Ročník č. 9 - KVĚTEN 2001

Není dnešní pacient jen soubor dat?
(Rozpaky nad vlivem vědecko-technického rozvoje v medicíně)

Doc. MUDr. Tomáš Blažek, CSc.
(vedoucí Ústavu biofyziky UK 2. LF)

Milí přátelé,

již delší dobu mne sužují následující úvahy: medicína prodělala obrovský rozvoj; vědecké objevy v genetice, molekulární biologii, imunologii, farmakoterapii, laboratorních technikách a technologiích jsou fascinující; studenti a lékaři musí zvládat enormní množství informací a dovedností a musí s nimi dokázat zacházet ku prospěchu nemocných. K tomu všemu přistupuje rozvoj výpočetní techniky, kterou používáme jako kartotéku, poznámkové bloky, pomocí nich vykazujeme výkony pro pojišťovnu atd.

Ačkoliv jsem velikým příznivcem (spíše fanouškem) těchto pomůcek, začínám mít obavy.

Problém vzniká už při kontaktu s pacientem. Dříve lékař hovořil s pacientem a díval se na něj. Dnes spíše pozoruje obrazovku počítače a  nemocného příliš nesleduje. Ono to nejde dívat se současně na pacienta i na dění na monitoru. Tento celkem jednoduchý fakt ale způsobuje zhoršení kontaktu pacient - lékař. Nemocný přišel se svými problémy a očekává, že se mu budeme věnovat plně – tedy jemu a ne počítači. Všichni víme, že dobré slovo a získání důvěry je podstatnou částí úspěchu při léčbě. Vím, že jsou lékaři stále ve větším a větším časovém nedostatku a vím dobře, kolik času stojí administrativa. Uvědomuji si, že vyhledání údajů v počítači může být podstatně rychlejš, než v “papírové” dokumentaci. Leč my, starší generace, se přeci jen lépe orientujeme právě v těchto papírech (poněkud "kulhající" příklad – neumím si představit, že bych s opravdovou chutí a požitkem pročítal literární dílo na obrazovce. Není to ono).

Nedovedu to přesněji vyjádřit. Komunikujeme zároveň s pacientem a s počítačem. Připadá mi, že je to na úkor rozhovoru s člověkem. Je to trochu, jako bychom současně “hovořili” se dvěma subjekty. Snad je to problém používání pravé a levé hemisféry.

Další fakt, který mne zneklidňuje je množství údajů získaných pomocnými vyšetřeními. Ano, jsou nutná. Umíme-li s nimi dobře zacházet, zrychlí a zpřesní stanovení správné diagnózy. Některé diagnózy dokonce bez těchto pomocných metod ani stanovit nelze. To vše vím. Přesto jsem zneklidněn. Jistě, jiná je situace v ambulanci, jiná je u lůžka. K lůžku si dosud nebereme přenosné počítače. Ale na vícelůžkových pokojích zase postrádáme soukromí, které pacient potřebuje, aby se uvolnil a mohl vyjádřit své pocity a obavy.

Záplava laboratorních a jiných výsledků klade na lékaře enormní zátěž. Správně zhodnotit jejich význam, vyznat se v nich – to není jednoduché. Prostě mám obavy, aby se nám za množstvím údajů z pomocných vyšetření neztratil pacient jako člověk. Jako člověk s problémy fyzickými i psychickými.

S obdivem si vzpomínám na své učitele, kteří zvláště podtrhovali kontakt s nemocným a získání jeho důvěry. Nevím, jak vypadalo jejich časové zatížení. O tom s námi nikdy nehovořili. Pouze zdůrazňovali, že si na pacienta vždy musí udělat dostatek času. A také si jej uměli udělat.

Vím, že většina dnešních lékařů má k pacientovi správný postoj. Naše fakulta vychovává své studenty v tomto duchu. Nerad bych, aby moje úvaha vyzněla pesimisticky; zůstávám optimista a jsem si vědom, že dnešní studenti mají hluboké teoretické a slušné praktické znalosti. Věřím a jsem přesvědčen, že současný trend časové tísně, záplavy informací a používání technických vymožeností nepovede k dehumanizaci medicíny a že se nadále bude hovořit o ars medica.

Tomáš Blažek

Fakultní zprávy

Vědecká rada
(19. dubna 2001)

Akademický senát
(18. dubna 2001)

Hemolyticko-uremický syndrom
as.  MUDr. K. Bláhová, CSc.

Odborná konference

MEDSOFT 2001
Ing. M. Cipryánová

8. kongres ECCP - Evropské rady pro koloproktoogii
doc. MUDr. J. Hoch, CSc.

Publikační činnost

Abstrakta

Přehled termínů uzávěrek pro Ročník č. 9 (2000/2001):

• 4. červen 2001

Redakční rada:
Doc. MUDr. J. Bartůňková, CSc.
Doc. MUDr. T. Blažek, CSc.,
Ing. M. Cipryánová
Mgr. Z. Dobiašová
Doc. PhDr. J. Kocourková
Ing. E. Kuželová
Prof. MUDr. S. Tůma, CSc.
MUDr. J. Večeř

Adresa:
Redakce časopisu PELIKÁN
Univerzita Karlova
2. lékařská fakulta
V Úvalu 84
150 06 Praha 5 - Motol
tel.: (02) 2443 5853

E-mail: pelikan@lfmotol.cuni.cz

Kontakt :
Ing. M. Cipryánová

Zpracování a grafická úprava:
© Ing. M. Cipryánová

Vědecká rada

zapsala Ilona Kyselová
(sekretariat děkana UK 2. LF)

Zasedání dne 19. 4. 2001

ZAHÁJENÍ

Jednání vědecké rady zahájil děkan fakulty prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc. přivítáním všech přítomných členů VR, zvláště uvítal hosty tohoto zasedání prof. MUDr. Ottu Schücka, DrSc., prof. MUDr. Vladimíra Tesaře, DrSc., doc. MUDr. Zdeňka Doležela, CSc., doc. MUDr. Evžena Weigla, CSc.

Personální záležitosti

Ministr zdravotnictví v dohodě s ministrem školství, mládeže a tělovýchovy ČR jmenoval docenta MUDr. Karla Cvachovce, CSc. přednostou Kliniky anesteziologie a resuscitace UK 2. LF a FN Motol. Dekret s účinností od 15. 3. 2001 do 31. 1. 2004 předal docentu Cvachovcovi děkan fakulty.

·

Přednosta Dětské neurologické kliniky UK 2. LF a FN Motol doc. MUDr. Vladimír Komárek představil vědecké radě nového odborného asistenta kliniky MUDr. Pavla Krška.

·

Přednostka I. infekční kliniky UK 2. LF a FN Bulovka doc. MUDr. Vilma Marešová, CSc. představila novou odbornou asistentku kliniky MUDr. Zuzanu Blechovou.

Zprávy vedení

Doc. MUDr. Karel Cvachovec, CSc., přednosta Kliniky AR UK 2. LF a FN Motol, byl vyzván ke spolupráci v redakční radě MediCentra internetového informačního medicínského zdroje.

·

Doc. MUDr. Jana Hercogová, CSc., přednostka Dermatovenerologické kliniky UK 2. LF a FN Motol, byla jmenována členkou redakční rady

• International Journal of Dermatology (Section Editor for European Activites), IF 0,98
• International Journal of Immunopathology and Pharmacology, Section Dermatology, IF=0,49

Dále byla docentka Hercogová jmenována do výboru International Society of Dermatology jako předsedkyně “Maria M. Duran Committee”.

