav Maťátko
1. vydání, počet stran 357
Grafická redakce: Spiral studio, Liberec
Tisk: Spoltisk, Na Rybníčku 387, Liberec 1
© Leoš Navrátil a Jozef Rosina za autorský kolektiv

ISBN 80-902318-5-3

Autorský kolektiv

• Blažek Tomáš, doc., MUDr., CSc., (Univerzita Karlova v Praze, 2. lékařské fakulty, Ústav biofyziky)
• Dylevský Ivan, prof., MUDr., DrSc., (Univerzita Karlova v Praze, Pracoviště funkční anatomie fakulty tělesné výchovy a sportu a 2. lékařské fakulty)
• Hlavatý Vlastislav, doc., MUDr., CSc., (Praha)
• Hanuš Josef, doc., Ing., CSc., (Univerzita Karlova v Hradci Králové, Ústav lékařské biofyziky lékařské fakulty)
• Kolářová Hana, doc., RNDr., CSc., (Univerzita Palackého v Olomouci, Ústav lékařské biofyziky lékařské fakulty)
• Kuna Pavel, prof., MUDr., DrSc., (Jaroměř)
• Kymplová Jaroslava, odb. as., MUDr., Navrátil Leoš, doc., MUDr., CSc. a Pilecká Nora, odb. as., RNDr., CSc., (Univerzita Karlova v Praze, Ústav biofyziky 1. lékařské fakulty)
• Rosina Jozef, doc., MUDr., (Univerzita Karlova v Praze, Ústav lékařské biofyziky 3. lékařské fakulty)
• Volenec Karel, doc., RNDr. et PhMr., CSc., (Hradec Králové)

Recenzent
Rakovič Miloslav, prof., Ing., DrSc., (Dobřichovice)

Slovo úvodem

Kolektiv autorů předkládá studentům medicíny i dalším zájemcům vybrané kapitoly lékařské biofyziky. Ta, jako typický interdisciplinární obor, obsahuje prvky řady disciplín, na jejichž rozhraní vzniká a studuje procesy, které mají bezprostřední vztah ke zdraví a nemoci člověka. Proto vymezení oboru vůči biologii, fyzice, chemii a např. přístrojové technice na jedné straně a vůči studiu fyziologických i patologických procesů na straně druhé je velice obtížné.

Do celkového pojetí tématiky se promítají klinické aspekty moderní diagnostiky a léčby v celé řadě oborů, zvláště pak v těch, které využívají mechanické vlnění, neionizující a ionizující záření. Vše se odráží v jednotlivých kapitolách předkládané učebnice.

Právě vydaná monografie je, vzhledem ke svému obsahu, vhodným doplňkem i nástupcem stávajících učebnic lékařské biofyziky. Medicína od dob Teisslerovy Lékařské fysiky (Lékařské knihkupectví, Praha, 1945) a Žáčkových zkoušek prožila obrovský posun od metod poklepu a poslechu k technologicky a přístrojově vysoce náročným vyšetřením, jejichž pochopení se neobejde bez zvýšení fyzikálních i technických znalostí budoucích lékařů.

Nechť tato publikace přispěje k orientaci medika i lékaře v oblasti využití deterministických účinků fyzikálních činitelů pro blaho svých svěřenců.

Prof. MUDr. Milan Dostál, CSc.
profesor biofyziky
(Hradec Králové, 7. srpna 2000)

ABSTRAKTA

APMIS 2000 Jun;108(6):409-16

 

Reduced phagocytic activity of polymorphonuclear leukocytes in alpha(1,3) fucosyltransferase VII-deficient mice.

 

Bartunkova J, Maly P, Smetana K Jr, Sediva A, Klubal R, Mayerova D, Sedlacek A, Splichalova V

Institute of Immunology, 2nd Faculty of Medicine, Charles University, Prague, Czech Republic.

Jirina.Bartunkova@lfmotol.cuni.cz

 

Deficiencies in adhesion molecules or their counter-receptors in humans may have severe consequences as exemplified by leukocyte adhesion deficiency (LAD) I or II syndromes. Because such diseases occur with great rarity, animal models are valuable for studying the role of particular adhesion molecules and their natural ligands in immunity. We studied selected immune parameters and general health in mice with a defect in the sialyl-Lewis X antigen (selectin ligand) caused by disruption of the gene encoding alpha(1,3)fucosyltransferase VII (Fuc-TVII). Leukocytes from Fuc-TVII -/- and control mice were tested for adherence to cellophane membranes or polymer particles in vivo and phagocytic activity in vitro. While no difference in adherence was found, the number of neutrophil granulocytes in exudate induced by intraperitoneal injection of polymer beads was reduced in knock-out mice. Moreover, the phagocytic activity in Fuc-TVII -/- mice was significantly reduced. These animals have splenomegaly due to increased hematopoiesis and reduced weight but do not exhibit clinical signs of immunodeficiency. In conclusion, the lack of Fuc-TVII activity leads to several morphological and functional abnormalities without an impact on survival rate.

   Ročník č.8 • Ročník č.7 • Ročník č.6 • Ročník č.5 • Ročník č.4 • Home 2. LF
    Datum poslední aktualizace 09.11.2001, © Marcela.Cipryanova@lfmotol.cuni.cz