·

Doc. MUDr. Vladimír Teplan, CSc., přednosta kliniky nefrologie IKEM Praha - schválení komise ke jmenovacímu řízení profesorem v oboru vnitřní nemoci. Závěr: Souhlas.

·

MUDr. Jan Hrdlička, primář – zástupce přednosty Kliniky pediatrie IPVZ Fakultní Thomayerovy nemocnice Praha – žádost o povolení obhajoby kandidátské disertační práce v oboru pediatrie. Kandidátská práce na téma: “Analgosedace při diagnostických a terapeutických výkonech v pediatrii”. Současně přiložena žádost o prominutí odborné zkoušky. (Samostatná vědecká příprava). Závěr: Souhlas.

·

MUDr. Michal Grivna, odborný asistent Ústavu veřejného zdravotnictví a preventivního lékařství UK 2. LF Praha – žádost o povolení obhajoby kandidátské disertační práce v oboru pediatrie. Kandidátská práce na téma: “Sledování vývojových změn renální eliminace vybraných analytů u zdravých kojenců a dětí školního věku”. Současně přiložena žádost o prominutí odborné zkoušky. (Samostatná vědecká příprava). Závěr: Souhlas.

·

MUDr. Vítězslav Dedek, vedoucí lékař JIP pediatrické kliniky IPVZ Fakultní Thomayerovy nemocnice Praha – žádost o povolení obhajoby kandidátské disertační práce v oboru pediatrie. Kandidátská práce na téma: “Zánětlivé obstrukce horních dýchacích cest na pediatrické jednotce intenzivní péče”. Současně přiložena žádost o prominutí odborné zkoušky. (Samostatná vědecká příprava). Závěr: Souhlas.

Různé

Proděkan pro vědu, výzkum a zahraniční styky prof. MUDr. Jan Herget, DrSc. komentoval situaci postgraduálních studentů, kteří studují déle než zákonem stanovené tři roky. Čtvrtý rok toto studium hradí fakulta ze svého rozpočtu bez nároku na příspěvek nadřízeného orgánu. Vyplácené stipendium těchto studentů jde na úkor studentů řádně studujících, kteří své studium ukončí v zákonné lhůtě.

Habilitační řízení

Vědecká rada doporučuje jmenovat MUDr. Květu Bláhovou, CSc. odbornou asistentku I. dětské kliniky UK 2. LF a FN Motol docentkou pro obor pediatrie a postupuje tento návrh k dalšímu řízení na rektorát Univerzity Karlovy v Praze.
Téma přednášky: “Pozdní prognóza pacientů s hemolyticko-uremickým syndromem.”
Jménem hodnotitelské komise přednášku posoudil prof. MUDr. Ivan Bouška, CSc.

Prezentace doktoranda

MUDr. Alena Kokešová, interní studentka PGS UK 2. LF v oboru fyziologie a patologická fyziologie přednesla teze vědecké práce na téma “Studium vlivu probiotik na regulaci funkce a imunity střevní stěny v experimentu a klinické praxi”. Současně žádá prodloužit studium o jeden rok do 30.9.2002. Závěr: Vědecká rada prodlužuje studium o jeden rok.

Akademický senát

zapsala Ilona Kyselová
(sekretariat děkana UK 2. LF)

Zasedání dne 18. 4. 2001

Zahájení a kontrola zápisu

Jednání akademického senátu zahájil předseda studentské komory senátu Michal Pelíšek přivítáním všech přítomných, zvláště uvítal děkana fakulty prof. MUDr. Josefa Kouteckého, DrSc. a členy kolegia děkana.

·

Oprava zápisu ze 3. zasedání ze dne 21. 3. 2001 – žádost o prodloužení funkčního období přednosty Gynekologicko-porodnické kliniky prof. MUDr. Jana Hořejšího, DrSc. bez výběrového řízení. Chybně uvedeno prodloužení funkčního období o 5 let.

Oprava závěru: Senát svým hlasováním vyjádřil souhlas s prodloužením funkčního období bez výběrového řízení o 3 roky do 31. 8. 2004.

Zprávy vedení fakulty

Děkan fakulty vyzval členy senátu k účasti na setkání akademické obce s vedením fakulty ve čtvrtek dne 26. 4. 2001 od 14.00 hod. ve velké posluchárně fakulty.

Prof. RNDr. Václav Pelouch, CSc.
proděkan pro studium teoretických a preklinických oborů

• Vedoucí studijního oddělení Mgr. Marcela Balíková ukončí k 30. 4. 2001 pracovní poměr na UK 2. lékařské fakultě. Na její místo od 1. 5. 2001 nastoupí Ing. Marie Semlerová.
• Na výzvu studentské komory senátu proděkan Pelouch informoval o počtech přihlášených uchazečů o studium na UK 2. LF ze Slovenska. Na magisterské studium medicíny 107 uchazečů, na bakalářské studium optiky a optometrie 0, na bakalářské studium fyzioterapie 4 uchazeči.
• K dořešení umístění šatnových skříněk pro studenty je možné uspokojit dalších 12 studentů. Fakulta v současné době disponuje čtyřmi šatními místnostmi pro studenty, na získání dalších prostor pro tento účel bude jednáno s příslušnými pracovníky FN Motol.
• PhDr. Ivana Mokrošová, vedoucí Ústavu jazyků zdůvodnila předloženou informaci o zkouškách z cizího jazyka. Studenti III., IV. a V. ročníku jsou povinni složit zkoušku z výběrového jazyka do konce V. ročníku. Studenti II. ročníku jsou povinni složit zkoušku z anglického jazyka do konce II. ročníku a z výběrového jazyka do konce V. ročníku.
• 24. září 2001 končí zkouškové období, 25. 9. budou předány protokoly na studijní oddělení, koncem září proběhne zápis do vyšších ročníků. Studentská komora požádala vedení fakulty o vyjádření  možnosti kontinuálního zápisu. Proděkan Pelouch přislíbil, že vedení fakulty bude o této žádosti jednat.
• Studentská komora senátu žádá řešit počet zkoušek ve 3. ročníku. Kolegium děkana projedná možnost řešení žádosti v souladu s vysokoškolským zákonem a vnitřními předpisy Univerzity Karlovy.

Doc. MUDr. Jana Hercogová, CSc.
proděkanka pro studium klinických oborů

V souvislosti s úpravou curricula fakulty proděkanka Hercogová požádala o připomínky a návrhy na změnu curricula.

Doc. MUDr. Jiřina Bartůňková, CSc.
proděkanka pro rozvoj fakulty

Proděkanka Bartůňková informovala senát o realizaci vysokofrekvenčního připojení Motola na akademickou síť – 34 MGB.

Prof. MUDr. Jan Herget, DrSc.
proděkan pro vědu, výzkum a zahraniční styky

Proděkan Herget informoval senát o průběhu studentské vědecké konference. Konferenci hodnotil pozitivně, práce studentů byly velice kvalitní a vysoce profesionálně přednesené. Studentům poděkoval za aktivitu.

Návrhy na prodloužení funkčního období

• Prodloužení funkčního období přednosty Interní kliniky UK 2. LF a FN Motol doc. MUDr. Milana Kvapila, CSc. o tři roky do 30. 6. 2004.
• Prodloužení funkčního období vedoucí Ústavu lékařské mikrobiologie UK 2. LF docentky MUDr. Anny Součkové, CSc. o dva roky do 30. 9. 2003.

Závěr: Akademický senát doporučuje prodloužení funkčního období obou přednostů pracovišť fakulty.

Ubytování studentů na VŠ kolejích

Na základě opatření rektora č. 3/2001 k zásadám ubytování v kolejích Univerzity Karlovy v Praze v akademickém roce 2001/2002 studentská komora senátu předložila kriteria pro ubytování studentů. Podle výše uvedeného opatření rektora má děkan fakulty právo ovlivnit ubytování 3% studentů fakulty.

Různé

Senát fakulty obdržel výzvu studentů 1. lékařské fakulty týkající se způsobu ubytování zahraničních studentů studujících v českém jazyce na kolejích UK. Senát hlasováním (21 přítomných, kladných 0, záporných 16, zdržel se hlasování 5) výzvu nepodpořil.

·

Senát obdržel přípis senátu UK 1. lékařské fakulty k  perspektivám vysokého školství v ČR s názvem “Titanik”. Senát 2. LF žádá vedení fakulty o vyjádření.

Hemolyticko-uremický syndrom
(Teze habilitační přednášky - zasedání VR UK 2. LF dne 19. 4. 2001)

as. MUDr. Květa Bláhová, CSc.
(I. dětská klinika UK 2. LF a FN Motol)

V r. 1955 Gasser se spolupracovníky popsal poprvé toto onemocnění u 5 kojenců a malých dětí. Definoval je jako akutní selhání ledvin, trombocytopénii a hemolytickou anémii. Označením onemocnění jako syndrom již tehdy vystihl skutečnost, že nejde o jednu klinicko-patologickou jednotku z hlediska etiologického, patogenetického, klinického, léčebného i prognostického. Klasická forma hemolyticko-uremického syndromu (HUS), označovaná též jako epidemický HUS, má charakteristické prodromální stádium průjmů (diarrhoe), z čehož vyplývá i označení D+ HUS. Na celkovém počtu onemocnění se D+ HUS podílí 90%, obě pohlaví jsou postižena stejnou měrou a nejvyšší incidence je u dětí do 5 let věku.

Průjmové předchorobí a epidemický výskyt vedly k tomu, že byla u D+ HUS hledána infekční etiologie. I když v některých, spíše sporadických případech byly dávány do souvislosti s HUS viry, jako Coxackie, EBV, echoviry, enteroviry, HIV, či jiné patogeny, např. z rodů Campylobacter, Yersinia, Clostridium, Shigella, Salmonella, více než 75% klasické formy D+ HUS je spojováno s infekcí patogenními kmeny Escherichia coli produkujícími verotoxin (VTEC), označovaný též jako Shiga-like toxin (Stx). Infekce VTEC může způsobit u pacienta spektrum onemocnění od asymptomatické infekce, přes nekomplikovaný průjem, hemoragickou kolitidu až HUS. Z kmenů produkující verotoxin je s HUS nejčastěji spojován sérotyp O 157:H7. Z ostatních sérotypů E.coli to jsou O 111, 0 26. VTEC produkují dva odlišné verotoxiny(Shiga toxiny), a to Shiga toxin-1 (Stx-1) a Shiga toxin-2 (Stx-2). Velice záhy po expozici dojde k vazbě toxinů ke specifickým glykoproteinovým receptorům (experimentálními studiemi v průběhu 2 hodin). Rozmístění receptorů v organizmu pak vysvětluje lokalizaci možných mikrovaskulárních lézí. Po vazbě toxinu následuje jeho intracelulární transport, inaktivace ribozonů, inhibice proteosyntézy, při postižení endoteliálních buněk v ledvinách hraje roli i vysoká koncentrace zánětlivých cytokinů (TNF-alfa, IL-1, IL-2-8).V důsledku postižení endotelu cév je omezena produkce prostacyklinu (PGI2), dalším důsledkem dysfunkce vaskulárního endotelu pacientů s HUS je nález neobvykle velkých multimérů von Willebrantova faktoru (vWF) v plasmě, které mají omezenou cirkulaci a hromadí se v endoteliálních buňkách. V souvislosti s postižením endotelu je zmiňován též účinek oxidu dusnatého (NO). Zjednodušené schéma renální patogeneze HUS je následující : shlukující se trombocyty v místě postiženého endotelu – vznik intavaskulární koagulace – vytvoření fibrinové sítě, do které narážejí erytrocyty – poškození erytrocytární membrány – hemolýza – snížení průtoku až kompletní blokáda glomerulárních kliček i porucha prokrvení peritubulární kapilární sítě – zástava glomerulární filtrace a hypoxické poškození tubulárních buněk – akutní selhání ledvin.

Ke klinickému obraz D+ HUS patří prodromální stádium průjmů až obraz hemoragické kolitidy, náhle vzniklá anémie se subikterem a renální symptomy zahrnující mikro či makrohematurii, proteinurii, oligurii až anurii. Zhruba 5-10% se na celkovém počtu HUS podílí atypický (sporadický či D-) HUS. Do této kategorie, která není spojena s nízkými věkovými kategoriemi, patří z hlediska infekcí HUS způsobený toxickým efektem neuraminidázy, HUS při infekci HIV, dále familiární HUS, recidivující HUS, HUS vzniklý v souvislosti s užíváním kontraceptiv či v souvislosti s těhotenstvím nebo porodem a dále HUS indukovaný chemoterapeutiky, např. cytostatiky, imunosupresivy (označovaný též jako C+ HUS). Atypické případy HUS mají obecně těžký průběh s vyjádřením extrarenální symptomatologie, v jeho léčbě jsou používány diferencované, resp. specifické terapeutické postupy (např. plazmaferéza), mortalita je vysoká, až 80% (u klasické formy do 5%) a u pacientů, kteří přežili, je signifikantně vyšší výskyt reziduálních renálních symptomů, resp. chronické renální insuficience.

Epidemiologie, incidence HUS – význam VTEC v etiologii HUS v České republice je systematicky sledován od r. 1987. Desetiletá prospektivní studie (Ústav lékařské mikrobiologie a I. dětská klinika FN Motol) prokázala, že VTEC jsou zodpověděné za 75% klasických HUS léčených ve FN Motol (kmeny O 157:H7, O 26:H11). Zatím poslední hromadný výskyt HUS (čtyři případy) byl zaznamenán v létě r. 1995 a byl spojen s konzumací nepasterizovaného kozího mléka. Nejdůležitějším rezervoárem VTEC je hovězí dobytek, ale i ovce, kozy, prasata, kočky, psi. Způsob přenosu patogénů na člověka je kontaminovanými či nedostatečně tepelně zpracovanými potravinami, kontaminovanou vodou, přímým interpersonálním přenosem. Incidence HUS v České republice se dle našich údajů pohybuje u dětí do 15 let věku kolem 1,5/100 000.

K mikrobiologickým diagnostickým postupům patří selektivní izolace E. coli O 157, screening 0 157 antigenu ve stolici, PCR pro detekci E. coli O 157, detekce O 157 a H7 antigenů, detekce shiga toxinů, detekce enterohemolyzinu.

Standardní léčené postupy u klasické formy HUS (úprava vnitřního prostředí, krevní převody, včasné zahájení dialyzační léčby, léčba hypertenze, křečí, zajištění optimálního stavu výživy) jsou stále platné. Použití heparinu se omezuje na případy s klinickými známkami DIK, podávání aspirinu a dipyridamolu, stejně jako streptokinázy a imunoglobulinů opodstatněné není. Aplikace mražené plazmy, provádění plazmaferézy je indikováno u atypických forem HUS. Podávání prostacyklinu a vitaminu E (zatím u malých souborů pacientů) vykazuje příznivý efekt, chybí však zatím multicentrické studie. Použití absorbens podávaného per os u pacientů s prokázanou infekcí kmeny E. coli jsou zatím ve stádiu klinických zkoušek. Jejich efekt asi nebude významný, neboť vazba verotoxinu na buňky střevní sliznice i endotel glomerulů je velmi rychlá.

S možností dialyzační léčby (peritoneální dialýza, hemodialýza) a především jejího včasného zahájení, se do současnosti minimalizovala úmrtí v souvislosti s renálním selháním. Naopak extrarenální postižení je v časném stádiu HUS nejčastější příčinou úmrtí a zhoršuje dlouhodobou prognózu. Jde po postižení střevního traktu (kolitida, endokrinní i exokrinní insuficience pankreatu), postižení centrálního nervového systému, postižení srdce (kardiomyopatie), plic (u atypických forem), vyjímečně jiných orgánů (kůže, slinné žlázy, nadledviny, štítná žláza, ovaria). V r. 1995 jsme publikovali přehled a rozbor extrarenálních postižení u 49 pacientů s HUS léčených ve FN Motol. U 49 % pacientů jsme potvrdili CNS symptomatologii, u 39 % koliditu, u 6 % pankreatitidu, u 2 % diabetes, hepatomegalii s elevací jaterních transamináz u 50% pacientů. Zastoupení jednotlivých extrarenálních postižení byla srovnatelná s výsledky kanadské studie (S.Grodinsky, J Ped Gastr, 1990, 76 pacientů z let 1982-1988) či amerických autorů (R.L.Siegler, J Pediat,1994, 283 pacientů z let 1970-1993).

Vysoká prevalence renálního postižení s odstupem několika let po úpravě HUS přiměla řadu autorů určit možné prognostické ukazatele v akutní fázi onemocnění, které by mohly s pozdější alterací renálních funkcí souviset (věk, různé formy HUS, absence průjmů v předchorobí, přítomnost patogenních Escherichia coli, délka oligurie či anurie, délka trvání trombocytopénie, leukocytóza, hypertenze, extrarenální symptomatologie. V rámci grantové studie jsme od ledna 1998 do prosince 2000 provedli kontrolní vyšetření u 63 pacientů (30 chlapců, 30 dívek), kteří prodělali HUS. Průměrný věk kontrolní skupiny byl 10,2 let, interval mezi akutní fází HUS a provedenou kontrolou bylo 1-27 let (průměr 7 let). 57 pacientů prodělalo klasickou formu HUS, 4 pacienti rekurentní HUS a 2 familiární HUS. 36 dětí onemocnělo do věku 2 let, 27 ve věku nad 2 roky. 46 pacientů (65%) vyžadovalo dialyzační léčbu, z toho u 30 z nich byla prováděna peritoneální dialýza, u 11 hemodialýza. Průměrná doba dialyzační léčby byla 11,6 dní. 6 pacientů (9,5%) bylo zařazeno do chronického dialyzačního a poté transplantačního programu. Kontrolní vyšetření zahrnovalo kompletní fyzikální vyšetření s vyšetřením krevního tlaku (při zjištěné hypertenzi 24 hodinové monitorování TK), analýzu moče, krve, koncentrační test s ADH, ultrazvukové vyšetření ledvin, imunologické vyšetření a HLA typizaci I. a II. třídy antigenů. Dle zjištěných výsledků jsme pacienty rozdělili do 3 kategorií, R (kompletní úzdrava), RRS (reziduální renální symptomy) a CRIF (chronická renální nedostatečnost, selhání, dialyzační léčba, transplantace). Z výsledků vyplynulo, že přes úspěchy dosažené v léčbě akutního stádia, značná část pacientů vykazuje v dalším průběhu vysokou prevalenci postižení ledvin. Významné změny se objeví většinou až za 10 let od akutní ataky (ve skupině 20 pacientů více jak 10 let po akutní atace HUS bylo ve skupině zdravých jen 35%, ve skupině s chronickou renální nedostatečností či selháním 25% pacientů). HUS manifestující se u dětí do 2 let věku je dle našich výsledků spojen s lepší prognózou. Nalezli jsem významnou korelaci mez příznaky CNS postižení v akutní fázi a pozdní prognózou. HLA typizace prokázala v celém souboru významně vyšší frekvenci haplotypů HLA-DR 9, u pacientů s významným pozdním postižením pak navíc vyšší frekvenci haplotypů A1, B13, DR7 a nižší frekvenci DQ1. HLA typizace u pacientů starších věkových kategorií by rovněž mohla indikovat nutnost aktivnějšího přístupu k léčbě – jiné eliminační metody něž dialýza – plazmaferéza). Zajímavým a v literatuře jen okrajově komentovaným, je nález protilátek proti cytoplazmatickým antigenům neutrofilů.V souboru našich pacientů jsme bohužel neměli k dispozici kompletní imunologická vyšetření z iniciální fáze onemocnění, nicméně detekci autoprotilátek spolu s ostatními imunologickými změnami (hyper IgG, hyper IgE, snížená hladina C3,C4 složek komplementu) u pacientů se závažnou renální symptomatologií v delším časovém odstupu po HUS považujeme za významnou. Tyto nálezy nás vedou k závěru, že pacienti po prodělaném HUS by se měli sledovat i s ohledem na možnou manifestaci jiné autoimunitní choroby.

Vybrané publikace týkající se dané problematiky:

Bláhová K, Janda J, Bielazsewská M et al: Hromadný výskyt hemolyticko-uremického syndromu spojený s nálezem Escherichia coli produkující Verotoxin (VTEC). ČsPediat 46, 1991, 223-225.

Bláhová K:Extrarenální postižení u hemolyticko-uremického syndromu u kojenců a batolat. ČsPediat 50,1995, 323-327

Bielazsewská M, Janda J, Bláhová K et al: Verocytotoxin-producing Escherichia coli in children with hemolytic-uremic syndrome in the Czech Republic.Clin Nephrol 46, 1996, 42-44.

Bielazsewská M, Janda J, Bláhová K et al: Escherichia coli O 157:H7 infection associated with the consumption of unpasteurized goat´s milk. Epidemiol Inf 119, 1997, 299-305.

Bláhová K, Janda J, Tejnická J et al: Pozdní osud 23 pacientů s hemolyticko-uremickým syndromem v prvních dvou letech života. ČsPediat 52, 1997, 289-292.

Bielazsewská M, Schmidt H, Karmali MA, Khakhria R., Janda J, Bláhová K et al: Isolation and characterization of Sorbitol-Fermenting Shiga toxin (Verocytotoxin) Producing Escherichia Coli O 157.H7-Strains in the Czech Republic. J Clin Mickrobiol 36, 1998, 299-305.

Bielazsewská M, Janda,J, Bláhová K.: Výskyt a charakteristika kmenů Escherichia coli produkující verotoxin (shiga toxin) v České republice. Remedia – Klinická mikrobiologie 2, 1998, 126-129.

Bláhová K, Janda J, Kreisinger J at al: Late sequels of children with hemolytic-uremic syndorme (HUS) in Czech Republic. Abstract of the 33 rd Annual meeting of the European Society for Paediatric Nephrology, Prague, 2-5 Sept, 1999, Pediatr Nephrol 13, 1999, abstract No 54.

Bláhová K, Bielazsewská M, Stejskal J, Matějková E: Hemolyticko-uremický syndrom. Triton, 2000 (monografie)

Bláhová K, Janda J, Kreisinger J, Matějková E, Šedivá A.: Outcome, HLA typing and immunological findings in hemolytic-uremic syndrome in children. 29. 12 .00 ad Pediatr Nephrol- ve stadiu recenze.

MEDSOFT 2001
(aneb o budoucnosti informací v současné medicíně a její výuce)
Olomouc 9. - 11. dubna 2001

Ing. Marcela Cipryánová
(Ústav biofyziky UK 2. LF)

Olomouc - město s osobitým charakterem a město protikladů, ovlivněné bohatstvím vlastní dávné historie i dobou krátce minulou, moravské centrum vzdělanosti, jejíž počátky založením univerzity sahají až do 16. století, místo násilného skonu posledního z Přemyslovců i starobylé sídlo biskupů a arcibiskupů, město poznamenané vládami úctyhodnými i těmi méně úspěšnými.

Hanáckou metropoli - v čase předvelikonočním ve dnech 9. až 11. dubna - vybrali pořadatelé (Tech-Market) pro každoroční setkání informatiků ve zdravotnictví MEDSOFT 2001.

Informatika je dnes považována za svébytný a jasně profilovaný obor, který se táhne napříč ostatními odvětvími, z nichž vychází a současně v jejich vývoji má zajištěnou svoji úspěšnou budoucnost. Nejinak tomu je i v oblasti zdravotnictví a zdravotnického školství. Ovšem také lékařská informatika se potýká s řadou potíží obecnějšího rázu, jako je všudypřítomný nedostatek finančních prostředků, otázka bezpečnosti dat, či kvalita zdrojů.

Na druhé straně však existují problémy, které přímo vycházejí ze specifiky medicíny např. právo přístupu k datům pacienta a jejich sdílení, náplň osnov ve výuce na lékařských fakultách, uplatnění distanční formy vzdělávání, kvalita informačních medicínských zdrojů a jejich dostupnost a celá řada dalších. A právě některé z nich tvořily základní témata jednacích sekcí semináře.

Setkání probíhalo v prostorách hotelu Sigma a zúčastnili se ho zástupci Ministerstva zdravotnictví ČR, lékařských fakult (doc. MUDr. Š. Svačina, CSc. - děkan UK 1. LF, doc. Ing. J. Hálek, CSc. - proděkan LF UP Olomouc, prof. MUDr. P. Stránský, CSc. - vedoucí katedry lékařské biofyziky UK LF Hradec Králové, doc. Ing. M. Špunda, CSc. - vedoucí Ústavu biofyziky UK 1. LF atd.), knihoven, zdravotnických zařízení a firem. 2. lékařskou fakultu reprezentovali pracovníci Ústavu lékařské informatiky (vedoucí - doc. MUDr. P. Kasal, CSc.) a MUDr. Ing. J. Vejvalka (oddělení informačních systémů UK 2. LF a FN Motol).

V předvečer jednání proběhla registrace účastníků a další den od rána se už "roztočil kolotoč" přednášek a příspěvků.

Dopolední část byla věnována vyžádaným přednáškám jako např. Ing. R. Pappa (Ministerstvo zdravotnictví ČR), který se ve svých dvou vystoupeních zabýval "Legislativním rámcem zdravotnické informatiky" a "Problematikou elektronických karet".

Příspěvky docenta Kasala a jeho kolegů na sebe tematicky navázaly a tvořily celek zaměřený na posuzování kvality medicínských internetových zdrojů a metodiku jejího zjišťování.

Docent Kasal uvedl posluchače do problému určení optimálních objektivních parametrů pro hodnocení zdravotnických internetových zdrojů.

MUDr. J. Feberová se zabývala konkrétní oblastí těchto zdrojů - elektronickými formami odborných periodik a soustředila se na "citovanost" jako na jedno z možných kriterií pro stanovení jejich kvality. MUDr. Adla pak přiblížil úskalí a složitost optimalizovaného měření citovanosti internetových zdrojů a celé téma uzavřel MUDr. A. Janda, který se zaměřil na vytvoření kriterií, podle nichž by bylo možné objektivně hodnotit zpracování www stránky (viz. anotace).

MUDr. J. P. Naidr (ÚLI UK 2. LF) představil model distanční výuky lékařské informatiky - pilotní studii. Na dvou skupinách studentů porovnával úroveň znalostí získaných tradiční prezenční a experimentálně simulovanou distanční formou výuky. Takto zjištěné výsledky ukázaly, že oba způsoby se v dosažené kvalitě znalostí studentů od sebe výrazně neodlišovaly (viz. anotace).

Stejné téma bylo také námětem podvečerní panelové diskuze, kterou vedl MUDr. J. P. Naidr. Účastníci se v ní vyjadřovali k některým nesrovnalostem samotného obsahu pojmu "distanční výuka", k vhodnosti využití této formy studia pro výuku mediků či v rámci celoživotního vzdělávání lékařů. Zazněla také řada názorů na tvorbu výukových programů - základních částí distančních kurzů a na úlohu informatika v procesu vzniku kvalitního programového výukového celku.

Druhý den pokračovalo jednání vystoupením knihovníků. Zahájila jej vyžádanou přednáškou PhDr. Malečková (UK 1. LF Praha), R. Římanová přehledně shrnula elektronické služby Národní lékařské knihovny a PhDr. Lesenková (IPVZ Praha) spolu s PhDr. Bouzkovou (NLK Praha) představily projekt virtuální medicínské knihovny MEDVIK. Cílem jejich práce je propojení knihovnicko-informačních systémů do intergrovaného virtuálního prostředí pro poskytování komplexních služeb v reálném čase z jednoho přístupového bodu. Téměř v závěru vystoupil MUDr. Ing. J. Vejvalka, aby představil "Multimediální atlas pediatrické radiodiagnostiky" a   "Mezinárodní klasifikaci ošetřovatelské praxe".

Posledním příspěvkem a pozvánkou všech přítomných na seminář MEDSOFT 2002 konaný v příštím roce v Hradci Králové skočilo setkání, které bylo významné mimo jiné také v tom, že zde zástupci zúčastněných lékařských fakult (1. LF Praha, 2. LF Praha a LF Hradec Králové UK a LF UP Olomouc) při "jednaní u kulatého stolu" oficiálně podpořili myšlenku vzniku virtuální univerzity a dohodli se na tom, že v rámci výuky lékařské informatiky budou na tomto projektu spolupracovat a přizvou k účasti i ostatní lékařské fakulty a instituce.

Závěrem lze říci, že z vysoké odborné úrovně uvedených prací našich zástupců na tomto fóru vyplynulo, že 2. lékařská fakulta si je vědoma významu lékařské informatiky, její dynamiky současného rozvoje a v neposlední řadě i její úlohy, kterou má ve vzdělávacím procesu na počátku nového tisíciletí, jemuž se mnohdy přisuzuje právě přídomek tisíciletí informací a informačních technologií.

Anotace

· Možnosti objektivního hodnocení lékařských internetových zdrojů
(Pavel Kasal)

K nejvýznamnějším specifikům lékařské informace na Internetu patří zejména její velmi rozdílná kvalita vzhledem k chybění recenzních mechanismů, čímž se zásadně odlišuje od informace bibliografické. Pro orientaci uživatelů v nepřehledné záplavě internetových zdrojů má z tohoto hlediska značný význam posuzování efektivity vyhledávacích služeb a kvality www dokumentů, pro které již byla vypracována řada standardních postupů. Evaluace efektivity internetových služeb zahrnuje metody pro hodnocení přesnosti, úplnosti a aktuálnosti výsledků vyhledávání. Posuzování kvality webových dokumentů pak obsahuje dostupnost, publikační a technický standard, navštěvovanost a recenzní hodnocení. Za nejvýznamnější obecný objektivní parametr je možno považovat zpětnou citovanost hodnocenou internetovými odkazy, jejíž vlastnosti a uplatnění mají řadu aspektů, které však vyžadují odpovídající interpretaci.

· Prostředky hodnocení elektronických periodik
(Jitka Feberová, Marie Hladíková)

Práce shrnuje stávající prostředky hodnocení kvality elektronických forem odborných periodik. Elektronické verze tištěných periodik lze hodnotit pomocí celosvětově uznávaných indexů společnosti ISI (Institute for Scientific Information). U výhradně elektronických periodik je nutno, vzhledem k jejich charakteru (aktuálnost, možnost průběžné modifikace), hledat další kriteria. Ukazuje se, že tímto kriteriem by mohla být především citovanost.

· Využití citací pro hodnocení internetových zdrojů
(Teodor Adla, Marie Hladíkova, Pavel Kasal)

Stanovení objektivního a přesného kritéria pro hodnocení zdrojů na internetu je velmi obtížné. Nespornou perspektivou v této oblasti je hodnocení citovanosti. V této souvislosti však vzniká otázka, jak je možno citovanost internetových zdrojů optimálně měřit a jaké jsou možnosti interpretace tohoto parametru.

· Testování skladby zdravotnických webových stránek
(Aleš Janda, Pavel Kasal)

Záměrem práce bylo vyhodnocení objektivních kritérií, podle nichž by bylo možno kriticky hodnotit skladbu a zpracování www stránek. Tvorba těchto kriterií vycházela ze zkušeností, získaných při posuzování www stránek českých a německých univerzitních nemocnic a webových prezentací obchodních firem činných v České republice s doménou .cz. Hlavním výsledkem bylo sestavení jednotné metodiky posuzování skladby webových stránek, z čehož následně vyplynuly požadavky, které by webové stránky zdravotnických institucí a firem měly splňovat.

· Model distanční výuky lékařské informatiky– pilotní studie
(Jan P. Naidr, Marie Hladíková)

Skupina studentů studovala za podmínek, které se blížily podmínkám při elektronické distanční výuce. Experimentální výuka probíhala na 6 tématech informatiky volených tak, aby byla zahrnuta jak témata pro studenty částečně známá, tak témata pro studenty zcela nová. Po jednotlivých lekcích byly pomocí testů a praktických úkolů hodnoceny získané znalosti. S odstupem 3 týdnů po posledním tématu byl proveden test zahrnující všechna vyučovaná témata. Výsledky byly srovnány se skupinou studentů, kteří studovali prezenční formou. Hodnocení výsledků naznačuje, že úroveň znalostí získaných elektronickou distanční formou se od úrovně znalostí získaných při prezenční výuce neliší.

Pozn.: Plné znění přednášek uvedených na MEDSOFT 2001 lze nalézt ve sborníku, který byl při této příležitosti vydán firmou Tech-Market.

8. kongres ECCP - Evropské rady pro koloproktologii
(Praha 29.dubna - 3. května 2001)

doc. MUDr. Jiří Hoch, CSc.
(Chirurgická klinika dospělých UK 2. LF a FN Motol)

FOTOGALERIE  Kliknutím na příslušný obrázek dostanete jeho zvětšenou verzi.
(Foto: Chirurgická klinika dospělých UK 2. LF a FN Motol)

Poprvé v historii se Praha stala na čtyři dny od 29. dubna do 3. května 2001 hostitelským městem kongresu Evropské rady pro koloproktologii. Již sama okolnost, že po předchozích úspěšných kongresech v Edinburgu a v Mnichově se českým členům výboru podařilo prosadit, aby se kongres této panevropské společnosti konal v Praze, je úspěchem naší medicíny. Ačkoli se jedná o kongres evropské společnosti, účastní se ho pravidelně specialisté z celého světa - kongresu v Praze se zúčastnilo přes 600 lékařů z 41 zemí světa, část z nich jako členové 23 národních odborných koloproktologických společností.

Vrcholnými funkcemi kongresu byli pověřeni dva chirurgové z Univerzity Karlovy – doc. J. Faltýn, CSc. z 3. LF UK jako prezident kongresu a podepsaný jako generální sekretář.

Záštitu nad kongresem převzal prezident republiky Václav Havel. Možnost podílet se na tak rozsáhlé akci a dokonce uspořádat v motolské nemocnici dvě symposia a workshop považuji za dostatečný důvod, abych o kongresu krátce informoval také akademickou obec 2. LF.

Zatímco symposia a workshop se konaly v Motole, další jednání kongresu probíhala souběžně ve třech sekcích v pražském kongresovém paláci. Odborná témata se různou měrou týkala všech aktuálních otázek této především chirurgické specializace - výzkumu, genetiky, primární a sekundární prevence kolorektálního karcinomu a jeho léčby, problematiky divertikulární choroby tlustého střeva, nespecifických střevních zánětů, funkčních poruch tlustého střeva a anorekta, miniinvazivní střevní chirurgie, problematiky adhezí a jejich prevence, rektálního prolapsu, afekcí anorekta a hemoroidů. Kromě přednášek na obou symposiích v Motole byly během tří kongresových dnů předneseny 282 přednášky, videoprojekce, v rámci sekce posterů bylo předvedeno 138 prací, které byly denně hodnoceny odbornou porotou a nejlepší postery byly odměněny diplomem a cenou.

Hodnotit, které téma nebo subspecializace zaujaly největší pozornost, je obtížné. Zatímco tak závažná onemocnění, jakým je kolorektální karcinom, jsou ve středu pozornosti pro závažnost a tíži choroby, narůstající incidenci a ohrožení široké populace se všemi důsledky, jiné afekce, např. pooperační nitrobřišní adheze, poutají pozornost pro nové možnosti jak jim předcházet, a další, např. hemoroidy, které postihují polovinu dospělé populace, pro stále nezodpovězené otázky o nejlepším způsobu léčby.

Kolorektálnímu karcinomu byla věnována pozornost z řady pohledů. Důvody, které jsou příčinou vzrůstající incidence onemocnění, nejsou dosud dostatečně objasněny. Na genetické aspekty této choroby byla zaměřena výtečná přednáška prof. P. Goetze. Vedle genetického revue, srozumitelného i pro kliniky, upozornil také na okamžitě použitelné závěry genetických vyšetření, tzn. jednak na pomoc při vyhledávání vysoce rizikových osob, ale také volbu a časování preventivních vyšetření osob s geneticky vázaným rizikem vzniku kolorektálního nádoru. Z bloku věnovaného genetice a biologii těchto nádorů zvlášť zmiňuji sdělení italsko-norské skupiny D. Altomare a R. Bergamaschi, týkající se cytogenetiky mikrometastáz kolorektálních nádorů v kostní dřeni. Otázka, nakolik je toto postižení formou reziduální choroby, je aktuální i na našich pracovištích.

Z dalších přednášek o kolorektálních nádorech zmiňuji vystoupení prof. Friče o sekundární prevenci těchto nádorů a o české a pražské zkušenosti s depistážními programy, a dále přednášky skandinávců prof. Ekelunda a prof. Pahlmana o epidemiologii, klasifikaci a adjuvantní léčbě tohoto onemocnění. Závěry jejich perfektních sdělení lze vyjádřit formulací využitelnou v běžné praxi – nejlepších výsledků lze dosáhnout aktivním screeningem a adekvátním ošetřením časných forem choroby na specializovaných pracovištích, umožňujících správnou volbu způsobu chirurgického i onkologického řešení závisle na přesné klasifikaci. O správnosti této taktiky a oprávněnosti centralizace ošetření svědčí např. výsledky z Norska, potvrzující zvýšení radikality ošetření, pokles závažných časných i pozdních komplikací, pokles počtu recidiv a stomií a prodloužení přežití zejména při nádorech rekta. Prof. Delaini, prof. Larach, který v r. 1998 navštívil naše pracoviště, a prof. Heald se zaměřili na kvalitu života nemocných po léčbě ve vztahu k podstatným aspektům léčby. Jedním z požadavků na radikalitu operace nádorů rekta totiž je kompletní odstranění tkáně mezorekta provázené rizikem poškození hypogastrických nervových pletení a následnými evakuačními, resp. mikčními a sexuálními poruchami, tedy poklesem QL, dalším požadavkem a současně problémem je dostatečně radikální odstranění nízkoležících nádorů rekta ve vztahu k zachování kvalitní kontinence. Bez nároku na úplnost zmiňuji jen heslovitě další zajímavá témata ve vztahu ke kolorektálnímu karcinomu: přesnost diagnostiky, adjuvantní terapie, extezivní výkony v pánvi, rozšířené lymfadenektomie a koncept sentinelové uzliny, protekce kolorektálních a koloanálních anastomóz, detekce a léčba jaterních metastáz, dlouhodobé sledování.

Úvodní přednáškou “IBD – the pathologist´s delight and nightmare” otevřel prof. Haboubi blok věnovaný nespecifickým střevním zánětům. V logickém sledu podali doc. Bureš, prof. Nicholls a prof. Antoš vyčerpávající přehled o možnostech nechirurgické léčby, o chirurgické léčbě idiopatické proktokolitídy a Crohnovy choroby. Zvláštní poznámku zasluhuje zavedení přípravků s anti-TNF alfa účinkem, především při léčbě fistulující Crohnovy choroby. Je zřejmé, že ani léčba infliximabem (Remicade) nezmění v blízké budoucnosti stávající taktiky ošetření.

Divertikulární choroba se chirurgickou a společenskou atraktivitou, když pro ni byli v nedávné minulosti operováni prezidenti dvou států, těší značnému zájmu. V přednáškách tohoto bloku upozornili prof. Balogh, prof. Dziki a prof. Bielecki na diagnostické a diferenciálně diagnostické problémy, na taktiku chirurgického ošetření a na význam volby adekvátní operace zejména při komplikacích choroby. Motolská pracovní skupina měla v tomto bloku příležitost vysvětlit, proč v rozhodování o způsobu řešení peritonitídy divertikulárního původu má přednost chirurg nad skórovacími systémy.

Obstipace je další benigní afekcí, poutající v současnosti také chirurgickou pozornost.

V úvodní přednášce bloku, jemuž předsedal prof. Pennickx, předvedl doc. Škába na sestavě operovaných pro kolo- ano- rektální malformace výsledky reprezentující výtečně kliniku i českou pediatrickou chirurgii. Prof. Marti a doc. Skovroňska se v následujících sděleních věnovali chirurgickým a diagnostickým postupům, které mohou části nejzávažněji postižených významně zlepšit kvalitu života.

Další poznámku vyžadují benigní afekce anorekta – hemoroidy, zánětlivé afekce a píštěle, rektokély a prolaps rekta – jimž byly věnovány čtyři přednáškové bloky. Závažnost těchto stavů nelze srovnávat s kolorektálním karcinomem, komplikovanou divertikulární chorobou, nespecifickými záněty střeva nebo recidivující obstrukcí z adhezí. Až na výjimky, např. při masívním krvácení nebo sepsi, se na tato onemocnění neumírá. Zato postihují širokou část populace, často po dlouhá léta svým nositelům významně ztrpčují život, jsou zdrojem diagnostických a terapeutických nesnází. Pro stručnost zmiňuji jen blok zaměřený na nejčastější anální afekci – hemoroidy. Stále diskutovanou a nezodpovězenou otázkou zůstává, jak a v jaké anestezii se mají hemoroidy operovat, zda se má operovat v místním znecitnění a ambulantně nebo v komplexněji pojaté anestezii a za hospitalizace. V posledních letech přibyla otázka, zda pokročilé hemoroidy operovat konvenčními chirurgickými technikami nebo provést staplerovou rektální mukosektomii-haemorrhoidectomii podle Longa. Jednoznačnou odpověď nedala ani sdělení respektovaných odborníků z různých zemí - prof. Kubchandaniho, prof. Rosy, dr. Herolda, doc. Košoroka, prof. Arnauda a prof. Shelygina. Přítomní se však mohli přesvědčit o kladech a záporech různých přístupů, o závažných komplikacích, a také o tom, jakých výsledků lze dosáhnout odlišnými řešeními, která se liší i výší ekonomických nároků.

Z témat, která pro nás dosud zůstávají z ekonomických důvodů problematická, krátce zmiňuji dvě. Prvým je používání folie Seprafilm, která brání rozvoji pooperačních adhezí a snižuje tak riziko pozdější obstrukce tenkého střeva a operací, druhým miniinvazivní přístupy v kolorektální chirurgii. Zatímco endoskopické postupy, jejichž přehled podal prof. Dítě, jsou jako součást mininvazívní léčby přijímány bez podstatných výhrad, zůstává miniinvazívní chirurgie na střevě, tedy operace laparoskopickým přístupem, nadále kontroverzní. O laparoskopických operacích střeva a výsledcích léčby hovořili prof. Larach, prof. Bergamaschi a prof. Bruch, přední zastánci metodiky. Přes uváděné příznivé výsledky vyjádřené poklesem pooperačních komplikací připustili zdrženlivost v odhadu, nakolik je reálná expanze laparoskopické operativy, zejména pro kolorektální karcinom. Přestože sestavy operovaných čítají stovky pacientů, není v řadě zemí přípustné operovat laparoskopicky nádory s výjimkou sledovaných studií.

Ve vztahu k naší fakultě považuji za podstatné, že se na kongresových jednáních podstatně podíleli odborníci naší fakulty, kteří nejen přednášeli - tři z nich jako vyzvaní přednášející – ale také zasedali s kolegy ze zahraničí jako předsedající a moderátoři. Vedle týmu Chirurgické kliniky se na dění kongresu podílela řada našich pracovišt: Klinika dětské chirurgie, Ústav biologie a lékařské genetiky, Endoskopické centrum Interní kliniky a KZM.

S potěšením se proto mohu zastavit u motolských symposií a workshopu.

29.dubna 2001 proběhla ve velké posluchárně v Motole dvě symposia – prvé z nich věnované pokrokům v léčbě karcinomu tlustého střeva a rekta, druhé nespecifickým střevním zánětům. Vedení obou symposií se ujali respektovaní a známí odborníci – prof. A. Dziki (Polsko), prof. V. Fazio (USA), prof. L. Pahlman (Švédsko), prof. A. Infantino (Itálie), prof. F. Pennickx (Belgie), prof. M. Thompson (Velká Británie), prof. N.-Y. Haboubi (Velká Británie) a prof. J. Marti-Raque (Španělsko). K oběma tématům proběhly perfektně připravené diskuse, které moderovali zkušení odborníci a řečníci, v auditoriu zasedla stovka posluchačů, z nich zlomek z Čech a ostatní z celého světa.

Atraktivní témata a vyhledávaní řečníci změnili pečlivě připravenou posluchárnu v reprezentativní odborné kolbiště, na němž diskuze skončila dlouho po vymezeném čase.

Z hlediska týmu Chirurgické kliniky byl nejdůležitější částí dne workshop, jehož cílem byla živá demostrace operací pomocí tele-mostu mezi sály a posluchárnou. Na prvém sále provedl prof. R. Bergamaschi z Univerzitní nemocnice v Trondheimu laparoskopickou resekci střeva pro těžkou obstipaci způsobenou rekto- a sigmoideokélou, na druhém se ve vedení operací vystřídali dva operující. Prof. M.-C. Marti z Univerzitní nemocnice v Ženevě operoval pacientku s poporodní lézí análního svěrače a rektokélou, prof. I. Kubchandani z Atlanty v Pensylvánii demonstroval operace hemoroidů III. a IV. stupně. Společně s doc. Skřičkou, který moderoval z posluchárny, jsme se snažili ukázat všechny fáze provedených výkonů a jejich zajímavá a klíčová místa a okamžitě o nich diskutovat s operujícími chirurgy. Se všemi hostujícími chirurgy se na operacích podíleli naši asistenti a instrumentářky. Přestávku přenosu využil doc. Keil k demonstraci nálezů endorektální sonografie operované nemocné a prim. Janík se mohl krátce zmínit o využití akutní angiografie při krvácení do tlustého střeva.

Před operacemi, kdy jsme hostům demonstrovali naše nemocné a jejich nálezy, během operací a po jejich skončení, dokonce i další dny, kdy jeden z operujících přijel pozdě večer zkontrolovat nemocnou, se všichni shodli, jak příjemně byli překvapeni nemocnicí, chirurgickým pracovištěm, chirurgy, anesteziology i sestrami na sále a na odděleních.

Úspěchu kongresu přispěl jistě i kousek štěstí. Rozkvétající Praha včetně motolských strání byla po čtyři dny zalita sluncem, Španělský sál Pražského hradu při zahájení a Žofín při slavnostním večeru byly uchvacující, Kongresový palác elegantní a dokonalý, program dobře připravený a bez nejmenších selhání. Osobně mám ale největší radost ze všech akcí, které proběhly v Motole nebo se motolských týkaly, z toho, že jsme mohli ukázat, že ke koloproktologii je u nás blízko nejen z gastroenterologie a onkologie, ale také třeba ze “zobrazovacích metod” nebo genetiky. Vám všem, kteří jste z Motola ke zdaru kongresu přispěli, upřímně děkuji.

doc. MUDr. Jiří Hoch, CSc.
generální sekretář 8. kongresu Evropské rady pro koloproktologii

Poznámka:
Na tomto místě bychom chtěli poděkovat doc. Hochovi a jeho spolupracovníkům, kteří se podíleli na náročných přípravách a zajištění bezchybného průběhu tak významné mezinárodní akce, jakou 8. kongres ECCP byl a tím i za vynikající prezentaci naší fakulty na mezinárodní úrovni a za zvýšení její prestiže ve světě.

Doc. MUDr. T. Blažek, CSc.
člen redakční rady

Abstrakta

Folia Biologica 2001; 47:36-39 (IF=0,493)

Analysis of paternal alleles in nucleated red blood cells enriched from maternal blood

I. Hromadnikova¹, N. Bendukidze², M. Mrstinova³, E. Ivaskova²

¹2nd Clinic of Paediatrics and
³Department of Obstetrics and Gynaecology, University Hospital Motol, Prague, Czech Republic
²Department of Immunogenetics, Institute for Clinical and Experimental Medicine, Prague, Czech Republic

The purpose of our study was to identify paternal alleles in nucleated red blood cells (NRBC) enriched from maternal peripheral blood for detection the presence of fetal cells in the maternal circulation and to establish a reliable non-invasive method which should allow following genetic testing. For enrichment of fetal cells from peripheral maternal blood we combined Ficoll-Paque density gradient centrifugation and magnetic activated cell sorting (MACS). Maternal leukocytes were firstly depleted using anti-CD14 and anti-CD45 microbeads. NRBC were sorted from CD14-/CD45- fraction by positive selection using CD71 microbeads. Paternal alleles in CD14-/CD45-/CD71+ fraction were indicated by PCR method using HLA (DRB1, DQB1,DQA1) and Polymarker system (LDLR, GYPA, HBGG, D7S8, GC) as genetic markers. Different paternal alleles of studied 8 loci were detected in 13 out of 19 samples of cells enriched from maternal peripheral blood between 13^th and 36^th week of gestation. Our results demonstrate that fetal cells enriched from maternal peripheral blood may be used as source of fetal DNA for prenatal diagnosis, paternity testing and other application.

Pediatr Transplantation 2001; 5:1-12

An In Vitro Skin Explant Assay as a Predictive Assay for GvHD in a Cohort of Paediatric Transplants

I Hromadnikova¹, P Sedlacek¹, J Stary¹, M Cermakova¹, J Vavrinec¹, K Stechova¹, L Dolezalova^2, L Sviland³, AM Dickinson⁴

¹2^nd Paediatric Clinic, University Hospital Motol, Prague, Czech Republic
²Institute of Haematology and Blood Transfusion, Prague, Czech Republic
³Avdeling for Patologi, Haukeland Sykehus, Bergen, Norway
⁴University Department of Haematology, School of Clinical and Laboratory Sciences, Royal Victoria Infirmary, University of Newcastle upon Tyne

Severe acute GvHD remains a serious complication of allogeneic stem cell transplantation. An in vitro skin explant assay was used to predict the occurrence and severity of acute GvHD in a cohort of 30 paediatric patients undergoing HLA matched sibling (20) and matched or one antigen mismatched unrelated donor (10) transplants. In the cohort of HLA matched sibling transplants, the result appeared to reflect the degree of GvHD prophylaxis. The skin explant assay correlated with GvHD outcome in 12 of 20 children, but this did not reach statistical significance (Chi square 0.95,df=1, P=0.32 ). These results support previous observations. In this present cohort patients were either treated with CsA monotherapy (n=7) or CsA plus additional methotrexate (n=13). We have previously demonstrated that the skin explant assay was not as predictive in patients receiving CsA plus additional methotrexate compared to cohorts on CsA alone.

In the CsA alone patient group 4 of 5 patients (80%) predicted to develop GvHD developed grade II or above acute GvHD; of 2 patients predicted to develop only grade 0-I GvHD, one patient developed no GvHD and the other grade II GvHD. In the CsA plus MTX group, 9 patients were predicted to develop GvHD. Five of 9 (55 %) developed grade II or above acute GvHD while 3 of 4 with grade 0 or I skin explant assay results developed only grade 0-I GvHD.

In a cohort of 10 patients who received unrelated donor transplants the skin explant assay correlated with GvHD outcome in 10/10 patients, (Fisher's exact test P=0.008). The skin explant assay is a pre transplant in vitro GvHD predictive test that predicts the occurence and severity of acute GvHD in paediatric unrelated donor transplants and to varying degrees depending on the GvHD prophylaxis protocols in HLA matched sibling cohorts.

   Ročník č.8 • Ročník č.7 • Ročník č.6 • Ročník č.5 • Ročník č.4 • Home 2. LF
    Datum poslední aktualizace 09.11.2001, © Marcela.Cipryanova@lfmotol.cuni.cz